Rychlá odpověď: Švestky je nejbezpečnější řezat od pozdního jara do poloviny léta, přibližně mezi květnem a červencem. Strom je v této době aktivní a rány se hojí rychleji. Naopak zimní řez je rizikový, protože otevřené rány mohou být vstupní branou pro choroby, například stříbřitost listů.
Řez švestek patří mezi práce, které mnoho zahrádkářů podceňuje nebo naopak přehání. Na rozdíl od jabloní nebo hrušní reagují peckoviny na řez jinak. Pokud se strom řeže ve špatném období nebo příliš hluboko, může několik let špatně plodit nebo začít trpět chorobami.
V tomto článku vysvětlím nejen správný postup řezu švestek, ale také vlastní zkušenosti z praxe – včetně chyb, které jsem udělal. Díky tomu uvidíte, jak strom reaguje v dalších letech a jak lze švestku postupně vrátit do dobré kondice.
FAQ – často kladené otázky
Kdy je nejlepší čas na řez švestky?
Nejlepší čas pro řez švestky je obvykle od května do července. Strom je v aktivním růstu a rány se hojí rychleji než během zimního období.
Švestky patří mezi peckoviny, které reagují citlivěji na infekce přes řezné rány. Pokud se strom řeže v zimě, rány zůstávají dlouho otevřené a zvyšuje se riziko chorob, například stříbřitosti listů. Proto mnoho sadařů doporučuje provádět letní řez švestek, kdy je strom aktivní a dokáže rány uzavřít rychleji. Správné načasování řezu může výrazně ovlivnit zdraví stromu i stabilitu budoucí úrody.
Můžu řezat švestku v zimě?
Zimní řez švestky se většinou nedoporučuje, protože strom je v klidu a rány se hojí pomaleji.
V zimním období jsou stromy citlivější na infekce a otevřené rány mohou být vstupní branou pro houbové choroby. Typickým příkladem je stříbřitost listů, která může napadnout větve přes čerstvé řezy. Pokud je nutné odstranit poškozenou větev, je lepší provést jen malý zásah. Pro běžný řez švestky je však bezpečnější období vegetace, zejména konec jara a začátek léta.
Proč švestka po řezu přestane plodit?
Pokud švestka po řezu nerodí, bývá příčinou příliš silný zásah do koruny.
Strom po silném řezu investuje energii především do růstu nových výhonů. Tento proces může trvat jednu až dvě sezony. Během této doby se vytváří nový plodný obrost a koruna se postupně stabilizuje. Proto je při řezu švestky důležité odstranit jen část větví a větší zásahy rozdělit do více let. Postupný řez pomáhá zachovat rovnováhu mezi růstem a plodností.
Co dělat, když švestka po řezu vyžene spoustu vlků?
Silný růst vlků je běžná reakce stromu na hlubší řez švestky.
Vlky jsou silné vzpřímené výhony, které strom vytváří, aby rychle obnovil ztracenou listovou plochu. Nejlepší je regulovat je během léta, kdy se rány hojí rychleji. Některé výhony lze odstranit úplně a několik vhodně umístěných ponechat pro budoucí větve. Postupná letní regulace vlků pomáhá stromu vytvořit stabilnější strukturu koruny.
Jak poznám, že švestka potřebuje omlazovací řez?
Omlazovací řez švestky je vhodný zejména u starších stromů, které mají hustou korunu a plodí jen na koncích větví.
Typickým znakem je také velká výška stromu a slabý růst nových výhonů. Spodní větve postupně ztrácejí vitalitu, protože do nich neproniká dostatek světla. V takovém případě může pomoci postupná obnova koruny. Omlazovací řez staré švestky by měl být rozdělen do několika let, aby strom nebyl vystaven příliš velkému stresu.
Je nutné rány po řezu švestky zatírat?
Ve většině případů není nutné rány po řezu švestky speciálně ošetřovat.
Moderní arboristická praxe ukazuje, že strom dokáže většinu ran uzavřít p
V naší poradně s názvem PRO MGR. DVOŘÁKA - SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla Konupčíková.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek. Děkuji za něj. Na mladých bobkovišních (staré cca 2 roky, 1. rok pouze mladý oddenek, Letos se konečně chytly a začaly růst. Mají cca 50 cm, bohatě se rozvinuly) jsem nedávno objevila oranžové flíčky. Foto přikládám. Prosím, můžete mi potvrdit, že jde o zmiňovanou skvrnitost?
Něco podobného se mi objevilo i na listech pokojovek, doporučili mi postříkat SUBSTRALem. Mohu i bobkovišeň?
V blízkosti (cca 70m) je u sousedů nemocný smrk, z velké části proschlý. Je možná nějaká souvislost??
Předem děkuji za váš názor a radu.
S pozdravem,
Pavla Konupčíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Fotografie s poškozenými listy bohužel nedorazila, ale podle vašeho popisu předpokládám, že se jedná o suchou skvrnitost listů. Je to houbové onemocnění patogenem Stigmina carpophila, které se projevuje na listech velkými fialovočervenými až červenohnědými skvrnami s tmavým okrajem o velikosti až 5 mm. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Při silném napadení listů dochází k jejich opadu. Na letorostech se choroba projevuje tvorbou propadlých hnědých skvrn, které jsou často doprovázeny klejotokem. Houba přezimuje na napadených větvích ve formě mycelia nebo konidií. Za vegetace se šíří konidiemi a napadá všechny druhy peckovin. Nepřímá ochrana spočívá v odstraňování napadených listů a větví. Chemická ochrana se provádí fungicidním postřikem provedeným v době rašení nejpozději po odkvětu. Dostupné fungicidy jsou FUNGURAN PROGRESS a TALENT.
Pod pojem slivoně/švestky zahrnujeme takzvané pravé švestky (zašpičatělé modré), slívy (kulovité modré), mirabelky (zlatožluté a velké jen jako třešně) a renklódy (kulaté zelenožluté nebo červenomodré až hnědé). Všechny představují výtečné chuťové obohacení našeho jídelníčku i zdroj drahocenných složek.
