HVOZDÍK KARAFIÁT DIANTHUS CARYOPHYLLUS JAK ZASADIT
HVOZDÍK KARAFIÁT DIANTHUS CARYOPHYLLUS JAK ZASADIT bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Dianthus chinensis je rostlina pod českým názvem známa jako hvozdík čínský. Hvozdík čínský není jediným hvozdíkem pěstovaný v našich krajích a podmínkách, je hned několik druhů a to dokonce kolem 320, což opravdu není málo. Liší se vzhledem květů, ale i stonků, výškou a především způsobem pěstování.
Hvozdíkkarafiát
Charakteristika:
Hvozdíkkarafiát, latinským názvem Dianthuscaryophyllus, si prohlédněte pro představu na fotografiích. Hvozdíkkarafiát je bohatě zelená rostlina doplněna pestrými květy. Květy této rostliny z pravidla nebývají příliš vysoké, narůstají do výšky od 10 do 40 cm. Svými velkými trsy se hvozdíkkarafiát velkou ozdobou především skalek, navíc obliba slunného či polostinného místa nechává této rostlině různorodé využití. Můžete si s ní třeba i orámovat záhony, první květy by se měly objevit v květnu a mohli by průběžně vydržet až do července.
Zvláštnosti:
Neobvyklým jevem je u hvozdíku karafiátu, že i když rostlina zrovna nepokvete, přesto budou jeho krásné zelené trsy, někdy i zabarveny lehce do stříbrna, velkou ozdobou od jara až do podzimu. Hvozdíkkarafiát navíc může být jak trvalka, tak dvouletka, ale i letnička.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Jak daleko od plotu zasadit túje smaragd. Jaké šířky dorůstají? Sousedy nemáme.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Túje smaragd roste sice pomalu, za rok asi 20 cm do výšky, ale i tak může dosáhnout obřích rozměrů 5 metrů na výšku a 1,8 metru na šířku. Pokud uvažujete o výsadbě k plotu, tak nejlepší situace je u plotu z pletiva. Optimální vzdálenost od plotu je 60 až 80 cm.
Hvozdík kropenatý, latinským názvem Dianthus deltoides, si můžete prohlédnout na fotografiích. Hvozdík kropenatý je leckdy volně rostoucí bylinou, nemá žádné vysoké nároky, má ráda spíše suchou, hlinitou nebo hlinitopísčitou půdu a slunné místo.Tento hvozdík je přízemní rostlina, jejíž jednoduché, většinou samostatné květy vyrůstají do výšky 10 až 30 cm.
Zvláštnosti:
Hvozdík kropenatý bývá pěstován jako zahradní rostlina s květy bílými, růžovými a červenými, co je ale zvláštností, že se s touto rostlinou dost často setkáváte ve volné přírodě a dokonce v nížinách, středních i horských oblastech. Hvozdík kropenatý ve volné přírodě poznáte podle jednoduchého květu růžové barvy se světlým středem, vyrůstají na dlouhém stonku, květ má 5, na konci zubatě zakončených lístků.
Ve svém příspěvku PŘESAZOVÁNÍ ALOE VERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Dobrý den, potřebuji přesadit Aloe ,ale mám obavy ať ji neublížím. Hlavní rostlina je vychýlena z květináče bokem už ji musím podpírat ať nevyklopí květináč a nevím jestli ji můžu odříznout a jenom po zaschnutí zasadit zasadit.Nerada bych si ji zlikvidovala. Děkuji za rady. jarka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hvozdík čínský, latinským názvem Dianthus chinensis, si můžete pro představu prohlédnout na fotografiích. Hvozdík čínský je letnička, které se bude líbit na slunci i v polostínu, ale ne na dešti, proto byste ho před ním měli chránit, nevyhovuje ani rostlině, ani květům. Stejně jako déšť nemá tento hvozdík rád ani přílišnou zálivku, měla by být pravidelná, ale střídmá. Společně se zálivkou nezapomínejte jedenkrát až dvakrát v měsíci rostlinu přihnojit. Tato odrůda se vám hodí jak na záhon, tak do truhlíku, sice nejde o převislou rostlinu, ale dorůstá do výšky jen kolem 20 až 30 cm. V době květenství vám budou dělat radost květy bílé, růžové, červené, fialové či vícebarevné květy.
