JAK SE STARAT O KALU V KVĚTINÁČI a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Hned na začátku je třeba konstatovat, že kalové čerpadlo nemůže být nikdy tak efektivní jako čerpadlo na čistou vodu. Konstrukce čerpadla je založena na teoretických a vědeckých poznatcích, ale kalová čerpadla musí splňovat ještě mnoho dalších kritérií a požadavků, jako je například průchodnost, schopnost nezadírat se či odolnost vůči vysokému opotřebení. Kompromis spočívá vždy mezi tím, co je žádané a co je možné, ve smyslu životnosti čerpadla a celkových nákladů.
Ponorné kalové čerpadlo
Odstředivá kalová čerpadla využívají síly, která se tvoří v rotujícím oběžném kole, a předávají ji čerpanému médiu stejným způsobem, jako je tomu u čerpadel pro čisté tekutiny. Nicméně tím podobnost de facto končí. Kalové čerpadlo se skládá z:
Oběžná kola
Jsou hlavní rotační součástí, která předává energii dopravované kapalině pomocí lopatek. Lopatky oběžného kola kalového čerpadla musí být silnější než lopatky klasického vodního čerpadla. Kvůli této tloušťce musí být na kole méně lopatek, jinak by byl průchod pro čerpané látky příliš úzký, a to by mělo negativní vliv na výkon a průchodnost čerpadla. Tento fakt vede ke snížení čerpací výšky a účinnosti. Zřídkakdy jsou oběžná kola z kovových slitin opracována na vnějších plochách. Tato práce navíc se nevyplatí, jelikož oběžná kola (stejně tak i vložky skříní) mají omezenou životnost, a to i přesto, že jsou vyrobena z odolných materiálů. Po opotřebení, kdy klesá výkon čerpadla, se musí vyměnit. Oběžná kola mají obvykle rovné nebo Francisovy lopatky. Pro některé typy kalů mají lopatky typu Francis vyšší účinnost, lepší sací výkon a mírnější opotřebení, jelikož úhel lopatky je shodný s úhlem nátoku tekutiny, jde o takzvaný bezrámový nátok. Rovné lopatky oběžného kola vykazují mírnější opotřebení ve velmi hrubých kalových aplikacích nebo tam, kde forma na lití vylučuje Francisovy lopatky a je nutné použití elastomerové oběžné kolo. Počet lopatek oběžného kola se obvykle pohybuje mezi třemi a šesti v závislosti na velikost částic v suspenzi a velikosti kalového čerpadla. Oběžná kola jsou buď uzavřená, nebo otevřená. Uzavřený typ oběžných kol (s krycím diskem) je běžnější než otevřený typ (bez krycího disku), který se někdy používá pro speciální aplikace. Oběžná kola jsou obvykle uzavřena z důvodu vyšší účinnosti a menší náchylnosti k opotřebení v přední části. Otevřená kola se používají nejčastěji v menších čerpadlech a tam, kde čerpané částice mohou způsobit ucpání. Dalším rysem oběžných kol kalových čerpadel je použití vyrovnávacích lopatek na zadní straně nosného disku. Tyto lopatky mají dvojí funkci. Redukují (vyrovnávají) tlak a udržují pevné částice mimo mezery mezi oběžným kolem a spirálou pomocí odstředivé síly. Příklady použití standardních oběžných kol: jednokanálové uzavřené kolo se využívá na čerpání vláknitých kalů; dvoukanálové uzavřené kolo se využívá na čerpání strusky s menšími částicemi; kolo pro dopravu kašovitých směsí se využívá k čerpání septiků, kolo s ejektorovými kanály se využívá k čerpání kašovité, silně proplyněné kapaliny (papírovinu).
Spirály čerpadel
Jedná se o část čerpadla, která uzavírá oběžné kolo. Rychlost proudění ve spirále je ve srovnání s č
Ve svém příspěvku KVĚTINA KALA PĚSTOVÁNÍ V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha Pokorna.
