HOKKAIDO KEŘÍČKOVÉ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Název dýně hokaido zní docela cizokrajně. Říká vám to něco? Díky obsahu dobře stravitelného polysacharidu je tato dýně velice léčivá a vhodná pro lidi s oslabenou slinivkou a pro diabetiky. Obsahuje vitamíny B1, B2, B3, beta-karoten, minerální látky a draslík. Můžete ji vidět v krásně oranžové, žluté, tmavě zelené či bělavě stříbrné barvě. Má nezaměnitelně sladkou, oříškovou chuť.
Hokkaidokeříčkové
Chcete-li pěstovat dýni hokkaido jako keř, zasaďte ji na slunné, na živiny bohaté místo s dobře propustnou půdou a použijte nádoby nebo poskytněte oporu pro vertikální růst. Důkladně zalévejte u báze, hnojte kompostem nebo organickým hnojivem a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránili houbovým chorobám. Pro keřový růst použijte kompaktní odrůdy a rozmístěte je 90 cm od sebe, nebo prořezávejte výhony, abyste podpořili keřovitost, i když to může vyžadovat častější zálivku.
Umístění a půda
Sluneční světlo: Vyberte si místo s dostatkem slunce.
Půda: Připravte půdu přidáním dobře rozloženého hnoje nebo zahradního kompostu.
Nádoby: Kompaktní odrůdy lze pěstovat ve velkých nádobách (o šířce nejméně 45 cm) naplněných kompostem bez rašeliny pro keřový vzhled.
Výsadba
Výsev: Semena vysejte přímo ven od poloviny května po posledních mrazech nebo je začněte pěstovat uvnitř v březnu/dubnu pro dřívější sklizeň.
Rozestupy: Keřovité rostliny rozmístěte 90 cm od sebe.
Otužování: Před výsadbou ven aklimatizujte sazenice vyseté uvnitř na venkovní podmínky.
Zalévání
Četnost: Zalévejte vydatně přímo ke kořenům.
Technika: Zalévejte přímo u báze, vyhněte se zalévání listů.
Hnojení
Rostliny s vysokou výživou: Dýně hokkaido jsou rostliny s vysokými nároky na výživu.
Hnojení: Během vegetačního období dvakrát hnojte kompostem nebo organickým hnojivem.
Keřovitý růst a opora
Kompaktní odrůdy: Pro uzavřenější růst vyberte kompaktní keřovité odrůdy.
Pěstování v nádobách: Kompaktní odrůdy vysazujte do velkých nádob tak, aby se rostlina mohla rozrůstat po stranách.
Ořezávání: Pro keřovitější vzhled prořezávejte hlavní šlahoun, jakmile dosáhne určité délky, nebo rostliny připravujte na kompaktní růst. To může vyžadovat častější zálivku, protože půda rychleji vysychá.
Cirkulace vzduchu
Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu kolem rostliny, zejména při pěstování v nádobách nebo při prořezávání, abyste zabránili vzniku houbových chorob.
Sklizeň
Sklízejte, když dýně zní dutě nebo když stonek vyschne.
Po sklizni nechte dýni ještě 5–7 dní na slunci, aby „zrála“.
V naší poradně s názvem RAJČE KEŘÍČKOVÉ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Pragerová.
Dobrý den,
mám dotaz ,zda se keříčkové rajčata také zaštipují jako normální.
Děkuji
Pragerová Věra
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Keříčková rajčata se musí zaštipovat také, aby rostlina rostla jen vzhůru. Až budete spokojená s výškou rostliny, tak zaštípněte i terminální výhon. Tím se probudí postranní výhony, které vytvoří onen keřík. Někdy se stane, že z bočního výhonu se stane znovu terminální, který by rostl opět vzhůru, tak ten je potřeba také zaštípnout.
Dýně Hokaido je jednoletá bylina s plazivými stonky, rodiny Cucurbitaceae, pocházející z Japonska. V Čechách se ujal název dýně Hokaido s jedním „k“, správný název je však dýně Hokkaido.
Tato rostlina se odpradávna pěstovala na Dálném východě, nyní je hojně pěstována v Americe. Dýně Hokaido je severojaponská odrůda, kde je známá jako „čínská dýně“.
