Cylindrický zámek se skládá z těla, cylindru, pružinek, spodních stavítek a horních stavítek. K tomu, aby bylo možné cylindrem v zámku otočit, je potřeba dostat všechna spodní stavítka pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) a horní stavítka nad ní. Pak je možné odemknout zámek. Kdyby klíč nebyl určený pro daný zámek, jedno nebo více stavítek bude bránit otočení cylindru (budou přesahovat shear line). Tak funguje blokovací ústrojí zámku. Zbytek zámku tvoří prsten, který zamyká západku ve dveřích. Prsten není k cylindru napevno připevněný, přenos síly je tady řešen pomocí spojky, kterou špička klíče zatlačí z cylindru do prstenu po vložení klíče. Pak je možné odemknout nebo zamknout dveře. K takzvanému pickování potřebujete dva nástroje. Jedním z nich je planžeta, kterou se tlačí přímo na stavítka, čímž se odemyká zámek. Druhým je napínák, jímž se otáčí cylindr zámku.
Trubkové zámky jsou velice zvláštní umístěním stavítek, ta nejsou umístěna v pravém úhlu ke klíči, ale přímo v ose trubkové části klíče a zapadají do zářezů po obvodu klíče. Není neobvyklé vidět jednoduché varianty (s jedním či dvěma stavítky). Většinou se ale používají jen k zabezpečení nápojových automatů anebo jako zámky k notebookům. Většinou jsou k vidění se sedmi, osmi, nebo deseti stavítky, ale je možné setkat se i s jiným počtem. Existují dvě možnosti, jak otevřít trubkový zámek bez klíče, a to buď speciálním paklíčem (tubular pick – vyrábějí se pro různé počty stavítek), nebo napínákem na korunkové zámky. Paklíč funguje tak, že stavítka na něm se nastaví na výšky, které odpovídají zářezům v klíči (toho se docílí tak, že se paklíč zatlačí do zámku a následně se utáhnou jehly na paklíči) a zámek se otevře jako při použití klíče. Při použití napínáku se postupuje jako při „pickování“ obyčejného cylindrického zámku – tension se vloží do zámku a následně na něj jednou rukou začneme tlačit. Druhou rukou vezmeme jehlu, planžetku nebo jiný libovolný předmět, kterým se dá zatlačit stavítko do zámku, a postupně „pickneme“ všechna stavítka. Tato metoda má ale oproti použití tubular picku jednu nevýhodu – zámek musíte „picknout“ vícekrát (podle počtu pinů), protože po pootočení cylindrické části stavítka opět vyskáčou. Za chvíli máte ale i tak zámek odblokovaný a je možné otočit cylindrickou částí zámku.
V cylindrických zámcích se obyčejně jako spodní stavítko (driver pin) používá v podstatě tentýž váleček, jako pro horní stavítka (key piny). Je ale čím dál tím častější, že i v levných cylindrických vložkách bývá alespoň jedno ze spodních stavítek vyměněno za takzvaný security pin – bezpečnostní stavítko. To nemá tvar rotačního válce, ale válce s určitou drážkou. Dnes nejčastěji používané jsou mushroom pin – houbové stavítko (má tvar houby) a spool pin – stavítko ve tvaru činky (velkého I). Jak už název napovídá, použití těchto stavítek by mělo zajistit vyšší bezpečnost zámku proti „picknutí“. V principu to funguje tak, že při tlaku na cylindr a pokusu posunout driver pin pod shear line se ona drážka ve stavítku zasekne mezi tělem zámku a cylindrem (dojde k malému pootočení cylindrem), což znemožní další otáčení cylindrem, i kdyby všechna ostatní stavítka byla pod shear line. Zámek s bezpečnostními stavítky se „pickuje“ úplně stejně, jako jakýkoli jiný zámek (tedy vyhmatávat) s jednou malou změnou – je třeba použít velmi malé síly na napínák oproti otvírání normálního zámku. Když se i přesto zámek na bezpečnostním pinu zasekne, vraťte cylindr do původní polohy a zkuste znovu s ještě menší silou. Občas není nutné znovu rovnat cylindr, stačí jen povolit tension a stavítko vyskočí z blokovací polohy – záleží na konkrétním zámku.
V diskuzi ZÁMEČNICKÁ POHOTOVST PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Pokud budete potřebovat otevřít zabouchnuté dveře v Praze, objednejte si zámečníka, který je k dispozici non-stop na www.zamecnicka-pohot…
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Thoroid.
Mám také poměrně fajn zkušensoti s pohotovostí key service (www.key-service.cz), dorazili i hodně pozdě večer, když jsem zlomil klíč při otevírání dveří.
Nejjednodušším řešením je zavolat zámečníkovi. Ten dveře otevře zpravidla do několika minut a zároveň je přitom vůbec nepoškodí. Prvním problémem však bývá sehnat na nějakého zámečníka kontakt. Doporučujeme vám tedy mít číslo na zámečníka (nejlépe ještě na nějakého z okolí) uložené v mobilu – díky tomu pak budete schopni takovou situaci vyřešit velmi rychle. Dveře vám zámečník samozřejmě otevře až potom, co si podle průkazu totožnosti ověří, že vaše trvalé bydliště odpovídá adrese otevíraného bytu. Další nevýhodou může pro někoho být cena. Otevření zabouchnutých dveří stojí většinou do 500 Kč. Může to však být i více, zejména pokud používáte zámek vyšší bezpečnostní třídy, nebo jsou-li dveře zamčené (to se spíše stane, pokud se vám podaří ztratit klíče).
Hasiče můžete zavolat pouze v případě, je-li ohroženo vaše bezpečí, to znamená, pokud se například poškodí zámek a dveře pak nejdou otevřít, nebo vám průvan zabouchne dveře třeba na balkóně. Výhodou je, že hasiči dveře otevřou zdarma. Toho se však lidé mnohdy snaží využít. Rozhodně tento způsob nedoporučujeme, protože když hasiči vyhodnotí, že jste volali zbytečně, dveře vám neotevřou a spíše vás ještě nahlásí na policii.
Jestliže z nějakého důvodu nechcete využít služeb zámečníka a zároveň nejste v situaci, že byste mohli zavolat hasiče, nezbývá vám, než abyste se pokusili dveře otevřít sami. Páčení a vyrážení dveří vždy nechávejte jako poslední možnost – znamenalo by to nenávratné poškození dveří či zárubní a bylo by je poté pravděpodobně nutné vyměnit. Dveře lze otevřít například metodou zvanou lockpicking. K tomu už jsou však potřeba specializované nástroje.
Metody otevírání dveří:
Lockpicking – jde o metodu, ke které potřebujete speciální nástroje, a to planžetu a otvírák. Do zámku (nahoru nebo dolů, jak to komu vyhovuje) vložte napínák (tension wrench) a začněte jím tlačit na cylindr, který bude tlak přenášet na stavítka. Pak začněte planžetou jedno stavítko po druhém tlačit směrem dolů. Díry v cylindru totiž nejsou přesně v jedné řadě, ale jsou maličko mimo osu. To způsobí, že když zatlačíte stavítko, které má díru nejdál od osy, spodní stavítko se zasekne o okraj cylindru a horní stavítko přestane pružit. Protože stavítko už nebrání cylindru v otáčení, cylindr se s tichým cvaknutím trochu pootočí a vy se můžete věnovat dalšímu stavítku. Při této metodě je důležité pořadí, v jakém stavítka zamačkáváte. Jakmile se vám povede pod shear line (rozhraní mezi cylindrem a tělem zámku) zaseknout poslední stavítko, cylindrem je možné otáčet.
