Buřtguláš patří mezi jídla, která mají doma skoro všichni, ale málokdo si přizná, že mu ne vždy vyjde stejně. Někdy je vodový, jindy přesolený, občas pálí a jindy chutná spíš jako bramboračka s párkem.
Buřtguláš funguje tehdy, když pochopíte základ: správné suroviny na buřtguláš, práci s cibulí, tukem a paprikou a rozdíly mezi jednotlivými variantami. Jakmile toto zvládnete, uvaříte ho spolehlivě doma, na chalupě i na ohni.
FAQ – často kladené otázky
Co je to buřtguláš a čím se liší od klasického guláše?
Buřtguláš je jednoduché české jídlo z uzeniny a brambor, které se vaří rychleji než klasický guláš a používá jiné suroviny na buřtguláš.
Na rozdíl od hovězího nebo vepřového guláše se buřtguláš připravuje hlavně z uzeniny, brambor a cibule. Nevyžaduje dlouhé dušení masa, takže je hotový výrazně rychleji. Typická je i hutnější konzistence díky bramborám, které se částečně rozvaří a omáčku přirozeně zahustí. Buřtguláš je proto ideální jako rychlé, syté a levné jídlo pro běžné vaření.
Jaké suroviny na buřtguláš jsou úplně základní?
Základní suroviny na buřtguláš tvoří brambory, uzenina, cibule, paprika, česnek a tuk.
Bez těchto surovin už by nešlo o klasický buřtguláš. Brambory zajišťují sytost a hustotu, uzenina dodává chuť a tuk, cibule vytváří základ omáčky. Mletá paprika je klíčová pro barvu i chuť a česnek s majoránkou dotvářejí typické aroma. Ostatní přísady, jako fazole, houby nebo pivo, jsou už jen varianty.
Jaká uzenina je nejlepší na buřtguláš?
Na buřtguláš jsou nejlepší kvalitní špekáčky nebo buřty s vysokým obsahem masa.
Ideální je uzenina, která při vaření pustí chuť i tuk, ale nerozpadne se. Klasické špekáčky jsou sázkou na jistotu, dobře fungují i liberecké párky nebo domácí uzenina. Vyhněte se příliš měkkým párkům s nízkým obsahem masa, které se v guláši rozvaří a ztratí strukturu.
Jak vaříbuřtguláš Zdeněk Pohlreich?
Buřtguláš podle Pohlreicha staví na opečené uzenině, cibuli, paprice, smetaně a postupném zahuštění.
Zdeněk Pohlreich klade důraz na správně opečený základ, aby buřty zůstaly pevné a chuťově výrazné. Papriku krátce rozvoní, zalévá vařící vodou a guláš zjemňuje smetanou. Zahuštění řeší moukou rozmíchanou ve vodě až na závěr. Výsledkem je krémovější, výraznější verze, kterou detailně popisuje samostatný recept.
Je buřtguláš vhodný pro děti?
Buřtguláš pro děti ano, ale musí být upravený bez pálivého koření a s jemnější chutí.
Pro děti se používá méně uzeniny, ideálně kvalitní párek s vysokým obsahem masa, minimum papriky a žádné chilli. Chuť lze zjemnit přidáním cizrny nebo rozmixované brambory. Česnek a majoránku stačí přidat v malém množství. Taková verze je lehčí na trávení a přitom stále sytá.
Lze uvařit buřtguláš bez brambor?
Ano, buřtguláš bez brambor existuje a připravuje se hlavně z uzeniny, cibule a rajčatového základu.
Tato varianta je méně sytá, ale chuťově výrazná. Brambory se nahrazují sterilovanou paprikou, rajčatovým protlakem nebo kapiemi. Zahuštění zajišťuje tuk a redukce omáčky.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den, já vařím buřtguláš podle své maminky i babičky a smetanu tam nikdy nedávaly. Ale každý má přece své zvyky, své chutě, nikde není dáno, že dané jídlo musí být přesně takhle. Tak proč se kvůli tomu hádat?
Proč buřtguláš podle Pohlreicha chutná výrazněji než běžný domácí buřtguláš?
Buřtguláš podle Pohlreicha chutná výrazněji hlavně proto, že se buřty nejdřív opékají a paprika se přidává do horkého tuku, ne do studené vody.
