JAK SE POZNA ZRALY RAKYTNIK a nejen to se dozvíte v tomto článku. Jedná se o jedinečnou rostlinu, která si určitě zaslouží vaši pozornost. Plody, listy i kůra obsahují takové množství cenných biogenních látek jako žádná jiná ovocná dřevina mírného pásma. Rakytník je unikátní rostlina se širokou paletou cenných látek, které jen čekají na své využití. Tento keř s úzkými stříbřitými listy dle odrůdy dorůstá do výšky asi 2,5 až 3 m. Oranžové plody rakytníku dozrávají od konce srpna až do října. V tuto dobu mají nejvyšší obsah zdraví prospěšných látek.
Jak se pozná zralý rakytník
Zralé bobule rakytníku řešetlákového jsou obvykle jasně oranžové a objevují se v hustých shlucích podél větví keře. Kdy sklízet? Rakytník je zralý a připraven ke sklizni od pozdního léta do podzimu, přičemž některé odrůdy dozrávají dříve než jiné. I když se dá sklízet, když jsou plody žluté, je nejlepší je nechat, dokud nezískají sytější oranžovou barvu.
Barva rakytníku
Zralý rakytník má bobule zářivě oranžové, i když se mohou pohybovat od světle žluté až po tmavě oranžovou, v závislosti na odrůdě a stupni zralosti.
Tvar a velikost
Plody zralého rakytníku jsou malé, kulaté a často rostou v hustých shlucích, připomínajících kukuřičné klasy.
Textura
Zralé bobule jsou šťavnaté a křehké, takže při sběru náchylné k prasknutí.
Čas
Bobule rakytníku řešetlákového obvykle dozrávají od konce srpna do září, přičemž některé odrůdy dozrávají dříve nebo později.
Doba sklizně
Nejlepší je sklízet zralý rakytník, když jsou bobule tmavě oranžové a než přezrají a změknou. Toto období trvá asi tak týden.
Rozdíly ve zralosti
Různé odrůdy rakytníku mají různou dobu zralosti, některé dozrávají až o měsíc dříve nebo později než jiné.
Sklizeň rakytníku
Keře rakytníku mají ostré ostny, proto je při sklizni nezbytné nosit rukavice a ochranný oděv. To stěžuje sběr malinkatých plodů. Navíc zralé bobule jsou křehké a při sběru mohou snadno prasknout, proto zvažte použití zahradnických nůžek k odstřižení celých větví a jejich zmrazení pro snazší odstraňování bobulí.
Proč některý rakytník nemá plody
Rostliny rakytníku jsou dvoudomé, což znamená, že samčí a samičí květy jsou na oddělených rostlinách. Bobule produkují pouze samičí rostliny.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarča.
Dobrý den, může mi prosím někdo poradit, zda existuje nějaká ranná odrůda rakytníku? Na mnoha místech jsem se dočetla, že sklizeň by měla být nejdříve koncem srpna, ale v tuto dobu bych už měla bobulky seschlé, měkké, přezrálé a částečně i opadané. Je možné, že bych měla uzrálé bobule už v polovině až ke konci července? Máte někdo zralý rakytník už v červenci? Rakytník mám nasazen na jižní straně na slunném místě, v Uh. Hradišti.
Děkuji za radu.
Jarča
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.
Dobrý den, taky jsem na tom stejně, že už bych nejraději rakytník otrhala ,ale jak čtu tak je na něj brzo? .V minulém roce jsem ho nechala déle a pak byl problém ho otrhat,protože praskal a vytékala šťáva.Jinak marmoška byla luxusní :)větvičky stříhat nemůžu z důvodu,že plody mám hned u kmenu ,tak to bych o něj přišla...tak jdu hledat další reference jak na to ...
Rakytník řešetlákový je jednou z nejstarších bylin, kterou člověk používá k léčení. Záznamy o jejích léčebných účincích vedou až do starého Řecka. Odtud také pochází její název – Hippophae, který v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové totiž zaznamenali, že koně pasoucí se v oblasti, kde rostl rakytník, dobře prospívali a jejich srst dostávala lesklý nádech. Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zeleno-stříbrnými listy, který obvykle dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie, jeho původním domovem je Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. U nás se rakytník používá většinou jako okrasný keř nebo jako rostlina zpevňující náspy u silnic. Mimořádné léčivé účinky rakytníku byly donedávna přehlíženy.
Výsledky výzkumů, kterým byl rakytník podrobován, jasně ukazují, že se jedná o mimořádně cenný přírodní zdroj širokého spektra vitamínů a minerálů a dalších látek s příznivým efektem na lidský organismus.
Plody rakytníku dozrávají podle odrůdy od srpna do října. Problémem je, že se v tuto dobu velice nesnadno sklízí. Na trnitých větvičkách drží plody velmi pevně, navíc jsou měkké, takže se snadno rozmáčknou. Proto je praktické sbírat plody až v zimním období, kdy klesne teplota k deseti stupňům mrazu. Bobule se pak snadno setřesou nebo otrhají bez poškození. Rakytník lze sklízet i způsobem, že se ostříhají větvičky s plody, které se umístí do plátěného sáčku v mrazničce, kde se nechají zmrznout, poté se vyjmou z mrazničky a v sáčku se otlučou, nakonec se sáček rozváže a plody vytřídí.
Ideálním skladováním zralých plodů je mrazení, které zachovává maximum účinných látek a vitamínů. Plody můžeme také dále zpracovávat a vyrábět z nich vlastní produkty. Tepelná úprava ovšem některé zdraví prospěšné látky znehodnotí.
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nebude to problém. Až se rakytník rozroste, tak bylinky vysadíte na jiné místo. Společně si nijak nevadí.
Vzhledem k pozitivním účinkům rakytníku na lidský organismus a jeho minimální dostupnosti v běžné obchodní síti je ideální vypěstovat si jej doma. Rakytník je velmi nenáročná rostlina, nejlépe se mu daří na suchém slunečném místě, dobře prospívá na písčitých i kamenitých půdách. Má rozsáhlý kořenový systém a vytváří kořenové výhonky, proto si musíme dát pozor a vysadit ho pouze tam, kde jeho případné rozrůstání nebude činit problémy.
Rakytník řešetlákový je dvoudomá rostlina, proto pokud chceme sklízet plody, musíme vysadit samčí i samičí keř. Ideální je vysadit jeden samčí a více samičích, které nám budou plodit. Vzhledem k tomu, že k opylení dochází pomocí větru, je dobré zasadit samičí rostliny po větru od opylující samčí rostliny. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách, kdy mají samčí keře větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají huňatější. Plodí nejpozději třetím rokem po výsadbě, plody jsou značně kyselé a trpké. Rakytník je naprosto mrazu odolný.
Dle odrůd u nás rakytník dorůstá asi 2,5 až 3m výšky. Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se boční kořeny dostanou několik metrů do stran, kde vypouští oddenky – tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně je nenechávejte na malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí.
Rakytník dobře roste v každé půdě. Nesnese trvalé zamokření nebo zasolení. Při zavlažování a přihnojování přináší vysoké výnosy. Spon výsadby by měl být 2,5 m x 3 m. Při výsadbě přidejte dobrý kompost a superfosfát. Rakytník nesnáší zastínění, potom neplodí. Aby sklizeň byla každoroční, je nutné mít dva plodové keře a sklizeň řezem střídat, nebo každý rok sklízet jen polovinu keře. Řežou se jen výhony do průměru 1 cm.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Kvality rakytníku objevili již naši předkové, o čemž svědčí i písemné doklady. Rakytníkové plody v sobě mají ohromné množství vitamínů A, B, C, D, E, K. Co se vitamínu E týká, rakytník ho má v sobě nejvíce z veškerých rostlinných plodů. Rakytník obsahuje také karoten, z něhož se tvoří vitamín A. Množstvím karotenu se dokonce rakytník vyrovná mrkvi. V rakytníku jsou obsaženy též minerální látky, barviva, sacharidy, oleje, organické kyseliny a flavonoidy jako rutin či kvercetin.
Keře rakytníku dožívají i sta let. Rakytníku se také někdy přezdívá sibiřský ananas.
Rakytník se dá užívat vnitřně i zevně. Využít lze i jeho tonizujících účinků na lidské tělo. Pokud se rozhodnete konzumovat čerstvé plody, pak si tím zlepšíte celkový zdravotní stav. Využívat můžete i rakytníkový olej.
Pozor na rakytníkové trny, kterých se od třetího roku na rostlině vyskytuje velké množství (délka až 8 cm). Trnům se asi nevyhnete při sklizni, jejich špičky se často po dostatečně hlubokém zabodnutí odlomí tak, že nevyčnívají z kůže ven a způsobují dost velkou bolest.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svahy se osazují keři z důvodu zpevnění a kvůli snadné údržbě, pokud se jedná o půdokryvné druhy. Při výběru konkrétního druhu byste se měli zaměřit nejen na půdní podmínky, ale i na následnou péči o rostliny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Má rád přímé slunce.
Rakytník koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se plíží bočními kořeny mnoho metrů do stran, kde vypouští oddenky, tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně si je nenechávejte na nějakém svém malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí. Má výborné plody, které mají blahodárné účinky na lidský organismus. Je vhodný i ke zpevňování svahů. Rakytník je třeba zakracovat, ale doporučuje se vždy obrok, protože by neplodil.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Vyhovuje mu přímé slunce.
Mladé větve brslenu jsou zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve okrouhle hranné, s korkovými lištami. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, na vrcholu zašpičatělé. Květy bývají drobné, žluté až žlutozelené, na keři se objevují v květnu až červenci. Plodem je růžová až karmínově červená tobolka.
Jsou keře dorůstající až do výšky 3 m, jsou listnaté opadavé nebo neopadavé, barva listů je zelená, mívají nápadné bílé nebo růžové květy. Vyhovuje jim přímé slunce.
Existuje mnoho druhů skalníků. Některé rostou přisedle k zemi, jiné rostou stromovitě. Obvykle kvetou od května do června bílými nebo růžovými květy. Po odkvětu rostlina tvoří drobné malvičky, které nejsou jedlé. Na podzim se listy zbarvují dočervena.
Ve svém příspěvku JAK STŘÍHAT RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta Pletková.
Dobrý den.
Mohl by mi někdo poradit jak stříhat rakytník řešetlákový?
Mám tři kusy, staré cca 15 let, nestříhala jsem je, vyrostly cca do
3 m výšky a vůbec to nevypadá pěkně, navíc ani moc nerodí.
Vloni jsem přikoupila ještě tři sazenice, jednoho samce a dvě samice,
které by měly mít sladké plody a nevím jak je zastřihávat, abych z nich
vytvarovala buď hezký keř, či hezký stromek.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Boráň.
Klidně se do toho stříhání pusťte.Já mám také starší rostliny. Uvádí se, že rakytník plodí na dvouletém dřevě. Loni jsem ostříhal starší rostliny, které narostli asi do 3metrů. Stříhal jsem je při sklizni, líp se mi obíraly plody. Měl jsem obavy, že letošní úroda bude slabší. Úroda byla stejná, rostliny se zmladily a hrozny plodů byly bohatší. Loni jsem ze dvou rostlin sklidil 28 litrů a leto to bylo to samé.
Rakytník se využívá skoro celý: plod, trny, kůra a olej. Přičemž kůra a trny mají protinádorové účinky díky obsahu alkaloidu hippopein. Léčivý olej je přítomen ve všech částech rostliny, ale nejvíce v plodu. Olej se jednoduchým způsobem po nadrcení dužiny nechá odstát nebo se ze sušiny a semen lisuje. Také se připravuje olejový extrakt, kdy se za studena nebo i za tepla drcené semeno a nasušené zbytky po lisování dužiny vkládají do oleje po čas nepřímo úměrný teplotě. Vzhledem k obsahu flavonoidů se doporučuje olej i plody uchovávat v temnu.
Při ruční sklizni čerstvých plodů získáte obvykle malé množství plodů, zato velké množství bolestivých šrámů, bez ohledu na pomůcky, šikovnost a ochranné prostředky. Lepší verzí je nechat plody na větvičkách zmrznout a potom je z nich oklepat. Chce to alespoň minus 10 °C. Potom je práce celkem snadná a rychlá. Rakytník můžete dále skladovat v mrazáku nebo jej zpracujte lisováním nebo konzervací. Z větviček můžete naloupat kůru a společně s trny je použít pro výrobu extraktu proti rakovině. Zbylé dřevo se nasuší a použije se na odvar k přípravě velmi kyselého čaje. Pozor, opakovaně zmrzlé plody bělají a ztrácejí chuť i léčebné vlastnosti. Proto pracujte rychle a po malých častech, abyste zabránili roztátí zmrzlých plodů.
Roztáté plody se zpracovávají na džem, marmeládu, povidla, kompot, sirup, limonádu, džus, prášek či křížaly.
Chcete-li mít kvalitní keř, musíte sazenice vybírat zásadně v zahradnictví nebo ovocných školkách, kde vám poradí nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí vám i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. Nedoporučuje se pořizovat si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit velkou neznámou. Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.
Sazenice rakytníku je možné zakoupit, pro přehled se můžete podívat na cenu zde: sazenice rakytníku - cena.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK NECHTĚNÉ ROZRŮSTÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dětřich D..
Rakytník vysílá v hloubce cca 25 cm vodorovně pod trávníkem oddenky, ze kterých vyrůstají nevé sazenice. Je schopen tak zamořit celé oblasti. Pro zdraví je to vynikající rostlina, ale do zahrádky je třeba ho omezit plastovou zábranou. Já tento měsíc budu "plet" oddenky které mi prorostly celou zahradou, ale nejdříve udělám omezující kruh kolem stromku. Že pravidleně sekáte trávník mu nevadí, zkouší to a oddenek pokračuje v růstu pod zemí dále... Je s podivem, že jsem od žádného z pěstitelů nikde nenašel, jak tuto situaci řešili.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karel Král.
Mám rakytník 8 let a již druhý rok vůbec nerodí. Čím to ? Samice i samec plně obrostl.
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr B..
Jak daleko sadit rakytník resetlákový od plotu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Rostliny rakytníku by měly být rozmístěny 1 m od od ostatních rostlin a minimálně 1,5 metru od plotu. Pokud je plot neprůsvitný a tvoří stín dále než 1,5 metru, tak se vysazuje až za tímto stínem.
Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.
Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.
Čimišník stromovitý
Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.
Ořechokřídlec klandonský
Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.
Kručinka
Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.
Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy. Nať z kručinky s
Ideální doba k prořezávání rakytníku je koncem zimy nebo začátkem jara, než začne nový růst, k odstranění odumřelých nebo poškozených větví, zlepšení cirkulace vzduchu a podpoře tvorby plodů. V létě můžete také provádět lehké prořezávání vnějších špiček větví, abyste kontrolovali jejich velikost a podpořili keřovitost.
Co prořezávat
Mrtvé, nemocné nebo poškozené dřevo: Kdykoliv odstraňte všechny větve, které již nejsou zdravé.
Přerostlé větve: Zastřihněte větve, abyste rostlině dali tvar a zlepšili cirkulaci vzduchu.
Plody: Pokud chcete rostlinu ponechat na jednom místě, odstraňte od základny plody.
Plody nesoucí větve: Rakytník plodí na starém dřevě a prořezávání pomáhá podpořit tvorbu nových výhonů, které budou rodit později.
Jak prořezávat
Příprava
Používejte rukavice a další ochranné pomůcky, abyste se chránili před trnitými větvemi.
Zaměřte se na strukturu
Brzy na jaře prořezávejte všechny slabé, odumřelé nebo křížící se větve, abyste podpořili nový, zdravý růst.
Tvarujte rostlinu
Můžete také zkrátit špičky větví, abyste podpořili košatější a lépe ovladatelnou rostlinu.
Prořezávání
Prořeďte husté oblasti rostliny, abyste zlepšili pronikání světla a cirkulaci vzduchu, což pomáhá předcházet chorobám.
Obnova
Jak rostliny dospívají, může být nutné provést obnovovací prořez odstraněním staršího, neproduktivního dřeva.
Proč prořezávat?
Zdraví: Odstraňuje odumřelé nebo nemocné větve.
Estetika: Udržuje úhledný a symetrický vzhled.
Produkce plodů: Stimuluje růst nových, plodonosných větví.
Cirkulace vzduchu: Zabraňuje houbovým chorobám tím, že umožňuje proudění vzduchu keřem.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Boráň.
Rakytník se sklízí podle odrůd. Letos na jaře jsem zasadil dva keře a byli na nich první malvičky. Ani jsem je neochutnal, protože mi je sklidili koncem července kosi. Běžně sklízím rakytník v druhé polovině srpna. Letos to bylo dřív kvůli počasí. Zahradu mámasi 450m nad mořem, tak je možné, že vy v kraji vína můžete sklízet ještě o 14 dní dříve.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
bobrý den,prosím o radu---jaká je chuť bobulí a nemůžu je zaměnit s něčím nejedlým či jedovatým? pod domem nám to roste a ráda bych to využila ale potřebuji poradit . děkuji
Rakytník patří k velice zajímavým bylinkám, ze kterých se připravují zdravé čaje. Příprava rakytníkového čaje není vůbec složitá. Potřebujete jen jednu až dvě polévkové lžíce usušených rakytníkových plodů a nebo dřeva rakytníku, které uvařte ve vodě. Vařte je po dobu pěti minut a poté vše sceďte. Rakytníkový čaj by se měl vždycky připravovat čerstvý a popíjet ještě teplý. Čaj se dá připravit rovněž ze sušených či čerstvých listů, popřípadě z kůry nebo čerstvých výhonků. V takovém případě je dávkování jedna čajová lžička na čtvrt litru vody.
Odvar z listů a větví funguje údajně proti průjmu, semena jako projímadlo.
Rakytník řešetlákový lze množit řízky z měkkých a listnatých větví, hřížením a výsevem semen. Pro řízkování vyberte zdravé, zralé výhonky a pro lepší výsledek je namočte do kořenového hormonu. Hřížení zahrnuje vybuzení zakořenění větve zakopané v zemi, která je ale stále spojena s mateřskou rostlinou, a její následné oddělení.
Množení řízky
Řízky z měkkých větví: Řízky odebírejte z nových výhonků na jaře nebo začátkem léta. Namočte základnu do kořenového hormonu a zasaďte do dobře propustného substrátu.
Řízky z listnatých větví: Řízky odebírejte ze spící rostliny koncem podzimu nebo začátkem zimy. Řízky připravte a zasaďte je na chráněné místo a ujistěte se, že půda zůstává vlhká.
Kořenové řízky: I ty mohou být účinné, zejména z odnoží, které vyrůstají z kořenů.
Hřížení
Vyberte nízko rostoucí větev, ohněte ji k zemi a část jejího růstu zahrabejte. Jakmile se vytvoří kořeny, oddělte větev od mateřské rostliny a přesaďte ji.
Výsev semen
Semena rakytníku je nutné před jarní výsadbou několik měsíců stratifikovat za studena (umístit je do vlhkého ubrousku v chladničce).
Tipy na úspěšné množení
Pro řízky použijte dobře propustnou substrátovou směs.
Udržujte stálou vlhkost, ale vyvarujte se přemokření.
Zajistěte řízkům chráněné místo, zejména během počáteční fáze zakořeňování.
U semen zajistěte správnou stratifikaci a půdní podmínky pro klíčení.
Při množení dbejte na pohlaví rostlin, protože pro produkci plodů jsou potřeba samčí i samičí rostliny.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Valenta.
Dobrý den
Poradíte mi kdy je nejlepší doba na sklizeň rakytníku.?Zkoušeli jsme ho natrhat koncem října,byl to boj,plody jsou hodně měké,nejdou od větvičky a rozmačkávají se mezi prsty.Děkuji za odpověď Zdeněk V.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Farský.
Vloni mi špačkové očesali rakytník do hola, letos jsem pověsil na samičku 4dividíčka a ani jeden ptáček se tam nedvážil, věšim ho i na černej jeřáb a je to OK.osvěčený z pusob, vyskoušejte. Farský.P.
Rakytník nesnáší zastíněné místo, když je na takovém místě, přestává plodit. Pokud ho chceme pěstovat ke sběru plodů, tak jej na takové místo nesmíme v žádném případě zasadit.
Škůdci tohoto typu si pochutnávají vedle ostružin i na angreštu a podobných plodinách. K parazitování vlnovníka dochází výhradně v oblasti pupenů. Napadení se pozná hlavně před olistěním, kdy pupeny nápadně zduří. Deformují se a jejich tvar připomíná kouli. Následně usychají a keřík všeobecně chřadne.
Jak se pozná
Vlnovník ostružiníkový je typický bělavý roztoč, v současnosti bohužel značně rozšířený. Vzhledově se jedná o doběla zabarveného roztoče o velikosti přibližně 0,5 mm. Řadí se do čeledi vlnovníkovitých.
Vyplatí se vždy nakoupit rezistentní druhy keříků nebo stromků. Dále je nutné keříky a stromky pravidelně kontrolovat. Když se vlnovník objeví, musíte volit kvalitní postřik proti živočišným škůdcům, například Kumulus WG. Mechanické odstranění větévek je nutné řešit v době, kdy teplota přesáhne 5 stupňů Celsia. Právě v takovémto prostředí začínají vlnovníci fungovat.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foltýnová Hana.
měla bych dotaz. Rakytník samici nám sežral hryzec, samec roste dobře a má kolem sebe spoustu oddenků. Je možné, že některá nově narostlá rostlinka bude samice, nebo jsou to samé samčí rostliny. Sjak to poznáme?
Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Ne, to možné není z kořene roste klon, geneticky stejný. Musíte samici koupit, nebo někde si odkopnut.
Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.
Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.
Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:
Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.
Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.
Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.
Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.
Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.
Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
