JAK UPRAVIT TRESKU TMAVOU, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Treska tmavá je tradičním produktem rybolovu. Loví se v moři pomocí vlečných sítí. Má tmavé maso velmi výrazné chuti, které tepelnou úpravou zesvětlá. Maso z tresky tmavé je poměrně dobré, nedosahuje však jakosti tresky obecné, přesto je jako ryba určená pro konzum velmi důležitá. Nejlépe chutná smažená v těstíčku.
Postup: Tresku naporcujte, osolte, opepřete a pokapejte limetovou šťávou. Potřete olivovým olejem a vložte na gril.
Připravte si pesto: V hmoždíři smíchejte bazalku, petrželku, nakrájený česnek, oříšky, olivový olej a kapku octa a rozmělněte. Pak přimíchejte nastrouhaný parmazán a promíchejte. Pečenou tresku nandejte na talíř a podávejte s pestem a nakrájenými cherry rajčátky, které jste osolili a opepřili.
Ve svém příspěvku OTÁZKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Lébl.
Dobrý den.
Chci se vás zeptat jakou včelu medonosnou - plemeno vaše skupina PSNV
upřednostňujete či chováte.
Kdysi jsem se na nějaké přednášce dozvěděl, že chováte i včelu tmavou,
naší původní včelu a usilujete o její navrácení na naše území místo včely kraňské.
Děkuji za odpověď.
S přáním hezkého dne Lébl Zdeněk.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1 kelímek rajčatového pyré, 2 lžíce olivového oleje, 1 plátek másla, 4 hrsti cibulky s natí, 4 plátky tmavé tresky, 300 g cherry rajčat, 1/2 citronu; podle potřeby voda na podlití a směs koření na ryby
Postup: Pláty tresky dobře omyjeme, osušíme a výrazně pokapeme citronem. Necháme odležet a potom tresku po obou stranách posypeme kvalitním kořením na ryby (nejlépe s kousky sušené zeleniny). Nepoužíváme levné koření ze supermarketů. Cherry rajčátka omyjeme a rozkrájíme na poloviny. Zelenou cibulku nakrájíme na kolečka. Na velké pánvi rozehřejeme olej s máslem a tresku zprudka osmahneme, stačí 1–2 minuty. Do pekáčku vsypeme 3 hrsti cibulky a půlku celkového množství cherry rajčátek. Posypeme kořením na ryby, poklademe tresku a zasypeme zbytkem zeleniny. Nakonec přelijeme rajčatovým pyré a znovu posypeme kořením. Jen mírně podlijeme vodou a dáme péct do vyhřáté trouby. Pečeme okolo 30 minut, řídíme se hlavně pohledem. Šťávy nesmí být moc a zelenina by měla vypadat propečeně.
Ve svém příspěvku KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.
Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.
Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.
Jestliže budete pokrm připravovat z chlazené tresky, tak ji jen omyjte a pak osušte. Pokud pracujete s mraženou treskou, tak ji chvíli nechte povolit při pokojové teplotě, poté omyjte a zase dobře osušte. Rybu poté položte na plech vyložený pečicím papírem a pokapejte ji šťávou z citronu. Trošku tresku osolte a okmínujte. Nakonec na struhadle postrouhejte tvrdý sýr a hustě jej nasypte na rybu. Takto připravenou tresku vložte do trouby vyhřáté na 180 °C a pečte 15 až 20 minut. Hotovou rybu podávejte s pečenými brambory omaštěnými s trošičkou másla.
Ve svém příspěvku KYSELINA DO BAZÉNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alexandr starzinský.
zdravím,asi jsem natvrdlý ale nepochopil jsem čím tedy snižovat PH ,sírová je tedy vhodná?Protože všechny hnusy z obchodu jsou založeny právě na ní.Potřebuji asi 1x týdně upravit PH,dám do 50m3 bazénu 2-3 litry solné a potom chlornan a myslím že že to je dobré.Samozřejmě si od Vás nechám poradit jak to dělat lépe,děkuji A.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bazen servis moric.
Ano.tak je to v pohode.nejlepsi ale je, mit automaticky davkovac ph.cena...cca 10000.
Do guláše používáme jíšku tmavou. Na pánvi necháme rozpálit olej, poté do něj přidáme hladkou mouku a za stálého míchání nám vznikne jíška. Necháme smažit tak dlouho, dokud nebude mít jíška tmavou barvu. Guláš lze zahustit také rozdrobeným chlebem.
