Jak si počínat na vinici, abychom měli co nejlepší úrodu, na to se měsíc co měsíc ptáme odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové.
Hnojení révy
Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?
Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.
Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:
Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.
Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:
A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?
Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku.
V naší poradně s názvem ANTURIE PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,mám dotaz.Před 3 lety jsem dostala anturii,která od té doby stále kvete.Starý květ odejde a hned raší nové.Potřebovala by přesadit,mám ale strach,abych rostlině neublížila.V květinářství mi řekli,přesadit po odkvětu.Má někdo prosím zkušenost s přesazováním?Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Anturie nepotřebuje moc často přesazovat. Stačí jednou za pět let přesadit do o 3 cm většího květináče s velkým otvorem na odtok vody a se substrátem založeným na rašelině s trochou písku. Přesazování se provádí na jaře, bez ohledu na stav květů. Když budete při přesazování opatrná, tak anturie bude kvést stále dál i po přesazení. Květinu po přesazení osprchujte a oroste vodní mlhou každý den 1 měsíc. Pak zahajte přihnojování každé dva týdny hnojivem s vysokým obsahem fosforu, které ale zřeďte dvojnásobným množstvím vody, než je uvedeno na obalu. Hnojí se od jara do podzimu. Substrát udržujte stále vlhký, ale rostlinu nenechte stát ve vodě. Úplně ideální je široká miska naplněná štěrkem a na štěrku postavený květináč s antůrií. Rostlina má ráda rozptýlené světlo. V zimě ocení, když ji umístíte někam k lampě nebo na ní namíříte halogenovou bodovku, abyste jí prodloužili denní světlo.
Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Theimer.
Dobrý den,
mám velký problém s vinnou révou. Zasazena před 4 roky, loni měla bohaté, velké střapce vína, na každé větvi řadu, bohatý nárůst, vynikající chuť. Těšili jsme se na letošní úrodu. Na jaře začala velice narůstat, roztáhla se do tří metrů a byla úplně planá střapců hroznů. Po nějaké době se začaly listy kroutit do sebe. Viz snímek. Ptal jsem se odborníka vinaře a ten mi řekl, že je to nedostatek výživy. Že to chce nadělat dokola hluboké díry a tam nalít rozpuštěné draslo a NPK. Udělal jsem to přesně tak, rozpustil jsem v 10l. konvi draslo a v dalším
NPK. Po dvou dnech jsem to naléval do všech otvorů. Nic se nezměnilo a má réva pomalu odchází. Několik střapečků vína zakrnělo a obávám se, že je to konec. Díval jsem se na stránky, ale nikde jsem neviděl ony pozkrucované listy, jak mám. Pokud může někdo poradit, poraďte, prosím. velmi děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Listy vinné révy svinuté na okrajích a zkroucené nebo zakrnělé mohou být příznakem náhodné kontaminace hormonálním přípravkem na hubení plevele aminopyralidem. Nejčastěji se k rostlině dostane v kompostu ve kterém je ošetřená biomasa a nebo je v něm hnůj zvířat krmených ošetřenou plodinou.
Aminopyralid se objevuje v koňském, kravském a slepičím hnoji, lejnu/podestýlce pro malá zvířata, kompostu ze zeleného odpadu, slámě, senu, trávě a některých značkových kompostech z obchodů. Je to potenciální problém pro každého pěstitele. Kontaminovaný kompost se začne rozpadat při kontaktu s půdními bakteriemi a šíření herbicidu skončí přibližně po 12 až 15 měsících.
Zmiňovala jste nebezpečí houbových chorob. Už nějaké hrozí?
Ano, je to dáno zvyšujícími se teplotami. Ale nežli budu konkrétní, musím se nejprve trošku věnovat filozofii přístupu pěstitele k přírodě a k jeho vinici. Ten může být trojí. Ten první přístup – klasické pěstování – známe dlouho a také jsme ho dlouhé desítky let plánovaného hospodářství uplatňovali. Spočívá v názoru, že chci od révy co nejvíce a v pokud možno slušné kvalitě a vliv takovéhoto konání na prostředí mě nezajímá. V tomto případě se hnojí až přemrštěnými dávkami hnojiv. Ochranné prostředky proti chorobám a škůdcům se se používají preventivně v pravidelných intervalech. Důsledkem je, že půda je zásobena některými živinami v nadbytku a obsahuje rezidua (zbytky) postřiků. Tím je potlačován přirozený život organizmů žijících v půdě, od mikroorganizmů až větší organizmy, jako jsou například žížaly. Užiteční tvorové se pak stěhují jinam, kde je méně „jedů“.
Druhý filozofický přístup k chování pěstitele ve vinici je „integrovaná produkce“. Slovník cizích slov tento výraz vysvětluje jako spojování prvků v harmonický celek. Těmi prvky v případě vinice je omezení přehnojování půd, náhrada černého úhoru nějakým způsobem ozelenění. Tím se omezí počet průjezdů těžké mechanizace. Když se totiž jezdí v meziřadích vždy na stejných místech, vede to k vytváření utužené podorniční vrstvy, neprůchodné pro vodu a vzduch. O práci s půdou jsme už ostatně mluvili. Dalším velevýznamným počinem při této filozofii je omezení chemických přípravků proti chorobám a škůdcům. Moudrý pěstitel aplikuje přípravky jen tehdy, kdy to má smysl! Tedy rozhodně ne preventivně desetkrát až dvanáctkrát ročně, jak se dělo při klasickém pěstování, ale jen tehdy, kdy přípravek bude mít na co působit. A jsme u jádra věci integrovaného pěstování – tím je aplikace přípravků na ochranu rostlin podle aktuální potřeby. Jen tehdy totiž přípravek bude účinně působit. Tím se počet aplikovaných dávek podstatně sníží, pěstitel se chová k prostředí šetrně a příroda se mu odmění spoluprací, především v boji proti škůdcům: ve vinici se usadí predátoři, kteří se budou na likvidaci škůdců spolupodílet.
Třetím principem je „bioprodukce“, kdy jsou chemické přípravky nahrazovány aplikací různých přírodních produktů a výsledkem jsou biohrozny. Ale zde musím upozornit, že tento postup není jednoduchý a nemusí být vždy úspěšný. Myslím, že běžnému zahrádkáři naprosto postačí dodržovat pravidla integrovaného pěstování, jak mu to jeho prostředky a schopnosti dovolí.
Jsou proti houbovým chorobám některé odrůdy odolnější?
Stolbur rajčat je téma, které se v posledních letech mezi zahrádkáři objevuje častěji hlavně proto, že suchá a teplá období nahrávají přenašečům. Nejde o obyčejné „zkroucení z horka“. Stolbur je fytoplazmová choroba, která napadá především rostliny z čeledi lilkovitých, tedy mimo jiné rajčata, papriky, brambory a lilek. V praxi je nepříjemný tím, že se nedá vyléčit postřikem po objevení příznaků.
Na rajčeti si všímejte kombinace příznaků. Samotný stočený list nestačí. Podezřelé je, když se listy zmenšují, tuhnou, stáčejí se podle střední žilky nahoru, rostlina působí zakrněle, vrchol je nezdravě vzpřímený, květy jsou deformované a plody se špatně vyvíjejí. Někdy se přidá fialový nebo načervenalý nádech a rostlina celkově přestane vypadat jako běžně stresované rajče.
Důležité je, že stolbur se nešíří jako plíseň, kterou byste jednoduše brzdili postřikem na list. Přenášejí ho hlavně křísi, kteří sají na infikovaných hostitelských rostlinách a pak přenesou původce na kulturní plodiny. V české zahradě má proto význam i okolí záhonu: svlačec, zarostlé okraje, úhory, rumiště, neudržované pásy kolem plotu a suchá teplá místa. To neznamená sterilní zahradu bez života, ale u rajčat a paprik se vyplatí mít okolní plevele pod kontrolou.
Vlastní zkušenostní poučení z podobných případů je nepříjemné: když se člověk snaží takovou rostlinu zachránit, obvykle ztratí čas. Zalévá, hnojí, stříká proti všemu možnému a pořád doufá, že se vrchol srovná. Jenže u vážné fytoplazmové deformace se rostlina nevrátí do normální plodnosti. Proto je lepší jednu silně podezřelou rostlinu odstranit než čekat, až se problém rozšíří nebo bude zabírat místo zdravým rajčatům.
Varovná kombinace: stočené malé listy, zakrnělý vrchol, deformované květy, nevyvíjející se plody a celkově divný růst nejsou běžné kroucení listů po horku. U rajčat a paprik v teplých oblastech berte vážně možnost stolburu nebo jiné choroby.
Pro koho není vhodné čekací řešení? Určitě pro pěstitele, kteří mají malý skleník a jen několik rostlin. Tam jedna nemocná rostlina zabírá cenné místo, stíní, láká škůdce a dává falešnou naději. Čekání se vyplatí jen tehdy, když příznaky odpovídají stresu: rostlina je jinak vitální, bez deformace květů a bez rychlého zhoršování nového růstu.
Tady pomůže jednoduché srovnání stolburu s běžným fyziologickým svinováním rajčat. Právě tahle tabulka může být pro čtenáře rozhodovací místo článku.
Hnojiva se používají ke zlepšení růstu rostlin. Neustálým pěstováním hospodářských plodin na omezeném prostoru dochází velmi rychle k vyčerpání živin z půdy a ke snížení její úrodnosti, proto se stalo téměř nutností dodávat do půdy živiny pomocí různých hnojiv. Hnojiv existuje celá řada od jednoduchých, obsahujících pouze jeden prvek, přes dvojitá až po trojitá, nazývána také plná hnojiva. Plná hnojiva jsou kombinací všech tří základních prvků potřebných k růstu – dusíku (N), fosforu (P) a draslíku (K). Z latinských názvů těchto tří prvků vzniklo i často používané označení pro plná hnojiva – NPK.
Hnojiva NPK kombinují dusík, fosfor a draslík, tedy základní prvky podporující zdravý růst rostlin. Hnojiva NPK se používají k základnímu hnojení půdy na začátku vegetace, to znamená ještě před výsadbou rostlin. Některé rostliny jsou velmi náročné na spotřebu těchto tří základních látek, proto jim mohou být dodány pomocí hnojiva NPK také v průběhu sezóny. Během sezóny se těmito přípravky často hnojí i rostliny s krátkou vegetační dobou. Pro podzimní hnojení jsou určeny speciální druhy hnojiva NPK. Předem připravená kombinace dusíku, fosforu a draslíku v těchto hnojivech je pro použití v jednotlivých ročních obdobích nesmírnou výhodou. Zahrádkářům tak odpadá starost s hledáním vhodného poměru těchto látek i se složitým mícháním. Zcela jednoduchá je i aplikace hnojiv NPK – připravené granule se zapraví do půdy.
Pochází z jihovýchodní Asie a Oceánie. Vyhovuje mu bohatá, lehká, propustná půda a dostatek vody. Tento druh se podobně jako ostatní druhy banánovníků hnojí pouze hnojivem, které obsahuje co nejmenší množství fosforu. Přes zimní období nesmí být substrát příliš promáčený, protože obzvlášť v chladnějším prostředí hrozí hniloba kořenů. Tento druh plodí většinou po 2 až 4 letech, to je obvykle poté, co odroste asi 50 až 60 listů. Po odkvětu rostlina odumírá a vyroste z ní během života i před odumřením mnoho odnoží, kterými se rostlina množí.
Kvete od poloviny května do mrazu. Jedná se o nenáročnou, bujně kvetoucí rostlinu. Je vhodná do smíšených truhlíků, neboť nekonkuruje ostatním rostlinám. Dobře snáší větrné a slunné stanoviště. Hnojíme zásobně do půdy i zálivkou. Rozeznáváme několik barevných druhů.
Růžová
Tyto nové šlechtěné odrůdy se vyznačují kompaktním růstem a nápadně velkými květy růžové barvy. Nádherná květinová paráda vám bude činit radost nejen po celé léto, ale i na podzim. Až 60 cm dlouhé výhonky vějířovky krásně přepadávají z nádoby nebo květináče. Tato nenáročná samočisticí rostlina upřednostňuje slunečné stanoviště, ale odolává i silnému větru a nepřízni počasí. Do skutečné krásy dorůstá, pokud ji pravidelně přihnojujete.
Modrá
Kvete modrofialovými květy až na 25cm hroznu. Plodem je svraštělá bobule dlouhá do 0,5 cm. Kulturní formy se vyznačují především růstem do šířky (až 1 m), zatímco výška je pouze 10–20 cm. Existují i vnitrodruhové taxony, a to 'Alba' s bílými květy; 'Blue Wonder' s modrými květy a 'Blue Fan' s lila květy.
V našich podmínkách patří vějířovka mezi jednoletky. Vyhovuje jí plné slunce nebo polostín. Hnojí se 1x týdně tekutými hnojivy, z čehož je zřejmé, že potřebuje půdu bohatou na živiny. Množí se v létě řízkováním.
Poškození herbicidem: nenápadná příčina zkroucených rajčat a paprik
U rajčat, paprik a brambor je potřeba počítat také s poškozením herbicidem. Nemusíte přitom sami stříkat záhon. Stačí úlet z okolí, zbytky v kompostu, mulči, koňském hnoji, seně nebo slámě z ošetřených ploch. Rajčata jsou na regulátory růstu velmi citlivá. Poškození se často projeví hlavně na mladých částech rostliny: listy jsou úzké, zkroucené, zdeformované, někdy se stáčejí dolů a celý vrchol vypadá nepřirozeně.
Tohle je zrádné v tom, že se to snadno splete se stolburem nebo virózou. Rozhoduje souvislost. Pokud se podobně deformují rajčata, papriky a třeba brambory na jedné straně zahrady, zatímco vzdálenější rostliny jsou v pořádku, je podezření na chemický vliv silnější. Stejně tak pokud se potíže objevily krátce po navezení nové mulčovací slámy, kompostu nebo po postřiku sousedního pozemku.
První pomoc není žádný zázračný postřik. U mírného poškození pomáhá stabilní péče, čas a sledování nových přírůstků. U těžkého poškození rostlina často sice přežívá, ale špatně plodí. Prakticky se vyplatí vyřadit nejhorší kusy a hlavně najít zdroj problému, jinak se bude situace opakovat další rok. U citlivých plodin proto používám mulč a kompost jen ze zdrojů, kterým věřím.
Fotografie znázorňuje podezřele deformovaný mladý vrchol rostliny, kde jsou listy úzké, zkroucené a nepravidelné, což může připomínat poškození herbicidem nebo vážnější chorobu.
Stromy potřebují dostatečnou výživu, a pokud je sucho, tak i dostatečnou zálivku. Dostatek vláhy je důležitý zejména v období růstu plodů. Nejchutnější a obecně nejlepší plody slivoní rostou ve druhém až třetím roce od výsadby. Na podzim, když přijdou větší mrazíky, je třeba strom přihnojit lopatkou Cereritu. Do kruhu 1,5 m od kmene se položí nastýlka neboli mulč starého chlévského hnoje ve výšce cca 10 centimetrů. Kmene se ale hnůj nemá dotýkat. V době vegetace se na mulč přidává pokosená tráva. Princip mulče nahrazuje přirozený proces v přírodě, který funguje tak, že spadlé listy a větve zadržují vláhu v zemi a postupně se vrací do půdy a hnojí ji, čímž navrací stromu živiny a energii. Hnojení starších stromů není tak potřebné, protože slivoně mají hluboké kořeny a mohou tak čerpat živiny z větší hloubky. Tyto stromy tedy půdu nevyčerpávají, a tak může být půda ve švestkových sadech i velmi úrodná.
Vzdálenost mezi keři a řadami by měla být 3 až 3,5 metru. Rostliny tak dostávají dostatek světla a kořeny se vzájemně neruší. Pokud výsadbu zahustíte, hrozny nebudou správně provzdušněné a začnou se cítit nepříjemně. Hustě vysazené keře jsou často postiženy cerkosporózou, proti které se bojuje fungicidy. Silné mrazy poškozují i hrozny, proto se mnoho odrůd pěstuje ve skleníku. Teplomilným rostlinám se musí poskytovat zvláštní podmínky:
na zimu se trsy výhonů odstraní z větví a pokryjí se vrstvou listí nebo agrovlákna;
před mrazem se keře zalévají a hnojí;
v blízkosti vinic jsou umístěny ohně nebo dýmovnice.
Před výběrem odrůdy je také třeba vzít v úvahu dodržování určitých klimatických podmínek. Například kmenům pro jižní oblasti se nebude dařit dobře na severu nebo v jiných oblastech s chladnými zimami.
V českých podmínkách má hnojení cereritem svá specifika. Klima, typ půdy i počasí hrají velkou roli.
Zkušenosti z praxe ukazují, že stejné dávkování může mít v různých podmínkách odlišný efekt.
Jílovitá půda
Na těžké jílovité půdě se živiny udržují déle. To znamená, že není potřeba dávat vysoké dávky.
nižší dávky (50 g / m²)
pozor na přemokření
Písčitá půda
Naopak písčitá půda živiny rychle ztrácí. Tam je potřeba dávku mírně zvýšit.
vyšší dávky (70–80 g / m²)
častější hnojení
Suché jaro
V posledních letech je častý problém sucha. Bez vody hnojivo nefunguje správně.
zalévat po aplikaci
hnojit před deštěm
Tohle je věc, kterou jsem si musel vyzkoušet sám. Bez vody byl efekt cereritu výrazně slabší.
České podmínky mají několik specifik, která výrazně ovlivňují účinnost cereritu. Když jsem začal sledovat počasí a půdu víc do hloubky, pochopil jsem, proč někdy hnojivo funguje a jindy ne.
Studené jaro:
půda je studená
kořeny pracují pomalu
živiny se hůř přijímají
V takovém případě nemá smysl zvyšovat dávku. Rostlina živiny stejně nevyužije.
Silné deště:
dochází k vyplavení živin
účinek cereritu se snižuje
Tady se vyplatí menší doplňkové hnojení.
Sucho:
granule se nerozpouštějí
živiny nejsou dostupné
To je častý problém posledních let. Bez zálivky hnojení často nefunguje.
Typická česká chyba je, že se hnojí podle kalendáře, ne podle podmínek. Přitom právě počasí rozhoduje o tom, jestli cererit bude fungovat nebo ne.
Praktický závěr:
hnojit před deštěm nebo zalít
nepřidávat dávku při chladu
přizpůsobit hnojení počasí
Fotografie zdravé zeleninové zahrady po správném hnojení, silné rostliny, sytě zelené listy.
Základní dávku živin dáváme okrasným keřům již při jejich výsadbě. Každoročně bychom pak měli hnojivo průběžně přidávat, a to ve snadno dostupné formě. Používají se různé druhy hnojiv, vždy záleží na druhu rostliny.
Účinné a rychle působící dvousložkové hnojivo je ideálním zdrojem organických látek a živin. Okrasné keře, stromy i živé ploty zásobuje všemi důležitými živinami a stopovými prvky v poměru, který podporuje zdravý růst daných rostlin. Speciální přídavek draslíku zesiluje buněčnou strukturu rostliny a zvyšuje tak odolnost a sílu celé rostliny, u barevnolistých dřevin navíc zvýrazňuje kresbu. Střední obsah dusíku urychluje tvorbu zelené hmoty. Obsah draslíku a hořčíku brání rezavění a opadávání jehlic. Vyvážený poměr stopových prvků zlepšuje celkovou vitalitu rostlin a zvyšuje jejich odolnost vůči nemocem.
Okrasné keře se většinou hnojí granulovaným substrátem, který se rozhazuje po půdě, nebo roztokem, jenž se přidává k zálivce.
Zazimování trávníku začíná již na konci září. Na konci měsíce září až do poloviny října je vhodné provést důkladnou vertikutaci a hluboké provzdušnění vidlemi nebo hřebíkovým válcem. Nezřídka se na podzim stává, že se v důsledku častých srážek trávník doslova zašlapává do rozměklé hlíny a není schopen stejně rychle regenerovat. Proto je vhodné po vertikutaci a provzdušnění rozhodit na povrch trávníku vrstvičku písku a důkladně prohrábnout. Písek v trávníku působí jako mouka na těstě a navíc zlehčuje jílovité půdy.
Velmi důležitou částí podzimních prací je hnojení. Na podzim se hnojí trochu více, aby měl trávník dostatek živin na zimní období. Na podzim je také nejlepší čas na zasypávání a zarovnání povrchu.