Dostala jsem loni v listopadu kalu tmavomodrou až do fialova k narozeninám v květináči. Krásně kvetla ale běhemdvou měsíců asi ztratila listy a zůstala tak. Nevěděla jsem co dál, protože nemám žádné zkušenosti s pěstováním kali. Tak jsem ji přesadila do věšího květináčku a sem tam zalila.Teď ale běhemměsíce a půl narostli nové listy pěkné, ale začínají mít hnědé fleky a nevypadá to vůbec hezky.Tak jsem se chtěla někoho z Vás přes meil zeptat co s tím dál mám dělat.Zatím květ není v dohlednu.Květináč má průměr asi 16cm,cibulka tak8cm.Za případné rady velice děkuji Pokorna draha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ema.
Její pěstování v bytě není zas tak náročné, i když její růstový rytmus vypadá na první pohled složitě. A přitom tato rostlina přežije i nedostatečnou péči. Jedno si však při pěstování musíte uvědomit. Rostlina chce mít svůj klid, takže ji nedoporučujeme při vegetačním růstu přenášet z místa na místo nebo květináčem otáčet. Jako pokojové rostliny se pěstují dva druhy, a to Kala aethiopica var. gigantea Hort., která je mohutného vzrůstu, a Kala aethiopica hybr. Perla ze Stutgartu, jejíž vzrůst je nízký a je celkově drobnější. Na jaře, po odkvětu, necháme rostlinu zatáhnout. Nejpozdější termín by měl být konec května. Většina listů v té době zežloutne a uschne a zůstane jen zelené srdíčko rostliny, tedy jeden dva malé zelené listy. Rostlinu v této době můžeme umístit i do venkovního prostředí. V době odpočinku kalu zaléváme velmi mírně a jen občas. Delší doba sucha jí nevadí, naopak. Koncem srpna pak rostlinu přeneseme na stabilní stanoviště. V této době můžeme také kalu přesazovat a můžeme rozdělit i mohutné trsy na více rostlin. Přesazujeme do směsi jílu a listovky s příměsí rašeliny a písku. Do zeminy pro kaly se přidává i mletá rohovina. V době vegetačního růstu vyžaduje kala hojnost vody, a pokud možno i často rosíme. Odpovídá to tak nejvíce jejím podmínkám v přírodě. Až do období květů jednou týdně kalu přihnojujeme slabými tekutými hnojivy. Zimní stanoviště by kala měla mít kolem 10 °C a chráníme ji proti intenzivnímu slunečnímu svitu. Zantedeschia aethiopica se velmi dobře hodí i pro hydroponické pěstování, ale i zde musíme zachovávat její růstový rytmus. Ze škůdců ji v nevětraných suchých místnostech s oblibou napadají mšice. Mnozí majitelé kaly se ptají, proč jim kala nekvete. Ve většině případů je to proto, že nezachovávají její růstový rytmus. Zalévají ji po celý rok naprosto stejně a neumožní rostlině prodělat dobu vegetačního klidu. A právě v tom ve většině případů spočívá příčina neúspěchu. Musíte si uvědomit, že každá rostlina, nejenom kala, je uzpůsobená i přes mnohaleté pěstování podmínkám ve své původní vlasti a tyto podmínky je nutno co nejvíce zachovávat i při pokojovém pěstování. Proto je dobře si o každé doma pěstované rostlině toho prostudovat co nejvíce, abychom pěstování doma přizpůsobili podmínkám v její domovině. Dodržíte li tedy její růstový rytmus, odmění se vám rostlina svými květy.
Ve svém příspěvku KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Novotná.
Dobrý den, dnes jsem si koupila v květináči kvetoucí kalu. Protože je v malém květináči a je tam hodně rostlinek, můžu ji nyní přesadit a rozmnožit? Děkuji za odpověď.