Švestky patří k oblíbenému ovoci pozdního léta. Nejsou náročné, rostou ledaskde, dají se koupit za přijatelné peníze. Navíc se kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mohou pyšnit i širokým léčebným působením.
Švestky pocházejí z Předního východu a jihoevropských zemí. V antické době byly slivoně hojně pěstovány, avšak za léčivý prostředek pro lidské zažívání byly už tehdy považovány jen švestky pravé. Ty mají také nejdelší trvanlivost a jsou nejlépe skladovatelné. Pokud necháváme modré plody vyzrát na stromě co nejdéle a nepodtrhneme je, vytvoří si vlivem slunečního záření mnohem více vitamínů. Pro svoje vlastnosti zdomácněly slivoně brzy také v zemích střední Evropy. Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí – stromovité dřeviny nižšího vzrůstu – dlouhou tradici. I v České republice jde o nejčastěji pěstovanou a hodně ceněnou dřevinu. Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí. Švestky dozrávají ke konci léta, tělo před zimou doslova nabíjejí energií a množstvím nezbytných vitamínů a minerálů. Významnou složkou švestek jsou i antioxidanty, bojující proti volným radikálům.
Švestky jsou plody stromu slivoně švestky, který patří do čeledi růžovitých. Jedná se o peckovice modré až fialové barvy s jemně nasládlou chutí. Jejich použití je velmi široké. Mohou se konzumovat čerstvé, sušené, konzervované nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi knedlíky, buchty nebo koláče a velmi oblíbené jsou pro výrobu slivovice. Kromě toho mají řadu zdravotních účinků, a to nejen na náš organismus, ale i pleť a vlasy.
Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení celé skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky. Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá. Barva plodů je fialová až purpurová. Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé. Dřeňové paprsky jsou středně
V naší poradně s názvem DRACÉNA JAK SE O NI STARAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Prosím o radu,mám několik let 2 dračeny na tenkém kmínku, vysoké asi 160 cm,musím je stabilně vázat k pomoc.hůlce,jelikož stonek je slabý,můžu zkrátit délku stonku a vršek s listy dát do vody,nebo vůbec neřazat?Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena se může řezat podle libosti. Nolistěný kmínek je možné zkrátit - znovu obrazí. Z odříznuté části je možné kmínek nařezat po 10 cm. Tyto řízky obalte ve stimulátoru růstu a zapíchněte je do vlhkého substrátu. Stejně tak i vrcholovou část s listy. Vše znovu zakoření a vyrostou vám z toho nové rostliny stejné jako ta původní.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V doběvegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V doběvegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel DRAHOSLAVA.
Dobrý den,na chatě máme vysazené dvě vinné révy - Mladen a Vlasta.Vše vypadalo skvěle,rostlinám se dařilo,zaléváme je pravidelně 3x - 4x týdně(víkendové dny).Začaly se tvořit a pěkně růst bobule,ale najednou skoro všechny dostaly šedý povlak,jakoby prach.Jak se příští rok tady tomu bránit?Děkuji za Vaší radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Moc zaléváte. Vinná réva je suchomilná rostlina. Vodu získává přes listy ze vzdušné vlhkosti. Proto jsou listy révy tak velké. Když ji soustavně zaléváte, udržujete rostlinu i její okolí příliš vlhké a to nahrává plísním. Pak stačí krátké deštivé období a plíseň zachvátí plody i listy. Ptáte-li se jak se tomu bránit, tak určitě omezit zálivku. Rostlinu zalévat jen ke kořenům a ne na listy. Také pomůže, když umožníte lepší proudění vzduchu, prořízkou okolní vegetace. S chemickou ochranou vám pomůže kalendář pro pěstitele vinné révy, najdete ho tady: https://www.vinna-reva-pest…
Z vitamínů obsahují švestky vitamín A, B6, C, K, E, zato minerálních látek mají spoustu – vápník, hořčík, fosfor, draslík. Dále jsou bohaté na vlákninu, třísloviny a organické kyseliny.
Tyto plody jsou výborným lékem na revmatismus, dnu, onemocnění ledvin, jater a krevního oběhu. Pomáhají také chránit srdce a cévy, snižují hladinu cholesterolu. Velmi účinné jsou při střevních problémech a zácpě.
Vitamín A je významný hlavně pro naše oči. Pomáhá při šerosleposti, barvosleposti a dalších problémech se zrakem a chrání jej proti UV záření. Také pozitivně působí na sliznice, kosti, krvetvorbu, spermie a vajíčka a hraje důležitou roli pro správný vývoj plodu v těhotenství. Je prevencí proti rakovině úst a prsu.
Vitamín B6 pomáhá léčit chudokrevnost a nervové potíže.
Jeden plod švestky obsahuje až 7 % doporučeného denního příjmu „céčka“. Vitamín C je silný antioxidant, prevence proti chřipkám a nachlazením, hojí rány, zlepšuje vstřebávání železa, podporuje tvorbu kolagenu a protistresových hormonů. Antioxidanty neutralizují škodlivé účinky volných radikálů a tím snižují riziko rozvoje nemocí jako astma, artritida, infarkt a rakovina, působí také proti stárnutí.
Vitamín K je nezbytný pro správnou srážlivost krve. Jeho nedostatek způsobuje snadnou tvorbu modřin, podlitin a krevních sraženin.
Švestky jsou výborným pomocníkem při dně, jsou totiž vynikajícím prostředkem odbourávajícím a vyplavujícím především močovinu, která je vlastně příčinou této nemoci. Pokud máme k dispozici čerstvé švestky, doporučuje se vždy před hlavním jídlem zkonzumovat 1–2 plody nebo vypít 2 skleničky švestkové šťávy. Jinak je možné používat švestky sušené, namočené přes noc ve vodě a vodu vypijeme.
Švestky prospívají také srdci. Vitamín E, draslík i hořčík chrání před aterosklerózou, infarktem a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu.
Švestky jsou rovněž přírodní prostředek proti pomalé funkci střev. Máte-li problémy se střevy, můžete si pomoci každodenní konzumací 4 čerstvých či sušených švestek. Švestky jsou i účinnou prevencí rakoviny střev.
