Kroucení listů u rostlin způsobuje celá řada onemocnění nebo nevhodná péče o rostliny. Pojďte se s námi podívat na nejčastější příčiny kroucení listů na rajčatech, paprikách, okurkách a dalších rostlinách.
Kroucení listů u rajčat
Kroucení listů rajčat může mít více příčin. Mohou je způsobovat škůdci jako mšice nebo svilušky. Další příčinou může být takzvaná abiotická porucha, způsobená jak nedostatkem vody v půdě, tak i přemokřením. Na této poruše se může podílet i nadbytek dusíku nebo draslíku, otrhání většího počtu listů najednou či velké kolísání denních a nočních teplot.
Kroucení listů však může zapříčinit také stolbur (Potato stolbur phytoplasma). Je-li rajče napadeno tímto parazitem, listy rostliny se začnou stáčet podle střední žilky směrem nahoru, jsou malé a předčasně vadnou.
Za kroucením listů stojí také některé virové choroby. Ale v jejich případě objevíme i další příznaky, jako jsou třeba skvrny na listech. V neposlední řadě kroucení způsobuje i degenerace listů.
Jelikož má kroucení listů u rajčat mnoho příčin, nelze uvést jeden konkrétní způsob ochrany. Objevíme-li škůdce, tak použijte fungicidní přípravky, domníváme-li se, že je důvodem špatná výživa, pak rostlinu pravidelně přihnojujeme a rovnoměrně zaléváme. Pokud jde o virové onemocnění, pak napadené rostliny zlikvidujeme. Někdy kroucení listů vznikne jen jako reakce na šok z přesazení (u malých sazenic), pak by měl problém po čase sám odeznít a nové listy již porostou normálně.
Stolbur
Na rajčeti se tato choroba projevuje nitkovitostí nadzemních částí, nadměrným větvením stonku a typickými deformacemi květů. Hlavními přenašeči (vektory) jsou některé druhy křísů, kteří šíří nákazu z volně rostoucích hostitelských rostlin. Stolbur se vyskytuje sporadicky v teplejších oblastech, a to především v letech se silnějším výskytem vektorů.
Stolbur se obvykle objevuje na bramborách a rajčatech, ale v některých letech není výjimkou ani na paprikách, kde může způsobit významné hospodářské ztráty. Stolburu neprospívá chladné a deštivé počasí, protože ho přenášejí křísi zejména v teplejších a sušších letech.
Stolbur jsou zjednodušeně řečeno mikroorganismy na vývojovém stupni mezi viry a bakteriemi. Podobně jako viry jsou typickými intracelulárními (vnitrobuněčnými) parazity rostlin, napadajícími zejména floém (lýko), ve kterém se šíří a způsobují celou škálu symptomů. Základním znakem, který je odlišuje od jiných chorob, je to, že velmi ojediněle způsobují odumření hostitele. Jejich průběh je charakteristický zejména zaostáváním v růstu a deformacemi, vznikem novotvarů a zvláštních útvarů (vzdušné hlízky), fylódií (zezelenáním), hromaděním antokyanu a jinými tvarovými změnami a dekoloracemi (ztrátou barvy).
Stolbur napadá kulturní rostliny zejména z čeledi Solanaceae (rajče, paprika, brambor) a desítky jiných planě rostoucích rostlin z různých čeledí (Euphorbiaceae, Daucaceae, Cuscutaceae).
Ve svém příspěvku CHOROBY TÚJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šilhová.
Mám nízké rozvětvené túje (asi 15 let staré) a nyní jsem zjistila, že uvnitř jsou větve obalené rosolovitou hnědou hmotou. Jde snadno odstranit, ale větve pod touto hmotou jsou narušené, zduřelé . Ne povrchu tújí nejsou patrné žádné známky poškození. Může mi někdo poradit o jakou chorobu se jedná a jak tyto napadené túje ošetřit. Mám napadané všechny túje - jsou rozmístěné po celém pozemku a vzdálené od sebe. Foto nemám. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan Šín.