Marie Novotná
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Při dopravě kalů a suspenzí, které obsahují vláknité příměsi (zbytky textilií), se v rotujících kanálech čerpadel tvoří provazce, které mohou způsobit i jejich ucpání. K čerpání těchto suspenzí a kalů se nejčastěji používají oběžná kola jednokanálová nebo dvoukanálová. Oběžná kola také mohou být osazena řezacím plátkem, který rozsekává různé vláknité materiály. Také se může použít řezací zařízení, které je umístěno na sání kalového čerpadla, to však zhoršuje sací schopnost čerpadla. Do septiků by mělo být zvoleno čerpadlo kovové s mobilní instalací, zde ale záleží na tom, kolik chcete do čerpadla investovat a jak často ho budete používat. Kalové čerpadlo může být vybaveno plovákem, který spustí čerpadlo při ponoření, nebo manuálním ovládáním.
Ve svém příspěvku KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olga Čermáková.
Prosím vás můžete mi poradit jak a kdy množit venkovní kalu?Jestli na podzim když se ukláda nebo na jaře než se sázi do půdy.DĚKUJI MOC ZA RADU.s POZDRAVEM čERMÁKOVÁ
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích. Je zajímavé, že v té době sice existovaly hospody a putyky, a
Ve svém příspěvku POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.
Dobrý den,
koupila jsem si před dvěma týdny do nového bytu kalu a mám stejný problém. Zjistila jste příčinu? Jak se Vám podařilo květinu zachránit?
Děkuji, K.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Nekvindová Hana.
Kalu jsem nezachránila koupila jsem jinou ta vydržela do odkvětu ale hlíza byla stejně nahnilá takže opět jsem vyhazovala.Nekvindová
Begonie je rostlina, která má snad stovky různých odrůd, některé z nich jsou zdobné svými květy, jiné svými listy. Bývají pěstovány jako pokojové i venkovní rostliny, a to v květináčích, truhlících i přímo na záhonech. Podle velikosti květů se begonie dělí na drobnokvěté a velkokvěté, bývají v různých odstínech bílé, žluté, oranžové, růžové i červené. Ani tvar květů nebývá stejný, pomineme-li rozdíl drobných a velkých květů, odlišuje se květy různě zdobnými, například třapatými či zvlněnými.
Jak begonie pěstovat
Nejdříve si vyčleníme begonie, které potřebují zvláštní přístup, například Begonie semperflorens, kterou známe pod názvem voskovka. Tato begonie je jako jedna z mála pouze jednoletá rostlina, což znamená, že není schopna přezimovat a na jaře musíte vysadit novou. Tato rostlina je navíc typická tím, že na rozdíl od většiny begonií má ráda slunné místo. Vysazuje se jak do záhonu, tak do truhlíku.
Další výjimkou mezi begoniemi je Begonie grandis, tato rostlina je na rozdíl od ostatních schopná přezimovat i v našich podmínkách venku v záhonu, jediné, co jí musíte dopřát, je, že ji na podzim zakryjete vrstvou chvojí.
A jak se tedy starat o ostatní, „běžné“ begonie? Begonie nemají rády přímé slunce, ale měly by mít dostatek světla, takový balkon na severní straně pro ně bude naprosto ideální. Tyto rostliny mají rády teplo. Až je budete sázet do truhlíku, myslete na to, že jim vyhovuje lehká, propustná půda, ideální zeminou pro begonie je tedy kompost anebo smíchání rašeliny a písku. Odkvetlé květy a suché listy je potřeba v průběhu roku odstraňovat, aby zbytečně nedocházelo k šíření škůdců a chorob. Chcete-li, aby se vám rostlina rozrostla, zaštipujte nové výhonky.
Zálivka a hnojení
Begonie mají rády pravidelnou zálivku. Zemina by neměla ani vyschnout, ani být příliš vlhká. Zálivku provádějte vždy do záchytné misky, nikdy vodu nelijte na listy či květy.
Nezapomeňte ani na hnojení begonií, a to v době květu jedenkrát týdně hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny. Hnojit byste měli maximálně do září, poté již omezte i zálivku a připravte rostlinu na zimu.
Přezimování
Přezimování begonií se odlišuje od většiny balkonových rostlin. Prakticky jsou dva způsoby přezimování. Begonii můžete přemístit do vytápěné místnosti, kde se teplota pohybuje od 18 do 25 °C, a nadále se o ni budete starat jako v létě, pravidelně ji budete zalévat a jen omezíte hnojivo. Pak se možná i v zimě dočkáte květů. Druhou a častější variantou, jak tyto rostliny zazimovat, je, že koncem září, až klesnou denní teploty pod 15 °C a již nepokvetou, begonie seříznete, vyjmete hlízy ze zeminy, očistíte je, a máte
V naší poradně s názvem ODPOVĚDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka30.
Dostala jsem kalu.Má krásné bílo-zelené květy.Hledala jsem jak ji pěstovat. Našla jsem otázky,ale ač je nadpis odpovědi, nevztahují se k otázkám. Takže mám pocit, že nadále nebudu tušit,kdy ji prosadit do většího květináče. Má 6 květů.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to jednoduché. Když chcete zachovat současnou velikost rostliny, tak nepřesazujte. Když chcete mít rostlinu rozlehlejší, tak ji můžete každý rok v době zimy přesadit do většího květináče. Hloubka květináče není důležitá naopak šířka ano. Kala postupně zaplní všechen produktivní prostor. Když ji nebudete přesazovat, tak musíte přihnojovat. Hnojivo volte do zálivky s nízkým obsahem dusíku a občas rostlinu zalijte ve vodě rozmixovanými skořápkami od vajec. Co kala nezbytně potřebuje, je voda. Kala nesmí nikdy vyschnout.
Koncentrovaná kyselina fosforečná se ředí vodou. Při směšování s vodou se musí dbát na to, aby příliš nevzrůstala teplota roztoku. Kyselina se vždy pomalu a za stálého míchání přidává do vody, nikdy ne naopak! Produkt se vstřebává všemi cestami expozice. Dráždí dýchací orgány, je žíravý, způsobuje vážné popáleniny a těžce se hojící rány. Vnikne-li do očí, hrozí poškození až ztráta zraku (oční dráždivost: králík 119 mg – silně dráždivý (SEV); kožní dráždivost: králík 595 mg/24 hod – silně dráždivý (SEV)).
Vypouštění vod obsahujících produkt do kanalizace a vodotečí je přípustné až po neutralizaci a za podmínek stanovených vodohospodářskými orgány. Eliminace fosforu v odpadních vodách se provádí srážením solemi trojmocného železa či hliníku. Vzniklá nerozpustná suspenze se absorbuje v aktivním kalu.
Vhodný materiál k zředění nebo neutralizaci: zředěný roztok hydroxidu sodného, hašené vápno, mletý vápenec, soda.
Při likvidaci zbytků produktu a jeho obalů je nutno postupovat v souladu se zákonem o odpadech, ve znění všech prováděcích předpisů (vyhláška, kterou se stanoví Katalog odpadů; vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady). Jestliže se tento přípravek a jeho obal stanou odpadem, musí konečný uživatel přidělit odpovídající kód odpadu podle Katalogu odpadů. Zatřídění podle Katalogu odpadů je možno provádět na základě vlastností odpadu v době jeho vzniku.
V naší poradně s názvem KALA HNOJENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Ťoupalová.
Dobrý den, jak mám hnojit pokojovou kalu? mám jí krásnou, přes zimu měla odpočinek, nyní má nádherné listy ale zatím nekvete. Děkuji za odpověď.
S pozdravem
Eva Ťoupalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné listy a žádné květy znamená mnoho dusíku v substrátu. Hnojte hnojivem s nízkým obsahem dusíku a občas zalévejte ve vodě rozmixovanými skořápkami.
Jedná se o malé ponorné čerpadlo, které je určeno k čerpání znečištěných odpadních vod, například fekálií, kalů s obsahem drobných kusovitých částic do průměru 10 mm. Čerpadlo je vybaveno mělnícím zařízením k rozmělnění částic obsažených v čerpaném médiu. Výtlak čerpadla je 10,3 m s průtokem 3,5 l/s, je vyrobeno z litiny – nerezu, hmotnost je 12 kg. Vyrábí Sigma pumpy Hranice s.r.o.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Večeřova Bohuslava.
Dobrý den ve Vašem přízpěvku se zmiňujete o venkovní KALE ,nebyla by možnost zakoupení nějakého oddenku ??? Marně hledám někoho kde by tato možnostzakoupení byla .. Děkuji za ochotu Večeřova.
Kalokvět je nazýván přenosnou rostlinou, protože se často pěstuje v květináči na terasách nebo vám může nádherně ozdobit balkón. Aby vám rostlina hodně a dobře kvetla, potřebuje v zimě světlé a chladné stanoviště a je dobré ji co nejdéle uchovávat v malém květináči a často nepřesazovat. Čím více se o ni budete starat a přesazovat, tím méně vám bude kvést. Nehnojte ji častěji než jednou za měsíc, jinak si rostlina vybuduje bohatý kořenový systém, vytvoří si hustý zelený listnatý porost, ale moc vám nepokvete. Kalokvět kvete v letních měsících, kdy se na vysokém bezlistém stonku objeví kulovitý květ složený z mnoha nálevkovitých kvítků bílé, modré nebo fialové barvy. Celková výška rostliny může být 50 až 110 cm.
V naší poradně s názvem POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Nekvindová.
Dostala jsem kalu po 3týdnech listy a květy uhnívají,zalévala jsem opatrně.Co je špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Co je špatně bez laboratoře nikdy nezjistíte. Kaly milují vodu a jejich vlhké prostředí prospívá také různým patogenům. Ve vlhkém substrátu se množí plísně a bakterie a ty potom zničí celou rostlinu. U kaly platí, tešte se s ní, dokud to jde. Léčit nemocnou kalu je v domácích podmínkách nemožné.
Nyní přichází specifické přípravné práce pro výsadbu vinné révy do květináčů nebo sudů. Dno naplňte do výšky deset centimetrů drenážním štěrkem (16/32 nebo 32/64). Nahoru položte kousek mulčovacího rouna, abyste zabránili pronikání zeminy do drenážní vrstvy. Zbývající objem doplňte směsí zahradního substrátu a písčito-štěrkové ornice.
Po naplnění se můžete pustit do sázení révy. Při sázení vinné révy platí pravidlo: rostlinu vždy sázejte hlouběji o šířku dlaně než byla původní výška květináče. Nakonec zeminu kolem rostlin pevně přitlačte.
Aby víno v květináči dobře rostlo, je třeba uzavřít a vyplnit případné vzduchové otvory na dně. Základem je proto místo po výsadbě silně zalít a nechat odtéct přebytečnou vodu. Vinná réva tak může v květináči plynule rozprostřít své kořeny a ideálně prospívat.
Pokud přemýšlíte, která odrůda bude nejvhodnější pro pěstování v květináči, můžete zvolit buď odrůdu 'Lakemont' nebo 'Vanessa'.
Ve svém příspěvku POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Nekvindová.
Dostala jsem kalu po 3týdnech listy a květy uhnívají,zalévala jsem opatrně.Co je špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Dobrý den, koupila jsem kalu na začátku podzimu, je v kanceláři a zdá se, že jí to svědčí. Dočetla jsem se ale nyní, že by měla být zazimovaná, přitom ta moje má stále květy a zelené listy. Je nutné ji zazimovat nebo ji můžu nechat? Děkuji
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Koupila jsem si kalu,kvetla krásně bíle a tedˇmá zelené květy.
Nevím čím to je nebo zda se má nějak zvláště hnojit.
Děkuji za odpovědˇ.
Svobodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Život kaly je mnoholetý a rostlina pravidelně vstupuje do období spánku. To způsobuje, že květy s dlouhou životností mění barvu, často na zelenou a pak hnědou. Kala se zelenými květy je normální součástí životního cyklu zdravých rostlin. Rostlina začne soustředit energii na listy, které shromažďují energii, aby podpořily rozkvět příští sezóny. Když jsou květy plné a zelené, odřízněte je tak, aby rostlina mohla využít veškeré své zdroje na zásobování oddenků.
Zelené květy rovněž mohou být následkem přebytku dusíku. Zvolte hnojivo, které má méně dusíku a více fosforu.
A jako poslední možná příčina zelených květů je nedostatek denního světla. Krátké zimní dny a zamračeno nestačí rostlině, aby mohla vybarvit květy do bíla.
Víme z historie, že Římané v zájmu rozšiřování svého území vedli dlouhá desetiletí války s Kelty, Germány a jinými národy. Římští vojáci putovali Evropou, a v dobách, kdy zrovna nevedli urputné boje, mísili s místním obyvatelstvem a předávali jim výdobytky své kultury. S postupujícími vojsky se tak rozšiřovalo pěstování révy po ostatních částech Evropy, na území dnešní Francie, Rakouska, Maďarska, a také k nám. Velký vliv na rozvoj vinařství mělo rozšiřující se křesťanství: víno bylo potřebné pro náboženské obřady. S rozšiřováním křesťanství souvisí příchody různých církevních řádů na naše území (cisterciáci, premonstráti, benediktýni), kteří přinášeli vzdělanost – někteří z mnichů byli v té době téměř jedinými, kteří uměli číst a psát. Uměli také léčit, starat se o půdu, pěstovat různé rostliny a zemědělské plodiny a chovat domácí zvířata. A také pěstovat révu a z hroznů vyrábět víno. Navíc je panovníci často obdarovávali půdou.
V legendách a ve více či méně věrohodně napsaných kronikách se můžeme setkat s příběhem o sv. Ludmile, jak se stala křesťankou a jak vychovávala svého vnuka Václava k získávání praktických zkušeností s různými profesemi. Vypráví se, že sv. Václav okopával vinici a také šlapal hrozny při sklizni. Ať už je to pravda nebo jen legenda, z tohoto příběhu vyplývá, že v této době se réva na našem území běžně pěstovala. První písemné záznamy o existenci vinic v Čechách jsou z roku 1057, kdy se v zakládací listině biskupství v Litoměřicích uvádí, že kníže Spytihněv daroval litoměřické kapitule pozemky pro zřizování vinic v okolí Litoměřic včetně vinařů. První písemná zmínka o vinicích na Moravě pak pochází z roku 1101, a tou je také zakládací listina, tentokrát kláštera v Třebíči.
Jan Neruda píše ve své Baladě o Karlu IV.: „Eh, vezu révu z Burgund sem...“ Jak moc se Karel IV. zasloužil o rozvoj vinařství na našem území?
O Karlu IV. bychom z dnešního pohledu mohli říct, že to byl velmi dobrý ekonom a velmi úspěšný podnikatel. Měl schopnost vidět možnosti ke zlepšování stavu země. A velmi výrazně se zasloužil o rozmach českého vinařství. V roce 1351 nechal dovézt odrůdy, které znal z let výchovy na francouzském dvoře a které měly nahradit doposud pěstované odrůdy. Ty byly sice plodné, ale s malými hrozny a bobulemi a vína z nich byla nekvalitní, řídká a obsahovala málo alkoholu. S novými odrůdami dovezl i vinaře, kteří uměli révu vysázet a pěstovat a také vyrábět kvalitní vína, a měli to naučit i místní obyvatele. A aby byl o tuto zemědě
V naší poradně s názvem POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylvie Milotová.
