JAK PĚSTOVAT VENKOVNÍ KALA a nejen to vám přinášíme v tomto článku. Kala je symbolem čistoty a krásy. Je typickou představitelkou svatební kytice. Kaly jsou vyhledávané pro své nádherné květy se zajímavě tvarovanými, velkými toulci. Některé druhy kvetou v zimě, jiné v létě. Obě skupiny mohou ozdobit byt, pestrobarevné letní kaly pak v sezóně i zahradu.
Kala pěstování doma v bytě
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Velký efekt poskytnou kaly v květináčích na terase či na balkonu. Hlízy vysazujeme v březnu, nejpozději v dubnu. Kala špatně snáší těsnou nádobu. Z nenápadné hlízy vyrůstá celý trs půlmetrových listů. Pokud je květináč malý, je možné, že kala nevykvete. Jakmile se objeví zelené listy, začněte je rosit, jinak začnou jejich konečky osychat a rostlina bude nevzhledná. Může to zdržet i kvetení. Jakmile se objeví první listy, začněte přihnojovat minerálními hnojivy. Na začátku sezóny potřebuje kala hlavně dusíkatá a při kvetení fosfátová a draselná hnojiva. Doba kvetení kaly není dlouhá, asi jeden měsíc. Květ se zpravidla objeví pouze na jednom výhonku, při dobrém zacházení na dvou.
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
děkuji za odpověd,mohl byste mě poradit jak poznám při nákupu zda je kala v pořádku nebo nějak narušená?kala se mi hrozně líbí a chtěla bych je doma pěstovat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Moc to poznat nejde. Můžete ale využít záruku na koupenou rostlinu a v případě takto rychlého úhynu ji reklamovat a požadovat výměnu.
Kala pochází z jižní Afriky, kde roste v bažinatých oblastech, ve kterých je v létě sucho. Roste keřovitě a skládá se z dutých stonků, z kterých vyrůstají tmavě zelené listy, později se objevují květy. Jejich barevná škála je velice pestrá, od bílé po různé odstíny žluté, růžové, oranžové a červené. Květenství se skládá z toulce a palice. Rostlina kvete od května do srpna. Rostlina obsahuje jedovaté látky, které při dotyku mohou podráždit pokožku. Její květy jsou vhodné k řezu.
Pěstování: Kala miluje světlé stanoviště, ne však přímé slunce. V období od října do prosince vyžaduje teplotu okolo 10 °C, jakmile začnou vyrážet stonky, tak by teplota měla být okolo 20 °C. V létě rostlinu vydatně zaléváme, v zimě jen mírně. Rosíme pouze listy. Hnojíme 2x měsíčně v období květu. Rostlinu množíme dělením trsů při přesazování po období klidu. Přesazujeme na začátku zimy do rašelinového substrátu s příměsí jílu. Rostlinu můžeme letnit na zahradě nebo na balkóně již od poloviny května. Na podzim rostlinu přesuneme do místnosti. Kale vadí příliš suchý vzduch, díky kterému se na rostlině objevují mšice a svilušky. Aby rostlina pravidelně kvetla, je nutno dodržovat klidové období. Po odkvětu rostlině snižte zálivku. Přesadíme ji a přeneseme do místnosti na chladnější stanoviště. Jakmile začnou stonky vyrážet, přesuneme ji do místnosti, kde je pokojová teplota.
V naší poradně s názvem ODPOVĚDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka30.
Dostala jsem kalu.Má krásné bílo-zelené květy.Hledala jsem jak ji pěstovat. Našla jsem otázky,ale ač je nadpis odpovědi, nevztahují se k otázkám. Takže mám pocit, že nadále nebudu tušit,kdy ji prosadit do většího květináče. Má 6 květů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to jednoduché. Když chcete zachovat současnou velikost rostliny, tak nepřesazujte. Když chcete mít rostlinu rozlehlejší, tak ji můžete každý rok v době zimy přesadit do většího květináče. Hloubka květináče není důležitá naopak šířka ano. Kala postupně zaplní všechen produktivní prostor. Když ji nebudete přesazovat, tak musíte přihnojovat. Hnojivo volte do zálivky s nízkým obsahem dusíku a občas rostlinu zalijte ve vodě rozmixovanými skořápkami od vajec. Co kala nezbytně potřebuje, je voda. Kala nesmí nikdy vyschnout.
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Čermáková.