Zvláštnosti:
Hvozdík čínský vás potěší tím, že jeho různobarevné květy jsou vhodné i k řezu, a tím mohou dozdobit různé květinové vazby nebo dozdobit váš prostřený stůl čerstvými květy a co vás zaujme ještě více je příjemná vůně těchto květů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Jirota.
Prosil bych o radu, jak rozmnožit bobkový list. Již 2 roky se pokouším uříznout tak asi 8cm stonek a zasadit do kelímku se zemí. Asi tak 5 kousků. A z toho se uchytí tak jeden a ostatní uschnou. děkuji předem za odpověď
Hvozdík, latinsky Dianthus, je bylina řazena do čeledi hvozdíkovitých, jednotlivé druhy pocházejí z různých částí světa, a to Evropy, Asie, Afriky i Ameriky. Hvozdík bývá pěstován především pro své krásné a pestré květenství, leckdy rozkvétají ve velké bohatství a tvoří nádherné koberce. Květy nezůstávají ozdobou jen na záhoně, ale často se používají k řezu, aby pak mohli zdobit domácnosti i nebytové prostory nejen svým vzhledem, ale i svou vůní. Mezi hvozdíky také můžete objevit ohrožené druhy a dokonce i kriticky ohrožené druhy, jako například hvozdík kartouzek sudetský nebo úzkolistý.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Hvozdík vousatý, latinským názvem Dainthus barbatus, si můžete prohlédnout na fotografiích. Hvozdík vousatý je plnokvětá rostlina různých barev od bílé, různé odstíny růžové, i červené. Květy bývají z velké části používány k řezu, ale neměli byste se zbavovat všech květů, protože hvozdík vousatý je schopen se ve vhodných podmínkách sám množit. Dařit se ji bude na slunném nebo polostinném místě, s pravidelnou zálivkou. V dospělosti dorůstá do výšky kolem 60 cm, což ji také předurčuje místo pro pěstování na záhoně.
Zvláštnosti:
To čeho si u hvozdíku vousatého všimnete hned na první pohled je, že jeden květ se složen z několika malých kvítků, společně tvoří jeden pravidelný, ucelený květ. Druhou zvláštností u této rostliny, o které byste měli vědět je, že je to dvouletka, což znamená, že prvních těch opravdu krásných květů se dočkáte až v druhém roce. Pokud budete dopřávat rostlině přijatelné podmínky, sama se z odkvetlých květů vysemení, uchytí a v příštím roce vám vyrostou nové rostlinky, což pro vás znamená, že vám na stejném místě bude kvést každý rok, ba dokonce se bude více a více rozrůstat.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÝ JAHODNÍK-MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.
Hvozdík kartouzek, latinským názvem Dianthus carthusianorum, je k vidění na fotografiích. Hvozdík kartozek bývá často pěstován jako trvalka k řezu, má rád slunné a suché místo. Květy této rostliny jsou 80 až 120 cm vysoké, jednoduché a povětšinou růžové barvy, ale různých odstínů.
Zvláštnosti:
Čeho byste si mohli u této rostliny všimnout? Třeba toho, že rostlina jako taková není vysokého vzrůstu, snad jen 15 až 25 cm, ale její květy jsou na silném stonky a vyčnívají i téměř 1 m nad rostlinu. Navíc jasně růžové, ač jednoduché květy září na dálku.
V naší poradně s názvem ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva Hlaváčková.
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat,co dělat,když spodek rostliny aloe uhnil a zůstal mi celý vrch pěkně vzrostlý,je mi líto ho vyhodit,můžu ho zasadit?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Odřízněte zaschlý kmínek a zdravou část dejte do neprůsvitné nadoby s vodou. Do nekolika týdnů pustí aloe kořeny, které umožní následné úspěšné zakořenění po přesazení.