Existují dva druhy dýně Hokaido – jeden má tmavě oranžovou barvu a druhý má slupku světle zelenou. Plody jsou kulovitého tvaru a pocházejí původně z japonského ostrova Hokkaidó, kde rostou ve vulkanické půdě.
Ulmus parvifolia Hokkaido je velmi miniaturní odrůda japonského jilmu. Je absolutně nejlepší pro tvoření bonsaí, neboť roste velmi pomalu. Rostlina má drobounké světlezelené listy. Dobře se tvaruje.
Žloutnutí listů dýně hokkaido může být způsobeno několika faktory, včetně nedostatku živin (zejména dusíku), nesprávné zálivky (přemokření nebo nedostatečné zalévání), problémů se škůdci nebo chorobami nebo stresu z prostředí, jako je nadměrné sluneční záření. Je také možné, že starší listy přirozeně žloutnou jako součást životního cyklu rostliny.
Nedostatek živin
Nedostatek dusíku
Dusík je klíčový pro produkci chlorofylu a jeho nedostatek může způsobit žloutnutí listů.
Další nedostatky živin
Nedostatek fosforu a draslíku může také vést k žloutnutí a zpomalení růstu.
Problémy se zálivkou
Přemokření
Příliš mnoho vody může udusit kořeny a zabránit jim vstřebávat živiny, což vede k jejich žloutnutí.
Nedostatek vody
Nedostatek vody může způsobit vysychání rostliny, což má za následek žloutnutí listů, zejména na okrajích.
Stres z prostředí
Sluneční světlo: Příliš mnoho nebo příliš málo slunečního světla může způsobit stres a žloutnutí.
Teplota: Extrémní teploty mohou také ovlivnit listy.
Škůdci a choroby: Zkontrolujte své rostliny, zda nevykazují známky škůdců, jako je zavíječ tykvovitý, nebo chorob, jako je padlí, které může způsobit žloutnutí.
Další příčiny
Věk
Starší listy přirozeně žloutnou a odumírají jako součást životního cyklu rostliny.
Poškození kořenů
Poškozené nebo zhutněné kořeny mohou bránit příjmu živin a vody, což vede ke žloutnutí.
Řešení problémů
Zhodnoťte své zalévací návyky: Ujistěte se, že je půda vlhká, ale ne podmáčená.
Zkontrolujte škůdce a choroby: Identifikujte a řešte případné napadení nebo infekce.
Prozkoumejte půdu: Zajistěte dobrou drenáž a zvažte přidání kompostu nebo jiné organické hmoty pro zlepšení hladiny živin.
Zvažte půdní test: Ten může pomoci určit nedostatky specifických živin.
Upravte expozici slunečnímu záření: Zajistěte, aby rostlina dostávala dostatečné množství slunečního světla.
V případě potřeby přihnojujte: Používejte vyvážené hnojivo nebo hnojivo vhodné pro dýně, ale s dusíkem buďte opatrní, jakmile rostlina začne plodit, protože může bránit vstřebávání draslíku.
Ve své asijské domovině dorůstají tyto krásné stromy výšky až 20 metrů, nebo se naopak dle dlouholeté tradice tvarují do miniaturní podoby, tedy jako bonsaje. Mají velmi jemné rozvětvení, malé, svěže zelené, střídavě postavené oválné lístky s vroubkovaným okrajem a drobným řapíkem. Dobře snášejí teplotní rozdíly a respektují sucho i vlhko. Pro svůj zdárný růst ale potřebují dostatek světla. Pro správné pěstování je důležité vědět, odkud k nám byl daný druh jilmu dovezen. Rostliny z teplé jižní Číny a Tchai-wanu jsou pokojové, rostliny ze studeného severu a čínských hor jsou venkovní. Jakou rostlinu máme, poznáme nejlépe na podzim. U venkovních jilmů se všechny listy zbarví do červenohnědé barvy a opadají, u pokojových může část zežloutnout a opadat, ale na koncích jsou stále patrné zelené přírůstky.
