Téma: 

hnízdo pro čmeláky


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

ČMELÁK

Péče o čmeláky

Usazení se zdařilo, samičku občas vídáme přilétat do úlu obtěžkanou pylem, takže lze úl považovat za obsazený. Nyní nezbývá než věřit, že se samičce nepřihodí nic neblahého a že zdárně vychová 1. generaci dělnic.

Během prvního týdne po usazení úl neotvírejte a nesnažte se v substrátu nalézt hnízdo. Pokud jste nuceni doplňovat krmivo do napajedla, počínejte si s nejvyšší opatrností. Je-li střecha příliš těsně přisedlá k jeho stěnám a musíte použít sílu k jejímu sejmutí, pravděpodobně samičku vyrušíte, takže o sobě dá vědět hlasitým bzučením. Pokud se vyleká příliš, úl opustí. Jestliže je příznivé počasí a samička nalezne dost potravy v přírodě, raději krmivo nedoplňujte a neriskujte osiření hnízda.

Druhý či třetí týden už lze do úlu nahlédnout bez obav a pokusit se nalézt hnízdo. Počínejte si však s krajní opatrností, protože je to stavba velmi křehká, kterou navíc samička v některých případech obětavě brání. Pokud budete chtít i později pozorovat vývoj kolonie, bude zapotřebí zakoupit včelařské pomůcky – přinejmenším klobouk či kuklu a rukavice. Čmeláci totiž hnízdo proti vetřelcům brání mnohem usilovněji než domestikované včely, takže je nutno se připravit na několik nepříjemných bodnutí. To je zapříčiněno i tím, že hnízdo je často kompaktní voskovou koulí, do které nelze nahlédnout jinak než jejím narušením shora, což čmeláci pochopitelně „nesou nelibě“. Hlavně v pozdějších fázích vývoje společenstva lze otevíráním hnízda napáchat značné škody, protože buňky s larvami sdílejí stěny s povrchovou stěnou hnízda a při narušení se z ní „vysypou“. Takové larvy čmeláci do buněk znovu nevracejí, ale odnášejí je pryč z úlu.

K utišení dělnic bránících kolonii nepoužívejte včelařský kuřák. Vykuřování je pro čmeláky zhoubné. Zpočátku postačí svrchní kontrola stavu hnízda. Pokud vše proběhne zcela optimálně (což se stává spíše výjimečně), představuje péče o čmeláky pouze doplňování krmiva v období dlouhotrvajícího nepříznivého počasí (dešťů či sucha), popřípadě odvětrávání úlu v parném létě.

Čmeláci jsou daleko více schopni násadu zahřívat než ochlazovat. Proto úl nikdy neumisťujte na přímé slunce. Optimální je stín či polostín. Pokud stoupne teplota v úlu nad 30 °C, čmeláci začínají usilovně větrat. Stoupne-li nad 45 °C, larvy i kukly uhynou. Že v úle příliš stoupla teplota, poznáte snadno: jedna či více dělnic sedí přichycených k letáku a křídly vhánějí do vletového otvoru vzduch. Mnoho dalších činí totéž uvnitř úlu. Přichyceny k substrátu či stěnám se snaží máváním křídel zvýšit cirkulaci vzduchu v úle. V takových případech stačí vyjmout vnitřní víko, nahradit je rámečkem se sítí proti hmyzu a střechu podložit například špejlemi, aby do úlu mohl vzduch. V extrémně parném létě je zapotřebí větrat i úly umístěné ve stínu. Jednou za čas je vhodné vyčistit napajedlo a odstranit silně znečištěné části hnízdního substrátu.

Zdroj: Čmelák
Zveřejněno: 5.6.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PAVOUK AVICULARIA VERSICOLOR

Avicularia versicolor chov

Protože se jedná o typický stromový druh, je potřeba jedince umisťovat vždy do vyšších nádrží, které musí mít odpovídající velikost (doporučená pro jednoho dospělce je 20 x 20 x 30 cm). Aby si mohli postavit hnízdo, vkládáme mláďatům do nádrže umělohmotnou větvičku rostliny. Do větších terárií je dobré přidat větve, pokojové rostliny, kůru. Vodu k napití předkládejte v mělkých miskách. Vlhkost by měla být okolo 75 %, lze jí udržovat pomocí rozstřikovače. Mláďatům, která nemají přístup k misce s vodou, je nutné postříkat i stěnu nádrže. Požadovaná teplota u tohoto druhu je kolem 26 °C. Je známo, že rodu Avicularia prospívá chov zvířat ve skupinách, hlavně u mláďat. Ty pak bezproblémově přijímají potravu a rychleji rostou. Podmínkou skupinového chovu je však dostatek místa a potravy. Hnízdo si tito sklípkani staví ve větvích, v listech či pod kůrou. Toto prostředí pro ně představuje bezpečné místo pro spánek, svlékání a přijímání potravy. Hnízdo sklípkanům odstraňujte jen ve výjimečných případech. Například při odchytu, nebo když je pavučina znečištěna zbytky potravy. Potravu tvoří hlavně cvrčci. Mláďatům je předkládejte naporcované spolu s červy do hnízda či na substrát. Velkým a dospělým zvířatům vypusťte několik cvrčků do terária a pravidelně kontrolujte počet ulovených cvrčků. Pro nasycení samic před pářením či k samotnému nasycení používejte odrostlá myší holátka. Je to mírumilovný druh i v době páření. K pozření může dojít jen tehdy, pokud samice není dostatečně nakrmená. Dospělý páreček tedy můžete bez obav chovat v době páření i po něm společně. Oba si udělají hnízdo na jiné straně terária.

