Tibetská houba, často označovaná také jako kefírová houba nebo kefírová zrna, je živá kultura, která vyžaduje pravidelnou péči. Jakmile ale přijde dovolená, nemoc nebo prostě pauza ve výrobě kefíru, vyvstává otázka, jak tibetskou houbu uchovat, aniž by se zničila.
Správné uchování tibetské houby závisí především na tom, jak dlouhou pauzu plánujete. Neexistuje jedna univerzální metoda, která by fungovala vždy a pro všechny situace.
FAQ – Často kladené otázky
Jak uchovat tibetskou houbu, když jedu na dovolenou?
Záleží především na délce dovolené a na tom, zda se jedná o dny nebo týdny.
Při krátké dovolené do jednoho týdne je nejbezpečnější uložit tibetskou houbu do lednice v malém množství mléka. Nízká teplota zpomalí fermentaci a kultura zůstane aktivní. Při delší dovolené je vhodnější hibernace v mléce nebo dlouhodobé metody, aby se houba zbytečně nevyčerpala.
Jak dlouho vydrží tibetská houba bez mléka?
Tibetská houba bez mléka vydrží jen velmi krátkou dobu a není to vhodný způsob uchování.
Bez přístupu k živinám houba rychle slábne. Při pokojové teplotě může být vážně poškozena už během jednoho dne. Pokud potřebujete houbu uchovat, vždy musí být buď v mléce, usušená, nebo zmražená. Dlouhodobé skladování bez mléka houbu zničí.
Je rozdíl mezi tibetskou houbou a kefírovou houbou?
Ne, tibetská houba a kefírová houba jsou totéž, liší se pouze názvem.
Oba názvy označují stejnou symbiotickou kulturu bakterií a kvasinek, známou také jako kefírová zrna. Rozdílné pojmenování vychází z tradice a regionu, nikoli z biologických rozdílů. Z hlediska uchování, péče i výroby kefíru se s nimi zachází naprosto stejně.
Jak poznám, že je tibetská houba ještě v pořádku?
Zdravá tibetská houba má pevnou strukturu, světlou barvu a jemně kyselou vůni.
Houba by měla připomínat květák, být bělavá až krémová a neměla by zapáchat. Varovným signálem je hnilobný zápach, slizký povrch nebo změna barvy. Pokud se tyto příznaky objeví, je potřeba zhodnotit, zda má ještě smysl kulturu zachraňovat.
Proč tibetská houba zapáchá?
Zápach je nejčastějším signálem, že s houbou není něco v pořádku.
Mírně kyselá kefírová vůně je normální. Ostrý, zatuchlý nebo hnilobný zápach ale značí špatné podmínky, přehřátí nebo dlouhé hladovění. V takovém případě je nutné houbu opláchnout, dát do čerstvého mléka a sledovat, zda se stav zlepší.
Lze tibetskou houbu usušit a znovu oživit?
Ano, sušení je osvědčený způsob dlouhodobého uchování tibetské houby.
Správně usušená houba vydrží měsíce až roky. Při reaktivaci je nutné počítat s tím, že první kefíry budou slabé a aktivita se bude vracet postupně. Pokud se po několika dnech neobjeví žádné známky fermentace, kultura už nemusí být životaschopná.
Je mražení tibetské houby bezpečné?
Mražení je bezpečné, ale slouží spíše jako záloha než běžná metoda.
Zmražená tibetská houba se po rozmrazení probouzí pomalu a návrat do plné kondice může trvat týdny. Výhodou je dlouhá doba uchování. Nevýhodou je vyšší riziko, že se část mikroorganismů neobnoví. Proto se mražení hodí hlavně jako pojistka.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Neofusicoccum parvum je druh houby, který patří do rodu Neofusicoccum a čeledi Botryosphaeriaceae. Nemá uveden žádný poddruh. Tento rostlinný parazit, je zodpovědný za suchou skvrnitost listů bobkovišně [1]. I další patogeny z říše hub a bekterií mohou způsobit podobné příznaky. Například houba Wilsonomyces carpophila, dříve nazývaná Stigmina carpophila nebo jednoduše Coryneum (rodu Coryneum) je rostlinná patogenní houba způsobující suchou skvrnitost listů bobkovišně.
