JAK LOVÍ LIŠKA SLEPICE

Fotografie lišky obecné z přírody

Tady si můžete prohlédnout nejen fotografie lišky obecné z přírody, ale i jak loví.

Zdroj: Šelma liška obecná

Diskuze

V diskuzi LIŠKA OBECNÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pazdera.

Dobrý den je možné aby liška překonala 160 cm vysoké pletivo a zadávila 18 slepic a žádnou neodnesla?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Liška obecná

Potrava lišky obecné

Liška obecná je v podstatě nenáročný tvor. Je to prostě všežravec. Sežere od mnoha druhů rostlin až po maso opravdu vše. Složení potravy záleží na podmínkách, kde se momentálně nachází. Třeba myší sežere až 20 denně. Co nesežere, zahrabává si na svá místa, zhruba 10 cm hluboko, a když potřebuje, tak se pro to vrátí. Složení potravy můžeme rozdělit asi takto:

• Myši, hraboši, veverky, pískomilové a jiní hlodavci tvoří většinu jídelníčku. K dispozici je mají ve dne i v noci.
• Ptáci i vodní ptactvo.
• Králíci patří také mezi její hlavní kořist.
• Žížaly, housenky, brouci jsou bohaté na proteiny, a proto jsou také velice důležité v jídelníčku lišky.
• Žáby, ještěrky a ryby.
• Zajíci, kachny divoké, koroptve polní – loví převážně jejich mláďata nebo oslabené dospělé kusy.
• Srnčí zvěř – ve vysokém sněhu uloví i dospělého jedince, ale převážně se soustředí na srnčata.
• Slepice, kachny domácí, husy domácí – loví je hlavně v období liščat, kdy mají zvýšenou spotřebu potravy.
• Třešně, švestky, maliny, borůvky – nesmí být kyselé.
• Mršiny – hledá podél silnic, i když obětí se může stát ona sama.
• Odpad – zbytky v okolí domů, ale i žrádlo pro kočky.

Zdroj: Šelma liška obecná

Poradna

V naší poradně s názvem OCHRANNÁ LHŮTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alois Kobzan.

Jaká je ochranná lhůta po postřiku ? Za jak dlouho mohu pustit slepice do trávníku ???

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Před postřikem trávník posekejte, pak aplikujte Bofix a za deset dní znovu posekejte. Posekanou trávu nezkrmujte, ale kompostujte. 11. den po postřiku a po prvním sekání již můžete na trávu pustit zvířata.

Zdroj: diskuze Ochranná lhůta

Slepice na paprice v papiňáku

Ingredience: 1 slepice nebo 4 slepičí nohy, 1/4 l smetany, 1 velká cibule, olej, hladká mouka, sladká paprika, 1 slepičí bujón, sůl

Postup: Slepici rozčtvrtíme a potřeme solí. V papiňáku osmahneme na oleji nakrájenou cibulku, až zesklovatí, zaprášíme sladkou paprikou, necháme lehce zpěnit a zalijeme vodou. Vložíme čtvrtky slepice i s kůží a slepičí bujón. Přikryjeme víkem a vaříme asi 30 minut. Poté slepici vyjmeme, obereme z kostí a zbavíme kůže. Do šťávy vlijeme smetanu a mouku rozkvedlanou buď ve smetaně, nebo ve vodě a necháme asi 20 minut povařit. Omáčku můžeme zjemnit kouskem másla, popřípadě dosolit. Poté vložíme obrané maso. Podáváme s houskovým knedlíkem.

Zdroj: Slepice na paprice – recepty

Slepice na paprice podle Pohlreicha

Ingredience: 1 slepice s kůží, 1 větší cibule, 500 ml mléka, 300 ml smetany, 500 ml slepičího vývaru, 40 g červené mleté papriky, slunečnicový olej, lžička másla, sůl a pepř

Postup: Maso omyjeme, osolíme a opepříme. Na hlubší pánvi rozpálíme olej a rozporcované maso opečeme dozlatova a vyndáme je ven. Poté osmažíme dozlatova najemno nakrájenou cibuli, přidáme mletou papriku, promícháme a zalijeme mlékem a vývarem. Vložíme maso a dusíme doměkka. Hotové maso vyjmeme, omáčku zahustíme jíškou a vaříme dál pomalu asi 30 minut. Poté dosolíme a opepříme, přidáme smetanu a lžičku másla a ponorným mixérem vše rozmixujeme. Omáčku přecedíme. Podáváme s domácím houskovým knedlíkem.

Zdroj: Slepice na paprice – recepty

Co jsou milflerky

Miflerky jsou rousné zakrslé slepice. Jde o původní zakrslé plemeno chované v Evropě již po staletí. Vyznačuje se skromností, otužilostí, ale i poměrně dobrou snůškou. Barva kůže je bílá. Snůška je 100–120 kusů vajec s bílou až krémovou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 30 gramů.

Dospělý kohout dosahuje hmotnosti 0,7–0,9 kg, slepice pak váží 0,5–0,7 kg. Kohouti se kroužkují průměrem kroužku 16 milimetrů, slepice 15mm.

Rousná zakrslá slepice je slepice zakrslého typu s kratším, zavalitým, poněkud zvednutým trupem, vysoko neseným ocasem, typickou lyrovitou horní linií, spuštěnými křídly, supím peřím na holeních a hustými rousy. Většinou se chovají bezvousé, méně často vousaté rázy a občas i rázy se zkadeřeným opeřením.

Hlava tohoto plemene je menší až středně velká. Zobák je kratší, silný a lehce zahnutý, jeho barva je odvislá od zbarvení peří. Laloky pod zobákem jsou kratší a dobře zaoblené. Oči má rousná zakrslá slepice poměrně velké a výrazné a jejich barva souvisí se zbarvením peří. Křídla jsou dlouhá, uzavřená, dolů spuštěná tak, že kopírují osu holení. Ocas je středně velký, široce nasazený pod úhlem asi 60°, plynule vychází z linie sedla a je zřetelně vějířovitý.

Zdroj: Okrasné slepičky milflerky

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Zdroj: Houba liška obecná

Video recepty na slepici na paprice

Zde můžete vidět videorecept na slepici na paprice.

Zdroj: Slepice na paprice – recepty

Liška jedlá

Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liška obecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška obecná.

Zdroj: Houba liška obecná

Pěstování

Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné. Liška obecná je tržní houbou, to znamená, že je možné s ní v Česku obchodovat. Ročně se lišky obecné celosvětově prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě.

Zdroj: Houba liška obecná

Srovnání leoparda a levharta s gepardem

Gepard je v porovnání s leopardem rychlejší a má delší nohy. Leopard loví opice a gazely a umí šplhat po stromech.

Oproti levhartovi je gepard mnohem drobnější a má malou hlavu. Rozdíl najdeme i v kresbě na srsti: gepardí kresba sestává z černých plných skvrn, kresbu na srsti levharta tvoří květovitě vypadající shluky skvrn (takzvané rozety) s prázdným středem.

Zdroj: Gepard

Proč dělá krtek krtince

Krtek pod zemí buduje chodby, ať už obytné, tak i okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec či krtina. Hloubí dva typy tunelů. Těsně pod povrchem je tvoří v době, kdy pátrá po samičkách. V hloubce 5–20 cm pak vyhrabává tunely, ve kterých žije a skladuje potravu. Délka tunelů může být až několik stovek metrů.

Zdroj: Krtek obecný

Zajímavosti o lišce obecné

• Značení teritoria probíhá v nočních hodinách.
• Značí močí a trusem.
• Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
• Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
• V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
• Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
• Pro myslivce je liška obecná přemnoženou zvěří.

Zdroj: Šelma liška obecná

Výskyt lišky obecné

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.

Zdroj: Houba liška obecná

Slepice na paprice se zakysanou smetanou

Ingredience: 1 rozporcovaná slepice na čtvrtky, 1 cibule, 60 g másla, 1 lžíce sladké papriky, 2 rajčata nebo 1 lžíce rajčatového pyré, 1 litr drůbežího vývaru z kostky, 1 kelímek kysané smetany, 2 lžíce hladké mouky, několik lžic mléka na zředění, sůl

Postup: Slepici důkladně omyjeme, osušíme a rozdělíme na 4 porce, které osolíme. Cibuli oloupeme a nakrájíme co nejvíc nadrobno. V kastrole rozehřejeme máslo a opékáme na něm cibulku, než zesklovatí. Poté cibulový základ odstavíme ze sporáku, přisypeme sladkou papriku a necháme ji pěkně rozvonět v rozpáleném tuku. Na cibulku s paprikou vložíme připravené porce masa, důkladně je obalíme v této směsi a necháme minutku dvě zatáhnout. Pokud chceme mít šťávu červenější, vmícháme do ní před vařením ještě lžíci rajčatového pyré. Poté podlijeme vývarem, zakryjeme poklicí a dusíme na mírném ohni, než maso úplně změkne. Hotové maso vyndáme z hrnce, paprikový základ odstavíme z plotny. V kysané smetaně si rozmícháme mouku. Směs lze zředit trochou mléka (přibližně na hustotu palačinkového těsta). Tuto směs přilijeme k základu a dobře ji v něm rozmícháme, aby se neutvořily hrudky. Vrátíme na sporák a přivedeme k bodu varu. Pak ztlumíme teplotu a za stálého míchání smetanovou omáčku ještě asi deset minut vaříme. Na závěr ochutíme.

Zdroj: Slepice na paprice – recepty

Slepice na paprice s noky

Ingredience: 1 slepice, 1 zakysaná smetana, 1 smetana, jíška, 1 větší cibule, 4 čajové lžičky mleté sladké papriky, 6 kuliček nového koření, 6 kuliček jalovce, 3 větší bobkové listy, olej, sůl, citronka (může být i ocet) na dochucení

Postup: Na oleji osmahneme cibuli, přidáme koření, zasypeme mletou paprikou a zalijeme trochou vody. Necháme asi 5 minut povařit a přihodíme rozporcovanou slepici. Zalijeme ještě asi 1–1,5 l vody a pod pokličkou dusíme, dokud není maso měkké. Když je maso měkké, tak ho vyndáme na talířek, obereme, anebo kdo nechce přijít o obíračku, tak ho nechá tak, jak je. Mezitím si smícháme zakysanou smetanu se sladkou a s jednou sběračkou omáčky. Nalijeme do omáčky, chvilinku povaříme a pak zahustíme jíškou. Když je omáčka zahuštěná, tak do ní vrátíme maso a dochutíme ji solí a citronkou. Podáváme s máslovými noky.

Noky

Ingredience: 60 g másla, 1 vejce, 1 lžička soli, 500 g hrubé mouky, 300 ml mléka, 1/2 lžičky prášku do pečiva

Postup: Změklé máslo ušlehejte s vajíčkem a solí do pěny. Z mouky odeberte malou část, kterou promíchejte s práškem do pečiva a ponechte stranou. K máslu s vajíčkem střídavě zapracujte mléko a zbylou mouku. Těsto nechte cca 30 minut odpočívat při pokojové teplotě. Poté zapracujte poslední část mouky s práškem do pečiva. Připravte si velký hrnec s vroucí osolenou vodou. O stěnu misky odkrajujte z těsta lžící nočky. Vařte je přibližně 8 minut, poté ihned slijte nebo vylovte cedníkem. Uvařené nočky promastěte máslem, aby se příliš neslepily.

Zdroj: Slepice na paprice – recepty

Přírodní hnojivo ze slepičinců

Pokud chováte slepice a nebo máte přístup ke slepičímu trusu a řešíte z čeho vyrobit domácí hnojivo na květiny, tak zde přinášíme recept, jak vyrobit tekuté hnojivo z jejich kuřinců. Do velkého sudu dáme 5 dílů kuřinců a k nim přidáme 15 dílů vody. Směs důkladně promícháme a necháme ustát dva týdny při občasném promíchání. Sud je dobré umístiti na slunné místo, aby ho mohlo prohřívat slunce. Teplo je velmi důležité pro vznik kvalitního hnojiva z kuřinců. Po uplynutí doby přepustíme tekutou část do jiné nádoby a oddělíme tím sedlinu. Získanou tekutinu ze slepiřinců pak přidáváme do zálivky v poměru 1 díl hnojiva na dva díly vody. Tekuté hnojivo ze slepičinců je bohaté na dusík a fosfor a proto je vhodné pro rostliny v období květu a zrání.

Zdroj: Složky hnojiv