Zdroj: Pavouk avicularia versicolor
Zveřejněno: 3.8.2014


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

RECEPTY NA VOSÍ HNÍZDA

Ořechová vosí hnízda

Ingredience na těsto: 50 g hrubé mouky, 200 g práškového cukru, 1 vejce, 150 g mletých lískových ořechů

Ingredience na náplň: 1 žloutek, 150 g práškového cukru, 150 g změklého másla, 1 lžíce rumu (je možné přidat 2 lžíce kondenzovaného slazeného mléka)

Postup: Smícháme suroviny na těsto a uděláme z něho kuličky. Ty pak namočené v práškovém cukru dáme do formičky na vosí hnízda a prstem nebo koncem vařečky uděláme důlek. Pak hnízdo vyklopíme z formičky. Takto zpracujeme celé těsto a tvary necháme do druhého dne ztvrdnout.

Příprava náplně: Smícháme změklé máslo, cukr, žloutek a rum a vypracujeme náplň. Náplní plníme předem připravená vosí hnízda a překlopíme piškotem.

Zdroj: Recepty na vosí hnízda
Zveřejněno: 5.5.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: výroba budky pro čmeláky

Prosím o zaslání plánku na výrobu budky pro čmeláky.

Zdroj: diskuze Výroba budky pro čmeláky
Odesláno: 23.4.2018 uživatelem Vysloužil Zdeněk
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CO ZNAMENAJÍ PUPÍNKY

Svědivé pupínky od blech

Bleší kousnutí vypadá jako červené skvrnky – většinou bez napuchnutí –, které se vyskytují vždy ve shluku. Doporučuje se postříkat okolí Frontlinem a převlíknout postele. Také je důležité najít hnízdo a zlikvidovat ho. Pokud někde blecha je, roztrousí vajíčka všude. Chce to důkladně vysávat všechny skulinky a povrchy.

Zdroj: Co znamenají pupínky
Zveřejněno: 18.10.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: králík domácí

Dobrý den,chováme králíky již několik let.Letos se nám stalo,že samice porodila,měla krásné hnízdo,kde se hýbala mláďata.Po asi třech dnech se najednou většina chlupů "ztratila".našli jsme jich celou kupu pod králíkárnou vzadu,nikde žádní mladí.V rožku králíkárny je dírka průměru asi 3-4 cm.Může nám někdo poradit,co to mohlo být a jak králíky ochránit?Děkuji.

Zdroj: diskuze Králík domácí
Odesláno: 18.6.2017 uživatelem terrichová zdenka
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BETA BOJOVNICE

Jak na rozmnožování

Před třením postaví samec pěnové hnízdo a láká pod něj samičku. Pro kvalitnější pěnové hnízdo je vhodné, aby v akváriu byly umístěny plovoucí rostliny a bylo v něm nejlépe žádné nebo jen velmi jemné vzduchování. Pod tímto hnízdem se pak odehrává vlastní tření rybek. Pěnové hnízdo tvoří vzduchové bublinky, které samec nabírá a v ústech obaluje sekretem. Sekret je podobného složení jako sliz, který pokrývá tělo rybky.

Páření probíhá tak, že sameček připluje k samičce, obejme ji jako prstýnek a společně se otočí bříšky k hladině. Samička vypustí jikry a sameček je oplodní, jikry vypuštěné samičkou jsou těžší než voda a klesají ke dnu. Sameček samičku pustí a jikry posbírá, obalí bublinkou a vloží do pěnového hnízda. Poté se vrací a celý akt se opakuje tak dlouho, dokud má samička jikry. Následně samiček samičku odežene a hnízdo hlídá. Během zrání jiker samec hnízdo hlídá, opravuje bublinkami a odstraňuje neoplozené jikry.

Podle vzrůstu, stáří a zdatnosti samičky bývá až 800 jiker. Obvykle jich však je značně méně (200–300 ks jiker). Okamžitě po výtěru je třeba samičku odlovit, aby ji samec při hlídání hnízda nezabil.

Plůdek se líhne po 26 až 28 hodinách při teplotě 28 °C. Až do rozplavání hlídá vylíhlá embrya samec. Odchov plůdku je snadný. Nejvhodnější je krmení živou potravou naupliemi (larvami) buchanek, případně žábronožky solné. K vybarvení dochází okolo 3. až 4. měsíce, podle míry a kvality krmiva. Plně vyspělé a schopné rozmnožování jsou okolo 5. až 6. měsíce.

Zdroj: Beta bojovnice
Zveřejněno: 27.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: výroba budky pro čmeláky

Rád bych si budku pro čmeláky vyrobil.To by pro mne nebyl problém!Zatím jsem se ale nikde nedočetl kde se dává přikrmování.Před vchodem do včelína,nebo dovnitř?
Díky K.R.
A pokud bych během týdne včelín umístil,je ještě naděje že ho obsadí?
Díky K.R.

Zdroj: diskuze Výroba budky pro čmeláky
Odesláno: 12.5.2018 uživatelem Karel Rabens
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PÁV MODRÝ

Rozmnožování

Tok pávů je notoricky známý – samec doširoka roztahuje své ocasní krovky, naparuje se před slepicemi a většinou hlasitě křičí. O hnízdění se samec nijak nestará a každá ze slepic si buduje vlastní hnízdo, kterým je mělký dolík v zemi, ukrytý v trávě nebo mezi keři. Samice snáší 4 až 8 vajec, která jsou žlutobílá, nepravidelně jemně tmavě tečkovaná. Na snůšce sedí samice 28 dní a o kuřata se stará rovněž sama, vodí je za potravou a ochraňuje je. Po skončení toku samcům vypadávají ozdobná ocasní pera.

Zdroj: Páv modrý
Zveřejněno: 2.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: kde je možné objednat čmeláky a úl

dobrý den,
vážení, mam velký zájem o objednání čmeláků a úl, prosím jestli by jste mi mohli poradit s objednáním, kolik je cena,kdy by jste mi tento nákup objednali a dodali.
jestli je možné i telofoní spojení, abych se mohl dále informovat.
moc vám děkuji za ochotu
s úctou

václav panoš
augustinova 2079
148 00 praha 4

Zdroj: diskuze Kde je možné objednat čmeláky a úl
Odesláno: 5.8.2018 uživatelem václav panoš
Počet odpovědí: 0

NEPEČENÉ CUKROVÍ

Vánoční nepečené cukroví

Vosí hnízda

Suroviny na těsto:

  • 23 dkg moučkového cukru
  • 25 dkg mletých piškotů
  • 14 dkg másla nebo Hery
  • 3 lžíce kakaa
  • 3 lžíce mléka
  • 3 lžíce rumu

Suroviny na krém:

  • 10 dkg másla
  • 1 lžíce rumu
  • 1 lžíce moučkového cukru
  • 1 žloutek

Postup:

Těsto uděláme tak, že si dáme na vál moučkový cukr, mleté piškoty, máslo, kakao, mléko, rum a ze všech ingrediencí vypracujeme finální hmotu. Formičku na vosí hnízdo vysypeme moučkovým cukrem, vtlačíme do ní těsto, prstem uděláme důlek a plníme předem připraveným krémem z másla, moučkového cukru, rumu a žloutku. Přiklopíme piškotem a vyklepneme. Takto hotové máme připravené k podávání ke kávě nebo čaji.

Zdroj: Nepečené cukroví
Zveřejněno: 30.11.2014

DĚTSKÉ ÚČESY

Dětské účesy – kluci

Pro chlapce se nejlépe hodí jednoduchý účes, který je snadno upravitelný. Zejména chlapecké účesy s krátkou délkou, a to buď vyholené na ježka, nebo delší, které lze doladit s trochou gelu a vytvarovat podle potřeby pro „frajerský“ vzhled. Pozor však na péči o pokožku hlavy, gel vlasy vysušuje, takže by se měly před spaním opláchnout. Ideálně by se měly vlasy zastřihávat každý měsíc.

Kluci zatím stále preferují krátké sestřihy, především pak kohouta. K jeho vytvoření vám postačí troška gelu či tužidla, a za minutku je veselý účes na světě. Kluci si připadají, že mají něco nového. Žádané je stále rošťácké vrabčí hnízdo, či lehce nagelovaný kratší rozcuch a strany vyholené. Pokud uděláte i pár řádků nebo ornament ve vyholených stranách s delší délkou ofiny, bude vaše dítko in.

Zde můžete vidět současné trendy účesů pro kluky.

Zdroj: Dětské účesy
Zveřejněno: 9.6.2016

RECEPTY NA VOSÍ HNÍZDA

Bílá vosí hnízda

Ingredience: 1 hrnek moučkového cukru, 10 lžic rumu, 170 g másla, 2 ks vanilkového cukru, 300 g mletých piškotů, 5 lžic sušeného mléka, 2 lžičky mandlového aroma

Ingredience na náplň: 1 hrnek moučkového cukru, 4 lžíce rumu, 170 g másla, 2 žloutky, 3 lžíce kakaa

Postup: Všechny suroviny na těsto zpracujeme a těsto dáme do ledničky na dobu, než si připravíme krém. Suroviny na krém vyšleháme do pěny. Máslo do těsta i krému musí být změklé. Tvarujeme hnízda (vysypeme formičku na hnízdo moučkovým cukrem, dáme těsto, uděláme důlek). Poté sáček naplníme krémem a plníme jím hnízda. Po naplnění vždy zaklopíme piškotem. Poté můžeme hnízda namáčet třeba do bílé čokolády nebo jinak dozdobit.

Zdroj: Recepty na vosí hnízda
Zveřejněno: 5.5.2015

ČMELÁK

Hnízdo čmeláků

Čmeláci ve střední a severní Evropě žijí v jednoletých společenstvích. Hnízda si budují buď na povrchu v suchém listí, suché trávě nebo nahromaděném mechu, v kouskách materiálu držícího teplo v senících, v úžlabích trámů, nebo pod zemí. Milují opuštěné díry myší a dalších drobných savců. Občas můžeme narazit na čmeláčí hnízdo i ve stelivu prázdné ptačí budky nebo veverčím hnízdě, které už veverka nepoužívá.

Každý podzim vymřou všechny staré matky-královny, dělnice a samečci-trubci. Mladé čmeláčí matky jsou předtím trubci oplozeny a před příchodem zimy se zavrtají do země. Zahrabané v zemi nebo v hromadě listí přečkají zimu. Tu přečká jen asi 10–20 % na podzim vylíhlých mladých matek-královen. Na jaře mladé královny vylézají ze země (podle druhu březen–květen) a hledají útočiště pro založení rodu.

V této době létá královna nízko při zemi nebo při zdech domů a jiných stavebních konstrukcí a hledá vhodné chráněné místo s dostatkem izolačního materiálu, do kterého by mohla uložit první plodové buňky. Samička je v tuto chvíli na všechno sama. Musí najít vhodné místo ke hnízdění, postavit buňky, přinášet a shromažďovat potravu a odchovat první dělnice. Hnízdní materiál ve vybraném hnízdě si matka upraví pro svou potřebu, ale bohužel není schopna si takový materiál obstarat a nanosit do hnízda. Mnohá královna proto vhodný útulek pro hnízdo vůbec nenajde. Pokud najde špatné místo, které třeba promokne, hnízdo po pohromě opustí, a buď zahyne, nebo se pokusí vniknout do již založeného hnízda jiné královny, kde však jedna z nich bývá vyhnána nebo zabita. Totéž se stane, když plod matce zmrzne. Bohužel matka není schopna ve svém nebo cizím hnízdě znovu vytvořit opakované úvodní buňky k založení rodu, a proto je její prvotní výběr a dostatek hnízdních možností kriticky důležitý.

Když si královna vybere hnízdo, první den často vyletuje a seznamuje se s okolím. V dalších několika dnech vypocuje z těla vosk pro stavbu svého zásobovacího kalíšku a první plodové buňky. Přitom vylétá za potravou pro sebe jen několikrát denně na 10–40 minut. Do plodové buňky naklade 6–10 vajíček, která vlastním tělem trvale zahřívá na nutnou teplotu 29–30 °C. Přibližně za 4 dny se z vajíček vylíhnou larvičky, stále se zdržující v buňce, které matka krmí přinášeným a nashromážděným nektarem a pylem. Když larvičky dorostou, upředou si samostatné voskové kokony, v nichž dochází už bez krmení královnou k přeměně larev v čmeláky – zprvu pouze dělnice, a to velmi malé. K zrození dělnic od nakladení vajíček dochází podle okolností za 3–4 týdny. Dělnice hned několik dnů po narození pomáhají královně s dalším rozvojem čmeláčího společenství a hlavně okamžitě přinášejí nektar a pyl z přírody. Královna pak brzy přestane úl opouštět. Postupně se líhne víc dělnic. S přibýváním dělnic v hnízdě roste i přísun potravy. Každá další generace larev má tedy potravy více, a tak jsou i dělnice větší a zdatnější. Na vrcholu vývoje společenstva bývá podle druhu čmeláků v hnízdě několik desítek až stovek dělnic. Rovněž podle druhu čmeláků se od června do září začínají objevovat pohlavně dokonalí jedinci – krásné mladé samičky a samečci-trubci. Samečci se rodí nejen z matčiných vajíček, ale i z vajíček dělnic.

Vztah mladých samiček, kterých bývá v hnízdě i několik desítek, k matce je přátelský. Jsou zaznamenány případy, kdy dokonce matce pomáhají s péčí o plod a s potravou. Přesto však po oplození a vykrmení nektarem a pylem mladé samičky hnízdo postupně opouštějí a ukryjí se v zemi, kde přezimují v malé komůrce, kterou si vyhrabou. Stejně tak trubci a dělnice postupně opouštějí úl a během podzimu zemřou stářím v přírodě. Některé dělnice spolu se starou královnou zahynou v úlu. Stará královna podle přírodních zákonů nemůže přežít do jara. Na jaře začne celý cyklus díky přeživším mladým královnám znovu.

Zdroj: Čmelák
Zveřejněno: 5.6.2016

ČMELÁK

Choroby, parazité a predátoři čmeláků

Čmeláci trpí celou řadou chorob a mají ve volné přírodě poměrně mnoho parazitů a predátorů, což vede k častému a brzkému zániku společenstva. To z jejich chovu dělá činnost poměrně nevděčnou. Jakýmsi nepsaným kritériem chovatelské úspěšnosti je zde počet odchovaných mladých matek, které opustily úl. Mezi nejčastější nebezpečí, kterému je možné se bránit, patří mravenci.

Tento velmi „agilní“ druh hmyzu, řazený se čmeláky do stejného řádu, je dovede vypudit z hnízda za několik dní. Poměrně úspěšně se jim lze bránit podložením úlu skleněnou tabulkou, na jejíž spodní část nanesete vrstvu lepivého materiálu (například vyjetého oleje), kterou budete pravidelně obnovovat. Tak se lze poměrně účinně bránit i jiným nelétavým parazitům čmeláků, například kodulkám (vypadají jako velcí lesní mravenci).

Mnohem větším a možná vůbec největším problémem terénního chovu čmeláků je drobný motýl z čeledi zavíječů – Aphomia sociella – zavíječ čmeláčí. Podle některých odhadů je příčinou zániku až 90 % všech volně žijících kolonií. Samička v období od května do srpna vniká za šera do hnízda, které vyhledává podle pachu, nějaký čas setrvá v ústraní a až „načichne čmeláčinou“, prolézá hnízdem a klade vajíčka, z nichž se líhnou žluté, později až světle zelené, velmi žravé larvy, které jsou v extrémním případě schopny sežrat celé hnízdo včetně vosku. Stoprocentně účinná obrana neexistuje, nejčastěji se však používá petrolej, kterým je nutno každý večer asi hodinu před setměním lehce potřít okolí česna a letáku a veškeré štěrbiny, kterými by eventuálně mohly do hnízda proniknout larvy, například prostor pod střechou. Zavíječe to odpudí a čmelákům nezbyde, než si zvyknout. S použitím petroleje však nezačínejte dříve, než se vylíhnou první dělnice. Samička by hnízdo opustila. Budete-li pečliví, může se zadařit kolonie uchránit, i přesto však budou některé z nich napadeny. Často cynicky rozhodne právě ten jediný den, kdy jste zapomněli úly ošetřit nebo je po parném dni pozdě uzavřeli. Pokud ráno otevřete úl a na povrchu substrátu či stěnách úlu bude sedět asi 2 cm dlouhá šedobílá „můra“, je zle. Ti „odvážnější“ mohou všechny čmeláčí kukly – zámotky (které už čmeláci nekrmí a které larvy zavíječe napadají nejdříve) přemístit do termostatu a při 29 °C nechat vylíhnout, zbytek plástů pečlivě očistit jemným štětečkem a přemístit do čistého úlu s novým substrátem. I tak bude ztráta značná.

Zdroj: Čmelák
Zveřejněno: 5.6.2016

BETA BOJOVNICE - VÝMĚNA VODY

Jak často měnit vodu

Bojovnice je rybička pocházející z Asie, tudíž vyžaduje určité parametry vody, a to pH kolem 6–8 a teplotu v rozmezí 26–30 °C (proto je většinou vyžadováno topení, protože při nižších teplotách se stává, že se rybičce začnou rozpadat ploutve a podobně). Jako u všech rybiček i u bojovnice se musí provádět pravidelná údržba, a jelikož jsou akvaristé, kteří chovají tyto rybičky bez filtrů a podobně, jsou tyto výměny opravdu důležité. Pokud nechcete použít filtraci se vzduchováním, nemusíte. V tom případě je potřeba vodu častěji měnit, aby se udržela čistá. Tato rybička patří mezi labyrintky, tudíž se nadechuje nad hladinou. Pokud teplota v místnosti výrazněji klesá, je potřeba akvárium zakrýt, aby rozdíl teploty vzduchu a vody nebyl velký, jinak může rybka při nadechování nastydnout a následně uhynout.

Postup

Je vždy třeba odkalit dno pomocí odkalovače a vyměnit alespoň 1/3 vody akvária. Je lepší doplňovat vodu odstátou, ale pokud tuto možnost nemáte, tak po doplnění vody z kohoutku použijte přípravky odstraňující chlór. Poté je v každém případě vhodné použít přípravky ke zlepšení podmínek pro bojovnici.

Na co si dát pozor

Po nějaké době si někdy můžete všimnout pěny na hladině akvária, která je většinou přilepená ke sklu a samec kolem ní plave, jako by ji hlídal, a ono to tak vlastně je. Ona pěna je totiž samcovo pěnové hnízdo, které staví, protože by se do něj v pozdější době se samicí vytřeli. Toto hnízdo bychom tak neměli samci nikdy bourat a ničit.

Zdroj: Beta bojovnice - výměna vody
Zveřejněno: 11.9.2018

SOVA PÁLENÁ

Výr velký

Výr velký (Bubo bubo) je velký noční a samotářský pták. Délka těla se pohybuje mezi 60–70 cm. Váží 1 800–3 000 g, v dospělosti ojediněle až 4 kg. Rozpětí jeho křídel dosahuje 180 cm. Má ohnivě oranžové oči. Zbarvení obou pohlaví je velmi rozmanité. Pohybuje se od rezavožluté až po rezavohnědou. Výrazná jsou též pera na hlavě, která tvoří ouška. Zde si můžete prohlédnout výra velkého.