Jilm dobře snáší řez, můžete proto tvarovat korunku, zmenšit nebo omezit velikost stromku. Pokud provedete takový úkon s citem v ruce a oku, bude zákrok jen ku prospěchu. Pro takovéto tvarování je nejvhodnější jilm holandský. Ten dobře snáší i hluboký řez. Velmi vhodné jsou však i popisované jilmy čínské. Chcete-li pěstovat jilm v truhlíku, pořiďte si kultivar Hokkaido. S droboučkými listy se uplatní i ve skalce a nadšeni z něj budou i bonsajisté. Má jedinou nevýhodu v tom, že bývá málokdy ke koupi.
Starat se o jilm nedá opravdu žádnou práci a pěstovat ho zvládne i úplný začátečník. Stromy i keřové formy rostou dobře v každé zahradní půdě, na slunci i ve stínu. Pestrolistým kultivarům pochopitelně vyhovuje slunná poloha, v zastínění se nevybarví listy a zůstávají spíše světle zelené.
Dobře kořenící jilmy snesou to, co málokterý strom. Díky bohatému kořenovému systému lze přesazovat i vzrostlé exempláře. Trochu potrápit vás mohou jedině kultivary roubované na jiné podnoži, pak musíte čas od času odstraňovat výhony původního druhu.
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Ty léčily neuvěřitelně rychle, měly i protizánětlivé účinky. Jilm je také jedním ze stromů keltského horoskopu, který připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha.
Pod jménem jilm čínský se skrývají různé velmi si podobné dřeviny pocházející z Asie, jejichž domácí klima je subtropické. Všechny mají malé, tuhé, oválné, tmavě zelené listy rostoucí střídavě. Kmen má většinou tmavě šedou barvu a ve vyšším věku bývá více či méně strupovitý. Rostliny jsou vůči mrazu odolné jen v malé míře.
Díky jeho robustnosti a odolnosti můžeme jilm čínský pěstovat celoročně v bytě. Chyby při
Dýně hokaido se od pradávna pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky, její prapůvod však můžeme nalézt v Nové Anglii. Obliba dýně hokaido, jejíž původní název Hokkaidó si většina z nás počeštila, v dnešní době vzrůstá i v České republice díky stoupajícímu zájmu o zdravý životní styl. Dýně hokaido je totiž také chutnou náhražkou nezdravých příloh či hlavní přísadou do skvělých krémových polévek a omáček.
Dýně hokaido dokáže předcházet revmatoidní artritidě. Za neméně důležité lze považovat také fakt, že se vyznačuje silně antioxidačními účinky. Pomáhá při onemocnění slinivky břišní, sleziny, žaludečních potížích, ale také při poruchách ledvin a srdečních potížích. Má močopudné účinky a obsažené látky bojují proti hlístům, roupům a škrkavkám. Konzumace dýně hokaido je vhodná i pro diabetiky, opražená semínka napomáhají pánům při potížích s prostatou. Pro nízký energetický obsah, vysoký obsah vlákniny a detoxikační účinky je dýně hokaido vhodná i jako součást jídelníčku při redukční dietě. Nutno ještě podotknout, že dokáže krásně prohřát organismus.
Při nákupu dýně nedbejte ani tak na kvantitu, jako na kvalitu. S větší dýní se vám bude hůře pracovat, bývá obvykle tvrdší. Pokud vsadíte na menší a mladší dýni, odměnou vám bude její jemnější struktura.
Před použitím dýně hokaido do pokrmů je třeba odstranit semínka a vlákna, slupka při vaření nevadí, neboť krásně změkne. Při konzumaci pokrmů z dýně hokaido oceníte především jemnou, sladkou, lehce oříškovou chuť, nesmí se ovšem převařit.
Dýně hokaido je velmi vděčnou surovinou, lze z ní nachystat výživnou a sytou polévku, zdravější variantu placek, přidat ji do koláče, který tak získá jemný žlutavý nádech. Dále perník, dýňový chléb, dětskou přesnídávku, dýňové čatní. Chutnou variantou je také pečená dýně hokaido. Fantazii se skutečně meze nekladou, a pokud se nebojíte experimentovat, můžete svůj podzimní jídelníček obohatit o tento vysoce ceněný plod přírody.
Ingredience: 1 dýně Hokaido nakrájená na kousky, zbavená semínek (kůru neodstraňujte), 1 velký brambor (nakrájený na kousky), 1 středně velká cibule (najemno nakrájená), 750 ml kuřecího nebo zeleninového vývaru, 200 ml kokosového mléka, 2 stroužky nasekaného česneku, 2 vrchovaté čajové lžičky kari koření, 1–2 malé červené papričky (nakrájené), trochu olivového oleje, krutony dle chuti
Postup: Přichystejte si větší hrnec, do kterého nalijete olivový olej. Na oleji lehce osmahněte nakrájenou cibuli, chilli a česnek, dokud nezměknou. Přidejte nakrájené kousky dýně Hokaido a brambory, posypte kari kořením. Minutu nebo dvě restujte. Do hrnce přilijte kokosové mléko, přikryjte poklicí a duste, dokud brambory a dýně nezměknou. Dýňovou polévku nechte vychladnout, nalijte do mixéru a mixujte, dokud polévka nebude mít hladkou a krémovou konzistenci. Nakonec dýňovou polévku trochu ohřejte a podávejte s krutony usmaženými na olivovém oleji a posypanými bylinkovou směsí.
Postup: Dýni Hokaido pořádně kartáčem umyjte. Pokrájejte ji na kousky i se slupkou. Mrkev očistěte a nastrouhejte nahrubo. Cibuli oloupejte a rozpulte. Brambory oloupejte a pokrájejte. Rozehřejte olej a opražte dýni, cibuli, mrkev, osolte, opepřete a přidejte kari. Přidejte vývar a brambory. Vařte přibližně 40 minut na mírném ohni. Poté rozmixujte na hladkou kaši ručním ponorným mixérem. Polévku můžete podávat ve vydlabané dýni Hokaido, kterou 5–10 minut předpečete v horké troubě. Polévku zjemněte lžičkou bílého jogurtu a posypte vyloupanými dýňovými semínky.
Ingredience: 1 dýně Hokaido, 2 paličky česneku, 500 ml vývaru (dle potřeby), 100 ml smetany či kokosového mléka (dle chuti), sůl, olivový olej, bylinky dle chuti
Postup: Dýni rozpůlíme, odstraníme jádra a do vzniklé dutiny vložíme celé neoloupané stroužky česneku, a to tak, že do jedné půlky dýně dáme 1 paličku česneku, lehce prosolíme a zakápneme olejem. Dle chuti můžeme přidat i bylinky, například tymián, rozmarýn. Jednotlivé poloviny dýně zabalíme do alobalu a pečeme v troubě asi 1–1,5 hodinu (200 °C). Poté vyjmeme z trouby, rozbalíme a necháme zchladnout, aby česnek v ruce nepálil. Lehce vychladlý česnek vymačkáme do hrnce, přidáme na kousky nakrájenou dýni (netřeba loupat, Hokaido má kůru měkkou), zalijeme trochou teplého vývaru a ponorným mixerem rozmixujeme. Prohřejeme a dosolíme dle chuti. Nakonec zjemníme smetanou či kokosovým mlékem.
Dýně hokaido se od pradávna pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky, její prapůvod však můžeme nalézt v Nové Anglii. Obliba dýně hokaido, jejíž původní název Hokkaidó si většina z nás počeštila, v dnešní době vzrůstá i v České republice díky stoupajícímu zájmu o zdravý životní styl. Dýně hokaido je totiž také chutnou náhražkou nezdravých příloh či hlavní přísadou do skvělých krémových polévek a omáček.
Dýně hokaido obsahuje především vitamíny skupiny A, C a E, z minerálních látek například draslík, fosfor, železo, vápník a hořčík. Skrývá v sobě i množství betakarotenu, tedy provitaminu A, který zajišťuje kvalitu kůže, podporuje opálení a chrání pokožku před UV zářením. Betakaroten se projevuje zabarvením do červena, proto čím oranžovější a vyzrálejší dýně je, tím více betakarotenu obsahuje. Dýňová semínka jsou plná oleje, který v sobě má značný podíl zinku. Zinek je skvělý pro vlasy a nehty. Semena dýně jsou vynikající také na potíže s prostatou. Dýně hokaido obsahuje i mnoho vlákniny, která je známá svými pozitivními účinky na zažívací systém a funkci střev. Díky schopnosti vázat toxiny navíc podporuje imunitní systém, funguje na poruchy srdce a onemocnění ledvin, žaludku, sleziny a slinivky. Má močopudné účinky. Z dýně hokaido je výtečná polévka, ale i koláč. Přičemž u polévky nemusíte hlídat kalorie, pokud ji rozmixujete.