Houby nenapadají jen listy, dochází také k poškození výhonů, zejména u broskvoní. Na výhonech se pak také objevují hnědé, červeně lemované skvrny kulatého až protáhlého tvaru, ze kterých vystupuje míza. Pokud jsou tenké výhonky pokryty skvrnami, odumírají. Na silnějších výhonech se v důsledku obranných reakcí keře tvoří rakovinné hálky.
Patogen je zatím znám pouze ve své bezpohlavní formě. Přezimuje na kůře, na výhoncích napadených rostlin a v ovocných mumiích s výhonovým myceliem a konidiemi, které jsou velmi odolné vůči dehydrataci a nízkým teplotám.
Ve vlhkém, chladném, deštivém jarním počasí se explozivně množí. V oblastech s nízkými srážkami proto dochází k malému zamoření. Ohroženy jsou zejména oblasti s častou a intenzivní tvorbou mlh, která vede k tvorbě rosy. Konidie se šíří dešťovými kapkami. Houba vstupuje do tkáně přímo přes epidermis nebo přes průduchy. Vzhledem k tomu, že spory nově vytvořené v místech infekce jsou při dešti smyty, jsou často nejvíce postiženy nejspodnější listy.
Olistění vyrostlé od července se téměř nikdy nenakazí, protože se stalo příliš odolným a teploty v tomto ročním období již nejsou pro houbu ideální. To ale nebrání infekci mladých výhonků v této době, která pokračuje až do podzimu. Houba proniká hlavně přes připevňovací body spadaného listí.
Za vlhkého počasí jsou možné pozdní infekce ihned po opadnutí listů. Preferovanými vstupními body jsou ještě nezazátkované připojovací body listů, které se nacházejí přímo pod pupeny vytvořenými pro příští rok. Odtud houba proniká do výhonku a ničí očka a okolní tkáň kůry.
Masivní výskyt suché skvrnitosti vede k předčasnému opadání listů, odumírání, výtoku mízy a k neúrodě.
V naší poradně s názvem PŘEZIMOVÁNÍ KYTKY JICNOVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bára.
Zdravím, nikde nemohu zde v PC najít konkrétní návod-radu jak přezimují Jicnovky-Eustoma. Dostala jsem jí jako dárek a nevím co s ní dál. Je moc pěkná byla bych ráda kdyby přežila i zimu. Prosím poraďte.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Eustoma grandiflorum nebo-li jícnovka velkokvětá, je kvetoucí dvouletka, která přežije zimní mrazy až do -12 °C. Ale spíše než aby byla považována za trvalku, je typičtěji pěstována jako letnička.
Eustomu můžete přezimovat i uvnitř na světlém místě s teplotou v závislosti na osvětlení v rozmezí 10 až 15 °C. Čím větší teplo, tím větší nároky na světlo.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
V naší poradně s názvem GARDÉNIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Já mám doma gardenie 2.a není náročná mám ji asi sedum roku,a výška měří jeden a půl metru a široká je metr a dvacet centimetrů každý rok kvete zhruba 45.kvetu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To je naprosto úžasný kus zahradnické práce
Gardenie v takové kondici, velikosti a s pravidelným bohatým kvetením rozhodně nejsou samozřejmost – je vidět, že o ni pečujete správně, s citem a dlouhodobě.
Výška 1,5 metru, šířka přes metr a kolem 45 květů ročně je u pokojové gardenie výsledek, kterého dosáhne jen málokdo. To jasně potvrzuje, že při správné péči o gardénii v bytě, stabilním stanovišti, vyrovnané zálivce a vhodné kyselé půdě nemusí být gardenie náročná rostlina, jak se často tvrdí. Vaše zkušenost krásně boří mýtus, že gardenie doma nekvete nebo že je extrémně problematická.
Z fotky je navíc patrné:
zdravé, lesklé listy bez chlorózy
dobře větvený keř
vyvážený růst bez vytahování
To jsou jasné znaky, že máte zvládnuté klíčové věci jako zálivku gardenie, vlhkost vzduchu, správné hnojení gardenie i dostatek rozptýleného světla.
Velký respekt – přesně takhle vypadá správně pěstovaná gardenie v květináči.
Budu rád, když se podělíte:
jak často hnojíte gardenii a čím
zda používáte dešťovou vodu nebo okyselenou zálivku
jestli přesazujete gardenii pravidelně
kde má stanoviště (východ / jih / sever)
Takové reálné zkušenosti jsou pro ostatní k nezaplacení a mohou pomoct dalším lidem, kteří řeší jak pěstovat gardenii, proč gardenie nekvete nebo jak docílit bohatého kvetení gardenie.
Ještě jednou – klobouk dolů, tohle je ukázkový exemplář
Těším se na další fotky nebo tipy z vaší praxe.
Tibetská houba, kefírová houba a kefírová zrna: je v tom rozdíl?
Ještě než se pustíme do samotných metod uchování, je důležité si ujasnit pojmy. V praxi se používá několik názvů, které ale označují totéž.
Tibetská houba
Kefírová houba
Kefírová zrna
Všechny tyto názvy popisují stejnou symbiotickou kulturu bakterií a kvasinek, která slouží k výrobě mléčného kefíru. Rozdílné názvy jsou dány spíše tradicí a zvyklostmi, nikoli biologickým rozdílem.
Z pohledu uchovávání se s nimi zachází naprosto stejně. Pokud tedy hledáte informace o tom, jak uchovat kefírovou houbu, platí přesně totéž, co pro tibetskou houbu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Bílá plíseň na kůře katalpy může být způsobena padlím, ale obvykle se objevuje nejprve na listech a stoncích. Ale může se jednat i o jiný plísňový problém, jako je například bílá houba, nebo o příznak závažnějšího onemocnění, jako je Verticiliové vadnutí. Pro definitivní diagnózu nechte strom prohlédnout místním arboristou nebo zkušeným zahradníkem, protože příznaky kůry mohou být obtížně identifikovatelné a mohou naznačovat také problémy s kořeny nebo cévami.
Možné příčiny
- Padlí: I když se primárně vyskytuje na listech a stoncích, může se také projevit jako bílý povlak na novějších výhonech.
- Hladká bílá houba: Je neškodné houbové onemocnění na stromech, především dubech, při kterém se vnější kůra odlupuje a vytváří hladké, světlé, propadlé skvrny. Je způsobena houbami, jako je Aleurodiscus oakesii, které kolonizují odumřelou vnější kůru, aniž by ovlivnily živé tkáně stromu, a proto nevyžadují léčbu. Může se projevovat jako bílé, papírovité skvrny.
- Verticiliové vadnutí: Je způsobeno houbou Verticillium dahliae a jde o závažné houbové onemocnění, které postihuje cévní systém stromu a může způsobit vadnutí a odumírání. Houba může vést k rakovině kůry a často se nachází na úrovni země nebo v poškozených oblastech.
Doporučené kroky
- Kontaktujte odborníka: Poraďte se s místním arboristou o posouzení na místě, zejména pokud se bílý porost jeví pod kůrou nebo na bázi kmene, protože by to mohlo naznačovat závažnější problém.
- Podporujte zdraví stromu: Zajistěte, aby byl strom řádně zaléván a hnojen, aby lépe odolal stresu.
- Prořezávání a úklid: Pokud se jedná o rané stádium houbového onemocnění, může pomoci prořezávání napadených větví a odstraňování spadaného listí, ale nezapomeňte je řádně zlikvidovat.
- Chraňte strom před zraněním: Zabraňte zranění stromu, protože by to mohlo vytvořit vstupní brány pro patogeny.
Střednědobé uchování tibetské houby při pauze na týdny
Pokud víte, že nebudete kefír vyrábět jeden až čtyři týdny, samotné uložení do lednice na pár dní už nestačí. Houba by se v malém množství mléka postupně vyčerpala.
V praxi se mi osvědčil režim, kterému říkám hibernace v mléce. Houba zůstává živá, ale výrazně se zpomalí její aktivita.
Houbičky lehce propláchněte vlažnou vodou.
Vložte je do skleněné nádoby.
Zalijte větším množstvím čerstvého mléka než obvykle.
Nádobu uložte do chladničky.
Mléko vyměňujte přibližně jednou týdně.