Tím se uvolní aroma z buřtů, tuk přenese chuť papriky a guláš získá hloubku. V běžné domácí praxi se suroviny často jen zalijí vodou, což vede k ploché chuti bez charakteru.
Musí se buřty opravdu opékat, nebo je to zbytečné?
Ano, opečení buřtů je zásadní krok, pokud chcete guláš s plnou chutí a ne vodovou omáčku.
Při opečení se tuk z buřtů rozpustí a přenese kouřové a masové tóny do celého jídla. Bez tohoto kroku buřtguláš chutná spíš jako bramborová polévka s pár kolečky uzeniny.
Kdy přesně přidat mletou papriku, aby nezhořkla?
Mletá paprika se musí přidat až na opečené buřty a cibuli a hned se zalít horkou tekutinou.
Pokud papriku necháte na tuku příliš dlouho nebo ji zalijete studenou vodou, ztratí barvu a může zhořknout. Správné načasování je jeden z největších rozdílů mezi povedeným a nepovedeným buřtgulášem.
Jaký typ buřtů je pro buřtguláš nejlepší?
Pro buřtguláš jsou nejlepší kvalitní špekáčky nebo poctivé buřty s vyšším podílem masa a tuku.
Levné buřty ztrácejí chuť, pustí vodu a guláš pak působí prázdně. Tuk je v tomto případě nositelem chuti, ne nepřítelem.
Jaké brambory jsou do buřtguláše nejvhodnější?
Ideální jsou brambory varného typu B, které částečně zahustí guláš, ale nerozpadnou se úplně.
Příliš moučné brambory guláš rozvaří, pevné typy naopak nepomohou s konzistencí. Správný typ brambor výrazně ovlivní výslednou strukturu.
Je nutné používat smetanu, nebo lze buřtguláš uvařit bez ní?
Smetana není povinná, ale v Pohlreichově verzi slouží k zakulacení chuti.
Bez smetany bude buřtguláš ostřejší a sušší. Pokud ji použijete, přidávejte ji až ke konci a jen tolik, aby chuť zjemnila, ne přehlušila.
Jak správně zahustit buřtguláš, aby nebyl těžký?
Buřtguláš se zahušťuje rozmíchanou moukou ve vodě a po malých dávkách.
Cílem není hustá kaše, ale lehce krémová konzistence. Přehnané zahuštění je nejčastější chyba, která zabije chuť i vůni.
Proč je buřtguláš druhý den často lepší než čerstvý?
Druhý den chutná buřtguláš lépe, protože se chutě propojí a usadí.
Paprika, cibule a buřty mají čas vytvořit jednotnou chuť. To je typické pro většinu gulášových jídel.
Lze buřtguláš podle Pohlreicha připravit předem?
Ano, buřtguláš je ideální jídlo na přípravu dopředu, protože ohříváním netrpí.
Jen je potřeba ohřívat ho pomalu a případně přidat trochu vody, aby se obnovila správná konzistence.
Než půjdeme dál, je dobré si ujasnit, kde se nejčastěji láme chleba. Rozdíly jsou malé na papíře, ale obrovské na talíři.
Postup
Klasický buřtguláš
Buřtguláš podle Pohlreicha
Buřty
Rovnou do vody
Nejdřív opečené na cibuli
Paprika
Přidána do studené tekutiny
Krátce do horkého tuku
Zahuštění
Hodně mouky
Jemné, podle potřeby
Chuť
Těžká, mdlá
Výrazná, čitelná
Rozdíly mezi běžným domácím postupem a tím, jak vaříbuřtguláš Zdeněk Pohlreich, jsou malé na pohled, ale zásadní v chuti.
Pokud chcete porovnat i klasickou verzi buřtguláše krok za krokem, najdete ji přehledně popsanou v
tomto hlavním receptu na buřtguláš.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.
Správně ,i já dávám do buřtguláše smetanu dodá jemnou a výraznou chuť. Me vnučky buřtguláš milují.
Mám dost kuchařek od pana Pohlreicha a každé jídlo které v nich je dokáže vysvětlit i člověku který neumí uvařit ani čaj aby udělal výborné jídlo.
Na Pohlreicha co se týká kuchyně nedám dopustit a smekam před ním.
Buřtguláš je modifikace klasického guláše, která vznikla z potřeby vařit s dostupnými surovinami. Základ tvoří uzenina, nejčastěji buřty nebo špekáčky, cibule, paprika a brambory. Právě kombinace uzeniny a škrobu z brambor vytváří přirozeně hustou a sytou chuť.
Z praxe vím, že buřtguláš se často podceňuje. Lidé ho považují za „rychlovku“, ale právě proto vznikají chyby. Když se uspěchá cibule, spálí paprika nebo se použije nekvalitní uzenina, výsledek je mdlý nebo hořký.
Velmi oblíbený je špekáčkový buřtguláš, který má výraznější chuť díky vyššímu obsahu tuku. Buřtguláš se přizpůsobuje prostředí – jinak chutná doma na sporáku, jinak z kotlíku na ohni.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Buřtguláš patří mezi tradiční česká jídla, která se vaří podle chuti, zvyku i dostupných surovin. Základ z brambor, cibule a uzeniny je jednoduchý, ale nabízí obrovský prostor pro obměny – od jemné dětské verze až po výrazné varianty na pivu, s houbami nebo fazolemi. Díky tomu se buřtguláš hodí jak na rychlý oběd doma, tak na vaření v kotlíku na ohni nebo pro větší rodinu.
Ať už se inspirujete klasickým receptem, verzí podle Zdeňka Pohlreicha nebo některou z méně obvyklých variant, vždy platí jedno: dobrý buřtguláš stojí na poctivém základu, trpělivosti a ochutnávání v průběhu vaření.
Buřtguláš podle Pohlreicha není o tom, že by byl složitý. Je o tom, že víte, kdy ubrat, kdy přidat a kdy už do hrnce nešťourat. Když respektujete suroviny a postup, odmění se vám chutí, která dává smysl.
Buřtguláš není o receptu. Je o citu. A ten si u plotny postupně vypěstujete.
Buřtguláš se může vařit na mnoho způsobů.
Základní poctivý postup bez úprav a variant najdete také v
hlavním článku o buřtguláši
,
tento text se soustředí hlavně na kuchařskou techniku a styl Zdeňka Pohlreicha.
Fazole bílé se hodí na různé typy pokrmů, vzhledem k jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, který se hodí do polévek, chilli con carne a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole pinto jsou středně velké strakaté fazole, velmi oblíbené v italské kuchyni. Vaří se 1,5–2 hodiny.
Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. Vaří se přibližně 1 hodinu.
Fazole černá má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. Vaří se 1,5 hodiny.
Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. Vaří se 0,5–1 hodinu.
Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. Vaří se 1–1,5 hodiny.
Fazole lima, fazole měsíční, pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám.
Fazole fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější.
Fazole borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky minestrone.
Fazole canellini mají středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku.
Fazole appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pocházejí z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech.
Fazole bostonské, tzv. perličky, jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení bakedbeans, ve Francii na cassoulet.
Fazole vigna čínská, dlouhatec čínský, je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA.
Fazole adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť.
Fazole mungo, urdu, nebo také urid, je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny, prodávaná po úpravách má barvu žlutou.
Fazole můra pochází z Indie a její boby jsou velmi odolné proti vysychání.
Fazole křepelčí mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami, takže připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se.
A co vy? Jaké máte rádi fazole a recepty z nich? Podělte se o ně.
Nejčastější chyby při vaření buřtguláše a jak se jim vyhnout
Buřtguláš má pověst jednoduchého jídla, ale právě proto se na něm dělá nejvíc chyb. Ne proto, že by byl složitý, ale proto, že se u něj vaří bez přemýšlení. Když si tyhle chyby pohlídáte, máte z poloviny vyhráno.
Chyba
Co se stane
Jak to řeší Pohlreich
Buřty bez opečení
Guláš je mdlý a vodový
Buřty vždy krátce opeče, aby pustily chuť
Paprika zalitá studenou vodou
Bledá barva, žádná hloubka chuti
Paprika přijde do horkého tuku a hned se zalije
Příliš mnoho mouky
Těžký, ulepený guláš
Zahušťuje jen tolik, aby držela struktura
Vaření „na plný kotel“
Rozvařené brambory, rozbitá chuť
Mírný var, žádné zběsilé bublání
Teď zbystřete: pokud máte pocit, že se vám buřtguláš pokaždé „nějak nepovede“, téměř jistě děláte jednu z těchto chyb. Nic víc v tom většinou není.
Buřtguláš je zrádný právě tím, že vypadá jednoduše. Spousta lidí má pocit, že se nedá pokazit, a tak vaří bez přemýšlení. Výsledek je pak často těžký, moučný a chuťově plochý.
Z mé zkušenosti je největší problém v tom, že se všechno hází do hrnce najednou. Buřty se neopečou, paprika se spálí nebo naopak utopí ve vodě a mouka se použije jako záchrana místo jemného doladění.
Jak na to: buřtguláš podle Pohlreicha krok za krokem
Tenhle postup není složitý, ale vyžaduje pozornost. Když dodržíte pořadí a teplotu, odměnou vám bude buřtguláš, který chutná vyváženě hned po dovaření a ještě lépe druhý den.
Opečení cibule a buřtů
Ve větším hrnci rozehřejte olej a cibuli zpěňte do sklovata, ne do hněda. Přidejte nakrájené buřty, osolte, opepřete a nechte je krátce opéct, aby pustily tuk a chuť.
Paprika a zalití
K opečeným buřtům přidejte sladkou i pálivou papriku, rychle promíchejte a během několika vteřin zalijte vařící vodou. Paprika nesmí zčernat, jinak zhořkne celý guláš.
Brambory a česnek
Přidejte nakrájené brambory a česnek rozetřený se solí. Vařte mírným varem zhruba 10–15 minut, dokud nejsou brambory měkké, ale nerozpadlé.
Smetana a dochucení
Do hotového základu vlijte smetanu, krátce provařte a dochuťte solí, pepřem a majoránkou. Smetana má chuť zakulatit, ne ji přebít.
Zahuštění
V hrnku rozmíchejte hladkou mouku s vodou na řídkou kašičku a po částech ji přilévejte do guláše. Vařte ještě pár minut, dokud nedosáhnete požadované konzistence.
Tady se to láme: zahušťujte pomalu. Jakmile to přeženete, zpátky už se to vrací těžko.
Tento přehledný postup vychází z běžné domácí praxe a shrnuje základní principy, které se opakují napříč všemi variantami buřtguláše.
Příprava surovin
Brambory vždy oloupejte a krájejte na zhruba stejně velké kostky, aby se vařily rovnoměrně. Uzeninu (buřty, špekáčky, párky) krájejte podle typu jídla – na kolečka, půlkolečka nebo kostky. Cibuli krájejte najemno, česnek připravte buď prolisovaný, nebo rozetřený se solí.
Základ na tuku
Na sádle, oleji nebo jiném vhodném tuku nejprve zpěňte cibuli dozlatova. Tento krok je klíčový pro výslednou chuť. Jakmile cibule začne vonět a lehce zlátnout, přidejte uzeninu a krátce ji opečte, aby pustila tuk a chuť.
Koření a paprika
Do opečeného základu přidejte mletou papriku, případně kmín nebo další koření. Papriku vždy jen krátce promíchejte, aby nezhořkla. V této fázi se vytváří typická chuť buřtguláše.
Vaření a zahuštění
Přidejte brambory, případně další suroviny jako fazole, houby nebo cizrnu. Zalijte vodou nebo vývarem tak, aby byly suroviny ponořené. Vařte do změknutí brambor. Hustotu regulujte přirozeně – rozvařením brambor, přidáním nastrouhané brambory, případně lehkým zahuštěním moukou nebo jíškou.
Dochucení a dokončení
Ke konci vaření přidejte česnek, majoránku, pepř a další dochucovadla. Vše už jen krátce provařte, ochutnejte a dolaďte sůl. Buřtguláš by měl být hutný, voňavý a chuťově vyvážený.
Pokud vás zajímá profesionální přístup, existuje samostatně zpracovaný postup Jak dělá buřtguláš Zdeněk Pohlreich. Tento styl klade důraz na opečení uzeniny, práci s cibulí a kontrolu konzistence.
V tomto článku se k tomuto stylu průběžně vracím a vysvětluji, kdy má smysl jít cestou restaurace a kdy zůstat u poctivé domácí klasiky.