Ve svém příspěvku LÉČIVÝ BEZINKOVÝ LIKÉR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eligius.
Bezinkový likér je vynikající lék pro úpravu krevního tlaku. Osobně mám vyzkoušeno snížení tlaku, praktikuji to celé roky.
Likér musí být užíván dlouhodobě (aspoň jeden měsíc) vždy aspoň 20 ml v jedné denní dávce. Můj lék obsahuje aspoň 20 procent převařené šťávy zralých plodů a aspoň 10 procent lihu.
Mezi znalci se traduje, že tento lék umí upravit i nízký nebo kolísavý krevní tlak. To však nemám vyzkoušeno. Váš Eligius.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Rybí filé z tresky dáme vařit do osolené vody. Vaříme do měkka, pak tresku vyndáme a pokrájíme na kousky. Nadrobno nakrájenou cibulku orestujeme na oleji, přidáme oloupaná nakrájená rajčata, nakrájené papriky a mrkev na nudličky. Vše smícháme a chvilku restujeme. Poté přidáme rajský protlak, vývar z tresky, trošku citronové šťávy a vaříme asi 10 minut. Na pánev si dáme rozpustit máslo, opečeme kousky nakrájené tresky a nasypeme do polévky. Při podávání ozdobíme polévku lžící kysané smetany a kouskem petrželky.
V naší poradně s názvem RHIPSALIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Teika.
prosim,nevim si rady s timto kaktusem,porad mi opadavaji ty tycinky z toho kaktusu aniz bych se ho dotkla.Prosim poradte mi nekdo co stim.Diky Tezka Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše mu je horko. Teplotu rostliny snížíte rosením.
Tato rostlina nepotřebuje složitou péči. K jejich umístění potřebují teplé a hodně světlé místo, ale bez přímého slunce. Kromě vlhkého prostředí mu můžete pomoci tím, že ho v největších vedrech postříkáte vodou. Rostliny by měly být chráněny před průvanem a náhlými změnami teploty. Ideální teplota pro něj je mezi 18-20ºC, a v zimě by neměla klesnout pod 10ºC.
Rhipsalis Cassutha oceňuje bohatou, čerstvou, kyselou a dobře odvodněnou půdu. Toho lze dosáhnout smícháním stejných dílů písku, zahradní zeminy a vřesové zeminy. Ohledně zavlažování se doporučuje pravidelně zalévat, až když je substrát plně vyschlý, nejlépe dešťovou vodou. Pokud nemůžete dešťovou vodu zachycovat, je vhodné vodu z kohoutku upravit, aby změkčila. Je velmi důležité, aby půda začala vysychat před další zálivkou. Když rostlina v zimě odpočívá, je třeba snížit intenzitu a frekvenci zavlažování.
Než začnete vykopávat svůj keř magnólie, je nezbytné věnovat čas pečlivému plánování.
Zkontrolujte keř
Zkontrolujte velikost keře. Mladé magnólie, zvláště ty menší než 3 metry, se přemísťují snadněji než starší a větší.
Projděte se kolem stromu a prozkoumejte kořeny magnólie, které jsou viditelné, a uvědomte si, že čím rozsáhlejší je kořenový systém, tím náročnější je proces přesazení.
Vyberte nové umístění
Když zvažujete, kam magnólii přesadit, ujistěte se, že místo je vhodné pro její růst.
Mělo by nabízet dostatek prostoru od kmene pro šíření kořenů. Nové místo by také mělo mít dobře propustnou půdu a mělo by mít dostatek slunečního světla.
Připravte si výsadbovou jámu
Když se rozhodnete přesadit magnólii, je pro přežití stromu zásadní zajistit, aby bylo nové místo předem dobře připraveno.
Magnólie mají citlivý kořenový systém a proto vytvoření ideálního prostředí pro tyto kořeny dá vašemu keři nejlepší šanci na přežití.
Zde je několik podrobných kroků a tipů, jak připravit výsadbovou jámu:
Vyhodnoťte půdu Začněte posouzením půdy na novém místě. Magnolie preferují mírně kyselou, vlhkou a dobře propustnou půdu. Pokud je zahradní půda příliš jílovitá nebo písčitá, možná ji budete muset upravit. Začlenění organické hmoty může pomoci zlepšit její texturu a obsah živin. Jednoduchý test pH vám může říci, zda potřebujete upravit kyselost nebo zásaditost půdy.