Pěstování hvozdíků je nenáročné, myslím, že jde použít i výraz snadné. Leckdo si určitě tyto krásné rostliny pamatuje již ze zahrádek našich babiček. Květy ať už plnokvěté či jednoduché mívají barvu bílou, žlutou, růžovou, červenou, fialovou, ale i několikabarevnou. Láká vás jejich pěstování čím dál tím více? Pak začněte přemýšlet, kam s nimi. Mají rádi slunné místo, které nezůstává příliš vlhké, spíše sušší, půda musí být dobře propustný, ne jílovitá, takže na skalkách či svazích by se jim mohlo dařit výborně. Pak už je potřeba přihlédnout, jaký z druhů hvozdíků jste si pro pěstování zvolili a jaké výšky dorůstá, aby se vám pak nestalo, že ho umístíte do skalky, kde je většina rostlin půdopokryvných a najednou vám uprostřed poroste téměř metrový hvozdík, to by asi nebylo to pravé ořechové. Květy i stonky hvozdíků dorůstají do výšky 20 až 90 cm, takže je z čeho vybírat.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ NA ORCHIDEJI-A CO DÁL? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, na stonku po odkvětu mi vyrašila nejdříve menší odnož orchideje, poté mi z hlavní rostliny začal růst stonek nových květů. Avšak vyrostl jen do výše 11cm a konec. Žádné květy. Květina zůstala takto asi 4-5 měsíců a nedávno se šíleně rychle začala zvětšovat ta odnož nahoře a asi před 10 dny jsem si všiml, že vyhání stonek na květ. Říkám si, jestli to není počasím. V dnešních dnech je slunečno, rostlina je na okně, možná je to poslední záchvěv přírody.
Je to běžné?
Nebo:je to běžná anomálie?
Nový stonek je dlouhý už 6cm.
Co s tím, až(pokud)to vykvete? Udrží ten spodní stonek horní aplégr, jehož listy jsou v současnosti 3ks a největší má už 19cm? Je to v podstatě samostatná rostlina. Ale kdykoliv jsme podobné doma dali od hlavního stonku a pokusili ji pěstovat, tak zašla.
Na 99% jde o phalaenopsis ale nejsem odborník.
Budu rád za jakoukoliv informaci, recenzi,názor
A pokud by se někdo chtěl problémem zaobírat důkladněji, pokusím se poslat foto.
S díky Petr
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Vaše orchidej takto reaguje na zkracující se dny. Když je denní doba delší než noc (typicky v létě), tak roste, a když se den zkrátí a tma je delší, tak rostlina nasazuje na květ (typicky podzim a jaro). To, zdali zvládne dokončit násadu až do vykvetení, již záleží na místních pěstebních podmínkách - méně vláhy do kořenů, větší vzdušná vlhkost, nižší teplota, méně hnojiva s omezeným dusíkem, atd.
Až bude mít odnož vlastní kořeny, tak ji můžete odříznout, ránu zasypat dřevěným uhlím a zasadit ji samostatně do substrátu pro orchideje.
Episcie je travnatá rostlina. Nejrozšířenější jsou tyto druhy:
Episcia dianthiflora - travnatá rostlina mající dva typy výhonků, a to krátká stébla s blízko posazenými listy a dlouhé vousy s dceřinými růžicemi vyrůstajícími v uzlech. Listy jsou malé, do 4cm délky, podlouhlého tvaru se zubatým okrajem. Povrch listu je plastický, žilkovaný, barva je tmavě zelená. Květy jsou trubkovité, bílé s purpurovou kresbou. Zvonek má v průměru velikost do 4 cm.
Episcia cupreata - mohutná travnatá rostlina s tlustými stébly. Listy jsou 10 cm dlouhé, mají elipsovitý tvar se zubatým okrajem. Povrch listu je vrásčitý, barva měděně zelená. Květy jsou trubkovité, v průměru do 3 cm, rostou jednotlivě nebo na stonku po dvou, mají červenooranžovou barvu. Je mnoho variet odlišujících se barvou listů.
Tato vytrvalá rostlina pochází z Kolumbie. Listy jsou obvykle kulaté, drobné, smaragdově zelené, sbíhají se do růžic rozmístěných po stonku. Květy jsou celkem velké (4,5 cm do délky, v průměru 3,5 cm), bílé, se zvětšenou trubičkou. Okraje kroužku (ohybu) připomínají čínský karafiát. Na rostlině vykvétá najednou 5-7 kvítků. Episcie kvete v létě, při správné péči může zdobit i interiér bytu, potřebuje však přiměřené osvětlení a rovnoměrnou, pravidelnou zálivku. V létě je potřeba zalévat více, vhodné je i přihnojování kompletním hnojivem. Půdní směs se připravuje z listové hlíny, humusu, rašeliny a písku, a to v poměru (3 : 1 : 1 : 0,5). Její tučnolisté listy opadávají v průvanu a vzácněji při změnách teploty. Episcia se rozmnožuje nejlépe růžicemi listů, seříznutými opatrně od stonků. Vysazuje se do písku, kde rychle zakoření.
