Zamioculcas (Zamioculcas zamiifolia), nebo také zamiokulkas, se v současnosti řadí mezi nejoblíbenější pokojové rostliny. Nejen kvůli tomu, že jde o mimořádně dekorativní stálezelenou rostlinu, ale i z toho důvodu, že je jeho pěstování v podstatě nenáročné – toleruje nepravidelnou zálivku a netrpí skoro žádnými škůdci. Jde o moderní rostlinu, která se na trhu objevila teprve před pár lety, ale už si vydobyla své místo na slunci. Můžeme jej tedy směle doporučit každému, kdo by si vzhledem ke své pracovní vytíženosti žádnou rostlinu ani netroufl pěstovat.
Zamioculcas – letnění
Nebojte se zamioculcas letnit, ale pozor: přímé slunce dokáže razantně popálit jeho listy a celkově jej oslabit. Této exotické rostlině svědčí letní pobyt venku, nejlépe však na místě chráněném před sluncem a deštěm. Lesklé listy zamioculcasu nemají rády ani spalování přímými slunečními paprsky, ani úplný stín někde v rohu ve tmě. Takže rozptýlené světlo bude vyhovovat nejvíc.
Na zimu můžete zamioculcas směle přistrčit co nejblíže k oknu, ať příliš netrpí krátkým dnem. Nesmí na něj ale táhnout a teplota v místnosti by neměla klesat příliš nízko, aby nenastydl. Pak se mu totiž na listech objeví ošklivé černé skvrny, kterých se těžko zbavuje.
Pokud ale v zimě hodně topíte, zamioculcas častěji roste a čas od času mu dopřejte vlažnou sprchu. Osvěžíte tak barvu a lesk listů, a především je zbavíte prachu, takže se rostlině bude dobře dýchat a bude vám lépe prospívat.
Ve svém příspěvku JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kocka kocici.
Kytka je jedovatá a nebezpečná pro kočky. Kocour ji pozil a nasledovaly nenapadne projevy zvraceni az po tezky kolaps a dehydrataci. Zprvu se to tvarilo jako nachlazeni pak selhani ledvin. Nastesti se z toho dostal, ale narocnou lekarskou peci. Proto pozor vsem co ji maji doma.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zamioculcas je překrásná a nesmírně atraktivní rostlina se šťavnatě zelenými složenými listy. Patří do čeledi Áronovitých (Araceae) a pochází z tropické východní Afriky, její areál zasahuje od Keni po jihoafrickou provincii KwaZulu-Natal. Řadí se k nenáročným rostlinám. V zemině se skrývá sukulentní kořen, který slouží jako zásobárna vody na období sucha. Proto je také zamioculcas občas zařazován k sukulentům. Rostlina dorůstá do výšky 45–60 cm. Na silných stvolech, které mohou být až 1 metr dlouhé, nese zpeřené, tmavě zelené zašpičatělé lesklé listy, které jsou hustě rozmístěny na krátkém horizontálním stonku a vytvářejí dojem růžice.
Protože zamioculcas patří do čeledi áronovité (Araceae), můžeme ji zařadit mezi jedovaté rostliny. Některé druhy této čeledi totiž obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je pak svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což následně vede ke ztíženému polykání a potížím při dýchání, v nejhorším případě by mohlo dojít až k udušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, anebo rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být příčinou selhání ledvin.
Pokud tedy pěstujete zamioculcas, zkuste, aby se k němu nedostalo ani vaše dítě, ani váš zvířecí mazlíček.
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Rostlinu zalévejte pravidelně. K zalévání se používá pouze měkká, odstátá voda, pokojové teploty. Nedostatek, ale také nadbytek vody rostlinám škodí. Půda musí dobře odvádět vlhkost, dbáme proto na vhodnou drenáž.
