Při servírování medoviny máme dvě možnosti. Buď ji můžeme podávat studenou o teplotě kolem 14 °C do sklenky se stopkou. Anebo se dá medovina servírovat ohřátá na teplotu cca 50 °C. Taková medovina nejen lahodně chutná, ale také zahřeje během chladných večerů. Ohřátou medovinu podávejte nejlépe ve skleněných šálcích s plátkem citronu. Dejte však pozor, abyste medovinu nepřehřáli cca nad 60 °C. Při této teplotě totiž medovina ošklivě napění a její chuť je ta tam. Medovina se konzumuje způsobem vychutnávání.
Ve svém příspěvku RECEPT UTOPENCI SE ZELÍM A KŘENEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Inka.
V severních Čechách v hospůdce U vodopádu v zimě podávávali utopence s cibulí, zelím a křenem. Bylo to ohromné s chlebem a 2 dcl svařáku. Má někdo na podobné utopence recept?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.
Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.
Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.
Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Zodpovědný včelař med s vyšším obsahem vody zákazníkům nikdy nenabídne. Co s ním udělá záleží pouze na něj, ale dá se dále použít například na výrobu medoviny.
Medovina je alkoholický nápoj vzniklý kvašením roztoku medu a vody. Patří mezi nejstarší alkoholické nápoje. Med byl jediným koncentrovaným sladidlem běžně dostupným v prehistorických dobách, a tak zkvašený med mohl člověku snadno poskytnout i první alkoholický nápoj, dlouho před cíleným pěstováním ovoce a obilí. Medovina se vyráběla ve všech civilizacích a na různých místech světa. Není tedy pravdou, že by byla typickým nápojem Čechů či Keltů. V různých variantách ji najdeme v celé Evropě. Vzhledem k tomu, že med byl vždy vzácnou surovinou, byla i medovina ve starověku a středověku určena především pro panovnické dvory, slavnostní příležitosti a podobně. Medovinou se platily i naturální dávky pánům. Ve městech bývaly dříve šenky medné a vinné. Když Karel IV. zavedl u nás pěstování vinné révy, byla postupně medovina vytlačována vínem a také pivem.
Vzájemným poměrem medu a vody na začátku kvašení je možné ovlivnit obsah alkoholu ve výsledném produktu. Chuťové variability lze dosáhnout různými přísadami, které jsou výrobním tajemstvím každého výrobce. Výroba medoviny je náročná na energie, prostory, suroviny i čas. Nenechá-li se dobře dozrát (což může trvat rok i několik let), má sklony k dalšímu rozkvášení.
Nevíte, co se zkvašeným medem? Vhodným řešením je výroba medoviny. Je vhodné roztok medu obohatit amonnými sloučeninami (živná sůl Vinka), případně jej okyselit kyselinou mléčnou nebo citronovou. Ovocné medoviny se neokyselují. Dále můžete roztok doplnit bylinami, kořením, chmelem přibližně takto: na 100 l medoviny přidejte 20–30 g skořice, 10 až 20 g hřebíčku, 10–20 g zázvoru, 20–30 g kozlíku lékařského, 100–200 g čerstvého listí celeru, 30–50 g jalovce, 3 tyčinky vanilky, 50 g máty peprné, 20–50 g růžových plátků, 50–100 g šípků, 50–100 g pomerančové nebo citronové kůry. Chmele se dává 100–150 g na 100 l. Kombinaci přísad si určíte časem díky praxi. Přísady vždy vložte do plátěného pytlíku, povařte v malém množství roztoku, který poté vlijte do celé směsi nebo vložte sáček do chladného roztoku a nechte vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení používejte čisté odrůdy kvasinek (nejlépe Tokaj, Madeira, Malaga), namnožených podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočte a nechte dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny (čtyřnásobné) dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké zrají 5–10 let.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
K výrobě medoviny se zpravidla používá méně kvalitní med, který se dost dobře nehodí pro přímou konzumaci. Na kvalitu medu je však třeba dbát při výrobě nedochucených medovin, ve kterých má chuť a kvalita medu nejdůležitější roli. Druh medu je také zásadní pro výslednou barvu medoviny. Ze světlého lučního medu vznikne světlá medovina, naopak z lesního zas medovina tmavší. Pro částečnou podobnost s výrobou vína se medovině někdy přezdívá medové víno.
Abyste mohli vyrobit medovinu, potřebujete tyto suroviny: kvasinky, živná sůl, koření (skořice, zázvor, koriandr, badyán, hřebíček); a toto vybavení: plastové nádoby pro kvašení, demižony pro dokvašování a zrání, plátno, nálevka, hadička, kvasná zátka, korkové špunty, hrnec.
A jak probíhá výroba medoviny? Příprava zákvasu (rozkvašení kvasinek), příprava medového roztoku (smíchání vody s medem a zákvasem, včetně koření), bouřlivé kvašení, stáčení, dokvašování, zrání, stáčení do lahví.
Technologický postup
Na 100 litrů medoviny přidáme 25 g skořice, 15 g hřebíčku, 15 g zázvoru, 25 g valeriány lékařské, 150 g čerstvé celerové natě, 40 g jalovce, 3 tyčky vanilky, 50 g máty peprné, 75 g šípků, 75 g pomerančové kůry, 125 g chmele. Tyto přísady vložíme do plátěného pytlíku, povaříme v malém množství roztoku, který vlijeme do celé směsi, nebo vložíme sáček do chladného roztoku a necháme vložený po celou dobu kvašení. Ke kvašení použijeme čisté odrůdy kvasinek, namnožené podle přiloženého návodu. Po ukončení kvašení medovinu stočíme a necháme dozrát při snížené teplotě (10–15 °C). Lehké medoviny – čtyřnásobné – dozrávají za rok, dvojnásobné a trojnásobné za 2–4 roky, těžké a jedenapůlleté zrají 5–10 let.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Podle výrobního postupu můžeme medoviny rozdělit na nevařené, kdy se med smíchá s vodou za studena, případně za mírně zvýšené teploty (tento postup využíváme u kvalitního medu), a na vařené medoviny, kdy med s vodou povaříme, přičemž sbíráme vznikající pěnu. Medovina se pak vaří tak dlouho, dokud se tvoří pěna. Dalším druhem jsou ovocné medoviny, v nichž je část medu nahrazena ovocnou šťávou – lépe kvasí a snadno se čeří. Medovina připravovaná studenou cestou neztrácí vzácné a cenné látky prvotřídního medu, které blahodárně působí na lidský organismus.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Medovina patří bezesporu i v současnosti mezi chutné alkoholické nápoje a její konzumace je dokonce zdraví prospěšná, samozřejmě v rozumné míře. Kdybychom chtěli medovinu stručně charakterizovat, což na tomto místě chceme, řekli bychom, že se jedná o středně alkoholický kvašený nápoj vyráběný především z medu.
Medovina má antioxidační, dezinfekční, antibakteriální, protizánětlivé a protirakovinné účinky. Medovinu se tak vyplatí pít nejen pro její příjemnou sladkou chuť, ale i pro její pozitivní vliv na lidské zdraví.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Mnoho včelařů se zabývá výrobou medoviny, proto není problém si takto vyrobenou medovinu opatřit. Domácí medovina je vždy ojedinělá a nějakým způsobem výrazná.
Obsah alkoholu je ovlivněn poměrem medu a vody a také kvalitou a hlavně cukernatostí medu. Obecně se dá říci, že při poměru 4 : 10 (med : voda) je poměr alkoholu cca 13%. Zaleží i na průběhu kvašení.
Jedná se o speciální stroj, který je určen k likvidaci zelených rostlin na komunikacích. Pracuje na principu likvidace plevelů horkou vodou o teplotě nad 96 stupňů, kdy se nadzemní části rostlin doslova uvaří, horká voda zateče i ke kořenům a zároveň poškodí i některá semena rostlin zalétnutá do spár v komunikacích. Používá se tedy pouze horká voda bez jakéhokoli chemického přípravku. Využití je u kamenných dlažeb, zámkové dlažby, asfaltových povrchů, mlatových cest v parcích.
Připravte si tlakovou nádobu. Naplňte ji několika centimetry vody a zapněte ohřívání, aby se mohla začít zahřívat. Pokud potřebujete, podívejte se do návodu ke svému tlakovému hrnci, jak postupovat při zavařování krok za krokem.
Připravte si kuře. Pokud zavařujete kuře s kostí, rozdělte maso v kloubech a ujistěte se, že se kousky vejdou do sklenic. Vykostěné kuře nakrájejte na kousky. (Pokud chcete, odstraňte z kuřete kůži – já to dělám vždy.)
Vložte do sklenic.
Pokud použijete studenou metodu zavařování syrového balení, tak i když to není 100% nutné, posypal jsem své syrové kuřecí kousky česnekovým práškem, solí a pepřem a lehce je opékal na pánvi, než jsem je vložil do sklenic. Technicky byly stále „syrové“, ale chtěl jsem, aby hotový produkt měl trochu více chuti a barvy. Další možností je sklenice naplnit kousky syrového masa a v případě potřeby přidat sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Pokud používáte horkou metodu, tak nesolené kuře vařte, pečte nebo napařujte v páře, dokud není asi ze 2/3 hotové. Sklenice naplňte kousky předvařeného horkého masa a v případě potřeby přidejte sůl (pro půllitrové sklenice použijte 1/2 lžičky jemné mořské soli a pro litrové 1 lžičku). Zalijte horkým vývarem nebo vodou, nahoře ponechejte 3cm prostor.
Odstraňte vzduchové bubliny. Plastový nůž nebo nůž na máslo dobře fungují.
Připevněte víčka. Otřete okraje sklenic, abyste odstranili veškeré zbytky, upravte víčka/kroužky (pouze prsty) a zpracujte v tlakové nádobě následovně:
U sklenic bez kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 75 minut a litry 90 minut.
U sklenic s kostí (jak horká, tak studená metoda) zavařujte půllitry na 65 minut a litry po dobu 75 minut.
Sklenice zavařujte v tlakové nádobě při tlaku 65 kpa.
Pokud zaváříte svá vlastní kuřata ze dvorku, tak než je začnete zavařovat, musíte je oškubat, vykuchat a nechat je potom ještě 6 až 12 hodin vychladnout. Pokud používáte kuře zakoupené v obchodě, již bylo vykuchané a zchlazené a je připraveno k použití. Před zahájením procesu zavařování se ujistěte, že kuřata jsou zcela rozmrazená.
Pro bezpečné zavařování kuřete se rozhodněte, kterou metodu konzervování zvolíte:
Studená nebo teplá metoda? Existují dvě možnosti pro konzervování masa. Metoda zastudena nebo horká metoda. U studené metody vložíte syrové kuře rovnou do sklenice a zpracujete v tlakovém zavařovacím hrnci. Při horké metodě kuře nejdříve uvaříte (jen trochu), než ho vložíte do sklenic, přidáte i trochu tekutiny a následně zavaříte. Obě metody jsou bezpečné, ale horká metoda vám může poskytnout o něco lepší konzervované kuře pro dlouhé skladování. Kuře není potřeba předvařit, protože se vaří v tlakové nádobě. Osobně tedy preferuji studenou metodu. Níže však uvedu návod na oba způsoby zavařování.
Kosti dovnitř nebo kosti ven? Můžete si vybrat, zda si kosti necháte, nebo je vyjmete. Závisí to na tom, zda používáte nedávno poražené kuře, celé kuře z obchodu, nebo jste se rozhodli použít vykostěná kuřecí prsa nebo cokoli jiného. Pro zde uvedené recepty na zavařené kuře můžete použít jakýkoli druh kuřecích částí, vykostěné nebo s kostí. Pokud se rozhodnete ponechat kosti uvnitř, budete muset kousky kuřete před zavařováním nasekat, aby se vešly do sklenic. Ve sklenicích bude také více promarněného místa, pokud v mase necháte kosti. Pokud použijete vykostěná kuřecí prsa nebo stehna z obchodu, můžete z nich do sklenic udělat pěkné kuřecí kostky. Je to na vás!