V naší poradně s názvem PŘESAZENÍ. ODROST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Skalická.
Dobry den. Potrebuji poradit. Mam lecive aloe a cas od casu odlupuji list na zpracovani do napoju atd. Ale jak roste a ja ji odlupuju listky tvori se jakoby stonek/kmen. A ja si nejsem jista jestli to nevadi. A pri presarovani... jak to mam zasadit hloubeji po nove listy nebo furt stejne? Nedokazu si predstavit jak bude vypadat treba za rok. Mohla bych vas poprosit o radu? Nejlepe telefonicky? Nemam moc pristup na internet. Bylo by to pro me jednodussi. Ale budu rada prinejhorsim i za psanou odpoved. Nikde na internetu sem k tomu nic nenasla. Dekuju Skalicka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aloe normálně tvoří stonek podobně jako třeba yuka. Když ji přesazujete, tak ji zakrývejte zeminou do podobné úrovně, jako před přesazením. Když vás stonek začne otravovat, tak ho můžete zamaskovat dosazením další rostliny, například scindapsus, který jde omotávat kolem okraje květináče. Jak vypadá starší aloe vera je vidět tady: https://www.google.com/sear…
Výsadba živého plotu je častou příčinou sousedských sporů. Rozhodnete se vysázet si na svém pozemku hned u hranice s pozemkem sousedů túje (nebo jakékoliv jiné stromy), jenže sousedé z toho nemají radost... Až dosud se proti vysázení mohli bránit jen těžko. Od vydání nového občanského zákoníku však mohou sousedé po vlastníkovi chtít, aby stromy nesázel, protože pro to mají rozumný důvod, případně aby stromy sázel až od určité vzdálenosti. Nový občanský zákoník přináší některé novinky, které mohou pomoci těm, kdo se nechtějí dívat, jak sousedův strom prorůstá plotem a kořeny boří dům.
Nový občanský zákoník začal platit od ledna 2014 a do řady oblastí lidského počínání přinesl nové věci, termíny a pravidla. Týká se to i sousedského soužití. Zatímco starý občanský zákoník nijak neošetřoval to, jak blízko společné hranici lze sázet stromy, nový se této záležitosti věnuje.
Viz § 1017: Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.
Jako příklad rozumného důvodu pro pokácení stromu nebo jeho nevysazování je v důvodové zprávě uvedena tato situace: Z pohledu vlastníka zemědělského pozemku se jako rozumný důvod dá chápat obava, že vysazené stromy ohrozí v budoucnu podstatnou měrou podzemní vláhu i pod zemědělským pozemkem nebo že ho v budoucnu zastíní. Stejně tak bude mít například vlastník pozemku s domem nedaleko hraniční čáry rozumný důvod bránit se, zasadí-li soused při hraniční čáře například mladý exemplář jírovce maďalu, protože kořeny vzrostlého jedince tohoto druhu mohou dům vážně poškodit.
§ 1017 zmiňuje i místní zvyklosti. Ani ty však nejsou přesně vymezené. Jako místní zvyklost jistě nebude posuzován místní výskyt určité skutečnosti. To, že jeden obyvatel vesnice má strom umístěn v určité vzdálenosti od hranice pozemku, v žádném případě nic nevypovídá o tom, že by ve vesnici byla zavedena určitá zvyklost. O zvyklosti je možné hovořit až v okamžiku, kdy takto bude postupovat větší počet vlastníků – ať už v současné době, nebo v minulosti, neboť i historická praxe, která se osvědčila, může vypovídat o existující zvyklosti v současnosti. Jestli je v konkrétní obci zavedena nějaká praxe, bude ji muset prokázat ten, kdo má zájem na zachování stromu (v případě návrhu souseda k jeho pokácení), respektive ten, kdo chce strom zasadit v určité vzdálenosti, která je kratší než požadavek paragrafu.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Ahoj,
právě jsem zasadila túje cca 50 cm vysoké v řadě po 30 cm od sebe. Máte někdo zkušenosti, zda mezi ně mohu zatím zasadit letničky ať to je trochu pestřejší, nebo jsou túje agresivní na další rostliny. Jak daleko od zeleninové zahrádky je mohu mít, aby úroda aspoň nějaká byla ?
