Pletení z papíru není až tak složité, jak se na první pohled může zdát, nejprve je potřeba přichystat si vše potřebné a pak vytvořit ruličky.
Připravíme si tyto pomůcky: Staré noviny (Dnes, Deník, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Zlaté stránky), špejle, pletací drát, slabé dřevěné tyčky, lepidlo (tuhé a Herkules), nůžky, odlamovací nůž, igelit (jako podložku proti zašpinění stolu), kartonové krabice, plastová trubička (na pletení otvorů), kolíčky na prádlo, pravítko, tužka, metr, barvy, štětec, rozprašovač (k nanášení barvy), lak (vodou ředitelný nebo lodní).
Motání trubiček: Ruličky vytvoříme z tenkého papíru. Nejvíce se na ně hodí papír ze Zlatých stránek, novin, letáků a různé slabé papíry. Čím menší má papír gramáž (čím je tenčí), tím jemnější budete mít ruličky. Tyto papíry se hodí spíše na menší výrobky. Z papírů s vyšší gramáží jsou ruličky tužší a jsou lepší na větší výrobky nebo na osnovní ruličky. Plete se z neplněných a nelakovaných papírů (z barevných lakovaných letáků se špatně plete a nedrží na nich barva). Doporučuje se plést jeden výrobek vždy z jednoho typu papíru. Nejprve si nastříháme stránku na proužky široké asi 7 cm. Noviny můžeme stříhat naležato – docílíme tak delších pruhů a tím i delších ruliček. Dále potřebujeme špejli, okolo které budeme plést ruličku, a lepidlo. Nejprve si roh pruhu papíru přetřeme lepidlem (někomu může vyhovovat potřít lepidlem papír až poté, co namotá ruličku). Špejli položíme přes protější okraj pruhu novin, než jsme lepili, asi na 45° (podle úhlu budeme mít různou délku a tuhost ruličky). Přeložíme roh papíru přes špejli, prstem přisuneme papír ke špejli a špejli začnete válet po papíře, dokud na ni nenamotáme celý pruh papíru. Lepidlo nám ruličku udrží pohromadě. Rulička se bude mírně rozšiřovat, to je správně. Špejli vytáhneme a použijeme na motání nové ruličky. Pro rychlejší motání a menší spotřebu lepidla můžeme vyzkoušet polepování více pruhů papíru najednou. Dáme na sebe 10–15 pruhů, které posuneme vždy o malý kousek (asi 0,5 cm). Takto poskládané papíry přetřeme lepidlem v tubičce nebo Herkulesem. Nesmíme jich však natírat moc, nebo nám lepidlo mezitím zaschne. Delšího pruhu docílíme i tím, že slepíme dva pruhy kratší stranou k sobě. Ruličky se napojují tak, že vezmeme novou ruličku, užší konec namočíme v trošce lepidla a zasuneme ho do ruličky, kterou již pleteme, nebo do osnovní ruličky. Stačí opravdu jen malinko lepidla. Při větším množství se mám může rulička trochu rozmočit a půjde špatně zasunout (někdo plete, aniž by používal lepidlo). Pokud bude nová rulička širší než ta, do které ji chcete zasunout, tak ji stačí zploštit a přehnout na půl.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Do hrnečku si dáme trochu vlažného mléka, přidáme cukr a droždí a uděláme kvásek. Do zadělávací mísy si dáme hladkou mouku, žloutky, vanilkový cukr, cukr moučku, špetku soli. Vše zamícháme, přilijeme kvásek, zbytek mléka a rozpuštěné máslo, které nesmí být horké. Pořádně propracujeme těsto a nakonec do něj přimícháme rozinky a trošku nasekaných mandlí. Těsto přikryjeme utěrkou a necháme kynout. Když je těsto vykynuté, dáme si ho na vál a rozdělíme na takový počet dílů, z kolika budeme vánočku plést. Vyválíme si prameny a upleteme vánočku. Upletenou ji dáme na plech s pečicím papírem a necháme ještě chvilku kynout. Vánočku potřeme ušlehaným vejcem, posypeme zbytkem nasekaných mandlí a dáme péct do předem vyhřáté trouby zhruba na 160 °C. Pečeme asi hodinu. Hotovou, vychladlou vánočku pocukrujeme a můžeme konzumovat.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Skladování česneku ve formě copu je nejlepší a také nejhezčí způsob uskladnění česneku. Cop je možné uplést z česneku, který má ještě neodřezané stonky. Zde je vidět nazorný návod jak se to dá plést: video návod jak plést česnekový cop.
