Skopové maso se v našich zeměpisných šířkách netěší zrovna extrémní oblibě. Možná je to dáno jeho specifickou chutí a vůní.
Charakteristika
Skopové maso je nejchutnější z 2 až 3letých dobře krmených beranů, skopců (vykastrovaný beran), ovcí. Maso je jasně červené barvy, tuk (lůj) je bílý a má tuhou konzistenci.
Skopové maso je více blanité a šlachovité než masa ostatních jatečních zvířat, a tak potřebuje delší dobu zrání.
Skopové maso má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje až 30x více železa než maso ostatních druhů. Jeho chuť ovlivňuje prostředí chovu zvířete, výživa a druh plemene. Pokud bylo jehně drženo na volné pastvě a má tři až dvanáct měsíců, je jeho maso velmi libové a hezky růžové. S přibývajícím věkem pak barva masa tmavne. Prodává se maso beranů, ovcí, jehňat. Podle věku zvířete je skopové maso cihlově červené až tmavočervené, jemně vláknité. U starších zvířat je maso méně kvalitní (tuhé, tučné).
Maso z krmných beranů a ovcí – z vykastrovaných samčích a samičích kusů, které se porážejí až ve druhém roce stáří – má tmavou barvu a je prostoupené žlutým tukem (lojem). Maso z vykastrovaných samčích kusů starších dvou let je hrubě vláknité, žlutě žilkované tukem (lojem) a většinou mírně páchne po rybím tuku.
Skopové maso obsahuje lůj, který po vychladnutí tuhne a je velmi nechutný, proto pokrmy podáváme dostatečně horké a vždy na předehřátém talíři nebo v timbálech.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu skopového masa používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstraňovat případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach.
Jehněčí maso se dělí do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Do druhé jakostní třída spadá plecko, hrudí a krk.
Ve svém příspěvku RE: SKOPOVÉ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Otakar-p.
Zkuste to sehnat buď přímo z chovu nebo v nějakém blízkovýchodním krámku. arabský nebo ázerbájdžánský obchůdek by to měl mít, jídla z jehněčího (https://hotel-lipno.cz/cs/12-nejpopularnejsich-azerbajdzanskych-jidel/) jsou tam velmi populární.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladka.
Nenarazila jsem v ostrave na obchudek chteli jsme pro otce na narizeniny slavi 80let a ma chut na skopovemaso do restaurace ho vzit nemuzem je nemocna snad sezenu dekuji Vladka
Ingredience: 1 kg skopové kýty, 250 g másla, 4 stroužky česneku, hrst čerstvé majoránky, 300 ml vývaru, 200 ml vody, sůl, olivový olej
Technologický postup: Troubu předehřejeme na 150 °C. Skopové maso očistíme (zbavíme všech blan), důkladně ho osolíme ze všech stran a potřeme prolisovaným česnekem a čerstvou majoránkou. V pánvi rozehřejeme máslo s trochou olivového oleje a ze všech stran maso prudce zatáhneme. Poté kýtu přendáme do pekáče, přidáme k ní i všechen tuk z pánve, na kterém jsme maso opekli, a přilijeme část vývaru a vodu. Pekáč zakryjeme a dáme péct do trouby na 3 hodiny. Po třech hodinách maso obrátíme, zvýšíme teplotu na 180 °C a pečeme ještě 1 hodinu. Podle potřeby můžeme maso podlévat vývarem. Po této době by mělo být maso úplně měkké a mělo by jít krásně od kosti. Před servírováním maso vykostíme a nakrájíme na plátky. Podáváme horké.
V naší poradně s názvem SKOPOVÉ KLOBÁSY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den. Můžete mi poradit, prosím, na kolik stupňů a jak dlouho udit skopové klobásy? Budu moc rád za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Skopové klobásy, jaká lahoda. Hmmm. Jejich uzení je ale umění. Nejdříve musíte vyhřát udírnu na teplotu 70°C. Pak do udírny rezvěste klobásy a půl hodiny je nechte při otevřených dvířkách vysychat. Poté udírnu zavřete a klobásy uďte po dobu 8 hodin. K uzení použijte suché dřevo ovocných stromů bez kůry nebo dřevo bukové.
Technologický postup: Kýtu omyjeme, odstraníme lůj a maso potřeme prolisovaným česnekem se solí, pak opepříme. Na rozehřátém sádle zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli. Vložíme maso a prudce ho na všech stranách opečeme. Podlijeme horkou vodou, dáme do vyhřáté trouby a pečeme nejprve pod pokličkou na 180 °C. Pak dopečeme bez pokličky za občasného polévání vypečenou šťávou. Měkké maso vyjmeme. Šťávu částečně vysmahneme, zaprášíme hladkou moukou, podlijeme a povaříme. Povařenou šťávu přecedíme na nakrájené maso. Plátky skopové pečeně na česneku podáváme na nahřátých talířích s bramborovými knedlíky.
Mleté maso připravujeme ze všech druhů jatečných mas (hovězí, vepřové, kuřecí, skopové), zvěřiny, ryb. Vždy se používá maso horší kvality a ořez. Některá masa můžeme mísit (hovězí a vepřové). Mletím masa narušíme konzistenci, objem a maso se stává stravitelnější. Díky mletí je tepelná úprava rychlejší a hodí se k dietnímu stravování. Umleté maso z hygienických důvodů uchováváme nejdéle tři hodiny.
Maso si připravíme tak, že odstraníme zbytky kostí a šlach, nakrájíme na kousky, které těsně před zpracováním umeleme, zvýrazníme kořením, přidáme ingredience ke zvýraznění chuti (cibule, česnek, kečup). Konzistenci upravíme přidáním vejce, případně žemle, zjemnit můžeme mlékem či smetanou.
Pokrmy lze připravovat ze syrového masa (sekaná pečeně, karbanátky, čevapčiči, holandský řízek) nebo z tepelně zpracovaného masa (masové haše, krokety, paštiky).
Mletá masa můžeme tvarovat na šišky, placky, řízky, kuličky, šištičky či krokety. Některá masa můžeme plnit do forem (paštiky). Mleté maso se velmi dobře doplňuje, k tomu používáme zeleninu, sýr, houby, sóju. Při doplňování nám v mase vznikne mozaika. Při míchání však musíme dbát na zachování, „nerozbití“ vložených surovin.
K dochucování můžeme použít většinu druhů koření, ale většinou se snažíme pouze zachovat původní charakter masa, které jsme na mletí použili. Slaninu používáme hlavně u mas s malým obsahem tuku (kuřecí). Při dochucování je důležité správné promíchání všech surovin, je vhodné si udělat tepelnou zkoušku připraveného masa, někteří kuchaři ochutnávají mletá masa při jeho promíchávání, ale toto se nedoporučuje z hygienických důvodů.
Složení nejčastěji užívaných mas ve 100 g je u hovězího masa (53 kcal, 0,2 g cukrů, 2,4 g tuku, 1,2 g nasycených mastných kyselin a 0,5 g sodíku), vepřové maso (247 kcal, 0 g cukrů, 20 g tuků, 6,8 g nasycených mastných kyselin a 1,18 g sodíku), míchané hovězí a vepřové maso (262 kcal, 0,2 g cukrů, 24 g tuků, 8 g nasycených mastných kyselin a 1,68 g sodíku), skopové maso (192 kcal, 14,6 g tuků, 17,2 g bílkovin a 0 g sacharidů) a kuřecí maso (117 kcal, 1,4 g tuků, 24,3 g bílkovin a 0,5 g sacharidů).
Ingredience: 500 g skopové kýty, 3 lžíce oleje, 1 cibule, 100 g mrkve, 50 g celeru, 50 g petržele, 3 rajčata, 2 papriky, sůl, hladká mouka, petrželová nať
Technologický postup: Kýtu naklepeme, osolíme, opečeme po všech stranách na rozehřátém oleji a vyjmeme. Na oleji usmažíme dozlatova drobně nakrájenou cibuli a na tenké plátky nakrájenou zeleninu, přidáme pokrájená rajčata, trochu vody, přivedeme k varu a vložíme zpět skopovou kýtu. Dusíme ji pod pokličkou doměkka za častého přelévání šťávou a podlévání vodou. Měkkou kýtu vyjmeme, šťávu vydusíme do tuku, zaprášíme moukou, osmahneme, zalijeme trochou vody, rozmícháme a povaříme. Omáčku procedíme, zeleninu do ní prolisujeme, přidáme papriky, které jsme očistili a pokrájeli na tenké nudličky, a krátce je podusíme. Maso rozdělíme na porce, vložíme zpět do omáčky a dobře je prohřejeme. Podáváme posypané jemně nasekanou petrželovou natí a jako přílohu podáváme dušenou rýži nebo vařený brambor.
V naší poradně s názvem NUTRIE NA MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Klímek.
Našel jsem spoustu receptů na maso z nutrií, ale kde to maso koupím, jsem nenašel. Jsem okresu Nový Jičín. Můžete poradit? Děkuji.
Karel Klímek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Maso z nutrie jde koupit na farmách přímo od chovatelů. Obvyklá cena je 140 Kč za kilo masa. Seznam farem můžete vidět tady: https://www.goofle.cz/searc…
Nasolenou skopovou kýtu, jiné skopové a vepřový bůček nameleme na mlýnku na maso, dáme do mísy nebo na vál, kde budeme vše míchat dohromady. Postupně přidáváme pepř, česnek, kmín, červenou papriku a vodu. Důkladně mícháme, až se nám vše krásně spojí. Pokud se někomu bude zdát maso málo slané, může si ho ještě dosolit, ale když je již předem nasolené, mělo by to takto stačit. Plníme do vepřových střívek, otáčením tvoříme stejně velké klobásky, které si zavěsíme na tyče. Vložíme do vyhřáté udírny oschnout a vyudíme do zlatavé barvy. Takto vyuzené jsou připravené ihned ke konzumaci, tak dobrou chuť.
Ve svém příspěvku SUŠIČKY OVOCE DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helenka.
Jako pokud chcete sušit třeba maso, vyplatí se investovat do kvalitnější sušičky. Mohu říct, že jsem měla kulatou plastovou a maso jsem pak vyhazovala. Pak jsem si pořídila yden sušičku a maso je z ní opravdu výborné, protože má právě nastavitelný program a tudíž i termostat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tereza Nosková.
Ahoj Helenko, kromě ovoce bych ráda sušila právě i maso. Myslíte, že byste mi dokázala poradit, nějakou dobrou sušičku, se kterou by to šlo? Přemýšlela jsem o G21 Paradiso big, je velká, výkonná a prý by to měla umožňovat. Navíc se jí poměrně daří v testech spotřebičů, třeba tady - https://vas-pomocnik.cz/sus… Ale nedovedu posoudit, jestli to pořadí odpovídá tomu, jak by to mělo být a jestli je opravdu nejlepší. Navíc u větší sušičky (a já nechci nějakou maličkou krabičku) už to není zrovna malá investice a nechtěla bych někomu naletět. Předem díky za odpověď :)
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C. Obyčejné, ale funkční teploměry na steak stojí jen pár korun,
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁN UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bořivoj Wagner.
Co znamená-cituji-uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;zaléváme jakou šťávou kde ji vezmem.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Správně má být vodou. Uzené maso se při zavařování zalévá čistou vodou. Pouze pokud je uzené maso málo slané, tak může být trochu přisolená. Je to proto, že během zavařování jakékoliv koření výrazně změní chuť masa. Zavřené uzené maso je lepší ochutit až při spotřebě, například nastrouhaným křenem s jablkem.
Jelení maso na guláš marinovat nemusíte, ale výrazně tím zvýšíte měkkost a hloubku chuti. Nejlepší výsledky jsem dosáhl po 24 hodinách ve víně s jalovcem.
Bez marinování bude jelení guláš pevnější a chuť čistší, ale méně komplexní. Marinování pomáhá narušit povrchové struktury masa a zvýraznit aroma. U farmového masa stačí 12 hodin, u zvěřiny z honitby doporučuji minimálně 24 hodin. Pokud marinovat nechcete, počítejte s delším dušením a větším množstvím tuku.
Jak dlouho dusit jelení guláš, aby byl opravdu měkký?
Ideální doba dušení jeleního guláše je 2,5 až 3 hodiny při velmi mírném varu. Kratší čas často nestačí na rozpad kolagenu.
Při jedné hodině zůstává jelení maso tuhé, i když je prohřáté. Při dvou hodinách je měkkost přijatelná, ale až kolem třetí hodiny dosáhnete plné vláčnosti. Důležité je nevařit prudce – silný var vysušuje maso. Pokud si nejste jistí, zkuste test vidličkou: maso se má oddělit bez odporu, ale nesmí se rozpadat.
Proč je můj jelení guláš tuhý i po dlouhém vaření?
Nejčastější příčinou tuhého jeleního guláše je příliš vysoká teplota nebo nedostatek času. Další faktor může být stáří kusu.
Při prudkém varu se maso stáhne a ztratí šťávu. Pokud byl kus starší, obsahuje více vaziva a potřebuje delší dušení. Řešení je jednoduché: přidejte trochu vývaru, snižte teplotu a pokračujte dalších 30–60 minut. Trpělivost je klíčová. Někdy pomůže i malá dávka kyseliny, například lžíce vína.
Jak odstranit silný pach zvěřiny?
Silný pach zvěřiny zmírní delší marinování ve víně a použití jalovce. Pomáhá i kvalitní tuk.
Pach je výraznější u masa z volné přírody. Pokud je aroma příliš intenzivní, použijte 24hodinovou marinádu a přidejte lehce rozdrcený jalovec. Vyhněte se přehnanému kořenění, které chuť jen přebije. Někdy pomůže i malé množství brusinkového džemu na závěr, které chuť zaoblí bez ztráty charakteru.
Kolik cibule patří do jeleního guláše?
Ideální je poměr téměř 1:1 mezi masem a cibulí. Na 1 kg masa počítejte kolem 800 g cibule.
Cibule funguje jako přirozené zahušťovadlo. Pokud jí dáte málo, omáčka bude řídká a budete sahat po mouce. Dlouhé pomalé restování cibule minimálně 20 minut je zásadní. Barva má být tmavě zlatá, ne spálená. Správně připravená cibule je základ celého guláše.
Je lepší jelení guláš na sádle nebo na oleji?
Sádlo dává jelenímu guláši hlubší chuť a lepší základ než běžný olej. Rozdíl je znatelný.
Olej je neutrální a méně podporuje karamelizaci. Sádlo stabilně snáší vyšší teplotu a dodává jemný masový tón. Máslo se přepaluje příliš rychle. Pokud nechcete čisté sádlo, zkombinujte ho s ma
V naší poradně s názvem RYCHLOSŮL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VIT.
mam DNU je to spatny praganda na moji DNU?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Praganda se používá k nasolování masa a při běžném používání v kuchyni se s ní nesetkáte. Ptáte-li se, jestli maso nasolené pragandou je špatné pro vaši dnu, tak v tomto ohledu vůbec nezáleží, čím je maso upraveno. Je to stále maso a při jeho trávení bude vznikat kyselina močová. Máte-li chuť na uzené, tak si dát můžete, i když máte dnu, ale jen jednu malou porci. Každé takové hodování je třeba řádně zapít čistou neochucenou vodou. Voda zaměstná ledviny a ty pak mohou lépe odvádět kyselinu močovou ven z těla.
Ingredience: 1 kg skopové kýty, 2 cukety, 2 cibule, 100 g černých oliv, 100 g zelených oliv, 100 g česneku, svazek rozmarýnu, olivový olej, mletý pepř, sůl
Technologický postup: Kýtu očistíme, odblaníme, opepříme, potřeme několika prolisovanými stroužky česneku a poklademe několika větvičkami rozmarýnu. Vložíme ji do mikrotenového sáčku, který uzavřeme, a maso necháme při teplotě asi 15 °C uležet do druhého dne. Pak maso vyjmeme ze sáčku, osolíme ho, položíme do nevymazaného pekáčku, vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a nasucho ho upečeme bez pokličky (asi 50 minut). Mezitím omyjeme cukety, cibule oloupeme a vše nakrájíme na kolečka. Hotové maso vyjmeme z pekáčku, ze kterého odstraníme vypečený tuk, na dno rozložíme na kolečka nakrájené omyté cukety a oloupané cibule, přidáme zbylé celé stroužky česneku a olivy, na ně položíme opečené maso, přidáme zbylé větvičky rozmarýnu, vše zakapeme olivovým olejem, osolíme, přiklopíme a pečeme ještě 40 minut při 170 °C. Na závěr maso odkryjeme a dopečeme ho doměkka. Podáváme s chlebem, olivovým olejem na pokapání a dobrým červeným vínem na zapití.
V naší poradně s názvem MARINÁDA NA UZENÍ DRŮBEŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ministr Ladislav.
Jak připravit marinádu na uzení drůbeže?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Osvědčený recept na uzení drůbeže je tento:
1 celé kuře
3 litry vody (nebo dostatečně na to, abyste úplně ponořili celé kuře)
3/4 šálku soli
1 šálek cukru
1 lžíce pepře
1 polévková lžíce kajenského pepře
Přiveďte k varu vodu v hrnci dostatečně velkém, aby pojmul jak marinádu, tak i kuře. V horké vodě rozpusťte cukr a sůl a nechte vychladnout. Pak přidejte zbylé ingredience a nakonec i kuře a vše dejte do chladničky na 10 hodin. V této době si připravte dřevo na uzení. Nejlepší je dřevo z vlašského ořechu, které rozemelte ve štěpkovači a na dvě hodiny namočte do vody.
Jak dlouho udit: uzení kuřecího masa probíhá v udírně při teplotě do 75°C přibližně 4 hodiny. Doba uzení záleží na velikosti kuřete. Po celou dobu uzení musí být drůbeží maso neustále mazáno marinádou na potírání. Uzené kuřecí maso se podává s rýží.
Ingredience: 800 g skopového hřbetu s kostí, 8 stroužků česneku, 2 polévkové lžíce sádla, sůl, mletý pepř
Technologický postup: Oloupeme si česnek a nakrájíme ho na plátky. Hřbet rozporcujeme – rozřežeme na jednotlivá žebra. Vytvoříme tak kotletky, které lehce začistíme, tuk rozhodně neodstraňujeme. Osolíme a lehce opepříme. Na pánvi rozpálíme vepřové sádlo a do horkého tuku vložíme připravené kotletky. Necháme na obou stranách zatáhnout. Tato fáze musí probíhat na co nejsilnějším ohni. Nyní oheň trošku ztlumíme a přidáme cca čtyři pětiny česneku nakrájeného na plátky. Česnek necháme zesklovatět a následně přidáme vodu. Vody dáme jen tolik, aby bylo maso asi z 50 % ponořené (nevaříme, dusíme). Maso dusíme a občas jej obrátíme a podle potřeby podlijeme vodou. Maso měkne relativně pomalu. Přibližně po 20 minutách přidáme zbytek česneku. Příprava na tlumeném ohni může trvat i hodinu. Výsledkem je krásně měkké maso s dokonalým hnědým česnekovým výpekem. Ihned servírujeme s čerstvou bagetou nebo jiným kvalitním bílým pečivem.
Ne, ne každé maso je nutné vždy odblanovat, záleží na způsobu přípravy.
Blánu je nutné odstranit hlavně u masa na guláš, pečení nebo rychlé restování, kde by se při tepelné úpravě stáhla a maso znehodnotila. Naopak u dlouhého tažení na vývar nebo u mletého masa může blána zůstat. Důležité je rozhodovat se podle receptu, ne podle jednoho univerzálního pravidla.
Jak poznám, že to, co vidím na mase, je opravdu blána a ne tuk?
Blánu poznáte podle toho, že je tvrdá, kluzká a nepružná.
Na rozdíl od tuku se blána nedá snadno promáčknout a při tahu neuhýbá. Tuk je měkký, poddajný a snadno se oddělí. Pokud si nejste jistí pohledem, pomůže hmat. Prstem poznáte rozdíl spolehlivěji než očima, což je pro začátečníky klíčové.
Co se stane, když maso neodblaním a uvařím ho celé?
Pokud blána zůstane, maso se při vaření stáhne a ztvrdne.
Blána se teplem smrští a sevře svalovinu. Maso se zkroutí, špatně se krájí a bývá gumové. Omáčka po něm klouže a chuť se s masem nepropojí. Často pak vznikne mylný dojem, že maso bylo špatné kvality, přestože šlo jen o neodstraněnou blánu.
Je lepší odblanovat maso před nebo po nakrájení?
Většinou je lepší odblanovat maso vcelku.
Na větším kuse se blána lépe hledá a nůž se vede jistěji. U malých kostek se blána hůř chytá a často zůstane částečně na mase. Odblanění vcelku je přehlednější a šetrnější k masu, zejména pro méně zkušené kuchaře.
Jaký nůž je na odblanění masa nejlepší?