Vykopejte díru Až budete připraveni jámu vykopat, použijte zahradní lopatu nebo ostrý rýč. Rozhodující je velikost jámy. Měl by být alespoň dvakrát širší než je kořenový bal magnólie, aby měly kořeny dostatek prostoru pro šíření a růst. Pokud jde o hloubku, jáma by měla být jen o něco hlubší, než je výška kořenového balu. To zajišťuje, že magnólie bude sedět na správné úrovni a nezapadne příliš hluboko nebo nesedí příliš vysoko.
Změřte kořenový bal rostliny Před kopáním jámy je dobré změřit kořenový bal magnólie. Díky tomu budete mít jasnou představu o tom, jak velká musí být výsadbová jáma. Svinovací metr vám může pomoci přesně změřit průměr a výšku.
Zalévání díry Před umístěním magnólie do nové díry ji naplňte vodou. Tento krok je klíčový, protože zajišťuje, že půda kolem kořenů je vlhká, což pomáhá kořenům usadit se rychleji. Ujistěte se, že ji opravdu dobře prolejete, aby voda mohla prosakovat hluboko do země.
Připravte si potřebné nástroje a materiály Vybavte se správnými nástroji. Budete potřebovat ostrý rýč nebo lopatu na kopání, pytlovinu na zabalení kořenového balu, motouz na zajištění pytloviny a kolečko na přepravu magnólie. Mít po svém boku pomocníka je také dobrý nápad.
Odpočiňme si na chvíli od škůdců a pojďme k příjemnějšímu tématu: minule jsme si povídali o bílých moštových odrůdách. Mohli bychom v tom pokračovat?
Ano, ampelografie (= věda zabývající se popisem odrůd) je nedílnou součástí vinohradnictví. Dnes bych se chtěla zmínit o některých odrůdách ze skupiny modrých moštových. Opět jsem vybrala takové, které jsou buď méně známé, anebo nové, ale vždy něčím zajímavé.
První z nich je odrůda zvaná Jakubské. Asi vás bude zajímat, proč se jmenuje Jakubské. Bobule této odrůdy obvykle začínají zaměkat okolo svátku sv. Jakuba, který je v kalendáři zařazen koncem července. Jde o starou francouzskou odrůdu z rodiny Pinot, u nás pojmenovanou Rulandské, dříve Burgundské. Tato modrá moštová odrůda pravděpodobně vznikla přirozenou mutací z odrůdy Pinot noir, kterou u nás známe jako Rulandské modré. Naši předkové ji krásně pojmenovávali Roučí modré. Ale zpět k odrůdě Jakubské – ta tehdy nebyla zapsána v Listině povolených odrůd. Stalo se tak až v roce 2011, i když se pěstovala dávno před tím místně jako okrajová odrůda, dříve označovaná jako Burgundské modré rané. Jak z tohoto názvu vyplývá, patří mezi nejranější odrůdy. Kromě toho, že brzy dozrává, se vyznačuje ještě dalšími významnými vlastnostmi – je poměrně mrazuodolná a nesprchává. Ač má krátkou vegetační dobu, dosahuje dobrých kvalit. Sklízí se začátkem září, a v dobrých polohách dokonce už koncem srpna.
Hrozny odrůdy Jakubské
Z její ranosti ovšem plyne jedna nepříjemnost – bývá napadána hmyzem, zejména vosami, a také si na ní rádi pochutnají ptáci. Ale to je problém všech raných odrůd. Vína z ní vyrobená bývají jemná, hladká, harmonická, často s ovocnými tóny. Jejím jediným současným nedostatkem je, že se s ní málokdy potkáme na trhu s víny. Spíše bývá na vinařských soutěžích a ochutnávkách.
Jinou odrůdou, kterou považuji za zajímavou, je odrůda Agni.
Jak se to správně čte? Agny?
Ano, je to české slovo, autorem vytvořené z některých písmen v názvu rodičovských odrůd, proto se to čte podle pravidel češtiny – Agny. Je to odrůda českého původu a vyšlechtěna byla na šlechtitelské stanici v Perné, kde začali s křížením v roce 1973, a povolena byla v roce 2001. Šlechtitelé v jednotlivých šlechtitelských stanicích se v poměrně dlouhém období před rokem 1989 specializovali na různé šlechtitelské cíle a právě v Perné se zaměřili na to, aby vyšlechtili něco, co tu ještě nebylo: modré moštové odrůdy, která by vynikaly výrazným aromatem. Proto jako rodičovské páry byly vybrány odrůdy André, což je také modrá moštová odrůda českého původu (kříženec odrůd Frankovka a Sv
Jak réva vinná pokročila ve svém vegetačním cyklu? Už se máme začít těšit na zralé hrozny?
Na většinu zralých hroznů si ještě chvíli počkáme. V září, u některých odrůd již na konci srpna, réva vstupuje do posledního období aktivního vegetačního cyklu, kdy začíná vyzrávat to, co vyzrávat může a co vyzrávat má. Proto tomuto období říkáme období zrání. Kromě hroznů ještě také vyzrávají letorosty, o nichž budeme mluvit v dalších měsících.
První fenofází, která toto období zahajuje, je zaměkání bobulí. Je to často doba, kdy vinař už se nejen těší na sklizeň, ale kdy už začíná mít konkrétní představu, jaká ta sklizeň bude. Bobule v předchozí fenofázi uzavírání hroznů dosáhly své konečné velikosti a dále nerostou. Hrozny jsou plné, husté, podle toho, co je jim dáno v genech. Pochopitelně, pokud nesprchly. (Vysvětlení tohoto pojmu viz Kalendář pro vinaře v měsících duben, červen, červenec.) Jak název fenofáze naznačuje, během zaměkání se mění konzistence dužniny v bobulích. Buňky se naplňují vodou, bobule se na omak stávají pružné, dají se zmáčknout mezi prsty.
Chlorofyl až do této fenofáze sloužil - jako všude jinde v zelených částech keře - k fotosyntéze, ovšem v bobulích se teď začíná rozkládat. Postupně se v nich objevují další barviva, která byla do té doby chlorofylem zakryta. Barviva jsou u většiny odrůd umístěna ve slupkách nebo v pletivech těsně pod slupkou. Nechci článek příliš zatěžovat chemickými termíny, nicméně bych ráda uvedla názvy některých barviv, vyskytujících se u bílých odrůd: karoteny, xantofyly, kvercetiny. Pro modré odrůdy jsou typická barviva ze skupiny antokyanů. To jsou barviva, která se nacházejí v řadě ovocných druhů, jako jsou borůvky, ostružiny nebo třeba v bezinkách. U některých modrých odrůd se antokyanová barviva ukládají nejen ve slupce a těsně pod ní, ale také v moštu. Takovým odrůdám se říká barvířky a jejich vína mají velmi tmavou, intenzivně červenou barvu.
Postupně zaměkající bobule na hroznu:
O antokyanových barvivech už řada spotřebitelů ví, že jsou zdraví prospěšná a že patří k takzvaným antioxidantům. Jak říkával například Miroslav Horníček, červené víno je možné považovat za „mléko starců“. Možná by konzumenty i pěstitele vína zajímalo také to, proč jsou bobule modré, ale vína z nich jsou pak červená?
Protože antokyanová barviva mění svoji barvu mezi červenou a modrou podle pH: při nízkém pH jsou červená a při vysokém modrá. Jistě to znáte ze sbírání borůvek. Vaše prsty i rty jsou červené, a když se pak umyjete mýdlem (tuhé mýdlo bývá zásadité), máte ruce černé. A protože ve vínech jsou vždy kyseliny, jsou bobule modré podle prostředí ve slupce, a při kvašení se barvivo dostane do kontaktu s kyselinami z dužniny; proto jsou vína červená.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.
Jedlé druhy dýní
Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.
Na jeden litr oleje potřebujete 30 až 50 dýní. Po rozříznutí dýní vyjměte semínka, umyjte je a usušte. Poté je namelte na pastu připomínající těsto. Tímto způsobem získává dýňový olej svou typickou tmavou barvu. Tuto hmotu vložte do hnětacího stroje a přidejte trochy vody a soli. Nyní začíná nejtěžší část výroby – pražení. Hmotu musíte zahřívat tak dlouho, dokud se voda zcela neodpaří. Tím se bílkovina semínek vysráží a dýňový olej se oddělí. Během pražení také olej získá svou charakteristickou chuť a vůni. Hmotu nyní vložte do hydraulického lisu. Tlak zvyšujte pomalu, aby měl olej čas vytékat. Čerstvý dýňový olej musí před plněním do lahví chvíli odpočívat. Pokud se rozhodnete skladovat olej v ledničce, doporučujeme vyndat láhev několik minut před použitím. Tak se nejlépe uplatní jeho chuť a vůně. Olej má vynikající výraznou chuť a skvěle se hodí k bramborám, luštěninám, do polévek a sytých salátů.
Plněná máslová dýně
Suroviny: 1,5–2 kg středně velké máslové dýně, 4 špetky soli, 4 špetky hrubě mletého pepře, 4 lžíce oleje, 450 ml portského vína (nebo šťávy z granátového jablka), 60 ml červeného vinného octa, 50 g pískového cukru, 1 šálek sušených meruněk, 1 šálek sušených višní, 1 šálek solených mandlí
Postup: Předehřejte troubu na 200 °C, velký plech na pečení vyložte pečicím papírem. Dýně podélně rozkrojte na poloviny, vydlabejte semínka, pokapejte olejem a jemně osolte. Dýně uložte řeznou stranou dolů na připravený plech a pečte 30–35 minut. Mezitím smíchejte v hrnci portské víno, ocet, cukr a 1 špetku soli, směs přiveďte k varu a vařte 4 minuty. Přidejte nasekané meruňky a višně, promíchejte, odstavte z tepla a nechte stát 10 minut. Ovoce vyjměte z hrnce děrovanou lžící, vraťte hrnec na sporák, přiveďte směs k varu a vařte 15 minut. Ovoce promíchejte s mandlemi, dochuťte solí a mletým černým pepřem. Každou polovinu dýně naplňte připraveným ovocem a přelijte horkým portským vínem. Můžete podávat s plátky opečené bagety.
Postup: Dýni vydlabejte, nakrájejte na kostičky, pak nakrájejte cibuli a osmažte ji, přidejte nakrájenou dýni, brambory, kuřecí vývar, cca 2 litry vody, sůl a vařte cca 20 min. Poté polévku rozmixujte pomocí ponorného mixéru. Na závěr přidejte trochu smetany, na talíři ozdobte opečeným chlebem a pažitkou. Kdo má rád, může přidat i špetku muškátového oříšku. Polévka se nezahušťuje moukou, ale bramborem na
Ingredience: světlý kukuřičný sirup, červené a zelené potravinářské barvivo, voda
Postup: Smícháte sirup s barvami. Záleží na vlastním vkusu, jaké barvy chcete docílit. Můžete do červené přidat zelenou a vytvořit tak tmavou krev, nebo třeba jen trošku hnědé. Po smíchání vznikne hustá červená hmota, kterou je potřeba naředit vodou na požadovanou hustotu a máte připravenu umělou krev. Světlý kukuřičný sirup zakoupíte v prodejnách zdravé výživy za cenu cca 30 korun. Sypké potravinářské barvy stojí mnohem méně, dá se říct pár korun. Můžete ale použít i gelové, ty už budou trošku dražší. Práškové prodávají téměř v každé „staromódnější“ drogerii či zásobenějším obchodě.
Další možností je použití medu, červeného barviva a kakaa, to vše se smíchá do hladka. Kakaem ovšem směs zhořkne, takže pokud se použije v okolí úst, vyvolává nepříjemné pocity.
Vánoční hvězda pochází z Mexika, takže jí vyhovuje stálá teplota nad 20 °C. Květináč s ní byste tedy neměli umísťovat přímo na studený parapet, především od okna totiž táhne studený vzduch. Na citlivost vůči chladu nezapomeňte už i při přenosu z květinářství, určitě by vám ji měli důkladně zabalit do papíru a domů ji dopravte co nejrychleji.
Doma byste měli postavit hvězdu na místo, kde bude mít polostín, potřebuje sice dostatek světla, ale spíše rozptýleného než přímé sluneční paprsky. Ve světlých místnostech orientovaných na jih nebo na západ rostlinu klidně postavte na konferenční stolek nebo jídelní stůl uprostřed místnosti. Světla tady bude mít určitě dost. A jak jsme již zmínili, vhodná je pro ni pokojová teplota.
Vánoční hvězda dozajista patří mezi oblíbené pokojové rostliny, ale bohužel kvete jen v období Vánoc. Většinou se pěstuje jako jednoletá rostlina, po Vánocích většinou hyne. Pokud však chcete mít vánoční hvězdu i po Vánocích, dopřejte jí tmavší stanoviště a mírnou (občasnou) zálivku. Na jaře (nejlépe v březnu) rostlinu zkraťte přibližně na 10centimetrovou výšku, přesaďte ji do čerstvého pěstebního substrátu (i většího květináče) a omezte zálivku. V září pak začněte hvězdu zatemňovat (například tmavou látkou, prodyšným tmavým pytlem), bohatě jí postačí 9 hodin světla denně. Pokud se budete řídit uvedenými radami, dočkáte se i na další Vánoce krásně vybarvených listenů.