Skladování česneku v chladničce
V případě, že uchováváte česnek v chladném prostředí, začne vám v době, kdy se dostane do pokojové teploty, během pár dnů klíčit, to je i důvod, proč vám brzy vyklíčí česnek z obchodu. Takže pokud chcete česnek uchovávat v chladničce, musíte ho tam nechat až do doby, než ho budete potřebovat použít.
V chladničce můžete uchovávat i oloupaný či nasekaný česnek, a to v malé, dobře utěsněné nádobě, ale určitě tento způsob není určený k dlouhodobému skladování.
Skladování česneku v mrazničce
Česnek můžete i zamrazit, možná si říkáte, že zamražený česnek není tak dobrý jako čerstvý, ale určitě z toho nemusíte mít obavy. Mrazit můžete česnek buď jako oloupané stroužky, nebo jako předem namletou pastu, kterou si zabalíte po malých dávkách do jednotlivých sáčků či vzduchotěsných nádob.
Ve svém příspěvku ELEKTRICKÁ PŘÍPOJKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Růně.
dobrý den ,chtěl bych zřídit elektrickou přípojku ke garáži , která je součástí šesti garáží. Některé garáže mají již přípojku zřízenou , zároveň se mnou by rád zřídil přípojku i majitel sousední garáže . Jak máme postupovat .
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Všechny suroviny dejte do pekárny, nejdříve syrovátku, pak všechny ostatní, včetně droždí.
Teď máte dvě možnosti, buď nastavíte pečení celozrnného chleba a více si pekárny, pokud tedy nechcete vyndat hnětače, nebude všímat.
Nebo to uděláte tak, jak to dělám já. Nastavíte si program na kynutí těsta, a až vám program doběhne a těsto bude vykynuté, tak ho přendáte na vál, zapracujete, vytvarujete bochník chleba a necháte ještě chvíli kynout na plechu. Někdo používá ošatku na chleba, aby si bochník zachoval tvar, já peču přímo na plechu. Vložte do předem vyhřáté trouby asi na 230 °C a pečte cca 10 až 15 minut, pak teplotu snižte na 180 °C a pečte do té doby, než se přestane lepit na špejli.
Bílý chléb s bramborou
Ingredience:
1 kg hladké mouky
3 najemno nastrouhané vařené brambory
3 lžičky soli
3 lžičky kmínu
3 lžičky octa
1 a půl kostky droždí
450 ml vody
2 lžičky cukru
Postup:
Všechny suroviny dejte do pekárny, už víte, že vždy začínáte tekutými a pokračujete sypkými ingrediencemi. Zapnete program kynutí těsta, to v případě, že chcete chleba péct na plechu v troubě, anebo zvolte program pečení chleba. Pokud jste dali rovnou program pečení, nemusíte si pekárny několik hodin všímat (nechcete-li si vyndat metly). Pokud máte raději chleba klasického tvaru a dali jste program kynutí těsta, po vykynutí, což je po necelé hodině a půl, bude těsto připravené k dalšímu zpracování. Těsto dejte na vál, ještě jednou propracujte, udělejte jeden velký nebo dva menší bochníky chleba, potřete studenou vodou, vložte do trouby vyhřáté na 200 °C a nechte péct. Každých 20 minut znovu bochník potřete vodou, aby se chleba krásně opekl. Zhruba po hodině zkuste za pomoci špejle, zda máte chléb dopečený, pokud ne, pokračujte v pečení, pokud ano, vyjměte z trouby, nechte zchladnout a můžete konzumovat.
