Máte na zahradě ovocné stromy a nechybí mezi nimi hrušeň? Nebo máte hodné sousedy, kteří se o úrodu rádi podělí? Pak určitě každý podzim přemýšlíte, co s hruškami udělat. Určitě jste již slyšeli o zavařování hrušek či hruškových povidel, ale jak na to? Zkuste si vybrat mezi níže uvedenými způsoby.
Klasický recept na zavařené hrušky
Hruška je ovocný plod hrušně obecné, má kuželovitý tvar, velikost a barva jsou velice různorodé, záleží na odrůdě. Hruška obsahuje vitamín B a malé množství vitamínu C. Plod pokrývá slupka zelené či žluté až nahnědlé barvy, objevit se může i červený odstín, pod slupkou je dužina žluté barvy a střed plodu je vyplněn jádřincem, což je jediná část plodu, kterou nekonzumujeme. Podle doby dozrávání dělíme hrušky na letní, podzimní a zimní. Letní hrušky jsou většinou určeny k okamžité spotřebě, bývají hodně měkké až blátivé, naopak zimní bývají tvrdší a určené k uskladnění. Je známo, že hruška nevydrží uskladněná tak dlouho jako jablko, proto chcete-li konzumovat hrušky v zimě, musíte je zakonzervovat.
Příprava hrušek na zavařování
Hrušky, které jste nesnědli, je dobré včas zavařit, aby úplně nezměkly nebo nezačaly hnít a vy jste je nemuseli vyhodit. Hrušky oloupejte, vykrojte jádřinec a rozdělte na čtvrtiny, namočte je do vody, ve které jste předem rozmíchali lžíci kyseliny citronové, aby hrušky nezhnědly. Pokrájené hrušky naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně lahve uzavřete a můžete zavařovat.
Ingredience:
1 l vody;
400 g cukru krystal;
10 ks hřebíčku;
1 ks celé skořice.
Na 1 sklenici o obsahu 700 ml budete potřebovat 300 až 400 ml nálevu.
Postup:
Vodu přiveďte k varu, nasypte odměřený cukr, hřebíček a skořici, nechte chvíli povařit, poté odstavte a nechte zchladnout. Takto připraveným nálevem dolijte naplněné sklenice asi 1 centimetr pod okraj hrdla.
Ingredience:hrušky, 1 lžička kyseliny citronové, voda
Ingredience na nálev: 1 l vody, 350 g cukru, 4 hřebíčky
Postup: Připravíme si mísu s vodou, do které jsme rozpustili lžičku kyseliny citronové. Do mísy budeme vkládat oloupané hrušky, aby na vzduchu nehnědly. V některých (hlavně starších) receptech je do vody doporučován ocet. Sice udělá tutéž službu – zabrání hnědnutí, ale kompot pak bude mít mírně octovou příchuť.
Hrušky oloupeme škrabkou, rozčtvrtíme a vykrojíme z nich jádřince. Čtvrtky hrušek vkládáme do kyselé vody.
Svaříme si cukerný sirup, na litr vody 350 gramů cukru, 4 hřebíčky. Vložíme okapané hrušky a povaříme cca 5 minut, tak aby hrušky byly na skus, záleží na měkkosti plodů. Sebereme pěnu a hřebíčky. Přelijeme do mísy a dáme vychladit do lednice. Podáváme po vychlazení.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVANÍ UZENEHO MASA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Krutska anna.
mam uzeném maso hodně libové chci ho zavařit nužu přidat sádlo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Určitě nic nezkazíte, když libové uzené maso zalijete vyškvsřeným sádlem a pak vše zavaříte. Experimentovat se dá i se slaninou nebo špekem buď vcelku a nebo umletý špek přidat k uzenému a pak zavařit.
Zavařte si s sebou na dovolenou cokoliv, na co myslíte, že budete mít chuť. Jde zavařit takřka všechno. U masa si dejte jen trochu pozor, abyste ho neuvařili úplně doměkka. Při zavařování vám totiž změkne ještě víc. Někdo doporučuje omáčky před zavařením nezahušťovat a nedávat smetanu. Já osobně zavařuji omáčky již hotové a stalo se mi pouze jednou, že se jídlo ve sklenici zkazilo. Pravděpodobně chytlo špatně víčko. Měla jsem už zavařenou svíčkovou, segedínský guláš, klasický guláš, mleté maso s omáčkou na špagety, řezanku se zeleninou, prostě cokoli. Můžete zavařit i pečené vepřové maso či pečené kuře, které pak před podáváním jen ohřejete v hrnci s vodou takto ve sklenici a podáváte s bramborem, případně ho poté můžete obrat do rizota, čínských nudlí a podobně. Prostě dle své fantazie. Nebojte se toho.
Uvařte si, co máte rádi, jen maso (pokud máte rádi hodně měkké) nechte trošku méně měkké a snažte se udělat více šťávy, výpeku či omáčky z masa. Pak to všechno napěchujte do sklenic a pořádně zavřete novými víčky s červenou gumičkou. Dejte do zavařovacího hrnce a zavařujte na 80 °C 60 minut.
Horké sklenice vytáhněte a nechte vystydnout. Můžete takto zavařit maso vepřové, hovězí i kuřecí na kmíně i zelenině, na nudličky, kostičky i plátky, vepřový guláš, segedínský guláš, pečené vepřové maso i svíčkovou. Pokud budete dělat svíčkovou, pak mouku na zahuštění a smetanu do jídla přidávejte až při přípravě na dovolené. Moc času to nezabere a omáčka bude lepší.
Uvařte si, co máte rádi, je zbytečné vařit cizí recepty, které vám nemusí vůbec chutnat.
Kuře
Upečte buď celé, nebo jenom stehna, případně kupte grilované. Pak je naporcujte, napěchujte do sklenic, zavíčkujte a zavařujte 1,5 až 2 hodiny. Na místě ohřejte ve sklenici v hrnci s vodou asi 1/2 hodiny, mezitím uvařte brambory a máte chutný oběd či večeři. Nebo stačí maso obrat, nakrájet a použít do rizota nebo s čínskými nudlemi.
Vepřová plec
Vepřovou plec trochu nasolte, napěchujte do sklenic, přidejte cca dvě lžíce vody, zavíčkujte a nechte zavařovat 1,5 až 2 hodiny na 100 °C.
Takto lze zavařovat maso, uzené, klobásy. Na dovolené si pak jídlo připravíte podle chuti na zelenině, na cibulce a podobně.
Hotová jídla
Hotová jídla, jako je guláš, rajská omáčka, kuře (bez kostí) na paprice, vepřové ve vlastní šťávě a jiné, dáme uvařené a ještě horké do sklenic. Pořádně utáhneme a asi 1 hodinu zavařujeme. Druhý den opět cca hodinku zavařujeme.
Řízky
Do sklenic dáme řízky obalené v trojobalu a upečené. Děláme je menší, aby šly pěkně naskládat do sklenic a nelámaly se. Ale i když se přelomí, nic se neděje. Řízky jsou ve sklenici jen tak nasucho. Pozor, sklenici při zaváření nezapomeňte zatížit.
Zavařování omáček na cesty
Omáčku připravíme bez zahuštění, ještě horkou ji nalijeme do sklenic a zavaříme 30 minut. Poté ji na dovolené vyklepneme ze sklenice a zahustíme (bramborou a podobně), některé omáčky to ani nepotřebují. Takto můžete zavařit jakoukoliv omáčku dle vlastní receptury.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.
Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.
Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem.
Ve svém příspěvku PŘESAZOVANÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Pavlíková.
Dobrý den,
mám orchidej už pět let, velkokvětou, úžasně kvete ale pořád. Kdy mám tedy přesazovat a co s kořeny které rostou z květináče ven. Ty ani do většího nenacpu. Rostou jak nahoru tak dolů. Ulámaly by se. Ustříhat je, to asi ne.
Prosím o radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Pokud Vám orchidej stále krásně kvete a je vidět, že dobře prospívá, má zdravé kořeny i listy, tak bych nepřesazovala. Jestli však potřebujete přesadit, protože už se Vám orchidej nevejde na parapet nebo už zcela přerostla květináč a vypadává z něj, pak zkuste přesadit podle rad v našem článku. Opatrně vyjměte rostlinu z nádoby, dávejte pozor na kořeny. Ty, které byly v zemi, dejte znovu do substrátu, ty vzdušné nezahrnujte zeminou. Přesazenou orchidej několik dnů nezalévejte. Nejlépe postupujte přesně krok za krokem dle naší kapitoly o přesazování orchidejí.
Sklenice máte připravené, důkladně uzavřené a teď už je jen zavařit. Pokud jste se rozhodli, že budete hrušky zavařovat v myčce, tak je s rozestupem naskládejte do myčky, je potřeba, aby sklenice stály rovně. Zapněte myčku na nejdelší program a nechte ho doběhnout do konce. Až myčka vypne, vyndejte sklenice ven a otočte je dnem vzhůru, nechte asi 5 minut a otočte zpět, pak už jen nechte sklenice vystydnout. Tento způsob zavařování sice bude trvat poměrně dlouho, ale najednou jste schopni zavařit poměrně velké množství sklenic a kromě naskládání a vyskládání sklenic z myčky vás to nebude stát žádné jiné úsilí a nenadělá vám to žádný nepořádek. Vyzkoušejte sami a uvidíte, jak se vám tento způsob osvědčí.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Hrušky vždy loupeme a zbavíme jádřinců, okvětí a stopky s cévními svazky. Připravíme si vodu s kyselinou citrónovou nebo s octem. Kousky jablek sem dáváme proto, aby nezhnědly. Přebrané a omyté hrušky oloupeme, popřípadě překrojíme a setřeseme do sklenic. Vodu s 30–35 g cukru necháme projít varem a tímto nálevem upravené ovoce zalijeme (nálev používáme teplý, ne horký!). Pak uzavřeme sklenice víčky a sterilujeme při teplotě 85 °C 25 minut. Potřebujeme hrušky, 35 g cukru, 1 litr vody, 1 lžičku skořice a 2 kusy hřebíčku.
V naší poradně s názvem SUŠENÝ ČESNEK VYLOUPANÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka hurná.
Prosím o radu jestli se dají stroužky česneku nakrájet na plátky a usušit. Nestratí česnek sušením aroma??? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Při sušení česnek vždy ztratí část svého aroma asi o 50%. Dá se to pak dohnat tím, že ho v sušeném stavu spotřebujete více.
Nakrájený česnek na plátky se suší nejlépe. Můžete ho sušit běžně na vzduchu nebo v horkovzdušné sušičce na ovoce.
Chcete-li zavařovat hrušky bez cukru, není to problém. Aby kompot nebyl kyselý, je potřeba, aby hrušky byly zralé, ale ne měkké. Omyté hrušky oloupejte, pokrájejte a odstraňte jádřinec, dle výše uvedeného návodu, a naskládejte do sklenic. Převařte vodu a nechte zchladnout, do každé sklenice dejte špetku soli, zalijte převařenou vodou s hřebíčkem a skořicí, opět naplňte sklenici asi 1 cm pod okraj, uzavřete a zavařte. Soli se nebojte, nebude v kompotu vůbec cítit.
Ingredience: 200 g másla, 200 g upečených husích jater, 2 velké hrušky, 4 malé hrušky, 100 g smetany, sůl, sádlo
Technologický postup: V sádle upečeme husí játra nebo je podusíme na cibulce s trochou vína a necháme vychladnout. Vyšleháme máslo do pěny a přidáme vychladlá, rozetřená nebo prolisovaná játra. Směs dobře prošleháme, zjemníme vyšlehanou smetanou a podle potřeby přisolíme. Do vzniklé játrové pěny můžeme přidat celé kousky jater. Dvě velké hrušky svaříme v bílém víně, nakrájíme je na kostičky a dochutíme hruškovým likérem. Malé hruštičky rovněž svaříme v bílém víně. Husí játra servírujeme s hruškovým ragú, ozdobíme malou hruštičkou.
Ingredience: 400 g vepřových jater, 2 hrušky, 10 ks rozinek, 3 dl portského vína, mletý bílý pepř, ½ lžičky mletého zázvoru, 1 kompotovaná broskev, 2 lžíce cukru, 10 ks hřebíčku, 600 ml vody, drcený kardamom, olej, koňak
Technologický postup: Nejdříve si připravíme marinádu. Rozinky nakrájíme najemno. Portské víno ochutíme zázvorem, kardamomem, pepřem a promícháme s nakrájenými rozinkami. Játra očistíme od blan, omyjeme a nakrájíme na malé kousky. Potom je promícháme s marinádou a necháme alespoň 24 hodin odležet. Hrušky omyjeme, oloupeme, rozkrojíme na půlky, zbavíme jádřince a lehce vydlabeme. Z vody, cukru a hřebíčku připravíme nálev, který vaříme asi 10 minut. Potom přidáme hrušky, které uvaříme do poloměkka. Marinovaná játra osušíme a prudce na oleji orestujeme. Podle chuti osolíme a opepříme. Půlky hrušek servírujeme na malých talířcích, plníme orestovanými játry a zdobíme malými kousky kompotované broskve. Při podávání přelijeme lžící koňaku a flambujeme.
Postup: Vejce, cukr a olej vyšleháme, přidáme mouku, mléko, prášek do pečiva. Poklademe na kousky pokrájenými hruškami a posypeme drobenkou. Pečeme na 170 °C. Také můžete hrušky nastrouhat, přidat skořicový cukr, ořech či rozinky. V zimě můžete použít kompotované hrušky.
Vřesovcům obvykle vyhovuje slunečné stanoviště nebo polostín. Vřesoviště se může nacházet ve svahu, ale i na rovině. Vřesovce vysazujte do předem připraveného záhonu, a to buď na jaře (od března do května), nebo na podzim (od října do listopadu). Základní podmínkou je, aby rostliny stihly do léta nebo zimy zakořenit a byly tak odolnější proti suchu a mrazu. Vysazujte je nejlépe kvetoucí, abyste mohli daný kultivar ve vřesovišti správně barevně umístit a sladit s jinými rostlinami. Vzdálenost mezi rostlinami při výsadbě by měla odpovídat jejich výšce. To znamená, že to může být v případě nižších druhů dvacet centimetrů, u vyšších druhů od třiceti do padesáti centimetrů. Před výsadbou vložte kořenový bal do odstáté vody, rostlina se snadněji ujme. Ideální zemina (s kyselostí menší než pH 5) by měla pro téměř všechny druhy vřesovců obsahovat písek a rašelinu, také by měla být dostatečně humózní a jen mírně vlhká. Nejlépe je zakoupit speciální substrát v zahradnictví nebo si jej můžete namíchat sami. Pokud půda obsahuje vápník, vyměňte ji, případně do ní vmíchejte rašelinu, jehličí a dubové listí. Výjimkou je vřesovec pleťový, který snese i mírně alkalickou půdu. Po výsadbě namulčujte okolí rostlin drcenou kůrou nebo dubovým listím.
Kořeny těchto rostlin nemají příliš v lásce okopávání, takže se doporučuje důkladně odstranit veškerý plevel již při zakládání vřesoviště. Velmi důležité je zalévat vysazené rostliny během hlavního vegetačního období, a to minimálně do doby, než vzniknou souvislé porosty. Je nutná pravidelná zálivka. Stálou vlhkost pomůže udržet mulčovací vrstva, nejlépe drcená borka, která zároveň omezí prorůstání plevele. Nezapomínejte ani na přihnojování speciálními hnojivy (bez obsahu vápníku!), které jsou určeny pro tyto rostliny. Ale nepřežeňte to, nadbytek živin totiž zvyšuje riziko napadení chorobami a škůdci. Během silnějších mrazů vyžadují čerstvě vysazené druhy vřesovců zimní přikrývku (nejlépe smrkovým chvojím či listím). Brzy na jaře ji však nezapomeňte odstranit. Pokud chcete mít na své zahrádce opravdu nádherný barevný koberec, nezapomeňte rostliny každoročně řezat. Staré rostliny nevypadají pěkně a málo kvetou. Jedině řez vám zajistí kompaktní, hustý tvar a bohaté kvetení. Vřes obecný je nejlepší řezat pozdě na podzim (po odkvětu) nebo na jaře (to však neplatí pro zakrslé kultivary). Vřesovce se naopak musí zase řezat ihned po odkvětu, a to tak, že se jednotlivé špičky zkracují střídavě o třetinu, čtvrtinu a osminu z výšky rostliny.
Vřesovce se množí buď vrcholovými řízky přibližně 7 cm dlouhými, a to nejlépe v letním období (v červenci a srpnu), nebo dělením větších trsů (na jaře).
Hrušková povidla se připravují z oloupaných a jádřince zbavených hrušek. Hrušky nakrájejte na kousky a přesypte do domácí pekárny, přidejte želírovací cukr, šťávu z citronu a zapněte na program „marmeláda“. Až bude program u konce, kápněte trochu marmelády na talířek a nechte zchladnout. Bude-li marmeláda málo hustá, přidejte jednu lžičku kyseliny a důkladně promíchejte. Nalijte ještě horké do sklenic, otočte dnem vzhůru a nechte vychladnout.
Nemáte-li domácí pekárnu nebo nechcete-li ji použít, nasypte pokrájené hrušky do hrnce, podlijte malým množstvím vody, přidejte želírovací cukr a šťávu z citronu a vařte asi 45 minut za stálého promíchávání. Horké plňte do sklenic, uzavřete, otočte dnem vzhůru, nechte vychladnout.
Ingredience: husa o velikosti 4 kg, sůl, kmín, vývar, 2 jablka, 2 hrušky, 2 švestky, snítka levandule
Technologický postup: Troubu předehřejte na 200 °C, horkovzdušnou na 180 °C. Husu ze všech stran i uvnitř osolte, okmínujte a dovnitř vložte rozkrojené jablko a hrušku na čtvrtky (zbavené jádřinců). Připravenou husu vložte do pekáče prsíčky dolů. Podlijte ji horkým vývarem (měla by sahat asi do čtvrtiny pekáče), větší a starší drůbež přiklopte druhým pekáčem a vložte do předehřáté trouby. Obložte ji jablkem rozkrájeným na plátky. Šťáva díky tomu získá jemnější a svěžejší chuť a bude hustší. Během pečení vidličkou propichujte u tučnější husy kůži jednak mezi stehny a trupem, jednak mezi křídly a trupem, ale ne až do masa. Mělo by vytékat jenom sádlo, nikoli šťáva. Aby se sádlo nepřepalovalo, postupně ho odebírejte naběračkou do čisté, nejlépe porcelánové nádoby. Začněte, až když je sádlo dobře vyškvařené a čiré, do té doby husu znovu nepodlévejte. Během pečení ji občas přelévejte vyškvařeným sádlem. Když je husa na hřbetě zlatá, otočte ji a pokračujte v pečení a sbírání sádla, dokud nebude upečená dozlatova; trvá to asi 1–1,5 hodiny, ke konci pečení, tedy přibližně 30 minut před koncem, přidejte hrušky a švestky. Měkkou husu pak vyndejte na mísu a překryjte alobalem. Z pekáče seberte zbylé sádlo a přilijte horký vývar, aby bylo dost šťávy. Usazeniny ze dna a stěn odškrabejte do šťávy a nechte chvíli povařit. Husu naporcujte, vložte do pekáče a nechte ji v otevřené troubě ještě chvíli odpočinout. Při podávání přelijte každou porci malým množstvím šťávy; zbylou můžete podávat v omáčníku.
Jaký je rozdíl mezi dýňovou polévkou hokaido podle Pohlreicha a Kluků v akci?
Rozdíl spočívá hlavně ve způsobu úpravy dýně a práci s tukem, nikoli v samotném základu polévky z dýně hokaido.
Varianta podle Pohlreicha sází na výraznou chuť, často využívá kari, kokosové mléko nebo smetanu a důsledné restování surovin. Kluci v akci naopak často pracují s pečenou dýní, kombinují sladkost s kyselostí (med, citron) a výsledná polévka působí lehčeji, ale stále plně.
Proč je moje dýňová polévka z hokaida hořká?
Hořká dýňová polévka je téměř vždy způsobena samotnou dýní, nikoli špatným kořením nebo receptem.
Nejčastěji jde o nedozrálé nebo zelené hokaido, případně o plod, který byl pěstovaný ve stresu (sucho, chlad). Hořkost se vařením neztratí a nelze ji přebít ani smetanou či kořením. Pokud dýně chutná hořce už syrová, do polévky ji nepoužívej.
Jak zahustit dýňovou polévku bez mouky?
Dýňovou polévku lze zahustit přirozeně bez použití mouky, a to bez ztráty chuti nebo lehkosti.
Nejspolehlivější je pečená dýně, která obsahuje méně vody. Další možností je přidání malého bramboru, kokosového mléka nebo prostá redukce tekutiny. Tyto metody zachovávají přirozenou chuť hokaida a jsou vhodné i pro krémovou dýňovou polévku bez smetany.
Je lepší dýni hokaido vařit, nebo péct?
Pečená dýně dává polévce výraznější a sladší chuť, zatímco vařená je jemnější a méně aromatická.
Pečení zvýrazňuje přirozené cukry v dýni a vede k plnější krémové chuti, typické pro recepty podle Pohlreicha nebo Kluků v akci. Vaření je rychlejší a hodí se pro jednoduché domácí polévky. Volba záleží na čase a požadovaném výsledku.
Jaké hokaido je nejlepší na dýňovou polévku?
Nejlepší je plně vyzrálé, sytě oranžové hokaido se suchou stopkou.
Taková dýně má nejvyšší přirozenou sladkost a krémovou strukturu. Světlejší nebo zelené hokaido bývá méně aromatické a může mít hořký tón. Menší plody mívají koncentrovanější chuť než velmi velké, přezrálé kusy.
Může být dýňová polévka z hokaida vegan?
Ano, dýňová polévka z hokaida může být plně vegan, aniž by ztratila chuť.
Místo smetany se používá kokosové mléko nebo kvalitní olej. Důležitá je práce s tukem a kořením. Kari, zázvor a česnek dodají hloubku chuti. Správně připravená vegan varianta je chuťově srovnatelná s klasickou.
Máslo dodá jemnost, olivový olej lehkost, kokosový tuk sladkost ideální ke kari. Sádlo je výrazné a může chuť dýně přebít. Výběr tuku by měl odpovídat stylu polévky, nikoli být náhodný.