Takto lze tibetskou houbu bezpečně uchovat několik týdnů bez výrazného oslabení. Po návratu k běžné výrobě kefíru počítejte s tím, že první 1–2 dávky mohou být slabší.
Mikropříběh z praxe: jak jsem o první houbu přišel
Moje první tibetská houba skončila v koši kvůli kombinaci dvou chyb. Před odjezdem na dovolenou jsem ji nechal na lince v mléce a navíc jsem ji opláchl teplou vodou.
Po návratu měla ostrý zápach a rozpadala se na kašovitou hmotu. Tehdy jsem pochopil, že houba není „nezničitelná“ a že špatně zvolený způsob uchování je horší než žádný.
Metlovitost maliníku, odborně nazývaná didymelové odumírání maliníku, je houbová choroba způsobená houbou Didymella applanata. Tento rostlinný patogen je problematičtější na červených malinách (Rubus idaeus). Houba nejprve infikuje listy a poté se šíří na dřevo. Způsobuje nekrotické skvrny na stonku poblíž úponu řapíku. Metlovitost může způsobit významné snížení výnosu, plíseň plodů, předčasné opadávání listů a slabý růst pupenů. Toto onemocnění má dopady v podobě redukce listů v létě nebo ničení pupenů. K velkým škodám dochází, pokud se chorobě podaří zabít celé výhony.
Jak poznat metlovitost
Koncem léta se kůra napadených oblastí rozpadá a v lézích vznikají plodnice zvané pyknidy. Pyknidy se pouhým okem jeví jako malé černé tečky a pod mikroskopem je lze pozorovat jako baňkovité útvary. Po pyknidiích se tvoří další plodnice, perithecie. Peritecie jsou středně velké, černé, vyrážející tečky. Na jaře lze metlovitost maliníku zaměnit za zimní poškození, proto je důležité v září tyto příznaky sledovat, aby se předešlo potenciální škodě, která bude způsobena v následující sezóně.
K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí vlhké a optimální pro množení plísní. Příznaky se projeví až v polovině až pozdním létě. Mezi viditelné příznaky patří fialové a hnědé rozsáhlé léze objevující se pod pupeny, listy a spodní částí stonku. Napadené lístky mají klínovité hnědé skvrny. Napadené lístky mohou opadat a zůstane po nich pouze řapík a stonky. Během následující sezóny bude růst větví z napadených stonků často slabý a vadnoucí.
Houba způsobující metlovitost se šíří pykniosporami , které se uvolňují z pyknidií. Spory se uvolňují a infikují další rostliny malin pomocí deště přes otevřené rány nebo přirozené otvory. Houba se poté šíří po celé rostlině a během zimy žije v lézích, aby přežila. Po zimě se tvoří dva typy spor – pykniospory a askospory. Pykniospory pocházejí z konidií a askospory z vytvořených perithecií. Spory se šíří deštěm na nové rostliny a proces se opakuje.
Pro vznik této malinové plísně je příznivé prostředí, které podporuje tvorbu spor. K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí často vlhké. Přerostlé a husté porosty malin také zvyšují riziko infekce.
Jak se zbavit metlovitosti
Mezi metody kontroly této choroby patří zlepšení cirkulace vzduchu pro umožnění rychlého vyschnutí rostliny, odstraňování plevele, který zpomaluje proudění vzduchu, snižování přemokření, kterému je rostlina vystavena, vyhýbání se používání hnojiv, protože ta podporují růst náchylných pletiv napadených
Puchrovitost slivoní způsobuje znetvoření plodů švestek. K infekci dochází v období, kdy stromy kvetou, což je na jaře. Z infikovaných květů se utvoří deformované plody, které rostou rychleji než ty zdravé.
Původce: Původcem onemocnění je houbaTaphrina pruni.
Vývoj:Houba přezimuje v korunách stromů, a to ve formě blastospor nebo perenujícího mycelia. Začátkem jara začne prorůstat do květů (základů plodů) a způsobí jejich onemocnění.
Důsledky: Puchrovitost způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Mezi jednotlivými odrůdami švestek jsou výrazné rozdíly v citlivosti k puchrovitosti. Mnoho odrůd není houbou napadeno vůbec, naopak nejhůř je poškozována domácí švestka. V lokalitách, kde je velký výskyt puchrovitosti, může houba způsobit až 70 % ztráty na ovoci.
Ochrana: Doporučuje se provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a jedno až další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Použijte přípravek Champion 50 WG.
Kontrolní signály: jak poznat, že je houba v pořádku
Při jakémkoli způsobu uchování je důležité houbu vizuálně a čichově kontrolovat. Tibetská houba dává velmi dobře najevo, když se s ní něco děje.
Vzhled: houba má mít pevnou, květákovitou strukturu.
Barva: bělavá až krémová, bez šedých nebo zelených skvrn.
Vůně: jemně kyselá, kefírová.
Varování: ostrý zápach, slizký povrch, změna barvy.
Pokud se objeví silný nepříjemný zápach nebo slizká konzistence, je potřeba zpozornět. Tyto signály často znamenají, že zvolený způsob uchování není vhodný nebo že byla kultura vystavena nevhodným podmínkám.
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
Břečťan je popínavá rostlina pěstovaná jako venkovní i jako zahradní druh. Někdy bývá pěstována pro své léčebné účinky, jindy zase pro svůj okrasný vzhled. Je hned několik odrůd břečťanu, které se liší jak tvarem, tak barvou listů, ty bývají zelené, zelenobílé či zelenožluté.
Jak břečťan pěstovat
Břečťan vyžaduje stinné stanoviště, je schopen zaplnit celou stěnu domu, ale to jen ty odrůdy, které jsou schopny přezimovat v našich podmínkách. I když se břečťan hodně rychle rozrůstá, zaplnit několik metrů souvisle by každý rok zas a znovu opravdu nedokázal. Chcete-li mít břečťan hustší, je potřeba ho pravidelně zaštipovat. Při pořizování si tedy dávejte pozor, zda nebudete muset svou rostlinu před mrazem stěhovat domů. Chcete-li si břečťan vypěstovat ze semene, začněte již na podzim, abyste na jaře měli připravenou zdravou, krásnou, mladou rostlinku. Další možností je pořídit si již předpěstovaný břečťan a ten vysadit na jaře rovnou do zeminy ven. Pro volbu zeminy použijte kompost nebo rašelinový substrát.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to u břečťanu nemusíte přehánět. Zalévejte pravidelně, ale jen mírně, břečťan nemá rád přemokřenou půdu, mohlo by vám docházet k zahnívání kořenů, opadávání listů nebo černání listů, v zimním období zálivku omezte na minimum.
Hnojivo aplikujte ve vegetačním období každé 2 týdny společně se zálivkou.
Přezimování
Zvolíte-li břečťan jako trvalku, nebudete s ním mít na podzim žádnou práci, protože je schopen přezimovat na svém stanovišti. Jestliže ale máte jinou odrůdu, musíte po tom, co teploty klesnou k 10 °C, rostlinu přemístit domů. Problém nastane v případě, necháte-li břečťan přes rok volně se pnout po konstrukci, v tom případě ho musíte buď opatrně oddělat a namotat například na vyrobený žebříček, nebo ho zakrátit.
Množení břečťanu
Množit břečťan můžete pomocí řízků odebraných z čerstvých výhonků, ty můžete nechat zakořenit ve sklenici s vodou, nebo je rovnou zasaďte do květináče se substrátem a předpěstujte do následujícího jara.
Amonium se používá do nízkých těst, jako jsou perníčky, linecké pečivo, rakvičky a podobně.
Křehké hvězdičky
Suroviny: 90 g másla, 90 g cukru, 90 g mandlí, ½ vajíčka, 20 g čokolády, 1 lžíce medu, ¼ kávové lžičky skořice, 1 hřebíček, na špičku nože muškátový květ, na špičku nože amonium, kůra z ¼ citronu, 170 g hladké mouky, ½ vajíčka na potření, 30 g mandlí na ozdobu
Technologický postup: V míse umícháme máslo s cukrem a vajíčkem. Pak přidáme med, mleté neloupané mandle, strouhanou čokoládu, tlučenou skořici a hřebíček, muškátový květ, citronovou kůru a amonium. Umíchané těsto zahustíme moukou, dáme na vál, vyválíme na půlcentimetrovou výšku, vykrájíme hvězdičky, které pokládáme na dobře vymazaný plech, případně na pečicí papír. Povrch hvězdiček potřeme vajíčkem, ozdobíme loupanými mandlemi a v prostředně horké troubě upečeme do červena.
Zázvorky
Suroviny: 180 g moučkového cukru, 2 žloutky, 30 g hladké mouky, na špičku nože amonium, 10 g čerstvého zázvoru, 3 g sušeného zázvoru
Technologický postup: 1. den čerstvý zázvor oloupeme, nastrouháme na jemno a vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu. Zázvor, žloutky, pospěšnou sůl a 100 g prosátého moučkového cukru třeme 15 minut v elektrickém šlehači. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme ji stát na chladnějším místě do druhého dne. 2. den do mísy přidáme zbývající prosátý cukr a hladkou mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme na placku silnou 3 mm. Tvořítkem vykrajujeme požadované tvary. Klademe na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 10 minut bez odležení při 160 °C s ventilátorem. Během pečení troubu neotevíráme, aby zázvorky nesplaskly. Po upečení necháme vychladnout na roštu.
Keksy
Suroviny: 500 g hladké mouky, 150 g umělého tuku, 30 g práškového cukru, 20 g amonia, 1 vejce, 6 až 8 lžic mléka, rum
Technologický postup: V mouce rozdrobíme umělý tuk, přidáme cukr, vejce, amonium, 6 lžic mléka a vypracujeme těsto, které rozválíme a vykrajujeme z něj keksy. Plech slabě vymastíme, uložíme na něj keksy a pečeme je ve vyhřáté troubě. Upečené keksy namáčíme v rumu a v práškovém cukru.
Levné řezy
Suroviny: 350 g hladké mouky, 80 g práškového cukru, 50 g sádla, 1 vejce, 2 lžíce černé kávy, ½ dl mléka, 10 g amonia
Technologický postup: K mouce přidáme práškový cukr, sádlo, celá vejce, černou kávu a ve vlažném mléce rozpuštěné amonium. Všechno dobře smícháme a rozdělíme na tři díly. Každý díl upečeme na pomaštěném plechu. Upečený a vychladlý moučník spojíme nádivkou, povrch posypeme práškovým cukrem, necháme stát a potom k
Řekne-li se slané pečivo, napadne mnohé z nás preclík. Preclík (německy Brezel) je tradiční druh pečiva rozšířený již od středověku především v jižním Německu, severní Francii, Švýcarsku a v zemích někdejšího Rakousko-Uherska. Je to bílé pečivo vytvarované z tenké, na koncích zúžené těstové tyčky, stočené do kroužku a ukončené překřížením konců, nebo vytvarované do tvaru srdíčka či osmičky. Sype se hrubě krystalickou kuchyňskou solí, mákem nebo kmínem. Ovšem doba pokročila a v současnosti je k mání nepřeberné množství slaného pečiva.
Recept na nejlepší slané pečivo
Ingredience: 150 g nivy, 100 g Hery, 100 ml šlehačky, 200 g hladké mouky, 1 špetka soli, pepř. Na potření 1 žloutek, na posypání sladká paprika, kmín
Postup: Sýr rozmačkáme nebo nastrouháme, přidáme mouku, šlehačku, tuk, sůl, pepř a zpracujeme hladké těsto. Těsto dáme do chladna odpočinout. Potom vyválíme na tenkou placku, vykrajujeme formičkou různé malé tvary, klademe na vymaštěný plech, natíráme žloutkem a sypeme kmínem nebo mletou paprikou. Pečeme při 170 °C asi 10–15 minut. Jedná se o výborné slané pečivo k vínu.
Slané pečení z listového těsta
Ingredience: 1 listové těsto, 1 vejce, 1 balení nastrouhaného sýru, sůl, koření na pizzu, jemný kečup, 100 g šunky
Postup: Rozválíme pláty listového těsta, potřeme kečupem, posypeme kořením na pizzu, poklademe salámem, nastrouhaným sýrem i jinými ingrediencemi (dle vaší chuti a fantazie). Těsto stočíme a rozkrájíme na kousky asi 2 cm velké. Poklademe na plech (nejlépe na pečicí papír), potřeme vejcem a posypeme solí. Dáme péct do vyhřáté trouby a dozlatova pečeme. Vhodné k vínu, pivu, k televizi.