Dík všem za odpověď.
Renata
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Myslíte si že učinky tohoto jsou vždy pozitivní a že nemužou vyvolat vedlejší učinky
Ostruhatka je rostlina s větveným keříkem, zelenými lístky a hroznovitě skládanými drobnými květy, které mají většinou růžovou barvu. Ostruhatka může být též bílá, oranžová či červená.
Nádoba, v níž budete pěstovat ostruhatku, se volí podle druhu rostliny. Vzpřímenou ostruhatku můžete zasadit do květináče nebo na záhon, převislá ostruhatka se hodí zejména do závěsných nádob a truhlíků. Rostlinu můžete zasadit jak do běžné zeminy, tak do mírně nakyslého substrátu, který koupíte například v hobby marketu. Do truhlíku o velikosti 50 až 60 cm zasaďte 5 rostlin a umístěte ho na slunné místo. Rostliny by měly dosáhnout velikosti přibližně 50 cm.
Zálivka a hnojení
Ostruhatka nemá ráda nadbytek vody, tudíž buďte se zálivkou opatrní, ale nikdy substrát nenechte úplně vyschnout. Přílišné mokro může vést k nákaze houbou nebo plísní.
Jedenkrát za týden přidejte do zálivky hnojivo pro balkonové květiny, abyste docílili četnějšího květenství.
Přezimování
Jen výjimečně se v našich podmínkách nechávají ostruhatky přezimovat. Většinou se na podzim zlikvidují a na jaře pořídí nové. Jestliže se pro přezimování rozhodnete, pak rostlinu seřízněte asi na 20 cm, odstraňte všechny suché listy (kvůli škůdcům) a ostruhatku přemístěte do dobře prosvětlené místnosti, kde se bude teplota pohybovat kolem 10 °C. Zálivku omezte na minimum.
Na jaře ostruhatku přesaďte do nového substrátu. Poté ji můžete dát do místnosti, ve které bude tepleji (15 °C až 20 °C), aby se „nastartovala‟ a obrazila. Až venku přestane mrznout, můžete ji přestěhovat ven.
V naší poradně s názvem GLADIOLY PLÍSEŇ NA CIBULKÁCH PŘED VÝSADBOU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk SAIS.
Nové nyní zakoupené gladoly mají v spodní části (kořenové) v důlku plíseň. Jen tam o velikosti 5-6mm. Stačí postřik z hypermanganu ? 4. zrnka na litr a půl vody? Nebo radši namočit na 24.hod. a pak hned zasadit? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Postřik hypermanganem nestačí a pokud takové hlízy zasadíte, tak plíseň pohltí nejen hlízu samotnou, ale bude se dál šířit na okolní rostliny. Nejlepší je gladioly s plísní vůbec nezasazovat. Pokud to jsou nově zakoupené hlízy, tak je zluste vrátit a požadovat zdravé.
Vzhledem k pozitivním účinkům rakytníku na lidský organismus a jeho minimální dostupnosti v běžné obchodní síti je ideální vypěstovat si jej doma. Rakytník je velmi nenáročná rostlina, nejlépe se mu daří na suchém slunečném místě, dobře prospívá na písčitých i kamenitých půdách. Má rozsáhlý kořenový systém a vytváří kořenové výhonky, proto si musíme dát pozor a vysadit ho pouze tam, kde jeho případné rozrůstání nebude činit problémy.
Rakytník řešetlákový je dvoudomá rostlina, proto pokud chceme sklízet plody, musíme vysadit samčí i samičí keř. Ideální je vysadit jeden samčí a více samičích, které nám budou plodit. Vzhledem k tomu, že k opylení dochází pomocí větru, je dobré zasadit samičí rostliny po větru od opylující samčí rostliny. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách, kdy mají samčí keře větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají huňatější. Plodí nejpozději třetím rokem po výsadbě, plody jsou značně kyselé a trpké. Rakytník je naprosto mrazu odolný.