Ve svém příspěvku BLECHY V BYTĚ BEZ ZVÍŘETE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Už 5 let se nemůžu zbavit blech v bytě. Jsou malinké 1,5 až 2 milimetry a černé - asi lidské. Občas je zahlédnu, lezou mi do šatů, rychle po sobě dvakrát kousnou někdy i hladově tři krát, špatné je, že letou často do intimních oblasti a svědí to a pak to bolí. Nemám zvíře, takže od něj to být nemůže. Kde jsem k nim přišla - nevím. Žiji sama a tak žerou jenom mně. Úplně mi změnily život, nikde nechodím - abych je někomu nechtíc nezavlekla. Nepomohly postřiky proti blechám a ani postřiky deratizačních firem, opakovaně. Pořád peru, denně převlékám postel, vysávám a vytírám 1x týdně dlážku savem. Abych aspoň něco zlikvidovala a mezi nimi vydržela a nějak přežila. Všechen nábytek jsem vyhodila, nemám koberce, záclony skříně - jenom kovové regály, kovou postel, židli, stůl a věci v pytlích. Co vyperu a vysuším v sušičce, hned balím do sáčků po jenom kuse a zauzluji. Jsem na všechno sama. Prosím, poraďte mi něco, co konečně na blechy zabere. Už jsem strašně z toho vyčerpaná a řešení nikde. Závidím psům, že mají proti bleší obojky a tablety na požití které je zabíjejí a mají šanci se tak blechám ubránit. Na člověka nic není. Prakticky je nechráněn, je pořád potravou pro blechy a šance se jich zbavit - nulová. Výrobci, zdá se - vůbec nepočítají s tím, že člověk je taky tvor s krví a když jej blechy napadnou a zamoří mu byt - nemá se jak chránit a jak s nimi bojovat. Chemie nezabírá a nic nepomáhá - jak se jich zbavit. A zvíře, aby na sebe lapalo blechy a mně se ulevilo - si dovolit nemůžu. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sandra.
Ten přípravek není dlouhodobě dostupný, který mi tady byl doporučen - to je Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům. Na internetě Heuréka hlásí, že už nikde není k sehnání. Vypadá to, že to co je účinné tak bylo odstraněno z možnosti koupit si to volně, takhle by se neprodalo toů neúčinnéú drahé chemnické svinstvo, které nabízejí různé jiné firmy a stříkají s tím i specializované firma na hubení blech - deratizéři. Když jsem se jich na půl roku zbavila, tak se vedle mně nastěhoval mladá holka se takovým chlupatým malým ratlíkem - psem, ten mi pravidelně chodil přes rohožku několikrát denně jak ho venčila a navíc na boku - směr k jejím dveřím bytu ochcával - značkoval. Domluva s ní nulová. Navíc §prolézal kde jakým roštím před barákem a drbal se furt. Takže zablešený. Samozřejmě že mi ty blechy skákaly pak do bytu jak lozil přes mou rohožku a vyklepával navíc vajíčka o měl v srsti. Znovu se mi v bytě blechy od něj namnožily a jasně něco žrát musely - takže žraly mně. Nepomohlo ani denně vytírat byt dezinfekcí, a před mými dveřmi rohožku, byla jsem zablešená komplet - nepomohlo ani 2 x sprchování denně a brání si čistých věcí. Ty svině na mně naskákaly stejně a lezly mi pod šaty a žraly. Zalezou nejvíce do vlasů a do ochlupení kdekoliv na těle. Jsou odolné už na jakékoliv chemikálie, prakticky se už pouze snažím přežít pouze, omezit jejich počet v bytě, aby mně nedostaly do blázince.Jsme tři byty na poschodí, novinkou je, že i rodina vedle mně si pořídila psa. Jsem už naprosto zoufalá. Oční lékař mi řekl, že mám šedý zákal- to bylo před rokem, měla bych jít na operaci - nejdřív jedno oko a za 104 dní druhé - celkem 4 týdny mít oči v klidu aby se ranky zahojily po operaci, nesmí se ani mnout oko, žádný dotek - a běžně mně kousnou denně blechy do oka, skočí z vlasů nebo hrudi a kousnou, takže to zabolí, ranka svědí a já si mnu oko. Zhoršil se mu už zrak hodně, tu operaci potřebuji co nejdřív, nevyhubitelné agresivní blechy ale zařídily, že na ni jít nemůžu.Pokud mne dokoušou do očí po operativním zásahu - tak byla operace zbytečná a ještě můžu dostat od nakažené blechy infekci do rány. Nemám rodinu kam bych na ten měsíc šla, abych se dostala od těch agresivních parazitů pryč.A na operaci jít mohla. Jsem v neřešitelné situaci. Ty svině mně nakonec umoří. A řešení jak je pozabíjet a zbavit se jich - žádné. Paneláky jsou jeden velký psinec, páničkové na své mazlíčky mají šanci navěšet nebo do nich dostat antiparazitální chemické přípravky a tak je ochránit před blechami, Na napadeného člověk blechami - nic takového není. Nemůže spolykat protibleší tablety nebo si na sebe navěšet na kůži chemii.Takte funguji jako potrava pro blechy a blechy - nevyhubitelní vetřelci totálně ovládly můj život - připadám
si jak v hororu. Michale, nezávidím vám ani nikomu, kdo nemá zvíře a dostal se do stejné situace jako já. Stačí, aby k vám někdo se zablešeným mazlíčkem přišel na návštěvu a nechá vám tam dárek - kterého se už nezbavíte... a nepomůže ani přest
Vánočku můžeme plést najednou ze šesti pramenů nebo jednodušším způsobem, to znamená, že se naskládají tři patra na sebe. Skládaná vánočka se plete celkem z devíti pramenů. Spodní patro se plete ze čtyř pramenů, které se mírně promáčkne, aby nám prostřední patro dobře drželo. To uděláme tak, že upleteme klasický cop ze tří pramenů. Poslední patro se splete do spirály ze dvou pramenů. Okraje z obou stran přimáčkneme dohromady a vtlačíme pod vánočku, aby se nám nerozpletly. Před pečením ji můžeme ještě vyztužit špejlemi.
V naší poradně s názvem JAK VYSADIT PLOT Z VENKOVNÍHO IBIŠKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zajda.
Dobrý den, chtěla bych vysadit syrské ibišky jako živý plot. Mate ,prosím, zkušenosti, jak daleko zasadit rostliny od sousedova pletivového plotu a jak daleko od sebe ?Vypadá pěkneji v 1 nebo ve 2 řadách?
Děkuji.Zajda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejdříve se podívejte na video, kde je vidět jak může takový živý plot ze syrského ibišku vypadat. Video je tady https://youtu.be/T4zEvP0KZD0
Živý plot vysazujte jen v jedné řadě ve sponu 70 cm. Vzdálenost od souseda by měla být také minimálně 70 cm, ale z videa je vidět jak mohutné a rozložité větve může plot mít, takže se nevyhnete ořezu ze sousedovy steany. Zárověň je třeba počítat s tím, že odkvetlé květy mohou trvale znečišťovat sousedův pozemek. Hodně štěstí a rodosti ze stovek krásných květů.
Založit dobrý živý plot je akce plná nástrah. Složitý výběr keřů předurčuje šířka pomyslného pruhu po obvodu parcely, který jste ochotni obětovat zeleni. Na dvoumetrovém pruhu kolem domu vám nezbude nic jiného než šetřit prostor dřevinami, které snesou střih do metru široké živé stěny.
V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja: Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se pěstují 2 další druhy: Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja. Túje jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou, poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při i.v. podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například pelyněk (nápoj Absint), vede k poškození CNS. Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
v r.2006 jsem koupil chatu se zahradou cca 550m2. rozhodl jsem se ze mezi sousedy,(kde jiz meli na hranici plot, resp. sloupky s lanem)vysadim tuje. zacal jsem vysazovat a soused nic nenamital ani neprotestoval. poridili jsme si maleho psika ktery mezi tujemi obcas k sousedum utikal. asi pred 2 lety jsem se proto rozhodl ze na ty jejich sloupky s lanem pripevnim 1m vysoky drateny plot. soused opet nic nerikal ani nenamital tak jsem plot dokoncil.
v posledni dobe sousedi namitaji ze se jim spatne pleje trava mezi plotem a tujemi ze jsem mel tuje vysadit 1.5m
od hranice pozemku. rikal jsem ze kdyby tenkrat rekli ze to mam vysadit dale od hranice tak bych to urcite udelal.
podotykam ze tuje jsou cca 2m+ vysoke a striham je i z jejich strany aby nepresahovaly pres ten plot. neni to vyhrocena situace ale sousedi se sem tam zminuji.
vidite zde nejake reseni? ja bych mel tato:
1.zrusit ten drateny plot
2. vyrubat cca 80tuji
3. udelat gesto a dat sousedum tu cast pozemku tedy posunout hranici smerem k memu
diky za info jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Z vašeho textu je patrné, že jste muž činu a při pracích na svém vás moc nezajímá okolí. Tak tomu bylo při výsadbě tújí i při instalaci pletiva na cizí sloupky. V obou případech jste pouze očekával reakci, ale aktivně jste nikoho se svými záměry předem nekonfrontoval. To nyní vyústilo v situaci, kterou zažíváte. Sousedé jsou naštěstí tolerantní a jenom občas brblají, jak píšete. Nicméně vám dali jasně najevo, co je v souvislosti s vašimi tújemi trápí, a to je ztížená možnost pletí trávy. A pokud zmiňují vzdálenost od hranice pozemku, tak tím zároveň nepřímo říkají, že jim vadí i vysoký vzrůst tújí.