Kainit je draselno-hořečnaté hnojivo chloridového typu určené k základnímu hnojení na lehčích a středních půdách, kde obsažený podíl hořčíku postačuje k pokrytí jeho potřeby. Svým složením je určen hlavně pro hnojení pastevních porostů a pícnin na orné půdě a dále halofilních rostlin (řepy, jarního ječmene). Nedoporučuje se aplikovat jej k plodinám citlivým na chlor. Kainit obohacuje půdy a krmiva hořčíkem, čímž následně zlepšuje zdravotní stav a plodnost hospodářských zvířat. Zároveň zvyšuje chutnost krmiv. Při aplikaci větších dávek hnojiva volíme raději delší interval před setím, nejlépe již při orbě.
Hořčík 140
Listové hnojivo s vysokým obsahem vodorozpustného hořčíku a dusíku pro použití během celé vegetace u všech plodin. Hnojivo je určeno k vyrovnání deficitu hořčíku, který vznikl během vegetace vlivem povětrnostních podmínek či agrotechnických opatření, nebo je vhodné ke zvýšení aktivity porostu v období intenzivní tvorby zásobních látek v době nalévání zrna a semen, tvorby hlíz, bulv, ovocných plodů a podobně. Obsahuje významné množství hořčíku pro úpravu výživy. Aplikací se překlene období podmínek nepříznivých pro příjem živin a omezí se dopad stresu na rostliny.
Fairway plus
Fairway plus je rychle působící hnojivo. Dodává velké, pomalu se uvolňující molekuly dusíku. Vyvážené množství draslíku pak celkově posiluje imunitu rostliny.
Hořká sůl
Hnojivo v krystalické formě umožňuje hnojením na list rychle odstranit příčiny akutního nedostatku hořčíku v rostlinách. Používá se výhradně v roztoku k listové aplikaci. Aplikuje se ve 2–5% koncentraci (20–50 g na 1 litr vody v množství 25 g hnojiva/10 m2) na list postřikovačem, nejčastěji společně s pesticidy při ošetření proti škodlivým činitelům u polních plodin. Doporučujeme proto kombinaci s pesticidem předem vyzkoušet a konzultovat s výrobcem pesticidu. Hořká sůl je rostlinami dobře snášena, přesto může výjimečně dojít k jejich poškození. Při nižší vzdušné vlhkosti nebo vysokých teplotách je vhodné použít nižší koncentrace a postřik případně zopakovat. Hořká sůl není na světle stálá a reaguje i na teplotu a vzdušnou vlhkost. Dochází pak k rekrystalizaci, která však nemá vůbec žádný vliv na rozpustnost hořké soli ve vodě. Tato vlastnost je pro tuto sůl typická.
Tuhé hnojivo dodávané v několika variantách. Je to hořečnato-síranové hnojivo získané těžbou z přírodních zdrojů. Obsahuje kromě hořčíku i vodorozpustnou síru (20 % S). Kieserit je speciální hnojivo vhodné do půd středních až těžších s vyšším pH a s n
Rajčenka je rychle rostoucí stálezelený strom se srdčitými listy a bohatými květenstvími krémově bílých květů, které voní jako karamel. Plody mají charakteristickou chuť a barva je od zelené přes červenou až purpurovou. Slupka je hořká a před konzumací je nutno rajčenku spařit horkou vodou a oloupat. Takto připravené plody lze použít na saláty, pyré, džem a k masu. Rajčenka představuje bohatý zdroj vitamínu C, E a β-karotenu.
Pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií, odkud se rozšířila po Jižní Americe a dále na Floridu, Kalifornii, Afriku, Austrálii a Asii.
Rajčenka řepovitá (Solanum betaceum) je nízký strom nebo keř, který plodí exotické ovoce nazývané rajčenka nebo tamarillo. Název tamarillo (počeštěno tamarilo) vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a stal se mezinárodním obchodním označením pro tyto plody.
Rajčenka řepovitá je subtropický druh rodu lilkovitých a dorůstá obvykle do výšky 3,5 až 5 metrů. Kořeny má mělké, větve řídké, hustě žláznatě pýřité a porostlé střídavými listy, dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm; řapíky mají délku 2 cm. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.
Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky, semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají první plody. Květy připomínají květy brambor.
Z opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovočerveně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a je také silně hořká.
Rajčenka řepovitá se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo nezbytných minerálů. Plody se sklízejí postupně, jak dozrávají, a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem, a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumací je potřeba stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Rajčenky obsahují hodně pektinu, takže z nich lze snadno připravit džemy či čatní.