Nejdůležitější je, aby byl nůž ostrý a dobře ovladatelný.
Není nutné mít speciální řeznický nůž. Stačí menší kuchařský nebo filetovací nůž s tenkou čepelí. Tupý nůž vede k trhání blány a zbytečné ztrátě masa. Odblanění je o přesnosti, ne o síle.
Blána se mi při odblanění trhá. Dělám něco špatně?
Ano, nejčastěji je problém v úhlu nože nebo v tlaku.
Nůž by měl jet téměř vodorovně pod blánou, nikoli shora dolů. Blánu je potřeba lehce tahat nahoru a nůž jen vést. Pokud se trhá, zpomalte. Odblanění není závod a trpělivost se vždy vyplatí.
Mohu blánu odstranit až po uvaření masa?
Ve většině případů už je pozdě.
Po uvaření je blána stažená a pevně přichycená k masu. Dá se sice někdy odříznout, ale struktura masa už bývá narušená. Odblanění patří před tepelnou úpravu, jinak se výsledek zbytečně zhorší.
Jak zachránit maso, které je po uvaření tuhé kvůli bláně?
Maso lze někdy částečně zachránit delším, pomalým vařením.
U dušených jídel pomůže snížit teplotu a prodloužit čas. Blána sice nezmizí, ale svalovina může změknout. Pokud je maso hotové, někdy pomůže ho nak
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
V naší poradně s názvem JELENÍ GULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Může se občas jíst jeleni guláš na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při léčbě Warfarinem je důležité hlídat příjem vitamínu K na stejné úrovni každý den. Jelení maso, stejně jako maso ostatních zvířat, obsahuje jen málo vitamínu K a proto není třeba jeho konzumaci nijak hlídat. 200 gramů syrového masa z jelena obsahuje 2,2 mikrogramů vitamínu K. Když si dáte jelení guláš s houskovým knedlíkem nebo s rýží, tak ho můžete jíst podle libosti neomezeně. Rýže totiž neobsahuje žádný vitamín K a pšeničná mouka v knedlíkách má jen zanedbatelné množství vitamínu K. Pšeničná mouka a rýže a výrobky z nich jsou nejlepší přílohy pro pacienty užívající Warfarin. Brambory jsou na tom o něco hůře. Jedna středně velká brambora obsahuje 4 mikrogramy vitamínu K. Přeji dobrou chuť.
Uzené maso je masný výrobek. Vyrábí se uzením v udírnách. Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem, nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako například česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr a podobně. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.
Způsob průmyslového uzení je odlišný. To má za účel výrobky pouze vybarvit, ochutit a aromatizovat. Na maso se aplikuje takzvaný tekutý udírenský kouř, doba skutečného uzení je pak příliš krátká. Výhoda tohoto uzení spočívá v tom, že takto upravené maso neobsahuje karcinogeny, které při běžném uzení v kouři vznikají. Nevýhodou je odlišná chuť. Po zrušení závazných norem na výrobu potravin počátkem 90. let 20. století začali někteří výrobci za účelem zlevnění masa či většího zisku do uzeného masa injekčně vpravovat vodu s polyfosfáty, což jsou zvýrazňovače chuti spolu s dalšími éčky. Některá uzená masa obsahují pouze 70 % masné části. Dalším způsobem šizení uzeného masa je jeho nastavování práškem ze sušené krve. Proto je dnes průmyslově vyráběné uzené maso velmi rozdílné kvality.
Uzené maso je úplně stejně tučné jako neuzené maso, záleží na tom, co je to za maso. Kuřecí šunka bude mít tuku minimum, naopak anglická slanina, turistické salámy nebo uzená krkovička klidně víc než 50 %. Uzené maso je nezdravé spíš svým vysokým obsahem soli a také možnou přítomností karcinogenních látek, které vznikají špatným vyuzením.
100 g vařeného uzeného masa má energetickou hodnotu 1 004,88 kJ (123,99 kcal) a obsahuje zhruba 15 g bílkovin a 20 g tuku.
