Maliny, ty sladké červené plody z lesa, jak si je namnožit, aby nám plodily i na naší zahradě?
Pěstování rostliny
Pěstitelé na malinách oceňují hlavně jejich jemnou chuť, ale jejich pěstování nemusí být vždy úspěšné. Maliníky totiž nelze pěstovat kdekoliv, vyžaduje určité prostředí, v jiném se mu nedaří. Navíc ho ohrožují různá onemocnění, která obvykle na rostlině způsobují trvalá poškození. Maliníky navíc nedávají zas tak velké množství ovoce, a tak řada zahrádkářů má dojem, že se pěstování této rostliny příliš nevyplácí.
Naopak mezi výhody maliníků patří nízká pořizovací cena, a vysoká poptávka po plodech.
Maliník má životnost až 15 let, jestliže mu ji nesníží nějaké onemocnění. Úroda může být u maliníku už druhý rok po zasazení rostliny. Nejvyšší produkci má maliník obvykle pátý rok.
Maliníkům se nejvíce daří na vlhké, humózní a propustné půdě, která je dobře odvodněná. Pro maliník je důležité, aby půda nebyla příliš suchá, ale ani příliš vlhká. Vhodné je ho pěstovat na chladných, stinných místech, třeba u zdi, nebo pod stromy.
Rostlinám je potřeba zajistit oporu, třeba i formou drátu, k němuž se plodné výhony uváží.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Maliník obecný neboli ostružiník maliník je keř se vzpřímenými, později převislými výhony, vyskytující se v celém mírném pásmu. Roste divoce ve volné přírodě, na zahradách se pěstují vyšlechtěné odrůdy jednoplodící či remontující (plodí dvakrát ročně). Jeho plody – maliny – jsou souplodím peckovic na květním lůžku.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá obvykle do výšky 2 m, barva listů je zelená, květy nápadné růžové nebo červené. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Meruzalka krvavá je nízký hustý keř s laločnatými a zubatými lístky, přirozeně roste na západním pobřeží Severní Ameriky. Na jaře rozkvétá hrozny červeno-růžových květů. Je velmi odolná a hodí se i do vyšších poloh. Její plody jsou jedlé, ale mají mdlou chuť.
Jedná se o keř dorůstající až do výšky 6 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé, růžové až fialové. Má rád polostín.
Ostružiník křovitý neboli obecný je samosprašný trnitý keř s chutnými plody velkými až dva centimetry. K druhu ostružiník křovitý se u nás řadí zhruba stovka dalších druhů, které se vzájemně kříží. Jsou pro ně typické nekvetoucí dřevnaté prýty a plodné bylinné prýty. Listy mají různou velikost i tvar a mohou být lysé nebo chlupaté. Vyšlechtěny byly i beztrnné odrůdy.
Tento u nás oblíbený keř dorůstá obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu polostín.
Rybíz černý je beztrnný keř, jehož listy i plody jsou na rozdíl od rybízu červeného či bílého velmi aromatické. Černé bobule mají vysoký obsah vitamínu C. Na zahradách a v sadech se pěstují různé vyšlechtěné odrůdy, v menší míře roste rybíz černý i divoce.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé nebo červené. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Josta je beztrnný keř, kříženec černého rybízu a angreštu (květy černého rybízu byly opyleny pylem z květů angreštu). Vyšlechtěn byl roku 1977, v současnosti existuje několik kultivarů. Plody mívají různou barvu, velikost i chuť – záleží na původním kultivaru. Svým tvarem a velikostí se listy josty podobají spíše rybízu.
Ve svém příspěvku RZIVOST OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majda.
Na rez ostružinovou jsem našla toto:
Rez ostružinová (Kuehneola uredinis, syn. Kuehneola albida) napadá ostružiny i maliník. Na jaře se na letorostech objevují fialovočervené zduřeniny. Rez ostružinová přezimuje v infikovaných výhonech, šíří se za deštivého počasí. Mechanicky můžete silné napadení omezit včasným odstraněním všech napadených výhonů, nejlépe již při rašení. Potíže často způsobuje blízkost dalšího ohniska rzi. Ideální v takovém případě je, aby ošetření porostů věnovali zvýšenou pozornost i sousedé.
Preventivní postřiky ohrožených ostružiníků se aplikují krátce po vyrašení rostlin (aspoň 2x v desetidenních intervalech). V seznamu registrovaných přípravků zatím nejsou proti rzi ostružinové uvedené žádné přípravky. Zahraniční odborná literatura doporučuje přípravky na bázi bitertanolu (Baycor 25) a mancozebu (Dithane DG NeoTec).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana Voštová.
