Téma: 

jak namnožit brslen


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

BRSLEN

Brslen křídlatý

Brslen křídlatý se řadí mezi opadavé druhy a patří k opravdovým ozdobám každé zahrady. Jeho listy jsou na jaře jasně zelené a s příchodem prvních chladnějších podzimních dnů se zbarvují do nádherné karmínově červené. Uspořádání listů na větévkách je podobné jako u jasanu. Neméně atraktivní je textura 4hranných větví „s křidélky“, které vyniknou zejména v zimě, po opadání listů. Nevýrazné květy se objevují pozdě na jaře, a pokud jsou opyleny, na podzim keř zdobí ohnivě oranžové drobné plody.

Listy jsou tmavě zelené, vejčité, korkovité, na podzim červené. V paždí listů se tvoří drobné žlutozelené květy. Spíše než do výšky se rozrůstá do šířky, dospělý keř může za 20–30 let dosáhnout 2,5 m v průměru, pokud se nebude stříhat. Je nenáročný na typ půdy nebo umístění s výjimkou zamokřených míst. Mrazuvzdorný do cca -34 °C.

Jedná se o solitérní keř, půvabný i v zimě. Čtyřhranné větve, po stranách lemované širšími výraznými korkovými lištami, jsou nejzajímavější po opadání listí. Plody jsou sytě oranžově červené a semena hnědá. Kultivar Compactus je menší, kompaktní keřík, dorůstající do výšky 1–1,5 metru. Může se ale rozrůst až do třímetrové šířky. Na podzim se zbarvuje do pronikavé červeně.

Brslen křídlatý se nehodí příliš na živé ploty, nemusí se ani příliš řezat. Jen přestárlé keře budou vděčné za průklest nebo zmlazení (obojí snášejí brsleny velice dobře).

Tenhle brslen vás na podzim překvapí úžasným, do dálky zářícím vybarvením listů. Po jejich opadu objevíte, že máte na celou zimu postaráno o nevšední ozdobu zahrady: na keři vyrůstají v kůře barevně odlišné korkové pruhy, viditelné nejvíce v bezlistém stavu větví.

V minulosti se brsleny využívaly v lidovém léčitelství. A protože je dřevo brslenů žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se údajně připravovala mast na léčení vší.

Přesazování snáší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Důležitá je pak dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě. Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, a to zvláště v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Chcete-li si brslen namnožit, sbírejte jeho semena hned po uzrání, tedy přibližně počátkem října, a vysejte je do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně – řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže co pro vás bude výhodnější, zda jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Detail odstavce: Brslen křídlatý
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: hokaido pěstování

Normálně zkraťte výhony jak potřebujete. Rostlina pak neporoste do délky, ale do šířky. Z dlouhých výhonů si můžete rostlinu také namnožit a po odstřižení pak přesadit. Zde je vidět, jak na to: youtu.be/gvqETfCebhs

Zdroj: diskuze Hokaido pěstování
Odesláno: 6.7.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

BRSLEN

Srovnání vajgélie, dřín a brslen

Dřín (Cornus) neboli svída je košatý keř vysoký 3 až 6 m. Pro živé ploty jsou vhodné jen dva domácí druhy – dřín obecný (Cornus mas L.) a svída (Cornus sanquinea L.). Dřín obecný dorůstá výšky 3 až 6 m a tvoří obyčejně košaté keře, někdy i keřové stromky. Ještě před vyrašením listů, v únoru až dubnu, keř žlutě kvete, kvítky jsou drobné, ale velmi početné a jsou hojně navštěvované včelami. Vejčitokopinaté listy jsou 3 až 5 cm dlouhé, celokrajné a mají nápadné obloukovité nervy. Od jara až do podzimu jsou jasně zelené. Korálově červené, na podzim dozrávající plody jsou asi 1,5 cm dlouhé a jsou jedlé. Ačkoli dřín není náročný na půdu, daří se mu nejlépe ve středně těžkých a živinami bohatých půdách s vysokým obsahem vápníku a na výslunných sušších místech a na svazích. Dobře snáší i kouřové ovzduší. Třebaže najdeme v přírodě rozptýlené keře i ve světlých dubových, bukových a lužních lesích, musí být živý plot na plném výsluní. Dřínové živé ploty jsou sestřihávané, 1 až 2,5 m vysoké a 0,6 až 1 m široké. Řez musíme provádět opatrně a nesmí být příliš radikální. Svída dorůstá výšky 2 až 5 m a má větve na slunečné straně nápadné červené, listy krátce řapíkaté, široce vejčité a květy drobné a bílé. Rozkvétá koncem května a v červnu. Svída je vhodná jen pro volně rostoucí živé ploty, hodí se k ohraničování obor, remízů a podobně. U země je živý plot široký 2 až 3 m.

Vajgélie (Weigelia) jsou velmi hezké, 1 až 2 m vysoké a téměř stejně široké keře s vystoupavými a obloukovitě zahnutými větvemi. Kvetou velice bohatě na začátku června – žlutobíle, růžově anebo purpurově červeně. Pro 2 až 3 m vysoké volně rostoucí živé ploty se hodí W. florida D. C. s tmavorůžovými květy, pro 2 metry vysoké ploty bohatě kvetoucí W. styriaca Klenert s květy jahodově červenými a na živé ploty 1,5 až 2 m vysoké se hodí hybridy (s výjimkou odrůdy 'E. Rathke', která roste slabě a pomalu). Vajgélie žádá výsluní a nepříliš těžkou, na živiny bohatou půdu. Každé dva roky bychom měli přihnojovat a řez omezit jen na odstraňování nejstarších větví na konci zimy. Sazenice vysazujeme ve vzdálenosti 70 až 90 cm.

Brslen (Euonymus) je téměř po celé Evropě i v západní Asii rozšířený keř. Dorůstá výšky až 6 m a má 3 až 4 m v průměru. Květy má drobné, zelenavě bílé, plody tvoří známé korálově červené kvadrátky. Na podzim se listy brslenu vybarvují a jsou karmínově červené. Brslen je vhodný pro volně rostoucí živé ploty, snese i stín, ale na podzim se pak méně vybarvuje. Vysazuje se ve vzdálenosti 50 až 60 cm.

Detail odstavce: Srovnání vajgélie, dřín a brslen
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: řízkování kanadských borůvek

Dobrý den všem,
začal jsem pěstovat kanadské borůvky a nám docela plodné podzimní odrůdy.Prosím o radu jak se dají namnožit domácím,zahradním zpúsobem.
Děkuji,Zdeněk

Zdroj: diskuze Kanadské borůvky množení
Odesláno: 12.9.2018 uživatelem Zdeněk
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

KDY STŘÍHAT KANADSKÉ BORŮVKY

Množení

Namnožit kanadské borůvky můžete dvěma způsoby:

  1. řízkováním – ustřihněte větvičku pod kolínkem, namočte konec do práškového stimulátoru a vsaďte do nádoby s rašelinou, umístěte do pařeniště;
  2. hřížením – nalomte větvičku a připevněte ji drátem do půdy vedle mateční rostliny. Obvykle se ujme, ale řízkování je úspěšnější metoda.

Detail odstavce: Množení
Zdroj: Kdy stříhat kanadské borůvky
Zveřejněno: 20.3.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Dracéna až ke stropu

Dracena je nezmar a normálně vždycky obrazí po seřezání. Normálně ji zkraťte jak uznáte za vhodné. Z ořezaných částí můžete nadělat řízky a namnožit si další rostlinky. Chvíli budete mít jen holé torzo, ale to zanedlouho obrazí rašícími listy.

Zdroj: diskuze Dracéna jak se o ni starat
Odesláno: 14.9.2018 uživatelem Míla
Počet odpovědí: 9 Zobrazit odpovědi

BRSLEN

Brslen Fortuneův

Tato skupina stálezelených brslenů pocházejících z Číny byla nazvána po botanikovi jménem Robert Fortune, který od 19. století sbíral rostliny v Číně a byl prvním, kdo objevil čajovník a přivezl jej do Indie. Jedná se o nízké až půdopokryvné keře, které snad jako jediné snesou teploty až -30 °C a stále si udrží vybarvené listy.

Odrůda Emerald'n'Gold má střed listu sytě zelený, okrajům vévodí jasná žlutá, která často zabírá až polovinu plochy listu (podle stanoviště), takže efekt celého keře je velmi zlatavý.

Pokud je zasadíte k plotu nebo jiné opoře, delší větve se jí začnou chytat a spolehlivě se vyškrábou do několika metrů. Nejhodnotnější jsou zejména jako podsada skupinových aranžmá, kde nabídnou pěkný podrost, zatímco krásky uprostřed na sebe poutají všechnu pozornost. Pouze radíme dobře zvažovat kultivar, aby vybraný druh nebyl v kombinaci s ostatními vyššími keři již přespříliš panašovaný, strakatý nebo zlatý.

Tento brslen roste středně rychle do výšky i šířky a lze jej pěstovat na slunci i v nepříliš tmavém stínu. Dává přednost mírně kyselé a vlhčí půdě, která bude dobře odvodněná, ale není náročný. Je plně mrazuvzdorný do -29 °C. Řez je možný kdykoli od jara do poloviny léta.

Brslen Fortuneův nekvete, je to stálezelený velmi dekorativní keř, který má silné, kožovité a lesklé protistojné listy. Často se používá ve skalkách a zahradách i pro živé ploty nebo jako popínavý kultivar. Dá se pěstovat v korytech či nádobách. V zimě se olistění panašovaných keřů mění až na růžově karmínovou barvu.

Tradičně se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se údajně připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce obsaženo v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Předpokladem úspěšné výsadby je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, tedy přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže co pro vás bude výhodnější, zda jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Detail odstavce: Brslen Fortuneův
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

BRSLEN

Brslen japonský

Japonské brsleny jsou stálezelené keře, výjimečně stromky s roubovanou korunou v nižší výšce, které se v jižních zemích a ve státech s mírnými zimami těší velké oblibě. Základní druh má sytě zelené, vejčitě oválné listy, které vyrůstají hustě podél větviček, kultivary jsou pestrobarevné.

Japonský brslen je velmi hustý keř, který u nás dorůstá do výšky kolem 2 m a pro zachování kompaktnosti keře je dobré jej stříhat nebo tvarovat. Řez provádějte nejdříve zjara po odeznění mrazů (na podporu růstu a větvení) nebo do konce července pro tvarování.

Brslen japonský je vcelku nenáročný na půdu. Jakmile zakoření, dobře snáší sucho. Zem mu vyhovuje téměř jakákoliv propustná, přednostně vlhčí. Pěstuje se od slunečných pozic až do hlubokého stínu. V chladnějších oblastech, ale nejenom tam, se využívá jako nádherná dekorace do ozdobných nádob, které přes sezónu umístíte na terase, před vchodem nebo na balkóně a na zimu přenesete do bezmrazé světlé místnosti.

Mezi jednotlivými odrůdami kolísá jejich mrazuvzdornost. Pestrolisté odrůdy vysazujte do míst, kde na ně v zimě a na jaře nebude celý den svítit přímé slunce. Letní slunce pak snesou výborně po celý den. Zelenolistý druh není na zimní slunce tak choulostivý, i když se stane, že vám slunce nebo mráz popálí listy, na jaře znovu spolehlivě obrazí. Pokud máte většinu zahrady umístěnou na silném větru, dopřejte barevným japonským brslenům závětrnou pozici, aby jim vítr nevysušoval listy, které mají po celý rok. Vyzkoušená mrazuvzdornost je -21 °C.

Brslen japonský se hodí také k osázení koryt a nádob na terase. Kombinovat ho lze dobře se zakrslými koniferami s tmavým jehličím. Mladší keře můžete na zimu opatřit mírnou přikrývkou z chvojí.

Dříve se brsleny využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se připravovala mast na léčení vší.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Přesazování snáší i starší brsleny dobře, pokud nemají příliš narušený kořenový bal. Dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě, to vše je předpokladem úspěchu.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu, tedy po opadu listů a dříve než začnou rašit. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Semena brslenů posbírejte hned po uzrání, přibližně počátkem října, a vysejte do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně řízky. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže jestli pro vás bude výhodnější jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů, si rozhodnete nejlépe sami.

Detail odstavce: Brslen japonský
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Rakytník

Zasadil jsem na zahradě rakytník (samčí i samičí), ale neuvědomil jsem si jeho budoucí velikost.Chci se zeptat zda ho mohu nějak hodně omladit a přesadit na chatu, kde by mi jeho velikost nevadila nebo jak namnožit ze stávajících keřů mladé rostliny a stavající doma zlikvidovat pro jejich velikost. Děkuji za odpověď

Zdroj: diskuze Rakytník pěstování a množení
Odesláno: 6.8.2018 uživatelem Staňa
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

BRSLEN

Brslen bradavičnatý

Je to opadavý keř, někdy až 6 m vysoký, ale obvykle mnohem nižší. Zcela mladé větvičky má zelené, ty ale brzy hnědnou a pokrývají se tmavě hnědými až černými korkovými bradavičkami. Květenství vyrůstají v paždí listů. Drobné kvítky jsou na tenkých dlouhých stopkách. Semena černá, neúplně obklopená cihlově červeným míškem.

Brslen bradavičnatý roste ve světlých listnatých lesích, na křovinatých slunných svazích, skalních ostrožnách a v chráněných údolích. Od planárního až po submontánní stupeň (SR), v ČR převážně v kolinním stupni. Dává přednost vápenci, ale roste i na granodioritech, andezitech, fylitech, rulách, na spraši. Lze jej najít i na půdách humózních, hlinitých a skeletnatých. U nás se vyskytuje přirozeně pouze na jižní Moravě. Často roste na svazích nebo na skalních ostrožnách.

Tento opadavý, hustě větvený keř dorůstá do výšky 1–3 (někdy i 6) m. Větve má oblé, zprvu zelené, posléze hnědé, hustě pokryté tmavě hnědými až černými bradavičkami, starší větve šedavě hnědé. Vrcholový pupen je jeden, postranní jsou vstřícné, zašpičatělé, lysé, 2–4 mm dlouhé, kryté suchomázdřitými šupinami s tmavým lemem. Listová čepel je eliptická až vejčitá, na vrcholu zašpičatělá, na bázi klínovitá až zaoblená, 1,5–6 cm dlouhá, 0,5–3,5 cm široká, na okrajích jemně pilovitá. Na líci zelená, na rubu šedozelená, na žilkách jemně chlupatá. Řapík bývá 2–3 mm dlouhý, kratičce chlupatý. Květenství tvoří 3–7květý vidlan vyrůstající v paždí listů. Květní stopky jsou tenké a dlouhé 2–5 cm. Květy oboupohlavné, 4četné, mají 5–8 mm v průměru. Kališní lístky jsou ledvinovité, na okrajích kratičce žláznatě chlupaté. Korunní lístky okrouhlé, žlutavě hnědé nebo narůžověle okrové, červenavě tečkované, výrazně žilkované. Tyčinky bývají čtyři. Plody jsou 4hranné, zaoblené, zploštěle kulovité tobolky (kvadrátky), světle až tmavorůžové. Semena vejcovitá, černá 3–7 mm dlouhá, neúplně obklopená cihlově zbarveným míškem. Tento brslen také kvete v květnu až červnu.

Brsleny se v minulosti využívaly v lidovém léčitelství, ovšem dělat domácí pokusy bez znalosti složení látek obsažených v keři není nejvhodnější. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, takže bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů pak používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se připravovala mast na léčení vší.

Přesazování brslenům nevadí, důležitá je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu, tedy po opadu listů, a předtím, než začnou rašit. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, toho je nejvíc v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Semena brslenů sbírejte hned po uzrání, to je zhruba počátkem října, a vysejte je do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, kde po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže si sami vyberte, zda je budete množit, nebi si již koupíte vzrostlé kusy.

Detail odstavce: Brslen bradavičnatý
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: množení borůvek

Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž

Zdroj: diskuze Kanadské borůvky množení
Odesláno: 22.11.2016 uživatelem zdenek stříž
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

BRSLEN

Brslen evropský

Je to nenápadný keř, ale ten, kdo má zahradu v prudkém svahu, by měl opravdu uvažovat o jeho výsadbě. Brslen evropský totiž dokáže za krátkou dobu vytvořit hustý a téměř nepropustný kořenový systém, zabraňující sesuvům půdy. Rychle roste a dorůstá až do čtyř metrů, pokud ho nebudete udržovat sestřihem na požadované výšce. Hodí se výborně jako živý plot, a protože je hustý, skýtá dobrou ochranu proti větru.

Tento opadavý, 1 až 7 m vysoký keř, má mladé větve zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve okrouhle 4hranné, s korkovými lištami, šedohnědé, červenohnědé až téměř černé barvy. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy vyrůstají v úžlabních vidlanech, jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené, tyčinky 4, květní lůžko se širokým diskem. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Tato odrůda kvete v květnu až červenci a ve volné přírodě ji najdeme v lužních a listnatých lesích a jejich okrajích, dále porůstá skalnaté svahy, břehy, roste na půdách čerstvě vlhkých až vlhkých, výživných, spíše vápnitých.

Dříve se brsleny využívaly v lidovém léčitelství. Dřevo brslenů je žluté a lesklé, takže bývalo žádáno řezbáři a výrobci hudebních nástrojů. Odvar z plodů zase používali barvíři látek na okrové variace, olej ze semen pak sloužil ke svícení a jako přísada do mýdla. Z rozdrcených plodů se prý připravovala mast na léčení vší.

Přesazování snáší dobře i starší brsleny, pokud však nemají příliš narušený kořenový bal. Důležitá je dostatečně prostorná jáma, kvalitní kompost a řádná zálivka po výsadbě.

Živé ploty z opadavých brslenů řežte v období vegetačního klidu. Stálezelené keře tvarujte a řežte těsně před jarním rašením.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce přítomno v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Pěstuje se především pro své ozdobné plody a pro podzimní zbarvení listů, v současnosti je k dostání v řadě kultivarů lišících se barvou plodů (červené, bílé, žluté), listů nebo vzrůstem (zakrslé, převislé). Je odolný vůči mrazu i suchu, vyžaduje ale světlé stanoviště. Dobře snáší sestřihování, takže se hodí i do živých plotů.

Semena brslenů sbírejte hned po uzrání, tedy asi počátkem října, a vysejte je do volné půdy nebo do pařeniště. Brsleny lze množit i vegetativně. Stálezelené (včetně jejich kultivarů) se řízkují během srpna do truhlíků a po zakořenění se dají přezimovat do hlubokého pařníku. Opadavé druhy brslenů se řízkují už v červnu na záhon, po zakořenění přezimují pod krytem z chvojí. Pravdou je, že cena brslenů není nijak vysoká, takže si sami můžete zvolit, co pro vás bude výhodnější, zda jejich množení, či koupě vzrostlejších kusů.

Detail odstavce: Brslen evropský
Zdroj: Brslen
Zveřejněno: 16.5.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: rýmovník

Jestli chcete sazenice rýmovníku není to problém. Právě dnes jsem tuto rostlinu ostříhala a dala namnožit. Stačí se jen ozvat a ráda Vám jich pár dám. Já mám odrůdu purpurový. Hezký den. Dana

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Odesláno: 13.11.2017 uživatelem Dana
Počet odpovědí: 9 Zobrazit odpovědi

OKRASNÉ KEŘE

Okrasné keře kvetoucí na podzim

Keře kvetoucí na podzim rozzáří zahradu, která se připravuje na zimní odpočinek. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.

Zde můžete vidět některé keře kvetoucí na podzim.

Růže pokryvná

Růže pokryvná je vhodná k vytvoření rozlehlého, kompaktního, nepropustného, překrásně kvetoucího koberce. Má velmi husté olistění a bujnost jejího růstu potlačuje plevel. Většinou za dva až tři roky úplně zakryje půdu. Výška keře je 40 až 60 cm, květ je světle růžový a plodem je šípek. Květ vydrží až do prvních mrazů. Mezi její další přednosti patří vitalita a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Pokryvná růže nepotřebuje takřka žádnou péči, odstraňujeme pouze odumřelé výhony. Snese všechny typy půd a vyžaduje slunce či lehké zastínění.

Ořechoplodec

Tento medonosný polokeř dosahuje výšky 1 m. Květy jsou uspořádány ve vrcholících a nacházejí se na letorostech. Nejčastěji mají sytě modrou barvu. Ořechoplodec kvete od července do října. Plodem je oříšek. V našich podmínkách keři vyhovuje vymrzání, proto vybíráme méně choulostivé druhy, například clandonský, ferndownský a sivý. Ořechoplodci svědčí půda bohatá na vápník a chráněné slunné místo. Na zimu zakrýváme kořeny.

Tibetský šeřík

Tibetský šeřík (někdy nazývaný motýlí keř) je vzdušný a rychle rostoucí keř. S věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, které bývají obtěžkány květy v hroznu, jehož velikost je 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Šeřík může dosahovat výšky až 3 m a šířky též 3 m. Listy jsou zelené. Není náročný na pěstování, potřebuje pouze vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné půdy, protože v mokru by mohl v zimě shnít. Je mrazuvzdorný, avšak v teplejších oblastech prospívá lépe. Do chladnějších regionů se vysazují již starší rostliny s vyzrálým dřevem. Pro hustý růst je dobré šeřík zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.

Vřes obecný

Jedná se o nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy, který je vysoký do 50 cm. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovočervené) několik letních a podzimních měsíců. Časně zjara nebo v jeho polovině tvarujeme keř zaštipováním. Zelené listy neopadávají. Vřes obecný vyžaduje nevápnitou, na humus bohatou půdu, nejlépe s rašelinou. Je mrazuvzdorný.

Brslen evropský

Brslen evropský je opadavý, 1 až 5 m vysoký keř. Listy má řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité a celé lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Brslen potřebuje půdu vlhkou, výživnou a spíše vápnitou. Jedná se o jedovatý keř.

Detail odstavce: Okrasné keře kvetoucí na podzim
Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno: 21.12.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: jak dlouho vaříme václavky

jak dlouho vařit guláš z václavek ??

Zdroj: diskuze Jak dlouho vaříme václavky
Odesláno: 22.12.2017 uživatelem tonda
Počet odpovědí: 0

KEŘE

Keře v lese

Keře slouží jako úkryt různým živočichům. Někteří živočichové využívají keře k lovu.

Růže šípková – Rosa canina

Tento listnatý opadavý keř dorůstá obvykle do výšky 3 m, barva listů je zelená, má nápadné růžové květy. Vyhovuje mu přímé slunce.

Větve šípkové růže jsou převážně trnité, trny obvykle hákovitě zahnuté, silné, s kapkovitě sbíhavou bází. Listy střídavé, řapíkaté, lichozpeřené. Květy stopkaté, růžové, vzácně bílé, čnělky řídce chlupaté až lysé, kvete v květnu až červenci. Šípky různých tvarů, obvykle 2 až 3 cm dlouhé, zprvu oranžové, později červené a měkké.

Brslen evropský – Euonymus europaeus

Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Listy jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Brslen se pěstuje na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Svída krvavá – Cornus sanguinea

Tento listnatý opadavý keř může dorůst až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy jsou nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.

Borka svídy je rozdělena na malá políčka a nepříjemně páchne. Mladé větvičky bývají zelené, později se mění na leskle tmavočervené až červenohnědé, chlupaté. Listy jsou vstřícné, na spodní straně chlupaté, na podzim červené. Květy bývají uspořádány v okolících na koncích větévek, jsou bílé a rovněž páchnou. Svída kvete v květnu až červnu. Plodem jsou modročerné až černé a bělavě tečkované peckovice o průměru 6 až 8 mm, které jsou nechutně hořké.

Brusinka obecná – Vaccinium vitis

Jedná se o keř, který roste pouze do výšky 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé s růžovým nádechem. Má rád přímé slunce.

Celoročně zelený keříček, dřevnatějící. Větve má vzpřímené nebo vystoupavé, oblé. Listy jsou krátce řapíkaté, kožovité, obvejčité, na spodní straně drobně tečkované. Květy bývají v koncových hroznech, koruna zvonkovitá, bílá, s růžovým nádechem. Brusinka kvete v květnu až červenci. Plody jsou červené, jedlé bobule.

Borůvka černá – Vaccinium myrtillus

Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.

Keříček s dřevnatějícími podzemními výběžky. Větve hranaté, zelené. Listy vejčité, jemně pilovité, na vrcholu zašpičatělé. Květy jednotlivé v úžlabí listů, koruna kolovitě baňkovitá, bílé, nazelenalé nebo narůžovělé. Kvete v dubnu až červnu. Bobule kulovité, ojíněné, modročerné, někdy bělavé, zelenobílé nebo červené.

Detail odstavce: Keře v lese
Zdroj: Keře
Zveřejněno: 26.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: jak uplest raglánovi rukáv

Jak se plete raglánov svetr ,každý dil zvlášť? Poradi někdo prosim ale začínam s pletenim tak radit jak pro blbe

Zdroj: diskuze Jak uplest raglánovi rukáv
Odesláno: 9.3.2017 uživatelem Ivana
Počet odpovědí: 0

BERGENIA CORDIFOLIA

Pěstování Bergenia cordifolia

Chcete-li si bergénii srdčitou namnožit, pak část rostliny oddělte, například rýčem, a přesaďte ji. Při výběru místa myslete na to, že výška této rostliny dosahuje v dospělosti 20 až 60 cm a květ, tvořený drobnými kvítky, můžete očekávat v březnu až červnu, někdy je ještě zem pokrytá sněhem a rostliny už vyhánějí svá kvítka (bergénie je v tomto období vhodná i k řezu).

Zálivka by měla být pravidelná, ale ne zase taková, aby rostlina neustále stále ve vodě, pak by kořeny mohly začít zahnívat a rostlina by vám mohla odumřít.

Detail odstavce: Pěstování Bergenia cordifolia
Zdroj: Bergenia cordifolia
Zveřejněno: 21.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: jak oloupat dýňové semeno

Dobrý den,
hledám postup,způsob jak oloupat semena dýně ne jak je pražit..

děkuji
Jiří

Zdroj: diskuze Jak oloupat dýňové semeno
Odesláno: 1.11.2016 uživatelem Jiří
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MYRTA

Prodej a cena

V kamenných prodejnách a internetových obchodech zahradnictví zakoupíte semena myrty po 5 – 6 kusech. Jejich cena se pohybuje do 20 Kč a sehnat je je určitě jednodušší, než když toužíte po již vzrostlé rostlině. Dá vám docela práci v zahradnictvích na nějakou narazit. Proto doporučuji najít někoho, kdo myrtu doma pěstuje a namnožit si ji svépomocně řízky.

Pokud vás čeká svatba a sháníte myrtu, tak na internetu jsou k dostání již hotové ozdobné snítky s bílou stužkou i špendlíkem za cenu od 5 korun do 15 korun za jednu.

Detail odstavce: Prodej a cena
Zdroj: Myrta
Zveřejněno: 3.11.2016

KEŘE

Keře do svahu

Svahy se osazují keři z důvodu zpevnění a kvůli snadné údržbě, pokud se jedná o půdokryvné druhy. Při výběru konkrétního druhu byste se měli zaměřit nejen na půdní podmínky, ale i na následnou péči o rostliny.

Rakytník řešetlákový – Hippophae rhamnoides

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Má rád přímé slunce.

Rakytník koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se plíží bočními kořeny mnoho metrů do stran, kde vypouští oddenky, tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně si je nenechávejte na nějakém svém malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí. Má výborné plody, které mají blahodárné účinky na lidský organismus. Je vhodný i ke zpevňování svahů. Rakytník je třeba zakracovat, ale doporučuje se vždy obrok, protože by neplodil.

BrslenEuonymus

Jedná se o keř dorůstající do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Vyhovuje mu přímé slunce.

Mladé větve brslenu jsou zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve okrouhle hranné, s korkovými lištami. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, na vrcholu zašpičatělé. Květy bývají drobné, žluté až žlutozelené, na keři se objevují v květnu až červenci. Plodem je růžová až karmínově červená tobolka.

Skalníky – Cotoneaster

Jsou keře dorůstající až do výšky 3 m, jsou listnaté opadavé nebo neopadavé, barva listů je zelená, mívají nápadné bílé nebo růžové květy. Vyhovuje jim přímé slunce.

Existuje mnoho druhů skalníků. Některé rostou přisedle k zemi, jiné rostou stromovitě. Obvykle kvetou od května do června bílými nebo růžovými květy. Po odkvětu rostlina tvoří drobné malvičky, které nejsou jedlé. Na podzim se listy zbarvují dočervena.

Detail odstavce: Keře do svahu
Zdroj: Keře
Zveřejněno: 26.11.2015

JEDOVATÉ ROSTLINY V ČR

Brslen evropský

Pod latinským názvem Euonymus europaeus se ukrývá opadavý, 1 až 7 m vysoký keř. Mladé větve mívá zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve jsou okrouhle 4hranné, s korkovými lištami, šedohnědé, červenohnědé až téměř černé. Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy vyrůstají v úžlabních vidlanech, jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené, tyčinky 4, květní lůžko se širokým diskem. Plodem je 4pouzdrá, růžová až karmínově červená tobolka. Brslen kvete v květnu až červenci.

V ČR se vyskytuje dosti hojně od nížin po podhorské oblasti. Celkově roste téměř v celé Evropě, na severu po Irsko, Skotsko, Dánsko a jižní Švédsko, na východě po Volhu, Krym a Kavkaz, na jihu po sever Španělska, Francii, Itálii, Korsiku, Sicílii a Řecko. Dále roste v Malé Asii.

Brslen obsahuje mimo jiné jedovatý glykosid evonymin, kterého je nejvíce přítomno v kůře, plodech a větvích. Chemicky patří evonymin do skupiny náprstníkových glykosidů, jeho srdeční účinek je však nepatrný. Otravy brslenem se projevují podrážděním zažívacího ústrojí, zvracením, studeným potem a průjmem. Byly pozorovány zejména u dětí a u zvěře.

Pěstuje se zejména pro své ozdobné plody a pro podzimní zbarvení listů, v současnosti je vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících se barvou plodů (červené, bílé, žluté), listů nebo vzrůstem (zakrslé, převislé). Brslen je odolný vůči mrazu i suchu, vyžaduje ale světlé stanoviště. Dobře snáší zastřihování, takže se hodí i do živých plotů.

Bolševník obecný

Latinský název Heracleum sphondylium patří dvouleté nebo i víceleté bylině, která po rozemnutí nepříjemně páchne. Přímá lodyha je dlouhá 50 až 150, někdy i 200 cm, je dutá, rýhovaná, chlupatá, na kolénkách s oblastí nápadných chlupů, v horní části rozvětvená. Přízemní listy obrovské, až 60 cm dlouhé, dlouze řapíkaté, 3–5četné. Lodyžní listy 5 až 20 cm dlouhé. Okolíky jsou na lodyze i na větvích, mají 10 až 25 cm v průměru, jsou ploché, s okolíčky v počtu zpravidla 10 až 25. Květy takřka všechny oboupohlavné, jen některé pouze samčí, korunní lístky obsrdčité, vykrojené, bílé, nazelenalé, výjimečně růžové, na okraji větší a hlouběji dvoulaločné. Bolševník kvete v červnu až říjnu.

V ČR hojný na většině území, celkově v mírném pásmu Evropy a západní Sibiře, na jihu po Pyrenejský, Apeninský a Balkánský poloostrov a po Kavkaz. Roste na loukách (zejména dobře hnojené), vlhkých pastvinách, lužních lesích a jejich lemech, příkopech, dává přednost půdám humózním, vlhkým, slabě kyselým až slabě zásaditým, s dostatkem dusíku.

Bolševník obecný obsahuje furanokumariny (bergapten, pimpenellin, sphondin), které mohou po doteku zejména na světle vyvolat na kůži pigmentové skvrny, otoky, puchýře nebo záněty. Dále obsahuje heraclein (v nati), silice, étery, alkoholy a oktanol (olej s hexyllbutyrátem, kyselinami kaprinovou a laurinovou a jinými látkami). Nejvíce jedovaté jsou nezralé plody.

Černýš luční

Má latinský název Melampyrum pretense a jde o bylinu vysokou obvykle 10 až 40 cm. Lodyha je přímá, málo až velmi větvená, listy čárkovitě kopinaté až vejčité, zvláště na okrajích pýřité. Jednostranné hrozny jsou 8 až 40květé. Květní koruna má velice proměnlivé zbarvení od bělavé po žlutou, někdy růžový nebo fialový nádech. Květy se objevují v červenci až září. Plodem je tobolka. Rostlina je poloparazitická, svými kořeny se přisává k hostitelské rostlině a odnímá jí živné roztoky.

V ČR roste černýš většinou hojně, jen v nejteplejších oblastech místy vzácně. Celkově se vyskytuje v celé Evropě, vyjma nejjižnějších částí, a dále v Asii, zejména v západní a střední Sibiři. Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesech, na pasekách, okrajích lesních cest, na horských loukách, vřesovištích či rašeliništích. Najdeme ho i na suchých i zamokřených půdách, preferuje kyselejší půdy.

Černýš patří mezi slabě jedovaté rostliny, obsahuje toxickou iridoidní sloučeninu aukubin, která má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu. Tato látka zároveň způsobuje, že černýš při sušení černá – odtud také jeho český název.

Detail odstavce: Brslen evropský
Zdroj: Jedovaté rostliny v ČR
Zveřejněno: 22.12.2015

PĚSTOVÁNÍ OSTEOSPERMUM

Přezimování

Mnohým pěstitelům je líto nechat Osteospermum zmrznout, a tak se snaží rostlině zajistit vhodné podmínky pro přezimování. Pokud se o to chceme pokusit (a mnohým zahrádkářům se to už podařilo), seřízneme na podzim rostlinu asi na 30 cm a uložíme ji do světlé chladné místnosti, kde je okolo 10 °C a kde za velmi mírné zálivky přezimuje. Na jaře pak rostliny přesadíme do čerstvé zeminy a umístíme je do teploty kolem 18 °C, při níž naraší nové výhony. V polovině května pak můžeme rostlinu opět vysadit na letní stanoviště. Přezimování rostlin v bytových podmínkách je ovšem problematické. Pokud se to přesto podaří, můžeme si pak rostliny namnožit řízkováním, když odebereme asi 5–7 cm dlouhé vrcholové výhony a necháme je zakořenit.

Detail odstavce: Přezimování
Zdroj: Pěstování osteospermum
Zveřejněno: 15.5.2016

LEVANDULE

Levandule v květináči

Levanduli je možné pěstovat i doma v květináči. Potřebuje lehčí půdu a vyžaduje hodně světla. Postavte ji tedy někam na parapet, kde na ni bude svítit sluníčko co nejdéle. Chce málo zalévat (vydrží i pár dní bez vody), je nenáročná na hnojení, a pokud bude mít dobrou zeminu, nemusí se hnojit vůbec. Je možné ji namnožit řízkováním nebo ze semen. Seje se v půlce února, potom se rozsází. Kvete od června až do konce léta. Nezaštipuje se, teprve až po odkvětu se sestříhá asi o jednu třetinu. Nejvhodnějšími odrůdami pro pěstování v nádobách je modře kvetoucí a zároveň mrazuvzdorná Hidcote Blue dorůstající do výšky 50 centimetrů či světlemodrá trvalková odrůda Munstead vysoká pouze 10 centimetrů. Kromě levandule úzkolisté můžete pěstovat i další druhy, ty však nejsou mrazuvzdorné, proto je pěstujte výhradně v nádobách, které lze na zimu snadno přemístit do světlé místnosti bez mrazu. Obzvlášť dekorativní je francouzská levandule Lavandula stoechas. Od klasické levandule se liší atraktivním květenstvím a výraznou citlivostí na mráz.

Detail odstavce: Levandule v květináči
Zdroj: Levandule
Zveřejněno: 10.11.2014

BALKONOVÉ ROSTLINY DO POLOSTÍNU

Vitálka (Sanvitalia)

Vitálka, někdy také nazývána aztécké zlato, je dobře se větvící, polehává, půdopokryvná květina. Nerozrůstá se ani tolik do výšky jako do šířky. Je velice jednoduchá na pěstování a je hodně odolná, snad právě proto získala svůj název vitálka. Její květy vám mohou připomínat malé slunečnice, mají široký tmavý střed se žlutými nebo oranžovými lístky.

Jak vitálku pěstovat

Vitálka má ráda slunné a teplé stanoviště, dařit se jí ale bude i v polostínu, jen myslete na to, že čím méně bude mít světla, tím méně pokvete. Vyžaduje dobře propustnou půdu, zda si substrát připravíte sami v poměru 2 : 1 : 1 (zemina, kompost, písek), nebo si substrát zakoupíte v marketu, je jen na vás. Vitálkám nevadí větrné místo, ale nemají rády mráz. Při své výšce 15 až 20 cm se hodí jak do závěsných truhlíků a květináčů, tak na záhon, pokud je ale na záhon budete sázet, nechte jim dostatek místa na rozrůstání, aby pak zbytečně neutiskovaly ostatní rostliny. Květinu nemusíte zbavovat odkvetlých květů, opadají samy. Vitálka nechutná žádným škůdcům, takže budete mít o starost méně.

Zálivka a hnojení

Vitálka má ráda vlhkou půdu, pokud se vám stane, že substrát přelijete nebo naopak úplně vyschne, rostlině to nijak neuškodí. Brzy se vzpamatuje a na rostlině to ani nepoznáte. S hnojením můžete začít téměř hned po zasazení rostlinky do truhlíku či květináče. Použijte plnohodnotné hnojivo pro balkonové květiny.

Přezimování

Vitálka je jednoletá rostlina, v našich podmínkách se nezazimovává, proto ji klidně nechte v truhlíku, dokud pokvete nebo dokud vám ji nespálí mráz.

Množení vitálky

Jelikož nenecháváme vitálku přezimovat, jediným způsobem, jak si ji můžeme namnožit, je sběr a vysetí semen. Na podzim si posbírejte semena, usušte je, uskladněte je na suchém a teplém místě a v březnu je můžete vyset. Buď je předsejte do skleníku, kde teploty neklesají pod bod mrazu, nebo použijte semenáč, který umístěte do teplé a světlé místnosti, vyhněte se ale přímému slunci. Vzešlá semena přesaďte do květináčků či truhlíků a nechte do poloviny května za oknem nebo ve skleníku a poté přesuňte ven.

Detail odstavce: Vitálka (Sanvitalia)
Zdroj: Balkonové rostliny do polostínu
Zveřejněno: 9.12.2015

KVETOUCÍ KEŘE

Kvetoucí keře na podzim

Keře kvetoucí na podzim vám dovedou rozzářit zahradu, která se již uchyluje k odpočinku. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce.

Motýlí keř

Jedná se o keř dorůstající do výšky od 2 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné tmavě fialové květy. Má rád přímé slunce.

Vzdušný, rychle rostoucí keř s věkem získává čím dál hezčí tvar s přepadavými postranními větvemi, obtěžkanými květy v hroznu, jež dosahují velikosti 40 až 50 cm. Vlastní kvítek má úzce trubkový tvar dlouhý 1 cm se čtyřmi okvětními lístky. Plodem je tobolka. Nápadné květy jsou voňavé nejenom pro nás, ale hlavně pro křídlatý hmyz, převážně motýly.

Není náročný na pěstování. Potřebuje vysadit na plné slunce do velmi živné, propustné, dobře odvodněné země, protože v mokru by mohla v zimě shnít. Pro hustý růst je dobré jej zjara zastřihnout na pevnou kostru, a to v době, kdy se začnou nalévat pupeny.

Plamének Jackmanův (klematis)

Jedná se o keř, který dorůstá až do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy má nápadné růžovo-bílé. Má rád polostín.

Květy jsou velké, růžovo-bílé, mladé květy jsou tmavě růžové. Keř kvete od poloviny června do července, na přelomu srpna a září pak kvetení většinou opakuje. Má středně bujný růst.

Vyžaduje kvalitní živnou půdu, nejlépe doplněnou o rašelinu a písek. Vyžaduje raději polostín, přímé slunce mu nesvědčí, snese i stín.

Vřes obecný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, má nápadné růžovo-červené květy. Má rád polostín, ale snese i přímé slunce.

Nízký stálezelený keřík se šupinovitými listy. Hrozny drobných, jednoduchých nebo plných květů vydrží barevné (růžovo-červené) po několik letních a podzimních měsíců. Časně na jaře nebo v polovině jara tvarujeme zaštipováním.

Vyžaduje nevápnitou, humusem bohatou zem, nejlépe s přidáním rašeliny. Vřes obecný je mrazuvzdorný.

Brslen evropský

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné žluté květy. Má rád polostín.

Listy řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.

Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Hortenzie stromečková

Tento keř dorůstá obvykle až do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné bílé květy. Hortenzie má ráda slunce.

Odrůda Annabelle je naprosto mrazuvzdorná a kvete extrémně bohatě i po radikálním sestříhání zjara. Kulovité květy jsou až 18 cm široké.

Hortenzie vyžaduje hodně světla, ale je nutno ji chránit před prudkým slunečním úpalem. Půdu je potřeba udržovat stále vlhkou, v zimě zálivku omezit. Zalévat měkkou vodou - týká se zejména modrých hortenzií, neboť obsah vápníku ve vodě mění modrou barvu v barvu růžovou.

Keř je ideální jako solitér.

Detail odstavce: Kvetoucí keře na podzim
Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno: 25.11.2015

KONIFERY

Rozmnožování a semena

Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč se výsev konifer doporučuje jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).

Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, která potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.

Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadit přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujete již od malička, vypěstujete si krásnou bonsaj. Za dva roky budete mít asi 20 cm vysokou koniferu.

Detail odstavce: Rozmnožování a semena
Zdroj: Konifery
Zveřejněno: 30.10.2016

JUKA

Yucca filamentosa

Vypadá jako pouštní rostlina, ale na českých zahrádkách se jí daří tak dobře, jako by byla domácí. Juka vláknitá (Yucca filamentosa) je z mrazuvzdorných druhů u nás asi nejvíce pěstovaná, svým tvarem připomíná sadu mečů. Je velmi výrazná a asi na každého udělá silný dojem, i v době, kdy zrovna nekvete. Tato rostlina netvoří kmínek, vytváří pouze přízemní růžici tuhých a na okrajích vláknitých listů (odtud i její název). Listy jsou asi 40–70 cm dlouhé a zbarvené zeleně s modrým.

Juka vláknitá kvete přibližně od poloviny června, kdy v horní třetině silných květních stonků vyrůstajících uprostřed listových růžic postupně vykvétá několik desítek krémově bílých, 3–6 cm velkých zvonkovitých květů, které krásně voní. Celková výška květenství bývá asi 100–180 cm. Po odkvětu celá růžice postupně odumírá a vytvoří se kolem ní několik dceřiných růžic. Tvoří se tak hustý trs, který je možno rozdělit (nejlépe koncem srpna až v září) a juku tak namnožit. Nové růžice nakvétají přibližně až za 3–5 let.

Juka vláknitá je nenáročná a vysoce mrazuvzdorná rostlina (snáší bez potíží mráz větší než -25 °C), takže naše zimy přežívá bez úhony. Vyžaduje však velmi světlé místo, nejlépe se jí daří na plném slunci. Ideální je pro ni lehká, propustná, hlinitopísčitá půda s kvalitní drenáží, aby u kořenů nestála voda. Protože má juka raději sušší prostředí, zalévejte pouze mírně, někdy si rostlina vystačí s běžnými srážkami.

Detail odstavce: Yucca filamentosa
Zdroj: Juka
Zveřejněno: 14.6.2014

GYMNOCALYCIUM MIHANOVICHII

Kaktusy rodu Gymnocalycium

Gymnocalycium mihanovichii kvete růžovými, žlutými, červenými a bílými květy. Pochází z Jižní Ameriky a je rozšířeno po celém tropickém pásmu. Typické pro tyto kaktusy jsou axily, na kterých jsou areoly s ostny. Gymnocalycium nesnáší průvan a jako většina kaktusů má rádo slunné stanoviště.

Gymnocalycium mihanovichii je rod jihoamerických kaktusů. Mají kulovité tělo o průměru obvykle 4 až 15 centimetrů, vzácně až půl metru. Stonek je členěn do žeber, která mohou být plochá, rozdělená do hrbolů, nebo i vysoká ostrá. Otrnění může být velmi řídké až hrozivé a rostlinu zcela zahalující. Rostliny rostou solitérně nebo mírně odnožují. Květy vyrůstají z areol na temeni rostliny. Poupata, květy a plody jsou holé, bez chlupů a štětin, nesou pouze šupiny. Odtud název rodu gymno = nahý, calix = kalich. Barva květů je bílá, růžová, purpurová, mnohdy s odlišně zbarveným jícnem nebo středním proužkem na okvětních lístcích. Několik málo druhů kvete žlutě. Jejich pěstování není obtížné.

Gymnocalycium mihanovichii „Red Head“

Red Head je kultivar postrádající zelené barvivo (chlorofyl), ale zato má barvivo červené nebo žlutooranžové. Nemůže růst na vlastních kořenech a musí se roubovat na vhodné podnože. Jako podnože se většinou užívají teplomilné druhy rodu Hylocereus nebo chladnomilnější druhy rodu Myrtillocactus. Vhodnější jsou asi druhy rodu Hylocereus, které snáší lépe přezimování.

Gymnocalycium mihanovichii „Yelow Head“

Kultivar Yelow Head se pěstuje naprosto stejně jako všechny barevné kultivary. Lze jej namnožit roubováním asi 1–2 cm velkých odnoží, které rostlina vytváří ve velkém množství.

Detail odstavce: Kaktusy rodu Gymnocalycium
Zdroj: Gymnocalycium mihanovichii
Zveřejněno: 12.10.2016

ANTHURIE

Anthurium andreanum

Anthurium andreanum se česky nazývá toulitka Andréova a prohlédnout si ji můžete na těchto fotografiích. Anthurium andreanum pochází z Kolumbie a spousta šlechtitelů se předhání, kdo vyšlechtí nový a zajímavější druh. Toulitka Andréova je odolná hrnková rostlina s mnoha listy a menšími barevnými květy (může být bílá, žlutá, zelená, růžová a červená barva), některé květy jsou i vícebarevné, například červenozelené nebo růžovozelené.

Pěstování

Anthurium andreanum stejně jako Anthurium scherzerianum vyžaduje světlo nebo polostín, ale ne přímé sluneční záření. Další potřebou rostliny je teplé místo mimo průvan, pokojová teplota by měla dosahovat minimálně 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.

Zálivka a hnojení

Při pěstování této toulitky dodržujte pravidelnou a dostatečnou zálivku, v letních měsících a v době květenství alespoň 2krát týdně, v zimě můžete zálivku omezit na jednou týdně. Společně se zálivkou můžete pravidelně, klidně i každodenně, rosit listy. Při zalévání a rosení si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně, to je u všech anthurií stejné.

Anthurium andreanum potřebuje dostatek výživy, proto se doporučuje ji v době vegetace hnojit jedenkrát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak hnojení omezte na jednou za měsíc.

Přesazování a množení

Mladé rostliny této anthurie přesazujte každý rok vždy na jaře, starší rostliny postačí jedenkrát za 2 roky. Přesazujte vždy do hrubozrnného rašelinového substrátu.

Chcete-li se o Anthurium andreanum podělit s někým blízkým, pak není problém tuto rostlinu namnožit. Nejčastější a nejúspěšnější způsob množení je dělení při přesazování – oddělte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Rostlinu lze množit i řízkováním, kdy odříznete stonek nebo list a ten buď rovnou zapíchnete do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování ale nebývá u toulitek příliš úspěšné.

Detail odstavce: Anthurium andreanum
Zdroj: Anthurie
Zveřejněno: 16.2.2016