Zamioculcas od jara do podzimu zalévejte mírně, na misce nesmí být voda. V zimě zalévejte zřídka, půda do další zálivky musí proschnout. Rostlina snáší lépe vyschnutí než přemokření, které může způsobit zahnívání kořenů a vznik stonkové hniloby. A pokud jej občas zapomenete zalít, vůbec mu to nevadí. Orosování listů Zamioculcas nepotřebuje, ale občas z nich nezapomeňte setřít prach. V létě na venkovním stanovišti stačí omývání deštěm.
Zamioculcas lze množit buď dělením trsů, nebo dělením lístků. Nejčastějším způsobem rozmnožování je asi dělení trsů přímo při přesazování této rostliny, kdy lze získat najednou hned několik exemplářů, protože v květináči obvykle rostou společně čtyři rostliny a více. Úspěšnost takového množení je prakticky stoprocentní.
Druhou a méně známou technikou je rozmnožování pomocí lístků, které se umístí do předem vyhřátého substrátu. Takto se zamioculcasy množí právě v domovském prostředí při déletrvajícím suchu: postupně shazují listy, které následně zakoření. My doma list před zasazením osušíme a pro lepší zakořenění použijeme stimulátor růstu. Poté umístíme na světlé a teplé stanoviště, kde zakoření během dvou měsíců.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Protože zamioculcas patří do čeledi áronovité, řadí se tato rostlina mezi jedovaté druhy. Pokud pěstujete zamioculcas v domácím prostředí, učiňte veškerá opatření, aby se k němu nedostalo ani vaše dítě, ani váš zvířecí mazlíček.
K otravě člověka (dítěte) postačí menší množství, které sní.
Některé druhy této čeledi totiž obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého, který při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je pak svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což následně vede ke ztíženému polykání a potížím při dýchání, v nejhorším případě by mohlo dojít až k udušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, anebo rozpustné šťavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být příčinou selhání ledvin.
Pokud zjistíte, že dítě nebo dospělý jedinec požil rostlinu, bezprostředně vyvolejte zvracení. Každopádně je důležitá lékařská pomoc.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KAMÉLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROŠOVÁ.
Dobrý den.Chtěla bych se zeptat jestli by kamélii vadilo podlahové topení.A musí mít hodně světla,nebo by mohla být v chodbě,kde moc světla není?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ani podlahové topení a ani málo světla není pro kamélie to pravé. V létě je dobré ji pěstovat venku nebo na terase a v zimě ji ideálně dát na okenní parapet v místnosti s teplotou okolo 15°C. Každé nedodržení těchto podmínek povede k tomu, že kamélie buď nepokvete nebo nebude vůbec prosperovat.
Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.
Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.
Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.
Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.
Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.
Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.
Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.
Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.
V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.
V naší poradně s názvem ALOE VERAL ROSTLINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Šilar.
Chci doma pěstovat Aloe vera léčivou ( lékařskou ). Poraďte, kde je možno sehnat rostlinu, nebo výhonek. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Léčivá je jen aloe barbadensis - aloe pravá. Sehnat jde na výstavách pro zahrádkáře a nebo v některých obchodech s květinami. Abyste věděl, jak přesně vypadá léčivá aloe pravá, tak tady je několik její fotografií: https://www.google.cz/searc…
Květ se na zamioculcasu objeví jen zřídkakdy, nejčastěji kvetou starší exempláře. Květ však není tak působivý jako lesklé listy, je nevýrazné barvy a po odkvetení by se měl odstranit, aby se rostlina tvorbou semen nevysilovala.
V naší poradně s názvem ALOE VERAL ROSTLINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Maria Sinanska.
chcem vediet kde sa da kupit rastlina aloe vera lieciva, chcela by som doma pestovat. dakujem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Aloe vera se dá většinou sehnat v běžném květinářství. Kupte raději živou a prosperující rostlinu, kterou si pak doma namnožte. Tady je vidět seznam prodejen, kde se dá koupit aloe vera https://www.zbozi.cz/?q=alo…
Zamioculcas přihnojujte 1x za dva týdny v období od března do září, a to speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy a sukulenty, případně standardním tekutým hnojivem. Spotřeba živin je u zamioculcasu velice rychlá.
V naší poradně s názvem KOŘENY TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk .
Soused vysadil v blízkosti hranice našich pozemků (cca 75 cm od
plotu ) túji, která v tuto chvíli měří asi 20 m. Túje je zároveň vzdálena asi 5 m od mého domu a já mám obavu aby kořenový systém túje nenarušil jeho základy. Jsou moje obavy opodstatněné?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Vaše obavy jsou neoopodstatněné. 75 cm je pro túje dostatečná vzdálenost od plotu a základy vzdálené 5 metrů od túje jsou také bez ohrožení. Túje není v tomto směru agresivní. Problém by mohl nastat, když byste chtěl na své zahrádce pěstovat hrušeň. Ta totiž nemá ráda v blízkosti žádné túje. Hrušeň v blízkosti tújí neprospívá a trpí skvrnitostí listů.
Zamioculcas nejlépe přesazujte jednou za dva roky v jarním období do květináče většího asi o pět centimetrů. Půda by měla být výživná. Pro mladé rostliny je vhodné připravit zeminu složenou z 1 dílu drnovky, 1 dílu listovky, 1 dílu rašeliny a 1 dílu písku. Můžeme přidat trochu zetlelého humusu. Na dno květináče můžete přidat i drenáž ve formě keramzitu, písku nebo kamínků. Pro starší rostliny postačí běžný substrát pro pokojové rostliny, smíchaný s trochou písku. Na dno květináče je rovněž dobré přidat drenáž ve formě kamínků či keramzitu, aby kořeny v případě hojné zálivky nestály ve vodě. Velikost květináče by měla odpovídat velikosti kořenového systému. Při přesazování se doporučuje přidat Symbivit. Jde o sypký přípravek, který snadno aplikujete ke kořenům. Rostlina tak bude lépe zásobena vodou a živinami, což se projeví jejím zdravějším růstem. Mykorhizní houby obsažené v Symbivitu se napojí na kořeny zamioculcasu a budou růst, čerpat živiny z půdy a podporovat rostlinu po celý její život.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.
Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.
V naší poradně s názvem ČESNEK MEDVĚDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Moldřík.
Dobrý den. Rád bych začal pěstovat medvědí česnek. Nemohu najít informaci o tom, kde mohu nakoupit sazenice.
Za všechny rady předem děkuji. S pozdravem Moldřík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Zamioculcas má rád rozptýlené světlo, postavte jej tedy na světlé stanoviště bez přímého slunečního záření. Dobře roste i na hůře osvětlených místech (při omezené zálivce). Rostlinu pěstujte při běžné pokojové teplotě pohybující se okolo 20 až 25 °C. Teplota přezimování by se měla pohybovat v rozmezí 16–18 °C. Nikdy by však neměla klesnout pod 12 °C.
Ve svém příspěvku BUXUS ZIMOSTRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rosta.
Vážení poradte, už dvakrát jsem sedil buxus do nádob 0,90cm po 5.kusech a vždy mi uschnul.Vadí jim slunko nebo malo vláhy ,nebo jsou zasazeny jen v rašelině a při zálivce rychle voda odteče a trpi suchem. další dotaz nasadil jsem si na zahradu větvičky buxusu a v tomto parném létě se mi zdá žejich spálilo slunce ,jsou ještě zelená musím je odstranit nebo je necht ještě jestli se spamatují
Děkuji za odpověd Rosta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matěj.
Pěstovat buksus v rašelině je nesmysl. Rašelina je moc kyselá a to buksus nemá rád. Je potřeba použít hlínu drnovku s pískem a trochou vápence. Na dno nádoby je potřeba dát drenáž z keramzitu do výšky 10% z výšky nádoby. Nádobu je potřeba opatřit miskou na přebytečnou vodu. Buksus v nadobách je potřeba zalévat i v zimě, když nemrzne.
No a s tím buksusem na zahrádce to nevím, protože nepíšeš jestli a jak hodně měl vyvynuté kořeny a taky do jaké zeminy si ho dal. Nezakořeněné větvičky napíchané do země těžko prežijí, obzvláště ta horka, která teď u nás máme. Sazeničky je třeba pořádně předpěstovat, aby vytvořily hutný kořenový bal, a až pak je vysadit na stanoviště s pravidelnou zálivkou.
K otravě u domácích mazlíčků postačí menší množství, které zvíře požije. Samozřejmě zaleží na druhu a velikosti zvířete.
Rostlina zamioculcas obsahuje jehličkovité krystaly oxalátu, které po požití způsobují ošklivé záněty sliznic u domácích mazlíčku.
Zjistíte-li, že váš domácí mazlíček konzumoval tuto rostlinu, či objevíte výše popsané příznaky, vyhledejte veterinárního lékaře, který si s otravou poradí.
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
děkuji za odpověd,mohl byste mě poradit jak poznám při nákupu zda je kala v pořádku nebo nějak narušená?kala se mi hrozně líbí a chtěla bych je doma pěstovat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Moc to poznat nejde. Můžete ale využít záruku na koupenou rostlinu a v případě takto rychlého úhynu ji reklamovat a požadovat výměnu.
Magnolia Acuminata má u nás zajímavé označení: magnolie okurková, modrá či okurkový strom. Prohlédněte si, jak tento šácholan vypadá.
Magnolia Acuminata je originální svou velkostí, v ideálních podmínkách vyrůstá až do výšky 25 m. Tyto podmínky jsou ale bohužel jen v Asii, odkud pochází, a v Kanadě v Jižním Ontariu, či na východě Spojených států. Chcete-li magnolii okurkovou pěstovat u nás, budete se s ní muset spokojit jako s pokojovou rostlinou. Budeme-li se bavit o rostlině pěstované v ideálních podmínkách, pak tento strom roste většinou samostatně, ne v hájích či alejích. Pro svou velikost v dospělosti bývá vysazován tak, aby vytvořil požadovaný stín u domů či v parcích. I Magnolia Acuminata kvete, tyto květy však nejsou pro magnolii typické, dočkáte se jich od dubna do června a jde o drobné, nenápadné květy žlutozelené barvy. Většinou se objevují vysoko v korunách stromů a jejich tvar se hodně podobá malé okurce, proto také název magnolie okurková nebo okurkový strom.
I listy Magnolie Acuminata bývají mnohem větší než u většiny druhů magnolií. Jsou dlouhé asi 20 cm a široké 10 cm, hladké na okraji a měkké na spodní straně.
Jak pěstovat Magnolii Acuminata
Vraťme se do našich podmínek a řekněme si, jak si vypěstovat magnolii okurkovou u nás. Jak jsem již uvedla, můžete ji na rozdíl od ostatních magnolií pěstovat jen jako pokojovou rostlinu. Chcete-li pěstovat Magnolii Acuminata hned od semene, je potřeba si semena opatřit a hned pěstovat, neuskladňujte je. Začít s pěstováním můžete v jakémkoliv ročním období. Nejprve si semena promíchejte s pískem a dejte asi na 2 měsíce do lednice, ano čtete správně, tato rostlina potřebuje takzvanou studenou stratifikaci. Po 2 měsících semena vyjměte z lednice a zatlačte asi 1 cm hluboko do zeminy připravené ze smíchaného substrátu pro pokojové rostliny společně s pískem. Umístěte nádobu na světlé a teplé místo. Substrát průběžně zalévejte nejlépe převařenou a vychladlou vodou nebo destilovanou vodou, nepřelévejte ho, jen aby byl stále vlhký. Asi za měsíc byste se mohli dočkat prvních klíčků. Pokud máte více rostlinek, můžete rozsadit – do stejné půdy jako při sázení – a pak už se o rostlinu není potřeba starat dle nějakých zvláštností, jen nezapomínejte na zálivku a snad se vám pěstování vydaří.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