Bumping – i k tomuto způsobu otevírání dveří potřebujete nejprve univerzální klíč pro daný typ vložky – po zasunutí do něj ťuknete, což na moment vrátí stavítka do odemčeného stavu, a můžete otevírat. Metoda vyklepávání by měla otevřít každé zamčené dveře, když je klíč zablokovaný v zámku. Jedná se o jednoduchou záležitost, prostě do hlavice klíče klepete tím, co máte po ruce (šroubovákem, botou a podobně). Klíč poskočí a bude postupně rotovat anebo se uvolní a vy jím můžete pak otočit.
Kreditkou – pokud máte dveře jen zabouchnuté, mohlo by fungovat i pouhé stlačení jazýčku velmi tenkým, trochu pružným, ale zároveň pevným předmětem (plech, karta). Je to velmi rychlý a snadný způsob, ale i když v tomto případě budete rádi, že funguje, měli byste následně zvážit bezpečnější řešení zámku.
Raking – Velice jednoduchá metoda. Do zámku vložte napínák a začněte na něj tlačit (trochu míň než u vyhmatávání). Vezměte planžetu, zasuňte ji na konec zámku, maličko zatlačte na stavítka a planžetou trhněte směrem ven. Tím se stane, že stavítka odskočí od planžety směrem dolů, a pokud správně tlačíte na napínák, jedno nebo víc se jich zasekne pod shear line. Maličko přidejte tlak na tension a postup opakujte, dokud zámek nepovolí. Další variantou rakingu je planžetou po stavítkách jezdit sem a tam jako pilkou. Zjistěte, co funguje lépe. Raking je velice jednoduchá metoda, jak otevřítzámek, ale ne vždy funguje. Proto bych vám doporučil soustředit se spíš na vyhmatávání. Oba způsoby je samozřejmě možné kombinovat.
Vlastní klipsa – vyrobte si otvírání z kovového klipsu propisky. Stačí, když jej ohnete do 90stupňového úhlu, poté na klipsu vyvíjejte jistý tlak a v postupném úhlu postupně odcvakávejte jednotlivé cylindrické kolíky. Je zde zapotřebí jisté trpělivosti a zručnosti, ale u klasických „fabek“ by otevření zámku nemělo činit značné obtíže.
V diskuzi BULKA BOLESTIVÁ VE VNITŘNÍ TVÁŘI CO TO JE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maru.
Dobrý den,asi před rokem mi můj zubní lékař našel na levé vnitřní straně tváře menší bulku s tím že to je něco čemu jsem nerozuměla ale dodal že to není rakovina.Před týdnem jsem zjistila že se trochu zvětšila(asi 1cm ) má tmavě červenou.barvu s bílofi jalovou špičkou ,mírně bolestivá.CHtěla bych poprosit o radu co to může být a z jakým lékařem to řešit.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Monika kotlárová.
Už dlouho době mám Bulku v puse u dolním patře zubů u dásně (ve tváři) Do dnes mě to nebolelo začlo mě to bolet a natika mi tvar nemůžu moc otevřít pusu a nevím co stim mohly by ste mi pomoct
Praktické skládací žehlicí prkno Vileda s žehlicí plochou 120 x 38cm a s bavlněným potahem nabídne pevnou a stabilní konstrukci pro bezpečnou a pohodlnou práci. Povrch prkna je kryt bavlněným potahem, který prkno těsně obepíná. Mikroskopické otvory dobře propouštějí páru a prádlo vám tak zůstane vyžehlené a suché. Samozřejmostí je odkládací plocha pro žehličku. Zajímavý je transportní zámek, který slouží pro zajištění nohou prkna během přenášení.
Žehlicí plocha je 120 x 38 cm. Prkno je stabilní a bezpečné. Má bavlněný, výborně padnoucí vrchní potah ve 2 barevných variantách: růžová nebo modrá. Perforace dobře propouští páru, takže prádlo zůstane suché. Má neklouzavý povrch koncovek nohou. Variabilně nastavitelná výška je 80 až 97 cm. Hmotnost prkna je 5,83 kg. Velikost složeného prkna pak 45,5 x 6 x 158,5 cm. Nevýhodou je horší materiál použitý na odkládací plochu pro žehličku a kratší přívodní šňůra. Prkno má také nestabilní nožičky, které kloužou po hladké podlaze.
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Včelám se nemusí podařit matku vychovat nebo se matka může ztratit během proletů.
Čerstvě utvořený oddělek potřebuje velmi malý vstupní otvor do úlu, aby ho i v malém počtu mohly včely ubránit. Nejlepší způsob je úlu zcela uzavřít česno a pouze mu otevřít očko. Teprve až nová matka v oddělku začne plodovat, tak očko zavřete a otevřete česno, ale jen částečně. Takto oddělek může zůstat až do příštího roku, kdy už z něj bude silné včelstvo, a v létě mu můžete česno otevřít úplně.
Zásoby jsou vůbec pro oddělek v počáteční fázi důležité. Pokud mu dáte do startu zásob jen málo, může během horšího počasí nebo snůškové mezery umřít. Když tedy oddělek vytváříte, buď mu nějaké zásoby ze zdrojového včelstva dejte (stačí tak 2/3 plástu míry 39 x 24 cm), anebo ho co nejdřív po oddělení musíte přikrmit.
Když se vytvořený oddělek nerozroste víc než do jednoho nástavku (na míře 39 x 24 cm), respektive do velikosti normálního včelstva, bez problému ho zazimujte v jednom nástavku a k rozšiřování oddělku přistupte až na jaře.
Vhodná doba k tvorbě oddělku je od května do července. Později už by se oddělek nestačil do zimy rozvinout. Tvorba oddělku v červenci je tedy ještě možná.
V Brně je několik firem, které řeší zámečnické služby. Mezi ty s dobrými referencemi patří Zámečnictví Brno Petr Kodýs.
Firma se zaměřuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.
Cena za otevření bytu či domu se stanovuje individuálně.
Zaměřují se na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.
Cena za otevření bytu či domu je od částky 350 korun, záleží na náročnosti.
Firma se specializuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.
Cena za otevření bytu či domu je od částky 600 korun, záleží na náročnosti.
Tato zámečnická služba se zaměřuje na zabouchnuté a zamčené dveře, opravu zámků, ztrátu klíčů, montáže zámků, závor, výměny vložek. Poradí si téměř se vším, co souvisí se zámky a klíči.
Cena za otevření bytu či domu se stanovuje individuálně.
Hodnota tlaku v nádobě má být o 0,02 MPa (0,2 baru) nižší, než je nastavený zapínací tlak čerpadla. Kontrola tlaku se doporučuje provádět 2x až 3x za rok – podle objemu nádoby.
Při kontrole tlaku je potřeba vypnout přívod elektrického proudu k čerpadlu. Vypustit vodu z potrubí – otevřít kohoutek studené vody v nejnižším místě. Kohout nechat otevřený, aby v potrubí nebyl tlak. Změřit tlak vzduchu v nádobě (přes ventilek). Tlak vzduchu v prázdné nádobě musí být o 0,2 baru nižší, než je zapínací, spodní tlak.
Tlakový spínač zapíná čerpadlo při tlaku 2 bary. Vypíná při 3,5 baru. Zapínací spodní tlak je 2 bary, od něj odečteme 0,2 baru = 1,8 baru. Tlak 1,8 baru je třeba v nádobě trvale udržovat. V případě potřeby dofoukat na požadovaný tlak, a to kompresorem či ruční hustilkou.
Biologická léčba je nejnovější ze všech léčebných metod a přisuzuje se jí velká budoucnost. Používá se samostatně nebo v kombinaci s jinými léčebnými metodami. Pomáhá zastavit rakovinu působením na různé biologické pochody, které nádorová tkáň potřebuje ke svému růstu a šíření. Cílem biologické léčby je zablokovat procesy, které umožňují rakovinným buňkám nekontrolovatelné bujení. Především jde o to:
zablokovat nebo vypnout signalizaci, která rakovinným buňkám říká, aby rostly a dělily se,
zabránit buňkám, aby žily déle, než je běžné,
nastartovat řízenou buněčnou „sebevraždu“, která v organismu přirozeně reguluje počet živých buněk.
Druhy biologické léčby
Biologickou léčbu lze rozdělit na dvě hlavní skupiny:
Monoklonální protilátky – jde o velké bílkovinné molekuly podobné našim obranným protilátkám. Každá protilátka má svůj konkrétní cíl, molekulu, se kterou tvoří pár jako zámek a klíč. Pokud se protilátka setká se svou cílovou molekulou, naváže se na ni a zablokuje její funkci. Protilátky obvykle zasahují v krevním oběhu nebo v okolí rakovinné buňky. Mohou také pomáhat jiným lékům dostat se cíleně do rakovinou zasažených buněk. Podávají se nitrožilně.
Nízkomolekulární látky – jedná se o látky, které mají přímý biologický účinek a zasahují do rakovinotvorných procesů. Například blokují novotvorbu cév, čímž zabrání nádoru, aby si budoval cévní zásobení. Podávají se obvykle v tabletách.
Pro koho je vhodná
Žádný nádor není stejný. I v oblasti jednoho typu nádoru existují různé genetické varianty, které do značné míry ovlivňují úspěšnost biologické léčby. V rámci diagnostiky je proto nutné získat o nádoru maximum informací, aby bylo možné určit, z které léčebné metody bude pacient profitovat a z které ne.
Používá se k léčbě:
karcinomu prsu,
rakoviny tlustého střeva a konečníku,
nádorů plic,
maligního melanomu.
U všech nádorů platí, že se biologická léčba hodí pro určitou přesně definovanou část pacientů, jejichž nádory mají rysy umožňující realizaci mechanismu biologické léčby.
Rizika a nevýhody
Žádná léčebná metoda nemá jen výhody, a to platí i o biologické léčbě.
Mezi její nevýhody patří:
možnost postupného snížení účinku,
riziko vzniku závažných nežádoucích účinků (vznik nádorového bujení, závažné infekce a podobně).
Zavařovat můžete v podstatě všechny druhy masa – kuřecí, vepřové, hovězí, jehněčí, ale i zvěřinu. Zavařovat lze čerstvé syrové maso (zde je potřeba být při samotném zavařování mnohem obezřetnější), ale i již tepelně upravené maso, což je častější a doporučovanější. Pro zavařování do sklenic se hodí maso upravené dušením, vařením i pečením. V takovém případě můžete maso ochutit dle svých preferencí a použít i oblíbené koření. Poté jen stačí otevřít sklenici, vyklepnout maso do hrnce a prohřát. Také se dá takto připravené maso konzumovat studené nebo je možné je použít jako doplněk k omáčce nebo z něj vykouzlit rizoto.
Kromě masa jako takového si v domácích podmínkách můžete zavařit i polévky, tepelně upravené uzeniny, ryby (musí se konzervovat déle), hotová jídla bez mouky, a dokonce i pečivo.
Některá univerzální vteřinová lepidla na plast nefungují tak dobře, jak bychom si představovali. V zásadě platí, že s velmi levným lepidlem neslepíte pořádně takřka nic.
Loctite Super Attak Ultra Plastik – distributor Henkel ČR, spol. s r.o.
Hmotnost: 2 g
Objem: 4 ml
Použití: všechny plasty, plexisklo, dřevo, kov, porcelán, guma, kůže (je možné za určitých podmínek a v menším rozsahu použít i na plasty auta)
Postup práce: Na celé plochy obou slepovaných částí nejdřív naneste aktivátor, nechte 1 až 2 minuty působit, pak aplikujte lepidlo jen na jednu plochu (asi 1 kapku na 1 cm²). Oba díly k sobě přitlačte a držte zhruba 30 vteřin. Lepidlo je voděodolné a technický list je ke stažení na internetových stránkách výrobce. Je možné použít i tyto druhy lepidel: Loctite 401, Loctite 406, Loctite 770.
Vyzkoušeno: Tuba lepidla se nedala dobře otevřít, víčko sice obsahuje propichovátko, ale hrdlo tuby je širší a nejde do něj zasunout. Na rozdíl od jiných lepidel práce kvůli aktivátoru trvá déle, ale výsledek stojí zato: všechny předměty dobře držely při běžném používání a zátěži.
Rapid Glue – ATX Trading s.r.o.
Hmotnost: 2 g
Použití: dřevo, guma, plast, kov, papír, kůže
Postup práce: Naneste ho na jednu plochu, ne více než kapku cca na 2,5 cm², slepované kusy přitiskněte k sobě a držte po dobu 10 sekund do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Lepidlo je dost řídké, hrozí riziko potřísnění. Slepované části se musí u sebe držet déle, než uvádí návod – nedržely u sebe, ale „odpadávaly“ ze slepované hrany. Testovaný kousek měl špatný uzávěr, nešel zašroubovat, takže se lepidlo muselo skladovat ve svislé poloze. Proto se dalo použít jen jednou. Při práci pálí oči.
Alteco Super Glue – dovozce Z-TRADE s.r.o.
Hmotnost: 3 g
Použití: dřevo, guma, plasty, kovy, papír, kůže
Postup práce: Používá se na hladké, čisté a suché povrchy. Lepidlo naneste jen na jednu lepenou plochu (1 kapku zhruba na 2,5 cm²), slepované kousky přitiskněte k sobě a přidržte 10 vteřin nebo do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Tuba nejde víčkem otevřít, chybí v něm propichovátko. Samotným víčkem sice lepidlo otevřete, jenže pak zůstane špinavé, je vhodné použít kousek drátku nebo kancelářskou svorku. Výrobek je řidší, z lepených dílů se trošku roztéká, slepené předměty ale dobře drží.
Velikost 20g a 50g je v nabídce u speciálních forem dvousložkových lepidel.
Vepřovou plec očistěte, omyjte studenou vodou, osušte do sucha a nakrájejte na kostky. Očištěnou cibuli nakrájejte na jemné kostičky a orestujte ji dozlatova na sádle. Poté cibulku zaprašte sladkou paprikou, promíchejte a přidejte připravené pokrájené maso, které osolte a opečte se všech stran. Přidejte kmín a bobkový list a podlijte vodou. Zavřete tlakový hrnec a vařte cca 15 minut. Poté hrnec odstavte, nechte vyjít páru a opatrně otevřete. Přidejte pokrájené zelí, vodu dle potřeby a zpět uzavřete, vařte přibližně dalších 20 minut. Odstavte a nechte dojít. Než znovu vyjde pára a vy budete moci hrnec otevřít, tak si z másla a mouky připravte jíšku, kterou guláš zahustíte, a ještě 10 minut povařte. Na závěr přidejte zakysanou smetanu, guláš promíchejte a podávejte s houskovým knedlíkem.
Ingredience: 8 tygřích krevet, 8 krevet střední velikosti, 350 g kalamárů (nebo kuřecího masa), 3 větší hodně zralá rajčata, 2 stroužky česneku, 2 cibule, 2 papriky, 750 g rýže, 1,5 l rybího nebo zeleninového vývaru, 250 ml zeleninového vývaru, 1 až 2 dl bílého vína, olivový olej, špetka šafránu, sůl, pepř mletý, 250 g slávek, 250 ml zeleninového vývaru na slávky
Technologický postup: V pánvi si rozehřejeme olej a osmahneme na něm cibuli, česnek a papriku. Pak přidáme mořské plody (kalamáry je nejlepší krájet na plátky, vytvoří se kolečka) a orestujeme – stačí tři čtyři minuty. Rajčata spaříme horkou vodou, oloupeme, nakrájíme na kostičky a přidáme ke směsi. Nakonec přisypeme rýži, krátce ji orestujeme a zalijeme rybím (případně zeleninovým) vývarem, nebo vodou a vínem. Vaříme nejprve zprudka asi deset minut, pak přidáme špetku šafránu (rýži obarví dožluta), plamen stáhneme a necháme dusit dalších asi patnáct minut, dokud není rýže měkká a všechna tekutina se neodpaří. Nemícháme. Můžeme dochutit solí či pepřem. Slávky povaříme ve zbylých 250 ml vývaru (vařením by se měly otevřít – ty, které zůstanou zavřené, je potřeba vyhodit) a paellu jimi dozdobíme.
Doporučuje se, aby domácí zavařené kuřecí maso bylo spotřebováno do 18 měsíců. Pokud je však těsnění na sklenicích dobré a jsou skladovány na chladném a tmavém místě, mohou bezpečně vydržet mnohem déle!
Můžu použít nádobu na vodní lázeň pro zavařování kuřete?
NE. K zavařování kuřete NEPOUŽÍVEJTE nádobu s vodní lázní. Kuře je potravina s obsahem kyselin, která není bezpečná pro konzervování ve vodní lázni. Pro zavařování kuřete MUSÍTE použít tlakovou nádobu.
Jak používat kuřecí konzervu?
Na rozdíl od kuřete z konzervy z obchodu není domácí zavařené kuře krupičkové ani bez chuti. Dokonce si myslím, že je to lepší než kuře uvařené v hrnci, které může být často zrnité a suché.
Místo toho je domácí zavařené kuře vláčné a chutné a ideální pro každé jídlo, které v sobě potřebuje drcené kuře. Je to skvělý doplněk do kuřecích polévek, chilli, enčiladas a tacos, těstovin, koláčů, pizzy a čehokoli jiného, kde potřebujete vařené drcené kuře.
Obsah sklenic před použitím nemusíte znovu vařit, stačí ji otevřít a lahodné kuře je připraveno k použití. Ideální pro rychlé a snadné večeře!
Pokud chcete opravdu skvělou svačinku, kterou si můžete otevřít a naservírovat na stůl kdykoliv během roku, vyzkoušejte tento recept na zavaření leča bez cibule.
Ingredience
250 ml rostlinného oleje;
3 kg čerstvých červených paprik;
1 kg čerstvých masitých rajčat;
250 ml jablečného octa;
1 kg středně čerstvé mrkve;
250 g cukru;
2 lžíce soli.
Postup zavařování leča
Chcete-li vyrobit rudé domácí lečo s mrkví, dobře omyjte rajčata a pomocí mixéru nebo mlýnku na maso je rozemelte a vložte je do mísy. Ve výsledku byste měli získat asi 1 litr husté rajčatové šťávy. Papriky očistěte od semínek a stonků a poté je nakrájejte na velmi velké laloky. Pokud jde o mrkev, musí být oškrábána a nastrouhána na hrubém struhadle. Po přípravě všech ingrediencí byste se měli zaměřit na vaření rudého leča na zimu. K tomu je třeba v hlubokém hrnci smíchat stolní ocet, rostlinný olej a rajčatový protlak a přidat cukr a sůl. Všechny přísady by měly být smíchány a přivedeny k varu. Poté přidejte nakrájenou papriku a nastrouhanou mrkev.
Po povaření zeleniny asi 10-14 minut je nutné ji začít dávat ještě horkou do sterilizovaných horkých sklenic. Poté sklenice pevně uzavřete vyvařenými víčky, obraťte je dnem vzhůru a přikryjte je utěrkou. Po úplném vychladnutí by měly být sklenice umístěna do chladného temného sklepa. Toto lečo se nedoporučuje otevírat okamžitě. Nejlepší je, když se rozleží a otevře se až za 1,5 až 2 měsíce.