Slané velikonoční pečení
Ingredience: 400 g hrubé mouky, 1 lžička soli, 250 ml mléka, 1 lžička cukru, 40 g droždí, 20 g másla, 1 vejce
Postup: Mouku smícháme se solí. Ve vlažném mléce rozmícháme cukr, rozdrobené droždí, necháme nakynout a přidáme do mouky spolu s rozpuštěným máslem. Vypracujeme hladké těsto, přikryjeme utěrkou a necháme vykynout. Na pomoučené desce těsto rozdělíme na několik částí, z každé vyválíme váleček a upleteme rozmanité tvary. Naskládáme na vymazaný plech, potřeme vejcem rozšlehaným se solí a pečeme v předehřáté troubě při 180 °C asi 20 minut. Podáváme k zakousnutí hodovníkům.
Slané pečivo plněné
Ingredience na náplň: 1 cibule, pepř, 1 paprika, 320 g sterilovaného zelí, 1 vejce, 150 g šunky, sůl, 200 g uzeného masa, 100 g sýru
Ingredience na těsto: 250 ml mléka, 150 ml oleje, 1 kostka droždí, 1 lžička soli, 1 lžičk
Krupicová kaše obsahuje ve 100 g průměrně 176,1 kilokalorií, tedy 737 kJ. 100 g krupicové kaše obsahuje 8,7 g tuků, 5,2 g bílkovin a 19,7 g sacharidů.
Česká krupicová kaše návod
Suroviny:
200 ml mléka
1 kostka cukru
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
0,5 lžičky skořice
Postup:
Krupici máčíme 1/4 hodiny v mléce. Poté v tomto mléce 10 minut vaříme do zhoustnutí s přidáním 1 kostky cukru. Kaši dáme na talíř. Povrch kaše posypeme cukrem smíchaným se skořicí a lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicová kaše z mouky
Suroviny:
0,5 l mléka
6 lžic hrubé mouky
kakao
máslo
moučkový cukr
Postup:
Mléko přivedeme těsně k varu a postupně do něj vsypeme hrubou mouku. Kaši musíme stále míchat, aby se nevytvořily hrudky. Do mléka vsypte jen tolik mouky, aby měla kaše pro vás tu správnou hustotu. Kaše začíná obratem houstnout. Přivedeme k varu a odstavíme. Posypeme kakaem, nebo grankem, položíme slabý plátek másla a posypeme moučkovým cukrem dle chuti.
Krupicová kaše z vody
Suroviny:
200 ml vody
1 lžíce cukru
1 lžíce krupičky
0,5 lžičky másla
Postup:
Kaši uvaříme ve vodě do zhoustnutí, to je cca 10 minut. Přidáme cukr. Povrch kaše lehce polijeme rozpuštěným máslem.
Krupicová kaše pro kojence
Suroviny:
1 rovná lžíce krupičky
1/2 lžičky másla
100 ml mléka
80 ml vody
2 ks kostkového cukru
Postup:
Krupici máčíme 15 minut ve vodě, pak ji ve stejné vodě 5 minut vaříme. Přidáme 100 ml mléka a vše vaříme dalších 5 minut. Nakonec do kaše zamícháme cukr a máslo. Do krupicové kaše můžete přidat ovoce nebo šťávu z mrkve či rajčat. Pro větší děti postupně snižujeme množství vody a nahrazujeme je mlékem, takže v 8 měsících věku dítěte vaříme kaši jen z mléka.
Krupicová kaše s jablky
Suroviny:
1 kg jablek
100 g krupice
trochu vody
100 g cukru
80 g másla
skořice
Postup:
Oloupaná jablka pokrájíme na menší kousky a rozvaříme s trochou vody. Poté do jablek s vodou zavaříme krupici. Mícháme, aby se kaše nepřipalovala. Je-li zapotřebí, zředíme trochou vody. Vmícháme cukr. Kaši dáme na talíře, posypeme skořicovým cukrem a polijeme rozehřátým máslem.
