Škumpy jsou krásné v každém ročním období, na jaře a začátkem léta jsou svěže zelené, na podzim se jejich listy vybarví do exoticky červené barvy, a dokonce i v zimě je zdobí rudé dekorativní plody. Vyskytují se jako stromy nebo keře.
Rod škumpa
Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.
Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.
Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.
Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.
Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!
Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
K hubení stromů škumpa se obecně doporučuje kombinace chemických a mechanických metod ochrany s pečlivým zvážením bezpečnostních opatření vzhledem k toxické míze rostliny.
Chemická ochrana
Metoda odřezávání pařezu
Odřízněte kmen nebo stonky blízko země a ihned na pařez aplikujte registrovaný herbicid. Glyfosát (Roundup) a triklopyr jsou účinné herbicidy na zbavení se škumpy.
Injektáž do stonku
Vyvrtejte otvory do kůry a vstříkněte herbicid, přičemž zajistěte, aby byl aplikován do 15 sekund od vyvrtání.
Bezpečnostní opatření
Vždy si přečtěte a dodržujte pokyny na etiketě herbicidního produktu. Při manipulaci s herbicidy a jejich aplikaci používejte ochranný oděv, rukavice a ochranu očí, abyste zabránili kontaktu.
Mechanická ochrana
Odřezávání a odstranění Pokácejte strom nebo keř a poté opatrně odstraňte rostlinný materiál a řádně jej zlikvidujte, abyste zabránili kontaktu s toxickou mízou.
Odstranění kořenů Pokud je to možné, pokuste se odstranit kořeny, abyste zabránili opětovnému růstu.
Osekání Pravidelně sekejte nebo ořezávejte všechny nové výhonky nebo výhonky, které vyraší z kořenů.
Důležité informace
Míza škumpy je toxická a může způsobit vážné podráždění kůže. Při manipulaci se škumpou nebo při práci s ní používejte ochranný oděv, rukavice a ochranu očí. Veškerý rostlinný materiál, včetně uřezaných pařezů a větví, opatrně zlikvidujte, abyste zabránili náhodnému kontaktu s mízou. Škumpy mohou být odolné a k dosažení úplného odstranění může být nutné několik ošetření. V případě velkého zamoření nebo pokud se necítíte dobře při manipulaci se stromy sami, zvažte vyhledání odborné pomoci od služby zabývající se kácením stromů nebo terénními úpravami.
Chcete-li se zbavit blech, osprchujte se horkou vodou s mýdlem proti blechám, poté vyperte veškeré oblečení a ložní prádlo v horké vodě a osušte na vysoké teplotě. Chcete-li se zbavit zdroje zamoření, denně vysávejte koberce a nábytek, ošetřujte prostory s oblečením nebo vybavením permethrinem nebo repelenty EPA obsahujícími DEET. Aplikujte na kůži a vybavení a ošetřujte všechna domácí zvířata veterinárními přípravky proti blechám.
Jak sezbavit blechy na těle
Sprcha a mytí
Osprchujte se horkou vodou s použitím sprchového gelu nebo mýdla proti blechám.
Vyprání oblečení
Okamžitě vyperte veškeré oblečení, u kterého máte podezření, že je zamořeno, v horké vodě (alespoň 60 °C).
Sušení prádla
Máte-li elektrickou sušičku prádla, tak veškeré oblečení, ložní prádlo a ložní prádlo pro domácí mazlíčky vysušte na vysoké teplotě, abyste zabili všechny zbylé blechy.
Repelent
Na kůži použijte repelent proti hmyzu s látkami EPA s DEET, pikaridinem nebo IR3535.
Užívejte ošetřené vybavení
Ošetřete oblečení, boty a kempingové vybavení sprejem s obsahem 0,5 % permethrinu nebo si kupte předem ošetřené předměty.
Jak sezbavit blech v domácnosti
Ošetření domácích mazlíčků: Pokud máte domácí mazlíčky, ošetřete je proti blechám podle doporučení veterináře, abyste odstranili zdroj zamoření.
Čištění čalounění: Denně vysávejte všechny koberce, nábytek a podlahové lišty.
Praní ložního prádla: Perte ložní prádlo pro domácí mazlíčky a lidi v horké vodě.
Používání pastí: Nainstalujte komerční pasti na blechy nebo si vyrobte past na blechy s mycím prostředkem na nádobí, abyste pomohli snížit populaci.
Zvažte deratizaci: V případě silného zamoření kontaktujte profesionální firmu na hubení škůdců, aby ošetřila váš domov, protože volně prodejné roztoky mohou poskytnout pouze dočasnou úlevu.
Ošetření kousnutí blechami
Odolejte škrábání: Vyhněte se škrábání kousnutí, abyste zabránili infekci.
Škumpa koželužská (Rhus coriaria) je 2–5 m vysoký keř s rozkladitými větvemi, jejichž mladé letorosty jsou žlutobíle huňaté. Lichozpeřené listy se skládají z 11–15 vejčitých, pilovitých, na rubu huňatých lístků a mají hlavní řapík ke konci rozšířený v úzká křídla.
Drobné, zelenavé nebo špinavě bílé kvítky jsou směstnány do konečných hustých hroznů. Plody jsou suché peckovice a podobají se čočkovým zrnkům.
Škumpa koželužská má svůj domov v jižní Evropě, zejména ve Španělsku a Řecku, kde roste planě na skalách, ale také se zde pěstuje, protože její listy a mladé větve obsahují mnoho tříslovin. Mladé větvičky a listy se otrhávají a usušené přicházejí do obchodu buď celé, nebo rozdrcené, případně rozemleté na šedozelený prášek, který je výborný k vydělávání kůží. Nejvíce se spotřebuje ve Španělsku, kde takto vydělávají zvláště kůže kozí. Kromě toho škumpou barví také kůže na žluto. Nejlepší produkty ze škumpy se dovážejí ze Sicílie.
Vedle třísloviny poskytuje škumpa koželužská také kyselé plody (baccae sumachi), které se na Východě od dávných dob používaly proti průjmům a dávaly je místo koření do masitých jídel. Tmavě žluté, hedvábně lesklé dřevo ze škumpy používají umělečtí truhláři k vykládání nábytku.
Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.
Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.
Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.
Společným ukazatelem výskytu blech u zvířat je opakované škrábání a lízání srsti. Příčinou je činnost/pohyb blech a sání krve, které je zvířatům nepříjemné. Důkladné vyšetření zvířete a jeho srsti by tak mělo snadno odhalit výskyt blech. Lidé také mohou pociťovat svědivé kousnutí. Bohužel u člověka není vždy prokazatelné, zdali je pokousán blechou nebo jiným škůdcem. Při přítomnosti blech je možné spatřit několik znaků jejich výskytu. Tím základním jsou výkaly blech, které vypadají jak hrubý mletý pepř. Můžou se vyskytovat v posteli, na koberci, v pelechu či na jiných místech, kde převážně zvíře spí.
Jak na ně:
vyperte psí a kočičí pelechy;
nechte vyčistit sedačku nebo koberec;
vyperte ložní prádlo, pokud s vámi zvíře spí v posteli;
pořádně vyluxujte a vytřete obydlí dezinfekcí;
pořiďte zvířeti antiparazitární ochranu.
I při dodržení celého postupu se může stát, že bude třeba proces zopakovat. Proto doporučujeme mazlíčka stále sledovat, zda se nedrbe, a při hlazení nebo česání nahlédnout do kožíšku, jestli ještě nějakou tu blešku nenajdete. Jelikož blechy jsou mezihostitelem tasemnice, měli byste nechat psa i odčervit. Odčervení probíhá podáním odčervovací pasty nebo tabletky.
Pokud toto nepomůže, požádejte o pomoc profesionály. Jako prevenci proti blechám použijte ochucené tablety, které jsou nejnovějším trendem v ochraně psů a účinkují tři měsíce.
U dřevokazných brouků platí, že nejlepší ochranou je prevence, to znamená: dobře navržená stavba, kvalitní materiál bez známek přítomnosti škůdce, průběžné odborné kontroly a likvidace i malých ložisek napadení, co nejčastější větrání a zamezení vzniku zvýšené vlhkosti. Právě s vlhkostí ovšem v případě dřevokazného hmyzu nevystačíme tak spolehlivě, jako například u dřevomorky.