Co s tím dělat? Sednout si jako rozumní lidé a vyříkat si co vše sousedé vidí jako problémové a pak se aktivně na odstranění problému podílet. Pokud jde o ztíženou možnost pletí, tak navrhnout, že o tento kus povrchu se postaráte, aby tam nerostla žádná tráva, což docílíte herbicidem nebo vhodnou půdokryvnou ušlechtilou rostlinou. Pokud vadí výška tújí, tak provést jejich sestřih, aby byly uvedeny do výšky, která bude akceptovatelná pro vaše sousedy. Toto je mnohem levnější a příjemnější řešení, než kterýkoliv z vámi uváděných tří návrhů. Základem je komunikace a utužování dobrých sousedských vztahů. Pokud s tím máte problém, prodejte to a najděte si parcelu kdekoliv na samotě.
Vánočka je symbolem plodnosti a nového života, protože svým tvarem připomíná Ježíška v peřince. Vánočka se konzumuje převážně o Vánocích, ale i o jiných výjimečných svátcích. Již v minulosti bylo zvykem, že každá hospodyně pekla vánočku. Každý člen domácnosti dostal na Štědrý den krajíček, včetně dobytka, protože se věřilo, že mu to přinese zdraví. Nebo se do těsta zapékala mince, a ten kdo ji našel, měl být celý příští rok zdravý a bohatý. Když někdo vánočku spálil nebo mu při pečení praskla, bylo to špatné znamení. Vánočku také dostávali koledníci na sv. Štěpána. Na přípravu vánočky budete potřebovat mouku, mléko, máslo, droždí, rozinky, mandle, máslo, vanilku, cukr a sůl. Výborná je namazaná máslem, marmeládou nebo medem a k tomu káva, melta nebo mléko.
V naší poradně s názvem JAK OSTŘÍHAT TAMARYŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kustvanka.
Dobrý den,na zahradě mám tamaryšek už asi3m vysoký a košatý na všechny strany.Co s ním ,ať ho nezničím.Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Prořezávání je pro tamaryšek důležitým krokem, protože se jím usměrňuje růst, aby tvar zůstal kompaktní a zajišťuje bohatší kvetení.
Chcete-li podpořit množství květů, prořezejte tamaryšek po odkvětu. Pokud vám kvete na jaře, tak prořežte na konci léta, a pokud vám kvete až v létě, tak prořežte na podzim.
Prořezat můžete jak chcete a jak se vám to hodí do vašeho prostoru. Tamaryšek snese jakoukoliv hloubku řezu. Pro představu, jak můžete provést řez, přikládám několik videonávodů: https://www.youtube.com/res…
Tamaryšek nevyžaduje moc péče, protože žije velmi pohodlně v suchém substrátu a nemusí být zaléván. Jen pamatujete, že nesnese teploty nižší než mínus pět stupňů.
K pletení copů vybírejte nejkrásnější a nejkvalitnější palice česneku. Ty nejlepší kusy použijte na spodní část copu, od které celé pletení začíná.
Sklizený česnek usušte a očistěte od hlíny, nezapomeňte zastřihnout kořeny. Někdo doporučuje nechat česnek před pletením trochu navlhnout ve sklepě, aby se při pletení nelámal. Pro zaplétání copu se více hodí česnek nepaličák. Cop však můžete zhotovit i z česneku paličáku. Stvol zastřihněte na několik centimetrů a do copu jednotlivé palice vplétejte provázkem.
Drobnější copy z menšího počtu česneku můžete zaplétat podobným způsobem, jako se pletou věnečky z lučního kvítí nebo dívčí copy ze tří pramenů. S tím rozdílem, že začnete plést ze tří česneků, jejichž nať překřížíte a mezi sebou i trochu zauzlujete. Poté postupně přidávejte jednu další palici a stále splétejte tři prameny.