Konzumace dýně hokaido je vhodná i pro diabetiky, opražená semínka napomáhají pánům při potížích s prostatou. Kvůli nízkému energetickému obsahu, vysokému obsahu vlákniny a detoxikačním účinkům je dýně hokaido vhodná i jako součást jídelníčku při redukční dietě.
U velkých až středních odrůd tykve, jako je Butternut, Hokkaido nebo Muscat de Provence, je tykev považována za zralou, když:
při poklepu zní dutě;
základ stonku je pěkně dřevnatý;
slupka má sytě žlutou, oranžovou nebo zelenou barvu.
To poslední však neplatí pro všechny odrůdy dýní bez omezení. Například máslová dýně mění barvu poměrně zřetelně ze zelené na béžovou. Naopak barevná změna při dozrávání u odrůdy Muscat de Provance z velké části chybí. Zde je pouze zelená barva trochu intenzivnější a tykev je jasně lesklá.
Najít správný čas sklizně je u spíše malých odrůd dýně, jako je Patisson, opravdu obtížné.
Ingredience na polévku: 1 malá dýně Hokaido, 1 cibule, 50 ml olivového oleje, svazek koriandru, 1,5 l zeleninového vývaru, 200 g zakysané smetany, 30 g medu, citronová šťáva, sůl
Ingredience na podávání: řeřicha, vyloupané dýňové semínko
Postup polévka: Dýni a cibuli nakrájí na menší kousky, rozprostřou do pekáče, pokapou olivovým olejem, osolí a posypou !polovinou! sekaného koriandru. Všechno to promíchají a vloží do trouby vyhřáté na 200 °C na 30 minut. Poté to vyjmou z trouby, obsah přendají do hrnce a zalijí to vývarem. Pak to vaří asi 20 minut. Přidají k tomu šťávu z citronu, med a rozmixují, podle chuti dosolují. Těsně před podáváním vmíchají druhou část nasekaného koriandru. Polévku na talíři ozdobí zakysanou smetanou, řeřichou i dýňovými semínky a chipsy.
Ingredience na chipsy: 1 plát listového těsta, 1 vejce na potření, maldonská mořská sůl, 2 lžíce dýňových semínek
Postup chipsy: Plát těsta potřeme vajíčkem, posypeme mořskou solí (nejlépe maldonskou, ale není nutné) a sekaným dýňovým semínkem. Rozkrájíme na čtverečky cca 3 × 3 cm a přendáme na plech s pečicím papírem. Pečeme v troubě na 200 °C dozlatova.
Jedná se o rajče keříčkové balkónové, které se hodí do truhlíku a jedná se o velmi rané rajče.
Lycopersicon lycopersicum plodí plody červené barvy o hmotnosti 8 až 10 gramů. Postupem času je rostlina doslova obsypána malými rajčátky, někdy až 700 plodů najednou.
Semínka vyséváme ideálně od poloviny března do dubna. Vhodné je pařeniště, později malé sazenice přepichujeme do sponu 10 x 10 cm. Malé rostliny přesadíme ven až na konci května. Zeminu použijeme buď speciální pro rajčata, nebo substrát bohatý na živiny. Nesmí být příliš těžký. Na zralá rajčátka se můžeme těšit od července do září.
Rajčata se velmi snadno pěstují i v nádobách, což je při použití na balkóny ideální. Rajčata vybraných odrůd vyséváme v polovině března, postupně je pak přesazujeme do nádoby o průměru alespoň 25 cm a větší. Potřebují výživnou půdu, a proto jim dopřejeme dobrou kompostovanou zeminu s přísadou pomalu rozpustného hnojiva. Mají ráda příjemné teplé místo na plném slunci a potřebují cca 8 hodin slunečního světla denně, jinak mohou být slabé a produkují málo plodů.
Většina lidí nemá zahradu, a tak je nucena pěstovat balkónová rajčata. Pod tímto laickým názvem se skrývá několik různých druhů rajčat, obvykle nízkého vzrůstu, s menšími plody, které kladou svými rozměry menší nároky na prostor kolem sebe. Obvykle se používají keříčková rajčata, ta tyčková nejsou moc vhodná.