Uzené maso často obsahuje velké množství tuku (podle druhu zvířete, ze kterého maso pochází, a podle použité části) a o něco méně bílkovin. Velké množství přidávané soli může být příčinou vysokého krevního tlaku (rizikové pro vznik infarktu myokardu) či zadržování vody v organismu. Solicí směsi často obsahují i další látky, které jsou podezřelé z negativního vlivu na lidské zdraví. Hovoří se o žaludečních vředech, rakovině tlustého střeva a jiných civilizačních chorobách. Při úpravě uzením vzniká množství dalších zdraví škodlivých látek (maso se několik hodin udí zavěšené v kouři). Pokud je to proto možné, uzenému masu se zcela vyhněte. Uzené maso je nevhodné zejména pro děti, starší lidi, pacienty s šetřící dietou nebo pro osoby s ledvinovými obtížemi. Nehodí se ani při redukční dietě. Pokud si uzené maso nedokážete odepřít, vybírejte alespoň méně tučné druhy a s jeho konzumací to nepřehánějte.
Ve svém příspěvku KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.
Hovězí kýta bez kosti – jak s ní pracovat a co z ní vařit
Hovězí kýta bez kosti je oblíbená především pro snadnou manipulaci a široké využití. Nejčastěji se používá na pečení, dušení, plátky na omáčkách nebo na rolády. Díky absenci kosti se maso rovnoměrněji propéká a lépe se porcuje.
Je však nutné počítat s tím, že jde o libové maso. Pokud se připravuje příliš rychle nebo bez dostatečného podlití, může vyschnout. Pomalá tepelná úprava je u hovězí kýty bez kosti téměř vždy jistota.
Části hovězí zadní kýty
Hovězí kýta patří v dělení hovězího masa mezi takzvané hovězí zadní, která je v 1. jakostní kategorii – tedy patří mezi dražší kousky. Hovězí kýta se skládá:
z ořechu,
vrchního a spodního šálu,
zadní kýty,
válečku,
květové špičky.
Jak je vidět, zadní kýta se skládá z několika částí, které se liší jemností i vhodným způsobem úpravy. Správná volba konkrétní části je klíčová pro výsledek receptu.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak)
Jde o nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě v celku (pečení), vynikající je také na minutky jako rump steak. Maso lehce potřete olivovým olejem, který můžete v závěru zjemnit lžičkou másla. Po grilování nebo smažení před konzumací maso nechte několik minut odpočinout na pánvi nebo grilu.
Hovězí zadní ořech (tip roast, tip steak, ball tip)
Je to libová část z přední části zadní kýty (předkýtí). Jde o pevnější část s výraznou masovou chutí. Skládá se ze tří částí svaloviny, které se od sebe oddělují. Vynikající je pečínka (peče se v celku), pokud je maso perfektně vyzrálé a odleželé, hodí se i na steak. Také se hodí na plátky na houbách, na cibuli, řízky nebo rychlé minutky.
Vrchní šál (top round steak)
Hovězí vrchní šál je libový kus z vnitřní části zadní kýty, má obvykle jemné tukové mramorování. Maso má jemnější svalové vlákno než maso ze spodního šálu, proto je i měkčí a křehčí. Vhodný je především pro pomalejší úpravy – dušení, pečení nebo gulášové recepty. Vyžaduje delší čas, ale odmění se plnou chutí. Vhodný je také ke grilování.
Spodní šál (bottom round steak)
Je to nejnamáhanější část zadní kýty, nemůže být tedy nejkřehčí a nejměkčí. Ovšem dobře zralý spodní šál se hodí i pro minutkovou úpravu. Spodní šál má hrubší sv
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr starzinský.
zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bazen servis moric.
Ano.tak je to v pohode.nejlepsi ale je, mit automaticky davkovac ph.cena...cca 10000.
Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?
Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.
Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.
Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?
Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.
Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.
Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?
Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.
Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.
Je růžové maso bezpečné k jídlu?
Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.
Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.
Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?
Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.
Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.
Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?
Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.
Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.
Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?
Skopové maso lze zakoupit v řeznictví anebo přímo od farmáře. Cena se odvíjí rovněž od toho, zda se jedná o běžný chov, nebo o bio chov. Konečná částka záleží rovněž na druhu masa: krk s kostí stojí cca 200 korun za 1 kg, hřbet s kostí 320 korun za 1 kg, plecko 240 korun za 1 kg, žebra 180 korun za 1 kg, kýta s kostí 300 korun za 1 kg a kolínko se pohybuje okolo 400 korun za 1 kg. Aktuální ceny skopového masa najdete také zde: cena skopového.
