Včely je možné chovat i v obcích. V poslední době je velmi moderní chovat včely i ve městech, lze je chovat na střechách a v parcích. Vždy je třeba brát zřetel na ostatní spoluobčany, nadměrnému obtěžování se dá předejít různými zástěnami (keře, ploty). Na druhou stranu včela má letový rádius zhruba dva až pět kilometrů, proto je velmi těžké dokázat, že se jedná konkrétně o vaše včely. Vždy je třeba o tom vyrozumět patřičné orgány. K inspiraci lze využít na internetových stránkách i videa o chovu včel.
V diskuzi KRKAVEC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobry den mam prozbu kde sehnat nebo spise koupit mlade krkavce koukal jsem ale zadneho chovatele jsem nenasel muzete mi prosim poradit kde se da sehnat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivo Tásler.
Krkavec je chráněný živočich a jeho držení natož obchodování s ním je v rozporu se |Zákonem o o ochraně přírody a krajiny.
Lasice hranostaj se může chovat v zajetí, ale musí již pocházet z chovu v zajetí, nelze si ji odchytit v přírodě a začít chovat. Jednalo by se totiž o porušení zákona o myslivosti. Pro hranostaje budete potřebovat terárium v dostatečné velikosti, včetně dřevěného příbytku a větví. Lasičku musíte nechat i volně proběhnout v domácnosti, aby měla dostatečný pohyb. U velmi ochočené lasičky je možné s ní chodit i ven na vodítku, ale musíte mít na paměti, že se jedná stále o šelmu.
Hranostaje je možné koupit v některém zverimexu nebo přímo od chovatele.
Empatii, schopnosti vcítit se do situace včelstva a rozumět jeho potřebám, se každý včelař naučí praxí. Kdo si pohrává s myšlenkou pořídit si včely, měl by se přihlásit do kurzu pro začátečníky nebo navštívit zkušeného včelaře v okolí a teprve poté se rozhodnout, jestli jsou včely pro něj to pravé.
Chov včel je upraven právními normami, které stanovují, za jakých podmínek smějí být včely chovány a jaká má chovatel práva a povinnosti. Včela medonosná je zařazena mezi hospodářská zvířata, proto by měl mít každý včelař uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu.
V diskuzi CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo.
Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mnoho lidí si plete krkavce s havranem, ovšem rozdíl je zcela jasný, a to i laikům. Krkavec má černý zobák, jenž je na vrchní straně u kořene opeřený, kdežto havran má zobák šedohnědý a neopeřený.
Při rozlišování může napovědět i velikost ptáka: krkavec velký je výrazně větší než vrána a havran. Jak již bylo řečeno, rozpětí jeho křídel je 120–130 cm, má výrazný zobák a mohutný trup. Zatímco ti největší havrani a vrány váží asi 600–700 g, krkavec může dosáhnout hmotnosti až 2 kg. Krkavec má černou barvu peří, zobáku i nohou a na hrdle mu charakteristicky odstává kovově lesklé peří. Ocas je klínový (podle toho lze krkavce i v letu odlišit od vrány či havrana).
Havran polní (latinský název Corvus frugilegus) je podobně velký jako vrána a na první pohled ho od ní neodlišíte. Pozorné oko však snadno najde spoustu výrazných rozdílů. V první řadě se jedná o barvu: havraní peří má namodralou barvu a leskne se. Dalším rozpoznávacím znakem je zobák: vrána má zobák černý, havran spíše do šeda a olysalý. Havrana rozeznáte spolehlivě od vrány také podle kalhotek: tak se nazývá odstávající opeření na končetinách, které mají pouze havrani (ne vrány ani krkavci). Konečně havran se liší i způsobem chování: vrány vydrží na zemi spíše kratší dobu, kdežto havrani po zemi běhají delší dobu a rádi.
Havrani k nám přilétají na zimu, většinou v obrovských hejnech. Někteří havrani u nás žijí i v létě, ale ti pak na zimu odlétají do teplých krajin západní Evropy.
V rámci druhu vrána obecná (latinský název Corvus coronese) se rozlišují dva poddruhy, a sice vrána šedá (šedivka) a vrána černá, které obývají různá místa. Jak naznačuje jejich pojmenování, vrána černá je spíš černá, vrána šedá spíše šedivá. V místech, kde se oba poddruhy kříží, mají vrány různě barevné peří. Vrána černá má černá křídla, její peří však není tak lesklé jako havraní. Vrána šedá má černá pouze křídla, ocas a hlavu, zbytek těla je šedivý. Oba poddruhy mají asi metrové rozpětí křídel. Můžete je vidět téměř kdekoliv: žijí v lesích a na polích, ale i na smetištích. Vrány u nás zůstávají celý rok.
Vlastní výroba není možná, mateří kašičku lze získávat jen přímo od včel, které ji vyrobí. Pokud chcete mít vlastní včelí mateří kašičku, musíte začít chovat včely, ale bez zkušeností je to velmi složité. Nejefektivnější se jeví odebírat mateří kašičku od zkušeného včelaře, který ji nabízí.
V diskuzi AVICULARIA VERSICOLOR KOKON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor.
Někdy se stane, že samička sklípkana vytvoří takzvaný planý kokon. V době, kdy má svůj kokon se chová jinak než obvykle a také nežere. Toto období může trvat až 2 měsíce. Pak samici dojde, že z toho nic nebude, kokon sní a začne se chovat normálně.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.
Krkavce velkého (latinský název Corvus corax) můžete zahlédnout na většině území České republiky bez ohledu na nadmořskou výšku. Vyskytuje se v lesích i v otevřené krajině. Krkavec byl dříve vázán na vyšší polohy, ale v posledních letech osidluje stále častěji i nížiny. Z ekologického hlediska se jedná o velmi přizpůsobivý druh, který ovšem vyžaduje přítomnost pastvin, luk, polí a jiných otevřených ploch, kde hledá potravu. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel a oblastem s intenzivní zemědělskou výrobou. Často a ve velkých hejnech vyhledává též skládky komunálního odpadu. Krkavec velký je převážně stálý pták, jenž se v mimohnízdním období potuluje v menších hejnech po okolí hnízdiště. Tyto potulky nemají vyhraněný směr, jsou ovlivňovány potravní nabídkou a podnikají je převážně mladí ptáci. Staří ptáci se pohybují i v zimním období v blízkém okolí hnízdiště.
Krkavec velký odpovídá svému označení: je skutečně největším krkavcovitým ptákem u nás. Dosahuje velikosti od 56 do 78 cm (s rozpětím křídel až 130 cm) a váží do 2 kg.
Obě pohlaví mají opeření celé černé a kovově lesklé (modrofialově na zádech a zeleně na hlavě a spodině ocasu). Nápadný je silný a poměrně dlouhý černý zobák s výrazně zahnutou horní čelistí. Téměř polovinu zobáku svrchu kryjí dlouhé a husté nosní štětiny. Peří na hrdle bývá prodloužené a často odstává. Krkavec má velmi dlouhý stupňovitý (klínový) ocas. Mladí ptáci jsou do druhého roku života černohnědí bez lesku. Krkavci jsou výborní letci, často se vyskytují v páru a krouží ve značné výšce. V letu se také nejčastěji ozývají hlubokým a opakujícím se korrk koork nebo kruk kruk. V toku pak vydávají různé škytavé zvuky a zvučné klong klong.
Krkavec velký je monogamní osamoceně hnízdící druh, jenž vytváří celoživotní svazky. Jeho tok (na začátku jara) doprovází vzdušná akrobacie a zmíněné hrdelní zvuky. Páry spolu zůstávají celý rok a každoročně obsazují stejné teritorium, na jehož ploše mohou mít několik hnízd. Některá používají mnoho let po sobě, jiná střídají. Až polovinu populace mohou v průběhu sezóny tvořit nehnízdící ptáci. Krkavci nocují na skalách, stromech nebo stožárech elektrického vedení, hnízdící páry nocují v okolí hnízd. Hnízdo bývá mohutné a nachází se zejména na skalách, vysokých stromech v lesích a na jejich okrajích, na solitérních (osamocených) stromech, rovněž na stožárech vysokého napětí a na komunikačních věžích. U nás najdeme hnízda krkavce velkého nejčastěji na buku, jedli, dubu a na skalních útesech ve výšce 11–30 m. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, tedy samec i samice. Samice do něj poté (někdy již od konce ledna) klade 4–6 vajec s modrozeleným podkladem a šedými nebo černohnědými skvrnkami, jejichž výskyt je hustější u tupějšího konce vejce. Samice snáší vejce denně a sedí na nich (od snesení druhého nebo třetího vejce) 18–21 dní. O mláďata se stará nejprve samice, jíž přináší potravu samec, později oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 35–49 dnech, to jest dříve, než jsou schopna létat. V blízkosti rodičů, kteří je zpočátku ještě krmí, zůstávají mladí ptáci až 6 měsíců. Krkavci hnízdí jednou ročně a k prvnímu zahnízdění dochází ve věku 2–4 let.
Potravu krkavce velkého tvoří rostlinná i živočišná složka, krkavec nepohrdne téměř ničím. V oblastech s dostatkem mršin a odpadků dává přednost právě tomuto typu potravy. Krkavec často doprovází jiné predátory (dravce nebo velké šelmy) a živí se zbytky jejich kořisti. Sám však dokáže také aktivně lovit. V takovém případě dává přednost drobným savcům, bezobratlým a ptákům, kterým vybírá hnízda. Nejčastěji loví hraboše a myšice.
Krkavec velký se dožívá věku od 10 do 15 let, v zajetí i 30 a více let.
Krkavce lze chovat i v zajetí, avšak za vhodných podmínek (voliéra). Krkavec chovaný od mládí v zajetí bývá velmi učenlivý: napodobuje lidskou řeč, brání svého chovatele, ale může též schovávat klíče či brýle. Ve stáří může být zlý na cizí lidi. Krkavec velký se může dožít stejného stáří jako člověk. Jeho jediným nepřítelem (kromě lidí), který ho ohrožuje, je výr. Mláďata krkavce je možné koupit v některých specializovaných prodejnách, na internetu nebo přímo od chovatele, cena za mládě se pohybuje okolo 3 tisíc korun.
V diskuzi ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.
Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VerimR.
Každý úl by měl být po pečlivé úvaze umístěn tak, aby sousedy a ostatní obyvatele nijak neomezoval a neškodil jim (bodají většinou starší včely). Stanoviště úlu volíme tak, aby česno nebylo orientováno přímo na veřejnou cestu. Směr a výšku vyletování lze rovněž ovlivnit překážkou (vysázení vysokých křovin, plotem). Podle právní úpravy v ČR je třeba se zdržet takzvaného „obtěžování nad míru přiměřenou poměrům“.
Jako včelař potřebujete ochranný oděv a speciální nářadí. Včelařský klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček jsou nezbytné pomůcky, které musíte mít již při prvním zásahu do včelstva. Za horkých dní vám k mírnění včel pomůže ještě mlhovka. Veškeré ostatní nářadí a pomůcky si můžete opatřit postupně (klešťová výchytka k odchycení matky, roják, sluneční tavidlo, plnicí nádoba s víkem a kohoutkem, váha, sklenice).
Pokud se někdo rozhodne zakoupit si a chovat veverku obecnou, je nutné si vyřídit příslušná povolení na krajském úřadě Odboru životního prostředí a výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je veverka obecná ohroženým druhem. Z rozhodnutí úřadu vám může plynout povinnost označit veverku čipem nebo jiným značením. Pokud si veverku koupíte domů již z povoleného chovu a vy ho ještě nemáte, musíte o povolení také požádat, protože vám jinak hrozí pokuta za porušení zákona.
Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se tím prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě 30 °C a více začínají degenerovat. K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm, do které přidáme nastrouhané droždí. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1–3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že se do nádoby klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat.
Vhodné terárium pro gekončíka nočního by mělo být zhruba 50 cm vysoké, 60 cm dlouhé a 50 cm široké. Pokud se rozhodnete chovat jich více, určitě budete potřebovat terárium větší. Vhodným podkladem do terária je písek, rašelina nebo lignocel. Dále přidáme různé kameny, kořeny s otvory jako úkryty, rozpůlené kokosy, obrácené květináče a jiné. V teráriu by měla být teplota kolem 25 stupňů, což zajistíme klasickou žárovkou. Zde si můžete prohlédnout různá terária a nechat se inspirovat k zařízení toho vlastního.
Chovat kakadu palmového je dost náročné. Nejen na chov jako takový, ale rozhoduje především také cena, která není zrovna nízká. Kakadu potřebuje prostornou voliéru, ale ani tak není odchov jednoduchý. Vyžaduje podobně tučnou stravu jako papoušek ara. Výhodou tohoto druhu kakadu je, že není tak hlučný, jako jiné druhy, ale vydává melodický zvuk.
V České republice jde o velmi vzácně chovaného papouška. Podle centrálního registru CITES jich je kolem 40 kusů. Kakadu palmový patří mezi nejčastěji pašovaný druh papouška, a to kvůli jeho vysoké ceně.
Matky se chovají pro výměnu ve vlastních včelstvech, kvůli navýšení jejich počtu anebo na prodej, včelaři produkují matky či matečníky (buňky s budoucí matkou). Způsobů existuje mnoho, všechny využívají přirozených instinktů včel, které by se v určitých momentech pustily do výchovy nové matky i bez včelaře. Nové matky je možné chovat ve včelstvu při matce (matečníkové mističky jsou vloženy nad mateří mřížku), chov matek v osiřelci (to je chov bez matky a jsou zde vloženy matečníkové mističky). Matky se po oplodnění vkládají s několika dělnicemi do transportní klícky a prodávají se.
Včelstva je možné koupit přímo od včelaře nebo si je lze objednat na internetu přes nějaký obchod. Matky je možné koupit také přes internet nebo přímo u některého včelaře.
Tato jezírka mohou být různých velikostí, tvarů, materiálů a mohou sloužit i k různým účelům, od chovu ryb, po koupání.
Okrasná jezírka zahrádkáři milují, dávají jejich pozemku nový nádech a zahradu krásně oživí.
Při plánování umístění okrasného zahradního jezírka je potřeba mít na mysli několik věcí. Například to, že není vhodné mít jezírko v blízkosti stromů, protože jezírko by pak bylo často znečištěné padajícím listí. Zároveň se nedoporučuje, aby jezírko bylo na přímém slunci. Vhodné taky je, aby jezírko bylo v klidné části zahrady, aby vodní živočichové, kteří budou v jezírku žít, měli dostatek klidu.
Kromě místa je potřeba si na začátku také promyslet, jak jezírko bude vypadat a jakou bude mít hloubku. Doporučuje se, aby se při vymýšlení vhodného tvaru jezírka příliš neexperimentovalo. Jeho tvorba by pak byla složitější a výrazně náročnější na případnou opravu / úpravu. Je třeba mýt na paměti, že v jednoduchosti je krása a nic se jí nezkazí. (neznamená to, že každé jezírko musí mít čistě kulatý tvar). Pro stanovení vhodné hloubky jezírka je potřeba si dopředu stanovit, k čemu má vlastně jezírko sloužit, jestli pro chov ryb, pak by mělo mít nejméně 80 cm (ryby potřebují větší hloubku, aby ve vodě přežily v zimě a nemusely se na zimu přesouvat jinam). Pokud chovat ryby v jezírku neplánujeme, nemusí být jáma tak hluboká (pokud ale existuje možnost, že se k chovu ryb můžeme časem rozhodnout, je lepší rovnou vyhloubit hlubší jámu, protože pozdější změna hloubky by znamenala rekonstrukci celého jezírka). Platí totiž, že čím je jezírko hlubší, tím je snazší udržovat v něm celoročně teplotu vody. To, že se ale rozhodneme, že nebudeme chovat ryby, neznamená, že jezírko bude bez vodních živočichů. Ať chceme nebo ne, tato vodní plocha totiž láká všemožné druhy žabek.
Gekončík noční je malý ještěr, který pochází původně z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku. Dorůstá do velikosti 20–30 cm. Oči mají vertikální zornici a víčka jsou volná. Z nohou „trčí“ pět prstů s drápky. Barva gekončíka je nejčastěji hnědožlutá s tečkami či skvrnkami. Gekončíky chováme nejlépe v páru nebo ve skupině s více samicemi. Samci být pohromadě nemohou, nesnesou se a mohlo by docházet k bojům, při nichž by pravděpodobně slabší sameček uhynul. Také není vhodné je chovat s jinými druhy.
Gekončíkům vyhovuje zejména živá potrava, jako jsou cvrčci, šváby, sarančata a podobně. Vhodní jsou i mouční červi. Denně musí mít k dispozici misku s čerstvou vodou. Co se týká rozmnožování, tak připouštíme pouze dospělá zvířata v dobré kondici. Samička klade nejčastěji dvě vejce do předem připraveného hnízda, které pak zahrabe. Asi po 50 dnech se vylíhnou mláďata velká zhruba 8 cm. Odchováme je odděleně v menších nádobách.
Každý začátečník by měl vždy nosit ochranný oděv, rukavice a včelařský klobouk se závojem. Pozor, intenzivní pachy, pot, silně vonící kosmetické prostředky dráždí včely k útoku. Neměli byste rovněž nosit lesklé předměty (hodinky, prsteny, řetízky). Před započetím práce včely uklidněte kouřem z kuřáku, při práci se vyvarujte prudkým pohybům. Při práci se včelstvem si občas opláchněte ruce v čisté vodě. Navzdory všem bezpečnostním opatřením se zcela jistě nevyhnete občasnému bodnutí. Jestliže žihadlo okamžitě odstraníte, zmenšíte tím účinek jedu (k tomu stačí nehty). Místo vpichu následně ochlaďte. Slabý otok kolem místa vpichu je úplně normální. Velké otoky, změna barvy kůže, nevolnost, poruchy oběhového systému, nebo dokonce dušnost jsou příznaky alergické reakce. Při výskytu alergické reakce či při bodnutí do dutiny ústní nebo hltanu musí být postižený okamžitě dopraven k lékaři.
