Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).
Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.
A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.
Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout. Což stejně tak platí pro všechna zbývající přívlastková vína,
Ve svém příspěvku JAK SPRÁVNĚ HNOJIT TRÁVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
"Nikdy nepoužívejte hnojiva pro zemědělství, protože podporují rychlý růst rostlin."
Trávník používám jako zdroj biomasy do kompostu, takže rychlý růst je více než žádoucí. Jsou pro hnojení trávníku průmyslovými hnojivy jiné kontraindikace mimo již zmíněného rychlého růstu? Jaké hnojivo používat? Cererit nebo stačí NPK? S kompostem na hnojení trávníků samozřejmně nepočítám. Ten je určený pro zeleninu, ovocné stromky a keře.
Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Kdy se rozhodnout pro sklizeň už tedy víme. Řeknete nám něco ke sklizni samotné?
Mluvit o možných způsobech sklizně má význam především pro velké pěstitele. Malovinař to má mnohem jednodušší. Nicméně některé obecné zásady by měl znát také. Ještě se k nim vrátím. Nejprve tedy ke sklizni na zahrádkách. Tam mají pěstitelé několik keřů či několik desítek keřů. Do zahrádek většinou vybíráme stolní odrůdy, které budeme používat coby ovoce. V takovémto případě budeme sklízet probírkou, tedy sklidíme jen to, co v nejkratší době spotřebujeme. Když hrozny někomu nabídneme a některé bobule na nich ještě nebudou dostatečně vyzrálé, pokazíme si tím renomé vinařského pěstitele. Budeme tedy pečlivě vybírat hrozny nejvyzrálejší. Tím, že odebereme ty nejzralejší hrozny, dáváme šanci hroznům zbývajícím na keři, aby ještě nějakou dobu mohly dozrávat. Takže se stolními odrůdami asi nebude problém.
Pokud jsme si vysadili na zahrádce odrůdy moštové, problém při určení termínu sklizně nastat může. Například proto, že jsme zvolili příliš velké zatížení při řezu. (To znamená počet oček, které jsme nechali po řezu na keři, což určuje míru pravděpodobné budoucí sklizně.) Pokud tedy na keři ponecháme příliš mnoho hroznů, cukernatost neroste podle našich představ, a hlavně se nebudou přirozeně odbourávat kyseliny. Každému, kdo chce sázet révu, předem doporučuji, aby si rozmyslel, co s vypěstovanými hrozny moštových odrůd hodlá dělat, pokud z nich nechce vyrábět víno. Hrozny se samozřejmě dají prodat, avšak těmto obchodům se daří jen ve vinařských oblastech, kde sídlí také výrobci vín. Samozřejmě, že dobře vyzrálé hrozny moštových odrůd se také dají konzumovat. Ale takový hrozen už na stole tak dobře nevypadá. Také je možné dělat z hroznů kompoty, ale opět se zde lépe uplatní odrůdy stolní. Jednak takový kompot lépe vypadá, je-li vyroben z větších bobulí, a jednak stolní odrůdy mají dužninu chruplavější, mohli bychom říci „masitější“ (kdysi tento výraz používali pěstitelé třešní), a tak lépe snáší teploty při sterilizaci. Mimochodem, na pohled velmi dobře vypadají tzv. melanž kompoty – jsou z více odrůd či dokonce kombinované s jiným ovocem. Je však potřeba ohlídat, aby šlo o velmi šetrnou sterilizaci.
Na co hlavně by měli dbát ti, kteří pěstují hrozny výhradně pro výrobu vína?
Zásadně se nesklízí za deště. Není to pouze z ohleduplnosti vůči sběračům neboli česačům, ale především proto, aby dešťová voda nenatekla do sběrných nádob, protože by tak nařeďovala mošt a tím bychom si snižovali cukernatost. Při sklizni je dobré s hrozny zacházet asi jako při sklizni jablek – ta se také musí opatrně ukládat, jinak by se mohla pomačka
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Valenta.
Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jakou chuť má rakytník mít při sklizni,/nasládlou jako jahoda - nebo jako rybíz? Mám již plody krásně oranžové, ale bohužel mi začínají některé zasychat, i když zalévám. Mám strach abych nepřišla úplně o svou první úrodu.
Díky za rady.
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem. Proto jako rodičovské páry byly vybrány odrůdy André, což je také modrá moštová odrůda českého původu (kříženec odrůd Frankovka a Sv
Ve svém příspěvku SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Slyšel jsem,že když jde česnek do květu tak se má stvol zlomit,aby nevysiloval palice.Je tato informace pravdivá?Děkuji M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludovít Romancsik.
Ano! Pokud odstraníte palice z většiny česneků a necháte jich jenom několik(3ks.) s palicí, budete vidět při sklizni veký rozdíl. Ty s palicí budou mnohem menší. Několik palic necháváme ještě proto, že když se vzpřímí, je česnek připraven ke sklizni.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Kovar.
Dobry den , velice me zajima, kdy je spravna doba na rez/zastrihnuti svestky. Po precteni Vaseho clanku , jsem bohuzel nejak zmaten. V odstavci jak prorezat svestku pisete:Řez švestek doporučujeme provádět hned zjara po vykouknutí prvních pupenů.
A hned pote v nasledujicim odstavci:Stříhání švestek na jaře pisete-Peckovinám nesvědčí časný jarní řez. Měly by se stříhat jen v období, kdy už mají listy. Případně po sklizni.
Je mozne to nejak objasnit , nekolikrat v clanku pisete opakovane, ze se ma strihat/rezat na jare a pak obratem dodavate , ze nejlepsi doba je po sklizni zacatkem zari ..
diky za vysvetleni
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejlepší doba na řez švestek je druhá polovina června nebo hned po sklizni. Jarní řez se doporučuje jen začátečníkům, aby jim v orientaci v koruně nebránily listy. U jarního řezu je nebezpečí zanesení infekcí do řezných ran.
V případě, že jste neměli při přípravě půdy k dispozici přírodní hnojiva, je dobré použít před přesazováním počáteční („startovací“) hnojivo, určené pro zdravý růst rostliny, zlepšení výživy a kvality půdy. Pro toto hnojení použijte buď pomalurozpustné hnojivo ve stejném poměru dusíku, fosforu i draslíku, nebo si zakupte speciální počáteční hnojivo pro rajčata či zeleninu.
Hnojení
Pro hnojení používejte kvalitní přírodní nebo umělá pomalurozpustná nebo granulová hnojiva, která mají stejnou dávku dusíku, fosforu a draslíku a která se budou uvolňovat pomalu a postupně. Jedno hnojení vám vydrží asi na dva měsíce. Při hnojení umělými hnojivy se vždy řiďte pokyny uvedenými na obalu výrobku. Větší dávka hnojiva, než uvádí výrobce, vám určitě nezajistí kvalitnější a větší úrodu.
Ať už jste před přesazováním použili přírodní hnojivo, či umělé počáteční hnojivo, je důležité rostlinu opět přihnojovat v období, kdy má začít plodit. Znovu použijte hnojivo ve stejném složení, tedy dusík, fosfor, draslík, a při jeho přípravě se řiďte pokyny od výrobce. Hnojení ve zbylé době vegetace provádějte každé čtyři až šest týdnů.
Budou-li mít vaše rajčata dostatek živin, zůstanou zdravá po celou sezonu, budou mít zdravé kořeny, svěží zelené rostliny a květy a budou produkovat spoustu silných a chutných plodů.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel V. Žitek.
Na hroznu bílého vína ve skleníku se objevil šedivý povlak.Předpokládám, že se jedná o nějakou plíseň. Poradí mi někdo, čím bych měl hrozny ošetřit? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Šedý povlak bude nejspíše padlí révy vinné. Porovnat to můžete s těmito fotografiemi, na kterých je vidět padlí révy vinné: https://www.google.com/imag…
Je to onemocnění způsobené houbovým patogenem Erysiphe necator a projevuje se jako popelavě šedý až bílý práškový výrůstek na zeleném pletivu révy. Postihuje jak stolní hrozny, tak vinné hrozny. Pokud se nekontroluje, může způsobit vážné ztráty na úrodě a zhoršit kvalitu vína. Efektivní ochrana fungicidy začíná už na jaře. V pozdějších etapách vývoje hroznů je již obrana ztížena dodržováním ochranných lhůt před sklizní. Proti padlí se používají fungicidy Discus, Dynali, Kumulus, Topaz nebo VitiSan.
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích. Je zajímavé, že v té době sice existovaly hospody a putyky, a
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Theimer.
Dobrý den,
mám velký problém s vinnou révou. Zasazena před 4 roky, loni měla bohaté, velké střapce vína, na každé větvi řadu, bohatý nárůst, vynikající chuť. Těšili jsme se na letošní úrodu. Na jaře začala velice narůstat, roztáhla se do tří metrů a byla úplně planá střapců hroznů. Po nějaké době se začaly listy kroutit do sebe. Viz snímek. Ptal jsem se odborníka vinaře a ten mi řekl, že je to nedostatek výživy. Že to chce nadělat dokola hluboké díry a tam nalít rozpuštěné draslo a NPK. Udělal jsem to přesně tak, rozpustil jsem v 10l. konvi draslo a v dalším
NPK. Po dvou dnech jsem to naléval do všech otvorů. Nic se nezměnilo a má réva pomalu odchází. Několik střapečků vína zakrnělo a obávám se, že je to konec. Díval jsem se na stránky, ale nikde jsem neviděl ony pozkrucované listy, jak mám. Pokud může někdo poradit, poraďte, prosím. velmi děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Listy vinné révy svinuté na okrajích a zkroucené nebo zakrnělé mohou být příznakem náhodné kontaminace hormonálním přípravkem na hubení plevele aminopyralidem. Nejčastěji se k rostlině dostane v kompostu ve kterém je ošetřená biomasa a nebo je v něm hnůj zvířat krmených ošetřenou plodinou.
Aminopyralid se objevuje v koňském, kravském a slepičím hnoji, lejnu/podestýlce pro malá zvířata, kompostu ze zeleného odpadu, slámě, senu, trávě a některých značkových kompostech z obchodů. Je to potenciální problém pro každého pěstitele. Kontaminovaný kompost se začne rozpadat při kontaktu s půdními bakteriemi a šíření herbicidu skončí přibližně po 12 až 15 měsících.
Chemické hnojení trávníku je doporučováno několikrát za rok. Při hnojení nesmí být trávník nikdy suchý. První jarní hnojení by mělo proběhnout hned po vegetačním klidu, kdy trávník začíná po zimě růst, zpravidla to bývá období března až dubna. K tomuto hnojení bychom měli použít čistě dusíkaté hnojivo nebo kombinované hnojivo s převahou dusíku. U mladých trávníků má velký význam dostatek fosforu, neboť podporuje růst kořenového systému. Vlhkost půdy v tomto období bývá většinou dostatečná.
Další hnojení chemickými hnojivy by mělo přijít po deseti až dvanácti týdnech po jarním hnojení, kdy jsou živiny z trávníku již vyplaveny. V tomto období je potřebné dostatečné zalévání trávníku.
Poslední hnojení by mělo proběhnout na podzim, hnojivo by mělo obsahovat co nejvíce draslíku, který posiluje buňky trav a podporuje odolnost vůči chorobám.
Nikdy nepoužívejte hnojiva pro zemědělství, protože podporují rychlý růst rostlin.
Hlavní složky hnojiv
dusík – potřebný pro růst a tvorbu chlorofylu a proces fotosyntézy;
fosfor – potřebný pro růst kořenů;
draslík – zvyšuje odolnost vůči suchu, teplu a mrazu;
hořčík – pomáhá proti vysychání, je hlavním stavebním prvkem pro chlorofyl.
Kdy hnojit trávníky organickými hnojivy
U organického hnojiva je doporučováno hnojit trávník jednou ročně, a to na podzim. Na trávník naneste rovnoměrnou, asi půlcentimetrovou vrstvu kompostu nebo jiného vámi zvoleného hnojiva. Rovnoměrného rozložení docílíte hráběmi nebo lopatou. Pokud nemáte možnost organická hnojiva získat z vlastních zdrojů, určitě je seženete v zahradnictvích.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.
Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.
Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?
Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.
Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:
Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.
Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:
A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?
Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku. A také se nadbytek draslíku jako nedostatek hořčíku projevuje: na spodních listech
Ve svém příspěvku DISKUZE PÉČE O TRÁVNÍK - HNOJENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Slavo.
Ještě bych přidal, že ideální pro rozsev hnojiva je sypací vozík. Vždycky jsme granulované hnojivo rozsývali ručně, a bylo vidět, kam se dostalo a kam ne. Koupili jsme si ten základní od Gardeny, na webu kutil.eu vycházel za necelých osm stovek, takže ta investice nebyla ani moc vysoká - na to, jaký to má efekt :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dáša.
Prosím o radu - co nám to roste v trávníku? Plocha těchto nevzhledných trsů se rozrůstá. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
DAM je kapalné dusíkaté hnojivo obsahující 30 % dusíku, z toho jednu čtvrtinu ve formě amonné, jednu čtvrtinu ve formě dusičnanové a jednu polovinu ve formě amidické. Tvoří jej roztok dusičnanu amonného a močoviny. Ve 100 litrech obsahuje 39 kg N (dusíku), při 25 °C má hustotu 1 300 kg/m3, vysolovací teplota je -10 °C.
Pro určení potřeby hnojení dusíkem se doporučuje využít platných normativů a dalších objektivních diagnostických postupů (například rozbory půd a rostlin) při zohlednění hnojení statkovými hnojivy a vlivu předplodiny. DAM je možno použít k základnímu hnojení, k přihnojování během vegetace, k urychlenému rozkladu zorané slámy a k přípravě široké palety NPK suspenzí. Pro základní dusíkaté hnojení při přípravě půdy před setím lze DAM použít ke všem plodinám, zvláště k jařinám. Velmi vhodně zapadá do systému předzásobního hnojení fosforem a draslíkem. Dobře se uplatní i v systému minimálního zpracování půdy k meziplodinám. U semen citlivých na vyšší koncentraci čpavkového dusíku (jeteloviny, řepy a podobně) nepoužíváme DAM těsně před setím. Vzhledem k tomu, že DAM obsahuje rychle i pozvolně působící formy dusíku, je možno jím hnojit na jaře před setím (se zapravením) a na půdách s dobrými absorpčními vlastnostmi jednorázově po celou dobu vegetace (jarní ječmen, oves, směsky na zeleno a jiné). K přihnojování během vegetace se používá buď v nezředěném stavu (především ke hnojení obilnin, řepky a travnatých porostů), nebo zředěný (zejména při dávkách dusíku pod 10 kg N/ha-1 a u většiny dvouděložných rostlin). DAM je možno bez omezení aplikovat na nekvetoucí porosty. Na kvetoucí rostliny lze aplikovat jen v době mimo letu včel. Společná aplikace s povolenými přípravky na ochranu rostlin je možná a výhodná.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čejková.
Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčin může být několik. První z nich je hnojení v době krátkých dnů a slabého světla. Když je krátký den, tak rostlina nestačí spotřebovat všechny látky, které dostává v zálivce a ty se pak hromadí v substrátu a mění jeho vlastnosti, které rostlina neustojí. Další běžnou příčinou, která se projevuje u letněných rostlin, jsou škůdci, kteří během léta nalezou do substrátu, zakuklí se zde a pak v příhodných podmínkách se probudí a začnou rostlině užírat kořeny nebo listy. Proto doporučuji všechny letněné rostliny několik dní před zazimováním opatřit postřikem přípravkem Mospilan. Mospilan je jed, který "naleze" do všech částí rostliny a zůstává v ní po dobu několika týdnů. Když si pak některý škůdce kousne do takové rostliny, tak hned umírá. Ale nevěšte hlavu, kupte si novou kamélii a tešte se z ní.
Nejvhodnější doba pro hnojení je před růstovou fází od konce února. Se zvyšující se teplotou a dostatečnou vlhkostí půdy začíná růst a potřebné živiny by měly už být dostupné. Pokud je to možné, použijte kvalitní speciální hnojivo s dlouhodobým účinkem. Druhé hnojení lze provést na přelomu května a června přírodním hnojivem. Toto biologické hnojení podporuje půdní život a tvorbu humusu, což je příznivé pro zdraví a vitalitu oblíbených rostlin živého plotu. Tenká vrstva dobře prohnilého kompostu působí také jako lehké a pomalu působící hnojivo. Kompost aplikujte přímo na kmen před zimou nebo brzy na jaře.
Půda musí být po hnojení vždy rovnoměrně vlhká, jedině tak zajistíte, že živiny zafungují a zabrání se spálení. Nepoužívejte kompletní minerální hnojiva, jsou škodlivější a znečišťují životní prostředí. Do konce srpna by také mělo proběhnout poslední hnojení, aby dřevo dostatečně vyzrálo a bylo mrazuvzdorné. k tomu se používá zásyp síranem draselným K2SO4 a síranem hořečnatým MgS04.
V naší poradně s názvem HNOJENÍ KAKI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šuhajdová.
Mám již druhým rokem stromek kaki roubovaný,zimu přežil,ale všude čtu,že se má hnojit,ale nedočetla jsem se čím.Můžete mi někdo poradit,kdo s ním má zkušenost?
děkuji Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Použijte kombinované hnojivo Cererit podle návodu na obalu. Cererit je nejlepší mix všech potřebných látek, které rostlina potřebuje. Tady k tomu jsou bližší informace: https://www.ceskenapady.cz/…
Hnojení révy je velmi důležité, a to především v období, kdy čekáte úrodu. Na keřích révy vinné postupně vylamujte zálistky ve spodní části letorostů. Půdu kolem keřů kypřete a přihnojujte roztokem dusíkatého hnojiva, zejména pokud keře špatně rostou. Někteří pěstitelé doporučují pro větší výnosy a kvalitní plody na jaře použít vedle dobrého kompostu také dávku Kristalonu Start a v srpnu dávku Kristalonu Podzim. Jiní radí rozhodit na jaře kolem keře 2–3 hrsti Cereritu a zapravit do půdy okolo rostliny.
Nezapomínejte na pravidelné přihnojování, protože vinná réva trpívá nedostatkem mikroprvků, jako je bor, molybden nebo železo, což může následně zapříčinit chlorózy a jiné fyziologické nemoci. K přihnojování můžete používat buď granulovanou chlévskou mrvu, nebo speciální vodorozpustné hnojivo pro vinnou révu. Použití hnojiva je velmi jednoduché, stačí do konve nasypat vrchovatou lžíci hnojiva na 10 litrů studené vody a každých 14 dní použít cca 5–10 l pro jednu sazenici (záleží na velikosti rostliny).
Vinnou révu můžete podpořit také postřikem na list (nejlépe v červenci, kdy keř dosahuje maximální listové plochy). Rostlina si tak může potřebné látky brát kořeny i listy a nezatěžuje ji tak rozvod živin. Hlavními prvky, které hrají při výživě révy rozhodující roli, jsou dusík, fosfor, draslík, hořčík, vápník, bor, zinek, molybden, měď, železo a mangan.
Jedním z prvních příznaků nedostatku (ale někdy i nadbytku) výše uvedených prvků je žloutnutí a takzvané tabákovatění listů. Tyto příznaky však mohou být i ukazatelem mnoha dalších chorob, ať už virových či bakteriálních – o tom viz níže Choroby a škůdci vinné révy.
Potřebnou výživu může vašemu keři dodat například hnojivo PREMIUM – VINNÁ RÉVA, které je 100% vodorozpustné a obsahuje všechny potřebné živiny včetně důležitých mikroprvků. Optimální poměr jednotlivých živin splňuje nároky na zdravý růst rostliny a zajišťuje bohatou úrodu kvalitních hroznů. Zvýšený obsah draslíku příznivě ovlivňuje délku skladování hroznů po sklizni, obsah hořčíku zlepšuje chuťové vlastnosti hroznů. Aplikační roztok připravíte rozpuštěním 10 g hnojiva v 10 l vody. Doporučená dávka roztoku je 5–10 l k sazenici. Doporučená intenzita přihnojování je maximálně 1x za týden v období vegetace (duben–srpen) v závislosti na půdních podmínkách. Hnojivo lze použít i pro listovou aplikaci, přičemž je možné ho kombinovat s přípravky na ochranu rostlin. Roztok se připraví rozmícháním 50–100 g hnojiva v 10 l vody, roztok se rovnoměrně aplikuje postřikem na list v množství 0,04 l/m2. Postřik lze aplikovat před květem 2x ve čtrnáctidenních intervalech a 3x po odkvětu, neaplikovat v době kvetení.
Ve svém příspěvku HROZNOVÉ VÍNO VE SKLENÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kubíková Helena.
Dobrý den,
prosím o radu : mám skleníkové víno a letos s mimořádně velkou úrodou hroznů, ale nevím čím ho ošetřit, když v hroznech začaly některé kuličky jako hnít a plesnivět.
Děkuji za radu.
Helena Kubíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE HLAVSOVÁ.
Vážení, druhým rokem vlastní dcera zakoupený domeček, samozřejmě jsme převzali i pnoucí vinnou révu, hrozny zelené, fialové. Loni docházelo k tomu, že úroda byla docela dobrá, ale hrozny dozrávaly pomalu. Myslíme si, že splňujeme veškerá doporučení i slunné místo, hnojení....zalévání...Víno má vždy velmi mnoho listů a pod nimi se ukrývají hrozny...Mají se kolem listy ostříhat aby sluníčko pomohlo dozrávání. Letos to vypadá také na slušnou úrodu s možností konzumace, jinak víno nevyužíváme. Mám obavu, že dozrávání bude opět pomalé, poraďte. Jak sklizeň nejen uspíšit, ale i hrozny sklízet, aby byly sladké a chutné, jaká je to odrůda to bohužel nevíme...Děkuji. Hlavsová
Po sklizení letošní úrody zasejte na pozemek, na němž chcete v příštím roce pěstovat brambory, zelené hnojení. Jako zelené hnojivo se označují rostliny, které se na půdu vysévají po sklizni kulturních rostlin, nechají se vyrůst do květu (nesmí nasadit semena) a poté se posečou a zapraví do půdy. Jako zelené hnojení je možné vysadit například svazenku (výborná pastva pro včely), pohanku, hořčici, řepku, měsíček (pomáhá z půdy vypudit háďátka a rozvíjející se léčivé květy můžete sklízet). Můžeme zvolit i různé kombinace a přebytky osiva zeleniny a na zelené hnojení vysít třeba salát, špenát, fazole a bob (které umí poutat dusík i ze vzduchu) či košťáloviny.
Zelené hnojení na podzim posekáme a zasypeme vrstvou hnoje nebo kompostu. Poté vše zapravíme do půdy (rytím nebo orbou).
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Víme z historie, že Římané v zájmu rozšiřování svého území vedli dlouhá desetiletí války s Kelty, Germány a jinými národy. Římští vojáci putovali Evropou, a v dobách, kdy zrovna nevedli urputné boje, mísili s místním obyvatelstvem a předávali jim výdobytky své kultury. S postupujícími vojsky se tak rozšiřovalo pěstování révy po ostatních částech Evropy, na území dnešní Francie, Rakouska, Maďarska, a také k nám. Velký vliv na rozvoj vinařství mělo rozšiřující se křesťanství: víno bylo potřebné pro náboženské obřady. S rozšiřováním křesťanství souvisí příchody různých církevních řádů na naše území (cisterciáci, premonstráti, benediktýni), kteří přinášeli vzdělanost – někteří z mnichů byli v té době téměř jedinými, kteří uměli číst a psát. Uměli také léčit, starat se o půdu, pěstovat různé rostliny a zemědělské plodiny a chovat domácí zvířata. A také pěstovat révu a z hroznů vyrábět víno. Navíc je panovníci často obdarovávali půdou.
V legendách a ve více či méně věrohodně napsaných kronikách se můžeme setkat s příběhem o sv. Ludmile, jak se stala křesťankou a jak vychovávala svého vnuka Václava k získávání praktických zkušeností s různými profesemi. Vypráví se, že sv. Václav okopával vinici a také šlapal hrozny při sklizni. Ať už je to pravda nebo jen legenda, z tohoto příběhu vyplývá, že v této době se réva na našem území běžně pěstovala. První písemné záznamy o existenci vinic v Čechách jsou z roku 1057, kdy se v zakládací listině biskupství v Litoměřicích uvádí, že kníže Spytihněv daroval litoměřické kapitule pozemky pro zřizování vinic v okolí Litoměřic včetně vinařů. První písemná zmínka o vinicích na Moravě pak pochází z roku 1101, a tou je také zakládací listina, tentokrát kláštera v Třebíči.
Jan Neruda píše ve své Baladě o Karlu IV.: „Eh, vezu révu z Burgund sem...“ Jak moc se Karel IV. zasloužil o rozvoj vinařství na našem území?
O Karlu IV. bychom z dnešního pohledu mohli říct, že to byl velmi dobrý ekonom a velmi úspěšný podnikatel. Měl schopnost vidět možnosti ke zlepšování stavu země. A velmi výrazně se zasloužil o rozmach českého vinařství. V roce 1351 nechal dovézt odrůdy, které znal z let výchovy na francouzském dvoře a které měly nahradit doposud pěstované odrůdy. Ty byly sice plodné, ale s malými hrozny a bobulemi a vína z nich byla nekvalitní, řídká a obsahovala málo alkoholu. S novými odrůdami dovezl i vinaře, kteří uměli révu vysázet a pěstovat a také vyrábět kvalitní vína, a měli to naučit i místní obyvatele. A aby byl o tuto zemědě
V naší poradně s názvem CHLORÓZA U RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta.
Dobrý den,
máme chlorózu u vinné révy,poradíte jaké přípravky použít? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Chlorózu u vinné révy způsobuje nedostatek hořčíku. Nejspíše je vaše vinná réva přehnojená draslíkem. Při nadbytku draslíku totiž bývá omezený příjem hořčíku. Nadbytek draslíku a s ním související nedostatek hořčíku se projevuje tak, že na spodních listech dochází ke ztrátě chlorofylu mezi žilnatinou a zelené části se klínovitě zužují k okrajům listů. Části listových čepelí bez chlorofylu mají žluté nebo červené zabarvení podle toho, zda jde o bílou nebo modrou odrůdu. Toto typické odbarvování listů se vědecky označuje jako „interkostální chloróza“. Omezte při hnojení draslík (označen je jako K) a vše by se mělo srovnat.
Nadměrné hnojení vaše rostlina nebude využívat. Syntetická hnojiva obsahují minerální soli, jako je například draslík, vápník a další. V průběhu doby se tyto soli usazují v nádobě a postupným zaléváním vážně škodí rostlině. Navíc, přehnojené orchideje rostou příliš rychle, což způsobuje jejich slabost a náchylnost k nemocím. Na konec, mnoho druhů orchidejí, pak v případě častého hnojení, kvete mnohem hůře. Najděte tedy správnou četnost hnojení a držte se toho.
Možná vás překvapí, že jíme stále méně brambor. Zatímco v roce 1850 připadlo na jednoho člověka ročně 170 kg, dnes už je to jen 77 kg. Mohou za to určitě i brambory z velkovýroby, často poškozené a nevalné chuti. Kdo pěstuje vlastní, ví, že není brambor jako brambor! Jaká sadba je tedy ta nejvhodnější? A jak na pěstování?
Brambory z velkých lánů a vlastní brambůrky ze záhonu – obrovský rozdíl v chuti a kvalitě zná každý, kdo okusil. Brambory z velkovýroby se navíc prodávají v době, kdy už pro konzumaci nejsou vůbec vhodné, odrůdy určené pro letní a podzimní spotřebu jsou nabízeny i po Vánocích. Důvodem jsou přebytky. Jenže vodnaté brambory kuchaře ani strávníky nepotěší.
Vlastní brambory naštěstí nepěstujeme pro co nejvyšší produkci, ale proto, abychom si pochutnali.
Na záhoně získáme nejlepší brambory ekologickým pěstováním. Žádná minerální hnojiva, pouze chlévský hnůj a zelené hnojení. Vhodné jsou odrůdy méně citlivé na plíseň bramborovou, což je pro zdravé pěstování bez přemíry chemie důležité. Mandelinku bramborovou snadno vysbíráte ručně.
Kromě skvělé chuti budou vlastní brambory výrazně zdravější než ty z velkovýroby, které prošly postřiky proti plevelům před i po vzejití sadby, mořením, nejméně třemi postřiky proti plísni, následují postřiky proti mandelince a mšicím či chemická likvidace porostu před sklizní.
Rozhodnutí, jakou odrůdu brambor budete na své zahrádce pěstovat, již dnes není snadnou záležitostí. K ranosti, barvy dužniny, barvy slupky, rezistence vůči háďátku přibyl v posledních letech další podstatný parametr, a to varný typ. Navíc počet odrůd je stále větší.
Varný typ udává vlastnosti hlíz po uvaření a tím i konzumní použitelnost brambor.
Rozlišujeme tři základní varné typy:
Varný typ A: pevné lojovité brambory, které jsou nerozvářivé, příjemně vlhké, velmi slabě až slabě moučnaté, vhodné pro přípravu bramborového salátu i ke konzumu jako vařené.
Varný typ B: polopevné, polomoučné brambory s jemnou až hrubší strukturou, příjemně vlhké až sušší, vhodné jako příloha k jídlu.
Varný typ C: měkké, moučnaté brambory s jemnou až středně hrubou strukturou, středně vlhké až suché, vhodné k přípravě kaší a těst.
Varný typ D: není pro zahrádkáře významný – jde o odrůdy pro průmyslové zpracování.
Některé odrůdy jsou přechodem mezi uvedenými varnými typy. Například u označení AB, BA či BC vždy první písmeno značí převahu k varnému typu.
Pro zahrádkáře mají význam odrůdy velmi rané, rané, méně už polorané. Polopozdní až pozdní odrůdy, které se sklízejí až v polovině září, se na zahrádce nevyplatí. A pozor na to, že velmi rané odrůdy bychom měli zkonzumovat co nejdříve, nejdél