Jak poznáte, že se do vašich trámů dal červotoč? Brouk ve dřevě zanechává znatelné dírky, ze kterých se sype dřevěný prášek, který za sebou škůdce zanechal v chodbičkách spolu s trusem. V úplném tichu můžete červotoče dokonce i slyšet. Zvuk, který se ozývá při jeho ničení dřeva, se podobá chroupání. Aby se červotoč nedostal do dřeva, které hodláte použít na trámy, je dobré zbavit toto dřevo kůry.
Problém prevence proti dřevokaznému hmyzu spočívá v tom, že i dobře navržená, větraná a udržovaná konstrukce s běžným obsahem vlhkosti nabízí broukům příznivé podmínky pro život a rozmnožování. Zamezit jejich existenci by znamenalo snížit vlhkost hluboko pod deset procent, což je však za normálních podmínek těžko dosažitelné.
Proto u dřevokazného hmyzu více vystupuje do popředí potřeba preventivního chemického ošetření. To se dnes obvykle provádí současně jak pro houby, tak i pro hmyz. Efekt ošetření záleží na použitém přípravku a na způsobu aplikace. Nejjednodušším, ale také nejméně účinným způsobem aplikace je povrchový nátěr. Na rozdíl od mnoha dalších (a účinnějších) metod však jej lze aplikovat i dodatečně, tedy u hotových, nebo dokonce již napadených konstrukcí. Je velmi užitečné vědět, že charakteristická zelená barva namořeného dřeva má jen signální význam. Rozhodně tedy neplatí, že co je zelené, to brouk nežere – je nutné používat prostředky s příslušným osvědčením.
Dřevo napadené červotočem ztrácí svou soudržnost, proto je důležité se nejen zbavit daného škůdce, ale následně postižené místo napustit zpevňujícím roztokem. Podle rozsahu poškození je však někdy nutné zcela nahradit zničenou část materiálu. Je možné použít kupované preparáty chemického charakteru, ale i nejrůznější osvědčené domácí směsi.
Jednou z možností je nástřik provedený speciálním zařízením. Výrazně účinnější je však máčení nebo hloubková impregnace, která se provádí pod tlakem a při vyšší teplotě, kombinovaným působením přetlaku a vakua a podobně ve speciálních zařízeních (impregnačních kotlích). Tak lze ovšem ošetřit jen jednotlivé díly před stavbou. Všechna tato opatření nejlépe provedou autorizované firmy specializované na ochranu dřeva a dřevěných konstrukcí.
Odstranění plevele ze zámkové dlažby je dřina, které se snaží vyhýbat snad každý majitel domu. Ti zodpovědnější vědí, že použít k hubení plevele herbicid typu Roundup není nejsprávnější cestou ke zdravé přírodě. Raději tedy zvolte ekologické hubení plevele a trávy pomocí horké vody a kartáče.
Města při údržbě chodníků nasazují horkou vodu a páru, která je velmi účinná a používaly ji už naše babičky. Metropole si pořizují nejčastěji stroj Wawe Weed Control. Energie horké vody o teplotě 98 °C ničí buněčné struktury rostlin, a tak plevel mezi dlaždicemi mizí. Nadzemní části velice rychle odumírají a dochází také k oslabení kořenového systému, takže je odstranění nežádoucích plevelů dlouhodobé, přičemž se jedná o jednoduchý způsob, jak sezbavit plevele.
V domácích podmínkách postačí nahřát hrnec vody a plochu touto horkou vodou polít. Stejný účinek má i napařování, lze použít například parní čistič, který mnozí znají z televizních reklam a který má sloužit ke snadnější očistě domácnosti. V nouzi poslouží i napařovací žehlička.
Nejpracnější metodou je mechanické odstranění plevele. Nemusí to naštěstí vždy znamenat, že musíte kleknout na kolena a ručně vydloubávat jednu pampelišku za druhou. Postačí tenký kartáč na tyči, ošetřit plevel párou a následně spáry drhnout. Nejen že se zbavíte plevele, ale také posílíte svaly a spálíte kalorie.
To, že samotné spreje typu BioKill nepomáhají, se všeobecně ví, ale budete-li je kombinovat s vydatným luxováním minimálně 2x denně, můžete nad blechami vyhrát. Sáček je nutno po luxování vyhodit nebo dát do mrazáku. Do mrazáku se dá dát vše, co není možné prát, poté ještě zabalit do pytlů, vystříkat BioKillem a hermeticky uzavřít. Poslední nutností je dát zvířatům obojky, které odpudí blechy a znemožní jim rozmnožování. Věřte, že tato kombinace je po 2měsíční aplikaci velmi úspěšná.