Dostala jsem červenou kalu k svátku,ale uhnívají jí kořeny,ať jí zalévám,nebo ne .Bojím se,že mi dlouho nevydrží a přijdu o ní.Prosím o radu
Děkuji Sylvie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To je úplně normální. Kala miluje vodu a musí být stále vlhká. Toto prostředí prospívá různým patogenům, jako jsou plísně a bakterie a ty potom ničí rostlinu rozkladem. Stačí, když rostlina během své prodejní cesty byla jedinkrát postavena do kontaminované misky. Infekce se pomalu rozroste a v brzké době rostlinu zničí, obvykle až po prodeji. Obrana proti tomu je těžká, protože na každý patogen působí jiné prostředky a zjištění, které patogeny jsou přítomny v substrátu, vyžaduje laboratorní vyšetření. Navíc, když už jsou viditelné projevy nákazy, tak je zpravidla na nějaké léčebné zásahy pozdě.
Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) je zástupcem keřovitých hortenzií. Pochází z Číny a Japonska, kde dorůstá až do výšky sedmi metrů. U nás tato rostlina dosahuje obvykle výšky 1–4 m (v závislosti na kultivaru). Od klasické hortenzie se liší hlavně svými květy, které jsou velice bohaté a různorodé, jsou uspořádány do kuželovitých útvarů, které obvykle měří okolo 20–30 centimetrů. Barva květů je nádherně bílá, později světlounce růžová. Protože hortenzie latnatá kvete dlouhou dobu, stihne se měnit i barva jejího květu. Barva květu se může dostat až na sytě červený odstín (což opět závisí na kultivaru). Do plné krásy vykvete během července a srpna. Kvete tedy později, než hortenzie velkolistá.
Hortenzie latnatá potřebuje dostatečný prostor a je náročná zejména na světlo, takže ji můžete vysadit klidně na plné slunce. Postačí jí pravidelná střední zálivka, určitě nemá ráda přemokření. Vysazuje se hlavně v parcích, ale radost z ní můžete mít i na své zahradě, z keřů hortenzie latnaté si můžete například vysázet živý plot. Obecně se o tento druh hortenzie nemusíte nijak přehnaně starat. Stačí, když občas prořežete a odstraníte zdřevnatělé větve, které nevypadají pěkně. Prořezávání rostliny by mělo proběhnout na jaře, nejlépe v březnu. Všechny větvičky můžete s klidem seříznout až o půl metru. Nemusíte mít strach, květy této hortenzie totiž obráží na jednoletém dřevu. A tak i na ořezaných větvích vyrazí květy, které vám zajisté vezmou dech. Hortenzie latnatá má velmi dobré mrazuvzdorné schopnosti, takže ji nemusíte před zimou nijak zvlášť chránit. Kdyby přece jen trochu omrzla, stačí v březnu větvičky seříznout, jak je popsáno výše.
Pěstovat hortenzii latnatou můžete podobně jako velkolistou i ve velkém květináči na slunné terase. Vyžaduje však takto mnohem více péče. Je třeba ji vždy na jaře zkrátit asi o třetinu, klidně i víc (postačí ponechat 2–4 pupeny na každé větvičce). Dále je potřeba ji hnojit, aby měla neustále dostatečný přísun živin. Každý týden přidejte do zálivky klasické vodorozpustné hnojivo.
Ve svém příspěvku KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, mám kalu pár let, pěkně hustá a pravidelně mi kvetla, ale musela jsem se z rodinného domku přestěhovat do bytu a problémy začali. Listy kaly stále žloutnou. Rozsadila jsem jí do tří květináčů a všude mi listou žloutnou! Co dělám za chybu, v čem je problém? Co jí chybí? Nerada bych o ní přišla! Poraďte prosím. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.
Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.
Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.
Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.
Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.
Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.
Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.
Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.
V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.
V naší poradně s názvem KALA DO INTERIÉRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
jako dárek jsem dostala kalu v barvě růžové,hned jsem si prostudovala její pěstování a jaké bylo pro mě smutné zjištění,když po 10 dnech začla uhnívat aniž bych ji vůbec zalila,nevíte čím to může být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Problém bude v tom, že jste rostlinku dostala asi nakaženou hnilobnou nákazou od předchozího pěstitele. Často za to můžou skladovací podmínky prodejce a nevhodná péče, obvykle ve velkých hobby-marketech. Pokud rostlina uhnila, tak ji již nic nezachrání a bohužel se s ní budete muset rozloučit. Kala je velmi náchylná na tento typ nákazy, protože ke svému růstu potřebuje dostatečně zamokřený substrát a vlhkost prostě hnilobné zárodky přitahuje a prospívá jim.
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá
Pryskyřníky se dají pěstovat jak na záhonku, tak i třeba na balkoně v truhlíku či v květináči. Pro vaši terasu se jistě stanou krásnou a také netradiční ozdobou. Pryskyřníky se vsazují do neutrální půdy a vyžadují stanoviště na plném slunci. Budou vám ale pravděpodobně růst i v polostínu. Dále je potřeba dbát na jejich pravidelnou zálivku. Rostliny by rozhodně neměly být vysušené ani přemokřené. Rostou z malých hlíz, které by se měly na zimu ze zeminy vyjímat. Vyhnete se tak možnému poškození škůdci, stejně tak zabráníte zmrznutí těchto teplomilných rostlin v květináči.
K vysazení pryskyřníků plnokvětých na další sezónu můžete přistoupit zhruba v měsíci březnu. Zde již není potřeba nechat je nijak klíčit, ale můžete je vsadit přímo do květináče zhruba do hloubky 5 cm pod povrch. Jestliže chcete výsadbu urychlit, doporučuje se namočit hlízy na pár hodin před sázením do vody. Rostliny rychle vyrostou a budou kvést již během léta. Květy pryskyřníků jsou opravdu nádherné.
Pro přezimování pěnišníku japonského v květináči zajistěte izolaci kořenů zapuštěním květináče do země, mulčováním stálezelenými větvemi nebo umístěním na chráněné místo s dodatečnou izolací, jako jsou balíky slámy nebo pytlovina. V krajním případě přemístěte rostlinu do nevytápěné garáže nebo do chladného, světlého vnitřního prostoru, ale zajistěte, aby se půda zalévala pouze tehdy, když je rozmrzlá a suchá, aby se zabránilo hnilobě kořenů.
Metody zazimování azalky v květináči
Zakopání květináče
Nejjednodušší metodou je zakopat květináč do země, což izoluje kořeny.
Zajistěte úkryt
Nevytápěná garáž: Přemístěte květináče do nevytápěné garáže nebo kůlny, umístěte je na prkna, abyste zabránili kontaktu kořenů se studeným betonem, a obklopte je izolačním materiálem, jako jsou obaly od banánů nebo staré deky.
Balkon nebo chráněné místo: Pokud přezimujete azalku na balkóně, přemístěte rostliny na chráněné místo poblíž budovy, seskupte květináče a obklopte je izolačním materiálem, jako jsou balíky slámy.
Izolace květináče
Zabalte květináč do izolačních materiálů, jako je bublinková fólie nebo staré deky, abyste jej ochránili před ztrátou tepla.
Obecné tipy pro zimní péči
Zalévání
Rostlinu zalévejte, když je půda rozmrzlá a suchá, protože půda může v zimě velmi vyschnout, i když je sněhová pokrývka.
Umístění
Vyberte si místo orientované na východ, které je chráněno před ostrými zimními větry a plným sluncem, které může způsobit spáleniny od slunce.
Mulčování
Kolem základny rostliny naneste silnou vrstvu mulče, jako je sláma, jehličí nebo dřevěné štěpky.
Hnojení
Přestaňte hnojit na začátku léta, protože hnojení v pozdním období může vést k novému růstu, který je náchylnější k poškození chladem.