Mám na túji na větvích - kmenech ne na jehličí hnědý rosol.
Co je to a jak ho odstranit ?
Děkuji za radu Milan
Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.
Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.
Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.
Červotoč pronikavý
Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička brouka klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.
Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.
V naší poradně s názvem TÚJE SMARAGD HNĚDNE PO PŘESAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MiroslavToušek.
Dobrý den.Obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně hnědnutí stromku thuje Smaragd.Vzrostlý třímetrový zdravý strom jsem vloni na podzim vykopal a přesadil z velkého květníku před domem do řady thůjí ,které tvoří živý plot mezi sousedem a mojí zahradou.Na začátku jara jsem začal pozorovat,že stromek postupně hnědne a to přes pravidelné zalévání.Snažil jsem se stromku doplnit hořčík,ale ani to nepomohlo.Zvláštní je to,že strom usychá jen z poloviny.Směrem do mé zahrady na jižní stranu je už kompletně hnědý ,ale směrem k sousedovi je stromek sytě zelený jakoby vůbec nestrádal.Je docela možné ,že jsem při vykopávání thůje mohl neúmyslně poškodit část kořene která zásobuje právě usychající polovinu stromu.
Je nějaká reálná šance ,že bych mohl strom ještě zachránit?
Za odpověď předem děkuji.
S pozdravem.
Toušek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
S největší pravděpodobní takto rostlina reaguje na přesazení. Často se stává, že při přesazení na novou pozici se nedodrží původní orientace na jih, což má za následek ozáření sluncem té části, která na to nebyla zvyklá. Samozřejmě nejde ani vyloučit poškození kořenového systému při přesazování. Co s tím teď dělat? Uschlé větve ostříhat a nechat túji, aby se s tím vypořádala sama a postupně vyplnila proschlá místa novými větvemi z té části, která nyní prosperuje. S hnojením to nyní nepřehánějte, pouze dbejte na dostatečnou zálivku.
Jedná se o subatlantsko-euroasijský druh rozšířený hlavně v Evropě. V ČR patří mezi ohrožené druhy rostlin, zákonem ale chráněný není. Roste v mokrých písčitých půdách, na dnech rybníků, lučních prameništích, na březích tůní. Vyhovují mu vlhké až podmáčené humózní půdy. Kvete od července do října.
Napíchávání kýty je proces, kdy se do masa vpravuje marináda pomocí injekční stříkačky. Tímto způsobem se maso lépe proleží a získá výraznější chuť. Kýtu je vhodné napíchat alespoň 2-3 dny před grilováním. K marinádě lze použít následující recept.
Ve velké míse smíchejte jablečnou šťávu, ananasovou šťávu, worcesterskou omáčku, sójovou omáčku, sůl a hnědý cukr při pokojové teplotě, aby se sůl a hnědý cukr rozpustily. Přikryjte a dejte do chladničky, dokud nebudete připraveni k použití. Vstříkněte směs do vepřové kýty pomocí velké injekční stříkačky ze všech možných směrů.
Na plastovém rámu okna zůstala vytvrdlá montážní pěna. Má ještě smysl ji odstraňovat?
Vytvrdlá montážní pěna na plastovém rámu už ve většině případů bezpečně odstranit nejde bez poškození povrchu.
Jakmile pěna vytvrdne a dostane se do mikropórů PVC, jakýkoli další zásah už nepracuje s pěnou, ale s plastem samotným. Chemie způsobí zmatnění, mechanický tlak poškrábání. Pokud rám nezačal měnit barvu, je nejlepší pěnu pouze seříznout v rovině a dál ji neřešit. Další pokusy obvykle skončí viditelnější škodou než původní stav.
Pomůže aceton nebo nitroředidlo na vytvrdlou montážní pěnu?
Aceton ani nitroředidlo vytvrdlou montážní pěnu nerozpustí, pouze poškodí povrch, na kterém se nachází.
