Ionizátor kyslíku obohacuje vzduch velkým množstvím záporně nabitých iontů, které mají příznivý vliv na naše zdraví. Vytvářejí tak ideální prostředí pro osoby trpícími alergiemi, astmatem nebo sennou rýmou. Čím je ve vzduchu více aniontů, tím méně obsahuje mikrobů.
Ionizátor do auta
Ionizátor do auta čistí a osvěžuje vzduch v automobilu a tím přispívá ke zpříjemnění prostředí v autě při řízení.
Ionizátor pro automobily obohacuje vzduch v automobilu zápornými ionty, redukuje zápach, odstraňuje ze vzduchu prach a čistí vzduch, a to v patnáctiminutových cyklech. Je konstruován pro 12V/DC zásuvku autozapalovače.
Pokud patříte mezi lidi, kteří si rádi v autě zapálí cigaretu, často převážíte zvířata nebo pokud prostě toužíte po čistém vzduchu v autě bez nežádoucích pachů, vyzkoušejte ionizátor. Pracuje s nejmodernějšími ionizačními technologiemi a pomáhá tak neutralizovat pachy, jako je například cigaretový kouř, výfukové plyny, zvířecí nebo jiné nepříjemné pachy, vytvářením záporně nabitých iontů zcela bez použití chemie. Ionizátor se jednoduše připojí do zásuvky autozapalovače a vzduch v kabině vašeho auta je rázem svěží. Díky funkci časovače se ionizátor po 15 minutách automaticky vypne.
Ionizátor horký vzduch, který vychází z fénu, hydratuje a tím zajistí, že vaše vlasy nebudou přesušené. Staré nebo laciné fény ionizátor nemají. U nich horký vzduch ohřátý přes topnou spirálu vlasy vysuší, a bohužel i přesuší. Dochází totiž nejen k odstranění přebytečné vody, ale i vody, kterou vlas potřebuje ke své hydrataci. Proto trend v oblasti vysoušení vlasů velí vybavovat fény ionizátory. Ty zajistí, že se přesoušení vlasů nekoná.
Pozor! Přístroj, který kupujete, si dobře prohlédněte. Asi tomu nebudete věřit, ale ne každý přístroj, který má tlačítko „ionizátor“, opravdu ionizuje.
Fény s ionizátorem, volbou teploty a výkonu nepatří k nejlevnějším. Značky, které se snaží jít poloprofesionální cestou, nabízejí fény v rozmezí 1 500 až 2 000 korun.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Molekuly aktivního kyslíku produkované ionizátorem mají účinnou vlastnost omezovat reprodukční schopnosti bakterií a virů, díky kterým se potraviny rychleji kazí. Použitím ionizátoru do lednice tak pomůžete nejen uchovat potraviny déle čerstvé, ale též neutralizovat vznikající pachy.
Ionizátor je určen do ledniček o max. objemu 250 litrů, ve kterých vytváří aktivní kyslík neboli ozon (v normami povolených hodnotách, tedy nižších než 0,05 ppm), neutralizující reprodukční schopnost bakterií a virů, čímž pomáhá udržet čerstvost a kvalitu potravin. Také pomáhá při eliminaci škodlivin a nepříjemných pachů. Ionizátor je vybaven malým počítačem, který si automaticky reguluje čisticí cyklus. Napájení obstarávají baterie, které vydrží až 150 dní provozu.
Standardní koncentrace ozonu dokáže během 3 hodin zlikvidovat až 96 % různých mikroorganismů jako E-coli či Bacillus pyocyaneus. Ozon navíc rozkládá i jedovaté pesticidy na povrchu potravin, přičemž zachovává jejich nutriční hodnoty a vitamíny.
Ionizátory vzduchu mohou „ozdravit“ znečištěný vzduch v městském bytě, pomohou alergikům, zlepší krevní oběh, imunitu a působí proti depresi.
Pokud trpíte dýchacími potížemi, alergiemi či jinými civilizačními chorobami, naordinuje vám lékař v letních měsících nepochybně pobyt u moře. Nejpřirozenějším lékem je v tomto případě vzduch, konkrétně záporně nabité ionty v něm. Nemusí vás ovšem trápit žádná z těchto nemocí, abyste poznali, že takový pobyt udělá lépe i vám.