Pokud chcete uplést cop z většího množství (obří copy váží až 5 kg), pak je vhodné zpevnit konstrukci pevným motouzem (například provazem ze sisalu), který vám na horním konci umožní zhotovení očka k zavěšení. Jako základ dobře poslouží i česnek paličák s dlouhou natí a pevným stvolem. Další česneky pak můžete navazovat s pomocí slabšího provázku či drátku.
Ti zkušenější mohou zkusit složitější varianty. Mezi ně patří vázání copů do kulata, tedy tak, že česnek je na copu ze všech stran. Česnekové copy se pletou různým způsobem (klasické pletení, zaplétání, přikládání) a do různých tvarů (cop, hrozen, koule). Velmi dekorativně působí přizdobení copu sušenými rostlinami nebo mašlí (z látky, přírodní juty nebo lýka). Do copu můžete během pletení přidávat sušené květiny či atraktivní plodenství.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Táňa Kuklová.
Dobrý den, prosím Vás laskavě o odpověď.
Žijeme na Vysočině ve městě Jihlavě. Na zahradě, na jihozápadní straně rod. domku jsme před 40 lety zasadili vinnou révu. Roste na stěně na ploše asi š. 1,60 m a v.2,0 m. Dali jsme tehdy 2 sazenice asi jen 30 cm od sebe /ani už nevím proč/. Pamatuji se, že prodejce říkal, že se jmenuje muškátové. Hrozny jsou růžové, sladké , s peckami. Moc neplodí, nevěnovalijsme téměř stříhání.
Stejnou sazenici jsme zasadili i do skleníku. Protože ve skleníku pěstujeme hlavně rajčata, na jaře jsem tuto révu velmi radikálně ostříhala a nyní jsme si my, vnoučata i kosáci pochutnali. To bylo hroznů, jak ještě nikdy.
Ta réva venku je hustá, rozrostla se, má 5 kmínků, plodí až ve výšce, musím lézt po žebříku a už se trochu obávám/ je mi 72 let /. Prosím, jak ji nejlépe omladit, tedy zachovat, plodí hrozny,...? Jak ji snížit, abych plody mohla sklízet ze země - tak, jako ve skleníku, kdy tento zásah udělat, na podzim nebo na jaře ? Anebo tuto raději vykopat a místo ní vysadit novou ? Do toho se mi moc nechce, synové jsou s rodinami v Praze a v cizině, manžel už mi kvůli zdravotnímu stavu nepomáhá.
Velmi Vám děkuji za odpověď.
S pozdravem
Táňa Kuklová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U raglánu je pravidlem, že se ujímá jak na přednicích, tak na zádech a rovněž na rukávech 1 oko v každé řadě. Podle tohoto pravidla si můžete upravit ujímání tak, že například ujímáte v každé 6. řadě a na začátku i na konci pleteniny spletete najednou 4 oka v jedno oko. Pokud je někdo silnější postavy, pak na začátku ujímání se najednou ujmou 3 nebo 4 oka (vytvoří se zoubek), tím se pletenina zúží a šikmina raglánu není tak dlouhá. Ujímat nemusíte na začátku řady, ale můžete uplést vždy například 2 oka a ujímat dle pravidla a na konci řady ujmete a poté upletete 2 oka. Jedná se o univerzální návod.
Ve svém příspěvku JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
pane mildo z vasi reakce je patrno ze jste necetl pozorne muj prispevek anebo jsem jasneji nenapsal "ze jsem prave konzultoval se sousedy pred jejich zapocetim"... take pisu ze se o tuje staram i ze sousedovy strany! takze diky za rady resp. kydy tety Lidy.
je videt ze jste muz cinu a odbornik na stavajici situace!
s pozdravem jirik
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiri.
oprava k reakci na pana mildu. ve vete ..."ze jsem prave."... ma byt "prace" abyste mi pane wachmaister rozumel. dik
Postupy nejsou složité, vždy je ale potřeba si ujasnit, co chceme vyrábět. U některých výrobků se používá forma neboli kopyto (košíček) a některé se připravují bez, jako například origami, hvězda.
Z papírových ruliček můžeme uplést košíček, stromeček, hvězdu, srdce, origami, anděla, podnos, motýlka, květináč, čtyřlístek, květinu, zvoneček, dýni, kolečka, vejce, podkovu, věnec, kouli, zvířátka a spoustu dalších věcí. Výrobků se dá prostě připravit nepřeberné množství, záleží pouze na naší fantazii.
Všechny suroviny, jak jdou za sebou, vložíme do domácí pekárny na program Těsto. Kromě nasekaných mandlí a rozinek. Ty přihodíme po prvním pípnutí a necháme promíchat. Poté přendáme těsto do mísy a necháme kynout. Po vykynutí si těsto na vále rozdělíme na takový počet dílů, z kolika vánočku chceme plést. Upletenou vánočku pomažeme vejcem a posypeme plátky mandlí. Pečeme v předehřáté troubě na 160 °C asi hodinu. Aby se vánočka nerozjela, zapíchneme do ní na třech místech špejli. Kdyby se vánočka připalovala, přikryjeme ji alobalem.
Pokud se chcete pokusit o vlastní výtvor, je zde návod, jak co nejlépe na to.
Návod
Připravte si tuhé lepidlo na papír a špejli. Je na vás, z jak velkého pruhu papíru budete plést, ale musíte uvažovat nad tím, jak silnou upletenou ruličku pak budete mít. Ideální je šířka 15-20 centimetrů. Není dobré volit papírový pruh moc dlouhý, protože by se špatně namotával a utahoval.
Umotané papírové ruličky nabarvěte speciálními přípravky, které mají takové složení a vlastnosti, aby splňovaly požadavky dokonalého krytí a zvyšovaly odolnost papírového materiálu. Barvy jsou k dostání v několika odstínech a s možností namíchání přesně podle požadavku. Papír je po nátěru hladký a udrží ruličky pohromadě. Balení o velikosti 200 g stojí okolo 150 korun.
Ruličky
Jeden roh papíru natřete lepidlem. Přiložte špejli k rohu, který je šikmo proti natřenému rohu. Poté šikmo namotávejte papír na špejli a přilepte potřený konec. Pak už jen papírovou ruličku stáhněte ze špejle.
Při správné výsadbě se tyto bobkovišně rychle usadí a vyrostou ve zdravý, stálezelený živý plot. Zde jsou kroky, které je třeba dodržet:
Po přípravě pruhu země použijte provázek nebo zahradní šňůru k označení linie živého plotu.
Vykopejte příkop dvakrát tak široký a o trošku vyšší než je kořenový bal rostlin. Smíchejte půdu z příkopu s dobře shnilou organickou hmotou. Pokud má oblast výsadby těžkou půdu, rozrušte dno a boky příkopu vidlemi. To umožní kořenovému systému snadno proniknout do okolní půdy.
Zkontrolujte výkop a ujistěte se, že je o 1 nebo 2 cm hlubší než kořenový bal. Pokud kořeny stojí příliš vysoko, odstraňte trochu zeminy na dně výkopu.
Umístěte rostlinu do příkopu a začněte zasypávat půdní směs, zatímco ji jemně udusáváte nohama. Ujistěte se, že rostlina je vzpřímená.
Jakmile je příkop naplněn, půdu ještě jednou jemně zpevněte, abyste odstranili vzduchovou kapsu a zajistili, že rostlina je v bezpečí. Rostlinu důkladně zalijte.
Plochu výsadby zakryjte tenkou vrstvou mulče, abyste zabránili množení plevelů a snížili odpařování vody z půdy.
Jedná se o pavouka z čeledi křižákovití. Nápadně zbarvené samičky připomínají svým zbarvením vosu a číhají ve svých sítích na kořist. Jejich zadeček je nepravidelně žluto-černo-bíle příčně pruhovaný, obdobně pruhované jsou i končetiny. Hlavohruď je porostlá hustými stříbřitými chloupky. Samička není žádný drobeček, může dorůst až velikosti dvou centimetrů a do své sítě loví kromě jiného hmyzu především kobylky, které nejsou v trávě schopny na bezpečnou vzdálenost pavučinu při svém skoku zaregistrovat. Sameček je podstatně menší, v průměru dorůstá jen půl centimetru a je nenápadně zbarvený. Rozdíl velikostí obou pohlaví tohoto druhu pavouka je dokonce největší v rámci celé naší arachnofauny.
Páření je pro samečka velmi nebezpečné a téměř vždy končí jeho smrtí. Před vlastní kopulací můžeme oba pavouky vidět na jedné pavučině, a to do doby, než samička svolí k páření. Kopulace proběhne rychle a někdy už během ní samička samečka chytne, usmrtí a vysaje. Od srpna do září pak samice upřede tři až pět kokonů, které připevní na vegetaci a naklade do nich vajíčka. Jeden kokon obsahuje až čtyři sta vajíček a samička je hlídá. Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které zde zůstávají celou zimu, po přezimování se z nich vyvinou malí křižáci. Samice v zimě uhyne. Koncem jara se malí pavouci začnou pomocí pavučinového vlákna, které vypouští ze svých snovacích žláz, rozptylovat do okolí.
Křižáka pruhovaného můžeme nejčastěji potkat na slunných místech v porostech trav nebo na zamokřených loukách. Jeho síť je tak charakteristická, že ji velice snadno poznáme. Typicky kolová síť je totiž vybavena klikatým svislým pruhem husté pavučiny probíhající přes její střed (stabilimentem). Mladí pavouci staví pavučinu bez nebo s méně zřetelným stabilimentem. Účelem tohoto pruhu je, že odráží ultrafialové světlo, které může sloužit jako lákadlo pro létající hmyz nebo jako mechanické zpevnění sítě.
Pokud se cítí pavouk ohrožen, může se po pavučinovém vlákně spustit pod síť, kde nehybně vyčká, než nebezpečí pomine. Aby pavouk v nebezpečí snadněji unikl, není pavučina upředena přesně svisle, ale se zemí svírá zhruba 45° úhel.
Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velikost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O složení jedu zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz.
Slimák popelavý patří do čeledi slimákovitých (Limacidae), řádu stopkookých (Stylommatophora), podtřídy plžů plicnatých (Pulmonata).
Tělo tohoto plže dosahuje délky 15 až 20 cm, ve vzácných případech prý dokonce 30 cm. Je silné, s napjatou pokožkou, výrazně vyniklý kýl zasahuje až do poloviny hřbetu. Pokožkové hrboly jsou na hřbetě dlouhé 8 až 10 mm, na bocích 5 až 7 mm. Zbarvení je velmi proměnlivé, někteří jedinci jsou antracitově černí, jiní nevýrazně bělaví nebo popelavě šedi. Kresba často bývá uspořádána do podélných pruhů, štít však zůstává jednobarevně šedý, černý nebo červený. Je popsána řada barevných forem – jednou z nejhezčích je L. cinereo-niger bielzi, která má masově červený hřbet s rudým kýlem a tmavě rudý až černý štít (vyskytuje se například na Křivoklátsku). Chodidlo je vždy výrazně rozčleněno na světlá střední a tmavá okrajová pole. Sliz je bezbarvý, hřbetní destička 8,5 mm dlouhá a 6 mm široká.
Slimák popelavý obývá převážně lesní porosty a dává přednost lesům podhorským a horským. Zdržuje se pod kůrou starých stromů, v trouchnivých pařezech a podobně. V místech výskytu bývá hojný, často najdeme více jedinců pohromadě. Živí se houbami, zelenými částmi rostlin, hlízami a různými živočišnými zbytky. Obývá téměř celou Evropu a od Skandinávie po středomořské ostrovy. Zaměnit jej můžeme za slimáka největšího, který má jednobarevné chodidlo a skvrnitý štít, nebo za podkornatkou žíhanou (mladé jedince). Od plzáka lesního ho rozeznáme podle umístění pneumostomu a kýlu na hřbetě.
Jde o velký druh slimáka – velikost těla 120–200 mm. Zbarvení je velmi variabilní, nejčastěji však tmavě šedomodré se světlým kýlem v zadní čísti nohy. Vyskytují se však i světle šedí až bílí jedinci s tmavými skvrnkami kolem kýlu. Známí jsou rovněž albinotičtí jedinci. Spodní strana těla je okolo okrajů tmavá, uprostřed světlá. V zadní části těla je vždy nápadný střední kýl. Patří mezi naše největší plže.
Slimák popelavý obývá především lesnaté oblasti, najdeme ho v různých typech lesů, zejména v listnatých, smíšených a lužních lesích. Vyhledává zastíněné a husté lesy. Vzácněji se objevuje také v okolí lidských sídel a v zahradách. Ukrývá se pod padlými kmeny, kameny nebo kůrou. Ze svého úkrytu vylézá až v noci, živí se zejména rostlinnou potravou a houbami.