Prosím vás můžete mi poradit jak a kdy množit venkovní kalu?Jestli na podzim když se ukláda nebo na jaře než se sázi do půdy.DĚKUJI MOC ZA RADU.s POZDRAVEM čERMÁKOVÁ
Zantedeschia neboli kala je vytrvalá bezlodyžná bylina se silným oddenkem, která obvykle dorůstá výšky 0,6–1,4 m. Listy jsou přízemní, dlouze řapíkaté, se střelovitou čepelí, až 45 cm dlouhou a 25 cm širokou. Květenství je palice na dlouhém stvolu, podepřená bílým, nálevkovitým, až 25 cm dlouhým toulcem, jehož dolní část se překrývá; palice je téměř 9 cm dlouhá; květy jsou jednopohlavné, velmi drobné, postrádají květní obaly; na bázi palice jsou květy samičí, tvořené 3pouzdrým semeníkem; výše jsou květy samčí s přisedlými prašníky. Plody jsou bobule, v době zralosti zelené až oranžové. Zahradnicky velmi oblíbená rostlina, v subtropech a tropech často pěstovaná ve venkovních kulturách, odkud pomístně uniká do přírody; v chladnějších územích se obvykle pěstuje v květináčích. Barevné kultivary vznikly křížením s dalšími druhy rodu Zantedeschia. V lidovém léčitelství byly listy po uvaření aplikovány jako obklady, například při léčbě revmatismu.
V naší poradně s názvem VENKOVNÍ KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Navrátilová.
Dobrý den,můžete mě prosím poradit jak sázet kaly na záhon.mají se cibulky nějak
od sebe oddělit,nebo je nechat tak jak jsem je na podzim vyryla.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když cibule rozdělíte budete mít více hubených kal třeba na různých místech. Když je necháte u sebe, vyroste vám krásný hustý trs silných kal. Je to jen vás.
Zahradní kaly vysazujeme do země až koncem května, nakupujeme velké hlízy, protože kaly kvetou až ze vzrostlých hlíz. Lze je také předpěstovat nebo alespoň nechat narašit v domácích podmínkách, pak pokvetou mnohem dříve. Hlízy na předpěstování necháme v pokojové teplotě volně nebo mírně zasypané pískem. Každý den vlhčíme rozprašovačem. Během května narašené hlízy (dvoucentimetrové klíčky) zasadíme na zahradu do hloubky cca 5 cm pod zem do hnízd po 5–10 hlízách. Nepodceňujte substrát, měl by být propustný a dobře vyhnojený. Kaly musíte především v parném létě pravidelně zalévat, aby nedošlo k úplnému vyschnutí substrátu. Pokud je chcete okopat, musíte velmi opatrně, protože jsou hlízy i vlásečnicové kořínky velmi mělké. Okopávejte raději jen mezi řádky, jinak stačí vytahovat případné plevele. Během léta začnou kaly nakvétat, pak pravidelně přihnojujte tekutými hnojivy pro podporu květu i listu. Zahradní kaly jsou u nás, ale i v zahraničí pěstované v posledních 5–10 letech.
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kateřina.
Dobrý den, prosím můžete mně poradit jak pěstovat kaly z hlízy v květináči? Nikde přímo toto nemohu na internetu najít .Zasadili jsme s manželem hlízy v dubnu do dvou květináčů, jednu žlutou a jednu oranžovou, žlutá se dere po měsíci na svět, oranžová vůbec.Jsou na parapetu na jižní straně ,doma teplota 21 stupňů, pravidelně rosim , i hnojim 1x týdne, ale nevím jak často zalévat, aby zase neuhnily jak často hnojit, jak velký kvetinac, zda už v těchto začátcích jim svítit když nesvítí slunce, prosím můžete poslat odkaz kde tyto info najdu nebo mně poradit?
Předem tisíceré díky.
Kala po odkvětu potřebuje specifickou péči, která je připraví na období klidu a zajistí jim zdravý opětovný růst v následující sezóně. Odkvétající květy odstraňte odříznutím květního stonku u kraje. Pokračujte v zalévání a hnojení, dokud listy nezačnou žloutnout. Jakmile listy odumřou, u rostlin v květináčích buď snižte zálivku, nebo u rostlin v zemi vykopejte oddenky a uložte je na chladném a suchém místě až do jara.
Odkvétání kaly
Odkvétající květy postupně odstraňte odříznutím stonku u kraje, abyste podpořili další květy a zabránili tvorbě semen. Dělejte to po celou dobu kvetení, abyste si udrželi úhledný vzhled a podpořili pokračující kvetení.
Zalévání a hnojení
Pokračujte v zalévání a hnojení kal ještě několik týdnů po odkvětu, i když listy začnou žloutnout. To umožní rostlině ukládat energii do své hlízy pro růst v příštím roce. Jakmile listy začnou odumírat, snižte zálivku.
Dormance
U rostlin v květináčích výrazně omezte zálivku a květináče přeneste dovnitř na chladné a suché místo, aby si rostlina odpočinula.