Aronie jsou svými plody podobné jeřábům, u nás se pěstují tři druhy: Aronia melanocarpa (temnoplodec černý), Aronia arbutifolia (temnoplodec planikolistý) a Aronia prunifolia (temnoplodec třešňolistý). Z hlediska využití plodů je asi nejlepší Aronia melanocarpa.
Chokeberry (černá jeřabina) je v různých jazycích romanticky nazývána jako „černá perla“, „černý jeřáb“. Černý jeřáb je ovocný strom nebo keř. Plody aronie jsou zaoblené (podobné borůvkám), černé s modravým nádechem, o průměru cca 12 mm, mají trpkou chuť (něco jako kříženec jablka, borůvky a černého rybízu).
Temnoplodec, takzvaný žen-šen střední Evropy, pochází ze Severní Ameriky. V našich zeměpisných šířkách roste i na keřích nebo roubovaných stromech, je velmi trvanlivý a po sklizni jeho plody vydrží až 2 měsíce. Velkým propagátorem černého jeřábu byl ruský biolog Ivan Mičurin. V lidovém léčitelství byl hojně zastoupen již v historii, Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části měli za posvátné. Černá jeřabina je považována za velmi cennou superpotravinu, která snižuje krevní tlak, tlumí bolest, zlepšuje metabolismus, je vhodná i pro diabetiky, zlepšuje pevnost a pružnost cév, harmonizuje činnost štítné žlázy.
Aronie se pěstuje většinou jako keř, v tom případě dorůstá do výšky asi 2 m a šířky 1,5 m, nebo se roubuje na jeřáb ptačí, na kterém vytváří menší koruny (do ekozahrad ji rozhodně sázíme keřovitou, pravokořennou). U nás se nejčastěji pěstuje odrůda Nero. Aronie začíná plodit brzy a hodně. Poměr velikosti stromku a hmotnosti úrody je někdy až zarážející. Škůdci ani chorobami netrpí, je to rostlina samosprašná. Díky nenáročnosti pěstování a ošetřování a pravidelné úrodě představuje také výrazný ekonomický efekt pro zahrádkáře s menším pozemkem. Dosahuje pěkných výnosů i ve špatné půdě a v nepříznivých klimatických podmínkách. Plody uzrávají v první polovině září. Po uzrání je potřeba úrodu brzy sklidit, protože plody záhy opadávají nebo je ozobávají ptáci. To, co potřebujete pro vlastní spotřebu, lze před ptactvem chránit sítěmi, zbytek jim nechte, tyto plody jsou pro ně cennou potravou.
Rostlina má ráda dostatek slunce, proto vybírejte slunné stanoviště. Zbytečně ji nezastřihujte, nejvíce totiž plodí na konci větví a sama udržuje pěkný tvar a optimální velikost. Používá se i do volně rostoucích živých plotů a mezí.
Aronie je velmi nenáročná na půdu, stačí jí pouze slunné místo. Jako okrasné se pěstují tři druhy, z hlediska užitkovosti a léčivé hodnoty plodů je nejvhodnější právě Aronia melanocarpa.
Dobře snáší teploty až do minus třiceti pěti stupňů Celsia a netrpí na choroby a škůdce. Kvete v měsíci květnu bílými květy. Má oválné li
Bylinky jsou ideální pro začátečníky. Snadno rostou, rychle se regenerují a v kuchyni najdou všestranné využití. Skvěle fungují rozmarýn, tymián, bazalka, máta, pažitka, petržel nebo koriandr.
Zelenina
Na balkoně můžete pěstovat překvapivě mnoho zeleniny. Velmi oblíbené jsou cherry rajčata, keříčkové papriky, ředkvičky, saláty, špenát nebo i hrášek. Tyto druhy nepotřebují hlubokou půdu a mají poměrně krátkou vegetační dobu.
Jahody a balkonové ovoce
Balkonové jahody jsou nenáročné a plodí celé léto. Pěstují se v truhlících, závěsných květináčích nebo speciálních věžích. Dobře rostou i maliny na kmínku či borůvky v květináči.