Děkuji něco podobného jsem už také našla. Na začátku bylo vše v pořádku a i roky předtím. Objevilo se to až letos a ne na začátku ale spíš na konci. I když jsem si mohla nevšimnout. Je tam stále obrovské množství plodů ale nejspíš již nedozrají, podle toho co jsem zjistila. Budu asi muset vše ostříhat a co bude měně napadené ošetřit. Snad nepřijdu o vše. Děkuji za info.
Maliník se sází nejlépe na podzim, při jarní, zvláště pozdější výsadbě totiž sazenice špatně zakořeňují a vytvářejí slabší rostliny. Rostliny maliníku se vysazují ve sponu 2,5 až 3,0 nebo 0,3 až 0,6 m. Sázíme o dva až tři centimetry hlouběji, než původně rostly. Obecně je méně škodlivé o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají. Při sázení dbáme zvýšené opatrnosti, abychom nevylámali adventivní pupeny na bázi výhonu a na kořenech. Kořenové sazenice (část kořínků) maliníku se sázejí vodorovně do hloubky osm až deset centimetrů. Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.
Vzpřímené odrůdy se mohou pěstovat bez drátěnky, ostatní na drátěnce. U všech odrůd dáváme spíše přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň.
Většina odrůd maliníku se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, v dalším roce se rozvětvují a přinášejí plody. Některé odrůdy maliníku plodí již začátkem podzimu na letošních výhonech (výhony vyrostlé od jara) a podruhé v červenci následujícího roku.
Jelikož dosahují výhony maliníku vzrůstu 130 až 170 cm a jsou celkem křehké, je třeba každý maliník přichytit k opěrnému systému, aby bylo pěstování maliníku efektivní. Pouze některé stáleplodící odrůdy jsou životaschopné bez opory pro maliny. Pokud máte na zahrádce jen jednu rostlinu, postačí ukotvit stabilní kůl o výšce cca 150 centimetrů a větve k opoře přivázat.
Maliny kvetou až kolem druhé poloviny května a neohrožují je tak jarní mrazíky. Po 35 až 40 dnech se z květu stává lahodný plod připravený ke sklizni a vy si tak můžete vychutnat zaslouženou odměnu, kterou přináší pěstování maliníku. Období sklizně trvá přibližně 3 až 4 týdny. Maliny kvetou i dozrávají postupně. V případě sucha se malinovník vyplatí zalévat před dozráním malin, aby plody dosáhly maximální velikosti.
Pojmem malina je myšlen plod ostružiníku maliníku. Maliny patří k lesnímu ovoci.
O maliníku víme, že je původní evropskou a asijskou rostlinou. Zajímavé je, že podle všeho neměl maliník pro lidi velký význam až do 19. století. Proto se o něm neobjevují výrazné zmínky v historických písemnostech. V sedmnáctém století se zdokumentovaly některé existující odrůdy, a v dalších dřívějších dokumentech se vyskytují ještě některé zmínky o maliníku, jeho plody jsou ale popsány jako kyselé, a tím pádem pro lidi nezajímavé.
Je velmi pravděpodobné, že maliník se ale do zahrad dostal již před devatenáctým stoletím. Stačilo, aby si lidé přinesli proutky této rostliny z lesů do svých zahrad (stejně tak se do domácností dostaly i plané lesní jahody).
Maliník se množí odnožováním ze spících pupenů na kořenovém krčku a na kořenech. K rozmnožováním malin se obvykle využívají výmladky a kořené řízky. Výmladky jsou myšleny výhony, které přirozeně vyrůstají z kořenů blízko povrchu země (těchto výhonů vyrůstá často větší množství, a proto bývají kořeny maliníku poškozeny). Výmladky je potřeba oddělit a vykopat lopatou nebo rýčem od kořene.
Evropské odrůdy maliníku tvoří ve velkém množství porost kořenových výmladků, které se dají lehce použít k sadbě dalších keřů této rostliny. Nejvíce výmladků mají keře ve věku 4 – 5 let. Kromě věku má na množství těchto výhonů vliv i vlhkost půdy, živiny, ošetřování keřů. Méně odnoží je i přes léto, kdy je sucho. Zároveň je horší i jejich kvalita. Kvalitu a množství výhonů ovlivňuje i nedostatečné (špatné) hnojení a ošetření rostliny. Ideální je, když dopředu víme, že z určitého keře budeme chtít jednou brát výmladky, usadit tento keř na místě, které je dopředu hnojené chlévskou mrvou, ve vlhké půdě. Takovou to rostlinu, kterou pěstujeme hlavně pro budoucí kvalitní výmladky, nazýváme matečnicí. Výmladky během roku ukončí svůj vzrůst, pak se vyjmou na podzim z půdy. K tomu je dobré použít ideálně rýč. Jestliže vykopané odnože chceme sázet až na jaře, musíme je na zimu uložit na chráněném místě.
K odebírání řízků a výmladků je lepší vybírat mladší keře, ti mají totiž větší sílu, navíc je větší pravděpodobnost, že maliník netrpí žádným onemocněním.
Ostružiníkový maliník se dá rozmnožovat i hříženci. Vymezujme matečný oddíl rostlin, kolem ní pak vyhloubíme na jaře rýhy hluboké asi 5 cm. do rýh pak zahrneme mladé výhony, ty ještě k zemi upevníme dřevěnými háčky. V okamžiku, kdy se u ohnutého výhonu objeví kořínky, musíme nahrnout zeminu tak, abychom ale nezasypali listy. Další rok pak zakořeněné letorosty už mají na podzim pěkné výhony, které je možné dobývat a vysadit na jiné trvalé místo.
Ostružiník maliník je snadno poznatelný, jeho listy jsou vícečetné (3-7) a lehce chlupaté. Květy mají bílou barvu, jsou oboupohlavné, pětičetné, pravidelné. Plod je tvořený drobounkými kuličkami červené barvy. Rostlina kvete od května do července. Odrůdy maliníku se mohou dělit na jednou plodící, dvakrát plodící.
Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule.
Stáleplodící maliník plodí na jednoletých výhonech. Rozkvétá na vrcholových částech dřevnatícího letošního výhonu v srpnu a plody dozrávají od poloviny srpna až do prvních mrazíků. Tyto odrůdy jsou vhodné do každé zahradní půdy. Tento druh hnojíme kompostem či odleželým hnojem. Tato odrůda je plně mrazuvzdorná. Plody jsou velké, červené, s navinulou chutí a velice příjemnou vůní. Sklizňové období končí v polovině října. Ideální je rostlinu sázet na slunečné stanoviště, je vhodná doplňková závlaha v letních měsících. Pro kvalitní sklizeň se doporučuje pěstování pouze jednoletých výhonů, které je nutné po odplození odstranit. Seřezáním maliníku předejdete napadení houbovými chorobami.
Vzpřímeně rostoucí odrůdy se pěstují v řadách, podobně jako maliník. Dvouleté odplozené výhony se po sklizni nebo až na jaře u země odstřihnou, silné jednoleté rostliny se zkracují na jaře o třetinu délky, jejich obrost na 1–3 pupeny. Slabé jednoleté výhony se v létě odstraňují. Plazivé odrůdy se zkracují na jaře asi na 2 m a vyvazují se k drátěnce. Jejich postranní obrost se v létě zkracuje asi na 40 cm. Protože jsou méně mrazuvzdorné, musí se v polohách s většími zimními mrazy výhony na zimu sundat z drátěnky a položit na zem, aby byly přikryty sněhem nebo chvojím.
Každý stromek potřebuje sestříhat podle jeho aktuálního stavu, nelze tedy určit univerzální návod pro všechny. Inspirací, jak ostříhat právě tu vaši ryngli můžete získat z obrázků s naznačenými řezy, které uvidíte zde: diagramy řezu ryngle. Pokud se chystáte ostříhat přerostlou zanedbanou ryngli, tak se podívejte na schémata řezu zde: řez staré ryngle.
Kdo dává přednost videu, můžete so podívat na seznam videí, která názorně ukazují jak ostříhat ryngle, můžete vidět tady: jak ostříhat ryngle vide návody.
Pokud chcete video návody jen v češtině, tak můžete zkusit štěstí tady: řez ryngle česky.
Máta vyniká svou rozmanitostí jak do barvy, tak množstvím odrůd a druhů a má příjemnou výraznou vůni. Kvete červenofialově od července do září a její výška se pohybuje kolem 30–60 cm a šířka je kolem 0,5 m. Má ráda polostinné až slunné stanoviště a její trs je vzpřímený a bujně rostoucí. Musí se pravidelně zalévat, ale nesmí být přemokřena. Průběžně se sklízí mladé listy na čaj, na podzim je nutné sestříhat ji celou. Lze ji pěstovat v květináčích. Nejvhodnější je propustný, hlinitopísčitý substrát. Pravidelně ji zalévejte odstátou vodou do misky a přihnojujte ji. Je nenáročná, až se rozroste, téměř o ni nemusíte pečovat. Čerstvé listy máty lze sklízet celé léto. Nať se doporučuje stříhat těsně před květem a v odpoledních hodinách, to obsahuje nejvíce silic. Množí se buď částmi rostlin, rozdělením kořenů či ze semen. Nejpříhodnější doba pro vysazení je na jaře (březen, duben) či na podzim (září). Na zimu ji umístěte na světlé místo, kde bude minimálně 10 °C, a omezte zálivku.
Mezi nejznámější keře s červenými listy patří javor, dřišťál, tavola či blýskavka. Na následujících řádcích se o nich něco málo dozvíte.
Javor dlanitolistý
Jde o velmi dekorativní, široce rozložitý keř, který je obdivován kvůli svým hluboce členěným listům, jež se na podzim nádherně vybarvují do různých odstínů červené až oranžové. V dnešní době se tento kultivar pěstuje na různých velikostech kmínků. Doporučuje se jako solitér do předzahrádek nebo na vřesoviště.
Vyžaduje kyselou, humózní a dobře propustnou půdu. Vhodným stanovištěm je polostín, nejlépe takový, aby byla rostlina chráněna před poledním a odpoledním úpalem. Snese vlhké, ale v žádném případě podmáčené stanoviště. Mladé rostliny chraňte před zimními mrazy.
Dřišťál je 1,5 až 2 metry vysoký červenolistý keř, který se na podzim obvykle obsype spoustou červených plodů, které nejsou jedovaté. Hodí se do živých plotů a plůtků, je možné jej vysazovat do skupin či jednotlivě, poroste i na suchých stráních či okrajích zahrad a skalek. Lze jej formovat řezem.
Je opadavý keř, který dorůstá do výšky kolem 2 metrů. Výšku lze omezit řezem. Tavola je ozdobná právě výrazným zabarvením listů. Vyjímá se zvláště v kombinaci s rostlinami se zelenými nebo žlutými listy. Květy tavoly jsou drobné, narůžovělé a objevují se v červnu. Tento keř prospívá na slunci nebo v polostínu v živné půdě (nesnáší silně vápenitou půdu). Ve stínu nebude vybarvení listů tak intenzivní.
Tento stálezelený keř dorůstá do výšky 3 až 4 m a vytváří hustý keř. Jeho listy jsou nejkrásnější asi v období rašení, kdy má tato odrůda rašící listy sytě vínově červené a barva postupně přechází přes bronzový odstín až do tmavě zelené. Rostlině přirůstají nové listy v nepravidelných intervalech až do podzimu, takže je keř zajímavý neustále. Drobné bílé vonné květy jsou uspořádané v latách a vykvétají v průběhu května.
Blýskavce vyhovuje vlhká, živná a humózní půda, ideálním stanovištěm je polostín. Vyžaduje dostatečnou zálivku, a to i v zimě, pokud nemrzne. Chraňte ji před zimními mrazy, ale když omrzne, není problém ji na jaře výrazně sestříhat, bohatě vám zase obrazí. Blýskavka je vhodná do skupinové výsadby, ale hodí se i do živých plotů. Roste poměrně rychle a kompaktně, a jak jsme již zmínili, po případném namrznutí i řezu dobře regeneruje.
Na jaře muškáty ostříháme podle oček (to už jsou viditelné nové výhonky), ostatní přerostlé výhony sestříhneme na délku 15–25 centimetrů. Z odstřihnutých výhonů pak můžeme nařezat asi deseticentimetrové řízky, ze kterých si lehce vypěstujeme nové rostliny. Řízky zasadíme do písčito-kompostového substrátu, kde při mírné zálivce velice rychle zakoření. Substrátem plníme hlubší kořenáčky o průměru 6–8 cm. Na dně nesmí chybět drenážní otvor. Do každého kořenáčku zapíchneme vždy po jednom řízku. U starých rostlin je dobré sestříhat kořeny a zasázet je také do nádob. V době od konce jara do začátku podzimu je nutné pravidelné přihnojování.
Muškáty lze na zimu vyrýt ze země, lehce otřást hlínu, zabalit kořeny do novin (balit muškáty tak po 5 kusech), svázat provázkem a zavěsit do sklepa na světlé místo. Na jaře muškáty ostříhat podle oček, už jsou vidět nové výhonky, sestříhat kořeny, případné uschlé úplně. Na jeden den ponořit kořeny do vody a pak zasadit. Samozřejmě buď do záhonu, nebo do truhlíku a hnojíme. Je nutná teplota do 6 °C.
Nebo i s truhlíky přenést domů a nezalévat. Rostliny přezimujeme ve světlé, chladné místnosti (5 až 10 °C). Zaléváme velmi málo. Na jaře rostliny vyjmeme, hluboce seřízneme a přesadíme do truhlíků s novou zeminou. Pokud nemáme možnost pelargonie přezimovat, je lepší koupit na jaře nové silné rostliny.