Tyto látky mohou pěnu na povrchu změkčit nebo rozmazat, což vytváří falešný dojem účinnosti. Ve skutečnosti ale začnou okamžitě leptat plast, lak nebo povrchovou úpravu. Výsledkem bývá matná mapa nebo flek, který už nikdy nezmizí. Použití těchto rozpouštědel je jednou z nejčastějších chyb při snaze pěnu odstranit.
Jak poznám, že jsem se dostal za bod nevratu?
Bod nevratu nastává ve chvíli, kdy povrch začne reagovat dřív než pěna.
Typickými signály jsou matnění plastu, změna barvy, lepkavý film nebo zápach po chemii. Jakmile se objeví některý z těchto projevů, další pokračování už povrch jen zhorší. V tu chvíli má smysl okamžitě přestat a řešit pouze kosmetické zakrytí nebo opravu, nikoli samotné odstranění pěny.
Lze odstranit montážní pěnu z plastového parapetu bez poškození?
U plastového parapetu je bezpečné odstranění možné jen u čerstvé pěny, nikoli u vytvrdlé.
Jakmile pěna vytvrdne, reaguje plastový parapet velmi citlivě na jakoukoli chemii i mechanický tlak. Seškrábání často vede k viditelným škrábancům, rozpouštědla k matným mapám. Pokud je pěna starší, nejlepší postup je její opatrný ořez v rovině a ponechání zbytku bez dalšího zásahu.
Co dělat, když se montážní pěna dostala na žaluzie?
Montážní pěna na žaluziích bývá ve většině případů neopravitelný problém.
Plastové lamely se při pokusu o odstranění deformují, textilní žaluzie chemie nenávratně poškodí. I velmi opatrný mechanický zásah zanechá viditelné stopy. Z praxe vychází nejčastěji jako jediné rozumné řešení výměna poškozené části nebo celé žaluzie.
Má smysl zkoušet oleje, WD-40 nebo silikonové spreje?
Oleje a silikonové přípravky montážní pěnu neodstraňují, pouze ji zatlačí do struktury materiálu.
Tyto prostředky mohou pěnu dočasně změkčit, ale zároveň ji roznesou po povrchu nebo do pórů. Výsledkem je větší a hůře řešitelná skvrna. U plastů a porézních materiálů tímto postupem obvykle vznikne trvalé znečištění, které už nelze odstranit žádným dalším krokem.
Pouze 5 % blech žije na těle domácího mazlíčka a až 95 % blech se nachází v okolí vašeho zvířete, v koberci, pelíšku, na gauči, nebo dokonce v posteli. Zatímco dospělá blecha se na svém hostiteli udrží až 7 dní, vajíčka a larvy z kůže a srsti rychle odpadávají. Z nich se potom v domácnosti mohou vyvíjet další a další blechy. Blecha se za příznivých podmínek vyvíjí v dospělé jedince velmi rychle. A tak se během jednoho měsíce u vás doma může vylíhnout až 1 000 nových blech.
Blechy napadají nejčastěji psy a kočky. Často se živí krví i jiných domácích či volně žijících zvířat. A také lidskou. Běžně si náš mazlíček přinese blechu od jiného chlupatého kamaráda. Ale stejně si ji může donést i ze zablešeného prostředí, kde se s jiným zvířetem vůbec nesetkal. Blechy jsou aktivní po celý rok. A pokud nemají příznivé podmínky pro vylíhnutí, mohou čekat v neaktivním stadiu kdekoliv ve vnějším prostředí až 6 měsíců.
Blecha obtěžuje bolestivým kousáním a její sliny často způsobují alergické reakce. Největším nebezpečím pro nás i naše mazlíčky jsou však nemoci, které blechy přenášejí. Tasemnice, lymská borelióza, encefalitida i další závažné nemoci může blecha přenést na zvíře i člověka. Proti blechám je tedy nutné účinné chránit vaše mazlíčky i domácnost po celý rok!
Štípanec od blechy je červený flek široký cca 1 cm, silně svědivý až pálivý. Povětšinou se na kůži nachází vícero kousnutí. Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od blechy.
Ingredience: zvolit stejný poměr použité zeleniny, jako odměrku použijte mističku nebo misku dle porcí strávníků: rajčata, lilek (baklažán), cuketa, červená a zelená paprika, cibule, dle chuti česnek, olivový olej, nezbytné bylinky – tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá), dle chuti mořská sůl a čerstvě mletý pepř
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena (kdo chce, ošidí se a použije loupaná rajčata z konzervy, ovšem v létě je to škoda, čerstvému rajčeti se nic jiného nevyrovná, protože vůně léta sedí pod slupkou). Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cukety neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme rovněž na plátky. Nekrájíme na drobné kousky, rustikální podoba tomuto jídlu sluší lépe.
Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme přibližně 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se všechny vůně spojily v pánvi v jeden nepřekonatelně chutný celek. Teprve nyní můžeme podávat.
Ve většině případů Thuja Smaragd ze starého hnědého dřeva neobrazí, protože zde chybí aktivní pupeny schopné regenerace.
Pokud je větev uvnitř zcela hnědá a bez pružnosti, šance na nové výhony je velmi nízká. Výjimkou mohou být mladší rostliny s dostatečnou vitalitou. Řez do zeleného dřeva je bezpečnější než zásah hluboko do staré části. Spoléhat na obrůstání z hnědého středu je u starších plotů obvykle nereálné.
Za jak dlouho poznám, že túje po hlubokém řezu přežila?
První známky regenerace se obvykle projeví během jedné vegetační sezóny, pokud rostlina reaguje pozitivně.
Nové výhony se objevují na zbývajících zelených částech, nikoli ze suchého středu. Pokud po celé sezóně nevidíte žádný nový růst, je pravděpodobné, že zásah byl příliš hluboký. Vitalita během prvního roku je rozhodující indikátor dalšího vývoje. Úplná obnova hustoty může trvat 2–3 roky.
Můžu túji Smaragd zkrátit o jeden metr?
Zkrácení o jeden metr je možné pouze tehdy, pokud zůstane dostatek zelené hmoty nad místem řezu.
Pokud by řez zasáhl převážně hnědé staré dřevo, hrozí trvalé vyholení vrchní části. U mladších rostlin je zásah bezpečnější než u starých plotů. Radikální snížení výšky je nutné plánovat opatrně a ideálně po etapách. Postupné snižování během dvou sezón bývá bezpečnější varianta.
Je hluboký řez lepší na jaře nebo v létě?
Nejvhodnější období pro hlubší zásah je časné jaro před intenzivním růstem.
V létě je možné provést lehké korekce, ale hluboký řez během horkých a suchých dnů zvyšuje stres. Podzimní zásah před zimou je rizikový kvůli mrazům. Jarní období dává rostlině celou sezónu na regeneraci. Vyhněte se extrémům počasí při plánování řezu.
Co když je túje uvnitř úplně hnědá?
Pokud je vnitřek zcela hnědý, hluboký řez obvykle nepovede k obnově.
V takové situaci lze zkusit postupné vyřezávání jednotlivých starých větví, ale je třeba počítat s nejistým výsledkem. U velmi starých rostlin bývá efektivnější zvážit výměnu. Realistické zhodnocení stavu je klíčové před investicí času. Trvalé vyholení je častým následkem příliš radikálního zásahu.
Pomůže silné hnojení po hlubokém řezu?
Silné dusíkaté hnojení po hlubokém řezu může rostlinu spíše oslabit než posílit.
Přehnojení stimuluje rychlý, ale slabý růst, který je citlivý na sucho a mráz. Vhodnější je mírné přihnojení kompostem a dostatečná zálivka. Vyvážená péče podporuje stabilní regeneraci. Přehnaná snaha „donutit“ rostlinu růst může vést k dalšímu stresu.
Může túje po hlubokém řezu úplně uschnout?
Ano, při příliš radikálním zásahu může Thuja Smaragd postupně uschnout, zejména pokud je oslabená suchem.
Ano, může snížit riziko hniloby podpučí, ale nezaručí stoprocentní ochranu. Je to prevence, nikoli pojistka.
V mém experimentu měl hypermangan 0,2 % nižší podíl měkkých a poškozených palic než kontrola. Rozdíl byl viditelný hlavně po vlhkém období. Pokud je ale půda studená a přemokřená dlouhodobě, ani moření nedokáže zabránit fyziologickému stresu. Hypermangan tedy pomáhá snížit infekční tlak na začátku, ale základ je vždy struktura půdy a drenáž.
Je hypermangan vhodný při podezření na háďátko?
Hypermangan není spolehlivý prostředek proti háďátku. Působí hlavně povrchově.
Pokud máte podezření na háďátko zhoubné, hypermangan může omezit sekundární infekce, ale samotného škůdce nezničí. V takovém případě je účinnější termická lázeň nebo výměna sadby. Moření hypermanganem je podpůrný krok, nikoli řešení hlubokého napadení.
Může příliš silný roztok česnek poškodit?
Ano, vyšší koncentrace může poškodit podpučí. To se projeví pomalým startem.
Při testování vyšší koncentrace mimo hlavní experiment jsem zaznamenal slabší zakořenění. Podpučí je citlivé a oxidant může narušit jeho buňky. Proto považuji 0,2 % po dobu 30 minut za horní bezpečnou hranici. Delší máčení ani silnější roztok nepřináší úměrný přínos.
Jak z hypermanganu vyrobit mořidlo na česnek
Důležitá je koncentrace mořidla o síle 0,2 %. Pokud nemáte přesnou váhu, 0,2% roztok připravíte tak, že v 1 litru vody rozpustíte 2 gramy krystalků (přibližně půl čajové lžičky). Roztok musí být tak tmavý, že přes něj v běžné sklenici sotva přečtete text v novinách, ale stále v něm uvidíte jasné fialové odlesky.
Roztok manganistanu draselného o koncentraci 0,2 % má sytou, tmavě vínovou až purpurovou barvu. Při této koncentraci je roztok stále průhledný (v tenké vrstvě), ale barva je již velmi intenzivní a připomíná barvu červeného vína nebo koncentrované řepné šťávy. Pokud byste ho měli ve sklenici, bude se jevit jako neprůhledná temná tekutina, dokud ji nenakloníte, aby se roztok rozprostřel po stěně.
Má smysl mořit česnek každý rok preventivně?
Záleží na podmínkách konkrétní sezóny. Není to povinnost.
Pokud pěstujete na lehké, dobře odvodněné půdě a nemáte historii hnilob, rozdíl může být minimální. V těžší půdě a při vlhkém podzimu je ale preventivní moření hypermanganem rozumný kompromis. Rozhodnutí by mělo vycházet z lokální zkušenosti, ne z univerzálního pravidla.
Je lepší hypermangan nebo termická lázeň?
Každá metoda řeší jiný problém. Nejde o lepší nebo horší, ale o vhodnost.
Hypermangan snižuje povrchovou mikrobiální zátěž. Termická lázeň může pomoci při podezření na vnitřní škůdce.
Od minula víme, že v tomto zimním období je réva v postdormanci. Rostliny si odpočaly a jsou fyziologicky připravené rašit, ale vnější podmínky, tedy chladné počasí, jim to nedovolí. V této fenofázi se obvykle provádí řez keřů .
Stříhání vinné révy - návod
A jak vlastně poznáme, že už můžeme začít?
Nejvhodnější je řezat v předjaří, po přejití největších mrazů. To už jsme se podívali, zda a případně do jaké míry očka pomrzla. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak je veliká výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Majitelé několika desítek či dokonce stovek hektarů začínají řezat už v prosinci, protože jinak by to do jara nestihli. I ti však s počátkem řezu čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a je do keřů pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Řez by měl být ukončen před začátkem slzení.
