V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.
Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:
Zelenolisté odrůdy – prospívají jak na světle, tak ve stínu, barva listu se po dobu vegetace prakticky nemění. Patří sem Hosta fortunei ′Stenantha′, Hosta lancifolia, Hosta longissima ′Longifolia Honda′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta tardifolia.
Žlutolisté a bíle panašované odrůdy – potřebují přes den několik hodin světla, nejlépe zrána nebo odpoledne, polední úpal jim neprospívá. Ani v celodenním stínu se neuplatní, protože listy zezelenají nebo bude jejich barva velice nevýrazná. Kombinace uvedených barev může být různá podle odrůdy, některé listy mají barevný okraj, jiné větší část listové plochy. Mezi žlutolisté a bílé patří Hosta fortunei ′Gold Leaf′, Hosta fortunei ′Aurea′, Hosta gracillima ′Hydon Sunset′, Hosta ventricosa ′Aureomaculata′. Mezi panašované patří Hosta crispula ′Marginata′, Hosta decorata ′Butter Rim′, Hosta fortunei ′Aureomarginata′, Hosta fortunei ′GoldStandard′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta sieboldiana ′Louisa′, Hosta undulata ′Albomarginata′, Hosta undulata ′Undulata′, Hosta undulata ′Unvittata′.
Šedé a modrolisté odrůdy – na zastíněném stanovišti vydrží déle do pozdního podzimu, snesou i světlé stanoviště bez výrazné změny barvy. Patří sem Hosta fortunei ′Hyacinthina′, Hosta fortunei ′Marginato alba′, Hosta fortunei ′Obscura′, Hosta sieboldiana ′Big Daddy′, Hosta sieboldiana ′Elegans′, Hosta sieboldiana ′Glauca′, Hosta x tardianahort ′Blue Moon′, Hosta x tardianahort ′Blue Skies′, Hosta x tardianahort ′Halcyon′.
V naší poradně s názvem CHOROBY OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Plundrova.
Dobrý den. Mám ostružiny, a na nich žluté milimetrové jakoby tyčinky. Už druhým rokem. Vloni i zaschlé některé plody. Děkuji už odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o rez ostružinovou. Způsobuje ji houba Kuehneola uredines. Léčí se to chemickým postřikem obsahujícím látku azoxystrobin - methyl-€-2-(2-{[6-(2- kyanfenoxy)pyrimidin-4- yl]oxy}fenyl)-3-methoxyakrylát.
Fungicid azoxystrobin obsahují ji tyto přípravky
Hosta je rostlina s velkými zelenými nebo dvoubarevnými listy. Bývá pěstována především pro vzhled a zdobnost svých listů. Květy mívá tak nevýrazné, že je lze snadno přehlédnout, ale ne proto, že by byly malé, ale kvůli tomu, že listy této rostliny jsou opravdu velkou dominantou. Hosta má více než několik desítek druhů, ale pouhým okem od sebe leckdy jednotlivé druhy jen těžko rozeznáte, protože bývají dosti podobné. Možná tuto rostlinu neznáte jako hostu, ale jako bohyšku – obojí je totéž.
Jak hostu pěstovat
Jelikož je hosta trvalka, je dobré hned na začátku vybrat to správné místo, kam ji umístíte. Na zimu ji nemusíte ze záhonu vyrývat, v našich podmínkách zimu přečká bez jakékoli újmy. Chcete-li hostu pěstovat na balkoně, není to problém, jen vyberte opravdu velký květináč, aby měla rostlina dostatek místa pro rozrůstání. Kořeny hosty se nešíří do země, neroste příliš hluboko, spíše na povrchu. Hosta má ráda stín či polostín, na přímém slunci jí moc radosti neuděláte a poté ani ona vám, protože se jí tam opravdu dařit nebude. Zároveň vyžaduje dobře propustnou, humózní půdu.
Zálivka a hnojení
Hosta má ráda pravidelné zalévání a vlhkou půdu, proto jí vyhovuje stinné stanoviště, nebude vysychat tak rychle a nějaký čas bez vody vydrží. Dobře se jí bude dařit stejně jako kapradině na břehu jezírka, pokud tedy nějaké na zahradě máte, není to ale důvod, proč byste si ho museli na zahradě budovat.
Chcete-li hostu přihnojovat, postačí, když to uděláte jednou za měsíc, pokud si na to nevzpomenete vůbec a rostlinu budete pravidelně zalévat, vystačí si i s tím.
Přezimování
Hosta je trvalka, není proto potřeba tuto rostlinu před zimou kamkoliv stěhovat, nechte ji tam, kde jste ji pěstovali, je schopna přezimovat i v různých nádobách, nemusí být vždy zasazena v zemině. Tato rostlina je velmi odolná.
Množení hosty
I množení hosty je velmi jednoduché, stačí na jaře rostlinu vyrýt, oddělit si požadované množství nebo stávající rostlinu rozdělit na několik dílů a přesadit na předem připravené místo nebo do předem připravené nádoby.
Rostlina Hosta ′Fortunei′ dorůstá do výšky okolo 65 cm a její šíře v trsu je okolo 80 cm. Barva listu je žlutá až tmavě zelená, barva květu bílá až fialová.
Je to bujná, trsnatě rostoucí trvalka. Listy jsou vejčité až srdčité, mírně kožovité, tmavě olivově zelené s výraznou žilnatinou a nepravidelným žlutým okrajem. V polovině léta nakvétá nálevkovitými, šedavě fialovými květy. Hodí se pro skupinovou výsadbu, do hajních a vlhčích partií zahrad a do nádob.
Rostlina se dá koupit v zahradnictvích nebo internetových obchodech, její cena se pohybuje okolo 50 Kč za kus.
Pochází z Japonska a Číny, je to velmi dekorativní rostlina. Bohyšky pod zemí vytvářejí tlusté oddenky, mají velké, celokrajné, široké až srdčité listy, vyrůstající v hustých přízemních růžicích. Květenství je sestaveno do hroznu, květy jsou trubkovité, bílé až světle fialové, kvetou v červenci až srpnu. Stále se objevují nové a nové kultivary s různou barvou květu, tvarem listů i květů, ale pěstují se i původní botanické druhy.
Vhodné pro skupinovou výsadbu, na obruby, pod stromy a keře, k vodním plochám, můžeme pěstovat i v nádobách, jako solitér, do smíšených trvalkových záhonů. Listy se používají k vazbě, lze využít i květy.
Bohyšky se dají koupit v zahradnictvích nebo internetových obchodech, jejich cena se pohybuje okolo 50 Kč za kus.
Obě rostliny pocházejí z Asie a jedná se o trvalky, podmínky na umístění mají také stejné. Dokonce i způsob pěstování a množení je obdobný.
Čechrava neboli tavolín je trvalka patřící mezi lomikamenovité. Má dvojčetně až trojčetně dělené zpeřené listy. Kvete dlouhými latami květů, převážně v létě. Jednotlivé druhy mají výšku od patnácti až do sto dvaceti centimetrů.
Čechravy se hodí i k řezu. Po uříznutí se musí dát okamžitě do vody. Nejefektněji působí vyšší druhy s dlouhým stvolem umístěné ve vysoké váze.
′Velký taťka′ dorůstá do výšky okolo 90 cm, šíře v trsu je okolo 80 cm. Barva listu je výrazně šedo- až modro zelená, barva květu je bílá až fialová.
Jedná se o trvalou rostlinu, která má listy v přízemní růžici, srdčité a barevně zajímavé zvláště na podzim. Květenství je hroznovité. Používá se do skupin, jako solitér, záhonová rostlina. Hodí se pro skupinovou výsadbu, do hajních a vlhčích partií zahrad.
′Velký taťka′ se dá koupit v zahradnictvích nebo internetových obchodech, jeho cena se pohybuje okolo 55 Kč za kus.
′Modrý anděl′ dorůstá do výšky okolo 70 cm a šíře v trsu je okolo 80 cm. Barva listu je výrazně šedo- až modrozelená, barva květu je bílá až světle fialová.
Jde o trsnatou nenáročnou a poměrně rychle rostoucí trvalku, okrasnou především svým listem. Kultivar s velkými, výrazně žilnatými srdcovitými listy v husté růžici. Zabarvení listu je závislé na věku rostliny a stanovišti. Trubkovité květy jsou na dlouhých silných bezlistých stoncích. Je plně mrazuvzdorná, vhodná na málo osluněná místa skalek, trvalkových záhonů a do nádob.
′Modrý anděl′ se dá koupit v zahradnictvích nebo internetových obchodech, jeho cena se pohybuje okolo 55 Kč za kus.
Tavolník nízký (Spiraea x bumalda) je opadavý keř, který dosahuje dle odrůdy výšky 0,5 až 1,5 m. List je zelený, vejčitý až pilovitý a 3 až 6 cm dlouhý. Květenství je složené z drobných růžových zvonkovitých kvítků a objevují se na keři od června do září. Tavolník je vhodný jako solitér, do skalek, do živých plotů nebo pro pěstování v nádobách. Je to nenáročný keř, roste dobře jak na slunci, tak v polostínu. Vyhovuje mu lehčí humózní neutrální půda s dostatkem vláhy. Výborně snáší každoroční řez. Ten by se měl provádět na jaře po odkvětu, kdy stačí sestřihnout a případně prořezat staré větve nejvíce na polovinu délky (samozřejmě zaschlé větve odstranit celé).
Jedná se o nenáročnou rostlinu, která svůj plný a charakteristický růst ukazuje většinou až třetím rokem. Rostlinu je i při změně podmínek velmi těžké umořit. Trpí-li suchem, zmenší se jí listy, je-li povytažena a mráz přes zimu poničí puky, vyrazí vám spodem. Na slunečním úpalu se jí listy zúží a zkroutí, začnete-li ji kosit, změní svůj růst na výběžkatý, zakopete-li ji pod zem, zvládne i 50cm vrstvu. Herbicidy ji zničí až po opakované aplikaci.
Bohyška je efektní zejména v zahradách hajního typu nebo v partiích s vodní plochou. Listy vytvářejí souvislý pokryv a stahují vodu do své růžice, čímž konkurují plevelům. Přirozenými společníky jim jsou hajničky, trávy, kapradiny a stínomilné dřeviny. Spolehlivou kombinací je podsadba barvínkem, mochničkou nebo rhizomatickými kakosty. Pozdní rašení bohyšek lze využít k přisazení stínomilných cibulovin z lužních podmínek.
Nejideálnější místo pro tuto rostlinu je rozptýlený „bloudivý“ stín stromů, trvale čerstvá, vlahá půda, vysoce humózní, ale kyprá, vzdušná – na takovémto stanovišti dosahuje mimořádných přírůstků a snese neobyčejně vysoké dávky živin. Vylehčíte-li těžší půdy pískem, ocení to, příliš vysoký podíl rašeliny však vede k vysychání a vysoké potřebě živin. Bohyška může být pěstována na mnoho různých způsobů. V trvalkovém záhoně, ve volném podrostu vzrostlých dřevin anebo v nádobách. Nejde sice jen o stínomilnou trvalku do čerstvých zahradních půd, ale valné většině druhů se daří právě v takových podmínkách nejlépe. Na slunce bohyšky nepatří, zvláště je-li ho příliš mnoho. Pro kvalitní vybarvení a plné kvetení mnohé vyžadují ranní slunce či „bloudivý“ stín, jiné pak rostou v plném stínu i na sušších místech. Poněkud více světla snesou bohyšky při pravidelné zálivce a ve vyšších polohách. Polední úpal nebo více než půlden slunce vedou u rostlin ke stresu, kroucení listů, chřadnutí a rozvoji houbových chorob na listech.
Tří- a víceletý trs můžete bez rizika ztráty rostliny dělit kdykoliv, starý japonský způsob dokonce představuje dělení v plném květu a úplné seříznutí. Pokud jste nuceni k množení v listu, odstraňte starší polovinu listů, menší oddělky seřízněte zcela. Charakteristickým termínem množení je ale období od poloviny března do půlky dubna. Dospělé trsy lze půlit nebo čtvrtit rýčem, mají-li oddělky alespoň tři rostlé puky a dost kořenů, určitě se ujmou. Dělení na každý jednotlivý puk už vyžaduje zkušenost a nějaké to vybavení. Pokud se rozhodnete množit hostu, tak stačí ostrým rýčem rozdělit trs, očistit jej od poškozených kořenů a polámaných řapíků a zasadit na připravené místo. Dělit trsy můžete jak zjara těsně před rašením, tak i v pozdním létě,
Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...
Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.
Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.
Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.
Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.
Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem ORTIVA případně dalšími přípravky proti padlí pro zahrádkáře, jako je BIOAN, COLLIS, DAGONIS, EMPARTIS, FLOSUL, FYTOSAVE, KUMAR, KUMULUS WG, POLYVERSUM, POLYVERSUM - BIOGARDEN, ROMEO, SERENADE ASO, SULFURUS, THIOPRON, TOPAS 100 EC, TOPENCO 100 EC.
Sviluška chmelová (Tetrychus urticae): Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.
Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete některým z těchto insekticidů: ERADICOAT MAX, FLORAMITE 240 SC, KANEMITE 15 SC, MILBEKNOCK, NISSORUN 10 WP, NISSORUN 25 SC, ORTUS 5 SC, PREV-GARD, PREV-GOLD, PYRANICA, REQUIEM PRIME, SHIRUDO, TYPHLODROMUS PYRI, VERTIMEC 1.8 EC, VOLIAM TARGO
Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.
Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná. Přesto, kdybyste chtěli použít chemickou ochranu, tak vo
Mezi hlavní škůdce, kteří napadají okurky, patří molice skleníková, třásněnka západní, slimáci a mšice. Na molice fungují dobře žluté lepové destičky. Třásněnku zničíte přípravky na bázi parafínového oleje. Slimáky zlikvidujete pomocí návnad, jako je sklenice s pivem zapuštěná do země, různé desky, pod kterými se schovají a vy je pak můžete sebrat. Proti slimákům funguje i biologická ochrana pomocí hlístic Phasmarhabditis, které vlezou do slimáka, usmrtí ho, ostatní slimáci ho sežerou a nakazí se hlísticí taky, což způsobí jejich kompletní vyhubení. Mšice můžete odstranit vhodným postřikem proti mšicím. Na okurkách se nejčastěji vyskytuje mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii). Účinné jsou přípravky Pirimor a Rock Effect.
Mezi choroby okurek patří plíseň okurková a padlí. S ošetřením proti plísni okurkové je třeba začít zpravidla na konci června (nebo později, ale vždy před výskytem choroby) a opakovat ho třikrát s intervalem opakování po 10 dnech. Pro tato ošetření se doporučují systémové přípravky Acrobat MZ WG, Ortiva, Ridomil Gold MZ Pepite nebo PROTI PLÍSNÍM (Acrobat). Další ošetření proti plísni závisí na průběhu počasí. Od začátku srpna do konce sezóny v případě vlhkého počasí je možné použít kontaktní přípravek DITHANE DG Neotec. Ochranu proti padlí poskytne chemický přípravek Ortiva nebo Proti padlí (Kumulus). Účinky přípravků jsou především preventivní, a proto musí být použité ideálně ještě před nebo na počátku infekce.
Toto onemocnění často způsobuje žloutnutí listů révy. Nemoc může mít různou povahu. Při nedostatku železa nebo při pěstování rostliny v tvrdé černé půdě s nedostatečnou propustností kyslíku se začíná rozvíjet neinfekční chloróza.
Neinfekční chloróza
Listy postupně ztrácí jas (nejprve žloutnou okraje a poté celý list). Chcete-li zachovat rostlinnou hmotu neporušenou, musíte provést následující opatření:
pravidelně postřikovat větve roztokem obsahujícím síran železitý;
hnojit půdu síranem železnatým;
ošetření přípravky na bázi železa;
zajištění správného provzdušnění půdy.
Infekční chloróza
Vzhled žlutých žilek naznačuje infekční chlorózu, ke které dochází v důsledku infekce rostlin. Zbavit se nemoci je téměř nemožné, proto se nemocné keře vykopávají a pálí, aby se vinice zachránila. Pokud si problému nevšimnete včas, můžete přijít o celou plantáž.
Edafická chloróza
Vlivem extrémních povětrnostních podmínek a také náhlých změn teplot vzniká edafická chloróza. Stres, který rostlina zažívá, oslabuje imunitní systém. Onemocnění poznáte podle hnědých skvrn.
Houby
Plísňové infekce mohou také způsobit žluté listy.
Příznaky peronospory (padlí) jsou bílé skvrny, které nakonec zčernají a ztenčují list. Infekce postihuje nejen listy, ale i květy a plody. Chcete-li se zbavit houby, používají se osvědčené praktické prostředky: Keře jsou ošetřeny roztokem s přídavkem jódu, manganu a sody; Po dešti se listy posypou popelem ze dřeva. Pokud ještě bobule nejsou plně vytvořeny, můžete použít hotové chemické sloučeniny, které lze zakoupit v každém zahradním obchodě. Chřadnutí zasahuje i kořenový systém. V důsledku toho rostlina nedostává dostatek výživy a začíná deformace. Pokud je tato choroba zjištěna, musí být nemocné výhonky odstraněny a zlikvidovány. Pokud si houby nevšimnete včas, rostlina za 2 sezóny zemře. Padlí (Oidium) napadá nadzemní část rostliny. Nejprve se na listech objeví bílý povlak, poté se barva listů změní ze zelené na žlutou. To způsobí, že listy nakonec uschnou. Nemocné keře se ošetřují během sezóny. Odstranění výhonů by mělo být prováděno za teplého počasí, aby teplota vzduchu byla alespoň 20 stupňů. Zásah probíhá ráno.
