K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
V naší poradně s názvem MEDVĚDÍ ČESNEK - PĚSTOVÁNÍ A ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian Metela.
Dobrý den,četl s,že česnek není moc vhodný při dně,ale nevím jak je to s medvědím česnekem,kolik obsahuje purinu a jestli je vhodný,prý je výborný antioxydant,děkuji za odp..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někteří zastánci česneku prohlašují, že česnek pomáhá léčit artritidu a dnu, ale není k dispozici žádný vědecký důkaz, který by dokazoval tato tvrzení. Třebaže česnek nemusí skutečně léčit dnu, tak určitě nebude zhoršovat tento stav. Není známo, že česnek způsobuje zánět, který je primárním viníkem komplikací těch, kteří trpí artritidou a jejími různými formami, jako je dna. A jak je to s puriny? 100 gramů česneku obsahuje 17 miligramů purinů. Česnek tedy patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů a vzhledem k tomu, že česnek používáme k dochucení pokrmu a zkontumuje se jen malé množství, tak jeho použití nijak neovlivňuje průběh dny. S medvědím česnekem je to podobné. Bez obav ho použijte, i když se léčíte se dnou.
Medvědí česnek roste v přírodě volně. Obvykle se vyskytuje ve stinných a vlhčích místech s bohatým porostem. Nejčastěji se jedná o lužní a listnaté lesy, oblasti kolem potoků nebo v úpatích svahů. Medvědímu česneku se daří v písčitohlinitých až jílovitých půdách, v nichž se dobře drží voda. Můžeme ji ale najít i v zahradách a parcích, kde je pěstována jako okrasná rostlina, stačí k tomu rostlinu dostatečně zalévat. Nejlépe se mu v zahradě bude dařit někde v polostínu pod keři, nebo stromy.
Druhy medvědího česneku
Znalci této rostliny jistě vědí, že není medvědí česnek jako medvědí česnek, protože existují dva druhy, které si jsou velmi podobné. Liší se jen květní stopkou. Medvědí česnek ukrajinský ji má hladkou a medvědí česnek pravý má bradavky. V České republice ukrajinský medvědí česnek roste nejčastěji na Moravě.
Doba květu medvědího česneku
Mnoho lidí zajímá, kdy roste tato léčivá bylina. Medvědí česnek se řadí k rostlinám, které vyrůstají brzy na jaře (dokonce dříve než na stromech začnou růst listy). Během jara nejenže rostlina vykvete a má své plody, ale také její nadzemní část umírá (záhy poté co má plody). Obvykle kvete zhruba ke konci května. Že v lesích (nebo v zahradách) roste medvědí česnek, se v době květu lehce pozná podle vůně, která je velmi silná. V létě již není rostlina viditelná. Její jarní růst je daný i tím, že bylina potřebuje dostatek světla, kterého v lese po olistění stromů pak tolik není, takže medvědí česnek „musí“ stihnout vyrůst dřív než se na stromech listy objeví.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.
Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.
Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:
Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.
Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.
Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.
Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.
Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.
Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarča.
Dobrý den, může mi prosím někdo poradit, zda existuje nějaká ranná odrůda rakytníku? Na mnoha místech jsem se dočetla, že sklizeň by měla být nejdříve koncem srpna, ale v tuto dobu bych už měla bobulky seschlé, měkké, přezrálé a částečně i opadané. Je možné, že bych měla uzrálé bobule už v polovině až ke konci července? Máte někdo zralý rakytník už v červenci? Rakytník mám nasazen na jižní straně na slunném místě, v Uh. Hradišti.
Děkuji za radu.
Jarča
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den,
letos jsem měla první sklizeň rakytníku na 3 keřích a každý byl zralý v jinou dobu.
První byl rozměklý již v červenci, myslím, že se jedná o odrůdu Botanicus. Druhý jsem otrhala začátkem srpna, ten byl rozměklý částečně a navíc se mi do něho pustili kosi. Ten třetí má ještě tvrdé plody a nejsou tak vybarvené. Takže určitě záleží na odrůdě.
Chcete-li česnek dlouhodobě skladovat, je potřeba nechat ho pořádně usušit. Řádné vysušení vám zajistí, že si budete moct vychutnat chuť letní sklizně i v mrazivé zimě. Jedna z nejobdivuhodnějších věcí na česneku je, že zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země.
Chcete-li si česnek uskladnit na zimu, je zapotřebí, abyste ho přesunuli na suché, stinné a vzdušné místo. Je jedno, zda to bude na kryté verandě, či v dobře větrané garáži. Položte česnek nejlépe jeden vedle druhého, aby měl dobrou cirkulaci vzduchu. Nikdy nedávejte česnek na přímé sluneční světlo, protože na horkém slunci se česneku zhoršuje chuť, minimalizujte tedy množství přímého slunečního svitu nejen v době sušení.
Z česneku před sušením nemusíte odstraňovat ani nečistoty, ani nať, na všechno přijde správný čas, až česnek vysušíte. Nikdy česnek nemyjte, vaším úkolem teď je řádně ho vysušit.
Česnek můžete svázat do svazků za nať a pověsit je. Pokud jste zruční a troufáte si na to, klidně si natě zapleťte. Při pletení uschlé a odpadající části stonku rovnou odstraňujte a vyhazujte. Využijte toho, že některé části stonku jsou ještě zelené a pružné a upletený cop nechte vyschnout na stinném místě.
V průběhu sušení z česneku neodstraňujte listy, protože česnek je schopen čerpat energii z listů až do té doby, než se vlhkost úplně neodpaří. Listy zároveň zabraňují, aby byl česnek napaden houbami či jinými nečistotami před tím, než bude úplně suchý.
Přeje-li dobré počasí, měl by být česnek asi po měsíci dostatečně vysušený, kořeny by měly být scvrklé a listy úplně hnědé. V tomto stadiu je česnek připravený ke skladování, stačí ho jen pro samotné uskladnění připravit. Je potřeba zakrátit kořeny i suché listy, odstranit nečistoty, můžete oloupat pár vrstev obalu paličky, ale dbejte na to, abyste jich neodstranili příliš mnoho. Takto upravený česnek je čistý a připravený k uskladnění. Pokud jste si dali tu práci a nať česneku spletli do copu, nic nezkracujte, snad jen můžete zakrátit zaschlé kořeny a odstranit přebytečné nečistoty, ale česnek můžete nechat spletený až do samotné spotřeby.
Škůdci tohoto typu si pochutnávají vedle ostružin i na angreštu a podobných plodinách. K parazitování vlnovníka dochází výhradně v oblasti pupenů. Napadení se pozná hlavně před olistěním, kdy pupeny nápadně zduří. Deformují se a jejich tvar připomíná kouli. Následně usychají a keřík všeobecně chřadne.
Jak sepozná
Vlnovník ostružiníkový je typický bělavý roztoč, v současnosti bohužel značně rozšířený. Vzhledově se jedná o doběla zabarveného roztoče o velikosti přibližně 0,5 mm. Řadí se do čeledi vlnovníkovitých.
Vyplatí se vždy nakoupit rezistentní druhy keříků nebo stromků. Dále je nutné keříky a stromky pravidelně kontrolovat. Když se vlnovník objeví, musíte volit kvalitní postřik proti živočišným škůdcům, například Kumulus WG. Mechanické odstranění větévek je nutné řešit v době, kdy teplota přesáhne 5 stupňů Celsia. Právě v takovémto prostředí začínají vlnovníci fungovat.
Ve svém příspěvku ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
S tou špinavou vodou a cukrem bych to nepřeháněl.Kdo a proč by to tam dával...Prostě med z nejakeho duvodu nebyl dostatečně zralý.(Někdy včely zavíčkují i úplnou řidinu, když nestačí zpracovávat bohatku snůšku)Pak stači včelařova nezkušenost, absence refraktkmetru na mereni obsahu vody atd. a med skonci v sklenicich.Voda stoupa nahoru a med zacne kvasit.Druha moznost je med otevreny ve vlhkem špajzu atd.Med je velice hygroskopický.Přijímá vodu, ale i pachy.
Z medu bych odebral vrchni vrstvu a med pouzil do perniku atd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kája.
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Aby bylo česnek možné dlouhodobě skladovat, je třeba nechat jej pořádně usušit, jedině tak si jej můžeme vychutnat i během mrazivé zimy. Česnek zůstává čerstvý i dlouho poté, co byl vytažen ze země. Chceme-li česnek dobře uskladnit až pro zimní spotřebu, je třeba jej přesunout na suché, stinné a vzdušné místo. Může to být na kryté verandě, pod střechou nebo ve větrané garáži. Položte česnek jeden vedle druhého – kvůli dobré cirkulaci vzduchu. Česnek nedávejte na přímé sluneční světlo, jinak se na horkém slunci zhorší jeho chuť. Množství přímého slunečního svitu minimalizujeme i v době skladování. Nikdy česnek nemyjte.
Česnek můžete svázat do skupinek za nať a pověsit je. Pokud jste dostatečně zruční, natě zkuste zaplést. Při pletení pak uschlé části stonku rovnou odstraňujte. Části stonku, které jsou ještě zelené a pružné, vám usnadní pletení copu. Takto připravené svazky pak nechte vyschnout na stinném místě. V průběhu sušení již z česneku neodstraňujte listy. Česnek čerpá energii z listů až do doby, než se z nich odpaří všechna vlhkost. Listy rovněž zabraňují napadení houbami. Asi po měsíci budou kořeny scvrklé a listy hnědé. Je tedy třeba kořeny zakrátit, odstranit suché listy a nečistoty, někdy i oloupat pár vrstev obalu z paličky. Jen jich nikdy neodstraňujte příliš mnoho a cop nezkracujte!
Kvůli optimálnímu uskladnění je důležité nenechat copy projít chladem (cca pod 7 °C), to znamená dát je hned po usušení do tepla (kuchyň, spíž), nebo je v opačném případě skladovat v co nechladnějších podmínkách (ideálně 0–3 °C nad nulou) při vlhkosti vzduchu cca 65 %. Krátkodobý a mírný mráz česneku neublíží. Důležité je hlavě česnek po sklizni řádně vysušit.
Česnek se musí skladovat v suchu, ideální nádoby pro skladování představují proutěné koše, síťové tašky, hliněné květináče nebo papírové pytle. Nádoba musí být větratelná a suchá. Je možné využít staré punčochy, které lze zavěsit ke stropu, jednotlivé paličky česneku oddělit uzlem od sebe a postupně česnek odstřihávat. Ideální teplota pro skladování je 13 až 18 °C a vlhkost asi 60 %. Nižší vlhkost vede k vysušení stroužků česneku a vyšší vlhkost zase k uhnívání a plísním. Je třeba využít tmavá místa.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarča.
Dobrý den, může mi prosím někdo poradit, zda existuje nějaká ranná odrůda rakytníku? Na mnoha místech jsem se dočetla, že sklizeň by měla být nejdříve koncem srpna, ale v tuto dobu bych už měla bobulky seschlé, měkké, přezrálé a částečně i opadané. Je možné, že bych měla uzrálé bobule už v polovině až ke konci července? Máte někdo zralý rakytník už v červenci? Rakytník mám nasazen na jižní straně na slunném místě, v Uh. Hradišti.
Děkuji za radu.
Jarča
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva.
Jestli má dobrou barvu i chuť, je zralý. Já jsem sklízela již včera. Druhý keř vypadá, že bude tak za měsíc, ale ten první by byl již těžce přezrálý. Paní v zahradnictví mi v loni nevěřila, tak jsem ji přinesla větvičku na ukázku. A dala mi za pravdu. Eva
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Ve svém příspěvku KDY JE GOLIÁŠ ZRALÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Patloková.
Mám dýni Goliáš, když jsem ji rozkrojila,oranžovou dužinou prostupuje z velké části zelený pruh. Mohu konzumovat i tuto zelenou část? Děkuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Broskev je plod ovocného stromu broskvoně obecné, který původně pochází z Číny, odkud se pak šířil do celého světa. Plod broskvoně má kulovitý tvar, uprostřed něho se nachází tvrdá, dřevnatá pecka, která je obklopená dužinou, v případě zralosti oranžové barvy. Povrch plodu kryje slupka oranžové až rudě červené barvy, záleží na tom, jak je zralý a kolik slunečních paprsků na něho dopadalo. Sáhnete-li na broskev, nepřehlédnete drobné chloupky, které lze před konzumací či zpracováním jednoduše smýt vodou.
Broskev obsahuje spoustu minerálů jako vápník, draslík, železo, sodík či zinek a vitamínů, především A, B a C.
Broskve můžete jak konzumovat za syrova, tak je lze upravovat vařením, například v podobě kynutých knedlíků s broskví, nebo si upečte buchtu na plech s tvarohem a broskvemi. Broskve můžete také zavařovat, v tomto případě ale volte raději tvrdší, méně zralé plody, pokud už máte plody měkké, přezrálé, bude lepší, když z nich připravíte marmeládu z broskví.
Příprava broskví na zavařování
Jak jsem již psala, pro zavařování je lepší volit broskve tvrdší a méně zralé. Nejprve je omyjte a dejte do mísy. Převařte si vodu, ve které hned rozmíchejte kyselinu citronovou v poměru na 1 litr vody asi 20 g kyseliny citronové. Připravené broskve přelijte připraveným roztokem a poté ochlaďte ve studené vodě. Nyní by vám slupka z broskví měla jít lehce dolů. Oloupejte je, rozpulte a odstraňte pecku. Naskládejte do sklenic, poté zalijte nálevem, důkladně uzavřete lahve a můžete zavařovat.
Ve svém příspěvku ČESNEK V SOLI NA USKLADNĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Sehnálek.
Někde jsem četl, že je možno česnek naloupat a do sklenice 0,7 l dát 1cm soli, na toto naloupaný česnek ale již nevím, zda vysát vzduch nebo jak dále uskladnit a jak dlouho česnek vydrží. Pokud mi dáte informaci k požadovanému tak předem děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vyzkoušejte to na malém množství. Použijte k tomu skleničky od Krenexu. U jedné zkuste vysát vzduch a druhé ne. Obě skleničky pak uskladněte v temnu při pokojové teplotě. Podle výsledku testu pak zjistíte, který postup vám vyhovuje. Domnívám se, že sůl vytáhne ze stroužků jejich vlhkost a ty se pak zcvrknou a budou takové gumové.
Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento zákla
Ve svém příspěvku ČESNEK MEDVĚDÍ - V ČR POUZE JEDEN DRUH! se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Pokorný.
Pletete si druhy a poddruhy. Česnek medvědí je na celém území pouze jeden druh s dvěma poddruhy - česnek medvědí ukrajinský roste na Moravě, česnek medvědí pravý v Čechách. Mezi poddruhy jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco mezi druhy dost velké..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.
Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.
Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.
Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.
Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.
Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.
V naší poradně s názvem MUCHNIČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina Glosová.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak sepozná že mám s tímto druhem hmyzu problémy ve svém těle?. Po těle mám asi 6 strupů ale mám fotografii a jasně vidím nožičky a tělo. Po nocích mi otečou prsty na nohou, prsty na rukou mám kompletně červené. Po blížím zkoumání jsem zjistila že po nohou mám jakési puchýřky ve stejném tvaru a když je po stranách zmáčknu tak tak se mi zdá že vidím nějakého brouka. Ještě jedna věc již párkrát se mi stalo že jsem cítila jak na mně něco leze, ale nelezlo. Předchází tomu silné brnění rukou a nohou. Může toto způsobit muchnička?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchnička je malá muška, která létá v létě. Teď v zimě se volně nevyskytuje. Vaše problémy můžou způsobovat blechy nebo štěnice. Pro přesné určení je třeba hmyz lépe prozkoumat lupou.
Pokud používáme nástavkový úl, máme možnost úlový prostor zvětšovat a zmenšovat, či přehazovat uspořádání nástavků nebo rámků. U nástavkového úlu se upřednostňuje zacházení s celými nástavky namísto s jednotlivými rámky, protože je to rychlejší a snazší.
Trochu sporným bodem provozní metody jsou prohlídky včelstev – otevřeme úl, ale nic v něm neděláme, pouze zkontrolujeme stav zásob, plození a podobně. V zásadě bychom toto nikdy neměli dělat zbytečně, protože každé otevírání a rozebírání úlu včely dost zásadním způsobem vyrušuje. Dobrou zásadou je nechodit se do včel nikdy jen tak dívat, ale otevírat úl jen tehdy, když v něm opravdu potřebujeme něco provést. A při té příležitosti si situaci v úlu můžeme zrovna prohlédnout. Takže na jaře otevřeme úl proto, abychom odebrali staré opuštěné plásty, ale současně při tom zkontrolujeme, jak jsou na tom včely se zásobami a jak přežily zimu.
Nízkými nástavky, které měl původně jen Dadantův úl (polonástavky), se dnes těží med skoro ve všech úlových systémech. Výhody jsou především: nízká hmotnost nástavků s medem, dokonale zavíčkovaný, tedy zralý, zejména květový med s nízkým obsahem vody, získávání druhových medů, možnost vyfukování včel, případně vytáčení celých nástavků, možnost nástavkového včelaření žen a také jedinců v pokročilejším věku. Větší počet rámků vyžaduje radiální (hvězdicový) medomet a je vyvážen možností nedrátkování rámků.
Ve svém příspěvku PROZBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek.
dobry den. Chtel jsem se zeptat na dalsi mesice kalendare pro vinare. Dekuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Březina.
Dobrý den , pěstuji víno ve skleníku, tak že má dostatek vody a živin .
Chtěl jsem se ptát jestli mám zastřihávat za plodem vína , nebo nechat celý prut a zalamovat ho na konci.
Mám nechávat dlouhé silné pruty a na konci je zaštípnout a uvázat.
Dočetl jsem se že bych měl likvidovat slabé dlouhé pruty a plané výrustky.
Ještě bych se chtěl ptát , jak sepozná plodný prut na příští rok a kolik bych měl zanechat. Vloni 2017 jsem udělal chybu , že jsem ostřihal všechny výhony
Děkuji za kladné odpovědi s pozdravem Zdenek Březina.
U medvědího česneku se sbírají především listy. Sběr v době květu není problematický, medvědí česnek se díky svým květům a jejich vůni lehce pozná. Horší je to ale v době, kdy květy odkvetly. V takových chvílích může dojít k záměně medvědího česneku za konvalinku, která má podobné listy. Na rozdíl od medvědího česneku jsou ale listy konvalinky jedovaté. Kromě konvalinky může dojít k záměně i s ocúnem jesenním, který je dokonce prudce jedovatý. Pokud si sběratel není jistý, o kterou rostlinu se jedná, stačí promnout list mezi prsty, pokud je to medvědí česnek, sběratel ucítí jemnou česnekovou vůni, pokud je to ocún nebo konvalinka, tak jsou listy bez zápachu (je pak potřeba ruce pořádně umýt). Problém může být ale v okamžiku, kdy po rozdrcení listu medvědího česneku zůstane jeho vůně na rukou, pak může lehce dojít k záměně, protože sběratel si může myslet, že i další listy jsou cítit česnekem, i když je to vůně z předchozí zkoušky. Jistější je tedy sbírat medvědí česnek v době květu. Květy těchto rostlin jsou totiž odlišné, navíc ocún kvete až na podzim. (Květ medvědího česneku má bílou barvu a směřuje nahoru; květ konvalinky má sice bílou barvu ale jeho tvar je podobný zvonečku a navíc směřuje dolů, ocún má květ fialové barvy). Sbírat listy medvědího česneku v době květu se doporučuje i z toho důvodu, že po odkvětu mívají listy této byliny nahořklou chuť. Naopak nejvíce živin mají listy medvědího česneku v době, kdy ještě bylina nekvete.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana Boxanová.
Dobrý den,
Mohu se zeptat jak sepozná samec a samice rakytníku? Jaký je rozdíl? Děkuji Boxanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když se rostliny rakytníku pěstují ze semen, je vlastně nemožné rozeznat, zda jsou samčí nebo samičí po dobu 3-4 let po vysetí, dokud se jim nevytvoří poupata. Z tohoto důvodu se rostliny rakytníku obvykle množí z řízků nebo pomocí výhonků z mateřských rostlin spíše než ze semen. Řízky jsou vždy stejného pohlaví jako rostlina, ze které jsou odebrány.
Samec vytváří nahnědlé květy, které produkují větrem distribuovaný pyl. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitých kališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Oproti tomu samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.
Nejkvalitnější maso pochází z 3–6letých volů, vykastrovaných a zvlášť krmených rok před porážkou. Tuk je rovnoměrně prorostlý, maso je tudíž křehké a šťavnaté.
Dobré maso je z mladých jalovic, prvoletek a mladých býků. Nejméně kvalitní je maso ze starších kusů.
Hovězí maso má oproti vepřovému vyšší obsah železa, zinku, selenu, kyseliny listové a vitamínu B12. Je přirozeným zdrojem CLA, tedy konjugované kyseliny linolové, která napomáhá k vytvoření optimální rovnováhy mezi svalovou a tukovou hmotou v lidském těle.
Hovězí maso je významným zdrojem látek a živin pro krvetvorbu, patří k biologicky nejplnohodnotnějším druhům mas.
V dnešní době se na trhu dá zakoupit maso ze zvířete, které bylo prvotně chováno pro jednostrannou produkci mléka. Typickým příkladem jsou v tomto případě staré, vyřazené krávy (toto maso může být v obchodě krásně naaranžováno, ale zklamání, které vás čeká při jeho přípravě a konzumaci, raději ponechte jiným). Je pravdou, že dříve jsme jako spotřebitelé neměli možnost zjistit, co kupujeme. Dnes však máme možnost z povinně zveřejňovaných údajů zjistit datum narození a porážky zvířete, pohlaví a plemennou skladbu konkrétního jedince. Kupujte proto přednostně maso mladých býků (cca 14–24 měsíců) či jalovic (14–20 měsíců), v tuzemsku vykrmených a poražených (tuzemské zvíře poznáte tak, že před vlastním číslem je písmenný kód CZ).
Kvalitní hovězí maso potřebuje před kuchyňskou úpravou vyzrát. Jde o celý komplex procesů v mase, které zaručí jeho křehkost a chutnost. Doba zrání je u různých mas různě dlouhá, hovězí maso by mělo dle odborných doporučení zrát cca 10 dní. Vyzrálé maso je 2–3x křehčí než maso nevyzrálé, a proto lze jen doporučit zakoupení kvalitního hovězího masa cca 1 týden před jeho kulinářským využitím. Koupené maso doma pouze mechanicky dočistíme, zabalíme do potravinářské fólie a v lednici ho můžeme nechat dalších 5–10 dnů dozrát bez obav, že se zkazí.
Hovězí kýta se řadí v dělení hovězího masa mezi zadní část, která je v 1. jakostní kategorii. Hovězí kýta se skládá z ořechu, vrchního a spodního šálu, zadní kýty, válečku a květové špičky. Kýtu lze upravovat dušením, pečením, minutkovou úpravou, grilováním, méně často pak vařením.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak) je nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě
V naší poradně s názvem USKLADNENI CESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobry den,muzete poradit?
Cesnek jsem oloupala a protlacila lisem.Dala do sklenicek se soli.Ulozila do lednicky a zanedlouho zezelenal.Jinak ma krasnou cesnekovou vuni bez viditelneho poskozeni.
Dekuji za vysvetleni priciny,Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Důvod zezelenání rozmačkaného česneku je jednoduchý - příliš nízká teplota při uskladnění. Když se česnek dostane do teploty nižší než 8 nebo 5 stupňů, tak začne klíčit. A právě toto klíčení doprovází produkce chlorofylu, díky čemu váš česnek zezelenal. Rozmačkaný česnek se solí skladujte ve vakuové misce, v temnu při teplotě 15°C (+- 3°C).
Ingredience: 1 zralý banán, 100 ml rostlinného mléka, pár lžic mouky, 1 lžíce kokosového oleje na smažení, k servírování ořechové máslo, čokoládu a podobně
Postup: Oloupejte banán (ideální je ten, který už má na slupce pár hnědých puntíků) a v misce ho rozmačkejte na kaši. Přilijte rostlinné mléko, například kokosové, které se může střídat se sójovým nebo rýžovým. Všechny ale v lívancích chutnají ve výsledku dobře. Poté přisypte pár lžic mouky (výborně se hodí ječná, pohanková nebo špaldová) - tady záleží množství na tom, jak husté chcete těsto mít. Doporučuje se konzistence hustšího jogurtu, lívance pak budou krásně vláčné.
Připravte si pánev, na kterou dejte 1 lžíci oleje a nechte rozpálit. Samozřejmě můžete lívance opéct i nasucho, pokud chcete odlehčenější variantu a máte dobrou pánev (například teflonovou). Nyní vytvořte pomocí lžíce několik stejně velkých lívanců. Po chvilce se těsto lehce zatáhne a bude čas lívance obrátit a osmažit je i z druhé strany. Druhá strana bude hotová rychleji, tak to nezapomeňte kontrolovat, ať lívance zbytečně nespálíte.
Hotové "vegan lívance" podávejte například s ořechovým máslem nebo kvalitní čokoládou. Marmelády se moc doporučují, protože bývají přeslazené, což v kombinaci se sladkým těstem není úplně to nejlepší. Z másel je osvědčená značka Meridian, a to máslo mandlové nebo arašídovo-kokosové. Nebo pak Delicious fit food má naprosto skvělá ořechová másla, která není problém sníst na posezení. O kokosové čokoládě Lindt ani nemluvě. Tak do toho, vegani!
V naší poradně s názvem SUŠENÝ ČESNEK VYLOUPANÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka hurná.
Prosím o radu jestli se dají stroužky česneku nakrájet na plátky a usušit. Nestratí česnek sušením aroma??? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Při sušení česnek vždy ztratí část svého aroma asi o 50%. Dá se to pak dohnat tím, že ho v sušeném stavu spotřebujete více.
Nakrájený česnek na plátky se suší nejlépe. Můžete ho sušit běžně na vzduchu nebo v horkovzdušné sušičce na ovoce.
Kdy byste měli sklízet tykev patizon? Malé dýně skvěle chutnají a také vypadají skvěle, ale když přijde na sklizeň, potřebujete trochu zkušeností. V tomto článku se podíváme na to, kdy nastal ten správný čas na sklizeň a co se stane, když sklidíte dýně příliš brzy.
S výjimkou patizonu se dýně sklízejí poměrně pozdě. Bývají jednou z posledních zelenin, kterou na podzim vidíme na polích. Dýně mohou do určité míry dozrát, ale jen pokud nejsou nakrájené. Pokud jste již začali se zpracováním a zjistíte, že dýně není zralá, je třeba ji zlikvidovat. Pojďme se tedy podívat, kdy je dýně zralá.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
