Muchničky jsou miniaturní příbuzné much. U nás se s krvežíznivými hejny samiček setkáme především na horách, protože larvy muchniček se vyvíjejí v tekoucí vodě potoků, kde žijí přichycené na kamenech či rostlinách.
Bodnutí od muchničky
Muchničky mají podobně jako komáři rády okolí řek, ale vyskytují se i na místech, kde se komáři neobjevují.
Jak je vlastně možné, že se rány od muchniček tak snadno zanítí? Důvodem je fakt, že ranky úporně svědí, a proto si je člověk má tendenci neustále škrábat, čímž hrozí, že si do nich zavleče infekci. Odtud už je k infekčnímu zánětu jen kousek.
Kousnutí přitom často nezačne bolet hned, ale klidně druhý až třetí den. Pokud vám rána otéká, je možné si vzít lék na alergii, protože i tak se dají otoky a svědění zmírnit.
Nejlepší ochranou proti muchničkám jsou účinné repelenty, které je dokážou odpudit. Krom toho samozřejmě pomáhají dlouhé rukávy či nohavice (tvrdí se, že pro muchničky jsou lákavější tmavě oblečení lidé). Pokud vás muchnička bodne a rána nateče, chlaďte ji, přikládejte cibuli nebo mažte mastí proti svědění, někteří lidé si pochvalují i šťávu z netřesku, který roste na skalkách. Přikládá se přímo čerstvá rostlina. Naopak se příliš nedoporučuje octový obklad, protože sliny muchniček rovněž obsahují kyseliny a ocet tak může otok ještě zhoršit.
Především se snažte zabránit tomu, abyste si vy nebo vaše děti ranku rozškrábali. Zanícené místo může mít v průměru i pět centimetrů. U dětí, alergiků či jinak oslabených jedinců je zapotřebí navštívit po kousnutí lékaře. Někdy je totiž nutné podávat i antibiotika, aby zánět ustoupil.
V některých lokalitách ve světě muchničky přenášejí závažné choroby, například parazita vlasovce, který může způsobit trvalé oslepnutí. V Česku ani v okolních zemích však nic takového nehrozí.
Štípnutí muchničky se nesmí škrábat, neboť tak hrozí druhotná infekce. Bolest může začít až za 2 až 3 dny. Otoky a svědění můžete mírnit ochlazením, mastí pro svědění, šťávou z netřesku, léky na alergii. Určitě byste se měli vyvarovat podávání octových obkladů.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Muchničky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu, mají tmavou barvy a mohou dorůstat až do délky 5 mm. Krev sají pouze samičky a jejich bodnutí může vyvolat alergickou reakci. V některých případech může dojít i k otravě krve slinami. Při rozškrábání hrozí infekce, místní záněty a špatné hojení rány. Muchničky útočí ve dne, bodnutí je bolestivé, silně svědí a vzácností nejsou silné alergické reakce.
Muchničky mají poměrně velkou hruď. Larvy se vyvíjejí ve vodě. V některých letech, například po povodních, mají ideální podmínky k vývoji a také toho patřičně využijí. Po vylíhnutí jsou jich potom desetitisíce a začínají napadat savce.
Štípnutí muchničkou může být velmi bolestivé a svědivé – víc než od komára. Krev z ranky může vytékat ještě chvíli po kousnutí muchničkou a svědivost a otok mohou být patrné ještě několik dní po kousnutí.
Larvy muchniček jsou velmi citlivé na čistotu vody, ve které se vyvíjejí – čím čistější vodní zdroj, tím lépe. Svým vývojem jsou vázány na prudce tekoucí vody. Samičky lepí svá vajíčka pod vodní hladinou na kameny i rostliny, kde se larvy po vylíhnutí drží přísavnou destičkou a jemnými vlákny.
V některých částech světa jsou muchničky přenašeči závažných chorob. V Africe nebo Latinské Americe může být muchnička přenašečem vlasovce Onchocerca volvulus, který způsobuje u některých lidí „říční slepotu“ (trvalé oslepnutí). Jsou dokonce popsány případy, kdy zvířata uhynula po útoku muchniček v důsledku alergické reakce na stovky štípanců a následné udušení.
