Ionizátory dokážou v místnosti vzduch z velké části vyčistit a obohacují ho o lehké záporné ionty. Tento proces má blahodárné účinky zejména na: imunitní systém, kardiovaskulární systém, alergiky, astmatiky a psychiku.
Při výběru ionizátoru je nejlepší obrátit se na profesionální odborníky na lékařské přístroje.
Ionizace vzduchu se provádí pomocí generátorů iontů – ionizátorů. Některé produkují ionty obojí polarity, jiné jsou konstruovány tak, aby kladné ionty byly ihned zachyceny a ovzduší bylo obohaceno pouze o ionty záporné, z hlediska biologického působení na člověka potřebné a žádoucí. Tyto přístroje pracují na různých principech. Nejčastěji vidíme ionizátory s koronovým výbojem. Emitorem (vyzařovačem) iontů je kovová jehla, která je umístěna tak, aby se vytvořené lehké záporné ionty snadno šířily do vzdušného prostoru. Kovový emitor vyžaduje občasnou údržbu (ostření), neboť se na jeho hrotu natavují nečistoty z ovzduší, hrot se tupí a produkce iontů klesá. Druhou skupinou jsou ionizátory s uhlíkovým vláknem. V současnosti představují nejnovější způsob produkce lehkých záporných iontů. Jejich emitor je tvořen vlákny čistého uhlíku. Při stálém výkonu neprodukuje škodliviny a nevyžaduje prakticky žádnou údržbu.
Ionty jsou elementárními nosiči náboje ve vzduchu, náboj mohou mít kladný nebo záporný. Je až zarážející, že o účincích iontů, respektive vlivu atmosférické elektřiny na živé organismy, tak málo víme.
Kladné ionty mohou být jednou z příčin potíží lidí, kteří pobývají v prostoru s jejich obsahem. Prováděly se experimenty, při nichž lidé inhalovali vzduch s kladnými ionty. Následně se u nich objevily bolesti hlavy, zvýšená únava, hučení v uších a závratě. Nedostatek záporných iontů také způsobuje pocit nepohody a dusna. Příliš mnoho kladných iontů způsobuje pocity deprese, letargie, bolesti hlavy a podobné potíže.
Záporné ionty mají vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka. Vyšší koncentrace lehkých záporných iontů činí vzduch svěžejší, dýchatelnější a čistší, u astmatiků se snižují dýchací potíže. Atmosféra obsahující vysokou koncentraci záporných iontů má letální (smrtící) účinky na bakterie a v menších koncentracích alespoň snižuje jejich množení, tohoto se využívá v nemocnicích k urychlení hojení ran, kožních chorob a popálenin (podobné účinky má také stříbro a měď). Dále je dokázán vliv na krevní oběh člověka, zvýšení pH, růst albuminů a naopak snížení hladiny serotoninů, počtu leukocytů, pokles sedimentace, krevního tlaku. Záporné ionty dále stimulují myšlenkovou činnost a zlepšují paměť, roste duševní i fyzická výkonnost. Mají rovněž příznivý vliv na rostliny a hmyz, stimulují jejich růst.
Ionizátory vzduchu mohou „ozdravit“ znečištěný vzduch v městském bytě, pomohou alergikům, zlepší krevní oběh, imunitu a působí proti depresi.
Pokud trpíte dýchacími potížemi, alergiemi či jinými civilizačními chorobami, naordinuje vám lékař v letních měsících nepochybně pobyt u moře. Nejpřirozenějším lékem je v tomto případě vzduch, konkrétně záporně nabité ionty v něm. Nemusí vás ovšem trápit žádná z těchto nemocí, abyste poznali, že takový pobyt udělá lépe i vám.
Vzduch v přírodě obsahuje kladné ionty (kationty dusíku) a záporné ionty (anionty kyslíku a páry). V čistém prostředí se udržuje přibližně shodný poměr iontů obou polarit. Člověk však svým působením tuto harmonii často narušuje. Zjištěné optimální množství iontů ve vzduchu je minimálně 1 000 až 1 500 na cm3, což splňuje přirozené klima v lesích a na horách. Ještě přípustné množství iontů je 200 až 250 na cm3. V bytech umístěných v centrech měst se však hladina aniontů pohybuje ještě níže, okolo 100 na cm3.