Blecha lidská se množí velice rychle, zvláště v letních měsících, a tak záhy dochází přímo k invazi blech. Na domácnost a sklep je samozřejmě nejúčinnější pozvat si specializovanou firmu, která provádí dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, je ale také možné zkusit vyřešit situaci „svépomocí“. Jako nejlepší se jeví přípravek BioKill (je k dispozici velké pětilitrové balení), viz výše. Je vyzkoušený, neničí tkaniny ani barvy, takže není problém postříkat koberce, sedačku a prostory ve sklepě. V domácnosti může ublížit pouze rybičkám v akváriu, tam tedy nestříkat. Napoprvé je vhodné postřik opakovat po týdnu, pak několikrát po čtrnácti dnech. Věci ze sklepa je dobré spálit.
Silikon je jeden z nejčastěji používaných pomocníků všech kutilů. Každý muž by ho měl mít někde v dílně nebo v kufru s nářadím, protože se mu může hodit za všech okolností a pomoci s mnoha různými pracemi.
Silikon pomůže k utěsnění hran vany, umyvadla či sprchového koutu. Zabrání, aby voda zatékala, kam nemá. Když je nouze, dá se s ním i ledacos přilepit. Přitom jeho octový pach vyprchá a výsledná práce vypadá elegantně. Jenže bohužel není věčná.
A nelze aplikovat novou hmotu na starý silikon, respektive lze, ale to pak tuto opravu nemusíte dělat. Spáry je potřeba pečlivě a do posledního kousku zbavit starého silikonu. Toto je upřímně ta nejnáročnější věc. Zde je pár tipů. Začněte na kraji nebo v místě, kde je starý silikon poškozený, v některých místech se vám podaří odtrhnout celou část, někde bohužel jen malý kousek. Na stržení starého silikonu použijte nůž, dokonce se vyrábí speciální škrabky na starý silikon, s obojím to jde relativně dobře. Dejte si pozor, abyste nepoškodili ostatní spáry. Ve spárách nesmí zůstat žádné zbytky, jinak nový silikon nepřilne dobře a za chvíli budete mít stav stejný jako před opravou. Tudíž, zde je pečlivost opravdu namístě. S trochou úsilí a větší dávkou šikovnosti se vám odstranit starý silikon určitě podaří. Když je pryč ta největší vrstva silikonu, stačí ještě opatrně odstranit zbytky, které zůstaly v okolí anebo jako tenoulinká vrstvička pod původním silikonem. To se dá taktéž udělat nožem nebo speciální škrabkou, ale hrozí u toho značná možnost poškození dalších vrstev. Proto je vhodné vydat se posléze na cestu chemie.
Gelovým odstraňovačem silikonu buď můžete celý proces začít, anebo si takto vypomoci v samotném závěru. Pokud se nechcete dřít škrábáním nožem a bát se, že si poškodíte okolní materiály, zvolte chemii rovnou. Jedná se o tubičku s průhledným gelem, který stačí jen nanést na silikon, kterého se chcete zbavit. Výhodou gelu je, že funguje velmi rychle (silikon rozpustí už po deseti minutách od nanesení), nikam přitom nestéká, neničí nic okolo a ještě má obvykle nějakou celkem příjemnou vůni. Odstranit se jím přitom dají velké vrstvy, stejně jako i jen malé kousky. Po daném čase se vezme přiložená škrabka a veškerý nechtěný silikon se jí jednoduše seškrábne. A vše je hotovo skoro bez práce.
Odstraňovač silikonu je jednosložková tixotropní pasta, která chemicky odstraní zbytky vytvrzeného silikonového tmelu. Vhodná je pro odstranění vytvrzeného silikonu ze zdiva, dřeva, keramiky, kamene, betonu, skla, kovů, plastů. Její aplikace je naprosto jednoduchá, lze ji použít například na odstranění zašlých spár okolo van, umyvadel, WC a podobně. Odstraňuje i zabarvení přírodního kamene silikonovým tmelem. Nenapadá a neporušuje povrchy čištěných materiálů. Má minimální zápach. Nanáší se štětečkem, pasta se nechá 10 minut působit a poté se zbylý silikon seškrábe.