V naší poradně s názvem VYVOJ SLIMÁKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva nováková.
marně se snažim najit jak vypadá a kde je nejvic kladeno vajičko slimáka a jak vypadá když se z vajička vylihne.Je to štihli hbity červík?Ty totiž mivám pod špaliky dřeva kde slimáky sbirám.Vajička také nevím jak vypadaji,nikdy jsem žádne nenašla.Jsem z nich na mrtvici.Děkuji za odpověd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tady jsou vidět vajíčka slimáků https://www.google.com/sear…
Nejlépe na ně působí roztoči, kteří nalezou do jejich těla a tím je zahubí. Mrtvé slimáky sežerou ti živí i s roztoči a postupně tak vymřou všichni.
Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají přes 5 cm v průměru. Tužší dužnina krémové barvy je šťavnatá, příjemně sladká, velmi chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Gauota.
Kuban Delight patří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy blumy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou a pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízejí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Kuban Delight.
Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Diamond.
Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Angeleno.
Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé velké plody tmavě modré až černé barvy a kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízejí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Gigant.
Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda se hodí k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Black Amber.
Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější plody sytě modré barvy s tenkou slupkou mají oranžovou, velmi chutnou, středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Friar.
Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách (snáší až −25 °C). Má středně velké kulaté plody červenozelené barvy s pevnou, zlatavě žlutou a sladkokyselou dužninou. Zde můžete vidět, jak vypadá bluma Superior.
V naší poradně s názvem JAK VYPADÁ KOUSNUTÍ OD PAVOUKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Synek Michal.
Dobrý den, chci se zeptat je možné, že by mě mohl kousnout pavouk ??? V noci při spánku mě něco dvakrát kouslo do ruky. Relativně jsem reagoval poprvé tak ze mě něco bodlo do ruky a mírně probralo. Na což jsem cukl rukou. Po nějaké době to bylo znovu kdy jsem už v procitnutí něco rozmačkal neboť mě znovu něco kouslo do prstu téže ruky. Na horní straně ruky kde bylo první kousnutí to začalo svědet. A nateklo a cca 4-5 dnů bylo nateklé. Prst byl o něco horší. Tam se mi udělala malá ranka která chvílemi i krvácela. Ale relativně bolelo to méně než první kousnutí. Na ruce mí zůstal dva vpichy vedle sebe s rozpětím cca 3,8mm od sebe. A na prstu také, ale díky tomu že to byla "otevřena" ranka, která se léčila cca týden není to už tak zřejmě vidět. Celou dobu uvažuji vlastně co mě to potkalo ??? Tak se chci zeptat zda fakt to mohl být u nás na Severní Moravě pavouk .... ????
Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.
V naší poradně s názvem ŠKŮDCI NA OSTRUŽINÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kovalová Věra.
Na vlnovník ostružiníkový bohužel žádné z uvedených přípravků nejsou.Již se nevyrábějí.Prosím,aktualizujte přípravky - hodně se objevila i rez ostružiníková.
Dnes jsem zakoupila Sanium Ultra - má být právě na likvidaci vlnovníka,tak nevím.Poradíte mi,jaká koncentrace.Jsou to 2 ampulky po 5 ml,prý na 12-30
litrů vody,v registraci je uvedena pouze réva - obaleči.
Děkuji.Kovalová Věra,Opava
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vlnovníka ostružinového nejlépe účinkuje postřik přípravkem KUMULUS WG. Tady můžete vidět jak vypadá a kolik stojí: https://www.zbozi.cz/hledan…
Vy jste si zakoupila Sanium Ultra, což je přípravek proti žravým škůdcům, typicky proti květopasi. Jeho ředění se provádí v poměru 5 ml na 6 litrů vody.
Proti rzi ostružiníkové můžete s úspěchem použít Flowbrix 1 l PROFI. Tady je vidět jeho cena a jak vypadá: https://www.zbozi.cz/hledan…
Ochrana proti muchničkám spočívá v používání repelentů, v oblastech výskytu tohoto hmyzu je pak důležité nosit dlouhé rukávy a nohavice, barva oblečení by měla být světlejší.
Dobré je použít na ranku dezinfekci, abyste předešli hnisavému zánětu. Dříve se na kousnutí muchničkami i umíralo, například v oblasti Dunaje, když byla kalamita, mohlo hejno muchniček člověka ohrozit na životě.
Jak jsme již zmínili, v teplých oblastech muchničky přenášejí řadu nemocí a často jsou i jedovaté, naše druhy naštěstí pouze obtěžují bolestivým bodáním. Pokud se ocitneme v hejnu hladových samiček, nepomůže obvykle ani repelent, pouze ta nejhustší moskytiéra a oděv z hustě tkané, silné látky.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Fabian.
Dobry den, prosim o radu.... Co je to za parazita na listech vavrinu? Nejaky podtyp puklice...? A jaky tedy postrik na vzrostly strom (Chorvatsko)?
Za odpoved predem dekuji.
Fabian Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vypadá to jako Trioza alacris, což je ploštice sající mízu z čeledi Triozidae, která vytváří hálky na listech vavřínu vznešeného (laurus nobilis). Nachází se v Evropě. Jak vypadá je vidět tady: https://www.google.com/imag…
Trioza alacris způsobuje, že okraje listů ztloustnou a srolují se dolů a vytvoří světlé, podlouhlé váčky. Tyto hálky mohou v létě ubytovat dvě generace až třiceti bledězelených nymf, které jsou pokryty chmýřím z bílého vosku. Dospělci obvykle přezimují v podestýlce, ale mohou přezimovat i v hálce. Mezi druhy vavřín, které trpí tímto škůdcem, patří vavřín azorský (Laurus azorica), vavřín vznešený (Laurus nobilis), Laurus novocanariensis a Persea indica.
Co s tím dělat?
Je to svízel, protože tyhle potvory jsou chráněni voskem a kontaktní insekticid nebude dostatečně účinný, aby zneškodnil všechny tvory. Je to stejně těžké, jako u puklic, které zmiňujete.
Doporučena je ekologická léčba, při které se napadené listy nejprve omyjí draselným mýdlem, aby se očistil list od medovice vylučované hmyzem, a poté se aplikuje neemový olej k boji proti hmyzu. Kúra se opakuje týdně, dokud neuvidíte, že nákaza ustupuje.
Pokud to nepomůže, nebo chcete radikální řešení, tak pak je na řadě systémový insekticid, který si rostlina natáhne do sebe a rozprostře ho po celém svém těle. Stane se tak po určitou dobu jedovatou pro všechen hmyz, který ji saje mízu. Problém je, že se tím na dlouhou dobu znemožní použití listů při vaření.
Existují poznatky o účinku acetonu při hubení těchto škůdců. Podle nich je třeba rostlinu na 24 hodin umístit do velkého pytle na odpadky a dovnitř umístit 20 ml acetonu na 100 litrů prostoru pytle, aby se mohl přirozeně vypařit.
Larvy sametky podzimní (nesprávně svilušky podzimní), napadající zvířata i lidi, na rozdíl od klíšťat nesají krev. Mají jinou metodu: larva se rychle pohybuje a vyhledává místa s tenčí pokožkou, kožní řasy, případně se zavrtá tam, kde k tělu těsně přiléhá spodní prádlo. Parazita není vidět, a jakmile se vám dostane do kůže, nanese do ranky trávicí enzym, který způsobuje úporné svědění. Pod kůží pak larva žije minimálně tři dny. Svými slinami naleptá kůži hostitele, saje a prospívá a může vyvolat onemocnění zvané trombikulóza, takzvanou podzimní vyrážku. Po třech dnech larva odpadne a pak opět pod zemí pokračuje ve svém vývoji k nymfě (která je slepá). V poslední fázi vývoje sametka jako dospělec od listopadu do jara přezimuje v půdě.
V naší poradně s názvem ALOE VERAL ROSTLINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Šilar.
Chci doma pěstovat Aloe vera léčivou ( lékařskou ). Poraďte, kde je možno sehnat rostlinu, nebo výhonek. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Léčivá je jen aloe barbadensis - aloe pravá. Sehnat jde na výstavách pro zahrádkáře a nebo v některých obchodech s květinami. Abyste věděl, jak přesně vypadá léčivá aloe pravá, tak tady je několik její fotografií: https://www.google.cz/searc…
Štěnice patří mezi ploštice. A skutečně jsou ploché natolik, že jsou schopné se ukrýt i v těch nejmenších škvírkách postele, za obrazy nebo v elektrických zásuvkách. Ve dne spí, v noci pijí krev teplokrevným živočichům.
Štěnice si může přivézt kdokoliv odkudkoliv. Domů vám je může zavléct i návštěva. To, že se pohybujete pouze v čistém prostředí a v civilizovaném světě, nehraje roli. Existuje domněnka, že se štěnice po zeměkouli, respektive po rovnoběžkách pohybují v jakýchsi vlnách, které mohou trvat i několik desetiletí. Ve střední Evropě byli tito parazité rozšířeni mezi oběma válkami, nyní se objevují znovu, takže na tom možná něco bude. Stačí, abyste si například z dovolené či služební cesty přivezli v kufru jednu jedinou samičku. Ta dokáže naklást až pět vajíček denně, ze kterých se zhruba po týdnu vylíhnou larvy dospívající asi měsíc až dva. A máte na problém zaděláno. S čistotou příbytku to nemá nic společného, štěnice totiž zajímá výhradně lidská krev, respektive krev teplokrevných živočichů, která je pro ně jediným zdrojem potravy. Štěnice navíc s oblibou migrují, takže neušetří žádnou místnost v bytě. Většinou je nutno počítat i s tím, že se vydají také k sousedům. Proto je velmi obtížné se jich skutečně spolehlivě zbavit a vyžaduje to součinnost všech zúčastněných stran.
Ve dne štěnici nepotkáme, je to noční hmyz. Zato ona si vás v posteli najde spolehlivě. Štěnice se orientují chemotakticky – nejenže cítí vaši tělesnou teplotu, jsou schopny se v prostoru orientovat i podle vydechovaného oxidu uhličitého. Týdny i měsíce se můžete domnívat, že vám zarudlá svědivá místa po těle způsobují komáři. Vzhledem k nočnímu životu štěnic a téměř bezbolestnému bodnutí není důvod, abyste je během spánku nachytali při činu. Nepříjemné je, že bodnutí od štěnice může výrazně svědit, což člověka nutí ke škrábání postiženého místa. Potom není problém, aby se do otevřených ran dostala infekce, a z banálního bodnutí se stane problém. Je popsána řada případů, kdy bodnutí od štěnic lékaři léčili jako ekzém. Už proto, že málokdo má u nás osobní zkušenost s tím, jak bodnutí od štěnice vlastně vypadá. U citlivějších jedinců může bodnutí štěnice vyvolat i otoky či alergii. Jedinou výhodou tohoto parazita je, že by neměl přenášet žádné nemoci. U nás sice parazitují štěnice například i na ptácích, netopýrech nebo holubech, ale zatím skutečně nebylo prokázáno, že bychom se od štěnic měli obávat přenosu chorob. Štěnice se vyznačují i typickým zápachem, ale ten je cítit, jen když je štěnic hodně pohromadě.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ PO ODKVĚTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna .
.. Dobrý den moje orchidej měla 10 květů dostala jsem ji na den matek a květy opadly zbyl jen 1květ kořeny jsou suché zalévám ji tak po dvou dnech tím způsobem že ji proleji a nechám okapat můžete mi prosím poradit čím to je a zdali mě dude na dále kvést děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Potenciál k dalšímu kvetení nejde takhle odhadnout. Opadání květů může nasvědčovat na nějakou nemoc nebo šok ze změny okolních podmínek. Vypadá to, že se o rostlinu staráte správně, tak se nechte od ní překvapit, když se to povede a ona znovu vykvete.
V naší poradně s názvem PŘESAZENÍ. ODROST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Skalická.
Dobry den. Potrebuji poradit. Mam lecive aloe a cas od casu odlupuji list na zpracovani do napoju atd. Ale jak roste a ja ji odlupuju listky tvori se jakoby stonek/kmen. A ja si nejsem jista jestli to nevadi. A pri presarovani... jak to mam zasadit hloubeji po nove listy nebo furt stejne? Nedokazu si predstavit jak bude vypadat treba za rok. Mohla bych vas poprosit o radu? Nejlepe telefonicky? Nemam moc pristup na internet. Bylo by to pro me jednodussi. Ale budu rada prinejhorsim i za psanou odpoved. Nikde na internetu sem k tomu nic nenasla. Dekuju Skalicka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aloe normálně tvoří stonek podobně jako třeba yuka. Když ji přesazujete, tak ji zakrývejte zeminou do podobné úrovně, jako před přesazením. Když vás stonek začne otravovat, tak ho můžete zamaskovat dosazením další rostliny, například scindapsus, který jde omotávat kolem okraje květináče. Jak vypadá starší aloe vera je vidět tady: https://www.google.com/sear…
Odrůda fastigiata je rychle rostoucí habr s kuželovitým, sloupovitým vzrůstem, který se časem větví. Dobře snáší zastřihování a tvarování. Listy habru fastigiata jsou ve tvaru srdce, dvojitě vroubkované a tmavě zelené, zatímco kůra je hladká a olivově zbarvená.
Vzhledem ke sloupovitému tvaru lze tuto odrůdu vysadit i v malých zahradách. Efektně vypadá, když je vysazena jednotlivě i v řadách.
Habr columnaris
Grab columnaris je pomalu rostoucí a u nás méně oblíbená odrůda. Jak vypadá columnaris grab? Na rozdíl od svého názvu tento habr netvoří sloupy, ale má kuželovitý tvar, který se postupem času stává kulovitým. Strom má tolik listů, že vypadá ostříhaný. Listy habru této odrůdy jsou vejčité a světle zelené.
Díky svému hustému a téměř geometrickému tvaru vypadá skvěle v zahradách ve francouzském stylu. Odrůda columnaris se používá jako jeden strom nebo se vysazuje v řadách. Skvěle se hodí do malých zahrad a k dekoraci teras , kde se dá vysadit do květináčů.
Habr je nenahraditelnou rostlinou v parcích a zahradách. Zvláštní výhodou je nízká cena sadby, protože se dá dobře množit řízkováním, dále mrazuvzdornost, odolnost vůči chorobám a nízké nároky na půdu a stanoviště. Vyplatí se zařadit habr obecný do vaší zahradní dekorace jako tvarovaný živý plot nebo jako atraktivně vypadající jednotlivý exemplář. Za zvážení stojí mít na své zahradě habr obecný carpinus betulus.
Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelinek Jiri.
Dobry den vyskytl se mi takovy problem - od znameho jsem dostal v loni hroznove vino v kvetinaci .Kvetinac byl maly vino nic moc velkeho vzrustu.Na podzim jsem cele vino presadil do velkeho kvetinace dal na balkon a udelal k nemu mensi drevenou konstrukci.Na jare se vino docela krasne zazalenalo ale vyskytl se onen zmineny problem na cele sazenici ( listy i stonek ) se objevilo neco co vypada jako kdyby to nekdo posypal cukrem crystal - nevim co to je a jestli s tim mam neco delat - na listech je to ze spoda - poradi mi nekdo prosim i s dalsi veci - docetl jsem se ze se ma vino zastipovat jako u rajcat - jsem zrejme zahradnik praclovek - nevim o cem je rec. Predem vsem dekuji za rady.
Jelinek Jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vilém.
Zdravím před 2 Romana jsem byl na sběru vína ve Francii u Bordeaux a super zážitek a nové zkušenosti. S tím že o víno je se potřeba starat celý rok, od vyvazování zastřihávání až po sběr a zpracování je to náročná práce. Víno i rád piju a ve Francii je nekonečný výběr dala se tam sehnat i láhev za 2eura ale taky třeba za 20euro. A občas si i objednávám nějaka francouzské víno tady https://www.vinigrandi.cz/ mají tam výběr zahraničních vín a dost i z Francie.
V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.
To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.
Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
Minimální vzdálenost domu od trafostanice vychází z ochranného pásma elektrické stanice, které je obvykle přibližně 20 metrů od zařízení.
V praxi ale záleží na konkrétní situaci. Malé kioskové trafostanice v obytných čtvrtích často stojí relativně blízko rodinných domů. Pokud je projekt domu navržen mimo ochranné pásmo trafostanice a splňuje technické podmínky distributora elektřiny, bývá stavba bez problémů povolena. Přesnou vzdálenost je proto vždy dobré ověřit u projektanta nebo přímo u provozovatele distribuční soustavy.
Kolik metrů je ochranné pásmo trafostanice?
Ochranné pásmo trafostanice je obvykle přibližně 20 metrů od konstrukce zařízení nebo jeho oplocení.
Tato vzdálenost vychází z pravidel pro ochranná pásma energetických zařízení. Jejím cílem je zajistit bezpečný provoz zařízení a přístup servisních techniků. U menších kioskových trafostanic se může v praxi zdát, že domy stojí blíže. Ve skutečnosti však bývají navrženy tak, aby samotná stavba domu byla mimo ochranné pásmo nebo aby byla udělena výjimka v rámci projektové dokumentace.
Může být trafostanice vedle domu?
Ano, trafostanice může stát vedle rodinného domu, pokud jsou dodržena všechna bezpečnostní a technická pravidla.
V nových obytných čtvrtích je běžné, že se malé kioskové trafostanice nacházejí na rohu ulice nebo na samostatném technickém pozemku mezi domy. Tyto stanice jsou navrženy tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy a aby jejich provoz neovlivňoval běžné bydlení. Pokud je dům navržen mimo ochranné pásmo trafostanice, většinou nepředstavuje blízkost zařízení žádný praktický problém.
Je trafostanice u domu nebezpečná?
Moderní trafostanice u domu jsou konstruovány tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy.
Elektrické části zařízení jsou uzavřené a nepřístupné veřejnosti. Běžný člověk se proto k elektrickým prvkům vůbec nedostane. Bezpečnost trafostanic je navíc kontrolována pravidelnými revizemi a údržbou. Díky tomu se tyto stanice běžně nacházejí i v obytných čtvrtích nebo v blízkosti rodinných domů. Pokud je dodrženo ochranné pásmo trafostanice, nepředstavuje zařízení žádné riziko pro běžné bydlení.
Může být trafostanice na mém pozemku?
Ano, trafostanice může být umístěna přímo na pozemku, pokud je zde zřízeno věcné břemeno pro provozovatele elektrické sítě.
V takovém případě má energetická společnost právo přístupu k zařízení kvůli údržbě nebo opravám. Toto věcné břemeno trafostanice bývá zapsáno v katastru nemovitostí. Majitel pozemku musí umožnit servisní přístup, ale jinak může pozemek běžně využívat. Před koupí pozemku je proto důležité ověřit, zda se na něm nenachází technická infrastruktura nebo jiné omezení.
Perovskia atriplicifolia lacey blue je překrásná odrůda perovskie z Anglie, jež se vyznačuje bohatostí kvetení, kompaktním habitem a atraktivními listy. Podobnost s levandulí je zejména v barvě, a to jak listů, tak i květů. Květy jsou drobné pantoflíčky sytě fialové barvy a objevují se již začátkem léta. Samotné květy z nich vykvétají až ve druhé polovině léta, jsou podobné rozrazilu bouřce a mají výrazně inkoustově modrofialovou barvu. I po odkvětu na rostlině zůstávají fialové kalíšky, takže vypadá barevně po velice dlouhou dobu – často až do října. Květový stvol je bohatě rozvětvený a může mít až půl metru na výšku. Každým rokem vykvétá větší množství květů, takže perovskie v srpnu vypadá jako jeden velký fialový oblak. Perovskia atriplicifolia lacey blue není náročná na pěstování. Vyhovuje jí téměř jakákoliv, přednostně chudší půda, která musí být dobře odvodněná, aby kořeny ve vlhkých zimách neshnily. Po dobrém zakořenění výborně zvládá i sucho. Plně mrazuvzdorná do cca -30 °C, údajně snese až -34 °C. Je vhodná pro celoroční pěstování ve venkovních nádobách.
Proč je losos doma tak často suchý, i když kupujete kvalitní rybu?
Losos je doma suchý hlavně proto, že se přetáhne teplem, ne proto, že by byl nekvalitní.
Většina lidí čeká, až losos vypadá „hotově“, a tím ho zničí. Losos se nijak nezlepšuje dalším pečením nebo smažením. Jakmile překročíte správný okamžik sundání, struktura se rozpadne a šťavnatost už se nevrátí.
Jak poznáte, že je losos hotový, když nehlídáte minuty?
Hotový losos poznáte podle struktury a chování masa, ne podle času.
Střed má být lehce sklovitý, ne matný. Povrch je zatažený, ale netvrdý. Vytékající bílkovina se objevuje jen minimálně. Jakmile je maso matné a drolí se, je losos přetažený.
Co znamená bílá hmota, která z lososa vytéká?
Bílá hmota je sražená bílkovina, která signalizuje příliš vysoké nebo dlouhé teplo.
Malé množství je normální, ale pokud je bílkovina po celém povrchu, losos už byl na teple příliš dlouho. Čím víc bílkoviny vidíte, tím sušší bude výsledek.
Má být losos uvnitř růžový, nebo úplně propečený?
Správně připravený losos má lehce růžový až sklovitý střed.
Úplně propečený losos je téměř vždy suchý. Strach ze syrovosti vede k přetažení. Losos dojede teplem i po sundání z pánve nebo trouby, proto se sundává dřív.
Je lepší lososa dělat na pánvi, nebo v troubě?
Obě metody fungují, pokud udržíte kontrolu nad teplem.
Pánev je rychlá a vhodná pro tenké filety. Trouba je stabilnější pro vyšší steaky nebo více porcí. Chyba není v metodě, ale v čekání příliš dlouho.
Proč se losos v restauraci povede lépe než doma?
V restauraci se losos sundává dřív, než vypadá hotově.
Kuchaři se nebojí sklovitého středu a mají zkušenost se signály hotovosti. Doma se často čeká na jistotu, která lososa zničí.
Má se losos během přípravy často obracet?
Ne, zbytečné obracení zvyšuje riziko přetažení.
Každý zásah znamená další teplo a ztrátu kontroly. Losos nepotřebuje neustálou manipulaci, ale klid.
Je rozdíl mezi tenkým filetem a vysokým steakem z lososa?
Ano, zásadní.
Tenký filet se přetáhne velmi rychle a téměř neodpouští chybu. Vysoký steak má větší toleranci a lépe snese krátké dojíždění teplem. Stejný čas nelze použít pro oba.
Kdy je lepší lososa sundat dřív než později?
Vždy, když máte pochybnost, zda už není brzy.
Losos po sundání dál dojíždí. Pokud ho sundáte ve chvíli, kdy vypadá akorát, po minutě už je přetažený. Bezpečnější je sundat ho dřív.
Pomůže lososovi marináda nebo omáčka, když je suchý?
Ne, suchého lososa už nic nezachrání.
Marinády a omáčky pouze zakryjí chybu, ale strukturu masa nevrátí. U lososa je klíčové ho nepokazit, ne ho potom zachraňovat.
Kousnutí pavoukem patří mezi poměrně vzácné události. Pavouci nejsou útoční, ale brání se pouze v případě přímého ohrožení. Přesto je dobré vědět, jak vypadá kousnutí od pavouka a kdy zbystřit.
Jak vypadá kousnutí pavoukem
Typické kousnutí pavoukem se projeví jako malý zarudlý pupínek, někdy doprovázený lehkým otokem nebo svěděním. Bolest bývá mírná až střední a často se objevuje se zpožděním.
zarudnutí v místě vpichu
mírný otok
pocit pálení nebo svědění
Rozdíl mezi pavoukem, vosou a klíštětem
Kousnutí pavoukem je často zaměňováno s bodnutím hmyzem. Na rozdíl od vosy nebývá okamžitě velmi bolestivé a na rozdíl od klíštěte nedochází k přisátí.
vosa: okamžitá ostrá bolest
klíště: přisátí a kruhová vyrážka
pavouk: mírná reakce bez přisátí
Kdy vyhledat lékaře
Lékařské vyšetření je vhodné v případě silné bolesti, rozsáhlého otoku, horečky nebo celkových příznaků. Zvýšenou pozornost by měli věnovat situaci alergici a malé děti.
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