Domy z klasických stavebních materiálů (kámen, cihly či dřevo) kvůli své nízké vodivosti udržují přibližně stejný poměr iontů jako venku, asi o polovinu méně aniontů se nachází v panelové stavbě, v budově ze železobetonu se nevyskytují téměř žádné. Jejich množství se dále snižuje v prostředí, kde se shlukuje velké množství lidí, kde jsou v provozu počítače, televize nebo zářivky, kde je interiér vybaven předměty z umělých materiálů a plastů, kde je vzduch upraven klimatizací (proto se v autech a letadlech nenachází anionty téměř žádné) nebo kde je vzduch znečištěn cigaretovým kouřem.
V dnešní době je již téměř nemožné nemít ve svém okolí žádného alergika. Alergie jsou moderním onemocněním. Moderním v negativním slova smyslu, neboť ho nepřímo zapříčinila modernizace společnosti. Přírodním antihistaminikem se mohou stát právě záporně nabité ionty v ovzduší. Ty se po vdechnutí dostávají do krve, kde poté zvýšená koncentrace iontů v krvi působí jako regulátor látek zodpovědných za alergie či astma. Pro naše zdraví je příznivý i fakt, že vlivem aniontů dochází k likvidaci cigaretového kouře.
Umělá ionizace čistí vzduch a kromě toho, že ho činí čerstvějším, zbavuje ho také i velkého množství prachových částic. Ionizátory pracují na různých principech. V současnosti jsou nejrozšířenější přístroje kombinující čističku vzduchu s ionizátorem využívajícím takzvaný iontový vítr – vzduch je hnán kazetou přístroje, kde jsou prachové částečky pohlcovány a vzduch ionizován. Tento technologický princip je bezhlučný a nízkonákladový, čímž byly odstraněny nešvary jeho předchůdců.
Ionizátory jsou na trhu v mnoha variantách – ionizátory pokojové, stolní, st
Destilovaná voda neobsahuje žádné ionty na rozdíl od vody z kohoutku, která je obsahuje. Jsou to částice, které mají kladný nebo záporný elektrický náboj. Pokud k takové vodě připojíme elektrický proud, ionty způsobí protékání proudu. Destilovanou vodou elektrický proud vést nemůže, protože ionty neobsahuje.
Za zcela ideální se považuje nepřerušovaný provoz ionizátoru. Ovzduší nelze vyčistit nebo ionizovat do zásoby. Vzduch se čistí a obohacuje lehkými zápornými ionty pouze po dobu provozu ionizátoru, po jeho vypnutí jeho efekt během několika minut vymizí.
Přístroj by měl být umístěn minimálně půl metru od nejbližšího pevného povrchu – stěny nebo nábytku – a směrován tak, aby se vyrobené ionty k člověku dostaly. Mezi ionizátorem a exponovanou osobou by neměla být pevná překážka. I tak záleží na materiálech, které jsou v interiéru užity (stavební, dekorační a zařizovací), kolik lehkých, uměle vyrobených iontů vlastně ve vzduchu místnosti zůstane, neboť je některé materiály více a některé méně pohlcují. Takzvané prostorové (bytové) ionizátory se montují napevno na strop nebo zavěšují do prostoru. Mohou být součástí lustru.
K ionizaci je nutné atomu nebo molekule dodat určitou energii, energie musí být dostatečně velká, aby nejvolněji vázaný elektron na okraji oběžné dráhy kolem jádra překonal ionizační potenciál a uvolnil se do prostoru. Protože 4/5 plynných molekul ve vzduchu tvoří dusík, je největší pravděpodobnost, že ionizující energie bude předána molekule dusíku. Odtržením elektronu z obalové dráhy vznikne kladný iont dusíku a volný elektron. Ten není schopen sám existovat a předává své elementární kvantum elektřiny jinému neutrálnímu atomu nebo molekule. Základem záporných iontů je molekula kyslíku, má stejně jako -OH skupina vody největší afinitu k elektronům. Vodní pára v ovzduší je tedy druhým hlavním zdrojem záporných iontů. Ionizovaná molekula kyslíku pak dále disociuje na atomární iont kyslíku a na neutrální atomární kyslík, který dále reaguje buď s dusíkem, nebo s další molekulou kyslíku. Vznikají tak oxidy dusíku a ozón. Ozon je velmi silný oxidant a je ideální jako čisticí a dezinfekční prostředek (využití k ošetření potravin a čištění vody), odstraňuje zápachy ze vzduchu, využívá také v ozonoterapii.
Ionizátor je vlastně zdroj vysokého napětí zakončený ostrým hrotem, ze kterého vyletuje do vzduchu řádově bilion elektronů každou sekundu. Schéma zapojení je patrné z přiložených obrázků plošného spoje. Jde o zdvojený kaskádní Delonův násobič, který svými 21 stupni vyrobí ze střídavého síťového napětí 21násobek amplitudy (asi 6 500 V na hrotu). Na hrotu je sice vysoké napětí, ale přes odpory ionizátoru prochází jen zanedbatelný proud, dotknutí hrotu je proto naprosto neškodné. Do ionizátoru je připojena fáze (modrá) a nulový vodič (žlutozelená). Nulový vodič síťového rozvodu je vodivě spojen například s vodovodním potrubím, a je tudíž na stejném potenciálu jako váš dům a zbytek zeměkoule, uzemnění přímo do zásuvky jím lze tedy nahradit. Hustota elektronů na hrotech je tak velká, že opouštějí hrot vzduchem, což je pro ně za jiných okolností cesta značně neschůdná. Tímto způsobem byly elektrony donuceny dostat se do vzduchu, kde se již dále pohybují podle sil na ně působících dle přírodních zákonů a nachytávají se na molekuly ze vzduchu.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
Jestli je destilovaná voda pitná? Tuto otázku si pokládá mnoho lidí. Obecně je dáno, že destilovaná voda není určena pro pití, tudíž nemá charakter pitné vody. Neobsahuje žádné minerály. Její konzumace může být nebezpečná, může poškodit střevní výstelku právě proto, že neobsahuje žádné minerály a ionty. Její konzumace vede k častému močení. Dalším příznakem je slabost, únava nebo bolest hlavy.
Reverzní osmóza Winterhalter RoMatik XS je dostupná v pěti různých kapacitních variacích. Zařízení jsou schopna odstranit přibližně 98 % minerálů, a to pomocí filtrační membrány. Tyto přístroje jsou extrémně ekonomické i při vysokém odběru vody, a to především jsou-li připojené na víc mycích strojů najednou.
Filtrace vody – reverzní osmóza RO 600 GPD 6 – stupňový systém reverzní osmózy se 2 membránami 300 GPD je systém určený pro domácnosti a komerční technické využití na výrobu demineralizované vody.
Reverzní osmóza filtr Aquaphor OSMO-50 K dusičnany – čistič vody „Aquaphor-OSMO-K” je vyroben v AQUAPHORu (Rusko, St. Petersburg). Čistič vody je určen pro hluboké odstraňování soli z vody a také pro její čištění od mechanických a koloidních částic, organických přísad, radionuklidů, bakterií a virů. Čistič vody odstraňuje příchuť, zápach a barvu vody v municipálních a lokálních vodovodních sítích (artézských studnách, studnách a tak dále). Materiály jsou bezpečné, netoxické, nerozpouštějí do vody látky škodlivé pro člověka a okolní prostředí.
Způsob fungování čističe vody:
Blok předběžné přípravy vody se skládá z trupu K1-P s modulem předběžného čištění 5 mkm (instaluje se jako první ve směru toku) a modulu K1-02 (instaluje se jako druhý ve směru toku vody). Blok předběžné přípravy vody zbavuje vodu mechanických suspenzí, aktivního chloru, ropných produktů, fenolu, pesticidů, chloroformu a těžkých kovů.
Blok reverzní osmózy se skládá z reverzně osmotické membrány v trupu a kontrolně-ovládacího zařízení. Zbavuje vodu organických a neorganických látek, solí, bakterií, vírů, cyst.
Zásobovací nádrž pro čistou vodu. Výkonnost reverzně osmotického systému není velká – od 46 do 170 ml za minutu (záleží na typu membrány, teplotě vody a tlaku ve vodovodu). Po čištění voda proudí do zásobovací nádrže na vodu, abyste měli k dispozici vždy potřebné množství čisté vody.
Blok kondicionování se skládá z výměnného filtračního modulu K1-07. Blok kondicionování zbavuje vodu vedlejších příchutí a zápachů a také ji dezinfikuje. Z vodovodního systému studená voda proudí do vchodu čističe vody a přechází blokem předběžné přípravy vody. Dále přes automatickou záklopku voda proudí k reverzně osmotické membráně. Trup, ve kterém je umístěna membrána, je vybaven dvěma východy: východ čisté vody a východ drenážní vody. Drenážní voda pak odtéká do kanalizace přes omezovač proudu. Čistá voda proudí do zásobovací nádrže. Zásobovací nádrž má vestavěnou membránu, vzduch se nachází po jedné straně membrány a čistá voda
Ovzduší, které nás kdekoliv venku i uvnitř budov obklopuje, je neustále více či méně ionizováno. Mluvíme o elektroiontovém mikroklimatu či o ionizaci vzduchu. Znamená to, že ovzduší obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je potřebná ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno. Ovzduší elektricky neutrální se v přírodě nevyskytuje vůbec. Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.
Kolem ionizátoru se po delším užívání usazuje jemný tmavý prach, proto kolem volných hrotů dejte třeba papír, který časem jednoduše vyměníte. Ionizátor v podstatě plní funkci miniaturního elektrostatického odlučovače prachu. Pokud se časem sníží blikání doutnavky, může to být zapříčiněno usazením prachu na koncích drátků v hrotu ionizátoru. Nejrychlejším způsobem k vyřešení tohoto problému je odstřihnutí konců drátku cca o 1 mm.
Ionizátor do auta čistí a osvěžuje vzduch v automobilu a tím přispívá ke zpříjemnění prostředí v autě při řízení.
Ionizátor pro automobily obohacuje vzduch v automobilu zápornými ionty, redukuje zápach, odstraňuje ze vzduchu prach a čistí vzduch, a to v patnáctiminutových cyklech. Je konstruován pro 12V/DC zásuvku autozapalovače.
Pokud patříte mezi lidi, kteří si rádi v autě zapálí cigaretu, často převážíte zvířata nebo pokud prostě toužíte po čistém vzduchu v autě bez nežádoucích pachů, vyzkoušejte ionizátor. Pracuje s nejmodernějšími ionizačními technologiemi a pomáhá tak neutralizovat pachy, jako je například cigaretový kouř, výfukové plyny, zvířecí nebo jiné nepříjemné pachy, vytvářením záporně nabitých iontů zcela bez použití chemie. Ionizátor se jednoduše připojí do zásuvky autozapalovače a vzduch v kabině vašeho auta je rázem svěží. Díky funkci časovače se ionizátor po 15 minutách automaticky vypne.
V obchodech jsou k dostání také přípravky na odstranění vápenných usazenin, které výrobce doporučuje použít v závislosti na tvrdosti vody až čtyřikrát ročně. Stačí je jen nasypat do nádobky na prací prostředek a pustit program s teplotou 60 °C.
Komplexnějším řešením v boji proti vodnímu kameni mohou být změkčovače vody na principu iontové výměny. Při průtoku vody úpravnou dochází k výměně iontů vápníku nebo jiných minerálů, které způsobují tvrdost vody, za ionty sodíku, který vodu změkčí. Tyto průtokové změkčovače zabraňují usazování vodního kamene v celém vodovodním řádu a tím zároveň i ve všech spotřebičích na vodu napojených, jako je myčka na nádobí nebo právě pračka. I když na pořízení těchto průtokových úpraven vody potřebujeme částku kolem dvaceti tisíc korun, z dlouhodobého hlediska se jedná o velmi výhodnou investici. Rozhodně si tím ochráníme všechny spotřebiče, k jejichž provozu potřebujeme vodu, a prodloužíme tak jejich životnost i o několik let. Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv způsob ochrany vaší pračky před vodním kamenem, dělejte to pravidelně. Čištění pračky odborně v servisu totiž vyjde několikanásobně dráž.
Oxidačně-regenerační potenciál (ORP), známý také jako redoxní či redox potenciál (z anglického RedOx-Reduction/Oxidation), je jednotka chemické aktivity prvků nebo sloučenin v reverzibilních procesech spojených se změnou iontového náboje. Hodnota oxidačně-regeneračního potenciálu (Eh) se pro každou redoxní reakci vypočítává poměrně složitým vzorcem, vyjadřuje se v milivoltech (mV) a může mít jak kladnou, tak i zápornou hodnotu. V přírodní vodě se hodnota Eh pohybuje v rozsahu od -400 do +700 mV, což vyjadřuje celý souhrn oxidačních a regeneračních procesů, které v ní probíhají.
Hlavními procesy, které zajišťují životní funkce každého živého organismu, jsou právě redoxní reakce. Energie uvolňovaná v průběhu těchto reakcí je spotřebována na udržování homeostázy organismu a regeneraci buněk.
Normálně se ORP vnitřního prostředí lidského organismu (měřené v platinové elektrodě v poměru k chloridu stříbrnému referenční elektrody) pohybuje v rozsahu od -100 do -200 mV, pokud je tento organismus v regenerovaném stavu. ORP běžné pitné vody (voda z kohoutku, balené vody atd.) měřené stejným způsobem je téměř vždy větší než nula a obvykle se nachází v rozmezí od +200 do +300 mV.
Tyto rozdíly ORP vnitřního prostředí lidského organismu a pitné vody znamenají, že je aktivita elektronů v lidském těle mnohem vyšší než aktivita elektronů v pitné vodě. Pokud má pitná voda, kterou přijme lidský organismus, ORP v hodnotě blízké ORP vnitřního prostředí organismu, elektrická energie buněčných membrán (životní energie organismu) nemusí být vynakládána na opravu aktivity elektronů vody a voda se okamžitě vstřebává, protože má biokompatibilitu podobného parametru.
OXIDAČNĚ-REDUKČNÍ POTENCIÁL, ZÁKLADY ORP
Jednou z vlastností vody obsahující rozpuštěný molekulární vodík (například deionizovaná voda) je to, že vykazuje negativní oxidačně-redukční potenciál (ORP). Chemické reakce vyskytující se ve vodném roztoku se nazývají redoxní reakce. ORP měří schopnost roztoku buď uvolňovat, nebo přijímat elektrony od chemických reakcí. Hodnota ORP je stejně jako hodnoty pH důležitá pro určení kvality vody a pro procesy úpravy vody.
Podobně jako pH určuje relativní schopnost vody přijímat nebo získávat protony (tedy vodíkové ionty H+), tak ORP ukazuje relativní schopnost vody přijímat nebo získávat elektrony. Řešení s vyšší (pozitivní) ORP má potenciál pro oxidaci roztoku s nižší ORP. Například 700 mV je antioxidant na +900 mV, což je antioxidant na +1 100 mV.
Kromě použití proti plísňovým infekcím na vinné révě je Bordeauxská směs také široce používána pro potlačení plísně bramborové, kadeřavosti listů broskvoně a strupovitosti jablek. Ačkoli může být Bordeauxská jícha špatná pro životní prostředí, někteří zastánci ekologického zemědělství umožňují její použití, takže postřik modrou skalicí je stále často používán ekologickými zahradníky v některých částech světa.
Vzhledem k tomu, že ionty mědi z modré skalice se hromadí v půdě, neustálé používání způsobí znečištění těžkými kovy. Měď se také bioakumuluje v organismech. Ve většině zemí Evropské unie je proto nezákonné ji používat s výjimkou Belgie, Kypru, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Malty, Portugalska, Rumunska a Slovinska [1].
Bordeauxská jícha se používá nebo se používala na ovocné stromy (broskve, jabloně, meruňky, švestky) před květem a po sklizni. Bordeauxská směs se také používá na brambory, rajčata, vinnou révu, jahody a mnoho dalších rostlin:
původně k ochraně vinné révy před plísní, na základě pozorování vinařů, kteří své révy ošetřovali „jedovatým vitriolem“, aby odradili zloděje hroznů;
k léčbě nebo omezení množení některých houbových chorob (kadeřavost listů broskvoně, padlí, strupovitost, rakovina atd.);
k léčbě některých bakteriálních onemocnění (bakterióza atd.).
Bordeauxská směs může být také použita v chemických toaletách jako výhodná náhrada tradičně používaných produktů.
Bordeauxská směs dosahuje svého účinku pomocí iontů mědi (Cu 2+). Tyto ionty obsažené v modré skalici ovlivňují enzymy ve sporách plísní takovým způsobem, že brání klíčení. To znamená, že směs Bordeaux se musí používat preventivně, ještě před tím, než udeří houbové onemocnění.
pH Bordeauxské směsi je 7 nebo mírně nad 7.
Nutné je, aby byly postřikem z modré skalice důkladně pokryty celé rostliny. Bordeauxská jícha dobře přilne k rostlině a vydrží na ní i během dešťů, i když z dlouhodobého hlediska je deštěm smývána. V praxi se aplikuje jednou ročně, v zimním období. [2] Nebo od poloviny jara postupně v několika opakováních.