Jak poznáme, zda opravdu došlo k pomrznutí oček?
Při prvním pohledu se to přímo nepozná. Avšak při zkrácení výhonu jednoletého dřeva je na řezné ráně vidět, zda je výhon na průřezu zelený, tedy živý, nebo hnědý – zmrzlý. A zmrzlý je proto, že na podzim nedostatečně vyzrál, mohli bychom říci, že se „nepřipravil“ na zimu. To je ovšem jen hrubý odhad, protože ne všechny části révového keře jsou stejně citlivé na zimní mrazy. Nejcitlivější jsou právě ty nejdůležitější části – očka na jednoletém dřevě - pomrzají při teplotách okolo mínus 15 °C. O jejich vitalitě se snadno můžeme přesvědčit pomocí nože, když vedeme podélný řež skrz očko. To musí být na řezu také zelené, nikoli hnědé. Pochopitelně, že si vybereme očka na takovém výhonu, který po řezu nechat na keři nechceme. Řezy očkem je dobré vyzkoušet na různých keřích rozmístěných pravidelně po ploše vinice. Míra poškození oček mrazem může být různá v klimaticky odlišných částech vinice a také se významně liší podle jednotlivých odrůd. Tuto kontrolu životnosti oček je vhodné provést v době těsně před zahájením zimního řezu, viz následující obrázky:
Ještě přesněji míru pomrznutí určit nejde?
Ale ano. Na konci zimy, kdy je réva v postdormaci, lze odebrat réví a nechat je narašit v teple s bazální částí ponořenou ve vodě, podobně, jako to děláme v předvánoční době s barborkami – větvičkami třešní nebo višní. Jen pozor na jednu vlastnost révy, o které byla řeč minule – apikální dominanci. Mohla by totiž vyrašit jen horní očka a výsledek by byl zkreslený.
Co tedy navrhujete?
Odebrané jednoleté dřevo rozřezat na jednooké rouby a teprve pak je nechat vyrašit.
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích.
Je vůbec vhodné provádět řez vinné révy v zimě? V zimním období vinná réva odpočívá. Řez keřů se provádí obvykle ve fázi, kdy už jsou rostliny odpočaté a jsou fyziologicky připravené rašit, ale chladné počasí jim to nedovolí. Termín zahájení řezu záleží především na tom, jak veliká je výměra vinice, kterou je třeba ořezat. Někteří vinaři začínají řezat i v prosinci. Ale čekají do prvních mrazů, kdy jsou listy definitivně opadané a do keřů je pořádně vidět, aby bylo jasné, do jaké míry jsou výhony vyzrálé. Řez by měl být ukončen před začátkem slzení.
A jak poznat vhodnou dobu, kdy došlo k pomrznutí oček? Na první pohled to přímo poznat nelze. Až při krácení výhonu je na řezné ráně vidět, zda je výhon na průřezu zelený, to znamená živý, nebo hnědý, tedy zmrzlý. Pokud je zmrzlý, znamená to, že na podzim dostatečně nevyzrál a nepřipravil se na zimu. Neznamená to však, že je to takto s celým keřem, každý výhon to má jinak. Nejcitlivější jsou právě ty nejdůležitější části - očka na jednoletém dřevě, ta pomrzají při teplotách okolo -15 °C. A jak to zjistíme? Pomocí nože vedeme podélný řez skrz očko. To musí být na řezu také zelené, nikoli hnědé. Důležité je si vybrat očka na takovém výhonu, který po řezu na keři nechceme. Řezy očkem je dobré vyzkoušet na různých keřích rozmístěných pravidelně po ploše vinice. Míra poškození oček mrazem může být různá, záleží na klimatických podmínkách v dané části.