Díky antioxidantům a vitamínům je konzumace švestek nebo džusu z nich výborná i pro vaši pleť. Pomáhají odstraňovat příznaky stárnutí pleti, zlepšují její pružnost, zmírňují akné a vrásky, podporují tvorbu nové pokožky při jizvách a celkově produkci nových buněk, nahrazují poškozenou tkáň a hojí rány.
Vitamíny, minerály a antioxidanty v tomto ovoci dále podporují růst vlasů, pomáhají na slabé, křehké a lámavé vlasy, a naopak díky posilování buněčných membrán ve vlasových folikulech je udržují husté, zdravé a silné. Pomáhají proti adrenální únavě (nedostatečnosti ledvin nebo únavě nadledvinek), která
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Prosím o radu.
Co mám udělat s vinnou révou,která by měla pěkný výnos,ale na hroznu mezi dobrými kuličkami jsou kuličky špatné-hnědé do šeda(viz foto) .Hlavy jsou 2 u zdi k jižní straně.Myslím si,že je to asi nějaká plíseň.......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Joef.
Podle obrázku se nejedná o plíseń, ale o padlí. Je nutné toto postříkat jak na plíseň, tak i na padlí a to na počátku vegetace před rozkvětem a po odkvětu v červnu ještě proti plísni. Tak věřím tomu, že budete mít zdravou ůrodu.
Ingredience: 5 kg zralých švestek, 5 polévkových lžic octa balsamico, 3–5 polévkových lžic obyčejného octa, 2 celé skořice, 2 celé badyány, 10–20 celých hřebíčků
Postup: Švestky nasypeme do nádoby s vodou a přidáme přibližně 3–5 polévkových lžic obyčejného octa, abychom švestky důkladně omyli a zneškodnili případné nežádoucí mikroby. Švestky vypeckujeme a dáme do velkého zapékacího pekáče, ideálně s nepřilnavou vrstvou. Pokud nemáme nepřilnavou vrstvu, je dobré pro jistotu vyložit dno navlhčeným pečicím papírem. Když je papír namočený, je poddajnější a dá se prsty krásně vytvarovat přesně na dno a stěny pekáčku. Vypeckované švestky lehce upěchujeme a zakápneme pěti lžícemi octa balsamico. Lze použít i obyčejný, ale balsamico je zdravější a ve výsledku není cítit. Dále si připravíme gázu nebo plátýnko a do něj nasypeme koření. Sáček zavážeme a vložíme mezi švestky. Od této chvíle na švestky nebudeme vůbec sahat až do samotného konce pečení. Nezakrytý pekáč se švestkami dáme do horkovzdušné trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme přibližně hodinu. Každá trouba peče jinak, proto švestky občas zkontrolujeme, jestli se jim nepřipalují vršky. Po hodině, kdy by už švestky měly plavat ve vlastní šťávě, troubu stáhneme na 130 °C a jdeme v klidu spát. Přibližně po deseti hodinách pečení je většina vody ze švestek vypařená a zbývá hustá hmota, která při zatřesení s pekáčkem drží tvar. Švestky necháme vychladnout a poté je rozmixujeme tyčovým mixérem přímo v pekáčku, nemáme-li tyčový mixér, použijeme jakékoliv jiné rozmělňovací zařízení. Kdo má rád kousky, nemusí mixovat vůbec. Rozmixovanou hmotu (nebo celé upečené švestky) dáme do hrnce a přivedeme za stálého míchání k varu. Teď již musíme míchat poměrně svižně, protože hustá kaše při varu bublá a prská všude kolem. Míchání ale bude trvat jen chviličku, nebojte se. Pokud se vám zdají povidla stále řídká, vařte a míchejte déle, ale většinou stačí je jen přivést k varu. Připravíme si sklenice. Vysterilizujeme je buď vařící vodou, nebo v troubě a připravíme na plnění. Víčka a hrdla sklenic důkladně osušíme. Horká povidla naplníme do sklenic, otřeme případné zamazané okraje, povrch povidel zakápneme dvěma lžícemi rumu a pevně zavíčkujeme. Ještě teplé sklenice zavaříme buď v hrnci, nebo použijeme myčku a zvolíme program s nejteplejší vodou. Většinou to bývá program na hrnce s teplotou vody 70–90 °C. Po vyjmutí z myčky či hrnce otočíme sklenice víčkem dolů a necháme vychladnout.
Ve svém příspěvku RÉVA VINNÁ K PERGOLE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Karlik.
Jsem začátečník. Máme pergolu a u každého sloupu jsem v roce 2020 na jaře v květnu zasadil révu. Vyrostla do délky 4 metry a tak jsem ji nahoře na drátěnce připevnil.Na sloupech samozřejmě také.Vylamování fazochů jsem také provedl. A teď nevím, jak mám řezat. Na netu jsem nic nenašel, nebo neumím hledat.Poraďte prosím co dál, nebo alespoň nějakou jasně srozumitelnou literaturu. Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Červen obvykle bývá příjemně teplý měsíc. Jak se v jeho průběhu daří révě?
V této době se révě daří tak výborně, že přichází do jedné ze svých nejdůležitějších fenofází – v červnu réva obvykle kvete. Na počátku kvetení, kdy je na květní latě rozkvetlých jen několik kvítků, je možné si prohlédnout, jak vlastně révový květ vypadá. Je celkem malý, asi tak půl centimetru, stále jen zelený a skládá se, stejně jako většina květů jiných rostlin, z pestíku, tyčinek a korunních plátků. Pestík je na vrcholu zakončen bliznou a je obklopen tyčinkami, vyrůstajícími z báze semeníku, jejichž počet může u různých odrůd být odlišný. Ale na rozdíl od jiných rostlin, které mají květ „ozdobený“ nejrůzněji tvarovanými korunními plátky nejpestřejších barev, květ révy je až do doby rozkvétání zakrytý zelenou čepičkou, kterou tvoří srostlé korunní plátky. Aby došlo k opylení, musí se vlastní rozmnožovací ústrojí nejprve „otevřít“ a to tak, že čepička od spodní strany semeníku „sroluje“ své korunní plátky a poté u většiny květů odpadne. Pyl v tyčinkách dozrává, uvolňuje se z nich a větrem je přenesen na bliznu. Ta se ovšem na přijetí pylového zrna připravuje. Na jejím povrchu se objevuje kapička sekretu, na kterou se pylové zrnko „přilepí“, aby zde vydrželo do doby, nežli pylová láčka začne prorůstat čnělkou do semeníku, kde dojde ke splynutí zárodečných buněk pylového zrna a semeníku. Protože tato „sexuální aktivita“ trvá několik hodin, slouží sekret na povrchu blizny k udržení pylového zrna na blizně.