Dle odrůd u nás rakytník dorůstá asi 2,5 až 3m výšky. Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se boční kořeny dostanou několik metrů do stran, kde vypouští oddenky – tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně je nenechávejte na malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí.
Rakytník dobře roste v každé půdě. Nesnese trvalé zamokření nebo zasolení. Při zavlažování a přihnojování přináší vysoké výnosy. Spon výsadby by měl být 2,5 m x 3 m. Při výsadbě přidejte dobrý kompost a superfosfát. Rakytník nesnáší zastínění, potom neplodí. Aby sklizeň byla každoroční, je nutné mít dva plodové keře a sklizeň řezem střídat, nebo každý rok sklízet jen polovinu keře. Řežou se jen výhony do průměru 1 cm.
Pěstování rakytníku na stinném místě
Rakytník nesnáší zastíněné místo, když je na takovém místě, přestává plodit. Pokud ho chceme pěstovat ke sběru plodů, tak jej na takové místo nesmíme v žádném případě zasadit.
Ve svém příspěvku VYSOKÉ KEŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaromír.
Dobrý den,
potřebuji zakrýt prostor pod vlašským ořechem nějakým vhodným křovím. Nejsem zahradník a použil jsem tůje. Ty nevydržely. Prosím radu- co bych tam měl zasadit?
Předem děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hrách patří mezi rostliny, které plodí velmi rychle, lze je tedy vysévat i několikrát za sezónu. Vysévá se přímo na stanoviště, a to do hloubky 5 cm. Období, které je ideální pro vysetí hrachu, je asi polovina měsíce dubna. Hrách můžete samozřejmě zasadit také dříve, ale rostlinky budou růst pomaleji. Když hrách necháte vyklíčit předem, je možné jej zasadit i o něco dříve.
Daří se mu zejména ve vlhčích, propustných a vápnitých půdách. Při vysévání semen do půdy se doporučuje mezi řádky vzdálenost 25 centimetrů. Mezi jednotlivými semínky by pak měly být mezery cca 2 centimetry. Někteří pěstitelé se zmiňují o tom, že je dobré vsadit dvě semínka do jedné jamky. Když se jedno semínko nechytí, nic se neděje. V momentě, kdy rostlina dosáhne stadia zhruba dvou až tří lístků, je nutné ji přichytit k nějaké vhodné opoře. Hrách setý tak lépe poroste a také se sníží riziko napadení škůdci.
Hrách setý vyžaduje slunné stanoviště, ne však přímé sluneční světlo. Půda by měla být propustná, dobře zpracovaná, s dostatečnou dávkou živin. Rostlina nepotřebuje mnoho vody, avšak půda by neměla zcela vyschnout.
Pokud jsme pozemek pro pěstování hrášku předem správně připravili, nemusíme již hnojit. Hrách má krátkou vegetační dobu, a tudíž nepotřebuje mnoho živin.
Hrách sklízíme, když jsou plody dostatečně velké a zralé.
Chcete-li začít pěstovat minikiwi od semene, je to možné, jen nesmíte semínko zasadit přímo do záhonu, ale musíte si ho předpěstovat. Semena vysejte do půdy, lepší volbou bude půda lehčí. Ideální teplota pro vyklíčení semínek minikiwi se pohybuje kolem 20 °C a substrát udržujte stále vlhký. Asi po 20 dnech by vám semínka pomalu měla začít klíčit. Vyčkejte pár dní, až budou venku všechna semínka, můžete je rozsadit. Je možné v tuto chvíli vyklíčená semínka již zasadit na místo, kde budete rostlinu pěstovat, ale doporučuji semínka jedno po druhém rozsadit a nechat pořádně zakořenit, protože kořenový bal je u těchto rostlin hodně důležitý.
Až budete rostlinu vysazovat ven, myslete na to, že má ráda hodně světla a slunce, proto zvolte slunné stanoviště. Na substrátu minikiwi moc nezáleží, chcete-li být důslední, zvolte raději písčitou půdu. Pokud chcete, aby rostlina rostla rychle, nezapomeňte jí dodávat živiny ve formě hnojiva, ale zase pozor na přehnojení, rostlina pak poroste opravdu rychle, ale nepokvete, a tím ani nebude plodit.
Minikiwi je popínavá rostlina a její šlahouny dosahují až několika metrů, je potřeba, abyste tyto šlahouny zaštipovali, aby rostlina měla dostatek světla pro květy i plody. Plody budou dozrávat podle odrůdy, některé dozrávají již v červenci, jiné až v říjnu. Prvního plodného období se u minikiwi dočkáte většinou po třech až čtyřech letech.
Až přijdou chladné dny je potřeba na minikiwi myslet a zakrýt jeho kořeny větvičkou chvojí či textilií, aby nevymrzlo. Koncem zimy, dokud rostlina nemá ještě mízu, je dobré ji prořezat.
Ve svém příspěvku DÝNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Divišová Vladimíra.
ahoj mám přerostlé hokaido dýně a jsou ještě pořád žluté, semínka jsem měla z lonské dýně usušené.Zkusila jsem je zasadit vyrostly krásně máme plantáž,ale nevím kdy je sklidit a hlavně jjestli mi nezmutovali s okurkama ,které mám hned vedle.Jsou pořád žluté a hlavně jsou velké poradte děkuji Vladka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
chci se zeptat, jestli se má zaštipovat dýně hokaido, nebo nechat růst, jak chce?
Myrtu si můžete sami doma množit pomocí vrcholových nebo stonkových řízků o délce 4 – 6 cm. Nejlépe koření v létě. Řízky můžeme umístit buď do sklenice s vodou, kde pustí kořeny a následně je zasadit do květináče. Nebo je možné zasadit je přímo do nádoby se zeminou a přiklopit sklenicí. Ta vytvoří vhodné klima. V tomto případě se doporučuje před zasazením namočit konce řízků do růstového stimulátoru. Květináč pak umístíme na stinné stanoviště s teplotou mezi 16 – 20 stupni Celsia, pravidelně zalévejte a roste. Po uplynutí 3 až 4 týdnů řízky zakořenění, sklenici můžete sundat a dále pěstujte při teplotě cca 16 stupňů Celsia.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Šarlota.
Dobrý den,kdy je vhodné rakytník zasadit,na podzim nebo až na jaře.Děkuji za info
Červenec a srpen jsou měsíce ideální na množení hortenzií řízkováním. Používají se k tomu nové nekvetoucí výhony, které musí být polovyzrálé (slabé konce nebo naopak už dřevnaté nám nezakoření).
Postup: Vybereme si letošní polovyzrálý nekvetoucí výhon, odstřihneme mu špičku, cca 2 mm nad spící pupeny. Řízek by měl být dlouhý přibližně 10–15 cm, konec zastřihneme šikmo (bude větší plocha pro vytvoření kořenů). Ponecháme jeden pár listů, pokud jsou velké, zkrátíme je na půl, zbytečně by kořenícímu řízku ubíraly sílu. Řízky zapícháme do připraveného vlhkého perlitu nebo písku, pokud předtím namočíme do stimulátoru, tak si uděláme dírku pro řízek, jinak stimulátor setřeme. Sázíme do vlhkého perlitu nebo písku s trochou rašeliny, nikdy ne do výživné zeminy (většinou pak nezakoření), pro urychlení můžeme použít nejen stimulátory na kořínky, ale přes květináč dáme igelit, sklenici, aby měly řízky teplo a vlhko. Potřebují také teplo odspodu, takže pokud je venku v noci zima, necháme zakořenit doma.
Takto zakoření asi do 3 týdnů, pak přesazujeme do menších květináčů už se zeminou, která je pro dané rostlinky vhodná, žádné hnojení, dáme ven, do polostínu (i ty, které budou později na sluníčku) a zaléváme.
Na podzim je již možné zasadit hortenzii na dané stanoviště, ale na první zimu ji překryjte, nebo můžete i s květináčem dát do země, zakrýt a zasadit až na jaře.
Nejjednodušším způsobem množení hvozdíků je oddělováním. Na jaře odtrhnete část z trsu rostlina přesadíte ji na nové místo, kde se rozroste. U dvouletek není potřeba se ani množením zabývat, odkvetlé květy sami vysemení a vyrostou nové rostlinky, které vám pokvetou v dalším roce. I jednoletky lze množit semeny, jen je potřeba semena posbírat a na jaře předpěstovat ve skleníku či za oknem a pak přesadit na vhodné místo.