S alternariózou se můžete vyrovnat pomocí hotových chemických sloučenin (Skor, směs Bordeaux, Rapid Gold, Quadris) nebo pomocí lidových receptů (mléko, roztok hypermanganu, jedlou sodou a dalšími možnostmi). Tato infekce je často označována jako onemocnění horkého klimatu.
I přes široký výběr kultivarů existují dvě hlavní rodičovské rostliny.
Berberis darwinii, původem z Chile a Argentiny, je vzpřímený, stálezelený a má malé, ostnaté listy, žluté květy následované modrými bobulemi.
Berberis thunbergii je japonský dřišťál s jasně červenými podzimními listy.
Pěstuje se v dobře odvodněné půdě. Mohou být vysazeny samostatně jako dekorativní keře a také tvoří dobré formální nebo neformální živé ploty, přičemž ostnaté listy pomáhají odradit vetřelce.
Při výsadbě sazenic dřišťálu vykopejte dostatečně velkou jamku, přidejte trochu hnojiva a mykorhizní houby, zasypte ji a důkladně zalijte.
Dřišťál se obecně množí polozralými řízky, odebranými koncem léta nebo začátkem podzimu. Dřišťál se může také rozmnožovat prostřednictvím ptačího trusu a na některých místech tak může být invazivní.
Při pěstování dávejte pozor na malé housenky, které jsou larvami pilatky berberis. Ty mohou rychle zbavit rostlinu listů, což může být pro živý plot z dřišťálu zničující. Kontrolujte rostliny od dubna do října, a pokud zaznamenáte napadení, jsou k dispozici organické a neekologické postřiky, které však bývají účinnější na mladé larvy.
Stálezelené nebo polostálezelené odrůdy dřišťálu vysazené jednotlivě potřebují pouze jednou ročně mírný řez, aby si udržely svůj tvar. Pokud je dřišťál vysazen jako formální živý plot, může být stříhán dvakrát ročně. Pokud se však po odkvětu zastřihnou, keře nebudou produkovat bobule, takže pokud si chcete plody ponechat, zastřihujte je jen na zimu. Opadavé dřišťály lze v zimě prořezávat tak, že střídavě stonky řežeme až k základně, nebo zcela zakopáváme. To bude stimulovat nový růst v následujícím jaře, ale kvetení se může o rok zpozdit.
Oblíbené druhy
Berberis darwinii 'Compacta' – kompaktní kultivar s drobnými červenobronzovými listy, které zrají do zelena, s bohatými zlatožlutými květy, po nichž následují jedlé modré bobule. Je ideální pro pěstování ve smíšeném nebo keřovém lemu a vytváří dobrý nízký živý plot.
Berberis x lologensis 'Apricot Queen' – s meruňkově oranžovými květy na dlouhých hroznech, krásný jarní keř. Nejlépe se pěstuje na smíšeném okraji s prostorem pro přirozené šíření. Královská zahradnická společnost mu udělila prestižní ocenění za zásluhy o zahradu.
Berberis thunbergii f. atropurpurea – dobrý keř pro celoroční radost, se světle žlutými květy uprostřed jara a tmavě červenofialovými listy, které se na podzim zbarvují do zářivě červené.
Jako druhý podnik v řadě po slavném Café Imperial otevřel Zdeněk Pohlreich italskou restauraci Divinis. Je to malý, útulný italský wine bar, který večer nabízí pravé italské menu, založené na kvalitních a hlavně sezónních ingrediencích. Interiér podniku je velmi netradiční. Navrhl jej italský architekt Luciano Belcapo. Kombinuje originální interiér starobylého domu v Týnské ulici s moderními dekoracemi a doplňky. Kromě krátkého stálého jídelního lístku nabízí vždy celou řadu sezónních lahůdek, které překvapí. Cenová kategorie restaurace je definitivně vyšší než standard. Restauraci a wine bar Divinis najdete v centru Prahy, v Týnské ulici. Šéfkuchařem a majitelem je zde Zdeněk Pohlreich. Divinis nabízí mnohem víc než jen dobré jídlo z kvalitních a čerstvých surovin. Je to také velmi obsáhlý vinný lístek, kde si na své přijdou milovníci především zahraničních vín. Kuchyně Divinis se specializuje zejména na italskou kuchyni, těstoviny a masa připravovaná na olivovém oleji.
