Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JAHODNÍK PŘEVISLÝ

Temptation jahody

Temptation je raná odrůda vytvářející šťavnaté a sladké plody, a to v podstatě nepřetržitě od léta do podzimu. Jde o velkoplodý převislý jahodník vhodný do nádob i na záhony. Je náročný na vláhu a výživu, především v době kvetení a tvorby plodů. Při pěstování v nádobách nesnášejí zamokření substrátu. Tyto jahodníky jsou vhodné i do samozavlažovacích truhlíků.

Semínka jahodníku se vysévají na jaře nebo na podzim, výsadba se provádí od května do července. Rostliny preferují slunečné až polostinné stanoviště a půdu s dobrou drenáží. Potřebují dostatek místa, proto by měl být truhlík dostatečně velký.

Odrůda Temptation má bohaté květenství posazené vysoko nad úrovní trsu, proto se plody půdy nedotýkají a nehnijí. Mladé rostlinky jsou schopné plodit na dlouhých šlahounech, které visí ze závěsného květináče. Pěstovat ji lze běžně nejen na záhonech, ale i v závěsných květináčích nebo v květináčích položených na zemi, což je asi nejlepší. Jahodníky se množí dceřinými sazenicemi nebo semeny, přičemž plodit začínají už 4 měsíce po výsevu. Vyznačují se rychlým tempem růstu, odtud i název pro tuto odrůdu – Temptation.

Zdroj: Převislé jahody

Diskuze: Převislý jahodník-množení

Dobrý den,dostal jsem radu,že je nutné výhony na šlahounech přihrnout zeminou,nechat jemně zakořenit a poté odstřihnout a zasadit jako novou rostlinku.To chápu,ale jak postupovat,když jsou šlahouny převislé v závěsném květináči.´? A kdy je možno jahodník rozmnožovat,Po odkvětu,či po sklizni ? Děkuji J.L.

Zdroj: diskuze Převislý jahodník-množení
Počet odpovědí: 1

Hnojení jahod kuřinci

Můžeme jistě konstatovat, že základem pro kvalitní růst jahod je nejenom kvalitní sazenice, ale také dostatek živin a pravidelné zavlažování jahodníků. Z hlediska hnojení je pro růst velmi důležitý dusík. Ideální je proto hnojení klasickým kompostem, chlévským hnojem nebo kuřinci. Hnůj je třeba aplikovat již v podzimním období. Samotný kompost stačí k jahodám přiložit až při jejich výsadbě. U převislých jahod je tomu ale poněkud jinak. Hnůj k nim budeme přikládat asi těžko. Ideální volbou je tedy rašelina a nějaké hnojivo určené pro plod a květ, nejčastěji používaným je například Kristalon.

Přihnojování má samozřejmě vliv na velikost a množství plodů. Pamatujte ale, že živiny z truhlíku nebo květináče jahodník brzy vyčerpá a bohaté úrody se dočkáte jen pravidelným hnojením. Než jahodníky zasadíte do truhlíku, je dobré si předem připravit výživnou zeminu. Zapravte do půdy buď některé komplexní hnojivo, jako je Cererit, nebo v tuto chvíli můžete použít i kuřince či slepičince, nabízené rovněž v granulovaném stavu. Nechte nějakou dobu odpočinout, poté zeminu nasypejte do vybraných nádob a zasaďte jahodníky. Od dubna do začátku srpna můžete dobře zakořeněné rostliny týdně přihnojovat tekutým hnojivem. Po začátku srpna již nehnojte, aby rostliny vstoupily do zimy plně vyzrálé. K přihnojování jahod se nejčastěji používá ledek vápenatý nebo Cererit, můžete použít i Fragarin nebo ve vodě rozpustný Kristalon. Veškerá hnojiva používejte dle návodu na obalu. Jahodník vždy přihnojujte velmi opatrně tak, aby se hnojivo nedostalo na rostlinu, protože by mohlo dojít k popálení listů. Podruhé přihnojujte po sklizni.