Ingredience na těsto: 5 bílků, 1 vanilkový cukr, 160 g cukru krupice, 70 g hladké mouky, 70 g strouhaného kokosu, moučkový cukr
Ingredience na krém: 350 ml mléka, 1 vanilkový pudink, 1 lžíce instantní kávy, 100 g cukru krupice, 130 g másla, 1 lžíce moučkového cukru
Ingredience na polevu: 100 g čokolády na vaření, 20 g tuku, hnědý rum
Technologický postup: Bílky vyšleháme s krupicovým cukrem na sníh. Poté vmícháme vanilkový cukr s kokosem a moukou. Těsto nalijeme na plech s pečicím papírem, rovnoměrně rozetřeme a přes jemný cedníček posypeme těsto moučkovým cukrem. Pečeme v předehřáté troubě na 200 °C dorůžova, cca 10 minut. Hned po vyndání opět jemně posypeme moučkovým cukrem a necháme na pečicím papíře vychladnout. Krém připravíme tak, že mléko uvaříme s pudinkem, kávou, cukrem. Hustý pudink dáme do misky a zakryjeme mikrotenovým sáčkem, aby se neudělal škraloup. Necháme zcela vychladnout. Máslo vyšleháme v míse se lžící moučkového cukru do pěny a postupně zašleháváme pudink. Korpus rozkrojíme na tři díly, pokapeme rumem, mezi sebou potíráme krémem a vrstvíme na sebe. Takto připravený moučník necháme vychladnout a poté z něj krájíme obdélníčky (6 x 2,5 cm), které namáčíme zešikma do čokoládové polevy.
Jablečný koláč z listového těsta s vanilkovým pudinkem
Díky použití listového těsta a instantního pudinku je příprava tohoto lahodného jablečného koláče velmi snadná. Tento sladký dezert je perfektní způsob, jak někomu ukázat, jak moc vám na něm záleží, a nejlepší na tom je, že ani nebude tušit, jak snadné to je.
Ingredience
1 list listového těsta;
1 hrnek mléka;
1,5 lžíce cukru;
1 balení vanilkového pudinku;
1/2 hrnku čerstvé smetany;
2 červená jablka;
1 vejce;
hnědý cukr;
3 lžíce horkého meruňkového džemu.
Postup
Předehřejte troubu na 180 °C. Z plátku listového těsta odřízněte šest 3 cm širokých proužků těsta (nejlépe jeden odřízněte shora, jeden zdola a čtyři ze strany). Umístěte velkou koláčovou formu na listové těsto a pomocí vykrajovátka na pizzu kolem něj obkreslete kruh a poté vložte kulatý kus těsta na koláčový talíř.
V hrnci zahřejte mléko, přidejte pudingový prášek a cukr a vše promíchejte metličkou. Odstraňte hrnec ze sporáku a nechte pudink trochu vychladnout. Pak pudinkový krém rozetřete na listové těsto v koláčové formě a pomocí lžíce uhladíme.
Rozpulte jablka, zbavte jádřinců a nakrájejte na stejně silné tenké plátky. Plátky jablek vyrovnejte na pudingový krém tak, abyste z nich vytvořily kruhy a mezi kruhy zbyla vždy mezera. Začněte s prvním kruhem u vnějšího okraje a pokračujte s menším a menším kruhem ke středu.
Vezměte připravených 6 proužků těsta ze začátku a položte je mezi vrstvy jablečných kroužků, dokud nebude celý povrh pudinku pokrytý. Vezměte poslední pruh těsta, srolujte ho a položte přímo do středu koláčové formy.
Listové těsto potřete rozšlehaným vejcem a posypte hnědým cukrem. Koláč pečte 35 minut na 180 °C dozlatova.
Ještě teplý koláč potřete meruňkovým džemem.
Koláč by měl vypadat jako velká růže s listovým těstem uprostřed. Ideální na víkendový konferenční stolek.