Výskyt

V přírodě můžeme výra velkého vidět po celé České republice posedávat na skalách, ale do lesa zalétá málokdy. Výr velký je v Česku chráněn zákonem č. 114/1992 Sb., vyhláškou č. 395/1992 a dalšími. Patří do červeného seznamu ohrožených ptáků.

Rozmnožování

Výři jsou věrni léta jednomu místu, kde si vybudovali hnízdo. Tímto místem je většinou kotlinka vyhloubená v zemi nebo ve skále. Ve výjimečných případech je to dutina stromu. Hnízdo si vystýlají listím a rostlinami, které mají poblíž. Hnízdí jednou do roka. Samice snáší 2–3 vejce, ojediněle více. Samička sedí na vejcích zhruba 5 týdnů a samec ji krmí. Vylíhlá mláďata jsou krmena na hnízdě zhruba 5–6 týdnů, poté začínají pomalu létat.

Potrava

Je to dravec, takže není žádným překvapením, že se živí zejména malými obratlovci, jako jsou hraboši a jim podobní. Nepohrdne ani ptáky nebo rybou. Při lovu používá především sluch, loví ráno při východu slunce a večer při západu.

Zdroj: Sova pálená
Zveřejněno: 12.10.2014

VETERINA PRAHA

Veterina Praha 6

Veterinární klinika Bílá Hora je zaměřena na specializovanou medicínu malých a exotických zvířat. Důraz je kladem na prostorové a přístrojové vybavení. Klinika se zabývá i homeopatií.

Zdravotní tým se skládá ze šesti lékařů: MVDr. Jan Hnízdo, MVDr. Jana Langerová, MVDr. Martina Plošková, MVDr. Lucie Hromádková, MVDr. Tereza Riegerová a MVDr. Sebastian Franco.

Zaměřují se zde na chirurgii, ortopedii, onkologii, neurologii, fyzioterapii, stomatologii, počítačovou tomografii, kardiologii, endoskopii, gynekologii, parazitologii, gastroenterologii, interní medicínu a homeopatii. K tomu mají patřičné vybavení.

Veterinární klinika Bílá Hora, Čistovická 413/44, 163 00 Praha 6 – Bílá Hora, tel.: 235 322 829, e-mail: animalclinic@seznam.cz, webová adresa.

Ordinační doba

• pondělí až pátek od 8:00 do 11:30 hodin a od 14:30 do 20:00 hodin

• sobota od 14:00 do 18:00 hodin

Zdroj: Veterina Praha
Zveřejněno: 4.12.2015

ČMELÁK

Usazení čmeláků v úle

Máme připravený úlek, je polovina dubna, tedy období, kdy u nás mladé samičky čmeláků v největším počtu hledají místo k založení hnízda. Některou z těchto samiček je zapotřebí do úlu umístit.

Můžeme samičce úl „nastrčit“ do míst, kde jsme vypozorovali, že čmeláci na jaře místo k založení hnízda s oblibou hledají, a doufat, že jej sama nalezne a usadí se v něm. Takový způsob má kromě jiných tu nevýhodu, že je poměrně málo úspěšný. Pravděpodobnost usazení jen zřídkakdy překročí 10 %. Účinnějším způsobem je samičku v přírodě odchytit, do úlu ji vpustit a na krátkou dobu úl uzavřít. K tomu je zapotřebí síťka na hmyz a několika skleněných lékovek. Pokud síťku nevlastníte, lze ji snadno vyrobit z tyče, kusu drátu a staré záclony.

Zde je na místě důležité upozornění – chytejte pouze samičky hledající hnízdo. Poznáte je snadno, poměrně pomalu poletují nad zemí, prolézají všechny skuliny, obletují zdi, hromady organického materiálu a evidentně „něco hledají“. Z biologie vyplývá, že čmeláci, které můžete v tomto období zahlédnout, jsou výhradně mladé matky.

Je nepřípustné sbírat čmeláky z květů či kdekoli jinde nebo snad přemisťovat do úlů už založené kolonie. Mějte na paměti, že čmeláci jsou u nás zákonem chráněný druh. Hledající samičku je tedy zapotřebí co nejšetrněji odchytit a vpustit vletovým otvorem do úlu (někdy to chvíli trvá). Jakmile samička do úlu vleze, utěsněte vletový otvor kouskem hadříku a nechejte jej hodinu zavřený. Poté česno uvolněte a pozorujte, jak se samička při opouštění úlu (což většinou opět chvíli trvá) chová. Samičku z úlu nikdy žádným způsobem nevypuzujte. Pokud záhy uletí (což se též stává často), usazení se nezdařilo. Pokud delší dobu setrvá na letáku a potom se začne ve stále se zvětšujících půlkruzích, obrácena hlavou k česnu, vzdalovat, je slušná pravděpodobnost, že se do úlu vrátí (někdy za hodinu, jindy za den). Zjistíte to položením drobného předmětu, například kousku suchého stébla, do prostoru česna.

