Rychlá odpověď: Ptačí budku vybírejte hlavně podle druhu ptáka, velikosti dna a průměru vletového otvoru. Pro sýkorky se nejčastěji používá menší uzavřená budka, pro kosa spíše polobudka s otevřenou přední částí. Největší chybou je špatný otvor, bidýlko a budka zavěšená tam, kam snadno dosáhne kočka.
Když jsem poprvé věšel budku na zahradě, řešil jsem hlavně to, aby nějak vypadala. Až po první sezoně jsem pochopil, že ptákům je ozdobná stříška celkem jedno, ale poznají špatný rozměr, zatékání, přehřívání i nebezpečné umístění.
U ptačích budek se proto vyplatí myslet jako praktik, ne jako dekoratér. Správná budka musí být jednoduchá, suchá, čistitelná, bez zbytečného bidýlka a hlavně přizpůsobená tomu, zda chcete sýkorky, špačky, vrabce, rehky nebo kosa.
FAQ – ptačí budky, rozměry, plánky a praktické chyby
Jaké rozměry má mít ptačí budka pro sýkorky?
Ptačí budka pro sýkorky má mít dno přibližně 12 × 12 až 14 × 14 cm a menší vletový otvor.
U sýkorek je nejdůležitější sladit vnitřní prostor a velikost otvoru. Pro menší sýkory se používá menší otvor, pro koňadru o něco větší. Příliš malá dutina znamená tísnění mláďat, přehřívání a horší vývoj peří. Příliš velký otvor zase pustí dovnitř větší druhy nebo usnadní útok predátorů. V praxi bych raději udělal pevnou jednoduchou budku než ozdobný domeček.
Jaký má být vletový otvor pro sýkorky?
Vletový otvor pro sýkorky bývá nejčastěji kolem 28 až 34 mm podle toho, na jaký druh cílíte.
Menší otvor se hodí pro drobnější sýkory, větší pro koňadru a podobné druhy. Chyba je udělat otvor „pro jistotu“ velký, protože tím se budka stane méně bezpečnou. Pokud chcete podpořit hlavně malé pěvce, držte se menšího otvoru a nedávejte před něj bidýlko. Bidýlko ptáci nepotřebují, ale kočka, kuna nebo strakapoud ho mohou využít.
Jak vyrobit budku pro kosa?
Budka pro kosa není klasická uzavřená budka s kulatým otvorem, ale spíš otevřená polobudka.
Kos černý běžně nehnízdí jako sýkorka v hluboké dutině. Pokud mu chcete pomoci, dává větší smysl polobudka pro kosa s otevřenější přední částí, umístěná klidněji a níže v zeleni. U kosa je důležité krytí, nerušené okolí a dostupnost potravy. Samotná budka nestačí, pokud je zahrada úplně sterilní, bez keřů, listí, vlhčích míst a přirozeného hmyzu.
Je lepší ptačí budku koupit, nebo vyrobit?
Ptačí budku můžete koupit i vyrobit; důležitější než cena je správný rozměr, čištění a bezpečné zavěšení.
Levná koupená budka může fungovat, pokud má správný otvor, silnější stěny, přesah střechy, bezpečný závěs a dá se otevřít. Domácí výroba má výhodu, že si rozměry pohlídáte sami. Já bych nekupoval budku jen podle vzhledu. Vždy bych zkontroloval vnitřní rozměr dna, průměr otvoru, absenci bidýlka a to, jestli do ní nebude zatékat.
Kdy je nejlepší vyvěsit ptačí budku?
Ptačí budky je nejlepší vyvěsit už na podzim nebo v zimě, nejpozději před začátkem hnízdění.
Ptáci si vhodná místa často prohlížejí dříve, než člověk začne na jaře řešit zahradu. Podzimní vyvěšení má výhodu v tom, že budka na místě přirozeně „zestárne“, ztratí pach novoty a ptáci ji mohou využít i jako úkryt. Když budku pověsíte až v plném jaru, pořád může pomoci, ale šance na obsazení v dané sezoně bývá menší. Nejlepší je předstih.
Jak vysoko pověsit ptačí budku?
Ptačí budka se obvykle věší několik metrů nad zem, ale výška závisí na druhu ptáka a místě.
Pro běžné sýkorníky se v zahradách často volí výška, kam nedosáhne člověk ani kočka bez šplhání.
Videonávody: ptačí budky, rozměry, plánky a chyby při výrobě
U ptačích budek se vyplatí vidět práci rukama. Na papíře vypadají rozměry ptačí budky jednoduše, ale v dílně se nejčastěji chybuje u vletového otvoru, spojování dna, přesahu střechy, otevírání pro čištění a zavěšení na strom. Vybral jsem proto videa, která dohromady dobře ukazují výrobu, školní i domácí postup, odbornější vysvětlení a praktické detaily.
Moje zkušenost: nejlépe mi fungovala úplně jednoduchá budka bez ozdob, z prken silných přibližně 18–22 mm, s hrubší vnitřní stěnou a bez bidýlka. Když jsem jednou nechal před otvorem malý kolíček „pro pohodlí ptáků“, zpětně jsem pochopil, že jsem tím spíš pomohl predátorům než sýkorkám.
Video
Největší přínos
Pro koho je vhodné
Řeknijak: budka pro sýkorky
Jednoduchý domácí postup a dostupný materiál
Začátečník, chalupa, rodinná dílna
Patronáty: Jak na ptačí budky
Vysvětlení, proč budku dělat bezpečně a smysluplně
Školy, rodiny, komunitní projekty
Zoo a BZ: budka pro koňadry
Praktický návod na budku pro sýkoru koňadru
Kdo chce cílit na sýkorky
Vidlák: budka pro sýkorky a brhlíky
Delší zkušenost s životností a opravami
Kutilové, kteří chtějí bytelnější řešení
Prima nápadů: budka, kterou zvládnou děti
Jednoduchost montáže a názornost
Rodiny s dětmi, začínající kutilové
Ornitolog na drátě: ptačí budky a obyvatelé
Širší ornitologický kontext
Kdo chce vědět, komu budka opravdu pomůže
Jak vyrobit ptačí budku pro sýkorky
Toto video je vhodné jako první praktická ukázka, pokud hledáte ptačí budka pro sýkorky plánek, jednoduchý postup a levnou výrobu. Důležité je vnímat ho jako domácí návod, u kterého je potřeba hlídat bezpečnostní detaily: budka má být bez bidýlka, musí jít čistit a otvor musí odpovídat cílovému druhu.
Důležité pasáže: začátek videa ukazuje materiál a základní rozměření, střední část postup řezání a skládání, závěr hotovou budku. Při sledování si hlídejte hlavně vletový otvor, způsob uchycení dna a možnost budku po sezoně otevřít.
Patronáty: Jak na ptačí budky?
Toto video má smysl hlavně pro pochopení, že ptačí budky nejsou dekorace, ale náhradní hnízdní dutiny. Hodí se ke článku proto, že vysvětluje širší souvislosti: proč ptákům chybí přirozené dutiny, proč budky vyvěšovat rozumně a proč se nevyplatí zaplnit zahradu špatně udělanými budkami.
Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků
Ptáků v krajině ubývá. Co může být příjemnějšího než probouzení se do ptačího zpěvu, pokřikování hladových mláďat vykukujících z budky nebo poskakování ptáčků na krmítku. Na trhu najdete dřevěné výrobky z masivního FSC dřeva s dlouhou životností i budky ze speciální ekologické směsi cementu, dřevěných pilin a pojiv, o kterých se dá s nadsázkou říct, že je pověsíte jednou provždy. Výrobky na našem trhu mají mnoho atestů předních evropských ornitologických organizací včetně České ornitologické společnosti. Samozřejmě si můžete vyrobit vlastní budku.
Hnízdní budky slouží těm druhům ptáků, kteří nestaví vlastní hnízda, ale k hnízdění využívají obvykle dutiny, polodutiny nebo štěrbiny. Ty mohou vzniknout ve stromech přirozenou cestou, například odlomem větví, nebo je do kmenů vytesaly jiné ptačí druhy, v našich podmínkách obvykle strakapoud velký nebo datel černý. Může se však jednat i o různé polodutiny či štěrbiny, které se na stromech, ale i ve skalách vyskytují obvykle v hojné míře.
Nedostatek přirozených dutin může být poměrně snadno kompenzován vyvěšováním ptačích budek. Při jejich aplikaci však musíme mít vždy na paměti, že jde o řešení pouze náhradní, hlavním cílem by měla být ochrana starých stromů. Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří její kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí, zejména deštěm a kolísáním teploty, i před útoky nejrůznějších predátorů. Nesmí také ptáky nijak ohrožovat, ať už svým technickým stavem nebo způsobem zavěšení. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Budka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat. Takové budky potom ptáci vyhledávají a často i upřednostňují před přirozenými dutinami. Naopak pokud má budka konstrukční nebo jiné vady či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí.
Prkna na výrobu ptačí budky pro sýkory by měla být kolem 2 cm silná, aby byla budka pevná, v létě se nepřehřívala a za jarních nocí neprochladla. Vnější strana budky by měla být do hladka opracovaná a ošetřená nátěrem v přírodních barvách, aby déle vydržela. Vnitřek hladký (ani nabarvený) být nesmí, pouze po přirozeně drsných stěnách se dostanou odrostlá mláďata na svou první cestu do světa. Řešením je neopracovaná strana prken nebo dodatečně vytvořené příčné zářezy. Dno by mělo být schované mezi stěnami budky, jinak by sem vzniklou spárou zatékalo. Střecha musí stěny přesahovat tak, aby do budky nezatékalo, zešikmení napomůže odtoku vody. Dno by mělo být o rozměrech nejméně 14 x 14 cm, výška 20–25 cm, svislý oválný vletový otvor o rozměrech 3 x 4,5 cm. Oválný tvar není podmínkou, ale je pro ptáky komfortnější.
Zde můžete vidět, jak vypadají různá krmítka pro sýkory: budka pro sýkory.
Každá ptačí budka musí odpovídat způsobu života a zvyklostem opeřenců, jinak zůstane neobydlena.
Materiál: pilka, vrtačka, vrtáky, tužka, metr, hoblík nebo smirkový papír, prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm, prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm, barva, štětec, vruty do dřeva
Postup: Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky. Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky. K sešroubování jednotlivých dílu použijeme vruty do dřeva o délce 40 mm. Máme-li budku sešroubovanou, připevníme k její zadní stěně závěsnou lištu. Lišta zhotovená z laťky 8 x 50 cm slouží k přichycení budky na strom. Budku opatříme vhodným ochranným nátěrem. Natřeme ji nenápadnou hnědou nebo zelenou barvou, výraznějších barev se totiž ptáci bojí. Pokud však nemáme k dispozici žádnou vhodnou barvu, nic se neděje. Budku můžeme nechat klidně i nenatřenou.
Než se pustíte do práce nebo jen zvolíte koupi budky, ujasněte si, pro který druh má být budka určena – podle toho potom vyberete její rozměry, velikost dutiny a vletového otvoru. Budka by měla mít dobré izolační schopnosti, vyplývající z kvalitních materiálů, a nezávadný vnější nátěr, který prodlouží její životnost.
U každé budky jsou nejdůležitějšími parametry velikost a tvar vletového otvoru a vnitřní rozměry hnízdní dutiny, rozměry dna a hloubka dutiny. Nejčastější je používání budek s vletovým otvorem o průměru 28, 34 a 45 mm, ale pro větší druhy ptáků se používají i otvory 65, 85 i 120 mm. Chceme-li, aby došlo ke zdárnému vyvedení mláďat, musí být hnízdní dutina (to je vnitřní rozměry budky) dostatečně prostorná, a to i pro dospívající mláďata. Jako minimum se například pro běžné druhy sýkor uvádí 12 x 12 cm, optimum je však o něco větší – 13 x 14 cm. V málo prostorné dutině se mláďata vzájemně utiskují, za horkých dnů se dusí a hynou. Naopak za deštivého počasí seskakují promáčení rodiče v úzkém prostoru na stěsnaná mláďata, místo na okraj hnízda, a mláďata pak provlhnou, prokřehnou a uhynou. Dostatečně velký prostor je důležitý i pro správný vývin peří, zejména letek, což je důležitý faktor pro přežívání mláďat po opuštění hnízda.
Ve svém příspěvku VÝROBA BUDKY PRO ČMELÁKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vysloužil Zdeněk.
Prosím o zaslání plánku na výrobu budky pro čmeláky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Rabens.
Rád bych si budku pro čmeláky vyrobil.To by pro mne nebyl problém!Zatím jsem se ale nikde nedočetl kde se dává přikrmování.Před vchodem do včelína,nebo dovnitř?
Díky K.R.
A pokud bych během týdne včelín umístil,je ještě naděje že ho obsadí?
Díky K.R.
V naší poradně s názvem HRYZEC VODNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan.
Dobrý den! Ptám se asi na nezodpověditelný dotaz. Jak se určitě zbavit poškozování ovocných stromů hryzcem? Děkuji. Ivan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Existují různé metody, jak se zbavit hryzců, v závislosti na situaci a preferencích. Patří mezi ně povzbuzování přirozených nepřátel, kladení pastí, používání plynových bombiček nebo instalace ochrany kořenů rostlin.
Povzbuzujte přirozené nepřátele
Povzbuzujte přirozené predátory hryzců, jako jsou lišky, draví ptáci nebo sovy, například tím, že jim poskytnete hnízdní budky nebo bidýlka.
Nastražování pastí
Pasti na hryzce lze umístit do chodeb. Je důležité pasti pravidelně kontrolovat a vyprazdňovat. Nastražování pastí je poněkud složité, ale docela úspěšné. Dodávají se v různých provedeních, včetně klasických cvakacích pastí. Klasikou jsou drátěné pasti a klešťové pasti, jejichž ovládání vyžaduje značnou zručnost. Snadněji se manipuluje s trubkovými pastmi vyrobenými z nerezové oceli nebo plastu, které se instalují svisle v tunelu.
Kromě toho jsou k dispozici i trubkové pasti pro odchyt živých jedinců. Nejlepší doba pro odchyt je zima.
Plynové bombičky
K hubení lze použít plynové bombičky. Doporučuje se však opatrnost, protože používání plynových bombiček je povoleno už jen ve Švýcarsku a nese určité riziko. Bombičky se vkládají do nor hryzců a zapalují se. Tím se vytváří toxický oxid siřičitý. Zde je seznam všech dostupných plynových bombiček na hubení hryzců a jejich obchodních názvů: https://www.psm.admin.ch/de…. Prodejce hledejte na Švýcarském internetovém trhu.
Ochrana kořenů
Citlivé rostliny chraňte tím, že je obklopíte drátěnými koši nebo speciálním pletivem na ochranu kořenů.
Další tipy
K odpuzení hryzce lze použít také ocet, octovou esenci, lihoviny, terpentýn nebo líh. Říká se, že zvířata odstrašují i kyselé podmáslí nebo česnek.
Často se také doporučuje odhánět hryzce vysazováním řepčíku královského (Fritillaria imperialis), který hryzec přímo nesnáší.
Pravidelné prořezávání rostlin může hryzcům zabránit jejich přirozenému úkrytu.
Udržujte okolí ovocných stromů v čistotě a pravidelně odstraňujte rostlinné zbytky, abyste hlodavcům zabránili nalezení zdroje potravy.
Dno ptačí budky pro vrabce by mělo mít rozměry 12 x 12 cm, výšku 25 cm, kulatý vletový otvor o průměru 28 mm. Malý vletový otvor zabrání větším ptákům, aby menší vyhnali a budku obsadili sami.
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foltýnková Zdenka.
Vršky rostliny získaly žlutou barvu -opravdu citronově žlutou barvu, jinak na nich není nic vidět
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Důvody žloutnutí listů u rajčat:
- mohlo by to být z důvodu nedostatku dusíku v půdě. Zda-li je to tento případ můžete zjistit zkontrolováním hladiny dusíku v půdě a pak případně přidat trochu výživných látek do půdy. Po několika dnech můžete pozorovat, jestli jsou stále žluté a nebo začaly zelenat.
- dalším důvodem by mohla být houba nebo bakteriální problém jako Alternaria alternata nebo dalších nemocí rajčat. Pokud vaše rostlina má nějakou takovou nemoc, pak by měla být odpovídajícím způsobem ošetřena.
- někdy to může být problém se škůdcem v rostlinách, který musí být správně odstraněn. Mohly by to být housenky nebo červi ovlivňující zdravotní stav rostliny rajčete. Můžete použít organické pesticidy, jenž se dobře vypořádají s touto situací.
Před provedením jakýchkoli změn s půdou nebo přidáním pesticidů, je třeba se ujistit, že rostlina není vysychlá. Půda by měla být dostatečně vlhká. Pokud tomu tak není, pak může být i tento malý nedostatek důvodem ke žloutnutí listů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Dno ptačí budky pro špačka by mělo mít rozměry nejméně 15 x 15 cm, výšku nejméně 30 cm, oválný vletový otvor o rozměrech 4,5 x 5 cm. V budce se mohou ubytovat i menší ptáci, jako jsou brhlíci, sýkory, rehci a také strakapoudi a žluny, pokud nemají v čem tesat vlastní dutiny.
Ve svém příspěvku KOLAUDACE BYTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel David.
Zdravim potreboval bych poradit zda je potreba kolaudovat byt ktery se chystam vybudovat ve svem dome aby ho mohly uzivat najemnici diky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den, ráda bych koupila byt, který je na katastru veden jako ateliér, jelikož má snížený strop. Vzhledem k tomu, že na byt, který je takto zapsán na katastru, mi staveb. spořitelna odmítá půjčit peníze, stávající majitel tudíž řekl, že bude muset byt překolaudovat, aby byl na katastru veden jako byt a ne jako ateliér. Má otázka zní, zda je tedy možné takto "atelier" zkolaudovat, když nesplňuje dané parametry. To by ho podle mě jako byt zkolaudovali rovnou ne? Ještě by mě zajímalo, jak popř. dlouho takové překolaudování cca trvá? Děkuji za odpověď. S přáním hezkého dne J. Frídová
Vrtáky do dřeva se používají pro všechny druhy měkkého a tvrdého dřeva – smrku, dubu, buku, překližkové a dřevotřískové desky, ale třeba také lamina. Vrtáte-li do dřeva, potřebujete někdy udělat otvor, který bude vidět, tedy pěkný, souměrný a bez otřepených okrajů. Právě k tomu slouží u spirálového (šroubovitého) vrtáku do dřeva základní tvar obráceného „M“. Dva podpůrné hroty souměrně oříznou materiál. Mezi těmito hroty se nachází středicí hrot, který vrták vede v díře, aby neujížděl. Spirálový vrták z chrom-vanadiové oceli je nejčetnějším typem vrtáku do všech typů dřeva, je vhodný na otvory o malém průměru. Hodí se také k vyčištění vyvrtaných děr od třísek a nečistot a na předvrtání pro vruty.
Chcete-li udělat otvor o větším průměru či dlouhý, hodí se na to lépe plochý vrták, který je i poměrně levný. Někdy se s ním ale vrtá hůř, protože na něj musíte více přitlačit. Abyste se zbavili zbytečné námahy, je lepší použít samozatahovací plochý vrták se šroubovicí na středicím hrotu, která vrták vtahuje sama do vrtaného materiálu. Ploché vrtáky jsou k dostání i ve variantě s proměnlivou šířkou. Bosch je vyrábí na principu dvou vrtacích destiček spojených šroubkem, který dovoluje nastavit si průměr vrtaného otvoru (10 a 25 mm). Narex Bystřice je vyrábí tak, že si do vrtáku nasazujete přímo destičky různých šířek.
Dalším typem vrtáku do dřeva je hadovitý vrták, který je vhodný na dlouhé díry například v bednění či krovech nebo na otvory s velkým průměrem. Důležité u něj proto je, jak dobře odvádí z hluboké díry piliny. Může nebo nemusí mít samozaváděcí hrot. Dřevo vrtá napříč i podél vláken, je velmi přesný, ale na druhou stranu také poměrně drahý.
Pro truhláře jsou pak určeny ještě speciální vrtáky, které slouží k vrtání otvorů pro nábytkové panty. Pro vrtání v laminu či MDF jsou určeny vrtáky s tvrdokovovými břity. Pro vrtání ve dřevě stačí Förstnerův vrták s křížovým ostřím uprostřed a vyhlazovacím válcovým břitem na obvodu. Tyto vrtáky jdou použít i pro převrtání suků ve dřevě (práce pro takzvané sukovníky). Na výrobu součků můžete použít součkovač, kterým suky ve dřevě nahradíte. Tento postup můžete také s úspěchem použít pro zakrytí šroubovaných spojů ve dřevě na pohledových plochách.
Vrtání do dřeva není většinou nijak obtížné, protože se obvykle jedná o měkký materiál. Speciální vrtáky do dřeva poznáte podle špičatého středového hrotu. Ale k vrtání do dřeva můžete bez potíží použít i vrtáky do kovu, ale zde je obzvláště důležité snížení tlaku na vrták při výjezdu na druhé straně materiálu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Způsoby jak zazimovat jezírko se liší podle jeho osídlení. Choulostivější rostliny, například některé tropické druhy leknínů, vodní hyacinty, pistie, ale i živočichy, jako jsou běžné akvarijní rybky a teplomilné želvy přemístíme z jezírka na vhodné místo dříve, než začnou teploty dlouhodobě klesat pod kritickou hranici. Vyloženě teplomilné druhy rostlin i živočichů lze zimovat i při pokojové teplotě.
V hloubce od 40 cm (lépe však 50 až 70 cm) můžeme bez problémů zimovat veškeré mrazuvzdorné vodní a bahenní rostliny. Nádrž nemusí být takto hluboká ve všech částech, stačí například větší prohlubeň ve středu jezírka, kam na zimu přemístíme rostliny z mělčích okrajových částí.
V jezírkách hlubokých alespoň 1 m, lépe však 1,5 m, přezimují bezpečně i ryby a některé vodní želvy, pocházející z klimatu podobného našemu (například želva nádherná). Teplota vody se v hloubkách přes 1 m drží v zimě stále kolem +4 °C. Při delším poklesu teplot pod 7 °C přestávají rybky přijímat potravu, samy se stáhnou do nejhlubší části jezírka a upadají do stavu letargie.
Pokud v jezírku zimujeme ryby, případně i vodní želvy, je důležité jej na podzim vyčistit od organických zbytků, jako jsou zbytky rostlin, spadané listí nebo mrtví živočichové. Vylovíme je síťkou nebo jezírko aspoň zčásti vypustíme, vyčistíme a vodu znovu doplníme. Ze zbytků rozkládajících se rostlin se uvolňují toxické plynné látky, které mohou v omezeném prostoru jezírka dosáhnout nebezpečně vysoké hladiny a obyvatele otrávit. Většinou se nepodaří vylovit všechny zbytky, navíc k odumírání částí vodních rostlin dochází i přes zimu, takže se nebezpečné plyny sice mírně, ale přece stále vytvářejí. Omezené množství však nevadí, pokud plyny unikají volně do vzduchu. I proto je důležité zabránit zamrznutí vodní hladiny.
Zamrzlá vodní hladina je nebezpečná především pro ryby a želvy. Ale při déletrvajících velkých mrazech se může vytvořit tak silná vrstva ledu, že dosáhne až k rostlinám a poškodí je. Hrozí-li takové mrazy, je dobré i led na jezírku, kde pěstujeme pouze rostliny, rozbíjet nebo hladinu nad místem zimování zakrýt polystyrénovými deskami, kusy dřeva, svazky větviček. Voda nezamrzne nebo se zde vytvoří jen slabší, nesouvislá vrstva ledu.
Pokud v jezírku rostou rostliny se stonky vystupujícími nad hladinu, které v zimě zasychají, nikdy je před zimou neodřezáváme. V ledu totiž vytvoří přirozené „větrací“ otvory – led kolem nich není tak silný a plyny mohou pronikat i skrz suché, odumřelé stonky rostlin. Do vody můžeme také umístit svazek větví, slámy či jiný vhodný materiál, který také umožní difuzi plynů.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Podle materiálu, z něhož je postavená zeď, použijte vhodný přístroj. Platí základní pravidlo: čím silnější motor, tím větší rozsah použití. Na lehčí práce stačí akumulátorový šroubovák, třeba při vrtání do sádrokartonu a pórobetonu. U klasického zdiva si sice s akupřístrojem poradíte taky, ale vhodnější je zvolit výkonnější příklepové vrtačky.
Nejprve je potřeba zvolit správný vrták, a to podle toho, do kterého materiálu budete vrtat. Vždy se snažte vybrat vrták určený do materiálu, který chcete vrtat. Problém nastane u plastů, gumy. Žádné vrtáky na plasty se nevyrábí, proto se k jejich vrtání používají vrtáky do dřeva, na vrtačce se ale sníží otáčky motoru, aby se netavily okraje díry. Při vrtání hlubších děr do plastů je dobré dělat kratší přestávky, aby díra vychladla a vrtání bylo plynulé, bez otřepů na okrajích.
Nejčastěji se vrtají díry kolmo k vrtané ploše. To znamená, že se vrtačka musí držet pokud možno svisle. Na menších součástkách nebo na prknech a deskách toho lze dosáhnout pomocí stojanu na vrtačku. To je velice užitečná pomůcka, kterou je určitě dobré si pořídit. Lze na ní nastavit i hloubku díry, takže vám odpadá její zdlouhavé přeměřování. Když stojan nemáte nebo když vrtáte do zdi, musíte vrtačku držet kolmo od oka. Chce to trochu cviku, ale zas tak těžké to není. Když jste na vrtání dva, tak jeden může vrtat a druhý kontrolovat kolmost. Místo pro vrtání si označte křížkem. Aby vrták do zdi nepronikl našikmo, vždy nasaďte špičku vrtáku kolmo k povrchu a pak spusťte přístroj. Teprve až se vrták pevně opře, začněte na přístroj tlačit. Když potřebujete otvor s větším průměrem, vytvořte díru nejprve menším vrtákem, poté nasaďte větší a otvor rozšiřte a prohlubte.
Při vrtání pod úhlem je práce složitější. Například si zkuste položit vedle vrtačky dřevěný špalík seříznutý na požadovaný úhel a řídit sklon podle něj, nebo to prostě musíte odhadnout.
Vrtačkou v žádném případě v díře neklepejte ze strany na stranu ani na vrtačku netlačte. Vrtání tím jednak příliš neurychlíte a ještě zničíte vrták. Jedinou výjimkou je vrtání do zdi příklepem, ale to se používá spíše jako záchranná brzda, protože když nepřitlačíte, tak příklep nefunguje.
Hloubku děr můžete přeměřovat několika způsoby. Když máte stojan, tak si ji můžete přímo nastavit, dále se prodávají různé prstence, které se šroubují na vrták, nebo mají vrtačky v příslušenství měrné tyče, které se uchycují přímo na tělo vrtačky. Pokud ale nic z toho nemáte, můžete si pomoci šuplérou nebo dřevěnou špejlí a pravítkem.
Během vrtání používejte ochranné brýle a rukavice. Pro příklepové vrtačky existuje jako příslušenství speciální odsávací zařízení, které zachycuje prach už během vrtání. Jako alternativu můžete pod otvor přilepit sáček nebo přeložený arch papíru se zahnutými růžky. Kromě toho byste měli podlahu pod otvorem zakrýt lepenkou či fólií. Můžete také poprosit pomocníka, aby pod otvorem přidržel hadici zapnutého vysavače, raději ale ne domácího, na stavební prach jsou speciální průmyslové.
V naší poradně s názvem JAK SI VYROBIT SVŮJ RANDAP ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Ví někdo prosím ,jak si doma vyrobit randap ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Roundup je přípravek, který ničí vše zelené. Jen málo rostlin mu dokáže odolat. Proto se hojně používal na ničení plevelů. Roundup je založen na účinku tak zvaného glyfosfátu, o kterém se vedou debaty, zdali je toxický. Zatím nebylo nic potvrzeno, ale preventivně byl stažen z maloobchodního prodeje kvůli domněnce, že by mohl být karcinogenní. Co tedy použít na hubení plevele místo Roundupu? Existuje přírodní alternativa glyfosátu. Levným a účinným nástrojem proti plevelům může být roztok z octa, soli a saponátu. Jde o levný a účinný nástroj proti plevelům může být roztok připravený smícháním octa, soli a Jaru. Nefunguje to ale lépe než Roundup. Pokud jste odpůrci používání Roundupu nebo chcete ocet používat z jiných důvodů, určitě to můžete udělat, ale uvědomte si, že s ním budete muset postřikovat pořád dokola, protože vždy zničí jen to, co je nad zemí. Další variantou jsou herbicidy na bázi železa, které se aplikují na aktivně rostoucí drobné plevele v trávnících na jaře nebo na podzim, když jsou chladné teploty a dostatek vláhy. Ošetření by mělo být znovu aplikováno 4 týdny po první aplikaci a pro dlouhodobý účinek opakováno maximálně ale celkem 4 krát za rok. Po ošetření může dojít ke ztmavnutí listů trávníku. Tráva se však obvykle zotaví během několika dnů až týdne. Štítky na komerčně dostupných produktech uvádějí nízké, střední a vysoké dávky pro hubení specifických plevelů. Střední a vyšší dávky pravděpodobněji způsobí změnu barvy trávníku v chladném období. Přípravky na bázi železa mají na sobě uvedeno Tekuté / kapalné železo, Chlorid železitý.
Čmelín nefunguje nejčastěji kvůli špatnému umístění nebo načasování. Proč čmelín nefunguje je nejčastější problém.
Pokud je čmelín na přímém slunci, ve větru nebo připravený pozdě, čmeláci ho ignorují. Funkční čmelín musí být v polostínu a připravený brzy na jaře. Řešení je změnit místo a načasování. Bez těchto úprav se čmeláci většinou nikdy nenastěhují.
Jak přilákat čmeláky do čmelínu opravdu spolehlivě?
Čmeláky přilákáte do čmelína pouze v době, kdy královna hledá hnízdo. Jak přilákat čmeláky závisí na správném čase.
Největší šance je v březnu a dubnu. Čmeláci hledají hnízdo jen krátké období. Pokud ho propásnete, čmelín zůstane prázdný. Pomáhá také přirozené prostředí a klid. Kombinace času a místa rozhoduje o úspěchu.
Kdy je nejlepší čas umístit čmelín na zahradu?
Čmelín je nutné umístit ven brzy na jaře. Kdy umístit čmelín je zásadní otázka.
Ideální je období březen až začátek dubna. Pozdější instalace výrazně snižuje šanci na osídlení. Čmeláčí královny hledají hnízdo jen krátce. Pokud čmelín není připravený včas, sezóna je ztracená.
Jak hluboko dát čmelín do země?
Čmelín by měl být mírně zapuštěný nebo umístěný těsně nad zemí. Jak hluboko čmelín ovlivňuje podmínky.
Příliš hluboké umístění může způsobit vlhkost, zatímco příliš vysoko je nepřirozené. Ideální řešení je lehké zapuštění nebo stabilní umístění na povrchu. Důležité je suché prostředí a ochrana před deštěm.
Jak poznat, že se čmeláci nastěhovali?
Obsazený čmelín poznáte podle pravidelného pohybu čmeláků u vstupu. Jak poznat čmeláky je jednoduché.
Uvidíte čmeláky, kteří létají dovnitř a ven. Aktivita bývá postupně silnější. Pokud je čmelín prázdný, žádný pohyb neuvidíte. Pozorování zvenku stačí – není nutné čmelín otevírat.
Proč čmeláci čmelín opustí?
Čmeláci opouštějí čmelín kvůli špatným podmínkám nebo rušení. Proč čmeláci odejdou je častý problém.
Nejčastější příčinou je přehřívání, vlhkost nebo zásahy člověka. Rušení hnízda může způsobit okamžité opuštění. Řešení je minimalizovat zásahy a zajistit stabilní prostředí.
Jaký vstupní otvor je nejlepší?
Vstup musí být úzký a chráněný. Vstup čmelín je kritický prvek.
Příliš velký otvor čmeláky odrazuje a zvyšuje riziko predátorů. Správný vstup simuluje přirozený tunel. Tohle rozhoduje, jestli čmeláci čmelín přijmou.
Jak dlouho žijí čmeláci v čmelínu?
Čmeláci žijí v čmelínu jednu sezónu. Jak dlouho žijí čmeláci závisí na cyklu.
Na konci léta kolonie zaniká a přežívají jen nové královny. Každý rok se proces opakuje. Čmelín může sloužit opakovaně, pokud je správně postavený.
Je potřeba čmeláky krmit?
Čmeláky není nutné krmit, pokud mají dostatek květů.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka bezáková.
Prosím,proč "gumovatí"olistění,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Gumové nebo spíše vrásčité a kožovité listy se obvykle vyskytují na orchideích Phalaenopsis a Paphiopedilum a může to mít dva důvody: nedostatečná zálivka nebo tepelný stres.
Nedostatek vláhy je pravděpodobně nejčastější viník. Buď rostlina není zalita dostatečně, nebo její kořeny prohnily (obvykle z nadbytečného zavlažování) a systém není schopen získat vodu, protože kořeny prostě nemůžou přivést vodu do rostliny. Pokud má vaše rostlina vzdušné kořeny, podívejte se na jejich stav. Jsou stříbrné a pomačkané? Pokud ano, váš problém může být v nedostatečném zalévání spíše než v přelévání. Pokud najdete kořeny duté a slizké, pak máte případ kořenové hniloby.
Nadměrné zalévání způsobuje hnilobu kořenů a je nejčastější příčinou ztráty orchidejí u nových pěstitelů. Zkontrolujte svůj způsob zálivky. Hnilobu z kořenů odstraníte pomocí skořice, se kterou poprášíte vitální kořeny a řezné rány. Použijte zakořeňovací stimulátor a dejte pozor, aby byla rostlina ve stínu a zvyšte vlhkost vzduchu nejlépe vložením rostliny do igelitového pytle. Jakmile je list vrásčitý, zřídka se vrátí do lesklého tvrdého stavu, ve kterém byl před tím, ale může se poněkud zlepšit jeho stav.
Druhou příčinou gumových listů je často přehřátí. Dotkněte se listu a pokud máte pocit tepla, pak je to váš problém. Sluneční svit může být pro rostlinu příliš silný a nebo letní teploty přes 30 stupňů nedělají rostlině také dobře. Zvyšování vlhkosti a cirkulace vzduchu můžou být užitečné při prevenci tepelného stresu.
Extrémní chlad může také způsobit gumové listy, ale listy jsou často kašovité od mrazu a obvykle mají tmavou barvu.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Smetence, také někdy nazývané jako pakety, se moc v naší republice neujaly, nemají u nás tradici. Výhodou smetenců je skutečnost, že je možné je použít pro každou rámkovou míru. Smetenec je potřeba nejprve usadit, včely si musí vystavět nové plásty a první plod se začne líhnout nejdříve za 21 dní.
V průběhu měsíce července si můžete snadno rozšířit stav včelstev na svém včelíně právě formou smetence. Je několik způsobu, jak to lze provést, ale především musíte mít k tomuto účelu kladoucí matku.
Smetenec lze udělat tak, že z několika úlů smetete do rojáku za pomoci smyku alespoň 0,5 kg včel. Do rojáku následně pověsíte v uzavřené klícce matku a roják na několik hodin odložíte do studené místnosti. Smetenec musíte trochu pokrmit alespoň medocukrovým těstem. Nachystáte si nový úl a na něj položíte další prázdný nástavek. Po několika hodinách smetenec vysypete do úlu a matku v uzavřené klícce pověsíte mezi rámky. Za dva až tři dny ji uvolníte přes medocukrové těsto.
K usazení smetence lze také použít narkotizační prostředek Apinar. Smetenec tak nemusíte vůbec ukládat do studené místnosti – včely v rojáku mírně narkotizujte, a když přestanou hučet, můžete je přímo vysypat do úlu. V tomto případě lze matku přidat takzvaně naostro vhozením mezi včely. Místo Apinaru můžete také použít Ledek 30.
Mnoho včelařů se snaží zlepšit svůj chov objednáním matek od známých chovatelů nebo rozmnožovacích chovů. Po dodání pak mnozí řeší dilema, jak novou matku přidat. Mezi časté jevy totiž patří neúspěch při přidání, což znamená nejen finanční ztrátu, ale i další komplikace při nápravě osiřelého včelstva. V podstatě nejde jen o přidání matky, ale o vytvoření nového včelstva, kterým můžeme rozšířit svůj stav nebo jím nahradit ta včelstva, která nevyhovují našim chovatelským požadavkům.
Matka zaslaná od nějakého chovatele byla na cestě v obálce přibližně dva dny. I když má v klícce doprovodné včely, není to pro ni vůbec přirozené prostředí. Pouze s několika včelami musela vzdorovat různým nepříznivým vlivům. Vyzvednete-li si matku z pošty, je důležité, aby se zklidnila. Proto ji i s osazenstvem dejte na zastíněné a teplé místo, kde není průvan. V žádném případě ji nevystavujte slunečním paprskům. Dejte také pozor, abyste ji nedali na místo, které navštěvují rádi mravenci. Nezapomeňme přejet po klícce ve vodě namočeným prstem. Toto můžete opakovat několikrát, zvláště když se rozhodnete pracovat až příští den.
Následující den od dodání včely vytvořte umělý roj smetením cca 1,5–2,5 kg včel všech kategorií do dobře větraného rojáčku. Na 1 kg musíte smést včely z cca sedmi plástů 39 x 24 cm.