Hladkou mouku prosejte se solí do mísy, vsypte cukr. Uprostřed udělejte důlek, vlijte do něj vejce, olej a dvě lžíce mléka. Vařečkou prošlehejte základ těsta do hladka. Pomalu přilévejte další mléko a stále míchejte, aby směs zůstala krásně hladká. Potom vlijte (už nemusíte tak pomalu) zbylé mléko, výsledná směs by měla připomínat dvanáctiprocentní smetanu. Pokud chcete, můžete nakonec přilít pivo. Rozehřejte pánev, nejlépe o průměru 15 cm, což odpovídá klasickému průměru palačinek. Těsto na ni nalévejte nejlépe z naběračky se zobáčkem nebo ze džbánku. Na jednu palačinku stačí přesně 2 a 1/2 lžíce těsta, které je třeba krouživým pohybem rozetřít po pánvi, použijte k tomu spodek lžíce.
Jakmile palačinka zezlátne, což trvá cca 15 vteřin, obraťte ji a opékejte po druhé straně asi půl minuty, dokud na ní nenaskáčou typické hnědé puchýřky. Palačinku nechte sklouznout na talíř a pánev vytřete ubrouskem namočeným v oleji. Pak už jen smažte další. Hotové palačinky pokládejte na talíř jednu na druhou.
Poté si připravte pomerančový karamel: na mírném plameni zahřejte hlubokou pánev nebo širší kastrol a za občasného promíchání v něm rozpusťte máslo spolu s cukrem. Jakmile se cukr začne rozpouštět, zvyšte plamen a pokračujte, dokud směs nezačne bublat, hnědnout a karamelizovat. Trvá to přibližně 4 minuty, teprve ke konci občas promíchejte. Vlijte pomerančovou šťávu, přidejte strouhanou kůru a nechte ještě 3–4 minuty probublávat, aby vše zhoustlo. Přilijte alkohol, pár vteřin prohřejte a snižte plamen. Do karamelu vložte palačinku a pomocí vidličky ji v něm pěkně „vykoupejte“. Palačinku složte do trojúhelníčku a můžete servírovat.
Předehřejte troubu na 220 °C. Formu na 12 muffinů postříkejte sprejem na přilnavost nebo použijte papírové košíčky na muffiny.
Ve středně velké míse smíchejte mouku, prášek do pečiva, jedlou sodu, sůl, skořici a muškátový oříšek. Dejte stranou. Ve velké míse nebo v míse kuchyňského robotu rozmačkejte banány. Na střední rychlosti prošlehejte nebo zašlehejte rozpuštěné máslo, hnědý cukr, vejce, vanilkový extrakt a mléko. Suché ingredience přidejte do mokrých a poté důkladně promíchejte, dokud se vše nespojí. Pokud přidáváte ořechy nebo čokoládové lupínky, vmíchejte je hned teď. Těsto bude husté.
Lžící rozdělte těsto do košíčků a naplňte je až po okraj. Pečte 5 minut při 220 °C, poté bez otevírání trouby a s muffiny v troubě, snižte teplotu trouby na 175 °C. Pečte dalších 16–18 minut nebo dokud špejle zapíchnutá do středu nevyjde čistá. Celková doba pečení těchto muffinů v troubě je přibližně 21–23 minut. (Mini muffinky pečte celkem 12–14 minut při teplotě 175 °C.) Nechte muffiny 5 minut vychladnout ve formách a poté je přendejte na mřížku, aby dále chladly.
Muffiny vydrží čerstvé přikryté při pokojové teplotě několik dní nebo v chladničce až 1 týden. Pro delší skladování muffiny zmrazte, pak vydrží až 3 měsíce. Nechte rozmrazit přes noc v chladničce a poté nechte přijít na pokojovou teplotu nebo je v případě potřeby ohřejte v mikrovlnné troubě.
Proč zpočátku tak vysoká teplota? Horký proud vzduchu rychle prohřeje povrch muffinů, zatímco vnitřek muffinu se pak může po zbytek času péct. To pomůže muffinům pěkně vykynout a vyrůst.