Vzduch v přírodě obsahuje kladné ionty (kationty dusíku) a záporné ionty (anionty kyslíku a páry). V čistém prostředí se udržuje přibližně shodný poměr iontů obou polarit. Člověk však svým působením tuto harmonii často narušuje. Zjištěné optimální množství iontů ve vzduchu je minimálně 1 000 až 1 500 na cm3, což splňuje přirozené klima v lesích a na horách. Ještě přípustné množství iontů je 200 až 250 na cm3. V bytech umístěných v centrech měst se však hladina aniontů pohybuje ještě níže, okolo 100 na cm3.
Domy z klasických stavebních materiálů (kámen, cihly či dřevo) kvůli své nízké vodivosti udržují přibližně stejný poměr iontů jako venku, asi o polovinu méně aniontů se nachází v panelové stavbě, v budově ze železobetonu se nevyskytují téměř žádné. Jejich množství se dále snižuje v prostředí, kde se shlukuje velké množství lidí, kde jsou v provozu počítače, televize nebo zářivky, kde je interiér vybaven předměty z umělých materiálů a plastů, kde je vzduch upraven klimatizací (proto se v autech a letadlech nenachází anionty téměř žádné) nebo kde je vzduch znečištěn cigaretovým kouřem.
V dnešní době je již téměř nemožné nemít ve svém okolí žádného alergika. Alergie jsou moderním onemocněním. Moderním v negativním slova smyslu, neboť ho nepřímo zapříčinila modernizace společnosti. Přírodním antihistaminikem se mohou stát právě záporně nabité ionty v ovzduší. Ty se po vdechnutí dostávají do krve, kde poté zvýšená koncentrace iontů v krvi působí jako regulátor látek zodpovědných za alergie či astma. Pro naše zdraví je příznivý i fakt, že vlivem aniontů dochází k likvidaci cigaretového kouře.
Umělá ionizace čistí vzduch a kromě toho, že ho činí čerstvějším, zbavuje ho také i velkého množství prachových částic. Ionizátory pracují na různých principech. V současnosti jsou nejrozšířenější přístroje kombinující čističku vzduchu s ionizátorem využívajícím takzvaný iontový vítr – vzduch je hnán kazetou přístroje, kde jsou prachové částečky pohlcovány a vzduch ionizován. Tento technologický princip je bezhlučný a nízkonákladový, čímž byly odstraněny nešvary jeho předchůdců.
Tento přístroj slouží k čištění a zlepšení kvality vzduchu v infrasauně. Ionizátor obohatí vzduch velkým množstvím záporně nabitých iontů (aniontů). Takovýto vzduch obohacený anionty připomíná vzduch ve vysokých horách nebo u moře či svěží a vyčištěný vzduch po bouřce. Ionizátor kyslíku zbaví znečištěný vzduch tabákového kouře, prachu, pylu květin a dalších nečistot. Infrasauna je tak ideálním přístrojem pro osoby, které trpí alergiemi, astmatickými potížemi a sennou rýmou.
Ionizátor dezinfikuje vodu v bazénu elektrolytickým dávkováním iontů mědi a stříbra. Právě měď je v tomto případě hlavním aktivním dezinfekčním prostředkem, díky čemuž se podstatně sníží spotřeba ostatní bazénové chemie. Voda v bazénu pak není cítit po dezinfekčních prostředcích.
Ionizátor pracuje zcela automaticky a výsledkem je krásně čistá a nezávadná voda bez škodlivých mikroorganismů a vodních řas. Toto speciální zařízení je možné použít jak u nových, tak u již provozovaných bazénů.
Většina čističek vzduchu vypouští ozon. I těch několik miligramů této molekuly, které zařízení za hodinu vyrobí, často vede k tomu, že jeho hladina přesáhne hodnotu, která ohrožuje zdraví. Astmatikům, aniž by je na to výrobce upozornil, pak může takové zařízení udělat ze života doslova peklo.
Většina těchto výrobků využívá principu elektrostatického vychytávání nabitých částeček vyskytujících se okolo nás. Nečistoty jsou odstraňovány tak, že se zachycují na kovových elektrodách.
Lékaři varují, že ozon, o kterém nemáme ani tušení, že jej dýcháme, může být příčinou poškození plic. Že nám může vyvolávat bolesti na prsou, kašel, zkrácení dechu, pocit nedostatku vzduchu, svírání v krku.
Před škodlivými účinky ozonu by se měli mít na pozoru zvláště ti, kteří mají nějaké chronické respirační onemocnění, jako je například astma. Na lehkou váhu nelze brát ani negativní účinek ozonu vedoucí ke snížené odolnosti organismu k infekcím. Riziko snížené imunity se netýká jen nemocných, postihuje i „zdravé“ lidi.
Pro ty z vás, kteří už doma pračku vzduchu máte, bude možná zajímavé vypátrat, jak je to s její produkcí ozonu. Mnohdy tento údaj výrobce neuvádí. Někdy se jím ale chlubí. Často je tento údaj uveden v jednotkách „ppb“ (parts per bilion) nebo v „ppm“ (parts per milion). Tyto jednotky nejsou v soustavě SI. Pro porovnání s údaji, se kterými operují zdravotníci, je třeba je převést. Zde jsou konverzní koeficienty: ozón [03]: 1 ppm = 2 mg/m3. Peroxyacetylnitrát: 1 ppm = 5 mg/m3.
Ozon je molekula tvořená třemi atomy kyslíku. Je to silné oxidační činidlo, u biologických látek působí dvěma směry, a to oxidací sulfhydrylových skupin a aminokyselin enzymů, koenzymů, proteinů a peptidů. A oxidací vícenásobně nenasycených mastných kyselin na peroxidy mastných kyselin.
Protože jsou buněčné membrány složeny z proteinů i lipidů, ozon je likviduje zcela spolehlivě. K poškození jsou zvláště náchylné buňky s velkým povrchem. Takové máme v plicích. Také plicní řasinkové buňky mohou být ozonem vážně poničeny. Místo řasinkových buněk se v poškozené tkáni objeví buňky dlaždicové. Ke zpětnému procesu změny dlaždicových buněk na řasinkové nedochází, a to dokonce bez ohledu na to, jak dlouho byly buňky působení ozónu vystaveny. Dýchat vzduch s ozonem tedy není nic, co bychom měli vyhledávat.
Ionizátor pracuje úplně na jiném principu, tudíž je velmi šetrný k lidskému organismu.
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
Ionizátory dokážou v místnosti vzduch z velké části vyčistit a obohacují ho o lehké záporné ionty. Tento proces má blahodárné účinky zejména na: imunitní systém, kardiovaskulární systém, alergiky, astmatiky a psychiku.
Při výběru ionizátoru je nejlepší obrátit se na profesionální odborníky na lékařské přístroje.
Ionizace vzduchu se provádí pomocí generátorů iontů – ionizátorů. Některé produkují ionty obojí polarity, jiné jsou konstruovány tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ionty záporné, z hlediska biologického působení na člověka potřebné a žádoucí. Tyto přístroje pracují na různých principech. Nejčastěji vidíme ionizátory s koronovým výbojem. Emitorem (vyzařovačem) iontů je kovová jehla, která je umístěna tak, aby se vytvořené lehké záporné ionty snadno šířily do vzdušného prostoru. Kovový emitor vyžaduje občasnou údržbu (ostření), neboť se na jeho hrotu natavují nečistoty z ovzduší, hrot se tupí a produkce iontů klesá. Druhou skupinou jsou ionizátory s uhlíkovým vláknem. V současnosti představují nejnovější způsob produkce lehkých záporných iontů. Jejich emitor je tvořen vlákny čistého uhlíku. Při stálém výkonu neprodukuje škodliviny a nevyžaduje prakticky žádnou údržbu.
Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný nebo záporný. Je až zarážející, že o účincích iontů, respektive vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy, tak málo víme.
Kladné ionty mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, při nichž lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Následně se u nich objevily bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.
Záporné ionty mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má letální (smrtící) účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Dále je dokázán vliv na krevní oběh člověka, zvýšení pH, růst albuminů a naopak snížení hladiny serotoninů, počtu leukocytů, pokles sedimentace, krevního tlaku. Záporné ionty dále stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.
Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.
Kolem ionizátoru se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, proto kolem volných hrotů dejte třeba papír, který časem jednoduše vyměníte. Ionizátor v podstatě plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku cca o 1 mm.
Ingredience na kakaový korpus (forma 20 x 20 cm): 125 g cukru krupice, 5 vajec, 60 g oleje, 50 g hladké mouky, 30 g hrubé nebo polohrubé mouky, 35 g kakaa
Postup: Troubu předehřejte na 185 stupňů, dortovou formu o rozměru 20 x 20 cm vyložte pečicím papírem. Obě mouky a kakao prosejte do mísy a odložte prozatím stranou. Bílky vyšlehejte s cukrem do pevného sněhu. Zpočátku šlehejte samotné bílky na střední otáčky, až se vytvoří pěna, začněte pomalu přidávat cukr a zvyšte šlehání na maximum. Žloutky vyšlehejte za postupného přilévání oleje. Přidejte k vyšlehaným bílkům a promíchejte. Opatrně vmíchejte moučnou směs, nejlépe ve dvou až třech dávkách. Míchejte pouze stěrkou nebo vařečkou, nikoliv šlehačem. Těsto dejte do připravené formy, uhlaďte do roviny a dejte péct do vyhřáté trouby. Po 20 minutách snižte teplotu na 160 stupňů a ještě asi 10 minut dopékejte. Špejlí si ověřte, zda je korpus propečený. Korpus nechte chvilku chladnout ve formě, pak opatrně ořízněte boky a korpus překlopte na chladicí mřížku. Pokud nebudete hned plnit, po úplném vychladnutí zabalte korpus do fólie a dejte do chladu.
Tip: Čtvercové formy vypadají jako plech, ale vrchní část se uvolní, stejně jako u dortové formy. Tyto formy jsou běžně k dostání.
Ingredience na pařížskou šlehačku: 500 ml smetany ke šlehání (33%), 200 g hořké čokolády (55-60%), 5-6 lžic mascarpone k našlehání
Postup: Čokoládu dejte do misky a zalijte horkou smetanou. Nechte pár minut odstát, pak vymíchejte do hladka. Poté ještě promixujte tyčovým mixérem a dejte do lednice alespoň na 8 hodin vychladit. K vychlazenému základu přidejte mascarpone a vyšlehejte do pevného krému. Pozor, ke konci šlehat opatrně, na menší otáčky, aby se krém nepřešlehal a nesrazil.
Postup sestavení řezů: Korpus jednou vodorovně prokrojte, vzniknou vám dva pláty. První položte na tác, můžete lehce pokapat rumem nebo vaječným koňakem, a rozetřete asi polovinu krému. Přiklopte druhý plátem korpusu a lehce přimáčkněte. Nyní celý "čtverec" rozřízněte opatrně na polovinu ostrým nebo zoubkovaným nožem. Vzniknou vám tak dva řezy, každý o rozměru cca 20 x 10 cm. Oba řezy zvenku celé pomažte, boky i vršek, a dejte chladit do lednice, ideálně do druhého dne.
Ingredience na čokoládovou polevu: 200 g hořké čokolády (55-60%), 200 g smetany ke šlehání (33%), strouhaná čokoláda nebo nasekané ořechy na obalení boků
Postup: Nasekanou čokoládu dejte do misky a zalijte horkou smetanou. Nechte pár minut odstát, pak vymíchejte do hladka.
Stejně jako laskonky, tak i krém může být připraven nejen různými způsoby, ale i s různými příchutěmi, takže si zvolte ten, který vás bude lákat nejvíce.
Kokosový krém
Ingredience:
250 ml mléka
1 sáček vanilkového pudinku
100 g másla
100 g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
strouhaný kokos
40 ml rumu
Postup:
Nejprve si z mléka a pudinkového prášku uvařte pudink, který nechte úplně zchladnout, a buď s ním pravidelně míchejte, aby se neutvořil škraloup, nebo s ním nemíchejte vůbec a škraloup po vystydnutí sloupněte, aby vám neudělal hrudky v krému. Nechte změknout máslo na pokojovou teplotu a poté ho vyšlehejte společně s moučkovým a vanilkovým cukrem. Přidejte uvařený, vystydlý pudink, rum a strouhaný kokos, při nákupu vybírejte kokos, který bude strouhaný najemno. Vyšlehaný krém dejte ještě alespoň na chvíli ztuhnout do lednice a pak pomocí zdobicího sáčku můžete plnit laskonky a slepovat.
Čokoládový krém
Ingredience:
250 ml mléka
1 sáček čokoládového pudinku
100 g másla
50 g moučkového cukru
100 g čokolády na vaření
Postup:
Uvařte hustý pudink a nechte jej úplně vychladnout. Máslo nechte zahřát na pokojovou teplotu, čokoládu rozehřejte ve vodní lázni, aby v ní nebyly kousky, a nechte zchladnout, ale ne aby znovu ztuhla. Až bude jen vlažná, tak ji vyšlehejte společně s máslem a moučkovým cukrem. Poté přidejte vychladlý pudink a vyšlehejte vše do hladkého krému. Dejte ještě alespoň na hodinu do lednice a pak pomoci zdobicího sáčku nanášejte na jeden kus laskonky a druhým kusem přiklopte.
Kávový krém
Ingredience:
250 ml mléka
1 sáček vanilkového pudinku
200 g másla
150 g moučkového cukru
2 lžíce mleté kávy
100 ml vody
40 ml rumu
Postup:
Uvařte hustý pudink, poté vařící vodou spařte mletou kávu. Pudink i kávu nechte úplně vychladnout. Máslo zahřejte na pokojovou teplotu a vyšlehejte ho s cukrem, poté přidejte vychladlý pudink a připravenou kávu (dle chuti). Na závěr přimíchejte rum, důkladně vyšlehejte a dejte ještě asi na 1 až 2 hodiny ztuhnout do lednice. Pak přendejte do zdobicího sáčku a plňte laskonky.
Ořechový krém
Ingredience:
100 g másla
50 g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
100 g mletých ořechů
2 bílky
40 ml rumu
Postup:
Připravte vodní lázeň, ve které vyšlehejte do husté pěny bílky s moučkovým a vanilkovým cukrem, nechte vychladnout. Máslo zahřejte na pokojovou teplotu a vyšlehejte společně s mletými ořechy. Na závěr do másla zašlehejte vychladlé tuhé bílky a můžete plnit laskonky.
Ingredience: 500 g hladké nebo polohrubé mouky, 125 ml mléka + 4 lžíce na kvásek, 40 g cukru, 250 g másla nebo rostlinného tuku (máslo je vhodnější), 2 vejce a 1 žloutek (bílek uchováme na potření), 20 g (půl balíčku) droždí, 5 g soli
Postup: Do 250 g tuku na pečení rychle ručně zapracujeme 100 g mouky. Z těsta vytvarujeme nižší čtverec a dáme ho ztuhnout do lednice. Ze čtyř lžic mléka, trochy cukru a lžíce mouky umícháme kvásek, necháme vzejít. Mouku, cukr a sůl dáme do mísy a promícháme. Přidáme vejce, žloutek a kvásek a vypracujeme tužší těsto (hnětač usnadní práci). Přikryjeme utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Pak kynuté těsto překlopíme na pomoučenou pracovní plochu a rozválíme na čtverec, jehož strany budou pokud možno dvojnásobné, než je hrana tukového kvádru. Proč? Protože tukové těsto položíme doprostřed kynutého plátu (nakoso) a překryjeme je volnými cípy – jako psaníčko. Balíček těsta v polovině přeložíme (zamezíme tak úniku tukové hmoty) a rozválíme dotenka. Pak těsto složíme na tři díly na šířku (jednu stranu přeložíme do poloviny a přiklopíme druhou volnou stranou) a stejně tak na délku. Uložíme na hodinu do lednice. Po hodině opět rozválíme a opět poskládáme a dáme ještě na 25 minut do lednice.
Modernější receptury doporučují nechat těsto v této fázi přes noc v lednici.
Odpočinuté těsto tence rozválíme na pomoučené pracovní ploše. Jde to velmi dobře. Z plátu odkrojíme nerovné okraje (hodí se na „šneky“). Pak už krájíme díly podle toho, co budeme vyrábět: trojúhelníky na rohlíčky a croissanty, čtverce na šátečky, trojúhelníčky (pirožky), obdélníky na kapsičky a hřebeny. Naplněné tvary dáme na lehce pomaštěný plech. Necháme alespoň 4 cm rozestup, protože pečivo hodně nabyde. Potřeme rozšlehaným bílkem.
Troubu vyhřejeme na 220 °C. Vložíme plech a asi po 5 minutách teplotu snížíme na 180 stupňů. Od trouby neodcházíme, pečení je rychlé. Po 10 minutách zkontrolujeme. Některé tvary už možná budou upečené – drobnější nebo s tučnější nádivkou, nebo při nestejném vyhřívání trouby. Budou mít zlatohnědou barvu. Ty lopatkou vybereme, ostatní dopékáme a postupně odebíráme. Oddělíme slané varianty, sladké pocukrujeme.
Necháme mírně zchladnout a můžeme zvát ke stolu. Pečivo je chutné i druhý den.
Slané kynuté těsto: Toto těsto je vhodné na housky a rohlíky, na slané či makové tyčinky nebo na dalamánky. Příprava je stejná jako u tuhého těsta, jen se k ostatním surovinám přidává pouze kostka cukru, celé vejce a sůl.
100 g různých hub, jako jsou lesní houby nebo žampiony, shiitake, hlíva, vše omyté a s oříznutými konci,
1/2 hrnku hovězího vývaru,
1 lžíce dijonské hořčice,
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti.
Postup
Pro steak
Večer předem položte oba steaky na plech s mřížkou a osušte je papírovými utěrkami. Důkladně osolte z obou stran a dejte přes noc do lednice.
Pokud nemáte mnoho času, položte steaky na mřížkový plech a osušte je papírovými utěrkami. Vložte alespoň na hodinu do lednice, aby povrch co nejvíce oschl.
Následující den vyjměte steaky z lednice 45 minut před zahájením pečení, aby dosáhly pokojové teploty.
Předehřejte troubu na 140 °C.
Steaky důkladně osolte ze všech stran a vložte do předehřáté trouby. Pečte steaky, dokud jejich vnitřní teplota nedosáhne o 5 stupňů Celsia pod požadovanou teplotu. Pro propečený steak bude trvat asi 20 minut a pro středně propečený až 45 minut. Doba pečení se může výrazně lišit v závislosti na mnoha faktorech, proto je často kontrolujte teploměrem s okamžitým odečtem.
Jakmile steaky dosáhnou požadované teploty, vyjměte je z trouby.
Rozehřejte velkou pánev nebo grilovací pánev na středně vysokém plameni a přidejte tolik oleje, aby téměř pokryl dno pánve. Jakmile se olej třpytí, vložte steaky do pánve a opečte je asi 45 sekund nebo dozlatova. Otočte a opakujte na druhé straně. Jakmile jsou steaky zlatavé, přendejte je na talíř.
Na houbovou omáčku na pánvi
Do pánve od steaku přidejte houby a vařte 3–4 minuty, nebo dokud nezezlátnou. Přidejte vývar a hořčici a míchejte, aby se hořčice rozpustila a aby se vmíchaly všechny opečené kousky na dně pánve. Přiveďte k varu, poté snižte plamen a vařte 3–4 minuty, nebo dokud se omáčka nezredukuje na polovinu. Jakmile omáčka zhoustne, odstavte z plotny.
Pro servírování
Každý steak dejte na talíř a rovnoměrně na něj lžící potřete houbovou omáčkou. Ihned podávejte.
Lednice se dají koupit i bazarové, zde je nabídka velmi pestrá. Vždy záleží na tom, co hledáte a kolik jste ochotni za to zaplatit.
Při výběru musíte být obezřetní, určitě se nevyplatí koupit chladničku jen podle fotografií, měli byste ji vidět a celou si ji důkladně prohlédnout. Chladničku byste měli i odzkoušet, zda funguje a nevykazuje nějaké známky poruchy motoru a chlazení.
