Máte na zahradě ovocné stromy a nechybí mezi nimi hrušeň? Nebo máte hodné sousedy, kteří se o úrodu rádi podělí? Pak určitě každý podzim přemýšlíte, co s hruškami udělat. Určitě jste již slyšeli o zavařování hrušek či hruškových povidel, ale jak na to? Zkuste si vybrat mezi níže uvedenými způsoby.
Klasický recept na zavařené hrušky
Hruška je ovocný plod hrušně obecné, má kuželovitý tvar, velikost a barva jsou velice různorodé, záleží na odrůdě. Hruška obsahuje vitamín B a malé množství vitamínu C. Plod pokrývá slupka zelené či žluté až nahnědlé barvy, objevit se může i červený odstín, pod slupkou je dužina žluté barvy a střed plodu je vyplněn jádřincem, což je jediná část plodu, kterou nekonzumujeme. Podle doby dozrávání dělíme hrušky na letní, podzimní a zimní. Letní hrušky jsou většinou určeny k okamžité spotřebě, bývají hodně měkké až blátivé, naopak zimní bývají tvrdší a určené k uskladnění. Je známo, že hruška nevydrží uskladněná tak dlouho jako jablko, proto chcete-li konzumovat hrušky v zimě, musíte je zakonzervovat.
Příprava hrušek na zavařování
Hrušky, které jste nesnědli, je dobré včas zavařit, aby úplně nezměkly nebo nezačaly hnít a vy jste je nemuseli vyhodit. Hrušky oloupejte, vykrojte jádřinec a rozdělte na čtvrtiny, namočte je do vody, ve které jste předem rozmíchali lžíci kyseliny citronové, aby hrušky nezhnědly. Pokrájené hrušky naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně lahve uzavřete a můžete zavařovat.
Ingredience:
1 l vody;
400 g cukru krystal;
10 ks hřebíčku;
1 ks celé skořice.
Na 1 sklenici o obsahu 700 ml budete potřebovat 300 až 400 ml nálevu.
Postup:
Vodu přiveďte k varu, nasypte odměřený cukr, hřebíček a skořici, nechte chvíli povařit, poté odstavte a nechte zchladnout. Takto připraveným nálevem dolijte naplněné sklenice asi 1 centimetr pod okraj hrdla.
Ve svém příspěvku JAK SPRÁVNĚ ZAVAŘOVAT BROSKVE NA MNOHO ZPŮSOBŮ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Němcová.
Já dám umyté broskve nakrájené na čtvrtky do slenic,naliji tam převařenou vodu,přidám necelou lžíci cukru,někdy půlku,podle zralosti a sladkosti broskví.
Dám do hrnce,sklenice zaliji vodou nad víčka a steriluji 20 minut při 80 stupních.Dělám to tak každý rok a jsou dobré.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Další ze způsobů, jak lze zavařovat, nabízí mikrovlnka. Toto zavařování určitě uplatníte, máte-li menší počet sklenic anebo například sklízíte-li úrodu postupně. Zavařování v mikrovlnce je relativně rychlé. Máte-li sklenice naplněné a uzavřené, můžete začít zavařovat. Pozor, v mikrovlnce můžete zavařovat jen sklenice s víčkem na závit. Nemusíte ho příliš utahovat. Vložte sklenici do mikrovlnky, pod ni raději umístěte misku nebo talíř, kdyby náhodou sklenice vytekla, abyste neměli špinavou celou mikrovlnku. Můžete vložit sklenic několik, jen je potřeba, až budete nastavovat dobu zavařování, abyste čas vynásobili počtem umístěných sklenic. Další faktor, který ovlivní dobu zavařování, je výkonnost vaší mikrovlnky. Máte-li výkon 700 W, budete zavařovat 6 minut, při 800 W 5 minut a 15 sekund, při 900 W 4 minuty a 30 sekund. Nezapomeňte, že časy jsou uvedeny při zavařování jedné sklenice – vy je musíte vynásobit, nezavařujete-li po jedné sklenici. Prakticky pokud budete zavařovat více sklenic najednou, tak tím žádný čas neušetříte, jen u toho nemusíte celou dobu stát. Po skončení programu vyndejte sklenici z mikrovlnky, otočte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět. Hotové zavařené hrušky nechte vychladnout.
Další ze způsobů, jak lze zavařovat, nabízí mikrovlnka. Toto zavařování určitě uplatníte, máte-li menší počet sklenic anebo například sklízíte-li úrodu postupně. Zavařování v mikrovlnce je relativně rychlé. Máte-li sklenice naplněné a uzavřené, můžete začít zavařovat. Pozor, v mikrovlnce můžete zavařovat jen sklenice s víčkem na závit. Nemusíte ho extra moc utahovat. Vložte sklenici do mikrovlnky, pod ni raději umístěte misku nebo talíř, kdyby náhodou sklenice vytekla, abyste neměli špinavou celou mikrovlnku. Můžete vložit sklenic několik, jen je potřeba, až budete nastavovat dobu zavařování, abyste čas vynásobili počtem umístěných sklenic. Další faktor, který ovlivní dobu zavařování, je výkonnost vaší mikrovlnky. Máte-li výkon 700 W, budete zavařovat 6 minut, při 800 W 5 minut a 15 sekund, při 900 W 4 minuty a 30 sekund. Nezapomeňte, že časy jsou uvedeny při zavařování jedné sklenice – vy je musíte vynásobit, nezavařujete-li po jedné sklenici. Prakticky pokud budete zavařovat více sklenic najednou, tak tím žádný čas neušetříte, jen u toho nemusíte celou dobu stát. Po skončení programu vyndejte sklenici z mikrovlnky, otočte dnem vzhůru, nechte 5 minut a otočte zpět. Hotové zavařené broskve nechte vychladnout.
Ingredience:hrušky, 1 lžička kyseliny citronové, voda
Ingredience na nálev: 1 l vody, 350 g cukru, 4 hřebíčky
Postup: Připravíme si mísu s vodou, do které jsme rozpustili lžičku kyseliny citronové. Do mísy budeme vkládat oloupané hrušky, aby na vzduchu nehnědly. V některých (hlavně starších) receptech je do vody doporučován ocet. Sice udělá tutéž službu – zabrání hnědnutí, ale kompot pak bude mít mírně octovou příchuť.
Hrušky oloupeme škrabkou, rozčtvrtíme a vykrojíme z nich jádřince. Čtvrtky hrušek vkládáme do kyselé vody.
Svaříme si cukerný sirup, na litr vody 350 gramů cukru, 4 hřebíčky. Vložíme okapané hrušky a povaříme cca 5 minut, tak aby hrušky byly na skus, záleží na měkkosti plodů. Sebereme pěnu a hřebíčky. Přelijeme do mísy a dáme vychladit do lednice. Podáváme po vychlazení.
Já: To je asi otázka, kterou si lidi kladou nejčastěji. Kdy má ještě cenu pračku opravovat a kdy už je lepší se s ní rozloučit?
Servisní technik: Rozhoduje kombinace tří věcí: stáří pračky, typ závady a cena opravy. Když se bavíme o řemenu nebo drobné mechanice, dává oprava smysl skoro vždy.
Já: A kdy už ne?
Servisní technik: Jakmile se dostaneme k ložiskům u pračky starší sedmi až osmi let, začíná to být na hraně. Ne proto, že by to technicky nešlo, ale proto, že cena práce a dílů se blíží hodnotě celé pračky.
Já: Takže někdy je oprava spíš emocionální než rozumná.
Servisní technik: Přesně. Lidi často říkají: „Vždyť ještě pere.“ Ano, pere, ale další měsíce provozu mohou poškodit buben nebo motor. Pak už se nebavíme o jedné opravě, ale o řetězci problémů.
Já: Existuje nějaký jasný signál, kdy už bych měl pračku vypnout?
Servisní technik: Ano. Pokud se k pískání přidá hlasité hučení, kovové zvuky, únik vody nebo pračka při ždímání výrazně poskakuje, další praní už nedoporučuji. V tu chvíli riskuješ větší škody.
Já: Platí tohle všechno pro každou surfinii stejně, nebo jsou mezi nimi rozdíly?
Zahradník: Rozdíly jsou obrovské. Některé moderní odrůdy jsou šlechtěné tak, že odkvetlé květy samy rychle opadnou. U nich je vyštipování spíš estetická záležitost.
Já: A co klasické převislé surfinie, které má většina lidí na balkoně?
Zahradník: Tam už má vyštipování větší význam. Zvlášť v samozavlažovacích truhlících, kde rostlina roste hodně bujně, se odkvetlé květy drží dlouho a zbytečně berou energii.
Já: Já mám zkušenost, že na jižním balkoně musím vyštipovat víc než na severním.
Zahradník: To dává smysl. Na jihu rostliny rostou rychleji, víc kvetou a rychleji se vyčerpávají. Na severu je růst pomalejší a vyštipování nemá tak dramatický efekt.
Já: Když říkáš, že jde většinou o mechaniku, co vidíš v praxi nejčastěji?
Servisní technik: Jednoznačně řemen. U praček, které nemají přímý náhon, je řemen nejslabším článkem. Postupně se vytahá, ztvrdne nebo začne klouzat.
Já: A to pak píská?
Servisní technik: Přesně. Při rozběhu do vysokých otáček řemen nestíhá přenášet výkon, lehce prokluzuje a ozývá se typické pískání. Často se to zhorší při plné náplni prádla.
Já: Je to závada, kterou zvládne běžný člověk?
Servisní technik: Ve většině případů ano. Kontrola nebo výměna řemene patří mezi opravy, které jsou relativně levné a technicky jednoduché, pokud má člověk základní zručnost.
Já: A hrozí při tom nějaké nebezpečí?
Servisní technik: Pokud řemen jen píská, ale drží, nejde o akutní riziko. Problém je, když se ignoruje dlouhodobě. Pak může prasknout a pračka zůstane stát.
Rychlá diagnostika podle chování pračky při ždímání
Já: Dobře, řemen zní jako nejčastější viník. Kdy bych ale měl zbystřit a říct si, že už to řemen nebude?
Servisní technik: Ve chvíli, kdy se pískání začne měnit. Typicky přechází do hlubšího hučení nebo dunění, které je slyšet i přes zavřené dveře koupelny. To už většinou ukazuje na ložiska bubnu.
Já: Jaký je rozdíl ve zvuku?
Servisní technik: Řemen píská ostře a spíš krátce při rozběhu. Ložiska dělají souvislý, táhlý zvuk, který se s otáčkami zesiluje. Často se přidají i vibrace, které dřív nebyly.
Já: Dá se to poznat ještě nějak jinak?
Servisní technik: Ano. Když otočíš bubnem rukou a slyšíš škrábání nebo drhnutí, je to špatné znamení. Další signál je vlhkost nebo rez kolem zadní části bubnu. To už značí, že se ložisko rozpadá.
Já: A to už doma neopravím?
Servisní technik: Oprava ložisek je časově i technicky náročná. Vyžaduje rozebrání pračky a speciální nářadí. U starších praček se často finančně nevyplatí.
Chcete-li zavařovat hrušky bez cukru, není to problém. Aby kompot nebyl kyselý, je potřeba, aby hrušky byly zralé, ale ne měkké. Omyté hrušky oloupejte, pokrájejte a odstraňte jádřinec, dle výše uvedeného návodu, a naskládejte do sklenic. Převařte vodu a nechte zchladnout, do každé sklenice dejte špetku soli, zalijte převařenou vodou s hřebíčkem a skořicí, opět naplňte sklenici asi 1 cm pod okraj, uzavřete a zavařte. Soli se nebojte, nebude v kompotu vůbec cítit.
Zavařování uzeného je velice dobrá věc. Maso je vynikající, lze je využít na cesty, dovolenou či velmi rychlou přípravu jídla. Co se samotného zavařování týče, můžete zavařovat do klasických sklenic s narážecím víčkem anebo do šroubovacích sklenic. Víčka si kupte vždy nová! A ať mají červenou gumičku. Právě ty jsou určené na maso. Sklenice důkladně vymyjte, aby byly bez jakýchkoli nečistot. Suché být nemusí, ale čistota je opravdu nutná. Uzené maso, které chcete zavařovat, neuďte do finální podoby. Zavařuje se vždy maso polosyrové. Doporučuje se při teplotě udírny 60-80 stupňů udit maximálně 3 hodiny, při teplotě 80-100 stupňů do dvou hodin. Více ne. Maso naskládejte do sklenic, aby bylo zhruba 2-2,5 cm pod hrdlo sklenice. Hlavně nepřeplňovat. Dejte si pozor, aby mezi masem bylo co nejméně mezer. Když máte sklenici plnou, dolijte do masa vodu. Čistou, studenou, aby dosahovala cca do 1/2 až 2/3 výšky sklenice. Hrdlo sklenice otřete suchým hadrem a poté ještě dosedací plochu vlhkým hadříkem namočeným v Alpě nebo slivovici. Tím plochu odmastíte a dokonale očistíte. A můžete zavařovat.
Možností je mnoho, někdo zavařuje v mikrovlnné troubě, někdo v myčce. Nejčastější je ale zavařování v hrnci, klasické nebo horkovzdušné troubě. U trouby je nutné, aby měla přesnou regulaci teploty, což dnešní moderní jistě mají. Sklenice normálně vyrovnáte na rošt. Není nutné do trouby dávat plech s vodou a podobně. Troubu zapněte cca na 180 stupňů. Až začne voda ve sklenicích vřít (je to vidět), snižte teplotu na 120 stupňů a pak postupně snižujte až na 95 stupňů. Zavařuje se přibližně 1,5 až 2 hodiny od počátku varu ve sklenicích. Někdo pak kvůli strachu z klostridií opakuje zavařování druhý den znova, ale není to nutné. Po zavaření sklenice vytáhněte z trouby a nechte přirozeně vychladit. Prostě jen sklenice vyrovnejte na linku a nechte chladnout. Nehtem ukazováčku můžete poklepat víčka a podle zvuku poznáte, která "chytla" a která ne. Dutý, hluboký tón značí, že nechytla, a vysoký tón, že chytla. Tuto zkoušku provádějte až po zchladnutí sklenic, jinak nic nepoznáte. Zavařování v hrnci je podobné, jen musíte na dno dát vodu. Sklenice můžete vrstvit na sebe, dolní sklenice zaplavíte cca do poloviny, horní jsou na sucho, v páře. Vařte na mírném varu zhruba stejný čas jako v troubě.
Budete-li zavařovat pečené kuřecí maso, mírně ho nasolte a okořeňte podle svého oblíbeného receptu. Poté ho v troubě rychle upečte do poloměkka. Na zavaření použijte jen masité části.
Sklenice na zavařování řádně umyjte, opláchněte pod tekoucí horkou vodou a nechte je uschnout na čisté utěrce. Stejně tak umyjte víčka a červené gumičky, které jsou určené pro zavařování masa. Naplňte sklenice do tří čtvrtin ještě teplým masem a zalijte ho přecezenou šťávou, která vám vznikla při pečení nebo dušení. Máte-li maso připravené ve sklenicích, je čas na zavařování. Čistým hadříkem řádně očistěte horní okraj sklenice, přiložte červenou gumičku, přiklopte víčkem a uzavřete. Sklenice vložte do zavařovacího hrnce nebo do obyčejného hrnce s dřevěnou podložkou, aby se sklenice nedotýkaly dna. Zalijte je vodou tak, aby voda sahala asi centimetr a půl pod okraj sklenice, a můžete začít zavařovat.
Zavařovat lze dvěma způsoby. Buď budete maso sterilovat 2–2,5 hodiny na 100 °C (čas upravte podle druhu masa). Druhou a častěji používanou variantou je sterilování nadvakrát. Nejprve sklenice vařte 1,5 hodiny na 100 °C, poté je nechte vychladnout a druhý den (tedy za 24 hodin) znovu sterilujte 1 hodinu také na 100 °C. Voda musí po celou dobu zavařování stále mírně probublávat.
Sklenice si nakonec řádně popište datem zavařování a názvem zavařeného masa, abyste věděli, co a kdy jste do sklenic dávali. Před použitím maso vždy řádně zkontrolujte. To, které bude divně zapáchat nebo jevit nějaké odchylky od normálu, nejezte. Stejně tak když zjistíte, že je sklenice špatně uzavřená.
Já: Tak pojďme k jádru věci. Co se v té rostlině vlastně děje, když květ odkvete a zůstane tam viset?
Zahradník: Jakmile květ odkvete, rostlina přepíná energii. Pokud květ zůstane, začne se vytvářet semeník a část energie jde do zrání semen. To je přirozený proces – rostlina se snaží rozmnožit.
Já: Takže energie nejde do nových květů?
Zahradník: Přesně tak. Neznamená to, že by surfinie přestala kvést úplně, ale tempo tvorby nových květů se zpomaluje. Zvlášť u mladých nebo oslabených rostlin je to hodně znát.
Já: To mi sedí. V sezónách, kdy jsem vyštipoval poctivě, byly truhlíky doslova obsypané květy. Když jsem to nechal být, květy sice byly, ale bylo mezi nimi víc „hluchých míst“.
Zahradník: Přesně. Ale tady je důležité dodat jednu věc – pokud má rostlina ideální podmínky, tedy dost vody, živin a světla, zvládne odkvetlé květy do jisté míry kompenzovat sama.