Pokud se usazení nezdaří, pokus opakujte, až se nějaká samička usadí. Mezi nenáročné druhy patří čmelák polní (Megabombus pacsuorum) a čmelák rokytový (Pyrobombus hypnorum) – oba svým vzhledem připomínají velkou samotářskou včelu, čmelák rokytový ovšem v terénních chovech poměrně „důrazně“ brání hnízdo. Mezi snáze usaditelné druhy patří také čmelák zahradní (Bombus hortorum), asi 3 cm velký čmelák s bílým zadečkem a třemi žlutými proužky na těle, či čmelák skalní (Pyrobombus lapidarius), stejně velký, černý čmelák s rudými chloupky na posledních článcích zadečku. Náročnější na usazení jsou ostatní druhy, například poměrně atraktivní čmelák zemní (Bombus terrestris) či hájový (B. lucorum), oba jsou podobní čmeláku zahradnímu, jen jim „schází“ žlutý proužek na spodní části hrudi. Zkušenosti různých chovatelů se však také v tomto ohledu liší.

Zdroj: Čmelák
Zveřejněno: 5.6.2016

CHOV KRÁLÍKA DOMÁCÍHO

Rošty

Podlaha v králíkárnách může být také tvořená rošty. Roštové králíkárny mají v podstatě dvě podlahy. Spodní je plná a většinou dřevěná, ta vrchní je tvořená z dřevěných, umělohmotných nebo drážděných latěk s mezerami, kterými může králíkův trus propadávat na spodní podlahu, a tak nezůstává přímo v kleci. Spodní podlaha bývá také vybavena žlábky, aby do nich odtékala moč. Jejich výhodou je, že u nich není velká spotřeba steliva, tím pádem odpadá potřeba velkého prostoru k jeho uskladnění a potřeba prostoru k uskladnění hnoje. Největší výhodou je to, že využití roštů je velmi hygienické, protože králíci nepřichází do kontaktu se svými výkaly. Obrovskou nevýhodou ale je, že rošty u králíka způsobují otlaky, které mohou králíka velmi poškodit. Nevýhodou také je, že na takové podlaze nedokáže březí samice vytvořit hnízdo, a proto je třeba jí nějaké do králíkárny vložit.

Zdroj: Chov králíka domácího
Zveřejněno: 27.4.2017

PAVOUK AVICULARIA VERSICOLOR

Psalmopoeus irminia

Jde o krásně zbarvený stromový druh pocházející z Venezuely. Samice mívá 5–6 cm v těle (13 cm s končetinami), samec 4 cm v těle. Dospělé samice se od samců liší jen velikostí, ale i barvou. Samice a mláďata jsou černé s růžovými skvrnami na abdomenu. Nohy mají černé s růžovými skvrnami na chodidlech (nárt a zánártí). Dospělý samec je menší, hnědý a mnohem více chlupatý. Nemá barevné skvrny na zadečku. Samci mají na konci makadel bulby a na předních nohách tibiální háky. Psalmopoeus irminia si staví pavučinové hnízdo. Není toxický, ale je rychlý a skáče, může být agresivní. Nebrání se uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku.

Jeho chov není náročný, vyžaduje 70–75% vlhkost a teplotu 25–28 °C. Živí se drobnými hlodavci a bezobratlými.

Zde se můžete podívat na fotografie tohoto druhu: Psalmopoeus irminia foto.

Zdroj: Pavouk avicularia versicolor
Zveřejněno: 3.8.2014

SEDUM - ROZCHODNÍK

Pěstování rozchodníku

Rozchodníky jsou běžně pěstované trvalky a skalničky. Nízké, plazivé a polštářové druhy se používají na skalkách či suchých zídkách. Rozchodníky patří i mezi nejvhodnější rostliny do tak extrémních stanovišť, jako jsou zelené zahrady na střechách budov. Některé druhy rozchodníků se hodí rovněž do závěsných nádob. Vyšší druhy najdou uplatnění také v trvalkových záhonech nebo solitérně vysazené v trávníku. Obvykle pětičetné květy rozchodníků jsou oblíbenou pastvou pro včely, čmeláky a motýly. Okrasná hodnota rozchodníků spočívá nejen v různobarevných květech, ale i v dužnatých listech různých barev (světle a tmavě zelené, červené, hnědé, bíle nebo žlutě panašované).

Rozchodníky vyžadují slunná místa, písčité a propustné půdy. Snášejí úpal a sucho, takže pokud zapomenete občas na zálivku, nic se neděje. Množí se pomocí řízků a dělením na jaře. Pokud jde o choroby a škůdce, mohou je napadnout háďátka, šedá plíseň či padlí.

Zdroj: Sedum - rozchodník
Zveřejněno: 22.12.2014

RECEPTY NA VOSÍ HNÍZDA

Historie vosích hnízd jako vánočního cukroví

Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic. Většina vánočního cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické české vánoční cukroví patří rozličné tvary vykrojené z lineckého těsta a také vosí hnízda, která je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, charakteristickým kořením skořice. 87 % Čechů si peče alespoň část cukroví doma.

Vosí hnízda se vyrábějí z těsta tvořeného rozdrcenými piškoty či sušenkami, které se smíchají s máslem a kakaem. Vzniklé těsto se následně dává do formičky vysypané moučkovým cukrem a za pomoci například vařečky se udělá ve středu těsta umístěného ve formě malá díra, do které se nalije náplň (nejčastěji s likérovou příchutí). Na spodek se nalepí celý piškot a forma se buď otevře, nebo se vzniklé hnízdo vyklepe. Záleží na typu formičky, kterou máme. Formy se dají koupit v obchodech s domácími potřebami. Existuje i jiný recept, ve kterém se těsto skládá z vaječného bílku, strouhaných vlašských ořechů a moučkového cukru.

Zdroj: Recepty na vosí hnízda
Zveřejněno: 5.5.2015

PÁV

Páv bílý

Jeho původní domovinou je Indie a Srí Lanka, kde se nejčastěji zdržuje v listnatých lesích, křovinách, ale i v travnatých porostech. Pávi bývají často volně chováni v zámeckých parcích a zoologických zahradách. Páv je národním ptákem Indie. Pávi se chovají již tisíce let. Lze je držet ve velmi prostorných voliérách, parcích a zahradách.

Zde můžete vidět, jak vypadá páv bílý.

Naše klima snáší pávi bez problémů, nevadí jim ani krutá zima do -25 °C, ani déšť, důležité je pro ně jen to, aby mohli hřadovat ve výšce. V zimě jim namrzá jinovatka na křídlech, a pokud sněží, mají na sobě ráno 10cm pokrývku, ale ani to jim nevadí. Přes den v zimním období však rádi vyhledávají přístřešek se slámou, kde se mohou schovat a ohřát si končetiny. Na noc ale potom stejně vylétávají hřadovat do výšky a nožky si hřejí vlastním břichem.

Samice si v období páření vyhrabují nejčastěji v křovinách mělké hnízdo v zemi, kam snášejí 4 až 8 světle hnědých vajec s drobnými, světle hnědými tečkami. Samice na nich potom sedí přibližně 28 dní a o kuřata se stará sama. Důležité je v prvních měsících kuřata chránit před deštěm, protože jsou velmi citlivá na vlhko a prochladnutí a mohou uhynout. Takže je vhodné je umístit do prostoru, kde je lze zavírat minimálně na noc. Matka mnohdy nedokáže mláďata uchránit před predátory a občas se stává, že při obraně kuřat sama zahyne. To je další z důvodů, proč je chránit. V našich podmínkách je největším nepřítelem pávat kuna a liška.

Zde můžete koupit páva bílého.

Zdroj: Páv
Zveřejněno: 6.11.2015

RECEPTY NA VOSÍ HNÍZDA

Vosí hnízda z Margotky

Ingredience: 4 ks Margot (velké), 100 g másla, 100 g moučkového cukru, 80 g piškotů, 4 polévkové lžíce kakaa, 2–3 lžíce rumu, piškoty, moučkový cukr na obalení

Ingredience náplň: 100 g másla, 50 g cukru, 2 lžíce rumu (nebo koňaku)

Postup: Tyčinky Margot vložíme do mrazničky na jednu až dvě hodiny, aby trošku (ale ne úplně) zmrzly. Poté tyčinky nastrouháme na struhadle. Pokud by byly pokojové teploty, tak by se velmi špatně strouhaly, proto je nutné je nechat ztuhnout. Rovnou můžeme i nastrouhat piškoty, které budeme také potřebovat. Do mísy přidáme jak nastrouhanou Margotku a piškoty, tak i máslo, cukr, kakao a rum. Všechno smícháme a uhněteme těsto. To zabalíme do potravinářské fólie a vložíme na chvíli do lednice, aby ztuhlo. Z těsta vždy odebereme kousek, vytvoříme kuličku a tu obalíme v moučkovém cukru. Formičku na včelí úly vysypeme cukrem a vmáčkneme do ní kuličku. Vařečkou uděláme důlek, ten naplníme krémem a přilepíme piškot. Formičku rozevřeme nebo vosí hnízdo vyklepneme. Margotková vosí hnízda vložíme do chladničky, aby tam ztuhla. V případě, že by těsto na hnízda bylo příliš řídké, tak jej zahustíme dalšími strouhanými piškoty nebo jej dáme jednoduše ztuhnout. Pokud by tomu bylo naopak, přilijeme trošku rumu nebo mléka. Těsto by mělo být dobře tvárné.

Náplň do hnízd: Máslo ušleháme s cukrem a rumem. Podle potřeby můžeme přidat ještě další cukr nebo rum.

Zdroj: Recepty na vosí hnízda
Zveřejněno: 5.5.2015