Chcete-li se zbavit nutrií, použijte kombinaci metod, včetně humánního odchytu živých nutrií s návnadami, jako je mrkev nebo batáty, a úpravy biotopu odstraněním husté vegetace a zlepšením odvodnění, aby byla oblast méně atraktivní. K ochraně specifických oblastí můžete také použít metody vyloučení, jako je zakopání pevných plotů. V případě silného nebo přetrvávajícího zamoření kontaktujte profesionální službu pro hubení divoké zvěře.
Odchyt
Návnada: K nalákání nutrií do pastí použijte návnady, jako je neloupaná mrkev, batáty, jablka nebo kůra z melounu.
Typy pastí: Používejte živé pasti s dvojitými dvířky nebo velké pasti na nohy (velikost č. 2 nebo č. 11).
Umístění: Umístěte pasti do vodních toků, rybníků a příkopů, kde jsou přítomny známky nutrií.
Denně kontrolujte pasti: Pasti kontrolujte každý den a s odchycenými nutriemi zacházejte opatrně.
Úprava biotopu
Odstraňte hustou vegetaci
Prořezávejte keře a houštiny, které nutriím poskytují úkryt a zdroj potravy.
Zlepšete odvodnění
Odstraňte stojatou vodu a zajistěte, aby byl váš pozemek dobře odvodněný, aby byl méně atraktivní.
Upravte břehy
Změňte sklon strmých břehů, aby byly méně vhodné pro hloubení nor nutriemi.
Oplocení
Nainstalujte ploty vysoké alespoň 90 cm a zakopané asi 30 cm pod zemí, aby se nutrie nedostaly do určitých oblastí.
Kontaktujte specialisty
V případě velkých populací nebo přetrvávajících škod volejte profesionální službu na ochranu před divokou zvěří. Mají školení, nástroje a znalosti k bezpečnému a účinnému odstranění nutrií.
Důležité informace
Bezpečnost
Nutrie mohou být agresivní a přenášet nemoci, proto se vyhněte přímému kontaktu a odstraňování nechte na vyškolených odbornících.
Toto onemocnění často způsobuje žloutnutí listů révy. Nemoc může mít různou povahu. Při nedostatku železa nebo při pěstování rostliny v tvrdé černé půdě s nedostatečnou propustností kyslíku se začíná rozvíjet neinfekční chloróza.
Neinfekční chloróza
Listy postupně ztrácí jas (nejprve žloutnou okraje a poté celý list). Chcete-li zachovat rostlinnou hmotu neporušenou, musíte provést následující opatření:
pravidelně postřikovat větve roztokem obsahujícím síran železitý;
hnojit půdu síranem železnatým;
ošetření přípravky na bázi železa;
zajištění správného provzdušnění půdy.
Infekční chloróza
Vzhled žlutých žilek naznačuje infekční chlorózu, ke které dochází v důsledku infekce rostlin. Zbavit se nemoci je téměř nemožné, proto se nemocné keře vykopávají a pálí, aby se vinice zachránila. Pokud si problému nevšimnete včas, můžete přijít o celou plantáž.
Edafická chloróza
Vlivem extrémních povětrnostních podmínek a také náhlých změn teplot vzniká edafická chloróza. Stres, který rostlina zažívá, oslabuje imunitní systém. Onemocnění poznáte podle hnědých skvrn.
Houby
Plísňové infekce mohou také způsobit žluté listy.
Příznaky peronospory (padlí) jsou bílé skvrny, které nakonec zčernají a ztenčují list. Infekce postihuje nejen listy, ale i květy a plody. Chcete-li se zbavit houby, používají se osvědčené praktické prostředky: Keře jsou ošetřeny roztokem s přídavkem jódu, manganu a sody; Po dešti se listy posypou popelem ze dřeva. Pokud ještě bobule nejsou plně vytvořeny, můžete použít hotové chemické sloučeniny, které lze zakoupit v každém zahradním obchodě. Chřadnutí zasahuje i kořenový systém. V důsledku toho rostlina nedostává dostatek výživy a začíná deformace. Pokud je tato choroba zjištěna, musí být nemocné výhonky odstraněny a zlikvidovány. Pokud si houby nevšimnete včas, rostlina za 2 sezóny zemře. Padlí (Oidium) napadá nadzemní část rostliny. Nejprve se na listech objeví bílý povlak, poté se barva listů změní ze zelené na žlutou. To způsobí, že listy nakonec uschnou. Nemocné keře se ošetřují během sezóny. Odstranění výhonů by mělo být prováděno za teplého počasí, aby teplota vzduchu byla alespoň 20 stupňů. Zásah probíhá ráno.
S alternariózou se můžete vyrovnat pomocí hotových chemických sloučenin (Skor, směs Bordeaux, Rapid Gold, Quadris) nebo pomocí lidových receptů (mléko, roztok hypermanganu, jedlou sodou a dalšími možnostmi). Tato infekce je často označována jako onemocnění horkého klimatu.
Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:
svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.
Škumpa polokřídlá (Rhus semialatum Murr.) je keř nebo stromek s velikými lichozpeřenými listy, jejichž hlavní řapík se v hořejší polovině křídlatě rozšiřuje a vejčité pilovité lístky jsou na rubu pokryty plstí. Drobné květy tvoří bohatá latovitá květenství. Plody jsou kulovité, posléze suché, drobné peckovice.
Domovem škumpy polokřídlé je východní Indie, Čína a Japonsko. Na jejích listech tak žijí mšice čínské, které vysávají z listů a řapíků mízu a jsou příčinou toho, že se na těch místech, kde byly listy nabodnuty, vytvoří časem duté, až 7 cm dlouhé tupé rohy a jemnou šedou plstí pokryté hálky neboli galesky, obsahující přes 50 % třísloviny. Tyto hálky se využívají v barvírnách, v koželužství, na výrobu inkoustu i na výrobu taninu, a tak se s nimi obchoduje – říká se jim „čínské duběnky" (gallae chinenses), ve východní Asii je nazývají fuši nebo gobaiši. V čínském lékařství se hálky využívaly i jako prostředek proti průjmům.
Škumpa vlasatá (Cotinus coggygria) je okrasný polokeř spadající do stejné skupiny jako škumpa orobincová. Její hlavní předností je však fakt, že se nejedná o invazivní druh a nezaplevelí nám celou zahradu. Pochází z jižní Evropy, Ruska a Číny a dorůstá maximálně 5 metrů. Svým vzhledem je však od škumpy orobincové odlišná, listy mají podobný tvar jako listy lísky, ale jsou tmavší a hladké. Květy mají až třicet centimetrů, podle odrůdy jsou bíložluté nebo načervenalé barvy. Rostlina je velmi nenáročná a roste téměř všude. Na podzim se také nádherně zbarvuje.
Škumpa vlasatá je poměrně odolná dřevina, která nemá zvláštní nároky na pěstování. Vysazujeme ji nejlépe na podzim do hlinitopísčité, dobře propustné a mírně vápnité zeminy. Je-li bohatá na živiny, nepotřebuje škumpa žádné přihnojování. Zálivkou šetříme, vhodnější je menší přísušek než zamokřená půda. Zimy u nás tato škumpa dobře přežívá, a pokud namrzne, poškozené výhony na jaře odřežeme a keř znovu obrazí. Prutovité větve mohou za sezonu dosáhnout až metrové délky. Protože však kvetou na dvouletém dřevě, není vhodné je každým rokem seřezávat. Chceme-li keř tvarovat, pak jen opatrně a po částech, abychom se nepřipravili právě o dekorativní vlasy, pro které škumpu pěstujeme. Jinak řez snáší dobře a obráží spolehlivě, díky čemuž si můžeme vytvarovat i pro menší zahrady přiměřeně velký keřík s kompaktní korunou.
Škumpa vlasatá je nejen vhodná jako dekorativní dřevina do zahrad, kde ji pěstujeme nejlépe jako solitéru, ale hodí se i k řezu – svými pestrobarevnými listy a „vlasy“ obohatí nejrůznější květinová aranžmá. Průmyslově se pěstuje k výrobě třísloviny, na kterou jsou její listy bohaté. Dřevo, které má žloutkově žlutou barvu, využívají řezbáři k tvorbě šperků, dekorací a k výrobě dýh pro intarzie.