Jahodník je rovněž náročný na dodávky vápníku, hořčíku a železa, jehož nedostatek vyvolává žloutnutí listů. Kvůli citlivosti na chlór používejte pouze bezchloridová NPK hnojiva a draselná hnojiva bez chlóru.

A také nezapomeňte, že kromě vydatné výživy má jahodník vysoké nároky na zavlažování. Nejintenzivnější zásobování vodou a živinami připadá na období mezi květem a dozráváním plodů.

Zdroj: Převislé jahody

Diskuze: Re: převislý jahodník - množení

Dobrý den,
jahodník lze množit v podstatě vždy, když vám vyrostou šlahouny s výhonky a zakoření, nezáleží tedy na tom, zda rostlina v tu dobu kvete, nebo plodí. Pokud už máte na jahodníku krásné šlahouny, ale bez kořenů, zkuste ještě chvilku počkat, jestli se přece jen neobjeví. Nebo zkuste šlahouny s novými rostlinkami odstřihnout a namočit do vody s přípravkem k lepšímu zakořenění.
Je však potřeba počítat také s tím, že rychlejší a vyšší sklizně dosáhnete zasazením již předpěstovaných sazenic od zahradníka.

Zdroj: diskuze Převislý jahodník-množení
Počet odpovědí: 1

U nás nabízené druhy převislých jahodníků

  • Frapendula – její plody jsou velké, krásně červené a voňavé, objevují se na rostlinách ve dvou vlnách, a to v červnu a v září.
  • Rimona – má drobné, ale velmi chutné plody. Keříky jsou kompaktní, takže se nerozlamují, tento jahodník plodí po celé léto až do pozdního podzimu.
  • Kletter Star – v podstatě od počátku června až do prvních mrazíků přináší téměř nepřetržitě úrodu mimořádně chutných, středně velkých plodů. Rostlina vyhání dlouhé šlahouny, které pak také kvetou a plodí. Šlahouny můžete buď přivázat ke kolíkům, nebo je nechat viset.
  • Rosalie – tato odrůda se od ostatních jahodníků odlišuje krásnými tmavorůžovými květy. Plody má sytě červené, drobnější, ale lahodné. Rostlina tvoří hodně odnoží, proto vynikne nejlépe právě v závěsné nádobě.
  • Anabella – má bílé plody, velké až dva centimetry, které svou chutí trochu připomínají ananas. Bílá dužina je pevná a šťavnatá, zajímavostí jsou červená semínka. Jahoda tak vypadá dekorativně a vynikne zejména v pohárech nebo jako ozdoba sladkých dezertů.

Zdroj: Převislé jahody

Bylinky na otoky nohou

Z bylinek na otoky nohou jsou k obkladům vhodné tyto (abecedně řazené):

  • akantopanax, albízie, atraktylis
  • bahnička, bez, bob
  • cibule zimní
  • čepelatka
  • drynarie
  • heřmánek, hroznovice
  • chlupatka, choroš
  • ibišek
  • jahodník, jitrocel, jmelí (jedovatá bylina), juka
  • kakost skvrnitý, karbinec, kdoulovec, komonice, kopřiva, krtičník, kručinka
  • lagenárie, lapacho, listnatec, líčidlo, lobelka, lopuch, lotos, lygodium, lýkovec
  • maraba, meloun, morušovník, mosla
  • olše
  • palma areková, papája, polnička, povijník, prha, psyllium
  • sargenta, sedmikráska, schizonepeta, sítina, slzovka, stelera, stužkovec, svidina, svízel
  • šatavari
  • tinospora, touleň srdčitá, trubkovec, tykev
  • úhorník
  • violka, vraneček, vrbina, vrcholák, vřes
  • zarděnice, závitka
  • žabník, žlutodřev

Zdroj: Obklady na otoky nohou

Co na otoky

Babské rady na otoky kdekoliv na těle se opírají o použití bylinek a některých potravin. Bylinky je vhodné konzumovat v podobě nálevů 3x denně dle potřeby.

Doporučené bylinky (abecedně):

  • akantopanax, albízie, atraktylis
  • bahnička, bez, bob
  • cibule zimní
  • čepelatka
  • drynarie
  • euryale
  • heřmánek, hroznovice
  • chlupatka, choroš
  • ibišek
  • jahodník, jitrocel, jmelí (jedovatá bylina), juka
  • kakost skvrnitý, karbinec, kdoulovec, komonice, kopřiva, krtičník, kručinka
  • lagenarie, lapacho, lilek (jedovatá bylina), listnatec, lobelka, lopuch, lotos, lygodium, lýkovec
  • maraba, melie, meloun, morušovník, mosla
  • olše
  • palma areková, papája, polnička, povijník, prha, psyllium
  • sargenta, sedmikráska, schizonepeta, sítina, slzovka, stelera, stužkovec, svidina, svízel
  • šatavari
  • tinospora, touleň srdčitá, trubkovec, tykev
  • úhorník
  • violka, vraneček, vrbina, vrcholák, vřes
  • zarděnice, závitka
  • žabník, žlutodřev
Potraviny:
  • zelenina (chřest)
  • ovoce (borůvky, citron)

Zdroj: Co na otoky nohou

Rhipsalis pilocarpa

Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis pilocarpa představuje převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které mohou být dlouhé až 90 cm. Stonky se často větví. Na stoncích má měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou od ledna do dubna. Má ráda dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Dobré je dopřát rostlině i rosení. Nepřelévat.

Zdroj: Kaktus rhipsalis

Rhipsalis lindbergiana

Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis lindbergiana je převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které jsou dlouhé až 90 cm a jsou zploštělé. Stonky se často větví. Na stoncích jsou měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou na Velikonoce. Také tento druh má rád dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.

Zdroj: Kaktus rhipsalis

Jak přezimovat převislé jahody

Starost o přezimování jahod začíná v podstatě už po jejich sklizni. Správné zazimování jahodníku je důležité nejen pro jeho samotné přežití do další sezony, ale i pro případnou eliminaci nejrůznějších chorob a škůdců. Nejčastěji dochází k poškození jahodníku vymrznutím, když v hloubce kořenového systému teplota klesne pod -15 stupňů Celsia. Pokud je kořenový systém bohatý a zdravý a teplota neklesne pod zmiňovaných -15 °C, jahodník je schopen zimu přečkat bez úhony. Dost důležitým opatřením před zimou je zamezení výskytu chorob a škůdců odstraněním listů asi pět centimetrů nad srdíčkem. Napadené a staré listy je nutné obrat a zlikvidovat.

Přezimování převislých jahodníků je problematické, a pokud nemáte k dispozici nic jiného než balkon a nemůžete je zapustit do záhonu, většinou se s nimi musíte rozloučit. Tyto jahodníky je totiž nutné na zimu zasadit do záhonu. Před zazimováním je zapotřebí zakrátit výhony. Dokud není mráz, jahody občas mírně zalévejte, aby zemina zcela nevyschla. Velkým nepřítelem této skupiny rostlin je totiž sucho. A také v zimě, je-li tomu půda přístupná, musíme zalévat. Nejlépe ještě před zimou, nebo už v době, když noční teploty klesají pod bod mrazu, proveďte jednu pořádnou zálivku. V mnoha případech škody během zimy obvykle nezpůsobí mráz, ale chybějící vlhkost. Mráz totiž odnímá půdě vodu. Rovněž neškodí zakryt jahodníky přes zimu chvojím. Na jaře jahody přesaďte do nové zeminy. Jakmile je přenesete z místnosti pro přezimování ven, silně je seřízněte do požadovaného tvaru.

Zdroj: Převislé jahody

Odvodnění organismu přírodní cestou

Pomoc při zavodnění poskytnou vhodné bylinky. Ideální kombinaci pro odvodnění organismu tvoří jalovec obecný, kopřiva dvoudomá, bříza a petržel zahradní. Extrakty z těchto bylin mají schopnost eliminovat otoky dolních končetin, současně podporují látkovou výměnu a přispívají ke zmírnění pocitů únavy a vyčerpání. Především však podporují fungování močových cest a pomáhají při vylučování přebytečných tekutin z těla.

Jalovec

Jalovec obecný (Juniperus communis) zvyšuje vylučování moči a díky tomu zbavuje tělo přebytečných tekutin. Je to keřík, který významně podporuje činnost ledvin, lymfatického systému i trávení. Navíc je významným antioxidantem. Pro odvodnění je nepostradatelnou bylinou.

Kopřiva

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) přispívá k vylučování přebytečných tekutin z organismu, osvěžuje tělo, podporuje vitalitu a energii a významně posiluje imunitní systém.

Bříza

Bříza (Betula Linné) přispívá k vylučování přebytečných tekutin z organismu a napomáhá tělu –podobně jako už předchozí zmíněné byliny – zbavovat tělo přebytečných tekutin. Její zajímavou vlastností je schopnost udržovat v krvi přiměřenou hladinu cholesterolu.

Petržel

Petržel zahradní (Petroselium crispum) podporuje správné fungování močových cest, navíc je významným zdrojem vitamínu C.

Abecední seznam bylin na odvodnění:

  • akantopanax, albízie, atraktylis
  • bahnička, bez, bob
  • cibule zimní
  • čepelatka
  • drynárie
  • euryale
  • heřmánek, hroznovice
  • chlupatka, choroš
  • ibišek
  • jahodník, jitrocel, jmelí (jedovatá bylina), juka
  • kakost skvrnitý, karbinec, kdoulovec, komonice, kopřiva, krtičník, kručinka
  • lagenárie, lapačo, lilek (jedovatá bylina), listnatec, líčidlo, lobelka, lopuch, lotos, lygodium, lýkovec
  • maraba, melie, meloun, morušovník, mosla
  • olše
  • palma areková, papája, polnička, povijník, prha, psyllium
  • sargenta, sedmikráska, schizonepeta, sítina, slzovka, stelera, stužkovec, svidina, svízel
  • šatavari
  • tinospora, touleň srdčitá, trubkovec, tykev
  • úhorník
  • violka, vraneček, vrbina, vrcholák, vřes
  • zarděnice, závitka
  • žabník, žlutodřev

Zdroj: Jak odvodnit nohy

Co je to smil italský

Smil italský je známý také pod názvem italské maggi či kari bylinka, v anglickém jazyce se nazývá curry plant. Bylina je nejaromatičtější po dešti. Možná znáte smil i ze suchých vazeb, v nichž doslova svítí jeho žluté květenství. Díky tomu, že si po usušení zachovává nepoškozený vzhled a barvu, se mu říká i nesmrtelka. Tato rostlina z čeleď hvězdicovité má keřovitý, kompaktní a mírně převislý vzrůst a její stříbřité zbarvení stonků i listů ji doslova předurčuje k dekorativním účelům. Kvůli chuti připomínající kari se zase smil využívá při přípravě orientálních pokrmů. Koření se jím rýže, velmi vhodný je do jídel z drůbeže a ryb, do grilovacích marinád, majonéz, polévek, omáček, zeleninových i masitých pokrmů. Celoročně lze přidávat jeho čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů, oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.

Zdroj: Smil italský

Pěstování převislých jahod

Jahody lze pěstovat ze semen nebo vysazovat přímo sazenice. Asi největší výhodou pěstování jahodníků ze semen je to, že semena a samotné rostliny jsou vždy zdravé, nezavlečou vám na zahrádku žádnou chorobu, jak by se to mohlo stát u sazenic. Výsadbu jahod je třeba provést včas, ať už jde o převislé jahody, popínavé jahody, nebo klasické jahody. Ideální dobou pro vysazení jahod je jak podzim, tak i období na jaře. U jahodníků je velmi důležité, aby pořádně zakořenily. Jestliže se tak nestane, pak je rostlina předurčena k zániku.

Nejlepší doba pro výsadbu a přesazování převislých jahod je časné jaro. Ale platí, že rostliny v kontejnerech je možné vysazovat celoročně. Pro sadbu používejte vždy dostatečně velké nádoby. Čím větší objem zeminy bude v nádobě k dispozici, tím lépe budou jahodníky růst. Nezapomeňte na to, aby byly v nádobě dostatečně velké otvory pro odtok přebytečné vody a na dně asi 5 cm silná drenážní vrstva (například hrubý štěrk). Na tuto drenážní vrstvu položte netkanou textilii (běžně používanou například při pěstování zeleniny), aby se zemina nemohla smísit s drenážní vrstvou. Jako zeminu k sázení použijte nejlépe hotový substrát, který je k dostání v každém zahradnictví nebo větším supermarketu. Jahody vysazujte do truhlíků či velkých květináčů asi 30 cm od sebe.

Převislé jahody pěstované v květináčích či truhlících vyžadují mírné zastínění, aby nedošlo k přehřátí kořenového systému. Důležité je také pravidelnější přihnojování během vegetace a pravidelná zálivka. Plody nenechávejte přezrát, vypadají na rostlině sice hezky, ale postupně ztrácejí chuť.

Při pěstování převislých jahodníků v květináči dbejte na to, aby byla půda vždy rovnoměrně vlhká, jinak rostliny reagují přerušením růstu. Proto, a to zejména po výsadbě a až do okamžiku, kdy jahodník začne růst, soustavně zajišťujte mírnou vlhkost půdy. Nikdy však nezalévejte listy, plody a srdíčko rostliny, předejdete tak tvorbě plísňových infekcí a hnilobě.

Sklizeň plodů bude možná od května do prvních mrazů. Pro požadovaný růst jahodníku je nutné první květy odstranit. Tento krok bude rostlinu stimulovat k nárůstu šlahounů, na nichž se postupně po jednotlivých patrech bude vytvářet velké množství plodů. Na rostlině ale ponechte maximálně 3–4 silné šlahouny. Později přirůstající šlahouny odstraňte, jahody tak budou větší, chutnější a rostlina začne dříve plodit na vzdálenějších patrech. Při dobré péči mohou mít šlahouny až 5 pater a dosahovat délky více než 150 cm. Ale doporučuje se na každém šlahounu ponechat pouze tři patra.

Zdroj: Převislé jahody

Komule střídavolistá

Komule střídavolistá (Buddleia alternifolia) pochází ze severozápadní Číny. Keř je vysoký 2 až 4 m a také tak široký. Habitus je rozložitý, tenké větvičky převislé. Kopinaté listy jsou střídavé, 3 až 9 cm dlouhé. Větvičky jsou v červnu až červenci obaleny mnoha asi 1 cm velkými, trpce vonícími květy barvy lila. Keř kvete ve svazečcích po celé délce loňských větviček. Plodem je suchá tobolka.

Keř můžeme dobře pěstovat v nížinách i na pahorkatinách. Na půdu je komule střídavolistá nenáročná, stačí jí běžná hlinitá zahradní půda, slabě kyselá až zásaditá. Místo pro ni vyberte na slunci, raději sušší než přemokřené. Rostlina vynikne u zdi nebo na okraji travnaté plochy v místě, kde přechází do výsadby keřů. Elegantně převislý růst se také výborně uplatní na svazích a terasách. Komule vynikne při solitérním umístění, od jiných keřů přitom udržujte odstup minimálně dvou metrů. Vhodná doba pro výsadbu je jak na jaře, tak na podzim. U vzrostlých keřů stačí běžné prořezávání nejstarších větví. Bylinné řízky se odebírají v létě, a pokud jim zajistíte náležité přistínění a stálou vlhkost, snadno zakoření i na zahradě ve směsi rašeliny a písku. Můžete použít i některý stimulátor ve formě pudru.

Obrázky

Zde jsou obrázky komule střídavolisté.

Zdroj: Motýlí keř

Okrasné keře vhodné na slunce

Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.

Zde můžete vidět některé okrasné keře vhodné na slunce.

Ruj vlasatá

Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.

Čimišník stromovitý

Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.

Ořechokřídlec klandonský

Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.

Kručinka

Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.

Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy. Nať z kručinky se sušívala a využívala jednak v barvířství, jednak v lidovém léčitelství při léčbě ledvinových kamenů, nižšího krevního tlaku nebo při potížích s dnou.

Rakytník

Dorůstá do výšky cca 2,5 až 3 m (záleží na odrůdě). Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i velké sucho. Na kořenech se nacházejí hlízkové bakterie, jež poutají vzdušný dusík. Ve druhém roce se jeho boční kořeny rozrůstají do stran (mnoho metrů), kde pouštějí oddenky. Ty lze vykopat a přesadit. Rakytník neumísťujte na malý pozemek, jinak vás z něj časem vytlačí. Tento keř se hodí i ke zpevňování svahů. Co se týče péče, měl by se ob rok zkracovat (ne častěji, protože pak by neplodil). Plody rakytníku působí blahodárně na lidský organismus.

Třezalka

Jedná se o keř vzdorný vůči suchu, který se řadí k trvalkám. Třezalka kalíškatá má šedozelené listy na rubové straně a daří se jí i v suchém polostínu. Každý rok zjara je třeba ji sestřihnout nad zemí, aby se udržel hustý tvar dřeviny. Plody lze využít k výrobě oleje.

Zdroj: Okrasné keře

Druhy konifer

Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.

Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.

Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.

Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.

V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.

Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.

Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.

Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.

Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.

Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.

Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.

Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.

Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.

Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery spokojeně porostou a předvedou se v plné kráse.

Čisté, strohé linie úzce rostoucích jehličnanů zesilují dojem upravenosti a harmonie. Vytvářejí protipól k rostlinám s bujnější stavbou, pestrými listy a květy a odvádějí od nich pohled vzhůru. Toho lze využít pro zviditelnění odlehlého zákoutí či určitého místa, například vstupu do části zahrady s odlišným využitím, středu protínajících se cest nebo třeba zátiší s uměleckou plastikou. Na rozlehlé ploše fungují jako orientační body. Navozují pocit klidu, zároveň však pozorovatele provokují a udržují ve střehu, zvlášť když dosahují značné výšky. Třebaže jehličnany s tužkovitou siluetou neposkytují blahodárný stín, čím starší a vyšší jsou, tím větší pozornost upoutávají. Přímo si o ně říkají pozemky s rovinatým terénem a velkou trávníkovou plochou, jimž chybí výšková členitost. Nezklamou ani v době, kdy zahradu přikryje sníh.

Jemný a působivý kontrast vznikne, když stálezelené vertikály spojíte s okrasnými travami. Poutavou hru tvarů vyvolají spolu s dřevinami, které se svými dlouhými vodorovnými větvemi rozpínají do šířky několika metrů. Velmi jim sluší také partnerství s bohatě kvetoucími keři, jako jsou pustoryly (Philadelphus), kolkvicie (Kolkwitzia amabilis), magnólie (Magnolia) či tavolníky (Spiraea).

Druhy

Jde o dřeviny velmi oblíbené v našich zahradách, které se používají jak do stříhaných živých plotů (tis obecný – Taxus baccata, cypřišky – Chamaecyparis, jalovec – Juniperus virginiana, zerav – Thuja occidentalis, jedlovec – Tsuga heterophylla a další), tak jako solitérní (osamoceně stojící) anebo v malých skupinách (další z jehličnanů – smrky, borovice, jedle, modřín).

Zdroj: Konifery

Autoři obsahu

Mgr. Jana Válková

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU