Rukola, listová zelenina používaná nejčastěji v syrovém stavu na salát a zeleninové oblohy, je doslova zásobárnou vitamínů a minerálních látek. Její lístky se dají koupit ve větších prodejnách, ale protože je považována za „nadstandardní“ lahůdkovou zeleninu, cena je poměrně vysoká. S nárůstem zájmu českého strávníka o racionální výživu stoupá i zájem o rukolu. A tak se začíná čím dál častěji pěstovat v domácích podmínkách.
Vzrostlá rostlina rukoly je podobná řepce olejce s bílými kvítky. Sklízí se záhy po vyklíčení, kdy vytvoří mladé šťavnaté lístky. Rukola (lat. Rucola selvatica) se v zahraničí pěstuje pod názvem Wild rucola. U nás seženete její semínko jen stěží. Mají i jinou chuť než listy rokety seté. Rukola je někdy zaměňována s roketou. Ve starší gastronomické literatuře se mnohdy pod pojmem roketa skrývá rukola. Jejich chuť i účinky jsou stejné, a tak to nevadí.
Zdroj: článek Jak pěstovat rukolu
Ve svém příspěvku RZIVOST OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Voštová.
Dobrý den, konečně jsem zjistila chorobu ostružiny. Sklízí přítel a stěžoval si že se na něj při sběru práší. Zjistila jsem že jde o rzivost ale je už nejspíš napadená celá rostlina a i o 4 metry dále druhá. Prosím jak postupovat a choroby se zbavit a lze to ještě napravit? Děkuji za případné rady.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Majda.
Na rez ostružinovou jsem našla toto:
Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.
Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).
Zdroj: příběh Rzivost ostružiny
Do pěstování rukoly se může pustit i naprosto nezkušený zahradník, dokonce nemusí ani vlastnit pozemek. Není náročná na péči – může růst na záhonech, v truhlíku, anebo v zimních měsících na parapetu na podloží z vaty nebo buničiny. V obchodech se semenářskými produkty se její semínka dají koupit buď sypaná, nebo na takzvaných výsevových páscích, což je velmi praktické, protože tak zamezíme shlukování semínek, z nichž pak vyrazí trs rostlinek. Protože rukola roste rychle, je vhodná jako první předjarní zelenina (v období, kdy je lidský organismus vyčerpán zimními měsíci a trpí avitaminózou, která způsobuje „jarní únavu“). Připravíme si mělkou podložku, která se vejde na okenní parapet (užší tác nebo plastovou misku pod květináč), a vyložíme ji navlhčenou vatou nebo buničinou. Na podklad nasypeme rovnoměrně semínka, lehce je přitlačíme a opatrně zalijeme, aby neplavala. Semínka rukoly vzejdou asi po týdnu, po čtrnácti dnech je možné lístky sklízet (odštipovat). Má-li rostlinka dobrou péči (zálivku a mírné teplo), může na vatovém základu obrážet až šest týdnů. Pro tento druh pěstování se hodí druh rukola planá (Diplotaxis tenuifolia).
V případě mírného jara (když teploty dovolí a nehrozí sněžení či mráz) vyséváme rukolu ven, a to buď do balkonového truhlíku, nebo na slunný záhon. V zemině (substrátu) se jí daří lépe než na vatě, vyroste asi do 20 centimetrů. Jestliže „vyžene do květu“, bude vyšší. Proto při výsevu dodržujeme vzdálenost mezi řádky přibližně 20 centimetrů. Máme-li úzký truhlík, budeme se muset spokojit s jednou řadou, anebo semena rovnoměrně rozptýlíme, aby rukola měla dost místa. Když semínka vzejdou, je třeba rostliny vyjednotit (protrhat). Během růstu jí věnujeme obvyklou péči – jemně ji okopáváme, zaléváme a plejeme.
Rukolu sklízíme průběžným odštipováním lístků. Je nutné činit tak opatrně, abychom nepoškodili matečnou rostlinu. Odtrhávání lístků ji nutí k bujnějšímu obrůstání. Podle zkušeností pěstitelů ji lze na záhonu pěstovat i jako víceletou rostlinu, její kořeny na jaře znovu obrostou. Jestliže vykvete, sama se vysemení a rozmnoží. Na balkoně ovšem asi vymrzne.
Zdroj: článek Jak pěstovat rukolu
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Zdroj: příběh Dýně - druhy
Pěstování špenátu není vůbec náročné, protože se jedná o jednoletku s krátkou vegetační dobou. Vzhledem k tomu, že se špenát sklízí již měsíc (maximálně 6 týdnů) po výsevu, tak jej můžete sázet a sklízet několikrát ročně. Proto je špenát často využíván i jako takzvaná předplodina nebo meziplodina. Může se sázet na záhon i s jinou zeleninou, například s mrkví anebo cibulí.
Při prvním výsevu na jaře můžete sklízet špenát již koncem dubna. Když špenát zasejete v dubnu, sklízíte jej počátkem června. Pokud sázíte špenát až na podzim, musíte čekat celou zimu, zato se však můžete těšit na sklizeň již velmi brzy na jaře. Pokud dáte špenát na záhonek v srpnu, určitě se z něj budete radovat ještě v září anebo v říjnu téhož roku.
Špenát potřebuje hlinitopísčitou půdu, která dostatečně zadržuje vodu, s pH 6–7,5. Před výsevem zem přihnojte listovým hnojivem.
Semena špenátu jsou schopná klíčit již při teplotě 2–4 °C, proto je můžete sít velmi brzy na jaře. Špenát se sází do země cca 20 cm od sebe do 4 cm hlubokých rýh. Pokud zasadíte špenát do písčité půdy, budete jej muset chodit často zalévat.
Listy se sklízí dříve, než začne špenát kvést. To je v době, kdy má vyvinuto minimálně 6 listů. Sklízí se tak, že se seřezávají listy asi 2,5 cm nad zemí.
Špenát nemá rád vysoké teploty a dlouhé dny, protože ty jej ženou do květu (teploty nad 16 °C). Bohužel s kvetením špenát ztrácí chuť a tuhne.
Pokud špenát neroste, má půda nejspíše méně živin, a proto je dobré zem ještě přihnojit a pravidelně ji odplevelovat. Při odplevelování si však dávejte pozor, abyste okopáváním špenát nepoškodili, má totiž kořínky těsně pod povrchem půdy. Plevel ale odstraňovat musíte, protože bere špenátu živiny i vodu.
Sklizený špenát skladujte při nulové teplotě v 95–100% vzdušné vlhkosti maximálně po dobu 1 týdne. K delšímu skladování je zapotřebí špenát nejprve zamrazit (opraný a nasekaný).
Zdroj: článek Špenát
V naší poradně s názvem KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aronová Dana.
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla Váš článek o pěstování kaki churmy.
Doma na zahradě mám zhruba 10 let tento stromek. Získala jsem ho na výstavě, jako malý stromeček. Docela se mu daří, dnes je asi 2 m vysoký. Plodí minimálně 5 let. Plodů jsou stovky, ale malé jako nehet palce ruky. Loňského roku jsem ho maximálně ořezala a hodně likvidovala obrovské množství květů. Nic se nedělo, plodů bylo méně, velikosti stejné. Letos má plodů výrazně méně, ale jsou pořád neskutečně malé. Co s tím? Uvažovala jsem o koupi kvalitní rostliny s tím, že bych strom naroubovala. Mohla byste poradit?
První tři roky po výsadbě do volné půdy jsem ho chránila před zmrznutím, ale teď s ním nic nedělám a zimu na Moravě bez problému zvládá.
Děkuji za odpověď
S přáním pěkného dne
zdraví Dana Aronová
Kroměříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Strom s ovocem kaki churma - tomel japonský je možné roubovat. Návod na roubování je vidět zde: https://youtu.be/au2de7AXCS…
Jistější je ale vysadit nový stromek s odrůdou vhodnou do našich klimatických podmínek. Vhodná je například odrůda Kostata, která neobsahuje pecky ani třísloviny. Plody jsou velké, kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu nebo do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda je samosprašná, takže nepotřebuje druhý strom.
Další vhodná odrůda, která vydrží mrazy až do -18°C, je Tomel ROJO BRILLANTE. Je to pozdní odrůda s vysokým a spolehlivým výnosem. Plody odrůdy Rojo Brillante dorůstají větší velikosti a sklízí se v listopadu. Plody je po sklizni dobré nechat 2 týdny dozrát aby dosáhly sladké a lahodné chuti.
A do třetice Kaki Chioccolatino je původem z Itálie. Plody má středně velké až velké, ploše kulovité, žlutooranžové barvy. Dužnina je bronzově oranžová, sladká, hodí se k přímému konzumu či do ovocných salátů. Plodí druhým až třetím rokem po výsadbě. Odrůda Chioccolatino je také samosprašná.
Zdroj: příběh Kaki churma - tomel japonský
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - říjen
Teoreticky jste nás připravila, a teď byste nám jako bonus mohla představit některé z těch rezistentních odrůd...
Tyto odrůdy bývají podle svého původu označovány jako interspecifické, tedy mezidruhové, ale můžeme se také setkat s označením německého původu, kde se jim říká PIWI odrůdy (pilzwiderstandsfähige Rebsorten). Při jejich křížení byly použity jiné druhy nežli Vitis vinifera. Zpočátku tyto takto vzniklé odrůdy nedosahovaly kvality běžně pěstovaných evropských odrůd, avšak v současné době jsou mezi nimi již některé, které evropských odrůdám mohou úspěšně konkurovat.
Jednou z nich je odrůda Hibernal. Tato bílá moštová odrůda je u nás ze všech PIWI odrůd rozšířená nejvíce. Pochází z Německa, z Výzkumného ústavu v Geisenheimu, a jeden z rodičů odrůdy Hibernal, mnohonásobný interspecifický kříženec Seibel 7053, má v rodokmenu řadu původních botanických druhů rodu Vitis. Právě ten je dárcem rezistence. Druhým rodičem je Ryzlink rýnský, po kterém má Hibernal některé své vlastnosti, například delší vegetační dobu, a proto se hodí do nejlepších pěstitelských podmínek. Poměrně dobře snáší mráz, je také dostatečně odolný vůči padlí i plísni šedé. K plísni révové je tolerantní, doporučuje se jeden postřik před květem. Hibernal je právě jedna z odrůd, které jsou v kvalitě vín srovnatelné s evropskými odrůdami. Protože je pozdní odrůdou, většinou dosahuje velmi dobré cukernatosti, a proto se z něj vyrábějí vína s vysokými přívlastky, která bývají jemně aromatická, s ovocnými vůněmi a větším obsahem kyselin, podobně jako je tomu u Ryzlinku rýnského. Na přehlídkách vín se kvalitou často neliší od evropských odrůd. Zde je fotografie odrůdy Hibernal:
Výsledkem šlechtitelské činnosti u nás je odrůda Malverina. Jejími rodiči jsou odrůdy Merlan a Rakiš. Oba rodiče mají ve svých předcích dárce rezistence, a to Villard Blanc u odrůdy Rakiš, a Seibel 13. 666 u Merlanu. Kdybychom se podívali podrobněji na jejich rodokmen, opět bychom došli ke kombinaci řady botanických druhů, přinášejících odolnost k houbovým chorobám. Dobře snáší mráz a také dvě z nejčastěji se vyskytujících houbových onemocnění – plíseň révy a padlí. Co se týká plísně šedé – její výskyt závisí na vododržnosti půd: na půdách s větší vlhkostí se tato choroba může vyskytovat, na sušších půdách jí hrozny vcelku odolávají. Má poměrně velké bobule, ve zralosti jsou žlutozelené s narůžovělým líčkem na straně přivrácené ke sluníčku. Víno této odrůdy se vyznačuje svěžími kyselinami s ovocným aroma typu zeleného jablka, hrušky či kdoule.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec
Modré rezistentní odrůdy jsou jaké?
Jednou z nich je odrůda Sevar, která je opět našeho původu. Vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Polešovicích u Uherského Hradiště. V tomto případě to měl šlechtitel snadné při výběru rodičů, jedním z nich je vícenásobný kříženec Seyve Villard 12.358, a druhým je u nás dlouho věrně pěstovaná odrůda Svatovavřinecké. Jde o odrůdu, kterou je možné pěstovat ve všech vinařských oblastech a dokonce i v místech, která leží mimo vinařské oblasti ve vhodných, dostatečně osluněných polohách. Nejlépe se mu daří v hlinitopísčitých či písčitohlinitých půdách. Středně velký rozvětvený a středně hustý hrozen tvoří malé kulaté bobule s modročernou barvou slupky. Červené barvivo do určité míry zbarvuje i dužninu, proto lze Sevar zařadit mezi barvířky. Tato odrůda dobře odolává peronospoře a padlí. Vzhledem k hustotě hroznu, kterou „podědil“ po odrůdě Svatovavřinecké, však může být občas napadána plísní šedou, tedy především bobule, poškozené například hmyzem. Mrazům odolává Sevar dobře. Sklon ke sprchávání je slabý, někdy střední, každopádně však menší než je tomu u Svatovavřineckého. Sklízí se brzy, rozhodně dříve nežli Svatovavřinecké, krátce po odrůdě Modrý Portugal. Víno se vyznačuje ovocnými vůněmi, a to i po drobném ovoci jako jsou maliny, ostružiny, jahody, rybíz či borůvky. A po odrůdě Svatovavřinecké si tento její kříženec zachoval také typický vyšší obsah kyselin, které se nevyskytují u červených vín jižní Evropy, ale pro kterou „fajnšmekři“ Svatovavřinecké milovali a milují. Tady je fotografie odrůdy Sevar:
Další modrou PIWI odrůdou našeho původu je odrůda Laurot. Vznikla křížením odrůdy Merlan, stejně jako odrůda Malverina, druhým rodičem je odrůda Fratava, o které jsme si povídali v říjnu. Odrůda Laurot je náročnější na stanoviště, vyžaduje jižní nebo jihozápadní svahy a půdy kamenité nebo štěrkovité. Z toho vyplývá, že má delší vegetační dobu a sklízí se obvykle v polovině října. Má středně velký rozvětvený hrozen, spíše řidší nežli hustý, bobule jsou malé, modročerné. Má zvýšenou odolnost ke všem houbovým chorobám, také poměrně odolává mrazům. Vína jsou plná, kvalitní, podle jednotlivých ročníků mohou obsahovat více kyselin, které se někdy ve vinařské technologii odbourávají. Aroma připomíná černý rybíz a čokoládu. Vína této odrůdy se hodí pro barikování. Tady je fotografie odrůdy Laurot:
Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - prosinec
Těsto z ovesných vloček se nejčastěji rozpadá, pokud vločky nestihnou nasáknout vodu nebo pokud je v těstě příliš málo tekutiny.
Ovesné vločky potřebují čas, aby změkly a vytvořily soudržnou strukturu. Pokud se těsto použije ihned po smíchání ingrediencí, vločky zůstávají tvrdé a těsto se při pečení drobí. Ideální je nechat těsto alespoň třicet minut odležet, aby vločky absorbovaly vodu. Pomoci může také krátké rozmixování vloček, které vytvoří jemnější strukturu a zlepší soudržnost těsta.
V receptu lze použít i jiné druhy vloček, ale jejich struktura a chuť mohou výsledek výrazně ovlivnit.
Špaldové vločky mají podobnou strukturu jako ovesné a v těstě fungují poměrně dobře. Pohankové vločky mají výraznější chuť a jsou vhodné pro bezlepkovou variantu receptu. Někteří kuchaři používají také jemné pšeničné vločky. Při změně druhu vloček je však dobré sledovat množství vody, protože různé vločky absorbují tekutinu odlišně a těsto může být příliš suché nebo naopak příliš měkké.
Ječnou mouku lze v květákových plackách nahradit několika druhy mouky, které mají podobnou schopnost zpevnit těsto.
Nejjednodušší náhradou je špaldová mouka, která zachovává podobnou strukturu i chuť. Použít lze také hladkou pšeničnou mouku, která vytvoří jemnější těsto. Pro bezlepkovou variantu je vhodná pohanková mouka nebo směs bezlepkových mouk. V takovém případě může být potřeba přidat o něco více tekutiny, protože některé bezlepkové mouky absorbují vodu jinak než ječná mouka.
Mražený květák lze použít, ale je nutné ho nejprve rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Při rozmrazování květák uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohl by způsobit příliš vlhkou náplň, která by změkčila těsto. Nejlepší postup je květák po rozmrazení lehce vymačkat a krátce ho orestovat na pánvi, aby se odpařila přebytečná vlhkost. Díky tomu bude směs kompaktnější a při zapékání lépe držet tvar.
Květák by měl být nasekaný na malé kousky, které vytvoří strukturu směsi, ale zároveň se rychle změkčí při restování.
Velké kusy květáku mohou způsobit, že náplň nebude držet pohromadě. Naopak příliš jemné rozmixování vytvoří kaši bez struktury. Ideální je květák nasekat nožem nebo krátce rozsekat v kuchyňském robotu. Kousky by měly být přibližně velikosti drobných zrnek rýže. Taková struktura zajistí, že směs bude rovnoměrná a zároveň si zachová přirozenou texturu.
Květákové placky se pečou ve dvou fázích, nejprve se předpeče těsto a poté se dopéká s květákovou náplní.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Květákové placky Kluci v akci: recept z vloček a kari
Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají přes 5 cm v průměru. Tužší dužnina krémové barvy je šťavnatá, příjemně sladká, velmi chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Gauota.
Kuban Delight patří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy blumy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou a pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízejí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Kuban Delight.
Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Diamond.
Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Angeleno.
Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé velké plody tmavě modré až černé barvy a kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízejí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Gigant.
Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda se hodí k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Amber.
Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější plody sytě modré barvy s tenkou slupkou mají oranžovou, velmi chutnou, středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Friar.
Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách (snáší až −25 °C). Má středně velké kulaté plody červenozelené barvy s pevnou, zlatavě žlutou a sladkokyselou dužninou. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Superior.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Blumy
Rukola je salátová rostlina z čeledi brukvovitých, která má typickou, výrazně štiplavou a peprnou chuť. V Itálii, Řecku nebo ve Francii se přidává zejména do salátů, těstovin či lehkých zeleninových pokrmů, jimž dodává zajímavou pikantní příchuť. Obsahuje velké množství vitamínu C, čistí krev a podporuje chuť k jídlu. U nás se pěstuje její „příbuzná“, roketa setá, jež chutná i vypadá podobně, má však drobnější lístky. Můžete si ji vypěstovat i sami, semínka jsou běžně k dostání.
Ingredience: 4–6 plátků světlého toastového chleba, 4–6 plátků celozrnného toastového chleba, 150 g pomazánkového másla, 100 g jemného taveného sýra, sůl, mletý pepř, 4–6 tenkých plátků uzeného lososa, 4–6 tenkých plátků ementálu, 2 lžíce nasekaných kaparů, šťáva z 1/2 citronu, 3 stroužky česneku, 50 g rukoly
Postup: V misce utřeme pomazánkové máslo se sýrem a ochutíme trochou mletého pepře. Pomazánku rozdělíme na poloviny a jeden díl dochutíme utřeným nebo jemně usekaným česnekem. Plátky chleba lehce opečeme v toastovači nebo nasucho v pánvi či v troubě. Všechny plátky světlého chleba potřeme z jedné strany česnekovou pomazánkou, polovinu chlebů poklademe plátky ementálu a ještě lehce potřeme pomazánkou a na zbývající namazané krajíce rozložíme omytou a osušenou rukolu. Chleby spojíme k sobě – chléb se sýrem vždy s chlebem s rukolou, a lehce přitiskneme. Ostrým nožem překrojíme na trojhránky. Celozrnný chléb nakrájíme na kostky, ozdobně nastříkáme nebo potřeme sýrovou pomazánkou, posypeme nasekanými kapary a obložíme plátky uzeného lososa. Zakapeme citronovou šťávou, posypeme čerstvě mletým pepřem, přiklopíme zbylými plátky chleba a spíchneme párátkem, jímž přichytíme lístek rukoly.
Ingredience: 1 kg nových brambor, 1/2 lžičky kmínu, sůl, mletý pepř, 200 g sušených rajčat v oleji, 2 stroužky prolisovaného česneku, velká hrst černých oliv, 80 g rukoly
Postup: Brambory omyjeme a uvaříme i se slupkou v osolené vodě s kmínem doměkka. Necháme je trochu vychladnout, oloupeme, překrájíme na větší kousky a vložíme je do mísy. Sušená rajčata nakrájíme na proužky a rukolu omyjeme a necháme okapat. Brambory v míse promícháme se sušenými rajčaty, olivami, osolíme, opepříme a promícháme s trochou oleje z rajčat, ve kterém jsme rozmíchali prolisovaný česnek. Nakonec vmícháme lístky rukoly a podáváme.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak pěstovat rukolu
Bobule
Borůvky, jahody, maliny a ostružiny, bohaté na antioxidanty a vitamín C, které mohou pomoci v boji proti stresovým hormonům a chránit před poškozením buněk způsobeným stresem.
Listová zelenina
Ořechy a semínka
Nabízejí zdravé tuky, bílkoviny a hořčík, o kterém je známo, že hraje roli při snižování stresu.
Sladké brambory
Obsahují komplexní sacharidy, které mohou pomoci stabilizovat hladinu cukru v krvi a poskytnout trvalou energii, což potenciálně snižuje dopad stresu.
Avokádo
Dobrý zdroj zdravých tuků a draslíku, které mohou pomoci regulovat krevní tlak a potenciálně snižuje úzkost související se stresem.
Kurkuma
Obsahuje kurkumin, antioxidant, který může pomoci tělu adaptovat se na stres.
Koření
Některá koření, jako je zázvor nebo skořice, lze přidat pro dochucení a mohou nabídnout účinky zmírňující stres.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Antistresový salát
Rukola je náchylná k několika chorobám a škůdcům. Mezi hlavní nemoci patří skvrnitost listů Alternaria, plíseň, hniloba stonku a kořenů a rakovina stonku (černá noha). Mezi běžné škůdce patří mšice, dřepčíci a různé houbové a bakteriální patogeny.
Skvrnitost listů Alternaria
Toto onemocnění, které způsobují Alternaria brassicae a A. brassicicola, má za následek tmavé skvrny na listech, řapících, stoncích a semenných luscích.
Plíseň
Toto onemocnění, které způsobuje Peronospora parasitica, se projevuje jako hnědé až černé skvrny na listech s šedavě bílým myceliem za vlhkých podmínek.
Hniloba stonku a kořenů
Toto onemocnění, které způsobuje Rhizoctonia solani, vede k vadnutí, rozkladu kořenů a odumírání rostlin, zejména za vlhkých podmínek.
Rakovina stonku (Leptosphaeria maculans):
Inokulum přenášené semeny může způsobit léze stonku, odumírání sazenic a tmavé, nepravidelné skvrny na listech.
Mšice
Tento hmyz sající mízu může způsobit deformaci listů a přitahovat mravence a černou plíseň.
Dřepčík
Tito brouci mohou přenášet Alternaria brassicicola na zelí a další brukvovité rostliny.
Různé houbové a bakteriální patogeny mohou způsobovat skvrnitost listů, rakovinu stonků a hnilobu kořenů.
Mezi další škůdce a choroby, které mohou postihnout rukolu, patří:
Zdroj: článek Jak pěstovat rukolu
Zdroj: článek Jak pěstovat rukolu
Suroviny:
Postup:
Tmavou bagetu nakrájejte na kolečka, která si mírně pokapeme olejem ze sušených rajčat. Na takto připravená kolečka bagety dejte plátek podélně nakrájeného rajčete. Dozdobte kouskem rukoly a hoblinkami parmazánu.
Zdroj: článek Recepty na silvestrovské jednohubky
Na másle opékáme asi 2 minuty nadrobno nakrájenou cibulku, pak přidáme 3 stroužky česneku pokrájeného na plátky a mícháme ještě další minutu. Přidáme brambory nakrájené na malé kostky a zalijeme vývarem a mlékem. Osolíme, opepříme a vaříme, než budou brambory měkké. Poté rozmixujeme a zjemníme smetanou. Přivedeme k varu, vmícháme stroužek prolisovaného česneku a odstavíme. Zdobíme rukolou a hoblinkami parmazánu.
Zdroj: článek Česnečka recepty
Ingredience: 400 g vepřové panenky, 5 plátků anglické slaniny, sůl, pepř, drcený tymián, olivový olej, rukola, ledový salát, citronová šťáva
Postup: Panenku nakrájíme na silnější plátky (2,5–3 cm). Osolíme, opepříme a posypeme trochou sušeného tymiánu. Slaninu podélně rozkrojíme na poloviny. Každou polovinou obalíme špalíček panenky a připevníme ji párátkem. Důkladně rozehřejeme olej a špalíčky masa prudce opečeme cca 2–3 minutky z každé strany. Nijak do nich nešťoucháme a víckrát nepřevracíme. Poté je přemístíme na plech s pečicím papírem a pečeme na 220 °C pod grilem asi 5 minut. Takto by maso mělo zůstat krásně šťavnaté.
Zdroj: článek Vepřová panenka pečená
Ingredience: 400 gramů vepřové panenky, 10 bramborů vařených ve slupce, ½ l smetany na šlehání, 3 stroužky česneku, 4 lžíce strouhaného parmazánu, 1 lžička koření na steak, sůl, petržel kudrnka, rukola
Postup: Vepřovou panenku osolíme a okořeníme steakovým kořením a grilujeme (opékáme na pánvi) z obou stran. Vařené brambory ve slupce nakrájíme na plátky. Připravíme si smetanovou omáčku, ve které pak brambory promícháme: povaříme 30% smetanu, kterou osolíme, přidáme bylinky (petrželku čerstvou nebo sušenou), lístky parmazánu, promícháme a přímo do hrnce nastrouháme česnek. Mícháme do zhoustnutí, respektive rozpuštění sýra. Vmícháme brambory a pak vše přemístíme do zapékací misky a dáme na 20 minut do trouby zapéct při 150 °C. Na talíř pak umístíme porci dozlatova zapečených brambor ve smetaně a přes ně na plátky nakrájenou grilovanou panenku, ozdobíme rukolou.
Zdroj: článek Vepřová panenka pečená