U rostlin v zemi, jakmile listy zežloutnou, vykopejte hlízy a uložte je na chladné a suché místo (např. do truhlíku s rašelinou).
Hlízy potřebují období klidu, obvykle 2–3 měsíce, v chladném a tmavém prostředí (kolem 4–10 °C).
Občas kontrolujte vlhkost hlíz a pokud se zdají být příliš suché, lehce je zalijte.
Jaro
Na jaře hlízy znovu přesaďte, když se půda zahřeje. U rostlin v květináčích je přesaďte do čerstvého substrátu. Obnovte pravidelnou zálivku a hnojení, abyste podpořili nový růst a kvetení.
Nejlepší dřevo z túje, pochází z rodu stálezelených Thuja plicata a Thuja occidentalis. Dřevo túje je známé svou nízkou hmotností, trvanlivostí a odolností vůči hnilobě, díky čemuž je vhodné pro různé aplikace, včetně stavebnictví, nábytku a dokonce i hudebních nástrojů.
Západní červený cedr (Thuja plicata)
Tento druh pochází z pacifického severozápadu a je ceněn pro své červenohnědé jádrové dřevo a světlou běl. Je známý svou výjimečnou trvanlivostí a běžně se používá na obložení, šindele a plotové sloupky.
Severní bílý cedr (Thuja occidentalis)
Tento druh, známý také jako východní arborvitae, pochází z východní Severní Ameriky. Je výjimečně lehký a měkký, ale jeho odolnost vůči hnilobě ho činí cenným pro venkovní použití, jako jsou plotové sloupky a šindele, a také pro vnitřní použití.
Túje (Tetraclinis articulata):
Ačkoli technicky nepatří do rodu Túje, dřevo Túje je také vysoce ceněno pro svou jemnou kresbu, bohatou barvu a drsné vzory. Pochází z pohoří Atlas v severní Africe.
Vlastnosti dřeva z túje
Lehké
Dřevo Túje je obecně lehké, přičemž západní červený cedr váží kolem 350-400 kg/m³.
Odolné
Je přirozeně odolné vůči hnilobě, houbám a hmyzu, takže je vhodné pro venkovní použití a aplikace, kde je důležitá dlouhověkost.
Snadno opracovatelné
Dřevo z túje je relativně měkké a snadno se řeže, tvaruje a upravuje.
Příjemně voní
Po broušení vydává výraznou, příjemnou vůni, která je také známá tím, že odpuzuje hmyz.
Rozměrově stabilní
Má dobrou rozměrovou stabilitu, což znamená, že se při změnách vlhkosti příliš nesmršťuje ani nebobtná.
Běžné použití
Stavební práce: Plotové sloupky, šindele, obklady, sruby a další venkovní stavby.
Nábytek: Díky své odolnosti a zpracovatelnosti se používá pro vnitřní i venkovní nábytek.
Hudební nástroje: Západní červený cedr se používá na kytarové rezonanční desky a dřevo thuje se používá na luxusní kusy.
Ostatní: Truhly (na odpuzování molů), konstrukce kánoí a dokonce i esenciální oleje.
Důležité informace
Alergie
Někteří jedinci mohou být citliví na prach z thuje plicata (západního červeného cedru) a mohou mít alergické reakce nebo dýchací potíže.
Esenciální olej
Esenciální olej z thuje, získaný ze dřeva a listí, má některé léčivé vlastnosti, ale měl by se používat s opatrností, protože ve vysokých dávkách může být jedovatý.
Udržitelnost
Je důležité získávat dřevo thuje z udržitelně obhospodařovaných porostů, aby byla zajištěna jeho trvalá dostupnost.
Multisplit systém se skládá z jedné společné kompaktní venkovní jednotky, na kterou je připojeno 2, 3, 4 nebo 5 vnitřních jednotek. Instalace je navíc usnadněna potřebou jediného elektrického přívodu pouze k venkovní jednotce.
Velký výběr vnitřních jednotek nabízí zároveň rozsáhlé možnosti jejich vzájemného kombinování. Dle potřeby lze mezi sebou kombinovat téměř všechny vnitřní jednotky – nástěnné jednotky (Super Daiseikai, invertorové), mezistropní jednotky a kazetové jednotky. Multisplit systémy Toshiba plně využívají výhod invertorové technologie s plynulým řízením výkonu. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí a vysokou provozní účinností, ale jejich hlavní výhodou je vysoká variabilita a přizpůsobivost. Díky tomu se řadí k technicky nejlepším klimatizačním systémům. Výkonný stejnosměrný frekvenčně řízený kompresor zajistí, že zařízení velmi rychle dosáhne požadovanou teplotu v prostoru, kterou pak následně udrží s velkou přesností a minimální spotřebou.
Použití invertorové technologie zaručuje dosažení špičkových energetických parametrů celého zařízení. Možné je připojení několika vnitřních jednotek na jednu společnou venkovní jednotku (podle potřebného výkonu, uspořádání a počtu místností). Dosahuje výrazné provozní úspory energie oproti klasickým split systémům. Nabízí jednoduchou instalaci – stavebnicové řešení včetně výhody jednoho společného přívodu pro celé zařízení. Velmi malé nároky na prostor při provozu i instalaci. Malé a kompaktní provedení venkovních jednotek s dostatečným potřebným výkonem.
Multisplit systémy Toshiba plně využívají a integrují všechny výhody invertorové technologie. Vyznačují se nejen velkou spolehlivostí, ale i vysokou provozní účinností. Tato unikátní technologie kombinuje vlastnosti dvou základních řídicích systémů a je zárukou absolutního komfortu a maximálních úspor energie. Režim PAM (pulzní amplitudová modulace) zajistí maximální výkon zařízení po jeho zapnutí, režim PWM (pulzní délková modulace) sníží na minimum spotřebu elektrické energie při zachování plné tepelné pohody. Výhodná kombinace těchto režimů přináší výrazné snížení roční spotřeby energie.
Pro značku Toshiba je samozřejmostí, že tichý provoz je jednou z nejdůležitějších vlastností každého zařízení: to je důvod, proč společnost vyvíjí systémy pro interiér nenápadné, diskrétní a tiché. Jejich provoz nesmí rušit uživatele ani sousedy. Invertorové nástěnné jednotky SKV tak patří mezi nejtišší nástěnné jednotky ve své kategorii, jejichž hlučnost je pouhých 20 db (A). A venkovní jednotky nabízejí taktéž excelentně tiché provozní parametry.
MultiSplit systémy Toshiba poskytují neuvěřitelné možnosti a vyznačují se vynikající flexibilitou. Jejich výhody nespočívají jen ve velkém výběru různých typů
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Večeřova Bohuslava.
Dobrý den ve Vašem přízpěvku se zmiňujete o venkovní KALE ,nebyla by možnost zakoupení nějakého oddenku ??? Marně hledám někoho kde by tato možnostzakoupení byla .. Děkuji za ochotu Večeřova.
Venkovní olej na dřevo poskytuje prvotřídní ochranu dřeva vystaveného povětrnostním vlivům. Proniká hluboko do buněčné struktury dřeva a tím eliminuje kroucení a praskání dřevní hmoty. Zároveň brání prostupu srážkové vlhkosti do podpovrchových struktur dřeva. Takto upravený povrch však nezůstává úplně uzavřen. Dřevo může dýchat a zbavovat se přebytečné vlhkosti, která se do hmoty dřeva dostala za vlhkého počasí na osmotickém principu. Venkovní olej je složen z ryze přírodních nepolymerizovaných rostlinných olejů.
Venkovní olej na dřevo lze nanášet na hoblované, broušené i strukturálně upravované povrchy. Hoblovaný povrch dřeva je vždy vhodné přebrousit brusivem (zrnitost 80–120) z hlediska lepšího pronikání oleje do dřevní hmoty. V případě optimálních podmínek (teplota, ventilace vzduchu) je při použití sušidla první vrstva oleje vytvrzena k případnému dalšímu nátěru do dvou až tří dnů. Provedení druhého nátěru se řídí stejnými podmínkami jako u první vrstvy. Po nanesení poslední vrstvy oleje je vhodné provést, a to zhruba po dvou- až tříhodinovém odležení, setření povrchu suchým bavlněným hadrem.
Výše uvedené zasychací časy platí v případě, že vytvrzování (polymerizaci) oleje urychlíte přídavkem odpovídající porce sušidla. U oleje bez přídavku sušidla musíte počítat s výrazně delší zasychací (vytvrzovací) dobou, a to v závislosti na podmínkách (teplota, odvětrávání, vlhkost...) cca 10x, i delší.
V naší poradně s názvem KALA DO INTERIÉRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
jako dárek jsem dostala kalu v barvě růžové,hned jsem si prostudovala její pěstování a jaké bylo pro mě smutné zjištění,když po 10 dnech začla uhnívat aniž bych ji vůbec zalila,nevíte čím to může být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Problém bude v tom, že jste rostlinku dostala asi nakaženou hnilobnou nákazou od předchozího pěstitele. Často za to můžou skladovací podmínky prodejce a nevhodná péče, obvykle ve velkých hobby-marketech. Pokud rostlina uhnila, tak ji již nic nezachrání a bohužel se s ní budete muset rozloučit. Kala je velmi náchylná na tento typ nákazy, protože ke svému růstu potřebuje dostatečně zamokřený substrát a vlhkost prostě hnilobné zárodky přitahuje a prospívá jim.
Magnolia Acuminata má u nás zajímavé označení: magnolie okurková, modrá či okurkový strom. Prohlédněte si, jak tento šácholan vypadá.
Magnolia Acuminata je originální svou velkostí, v ideálních podmínkách vyrůstá až do výšky 25 m. Tyto podmínky jsou ale bohužel jen v Asii, odkud pochází, a v Kanadě v Jižním Ontariu, či na východě Spojených států. Chcete-li magnolii okurkovou pěstovat u nás, budete se s ní muset spokojit jako s pokojovou rostlinou. Budeme-li se bavit o rostlině pěstované v ideálních podmínkách, pak tento strom roste většinou samostatně, ne v hájích či alejích. Pro svou velikost v dospělosti bývá vysazován tak, aby vytvořil požadovaný stín u domů či v parcích. I Magnolia Acuminata kvete, tyto květy však nejsou pro magnolii typické, dočkáte se jich od dubna do června a jde o drobné, nenápadné květy žlutozelené barvy. Většinou se objevují vysoko v korunách stromů a jejich tvar se hodně podobá malé okurce, proto také název magnolie okurková nebo okurkový strom.
I listy Magnolie Acuminata bývají mnohem větší než u většiny druhů magnolií. Jsou dlouhé asi 20 cm a široké 10 cm, hladké na okraji a měkké na spodní straně.
Jak pěstovat Magnolii Acuminata
Vraťme se do našich podmínek a řekněme si, jak si vypěstovat magnolii okurkovou u nás. Jak jsem již uvedla, můžete ji na rozdíl od ostatních magnolií pěstovat jen jako pokojovou rostlinu. Chcete-li pěstovat Magnolii Acuminata hned od semene, je potřeba si semena opatřit a hned pěstovat, neuskladňujte je. Začít s pěstováním můžete v jakémkoliv ročním období. Nejprve si semena promíchejte s pískem a dejte asi na 2 měsíce do lednice, ano čtete správně, tato rostlina potřebuje takzvanou studenou stratifikaci. Po 2 měsících semena vyjměte z lednice a zatlačte asi 1 cm hluboko do zeminy připravené ze smíchaného substrátu pro pokojové rostliny společně s pískem. Umístěte nádobu na světlé a teplé místo. Substrát průběžně zalévejte nejlépe převařenou a vychladlou vodou nebo destilovanou vodou, nepřelévejte ho, jen aby byl stále vlhký. Asi za měsíc byste se mohli dočkat prvních klíčků. Pokud máte více rostlinek, můžete rozsadit – do stejné půdy jako při sázení – a pak už se o rostlinu není potřeba starat dle nějakých zvláštností, jen nezapomínejte na zálivku a snad se vám pěstování vydaří.
V naší poradně s názvem POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylvie Milotová.
Dostala jsem červenou kalu k svátku,ale uhnívají jí kořeny,ať jí zalévám,nebo ne .Bojím se,že mi dlouho nevydrží a přijdu o ní.Prosím o radu
Děkuji Sylvie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To je úplně normální. Kala miluje vodu a musí být stále vlhká. Toto prostředí prospívá různým patogenům, jako jsou plísně a bakterie a ty potom ničí rostlinu rozkladem. Stačí, když rostlina během své prodejní cesty byla jedinkrát postavena do kontaminované misky. Infekce se pomalu rozroste a v brzké době rostlinu zničí, obvykle až po prodeji. Obrana proti tomu je těžká, protože na každý patogen působí jiné prostředky a zjištění, které patogeny jsou přítomny v substrátu, vyžaduje laboratorní vyšetření. Navíc, když už jsou viditelné projevy nákazy, tak je zpravidla na nějaké léčebné zásahy pozdě.
Koriandr bez potíží můžete pěstovat na slunném a vzdušném místě na zahrádce nebo jako hrnkovou rostlinu na okenním parapetu. Nemá žádné zvláštní požadavky, jen nesnáší mráz. Zalévejte a přihnojujte pravidelně, ale nepřelévejte, aby vám neuhnily kořeny. Semena vysévejte hustě. Pokud chcete pěstovat koriandr v květináči, přeneste jej na slunné místo. Klíčí velmi rychle. Za několik týdnů již můžete sklízet spodní listy a dále dle potřeby, semena až po dozrání, po jejich zhnědnutí. Chcete-li zvýšit jejich kvalitu před použitím v kuchyni, nechte je několik týdnů a měsíců dosušit. Sušením se ztrácí nepříjemné aroma, které někteří přirovnávají ke štěnicím. Listy vám vydrží jako čerstvé, když je budete uchovávat v mrazničce. Jestliže chcete pěstovat koriandr pro jeho kořen, měli byste jej pěstovat na záhoně, neboť potřebuje hlubší půdu.
V případě, že pěstujete koriandr na záhonu, mohou jej napadnout mšice. Na koření však nemůžete použít chemii, tak se je aspoň pokuste spláchnout vodou. Svilušky pro změnu napadají bylinky pěstované doma. Když postavíte koriandr na čerstvý vzduch, svilušky bylinku samy opustí.
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Koupila jsem si kalu,kvetla krásně bíle a tedˇmá zelené květy.
Nevím čím to je nebo zda se má nějak zvláště hnojit.
Děkuji za odpovědˇ.
Svobodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Život kaly je mnoholetý a rostlina pravidelně vstupuje do období spánku. To způsobuje, že květy s dlouhou životností mění barvu, často na zelenou a pak hnědou. Kala se zelenými květy je normální součástí životního cyklu zdravých rostlin. Rostlina začne soustředit energii na listy, které shromažďují energii, aby podpořily rozkvět příští sezóny. Když jsou květy plné a zelené, odřízněte je tak, aby rostlina mohla využít veškeré své zdroje na zásobování oddenků.
Zelené květy rovněž mohou být následkem přebytku dusíku. Zvolte hnojivo, které má méně dusíku a více fosforu.
A jako poslední možná příčina zelených květů je nedostatek denního světla. Krátké zimní dny a zamračeno nestačí rostlině, aby mohla vybarvit květy do bíla.
Tepelné čerpadlo je chladicí systém skládající se z kompresoru a dvou cívek z měděného potrubí (jedné vnitřní a jedné venkovní), které jsou pro lepší přenos tepla obklopeny hliníkovými žebry. V režimu topení s venkovní cívkou, která odebírá teplo ze vzduchu, ohřívá kapalné chladivo, které se vypařuje do plynů. Vnitřní cívka uvolňuje teplo z chladiva, které kondenzuje zpět do kapaliny. Zpětný ventil v blízkosti kompresoru může změnit směr průtoku chladiva pro chlazení i pro rozmrazování venkovních cívek v zimě.
Při venkovní teplotě klesající pod 5°C jsou elektrické odporové cívky méně efektivní, podobně jako ty, které máte ve svém topinkovači, aby vnitřek ohřívaly. To je důvod, proč vzduchová tepelná čerpadla nejsou vždy efektivní pro vytápění v oblastech s chladnými zimami. Některé jednotky mají místo elektrických odporových cívek plynové pece, které jim umožňují pracovat efektivněji.
Účinnost a výkon dnešních vzduchových tepelných čerpadel je jedenapůlkrát až dvakrát větší než těch, které byly k dispozici před třiceti lety, a to v důsledku technologických vylepšení, jako jsou například:
termostatické expanzní ventily pro přesnější kontrolu průtoku chladiva do krytu cívky;
variabilní rychlostní ventilátory, které jsou účinnější a mohou kompenzovat některé z nežádoucích účinků omezených kanálů, špinavého filtru či znečištěné cívky;
vylepšená konstrukce cívky;
lepší elektrický motor a dvourychlostní kompresor;
měděné potrubí, zvětšení vnitřní drážkové plochy.
Většina centrálních tepelných čerpadel jsou dělené systémy, což znamená, že mají jednu cívku uvnitř a jednu venku. Dodávkové a návratné potrubí je připojeno k centrálnímu ventilátoru, který je umístěn uvnitř.
Některá tepelná čerpadla mají balený systém. Ty obvykle mají obě cívky i ventilátor venku. Vyhřívaný nebo chlazený vzduch je do interiéru dodáván potrubím, které prochází zdí nebo střechou.
Ve svém příspěvku AČOKČA NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Kde seženu tu ačokču.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sabina.
Zajímám se o pěstování ačokči, chtěla bych vyzkoušet. Na internetu jsem se dočetla, že je možné ji pěstovat i ve skleníku, že sice se doba do prvních dobů nezkrátí, ale je možné ji vysadit dříve. A tak by mě zajímalo, zda s tím má někdo zkušenost a kolik prostoru ačočka ve skleníku zabere. Nebo mám dát předpěstovat do skleníku a pak přesadit na venkovní záhon? Dá se přesazovat? Díky.
Hnojení je nezbytné pro udržení zdravé a krásné rostliny, proto byste ho neměli vynechávat. Na rozdíl od venkovní zahrádky si pokojové rostliny nemohou čerpat živiny například z deště a jiných povětrnostních vlivů, proto u nich nesmíme na hnojení zapomínat.
Hnojit rostliny byste měli asi jednou za dva měsíce, to je doba, za kterou je rostlina schopna vyčerpat dosažené živiny. Ne vždy se ale můžete striktně řídit tímto údajem, je zapotřebí si přečíst, co uvádí výrobce. Příliš mnoho hnojiva může rostlinu zabít či spálit listy.
Typy hnojiv
Hnojivo seženete v mnoha různých variantách, může být kapalné, v tyčinkách, granulích či tabletách. V interiéru se nejlépe hodí používání kapalných a pomalu uvolňujících hnojiv. Tyčinky a prášky se mohou zdát pohodlné, ale neumí dobře distribuovat živiny půdou a tím, že je vložíte do květináče, ztrácíte přehled o jejich uvolňování do půdy. Granulovaná hnojiva bývají většinou určena pro venkovní použití.
Tekutá hnojiva
Přidávají se přímo do zalévací nádoby. Četnost hnojení je vždy uvedena na obalu výrobku. Na trhu jich seženete spoustu. Jejich velkou výhodou je stálý přísun živin, který řídíte vy.
Pomalu uvolňující hnojiva
Tyto výrobky jsou oblíbené mnoha zahrádkáři a profesionálními pěstiteli pro vnitřní i venkovní použití. Pomalu uvolňující hnojiva pozvolna uvolňují živiny do půdy a jednou dávkou můžete živit své rostliny až devět měsíců. Jejich hlavní nevýhodou je jejich cena, ale protože vydrží dlouho, tak se tato cena téměř vyrovná běžným typům hnojiv.
Všechny univerzální hnojiva obsahují látky potřebné k růstu rostlin včetně dusíku, fosforu a uhličitanu draselného, přičemž každý prvek má svou funkci. Dusík podporuje zdravý růst zeleně, fosfor podporuje růst kořenů a draslík zdravější květy.
Další speciální hnojiva obsahují určité stopové prvky, jako je například bór, hořčík a mangan, které podporují zdravější růst.
V naší poradně s názvem DRACÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Dobrý den, potřebuji poradit s pěstováním dracenky. Mám již 1,5 roku! Byla hezká, začaly ji rašit nové listky. Měla sem z toho velkou radost! Pak začaly opadavat staré a hned v zápětí i nové listky a je po radosti! Přesně toto se mi stalo už několikrát! Čím to prosím je? A mužů ten hol jmen ještě nějak vzkřísit k životu? Dekuji!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena ve své domovině roste opravdu bujaře, skoro jako plevel, proto není problém ji pěstovat i u nás. V našich podmínkách potřebuje především světlo a vhodnou zálivku. Co můžete dělat se svojí dracenkou nyní? Začněte ji zalévat dešťovou vodou, ale vždy až když bude substrát zcela suchý. Přemístěte ji na parapet u jižního okna, aby měla dostatek světla. No a čekejte, jestli se probudí k životu. Na konci jara ji pomalu zvykejte na venkovní podnebí a přes léto ji nechte venku na slunném místě až do konce září. Před zazimováním ji ošetřete postřikem přípravkem Mospilan, který zahubí případné parazity, kteří by užírali v zimě rostlině kořeny.
Každé bytové tepelné čerpadlo prodávané u nás má štítek energetických hodnot, který obsahuje výkon vytápění a chlazení tepelného čerpadla. Je určen pro srovnání s jinými dostupnými značkami a modely.
Tepelný výkon je pro vzduchová elektrická tepelná čerpadla indikován faktorem výkonu topné sezóny, což je celková plocha potřebného tepla v topné sezóně, vyjádřená v kW, dělená celkovou elektrickou energií spotřebovanou tepelným čerpadlem v průběhu téhož období, vyjádřenou ve Wh.
Účinnost chlazení je indikována sezónním koeficientem energetické účinnosti, což je celkové teplo odstraněné z klimatizovaného prostoru v průběhu ročního období, vyjádřené kW, dělené celkovou spotřebou elektrické energie při chodu tepelného čerpadla v průběhu téhož období, vyjádřené ve Wh.
Cena tepelných čerpadel je ovlivněna tepelným výkonem.
Účinnost chlazení hodnotí tepelné čerpadlo v době chlazení. Obecně platí, že čím vyšší je účinnost chlazení, tím vyšší jsou náklady na pořízení. Nicméně úsporou energie se vyšší počáteční investice vrátí během životnosti čerpadla několikanásobně. Při výměně tepelného čerpadla z roku 1970 za nové centrální tepelné čerpadlo uspoříte polovinu spotřebované energie při poskytování stejného množství chlazení.
Vybíráte-li vzduchové tepelné elektrické čerpadlo, určitě tedy sledujte energetické hodnoty na štítku. Jednotka s vyšším hodnocením bude účinnější. V teplejších klimatech pro vás bude důležitější hodnota chlazení, zatímco v chladnějších klimatech se zaměřte na co nevyšší tepelný výkon.
Toto jsou některé další faktory, které je třeba při výběru a instalaci vzduchových tepelných čerpadel kontrolovat:
Vyberte si tepelné čerpadlo s nabídkou ovládání odmrazování. Tím minimalizujete cyklus odmrazování, čímž se sníží spotřeba energie.
Pokud používáte tepelné čerpadlo současně s elektrickou pecí, měla by být cívka tepelného čerpadla pro největší účinnost umístěna na chladné straně pece (proti proudu).
Ventilátory a kompresory dělají hluk. Pro venkovní jednotku zvolte místo dále od oken a přilehlých budov a vyberte tepelné čerpadlo s nízkými decibely.
Umístění venkovní jednotky může mít vliv na jeho účinnost. Venkovní jednotky by měly být chráněny před silným větrem, který může způsobit problémy s rozmrazováním. Velkému větru můžete zabránit umístěním keře nebo plotu před jednotku.
Ve své asijské domovině dorůstají tyto krásné stromy výšky až 20 metrů, nebo se naopak dle dlouholeté tradice tvarují do miniaturní podoby, tedy jako bonsaje. Mají velmi jemné rozvětvení, malé, svěže zelené, střídavě postavené oválné lístky s vroubkovaným okrajem a drobným řapíkem. Dobře snášejí teplotní rozdíly a respektují sucho i vlhko. Pro svůj zdárný růst ale potřebují dostatek světla. Pro správné pěstování je důležité vědět, odkud k nám byl daný druh jilmu dovezen. Rostliny z teplé jižní Číny a Tchai-wanu jsou pokojové, rostliny ze studeného severu a čínských hor jsou venkovní. Jakou rostlinu máme, poznáme nejlépe na podzim. U venkovních jilmů se všechny listy zbarví do červenohnědé barvy a opadají, u pokojových může část zežloutnout a opadat, ale na koncích jsou stále patrné zelené přírůstky.
Jilm dobře snáší řez, můžete proto tvarovat korunku, zmenšit nebo omezit velikost stromku. Pokud provedete takový úkon s citem v ruce a oku, bude zákrok jen ku prospěchu. Pro takovéto tvarování je nejvhodnější jilm holandský. Ten dobře snáší i hluboký řez. Velmi vhodné jsou však i popisované jilmy čínské. Chcete-li pěstovat jilm v truhlíku, pořiďte si kultivar Hokkaido. S droboučkými listy se uplatní i ve skalce a nadšeni z něj budou i bonsajisté. Má jedinou nevýhodu v tom, že bývá málokdy ke koupi.
Starat se o jilm nedá opravdu žádnou práci a pěstovat ho zvládne i úplný začátečník. Stromy i keřové formy rostou dobře v každé zahradní půdě, na slunci i ve stínu. Pestrolistým kultivarům pochopitelně vyhovuje slunná poloha, v zastínění se nevybarví listy a zůstávají spíše světle zelené.
Dobře kořenící jilmy snesou to, co málokterý strom. Díky bohatému kořenovému systému lze přesazovat i vzrostlé exempláře. Trochu potrápit vás mohou jedině kultivary roubované na jiné podnoži, pak musíte čas od času odstraňovat výhony původního druhu.
Prý již Keltové věřili ve vzácnou léčivou moc jilmů a připravovali ze sušené kůry prášek jako základ léčivých placek na poškozenou pokožku. Ty léčily neuvěřitelně rychle, měly i protizánětlivé účinky. Jilm je také jedním ze stromů keltského horoskopu, který připisuje lidem narozeným v jeho znamení toleranci, smysl pro humor, píli, pohotovost a tvůrčího ducha.
Pod jménem jilm čínský se skrývají různé velmi si podobné dřeviny pocházející z Asie, jejichž domácí klima je subtropické. Všechny mají malé, tuhé, oválné, tmavě zelené listy rostoucí střídavě. Kmen má většinou tmavě šedou barvu a ve vyšším věku bývá více či méně strupovitý. Rostliny jsou vůči mrazu odolné jen v malé míře.
Díky jeho robustnosti a odolnosti můžeme jilm čínský pěstovat celoročně v bytě. Chyby při