Může se také stát, většinou tehdy, kdy je teplota v době kvetení vysoká, že některé čepičky zaschnou na pestíku dříve, nežli stačí spadnout a opylení proběhne vlastním pylem „pod čepičkou“. Zde je vidět kvetoucí květní lata:
A když je červen teplotně podprůměrný?
Réva je teplomilná rostlina, takže v této fenofázi má požadavky velké. Pro kvalitní odkvetení v přiměřeném čase (tato fenofáze obvykle trvá v rozmezí pěti až dvanácti dnů) je potřebná minimální průměrná teplota okolo 15 °C. Čím jsou teploty v době kvetení vyšší, tím rychleji odkvět proběhne. Při chladném počasí se kvetení může protáhnout na delší dobu a to ke kvalitnímu odkvetení neprospívá. V době kvetení škodí i voda, tedy dešťové srážky. Ty totiž spláchnou z blizny sekret i s pylem a k oplození vajíčka v semeníku nedojde. Tomuto jevu se říká sprchávání a jeho důsledkem jsou neopylené květy, které buď později opadají, nebo sice zůstanou na vytvářejícím se hroznu, ale dále nerostou, zůstanou malé. Takovýmto bobulím se říká partenokarpické, celé hrozny se označují jako „sprchlé“. Je nasnadě, že větší množství sprchlých hroznů významn
Ve svém příspěvku PREZIMOVANI PREVISLYCH JAHOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladka.
Mam jahody na zimu zapustit do zahonu i s nadobou nebo bez? Muzu je umistit do sklepa? Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michala.
Já převislé jahody přezimovávám v suterénu s okny. Je tam přes zimu kolem deseti stupňů. Jednou za měsíc to trochu zaleju. Jahody jsou pak zjara pěkně silné a brzy plodí. Na začátku vegetace provedu postřik přípravkem Mospilan 20 SP a začnu pomalu přihnojovat tekutým Cereritem.
Na pěstování nejsou pivoňky náročné, především bylinné druhy patří k nejsnáze pěstovatelným okrasným zahradním rostlinám. Nejsou také příliš náchylné na choroby či napadení škůdci.
Většině bylinných i dřevitých druhů vyhovuje slunné nebo jen po část dne mírně zastíněné stanoviště, pouze některé východoasijské lesní druhy dávají přednost polostínu až stínu.
Starší rostliny nevyžadují zvláštní péči: zjara po odkvětu je můžete přihnojit dobře rozleželým kompostem nebo minerálním hnojivem – vhodná jsou hnojiva určená růžím. Chybí-li na jaře vláha, pak pivoňky zálivku přivítají, v létě po odkvětu vydrží i krátkodobá sucha.
Odstraňování semeníků by mělo být pravidlem u bylinných i dřevitých pivoněk, zimní přikrývka u bylinných pivoněk stačí jen první rok po výsadbě, jinak jsou zcela mrazuvzdorné.
Plnokvěté odrůdy můžete podepřít nebo vyvázat, protože těžké květy vítr často poláme, po dešti se pak ohýbají vlastní vahou až k zemi.
Pivoňky vyniknou nejlépe jako samostatné keře nebo v malých jednodruhových skupinách. Mezi sebou se kombinují dost obtížně z důvodu přílišné rozmanitosti tvarů a barev květů. Dobře vypadají ve společenství okrasných trav, zjara vyniknou jejich červené výhony vedle narcisů, modřenců a tulipánů. Při podzimním vybarvení pivoněk do bronzova zjistíte, že si opravdu vystačí bez velké společnosti.
V doběvegetace jsou pivoňky náročné na živiny a nesnášejí dlouhodobé zamokření substrátu. Vyžadují proto výživnou a zároveň dobře propustnou hlinitopísčitou zeminu.
Většina asijských bylinných druhů vyžaduje neutrální až mírně kyselou zeminu. Bylinné druhy nesázíme hluboko, pupeny by měly být jen asi 4–6 cm pod povrchem. Hlouběji zasazené rostliny mívají menší násadu květů.
Dřevité pivoňky a evropské bylinné druhy preferují půdu neutrální až mírně zásaditou. Sazenice dřevitých druhů naopak můžeme zapustit při výsadbě 10 cm hlouběji, než byly původně. Z kmínků a větviček zapustí další kořeny a mají pak rychlejší a bohatší přírůstky.
Nejvhodnější doba pro sázení je přibližně od konce srpna do začátku listopadu, sazenice v nádobách s dostatečným kořenovým balem můžeme samozřejmě sázet po celou dobu vegetace. Při výsadbě je dobré do substrátu přimíchat univerzální, pomalu rozpustné hnojivo.
Rostliny potřebují dostatek prostoru. Pro výsadbu jednotlivých trsů či keřů proto připravíme jámy o průměru přibližně 50 cm a okolo 50–70 cm hloubky. Je-li podloží špatně propustné, nasypeme na dno asi 10–15 cm vrstvu drenáže (drobný štěrk, hrubý písek).
Dřevité pivoňky v případě potřeby zaléváme po celou dobu vegetace. Pokud jsou rostliny na místě vysazeny déle než 2–3 roky, bývá již půda vyčerpaná a je nutné rost
V naší poradně s názvem KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobrý den,
Katalpu máme již 20.let.
Bohužel začína kmen vyhnívat.
Je možné celou korunu uříznot, aby zůstal jen kmen?
Obroste ještě?
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Najděte místo, kde kmen vyhnívá a to vydlabejte až na zdravé dřevo. Dutinu pak jemně vypalte pomocí plynového hořáku, čímž ji vydezinfikujete. Poté dutinu pečlivě vyplňte stavebním betonem, aby nikde nebyla žádná skulinka. Rovněž odstraňte příčiny vzniku hniloby, kterými může být přemíra vody, nedostatek průvanu, stín, okolní vegetace, atd.
Rozsah řezu rynglí se liší podle odrůdy. Odrůdy slivoní druhu slivoň švestka (Prunus domestica) přirozeně vytvářejí dobré koruny, postačí jen malé prořezávání, aby se odstranila suchá větev nebo aby se vrchol koruny prosvětlil, když příliš zhoustne. Mnohé ryngle tvoří stromy s křivými kmeny, nepravidelné a nevzhledné, nebo mají husté, trnité koruny, které tvoří sběr plodů velmi obtížným. Tyto chyby v růstu pak musí být opraveny řezem. Nicméně mnoho pěstitelů je toho názoru, že původní druhy rynglí by neměly být řezány tak silně jako jabloně. Jiní pěstitelé naopak zmlazování doporučují, protože ryngle mají tendenci dělat dlouhé výhony každý rok. Je velmi důležité mít na paměti, že pěstitelé, kteří jednou začnou silně prořezávat, musí v tomto způsobu údržby pokračovat pravidelně.
U rynglí jsou běžné dvě metody zahradnických úprav. První je, aby korunu tvořil terminál se čtyřmi nebo pěti kosterními větvemi z něj vycházejícími. Terminální výhon je kontrolován řezem po dosažení určité výšky. Tato metoda je často používána pro druh Prunus domestica i odrůdy Prunus insititia. Druhý způsob, který je často používán pro odrůdy Prunus triflora, je vytvoření vějířovité koruny odstraněním terminálního výhonu a vytvořením koruny ze čtyř kosterních větví. Takto tvoří dřevina tvar vázy nebo obráceného deštníku. Větve by měly být na kmeni 4–6 palců od sebe, aby se zabránilo vylomení. Stromy mají obvykle korunu asi 2 metry od země. Následný řez se skládá z odstranění větví, které překračují vhodnou délku.
Mladé stromky řežeme nejdříve po narašení, starší i později, pokud rostou dostatečně silně. Nevýhodou řezu za zelena může být oslabení růstu. Peckoviny snáší hlubší řez podstatně hůře, ani u starých stromů bychom raději neměli řezat větev o průměru větším než šest centimetrů.
V prvních letech se u rynglí provádí takzvaný výchovný řez. Nesmí se dopustit, aby větve byly pod příliš ostrým úhlem k terminálnímu výhonu (později se může za větru odlomit pod váhou úrody). V dalších letech se zkracují příliš dlouhé větve. Pokud jsou přírůstky za rok kolem půl metru, je to dobré a korunu stačí prosvětlovat. Když jsou přírůstky krátké, musíte strom zmladit, tedy říznout hlouběji.
Ryngle se řežou koncem března nebo až v době květu (i mladé slivoně na počátku plodnosti). Prořezávat lze až do začátku září. Vysadíte-li ryngli na podzim, řežte ji až na jaře. Vysadíte-li ji na jaře, můžete řezat ihned.
Také u renklód se provádí výchovný řez, a to v doběvegetace, nikdy ne v zimě, to je v období vegetačního klidu. Ryngle jsou totiž citlivé k infekcím, před kterými se nedokážou mimo vegetační období bránit. Renklódy je třeba řezat hlouběji než švestky a takzvaný výchovný řez se uplatňuje do pátého roku života.
V naší poradně s názvem NEMOCI OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viki Vikina.
Na ostružinách se mi již několik let drží nějaký roztočík nebo něco obdobného, který způsobuje, že každý plod dozraje jen zčásti a zčásti zůstane červený, tvrdý a kyselý. Jinak je keř krásný, vzrůstný, olistěný a plodí bohatě. Co s tím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Některé odrůdy dozrávají pomalu a vytváří tyto nedozrálé plody taky, proto je důležité správné rozpoznání příčiny. Pro správnou identifikaci přikládám obrázek. Zřetelná hranice mezi zralými černými bobulemi a nezralými červenými kuličkami, které nikdy nedozrají, je známkou roztočů jménem hálčivec ostružiníkový (lat.: Acalitus essigi) nebo vlnovník ostružiníkový (lat.: Eriophyes gibbosus Nal.). Tito roztoči se živí plody ostružin a vstřikují do nich toxin, který má za následek tento ostrý kontrast. Výskyt roztočů bývá častější u pozdních odrůd ostružin. Ochrana rostlin probíhá postřikem vápna se sírou během období klidu a nebo pomocí zahradnických olejů aplikovaných v sezóně. V obchodě si můžete koupit účinný chemický postřik proti přezimujícím škůdcům:
Frutapon 7 E;
Oleoekol;
Talstar 10 EC.
Během vegetace můžete aplikovat postřik přípravkem:
Cascade 5 EC;
Decis EW 50;
Magus 200 SC;
Nissorun 10 WP;
Omite 570 EW;
Omite 30 W;
Ortus 5 SC;
Sanmite 20 WP;
Talstar 10 EC.
Z nechemické ochrany je k dispozici biologická ochrana pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri, který se aplikuje na rostlinu na začátku sezóny.
Jedna z nejčastějších otázek zahrádkářů zní: „Kdy přesně mám švestku řezat?“. Obecná rada říká, že nejbezpečnější období je od pozdního jara do poloviny léta. Pokud ale chceme být přesnější, je užitečné podívat se na průběh celého roku.
Následující kalendář vychází z praktických zkušeností ze zahrad ve střední Evropě a ukazuje, kdy je řez vhodný, kdy je lepší být opatrný a kdy se zásahům raději vyhnout.
Leden
Leden je typickým obdobím zimního klidu. Strom je bez listů a proudění mízy je velmi pomalé. Právě proto se může zdát, že je ideální čas na řez. U švestek to ale neplatí.
Rány vytvořené v tomto období zůstávají dlouho otevřené a strom se proti infekcím brání jen velmi omezeně. Proto se běžný řez v lednu nedoporučuje. Výjimkou může být pouze odstranění zlomených větví, které představují riziko.
Únor
Situace je podobná jako v lednu. Strom stále spí a rány se hojí velmi pomalu. Pokud navíc přijde silnější mráz, může dojít k poškození okrajů řezu.
V únoru je proto lepší plánovat práci na zahradě a připravit nástroje, než strom skutečně řezat.
Březen
Na konci března se začíná vegetace pomalu probouzet. Pupeny se zvětšují a strom se připravuje na růst.
Pokud je počasí stabilní a nehrozí silné mrazy, je možné provést velmi mírný zásah. Nejčastěji se odstraňují suché nebo poškozené větve.
Duben
Duben je vhodným obdobím pro první tvarování mladých stromů. Strom začíná aktivně růst a rány se hojí rychleji než v zimě.
U starších stromů je však stále lepší držet zásahy spíše mírné.
Květen
Květen patří mezi bezpečná období pro řez švestek. Strom je v plné vegetaci a dokáže se dobře bránit proti infekcím.
V tomto období se často provádí:
prosvětlovací řez
odstranění slabých výhonů
lehké tvarování koruny
Červen
Červen je ideální měsíc pro letní řez. Strom má dostatek energie a rány se rychle hojí.
Právě v tomto období je vhodné odstranit většinu vlků a upravit tvar koruny.
Červenec
Červenec je stále velmi vhodným obdobím pro řez. Strom reaguje klidněji než po zimním zásahu a nevytváří tolik nových výhonů.
V praxi se v tomto období často snižuje výška stromu nebo zkracují příliš dlouhé větve.
Srpen
Na začátku srpna je ještě možné provést lehký zásah. Později už je lepší strom nechat připravit se na konec vegetace.
Silnější řez v pozdním létě může stimulovat růst nových výhonů, které nestihnou do zimy vyzrát.
Září
V září se řez obvykle neprovádí. Strom postupně omezuje růst a začíná se připravovat na zimní období.
Říjen
Podobně jako v září není řez vhodný. Strom ukládá zásoby energie do koře
Ve svém příspěvku KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Magura.
V metropole východoslovenského kraja v Košiciach máme v mestskej zeleni aj KATALPY. Sú napadnuté štítničkou, ktorá na kôre konárov a kmeni tvorí až súvislé biele povlaky. Je zažratá hlboko do pazúch konárov a preto ťažko dostupná na mechanické ošetrenie. Nič s postrekov nepomáha tak, aby som ju vedel úplne odstrániť. Navrhol som u mladších jedincov orezať ich takmer na hlavu a u starších prebrať korunu uvoľniť zahustenie koruny a skrátiť konáre na max. mieru.
Všetko s cieľom úplne zničiť štítničku, aby neoslabovala Katalpy.
Názor arboristov je len presvetliť, orezať konáre do 5cm hrúbky. Obávajú sa, že to Katalpa neprežije. Ja vidím, že chradne práve následkom invázie štítničky a tiež sa obávam, že to vysávanie štítničkou časom neprežije.
Chápem to ,ale takto sa štítničky nezbavíme je to názor môj ako fytopatológa.
Navrhnite ako postupovať. Aké prípravky použiť. Ako max. rezať, aby prežila. Ďakujem.
Magura
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ostružiny nedozrávají nejčastěji kvůli napadení škůdci nebo nedostatku vody. Velmi častou příčinou je také vlnovník ostružiníkový, který poškozuje jednotlivé peckovičky plodu.
Pokud plody dozrávají jen částečně nebo zůstávají tvrdé, je dobré zkontrolovat především přítomnost škůdců. Nedozrávající ostružiny mohou být také důsledkem pěstování ve stínu nebo nedostatku živin. V některých letech hraje roli i počasí – zejména dlouhodobé sucho může způsobit, že plody ostružiníku nedozrají správně.
Proč ostružiny nedozrávají ani když jsou černé?
Ostružiny mohou vypadat zralé, ale přesto nedozrávají správně. Nejčastější příčinou je vlnovník ostružiníkový, který poškodí jednotlivé peckovičky plodu.
Typickým znakem je, že ostružiny jsou černé, ale tvrdé nebo kyselé. Některé části plodu zůstávají nevyvinuté. Tento problém se často objevuje na keřích, které nebyly ošetřeny proti roztočům. Pomáhá především jarní postřik proti roztočům a pravidelný řez keřů, který zlepšuje proudění vzduchu.
Co způsobuje zasychání ostružin ještě před dozráním?
Zasychání ostružin může být způsobeno nedostatkem vody, chorobami nebo oslabením rostliny. Velmi častou příčinou je dlouhodobé sucho během zrání plodů.
Pokud plody začnou tvrdnout a postupně sesychat, je dobré zkontrolovat zálivku a stav listů. Zasychající ostružiny mohou být také důsledkem houbových chorob nebo špatného větrání porostu. Pomáhá především pravidelná zálivka, odstranění napadených částí rostlin a zajištění dobrého proudění vzduchu mezi výhony.
Jaký je nejlepší postřik na choroby ostružin?
Nejlepší postřik na choroby ostružin závisí na konkrétním problému. Na houbové choroby se používají fungicidy, zatímco na roztoče jsou určeny akaricidy.
Například při napadení roztoči může pomoci Omite 570 EW. Pokud se objeví skvrny na listech způsobené houbami, používají se fungicidní postřiky. Důležité je aplikovat postřik včas, ideálně při prvních příznacích choroby.
Jak poznat vlnovníka ostružiníkového?
Vlnovník ostružiníkový způsobuje typické nedozrávání plodů. Některé části ostružiny zůstávají červené a tvrdé, zatímco zbytek plodu dozrává.
Tento škůdce je velmi malý a pouhým okem ho obvykle neuvidíte. Nejlepším vodítkem je proto nerovnoměrné dozrávání ostružin. Pokud se tento problém objevuje opakovaně, je vhodné použít postřik proti roztočům na začátku vegetace.
Co způsobuje červy v ostružinách?
Červi v ostružinách jsou nejčastěji larvy hmyzu nazývaného bejlomorka ostružiníková. Samice kladou vajíčka do květů nebo mladých plodů.
Larvy se vyvíjejí uvnitř plodu a živí se dužinou. Výsledkem jsou poškozené plody a nepříjemný nález při sklizni. Prevencí je především postřik před květem a pravidelné od
Ve svém příspěvku MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den,prosím dotaz - je třeba muchovník nějak řezat, prosvětlovat, tvarovat ? Mám 3letý bohatý keř, ale větve jsou všelijak rostléuž od země. A další otázka - je třeba opory nebo můžu nechat bez? Zatím oporu mám, ale nevím, jestli to není spíš na škodu /abych muchovník "nerozmazlovala" a neměl potřebu sílit/. Děkuji moc za rady a hezký den, Monika.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Silný řez hrušně většinou strom nezničí, ale výrazně ovlivní jeho chování. Nejčastěji způsobí prudký růst vlků a pokles plodnosti na jednu až dvě sezony.
Pokud jste odstranili více než třetinu koruny, strom reaguje obranným růstem. Plodnost se může dočasně snížit, ale při správné letní regulaci se obvykle obnoví. Sledujte reakci stromu a další rok postupujte mírněji.
Můžu řezat hrušeň když už raší?
Řez hrušně při rašení je možný, ale není ideální. Strom už investuje energii do růstu a rány se hojí pomaleji.
Mírný zásah v této fázi většinou nevadí, ale vyhněte se hlubokému řezu. Předjarní období před plným rašením je bezpečnější a reakce stromu je vyrovnanější.
Proč po řezu vyhnala hrušeň samé vlky?
Vlky na hrušni vznikají jako reakce na silný zásah nebo náhlé prosvětlení koruny. Strom se snaží obnovit listovou plochu.
Neodstraňujte všechny najednou. Letní selektivní regulace je šetrnější než další hluboký zimní řez. Část vhodně umístěných vlků lze využít k přestavbě koruny.
Kolik procent koruny můžu odstranit?
Bezpečné množství řezu hrušně je obvykle do 25–30 % objemu koruny za jednu sezonu.
Překročení této hranice vyvolává silnou vegetativní reakci. Postupná obnova během více let přináší lepší stabilitu a menší výkyvy v plodnosti.
Kdy je nejlepší čas na řez hrušně?
Nejlepší čas na řez hrušně je předjaří, těsně před rašením, kdy už nehrozí silné mrazy. Strom je stále v klidu, ale blíží se aktivní růst.
V tomto období se rány hojí lépe než při hlubokém zimním mrazu a reakce stromu je vyrovnanější. Silný únorový řez může vyvolat bujný růst, zatímco mírný březnový zásah bývá stabilnější.
Můžu řezat hrušeň v mrazu?
Řez hrušně v mrazu pod −5 °C se nedoporučuje. Dřevo je křehké a může dojít k poškození okrajů rány.
Pokud je lehký mráz kolem −2 °C a přes den se oteplí, mírný zásah většinou nevadí. Hluboký řez při silném mrazu ale zvyšuje riziko poškození a pomalejšího hojení.
Hrušeň kvete, ale neplodí po řezu. Proč?
Kvetení bez plodů po řezu často souvisí s předchozím silným zásahem. Strom investoval energii do růstu, ne do kvalitního založení plodů.
Dalším důvodem může být přehoustlá koruna nebo špatné opylení. Mírnější řez v dalších sezonách obvykle plodnost postupně obnoví.
Jak hluboko řezat starou hrušeň?
Řez staré hrušně by měl být postupný. Jednorázové odstranění velké části koruny vyvolá silnou obrannou reakci.
Ideální je plán na 2–3 roky, kdy každý rok odstraníte část přestárlých větví. Postupná obnova minimalizuje šok a zvyšuje šanci na návrat plodnosti.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ SMRČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Váňová.
Dobnrý den,
máme na zahrádce okrasný smrček, jen už pořádně povyrostl a potřebuji ho ostříhat..vytvarovat..zmenšit.. Potřebuji poradit, který měsíc v roce se to může dělat.
Děkuji za odpověď,
Eva Váňová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Většina stálezelených rostlin se seřezává buď ve vegetačním klidu na začátku jara před začátkem nového růstu, nebo je lze řezat když jsou polospící, v polovině léta. Březen je nejvhodnější na řezání smrčků, protože nový růst rychle zaplní zakrácená místa.
Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?
Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v doběvegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.
Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.
Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:
Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...
Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s
V naší poradně s názvem POSTŘIKY NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Glücková.
Dobrý den.Prosím pěkně o radu.Máme už starší vinohrad,odrůdy vše rezistentní,celkem 15 hlav.Zdravotní stav je každým rokem dobrá,ale na kmínkách je šedý povlak kůra se dá prsty odloupnout,ale ne všude,někde drží více.V prodejně mi ing.agro paní prodala zelenou skalici,ale nevím jaký roztok namíchat.Děkuji Vám mnohokrát za radu.Glücková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zelená skalice je rychle působící hnojivo určené pro doplnění železa ve výživě rostlin během vegetace. Železo je důležitý prvek výživy, ovlivňuje tvorbu chlorofylu, růst, vybarvení a vzhled rostlin. Jeho nedostatek se projevuje zejména u jádrovin, peckovin, jahodníku a vinné révy místním žloutnutím listů, tzv. chloroza (žloutenka) s následným poškozením a snížením úrody plodů.
Postrik na list se provádí v červnu. Zelená skalice se rozmíchá ve vodě v poměru 3g na litr vody.
Ingredience: švestky, široký kastrol, sporák, zavařovací sklenice, případně trochu cukru, ale není třeba
Postup: Švestky opláchneme a vyloupeme z nich pecky. Někde se babiččina švestková povidla vaří i s peckami a pak se rozvařená pasírují přes speciální cedník s velkými oky. Ale vypeckovat švestky není tak velká práce jako pasírování. Jestliže jsme praváci, je praktické položit si k levé ruce nádobu na vyloupané švestky a k pravé ruce misku na odpad (celé švestky uprostřed). Loupání švestek tak půjde automaticky a doslova „od ruky“. Švestky dáme do nejširšího kastrolu, který máme. Osvědčily se těžké železné kastroly, anebo naopak moderní pánve s ušlechtilým povrchem. Postříkneme ovoce asi půl deci vody a pod pokličkou přivedeme k varu. Pak snížíme teplotu a mícháme, dokud se švestková povidla nepřestanou prudce vařit a nebudou jen mírně probublávat. Pak už nehrozí akutní připálení.
Švestková povidla necháme stále odpařovat. Občas zamícháme. Na míchání povidel používáme dřevěnou plochou vařečku (někdy bývá šikmo seříznutá). Takovou vařečkou snadno odloupneme hmotu ode dna. Švestková povidla jsou hotová, když jsou tak hustá, že se brázda za vařečkou neuzavírá.
Povidla nepřislazujeme. Kdyby byl „špatný rok“ a zralé švestky měly méně cukru, povidla by z nich byla příliš kyselá, takže můžeme trochu cukru přidat, ale jen málo, podle chuti. Váhové množství nelze upřesnit, záleží na kyselosti ovoce. Ale v takovém případě přidáváme cukr těsně před dokončením varu, když už jsou povidla hustá. Kdybychom cukr přidali hned na počátku varu, zkaramelizoval by a povidla by byla hnědá a hořká. Přidaný cukr však musíme také provařit, ale jen asi tři až pět minut.
Připravená povidla nemusíme sterilizovat. Předkové je uchovávali v kameninových nádobách, jen povázané voskovaným nebo pergamenovým papírem. Prababičky dávaly švestková povidla pod celofán. My si vystačíme s dobře vymytými a vypařenými sklenicemi s víčkem. Pro jistotu sklenice s horkými povidly překlopíme na víčko.
Před použitím švestková povidla rozmícháme a dochutíme: přisladíme, přidáme trochu rumu, badyán. Švestková povidla jsou výtečná na bramborové placky, do kynutých knedlíků, do taštiček z těsta na bramborové knedlíky nebo na tvarohové knedlíky. Dále švestkovými povidly můžeme plnit buchty, kynuté koláče či koláče s drobenkou. Typicky českou chuť mají bavorské vdolečky se švestkovými povidly nebo masopustní koblížky.
Ve svém příspěvku JARNÍ POSTŘIK ŠVESTEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Klimečková.
máme 2 roční švestky (větší blumky) a l švestkobroskev. Hned první rok byly obsypané květy, ale v době, kdy už byly na stromcích plody zkadeřavěly listy a nakonec i uschly a zežloutly větvičky. Na jednom stromku se nám podařilo úrodu zachránit, na druhém ne.
Obávám se, že druhý stromek už letos neobrazí a budeme ho muset zlikvidovat. Co máme dělat?
DAM je kapalné dusíkaté hnojivo obsahující 30 % dusíku, z toho jednu čtvrtinu ve formě amonné, jednu čtvrtinu ve formě dusičnanové a jednu polovinu ve formě amidické. Tvoří jej roztok dusičnanu amonného a močoviny. Ve 100 litrech obsahuje 39 kg N (dusíku), při 25 °C má hustotu 1 300 kg/m3, vysolovací teplota je -10 °C.
Pro určení potřeby hnojení dusíkem se doporučuje využít platných normativů a dalších objektivních diagnostických postupů (například rozbory půd a rostlin) při zohlednění hnojení statkovými hnojivy a vlivu předplodiny. DAM je možno použít k základnímu hnojení, k přihnojování během vegetace, k urychlenému rozkladu zorané slámy a k přípravě široké palety NPK suspenzí. Pro základní dusíkaté hnojení při přípravě půdy před setím lze DAM použít ke všem plodinám, zvláště k jařinám. Velmi vhodně zapadá do systému předzásobního hnojení fosforem a draslíkem. Dobře se uplatní i v systému minimálního zpracování půdy k meziplodinám. U semen citlivých na vyšší koncentraci čpavkového dusíku (jeteloviny, řepy a podobně) nepoužíváme DAM těsně před setím. Vzhledem k tomu, že DAM obsahuje rychle i pozvolně působící formy dusíku, je možno jím hnojit na jaře před setím (se zapravením) a na půdách s dobrými absorpčními vlastnostmi jednorázově po celou dobu vegetace (jarní ječmen, oves, směsky na zeleno a jiné). K přihnojování během vegetace se používá buď v nezředěném stavu (především ke hnojení obilnin, řepky a travnatých porostů), nebo zředěný (zejména při dávkách dusíku pod 10 kg N/ha-1 a u většiny dvouděložných rostlin). DAM je možno bez omezení aplikovat na nekvetoucí porosty. Na kvetoucí rostliny lze aplikovat jen v době mimo letu včel. Společná aplikace s povolenými přípravky na ochranu rostlin je možná a výhodná.
V naší poradně s názvem CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Modrá skalice se používá na postřik proti plísním a má stejné účinky jako Kuprikol nebo Champion. Modrá skalice se aplikuje v kombinaci s jedlou sodou nebo hašeným vápnem, tvoří se takzvaná jícha. Postřik je lepší aplikovat v podvečerních nebo ranních hodinách. Za plného slunce hrozí popálení listů. Zde jsou dva návody, jak postřik připravit:
Burgundská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody. V druhé nádobě se rozpustí 140 g krystalické sody také v pěti litrech vody. Oba roztoky se těsně před použitím smísí tak, že se roztok skalice přilévá do roztoku se sodou, ne naopak. Pak se směs neboli burgunská jícha hned aplikuje na list postřikem.
Bordeauaxská jícha 1%
100 g modré skalice se rozpustí v pěti litrech vody a v jiné nádobě se rozpustí 150 g hašeného vápna také v pěti litrech vody. Po vychladnutí se oba roztoky smísí přiléváním skalice do vápna. Po tomto smísení je potřeba změřit pH vzniklého roztoku lakmusovým papírkem. PH musí být mírně zásadité kolem hodnoty 8. Zásaditost se zvýší přidáním vápna. Správně připravená jícha je modrá a po usazení je čirá. Musí se spotřebovat do 24 hodin. Při přípravě i při aplikaci se používají nekovové nádoby. Postřik se nesmí dostat na švestky, které spálí.
V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.
To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.
Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a&n
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v doběvegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně neb
