Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

HISTORIE PEČENÍ BÁBOVKY

OBSAH

Historie guláše

Náš výborný guláš má svůj původ v Maďarku, kde byly jeho hlavními ingrediencemi hovězí maso, cibule a mletá paprika. Samotný název vznikl od slova „gulya“, znamenající stádo hovězího dobytka. Abych byla úplně přesná, maďarsky „gulyás“ neznamenal omáčku, ale hovězí polévku. K nám už ale guláš doputoval jako omáčka, ke které se hodí jak krajíc chleba, tak další nejrůznější přílohy.

Zdroj: Guláš

Poradna

V naší poradně s názvem RECEPTY NA HOVĚZÍ VÝVAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.

Dobrý den, mohu se zeptat co uděláme se zbylým žloutkem???

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Žloutek můžete použít například do třené bábovky. Na vyčištění vývaru je nutný pouze bílek. Žloutek vám prostě zbyde.

Zdroj: diskuze Www.hovězí polevka-čistit

Historie

Druhové jméno získala rostlina po skotském botanikovi Robertu Brownovi, který tento rod v roce 1817 poprvé popsal. Krásnohlávek (drátovec) patří do čeledi hvězdnicovitých Asteraceae, do níž kromě hvězdnic řadíme například aksamitník, bělotrn či artyčok. Latinský název krásnohlávku byl odborníky upraven na Leucophyta brownii, ale na trhu jej stále ještě najdete pod původním názvem Calocephalus brownii.

Zdroj: Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec

Diskuze

V diskuzi PEČENÍ V PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.

Dobrý den,nevím co dělám špatně při pečení chleba v pekárně.Nejprve do nádoby naliju vodu,dám sypkou směs koupené v obchodě.Dám příprava těsta a po u míchání pečení.
Po upečení mám stvrdlou hroudu.Může mi někdo poradit?Děkuji Eva

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Najka.

Nezapomněla jste kvasnice?

Zdroj: diskuze Pečení v pekárně

Historie kamélie

Kamélie pochází z jihovýchodní Asie, především Číny a Japonska. Dodnes je v těchto zemích květinou, která často zdobí chrámy a kláštery. Nejstarší rostliny v těchto prostorách dosahují stáří až šesti set let. Do Evropy se dostala v osmnáctém století, a to díky úsilí dovážet do evropských zemí kvalitní, vzácné čajovníky. Od té doby se kamélie stala v celé Evropě velmi populární zahradní rostlinou, ale také dlouhověkou ozdobou chladných prostor.

Zdroj: Pěstování krásných kamélií

Poradna

V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.

Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: www.ceskenapady.cz/d…

Zdroj: diskuze Pečení v pekárně

Historie uzené polévky v české kuchyni

Ve třicátých letech minulého století žil v Čechách řezník Hornoff. Zakládal si na uzených žebrech, neb pečeni z nich vykrajoval velkoryse, a když udil v ohromné skříni na zahradě, vůně kouře z bukového dřeva prý byla cítit až ve strojírně, co je za řekou. Pamětníci hovoří o záměru, protože do řeznictví chodívaly švarné děvečky až z okrajových vesnic a dělaly na pana mistra oči. To víte, že tu a tam nějaké žebro nechtěně ošidil, a protože si zakládal na jménu, nemohl takový nestandard někomu podstrčit, protože to se v živnosti nedělá. Řezník byl trochu ješita a tuze rád slýchal, když se mu říkalo pane mistr, a kdo oslovil živnostníka dokonce „pane von Hornoff”, marně hledal v žebrech kosti. Šlechtický rod Hornoff skutečně existoval, ale kde k němu starý Heinz přišel, už se nedovíme. Zkrátka ta řeznická firma zněla moc dobře. Tak tedy, ta ošizená žebra pan mistr vařil, maso si dával s křenem a vývar z nich byla věčná škoda vylít. Rozvařil v něm nakrouhané brambory, dohladka rozkvedlal, přidal česnek, majoránku a vařené kroupy, které jsou v řeznictví vždycky po ruce. Tak asi vznikla první uzená polévka.

Zdroj: Uzená polévka

Historie šunkofleků v české kuchyni

Chceme-li mluvit o historii šunkofleků, nesmíme zapomenout, že zemí, ze které se k nám šunkofleky dostaly, je sousední Německo. Těstoviny jako takové byly již známy z Itálie, ale recept na šunkofleky přišel opravdu od sousedů, německy se jim říká Schinkenflecker – v překladu „šunka a malý kousek“.

Naše babičky si s takovými šunkofleky uměly výborně poradit, možná vzpomínáte jako já, jak výbornou dobrotu dokázaly připravit. Dnes se málokomu chtějí dělat domácí těstoviny a leckdo z nás podlehne těm kupovaným, ale přiznejme si, s babiččinými šunkofleky to nemá mnoho společného.

Zdroj: Šunkofleky nejsou jen zapečené těstoviny

Diskuze

V diskuzi PEČENÍ V PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Najka.

Nezapomněla jste kvasnice?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.

Ke smesi mám přidat jen vodu.Myslíte,že mám přidat i kvasnice(sušené)?

Zdroj: diskuze Pečení v pekárně

Sladké pečení

Jako pečivo označujeme druh jídla, který se připravuje pečením, případně smažením (například koblihy, lívance, palačinky). Vyrábí se z různých druhů těsta s obsahem obilné mouky v závislosti na druhu, který se připravuje. Ingrediencí, jichž se k pečení využívá, je obrovské množství – lze použít prakticky všechny. Mezi nejčastější pak patří: mouka, voda, cukr, vejce, tuk, mléko, ořechy.

Existuje několik možností, jak lze pečivo členit. Mezi nejčastější patří na sladké a slané pečivo.

Sladké pečení od Lenky

Ingredience: 5 banánů, 100 ml vody, 300 g polohrubé mouky, 200 g cukru, 2 vejce, 150 g másla, 1 lžička jedlé sody, ½ lžičky soli, 1 prášek do pečiva, 100 g kokosu, cukr na posypání, 1 zakysaná smetana, cukr, kakao

Postup: Banány rozmačkáme s vodou a potom přimícháme ostatní suroviny. Vymícháme hladké těsto, které nalijeme na vymazaný a vysypaný plech a pečeme cca 35 minut. Potřeme zakysanou smetanou a posypeme kakaem.

Sladké pečení s Dianou

Zde můžete vidět Dianiny recepty.

Zdroj: Pečení

Původ a historie tatarského bifteku

Historie tatarského bifteku, pochoutky ze syrového masa, sahá daleko. Do doby, kdy Attila zvaný Bič boží, král spojených (mongolsko-tureckých) kmenů Hunů, žijících ve třetím století před naším letopočtem na území dnešního Mongolska, vtrhl se svými hordami do Středomoří a západní Evropy. Attilovi muži rychlými nájezdy pokořovali obyvatelstvo dobytých území a vytvořili rozsáhlou říši se střediskem v dnešním Maďarsku. Válečníci ale potřebovali doplnit energii, kterou vydávali během své zběsilé celodenní jízdy v sedle koní. Nezbývalo než přizpůsobit tomu i jídelníček. Jedli tak hlavně syrové libové hovězí maso, které nakrájené na sousta uložili vždy ráno pod sedla. Maso pak bylo během dlouhé celodenní jízdy dobře naklepáno, aromatizováno a nasoleno potem koní. V době jídla k němu stačilo přidat už jenom trochu koření a bylo to. Právě při tatarských nájezdech do Evropy se recept dostal až k nám. Samotné slovo tatar, nebo původní „tartar“, má údajně kořeny v ustrašeném oznamování příchodu těchto životu nebezpečných nájezdníků. Jejich vpádu totiž vždy předcházel daleko slyšitelný a zřetelný zvuk podobný „trrrr trrrr“, který vydávaly nárazy četných koňských kopyt o zem. Brzy se tento zvuk stal varovným slovem, vyslovovaným už jako „tar-tar“.

Zdroj: Tatarský biftek

Diskuze

V diskuzi PŘENOS SVRABU Z ČLOVEKA NA KOČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anděla.

no a co domácí kočky při zasažení domácnosti svrabem? A podle mého názoru jsem ho chytla na pohotovosti největší brněnské nemocnice. To je vrchol, aby se člověk bál dostat infarkt, protože když ho zachrání, tak si odnese brouky v kůži. To je hnus. Takže k mé otázce, co mám proboha udělat ještě k tomu mazání celého těla, mražení a pečení matrací, žehlení všeho a vyvařování, co mám udělat s kočičkami? To je moc pěkná dovolená...

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Přenos svrabu z človeka na kočku

Pečení bez mouky

Ze všech stran jen slyšíme, že máme omezit pečení bez mouky a cukru, že při redukci hmotnosti je vhodné konzumovat moučníky bez mouky, tudíž pečení bez lepku a podobně. Jenže čím nahradit tu nepopsatelnou vůni čerstvých moučníků? Zde je jeden zajímavý recept.

Recept na tvarohový dort bez mouky

Ingredience: 3 vejce, 150 g měkkého tvarohu, 150 g bílé čokolády

Postup: Vejce rozklepneme a oddělíme bílky od žloutků. Čokoládu si rozpustíme (nejlépe ve vodní lázni), když trochu zchladne, vmícháme ji do tvarohu a pak přimícháme i žloutky. Z bílků ušleháme tuhý sníh a opatrně ho zamícháme do tvarohové hmoty. Vzniklé těsto vlijeme do 15cm kulaté formy vymazané tukem. Dort pečeme 15 minut při teplotě 170 °C, pak teplotu snížíme na 160 °C. Po 15 minutách troubu vypneme a koláč necháme ještě ve vypnuté troubě dalších 15 minut dopéct. Hotový tvarohový dort necháme vychladnout, vyklopíme z formy a lehce pocukrujeme. Nejlépe chutná dobře vychlazený.

Zdroj: Pečení

Historie tříd rostlin

Kvetoucí rostliny byly tradičně rozděleny do dvou hlavních skupin nebo tříd:

  • Jednoděložné rostliny (Liliopsida)
  • Dvouděložné rostliny (Magnoliopsida)

Pro většinu lidí je rozdělení do dvou tříd již samozřejmostí, učili se ho ve škole, je jasně srozumitelné, ale odborníky na botaniku není vždy toto dělení jednoznačně uznávané.

Jako první s dělením rostlin přišel cca 370 let před naším letopočtem Theoparastus. Toto dělení spočívalo v dělení rostlin na základě formy jejich růstu, tedy na stromy, byliny a vinné révy, tato klasifikace trvala až do roku 1600.

V roce 1682 John Ray publikoval dělení rostlin na jednoděložné a dvouděložné rostliny v podobě formálního taxonomického postavení. Tento systém byl propracován botanikem Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1789.

Zdroj: Jednoděložné rostliny

Historie dobrého provensálského koření

Provensálské koření je směs bylinek, ať už čerstvých, nebo sušených, které běžně rostou v Provence. Tato asi nejznámější a nejoblíbenější bylinková směs obvykle obsahuje rozmarýn, bazalku a tymián, někdy také majoránku, dobromysl, saturejku, estragon, v americké variantě se přidává i levandule. Přesné složení provensálského koření bylo definováno v roce 1970 obchodníky s kořením (například firma Ducros). Koření může být pro větší trvanlivost naloženo v oleji nebo v octě. Používá se zejména pro ochucení dušené zeleniny, grilovaného masa (kuřecího, králičího, jehněčího a skopového), ryb, omáčky, těstovin, sýrů, do hořčic, jídel z rajčat a tak dále. Provensálské koření se hodí na veškeré úpravy masitých i bezmasých pokrmů. Provensálské bylinky zjemní a zvýrazní chuť pomazánek připravených na máslovém, sýrovém či tvarohovém základu.

Zde můžete vidět cenu provensálského koření.

Zdroj: Provensálské koření

Historie chleba

První příprava chleba sahá mnoho let, spíše několik tisíců let do časů před naším letopočtem. V dřívějších dobách se lidé živili lovem a úpravou různé zvěři, tuto obživu později vystřídala úprava a zpracování obilovin a půdních plodin, které v dnešní moderní době nazýváme zemědělstvím. Společně s touto změnou přišla také první zmínka o výrobě chleba. Samozřejmě si ani zdaleka nemůžeme představit dnešní kynutý chléb doplněný různými semínky, kostkami uzenin a podobně. Ale vlastně už v těch dávných dobách se postupně výroba chleba zdokonalovala a upravovala dle daných možností, chutí a fantazie. A kam až celý tento vývoj dokráčel? Vlastně stále ještě kráčí. Dnes a denně na pultech v obchodech můžete vidět další a další nové druhy chleba z různých surovin a se spoustou přísad. Chléb si dnes pořídíte v každém obchodě s potravinami, ale možná právě vy dáváte přednost domácí výrobě a ozkoušeným či novým receptům...

Zdroj: Recept na chleba

Historie knedlíků

Historie knedlíku sahá v podstatě až do středověku. V této době ale knedlík znamenal něco jiného, nazývala se tak malá kulička nebo šištička smíchaná z masa, máčené housky a případně i jiných přísad (bylinek, koření) a oproti dnešku se tyto „knédle“ smažily na ohni. Mouka se do nich začala přidávat teprve v 17. století. Tehdy se knedlíky podobaly spíše buchtám, zadělávaly se z mouky, vajec, kvasnic, soli a pekly se. Hostům se polévaly máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely. Kdy se začaly knedlíky vařit ve vodě nebo kdy se do nich začalo přidávat ztvrdlé pečivo, není přesně známo.

Knedlíky se těšily stále větší oblibě a s rozvojem obchodu se začaly z rakouských a bavorských zemí šířit také do českých zemí. Název knedlík se u nás uchytil v dobách národního obrození v 19. století, kdy byl odvozen z německého slova „knödel“, které označovalo pokrm připravující se z krájené housky, vajec a bílé mouky.

V 19. století byly knedlíky hlavním pokrmem, ne přílohou jako dnes. A asi proto, aby gurmánům nezevšedněly, objevila se tehdy spousta zajímavých variant. Postupně tak vznikly knedlíky tvarohové, špekové, žemličkové, krupicové se smetanou a jiné. K přípravě knedlíků se mimo jiné mohla používat i rýže. Také dnešní česká kuchyně se může pyšnit mnoha druhy kyprých knedlíků. Variací na nejrozšířenější houskový knedlík je například knedlík karlovarský, jehož chuť zvýrazňují bylinky a zároveň je zjemněn vaječným sněhem. Mezi časté přílohy patří i knedlík bramborový, oblíbený je také knedlík chlupatý, kdy se s moukou mísí nastrouhané syrové brambory. Zapomenout nemůžeme ani na knedlíky plněné, ať už slané či sladké. Slané se obvykle plní špekem, slaninou nebo uzeným masem. Sladké knedlíky se plní ovocem, marmeládou, tvarohem či mákem.

Zdroj: Recepty na knedlíky

Recept na chléb z domácí pekárny

Ingredience: 120 g kvásku, 600 g celozrnné pšeničné mouky, 400 g vody, 6 g soli, 2 lžičky kmínu, 3 lžíce oleje (olivový, slunečnicový, sezamový, lněný...)

Postup: Do nádoby pekárny nasaďte hnětače, nalijte vodu, poté nasypte mouku, do mouky dejte kvásek, olej, kmín a sůl. Nádobu usaďte do pekárny. Podle návodu nastavte programy hnětení, kynutí a pečení. Pro začátek nechte pekárnu otevřenou a odstartujte navolený program. Hnětače začnou zpracovávat těsto a na stěnách nádoby pravděpodobně bude zůstávat mouka – tu stírejte pomocí dřevěné špachtle do těsta. Po dokončení hnětení vyndejte hnětače a mokrou rukou těsto uhlaďte. Pekárnu zavřete a program bude pokračovat. Až zvukový signál ohlásí ukončení pečení, pomocí jehlového teploměru zjistěte teplotu uvnitř bochníku. Pokud dosáhne 95 °C, je chléb hotový. Vyjměte nádobu i s chlebem z pekárny a nechte asi půl hodiny chladnout. Teprve potom chléb vyklopte.

Tímto postupem máte zaručené zdravé pečivo.

Zdroj: Pečení

Pečená krůtí stehna se slaninou

Ingredience: 2 spodní krůtí stehna, 2–3 větší větvičky cherry rajčátek, 4 snítky rozmarýnu, 500 g brambor, 120 g slaniny nakrájené na plátky, olivový olej, mořská sůl, voda, pepř

Postup: Omytá a osušená krůtí stehna ze všech stran osolíme a okořeníme pepřem, potřeme je olivovým olejem a spolu se snítky rozmarýnu obalíme plátky slaniny. Položíme je do pekáče, poklademe plátky másla, zakápneme olejem, mírně podlijeme vodou a dáme na 90 minut péct do trouby vyhřáté na 180 °C, během pečení maso podléváme vodou a přeléváme výpekem. Po půlhodině pečení přidáme do pekáče i omyté, podélně přepůlené brambory a větvičky cherry rajčátek. Pečeme vše do měkka. Této recept je vhodný pro nedělní oběd.

Zdroj: Pečená krůta – recepty


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová

Mgr. Jana Válková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP