Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JAK NA PROPOLIS

OBSAH

Výroba propolisu

Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji kusadly, čímž ji obohatí o výměšky svých žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou neboli rouskou odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. I tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho opět o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a k mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).

Propolis jakožto látka pryskyřičné povahy lehce taje, při teplotách nad 45 °C se stává lepivým až gumovým, bod tání se v průměru pohybuje kolem 60–70 °C, chladem pak propolis křehne a tuhne. Vůně je pryskyřičná, chuť trpká a hořká; hustota je 1,112–1,136 g/cm3.

Složení propolisu je velice proměnlivé a patří sem: látky pryskyřičnaté povahy (cca 50 %), vosky a mastné kyseliny (cca 30 %), éterické oleje (10 %), pyl (5 %), ostatní složky (5 %, minerální látky, vitamíny, cukry).

Zdroj: Propolis

Použití propolisu

Propolis je látka, která má celou řadu účinků, jichž se využívá především v kosmetice a lékařství. Můžeme ho užívat nebo aplikovat ve formě tablet a čípků, propolisových sprejů, tinktur, emulzí a mastí, lze jej smíchat s medem. Vyrábí se i propolisová kosmetika – mýdlo, šampóny, krémy. Propolis lze indikovat u infekcí močových cest a močového měchýře, infekcí zažívacího traktu, infekcí ledvin, plísňových onemocnění, akné, při vypadávání vlasů, tuberkulóze, hemoroidech, akné, zánětu nosohltanu, ekzémech, štítné žláze, proleženinách, popáleninách, lupénce, oděrkách a oparech.

Je však důležité upozornit, že propolis může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce, proto je vhodné před užitím jakéhokoliv přípravku s propolisem provést krátkou kontaktní zkoušku. Zkouška se provádí tak, že zápěstí potřeme ředěnou propolisovou tinkturou a za den až dva test opakujeme. Pokud nenastane reakce, například zčervenání nebo se neobjeví pupínky, můžeme propolis použít. Užívání propolisu a přípravků s propolisem by se měli vyhýbat pacienti se závažným srdečním onemocněním a těhotné ženy.

Zdroj: Propolis

Výrobky z propolisu

Mezi výrobky z propolisu patří mast, tinktura, máslo, kapky a sprej.

Propolisová mast

Přísady – lékařská vazelína (5 dílů), propolisová tinktura (1 díl).

Tuk rozpustíme ve vodní lázni, nakapeme tinkturu a při zhruba 50 až 60 °C opatrně mícháme, dokud cítíme, že se ještě líh z tinktury neodpařil. Po odpaření odstavíme, nalijeme do nádobky, kterou po vychladnutí uložíme do lednice.

Mast je vhodná k regeneraci a ošetřování pokožky, zahlazování jizev, zahlazování vrásek.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Tinktura

Přísady – 60% líh k vnitřnímu užití (500 ml), propolis (100 g).

Včelí propolis očistíme, nakrájíme a vložíme do mrazničky, po zmrznutí nameleme v mlýnku a promícháme s lihem. Postavíme na tmavé místo k maceraci (trvá cca 3 dny). Po dobu macerace občas promícháme. Poté tinkturu přecedíme do tmavých sklenic.

Tinktura je vhodná na posílení imunity, bolesti v krku, paradontózu, zánět ústní dutiny, rýmu, zánět průdušek, žaludeční vředy a problémy s játry.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Propolisové máslo

Přísady – máslo 800 g, propolisový prášek 100 g.

Tuk rozpustíme ve vodní lázni, přidáme propolis a při zhruba 50 až 60 °C zlehka mícháme, dokud nevznikne homogenní hmota. Tu poté necháme vychladnout a skladujeme v chladničce.

Máslo je vhodné k posílení imunity, proti kašli, při léčbě zápalu plic.

Propolisové kapky a sprej

Přísady – propolisový prášek 10 g, čistá voda 100 ml.

Propolisový prášek promícháme s vodou, necháme odstát cca 10 hodin, poté přecedíme, přelijeme do lahviček a uchováváme v chladničce.

Kapky jsou vhodné k regeneraci a ošetřování ústní dutiny či do koupele.

Orientační cena je dostupná na internetových stránkách a můžete se na ni podívat zde.

Zdroj: Propolis

Propolis

Jedná se o produkt rostlinného původu. Propolis je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z rostlinných zdrojů (z květních a listových pupenů topolů, bříz, jív, olší, jehličnatých stromů a dalších rostlin) a v úle ji používají k dezinfekčním a jiným účelům. Propolis je považován za včelí tmel a má žlutohnědou, zelenožlutou až černou barvu. Je to směs vosku, ale především pryskyřičných látek. Když včela pryskyřici odkousne, zpracuje ji svými kusadly, čímž ji obohatí o výměšky žláz, a zformuje ji do kuličky, kterou přilepí do pylového košíčku. S takto zformovanou propolisovou kuličkou, takzvanou rouskou, odletí včela zpět do úlu, kde jí ostatní včely pomohou s okusováním propolisu, protože ona sama si propolisovou rousku nedokáže odstranit. Také tyto včely zpracují propolis svými kusadly, obohatí ho o výměšky svých žláz a ihned použijí. Včely využívají propolis k potírání vnitřních částí úlu a plástů (dezinfekce), k utěsňování trhlin a otvorů, utěsnění česna a mumifikaci mrtvolek (včelích, ale i vetřelců).

Složení propolisu je velice proměnlivé, ale vždy jsou v určitém poměru zastoupeny tyto složky: látky pryskyřičnaté povahy, vosky a mastné kyseliny, éterické oleje, pyl, ostatní složky (minerální látky, vitamíny, cukry).

Propolis je látka, která má celou řadu účinků, jichž využívá především kosmetický a farmaceutický průmysl. Můžeme ho užívat nebo aplikovat ve formě tablet či čípků, propolisových sprejů, tinktur, emulzí a mastí, lze jej smíchat s medem. Vyrábí se i propolisová kosmetika jako mýdlo, šampóny, krémy. Propolis lze indikovat u infekcí močových cest a močového měchýře, infekcí zažívacího traktu, infekcí ledvin, plísňových onemocnění, akné, při vypadávání vlasů, tuberkulóze, hemoroidech, akné, zánětu nosohltanu, ekzémech, štítné žláze, proleženinách, popáleninách, lupénce, oděrkách a oparech.

Je však důležité upozornit, že propolis může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce, proto je vhodné před užitím jakéhokoliv přípravku s propolisem provést krátkou kontaktní zkoušku. Ta se provádí tak, že zápěstí potřeme ředěnou propolisovou tinkturou a za den až dva test opakujeme. Pokud nenastane reakce, například zčervenání nebo pupínky, můžeme propolis použít. Užívání propolisu a přípravků s propolisem by se měli vyhýbat pacienti se závažným srdečním onemocněním a těhotné ženy.

Nákup propolisu lze provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Mezi včelaři není prodej propolisu moc rozšířený, a proto je těžké si ho tímto způsobem opatřit.

Zdroj: Včelí produkty

Jak na opary

Domácí léčba oparu může být účinná například s aloe vera, zkuste čerstvou šťávu nebo gel, dále pomůže obklad z černého čaje, tea tree olej či mléko. Výborným pomocníkem je zubní pasta, která je už nějaký čas velmi chválená a na opar také zabírá. Na opar funguje údajně také alkohol, směs kypřicího prášku a vody i propolis. Dále je účinný vitamin E. Tento vitamin má schopnost urychlit hojení všech kožních neduhů a podráždění, včetně oparu. Ve formě olejíčku se snadno aplikuje, přes opar vytváří nepropustný film a zároveň ho léčí. Pokud opar ještě nemáte, ale cítíte, že se klube, přiložte kostku ledu, která místečko zchladí a uleví i od bolesti.

Máte doma ve spíži citron, med, cibuli nebo česnek? Pak máte vyhráno! Tyto ingredience patří rovněž mezi pomocníky v boji proti oparům. Ve chvíli, kdy pozorujete první příznaky oparu, vezměte si na pomoc stroužek česneku a přikládejte ho na bolavé místo. Nebo vyzkoušejte cibuli, která má také ověřené antibakteriální a protivirové účinky. Podobný postup můžete opakovat s citronem. Případně smíchejte trochu rybího tuku s medem. Med působí na bolest a pomáhá k regeneraci pokožky, kterou rybí tuk ještě podpoří.

Zdroj: Co na opary

Afta

Afty jsou nažloutlé nebo bílé pupínky na jazyku, které mohou být velké několik milimetrů až jeden centimetr. Nejčastěji se afta vytvoří na vnitřní straně rtů nebo tváří, ale najít je můžete i vzadu v ústech na měkkém patře, pod jazykem nebo na jeho hranách. Afty se bohužel mohou vytvářet i ve shlucích. Kde na aftu určitě nikdy nenarazíte, tak to jsou rty, přední tvrdá část horního patra a mezizubní prostory.

Příčiny

Jako hlavní příčina se dnes obvykle uvádí stres. Pokud patříte k těm, kteří jsou na afty náchylnější, pak stačí malý stres a už je máte. Je to zejména proto, že pokud jsme ve stresu, naše tělo reaguje přehnanou autoimunitní reakcí na bakterie, které se běžně v ústech vyskytují. Afty ale mohou být také příznakem toho, že máte oslabenou imunitu, a v tuto chvíli už je potřeba mít se na pozoru a navštívit lékaře, a to zejména v těhotenství.

Jestli si rádi pochutnáváte na pálivých jídlech, tak se vám taky může stát, že se u vás častěji budou tvořit afty. Podobně může ústní dutina reagovat i na častou a četnou konzumaci citrusových plodů, a to především u dětí. Stejnou příčinou způsobenou vnějším působením mohou být pěnidla SLS, která jsou součástí většiny zubních past. Osoby, které často trpí na afty, mívají citlivější ústní dutinu, kterou právě tato chemická pěnidla dráždí a mohou tak vznikat v ústech nepříjemné boláky.

S aftou můžete počítat i v případě, že si během čištění zubů omylem bouchnete do oblasti dásně nebo tváře. Místo vám pravděpodobně do druhého dne zčervená a vytvoří se na něm afta. Právě proto trpí na afty osoby s fixními rovnátky anebo lidé se zlozvykem kousání rtů nebo tváří.

Babské rady

Jestli raději volíte při léčbě přírodní cestu, tak se spolehněte na výplachy šalvějí, echinaceou, lékořicí, heřmánkem nebo měsíčkem. Na afty pomáhá rovněž propolis (propolis na afty). Dásně můžete potírat i česnekem nebo cibulí. Není to sice zcela voňavá metoda, ale podle babských rad účinná.

Obrázky

Zde můžete vidět, jak vypadají afty.

Léčba

Ať už zajdete do lékárny (lekárna) nebo k doktorovi, obvykle se dočkáte rady, že máte doplnit vitamíny. Nejčastěji je potřeba pravidelně brát vitamín B a ničemu neuškodíte, když budete doplňovat i vitamín C, který pomáhá posilovat imunitu. Buď si je můžete koupit jako doplňky stravy, anebo změnit stravovací návyky a konzumovat více ryb, ovoce a zeleniny. Pokud se nebráníte „chemii“, tak jsou vhodné výplachy dezinfekční ústní vodou s obsahem chlorhexidinu; najdete ji v každé lékárně. Jestli máte aftu na místě, na které snadno dosáhnete vatovým smotkem, pak je dobré ji lokálně potírat chlorhexidinem. Gely na afty mají obvykle analgetické účinky, takže afta přestane alespoň na chvíli bolet, a samozřejmě přispívají k jejímu rychlejšímu hojení. Jedním ze zástupců, který je určen přímo k léčbě aft, je GUM AftaClear nebo gel Mundisal, které zakoupíte v lékárně.

Zdroj: Bílý výrůstek na jazyku

Rozhodnutí k chovu včel

Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, důležitá je nejen pro produkci medu, ale zvláště kvůli opylování. Ceněny jsou také její další produkty, jako včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed. Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Naopak pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel podléhá ve smyslu zákona č. 154/2000 Sb. povinné registraci všech chovatelů. Chovateli je přiděleno registrační číslo a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence, a to u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.

Na počátku se musíte rozhodnout, jaký zvolíte úl (například nástavkový, rámkovou míru), kam jej umístíte, dále byste si měli opatřit ochranný oděv a základní včelařské vybavení (klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček).

Dalším krokem by mělo být správné zacházení se včelami (od počátku načtená literatura). Včelařský rok se dělí na čtyři období – péče o včely v podletí (jedná se o nejdůležitější období, které se promítne na kvalitě včelstva v příštím roce), zimní klid (oprava úlů), jarní růst (přikrmení, rozšiřování) a produkční období (rojení, medobraní).

Zdroj: Prodej včelstva

Povolení k chovu včel

Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, její přínos pro člověka spočívá nejen v tvorbě medu, ale zejména v opylování rostlin. Dalšími produkty jsou pyl, včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed.

Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Ale pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel se řídí zákonem č. 154/2000 Sb., o povinné registraci všech chovatelů. Pro registrování včelstev je třeba vyplnit formulář, který podepíšete a odešlete na adresu: Českomoravská společnost chovatelů, a.s., pracoviště ústřední evidence včel, Hradišťko 123, 252 09 Hradišťko pod Medníkem. Následně vám bude přiděleno registrační číslo chovatele a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.

Právní normy:

  • zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
  • vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů
  • vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin, ve znění pozdějších předpisů
  • vyhláška č. 90/2002 Sb., kterou se stanoví opatření k zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin
  • vyhláška č. 91/2002 Sb., kterou se upravuje registrace přípravku na ochranu rostlin a zacházení s nimi
  • nařízení vlády č. 390/2003 Sb., kterým se stanoví pravidla pro použití příjmů Pozemkového fondu České republiky k podpoře obnovy včelstev
  • nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů.

Zdroj: Chov včel

Včela medonosná

Včela medonosná (latinsky Apis mellifera) žije ve velkých společenstvech, která jsou tvořena mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou plodná samička (matka), samečci (trubci) a dělnice. Životní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci. Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu. Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, takže může stavět v hnízdě plásty. Od šestnáctého do dvacátého dne života včela přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá. Od jedenadvacátého dne života již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě.

Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.

Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá do váčku (medný váček), který je od žaludku oddělen česlem, to znamená že nasátý nektar nepřijde do trávícího systému včely medonosné. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.

Včely produkují mimo med i sladkou hmotu. Tu zpracovávají z nektaru nebo medovice tím, že ji obohacují látkami vlastního těla, uskladňují v plástech, zahušťují, přikrývají voskovými víčky a nechávají dozrát. Včely produkují ještě další látky, které lze využít především v medicíně a kosmetice. Jedná se především o včelí vosk, mateří kašičku a propolis. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včel. Jedná se o přestavbu cukrů a pylu v trávicím a voskotvorném ústrojí. Vosk je stavební materiál pro výrobu včelích plástev se známými šestihrannými buňkami, ve kterých se vyvíjí nová generace včelstva nebo je zde uložen med. Tato surovina je člověkem využívána zejména v kosmetice a farmacii. Mateří kašička se dá svojí funkcí přirovnat mateřskému mléku u savců. Jedná se o výměšek žláz mladých včel starajících se o vyvíjející se novou generaci včel. Mateří kašičkou jsou krmeny pouze budoucí královny. Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé barvy, typické slabě kořeněné vůně. Díky obsahu mnoha látek, které patří k základním látkám potřebným pro správnou funkci organismu, se používá ve farmacii. Propolis je včelí tmel. Jedná se o látku pryskyřičné povahy, kterou včely získávají z rostlinných zdrojů a používají ji k dezinfekci, výztuhám a utěsnění úlu. Tato pryskyřičná substance žlutohnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé barvy obsahuje vosk, balzámy a éterické oleje, pyl a další. Má aromatickou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru úlu. Díky svým dezinfekčním vlastnostem je účinný při různých onemocněních kůže, které jsou bakteriálního či virového původu (například bradavice).

Zdroj: Včela

Léčba

U péče o nohy bychom si měli pamatovat, že jde o opravdu osobní a hygienickou záležitost. Takže rozhodně bychom neměli škrabku a hlavně pemzu půjčovat jiným lidem. Tu první je možné ještě průběžnou péčí nějak omýt, ale v druhém případě vytváříme riziko přenosu různých více či méně závažných zdravotních problémů (pemzu bychom měli také pravidelně a často měnit). Pravidelná péče o paty je nejlepší prevence. Ale je možno prevenci ještě zesílit, zvláště pokud víme, že se nás tento problém může týkat. V domácích podmínkách se raději vyhneme různým koupelím s mýdlem či solemi a vsadíme na bylinky.

Bylinky v koupeli fungují nejen jako prevence, ale i jako léčba ve chvíli, kdy nám již paty praskly. Před koupelí je dobré prokrvit nohy střídavým namáčením do teplé a studené vody. A po koupeli byste je měli pravidelně mazat, ideální jsou krémy, které obsahují měsíček nebo propolis. Rozhodně nezapomínejte dodržovat pitný režim (což v letních dnech znamená více tekutin než obvykle) a na nohou noste pouze takové ponožky a obuv, které jsou vyrobeny z přírodních materiálů. Paty také budou méně praskat, když omezíte nošení otevřených bot nebo chození na boso. Jídelníček by měl obsahovat dostatečné množství vitaminu A, který pomůže pokožku regenerovat.

Prevence:

  • koupel nohou, pečovat o nohy každodenně, praktikovat solné lázně, výživné zábaly a masáž s oleji;
  • zařadit do jídelníčku potraviny bohaté na vitaminy E, A;
  • nosit boty lehké, měkké, pohodlné, vyrobené z přírodních materiálů;
  • denně používat na paty zábaly ze smetany, medu, želé nebo sprej z aloe;
  • chodidla udržovat v čistotě, vyvarovat se kontaktu s nečistotami a prachem;
  • chodit na pedikúru, aby se odstranily vrchní vrstvy hrubé pokožky a zábaly a krémy tak mohly lépe proniknout dovnitř (nebo pedikúru udělat doma).

Suchá pokožka vyžaduje hydrataci a svěžest. Pokud dojde k prasklinám, hrozí zde riziko infekce a plísně. Jestliže vás trápí popraskané a bolestivé paty a jejich stav se nezlepšuje ani po používání běžně dostupných prostředků, měli byste navštívit kožního lékaře nebo medicínské centrum pedikúry. Odborníci zjistí, jaký je váš stav, nasadí léčbu a zbaví vás i případných infekcí. Kožní lékař vám může doporučit vhodnou mast na popraskané paty a v případě, že máte paty popraskané do krve, poučí vás, jak se o chodidla starat.

Podpůrnou léčbou mohou být jednak běžně dostupné krémy na popraskané paty, jednak přírodní prostředky. Oblíbená je citronová šťáva, která díky obsahu kyseliny změkčuje suchou pokožku a zjednodušuje její odstranění. Vhodné jsou také oleje, například kokosový nebo olivový olej.

Zdroj: Prasklá pata - babské rady

Mateří kašička

Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).

Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.

Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).

Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, stimulující, celkově regenerační. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí). Využívá se k léčbě psychoneuróz, paranoie, nervového vypětí, stavů po mozkových příhodách, nedokrevnosti mozku, degenerativních onemocněních mozkové tkáně, epilepsie, deprese a duševních otřesů, obrny, sklerózy multiplex. Dále lze mateří kašičku užívat při nespavosti, rekonvalescenci, snížení cholesterolu v krvi, poruchách laktace, snížené imunitě.

Významnými kontraindikacemi užívání mateří kašičky jsou alergie na mateří kaši a nádorová onemocnění prsu, dělohy nebo vaječníků, kdy cílem léčby pacientů je snížení hladiny ženských hormonů v těle. Mateří kašička by neměla být užívána také v graviditě, při akutních infekčních stavech, poruše ledvin a nadledvin. V některých případech není vhodná ani u dětí.

Nákup včelí mateří kašičky lze uskutečnit prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Mateří kašička se dá koupit i u některých včelařů.

Zdroj: Včelí produkty


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP