V případě, že se chcete vyhnout sekání trávníku ve svahu, využijte právě půdopokryvné dřeviny. Půdopokryvné růže se hodí na jižně exponované svahy. Dlouhými a bujně rostoucími výhony zabrání sesunutí svahu a rozrůstání plevele. Navíc vytvářejí krásně po celé léto kvetoucí koberec. Mezi růžově kvetoucí zástupce patří ´Knirps´, ´Neon´, ´Magic Meidiland´, ´Pink Star´, ´The Fairy´, bíle kvetoucí ´Sea Foam´, ´Snowcarpet´, žlutě kvetoucí ´Amber Sun´, ´Sunny Rose´, červeně kvetoucí ´Mainaufeuer´ či ´Austriana´. Růže se silně rozvětvují a zcela zakrývají půdu větvičkami.
V naší poradně s názvem ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Děkuji za odpověď, ale tohle jsme zkoušeli, ale vzhledem k tomu, že víno mám roztaženo ve svahu a prostor, který bych takhle měla ochránit je velký (to by musela být snad nějaká konstrukce). Nikde na vinici jsem nic podobného neviděla.
Je nějaká jiná cesta k ochraně?
s pozdravem
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.
Chcete-li mít kvalitní keř, musíte sazenice vybírat zásadně v zahradnictví nebo ovocných školkách, kde vám poradí nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí vám i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné. Nedoporučuje se pořizovat si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit velkou neznámou. Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.
Sazenice rakytníku je možné zakoupit, pro přehled se můžete podívat na cenu zde: sazenice rakytníku - cena.
Tento způsob spočívá v orbě kolmé na odtokovou linii. Používá se častěji na pozemcích s menším sklonem a velkou délkou svahu. U větších sklonů totiž může vzniknout nebezpečí protržení brázd. Orbou po vrstevnicích nebo s malým odklonem od vrstevnic oboustrannými otočnými pluhy, které překlápějí půdu proti svahu, je možné významným způsobem přispět k ochraně půdy před erozí. Odtékající voda ztrácí energii a neodnáší důležité živiny. Zvětšuje se vsakování vody ze srážek do půdy, snižuje se riziko vodní eroze, minimalizuje se postupné sesouvání kvalitní půdy do nižších poloh. Tento typ orby se používá se v době, kdy je půda holá, tedy na podzim a na jaře.
Tato orba se provádí směrem dolů svahem, tedy po spádnici. Napomáhá vytváření erozních stružek a vede k odplavení kvalitní úrodné půdy. Eroze půdy povrchovou vodou začíná již při 5% sklonu svahu, respektive 1 %, je-li půda zamokřená. Tento způsob orby tedy jinde než na rovině nedoporučujeme.
Tato rostlina není náročná na pěstování. Stanoviště může být na přímém slunci, polostínu nebo i ve stínu. Půda by měla být propustná, mírně vlhká. Jedná se o stálezelený keř, který je vhodný umístit do skalek, květináčů, svahů, zídkových zahrádek a předzahrádek. Přesazování rostlině nevadí, ale musí se jí zachovat vhodná půda. Množí se snadno řízky, řezanými v červenci až srpnu, počáteční růst je dost pomalý.
Pro montáž pletiva ve svahu se nabízí vícero možností. Tou první je terén rozčlenit na terasy, popřípadě udělat podél pozemku betonovou zídku, která terén vyrovná. Uchycení plotu je pak otázkou několika minut. Pokud je terén šikmý příliš, nebo existuje jiný důvod, proč zídku nelze využít, je možné pletivo uchytit bez ní. Důležité je však plotové sloupky pečlivě zabetonovat do země.
V první řadě vyměřte obvod terénu a vypočítejte délku mezer mezi sloupky. V případě rovného terénu je tato délka 2 metry, ve svahu je ale možné přidat několik sloupků navíc v místech, kde terén začíná prudce stoupat. Již při samotném měření pozemku provázkem a kolíky označte místa, kde budou sloupky stát. Provázek vám pomůže rozpoznat vlastnosti svahu a uvidíte, kam je třeba sloupky umístit. Sloupky musí pletivo držet ve správném tvaru. Umístěte je tedy na místa zlomu, tam, kde se terén nejvíce zvedá.
Sloupky usaďte prakticky stejně, jako byste je dávali na rovný terén. Vykopejte díry o velikosti asi 30 x 30 cm, zhruba 80 cm hluboké (záleží na druhu zeminy). Jámy vyplňte suchým betonem a sloupky upevněte. Správnou svislost ověřte vodováhou a zabezpečte vzpěrami. Až beton zatvrdne, upevněte uprostřed, nahoře a dole vodicí dráty.
Pletivo je poddajné a přizpůsobí se i na ostrých přechodech. Nosné dráty na třech místech udrží stabilitu pletiva a pomohou vám v jeho upevňování. Smyčkami připevněte pletivo k prvnímu sloupku a pokračujte dále do svahu rozvíjením pletiva a připevňováním k hornímu a dolnímu nosnému drátu. V místě zlomu, tam, kde se terén láme, pletivo přiohněte a přidrátujte vázacím drátem. Udrží se tak přesně v místech, kde si to svah žádá. Poté zkontrolujte, zda vše pevně sedí a plot drží na místech, kde má.
K bujnému růstu vřes vyžaduje kyselou půdu, světlá a slunná stanoviště. Snese ale i půdy suché a písčité. Rostlina vytváří bohatě kvetoucí polštáře s převážně růžovými, purpurovými až fialovými drobnými květy (najdeme i odrůdy bílé). Sazenice by se měly vysazovat v rozestupech přibližně 25 cm. Vřes se hodí také na zpevňování písčitých svahů. Co se týče vzrůstu, pohybuje se podle jednotlivých kultivarů od 10 až do 70 cm. Pro kompaktní růst a tvorbu bohatých květů se doporučuje vřesy pravidelně na jaře seřezávat. Jinou péči de facto nevyžadují.
Pohodlné schodiště by mělo mít sklon 25–35°. Projektanti a architekti mají s touto činností bohatou zkušenost, schodiště je jedna ze základních věcí v dispozici domu a musí se spočítat velmi přesně. Dodatečné korekce jsou v případě schodiště velice komplikované.
Základní výpočet schodiště
Prostor pro schodiště – v případě návrhu nového domu je výhodou možná změna dispozice tak, aby schodiště bylo ideální i ve vztahu k ostatním místnostem. V rekonstrukcích se někdy dostáváme k hodnotám na hraně pohodlnosti či použitelnosti dle dostupného prostoru.
Určíme si konstrukční výšku – je to výška, kterou musí schodiště překonat od čisté podlahy nástupního podlaží k čisté podlaze výstupního podlaží (zkratka KV).
Prostým matematickým dělením zjistíme, kolik je nutno mít stupňů k překonání výšky (zkratka N) a jak tento stupeň bude vysoký (zkratka V). Všechny stupně na schodišti musí mít stejnou výšku.
Šířka stupně (zkratka Š) se dopočítá ze vztahu Š = 630 – 2 x V mm (možno snížit až na 600, odvozeno od délky lidského kroku) a spočítáme i sklon schodiště.
Délku ramene (zkratka D) vypočítáme (například 8 výšek znamená 7 šířek).
Vzorce pro výpočty schodů:
1) Počet stupňů N = KV : V
2) Výška stupně V = KV : N
3) Šířka stupně Š = 630 – 2 x V
4) Délka schodišťového ramene – jednoramenné L = Š x (N – 1)
5) Délka schodišťového ramene – dvouramenné L = Š x (N : 2 – 1)
6) Sklon schodiště a = arctg V : Š
7) Délka ramene D = Š x N
8) Podchodná výška ramene Hp = 1 500 + (750 : cos a)
9) Průchodná výška ramene Hpr = 750 + (1 500 x cos a) (hodnota musí být vyšší než 1 900 mm)
Nakrájené hrušky mají sklon hnědnout. Aby při zpracování nezhnědly, můžete je nakrájené zakapat nebo protáhnout citronovou šťávou. Tu ale pak nejspíš pocítíte v chuti. Podobně vám poslouží také miska se studenou vodou s pár špetkami soli, kam ovoce ponoříte a ponecháte do chvíle zavaření (sůl v chuti není znát). Nebo můžete do kompotu z hrušek přidat kousky jablek, která údajně také brání zhnědnutí. Další možností je použít kyselinu citronovou nebo ocet.
Abyste předešli škodám, vyhněte se výsadbě hortenzie na dně svahu nebo v jiné nízko položené oblasti, kde se mohou vytvářet mrazové kapsy. Pokud dojde k poškození jarním mrazem, začnou se listy zbarvovat do purpurové až hnědé barvy. U namrzlých rostlin stonky vypadají stejně jako listy. Oškrábejte stonky nehty napříč, abyste zjistili, zda jsou pod kůrou stále zelené, a pohybujte se od špičky dolů k základně, dokud neobjevíte zelenou dužinu, abyste našli konec poškození. Zde střihněte.
Řez rostliny neuspěchejte, počkejte, dokud se teploty neustálí a nehrozí další mrazíky, aby nedošlo k opětovnému poškození ošetřené rostliny. Jakmile počasí spolupracuje, uřežte poškození až k dalšímu zdravému pupenu nebo souboru listů. V případě, že poškození není rozsáhlé, mohou hortenzie rozkvést na starém dřevu. Někdy musíte rostlinu seříznout několik centimetrů od země, avšak v tomto případě již hortenzie nemusí tentýž rok vykvést.
Svahy se osazují keři z důvodu zpevnění a kvůli snadné údržbě, pokud se jedná o půdokryvné druhy. Při výběru konkrétního druhu byste se měli zaměřit nejen na půdní podmínky, ale i na následnou péči o rostliny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Má rád přímé slunce.
Rakytník koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se plíží bočními kořeny mnoho metrů do stran, kde vypouští oddenky, tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně si je nenechávejte na nějakém svém malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí. Má výborné plody, které mají blahodárné účinky na lidský organismus. Je vhodný i ke zpevňování svahů. Rakytník je třeba zakracovat, ale doporučuje se vždy obrok, protože by neplodil.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Vyhovuje mu přímé slunce.
Mladé větve brslenu jsou zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve okrouhle hranné, s korkovými lištami. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, na vrcholu zašpičatělé. Květy bývají drobné, žluté až žlutozelené, na keři se objevují v květnu až červenci. Plodem je růžová až karmínově červená tobolka.
Jsou keře dorůstající až do výšky 3 m, jsou listnaté opadavé nebo neopadavé, barva listů je zelená, mívají nápadné bílé nebo růžové květy. Vyhovuje jim přímé slunce.
Existuje mnoho druhů skalníků. Některé rostou přisedle k zemi, jiné rostou stromovitě. Obvykle kvetou od května do června bílými nebo růžovými květy. Po odkvětu rostlina tvoří drobné malvičky, které nejsou jedlé. Na podzim se listy zbarvují dočervena.
Použijte mladé vršky kopřiv, nejlépe jen dva vrchní lístečky. Kopřivy by měly pocházet z čisté oblasti, tedy ne od kraje cesty, kam se chodí venčit psi, ale také ne zpod svahu pole, z nějž by mohlo stékat hnojivo.
Nasbíráme sáček těchto lístečků asi tak o velikosti 20 x 30. Rozprostřeme je v sítu nebo v děrované nádobě na balkón či na okenní parapet, aby se případní obyvatelé z říše hmyzu mohli vzdálit. Pak teprve kopřivy opereme. Vložíme do kvalitního mixéru, přidáme 3 vajíčka, trochu bylinkové soli, lžičku sušeného česneku nebo stroužek česneku čerstvého. Rozmixujeme a vlijeme na rozpálenou pánvičku se lžičkou omastku, aby vznikla silná omeleta. Necháme na mírném ohni ztuhnout. Pak dřevěnou špachtlí rozdělíme jako dort na jednotlivé trojúhelníčky, ty pak obrátíme a necháme dojít. Omeleta je temně zelená, takže ji můžeme ozdobit třeba čerstvým sýrem a proužky kapie nebo zakysanou smetano a chřestem.
Vitálky jsou vytrvalé byliny spíše plazivého charakteru, jejichž výška nepřesahuje 15 cm. Mají oválné listy, jasně zelené barvy. Ozdobné květy mají hnědý střed a žluté nebo oranžové okvětní lístky. Kvetou během léta.
Lze je použít ve skalkách a v květináčích k pokrytí stěn a svahů nebo k výrobě květinových dekorací.
Vitálka může prosperovat v polostínu, na plném slunci nebo ve stínu a odolává i nárazovým horkům i občasnému mrazu.
Půda pro vitálku by měla dobře odvodňovat, k čemuž můžeme připravit směs třech dílů zahradní zeminy smíchané s jedním dílem hrubého písku.
Zalévá se přiměřeně, vždy počkejte, až půda vyschne, nikdy nedávejte pod květináč talíř. Rostliny bezpečně odolávají několikadennímu suchu.
Od poloviny jara do poloviny léta oceňují přihnojení pomocí extraktu z mořských řas.
Příliš dlouhé stonky je vhodné prořezávat, aby měly kompaktnější tvar.
Jsou velmi citlivé na nadměrné zalévání, které způsobuje rychlou smrt rostliny. Výsadba se provádí ze semen vysévaných velmi povrchně začátkem jara na jejich konečné stanoviště nebo koncem zimy do sadbovačů, přičemž se pak přesazují v polovině jara.
Stále se zabýváme ošetřováním dospělých révových keřů v plodné vinici. Co všechno však musíme vědět a udělat, chceme-li si vinici teprve založit?
To je otázka na nejméně dvě hodiny povídání. Takže si to rozdělíme. Dnes bychom se věnovali spíše přípravným pracím a vlastní výsadbu si necháme zase na jindy.
Ze všeho nejdůležitější je posoudit, zda v místě zamýšlené budoucí vinice jsou podmínky vhodné pro vinnou révu. Pokud tuhle otázku řeší někdo, kdo se stane profesionálním velkoproducentem, má nad sebou bič, který se jmenuje: finanční prostředky. Založit vinici, která by ho v budoucnu měla uživit, je nemalá investice, proto musí být všechno důkladně prověřeno a promyšleno. Z tohoto pohledu jsou na tom zahrádkáři mnohonásobně lépe. Úplně nejjednodušším kritériem vhodnosti pro pěstování révy je srovnání se zdařilým pěstováním meruněk či broskví. Daří se v daném místě tyto dva ovocné druhy pěstovat? Pokud ano, révě se bude dařit také. Avšak návštěvníci těchto webových stránek patrně mají hlubší zájem o pěstování révy a proto se na tuto otázku podíváme podrobněji.
Nejdůležitějších faktorem podle Vašeho přirovnání asi bude dostatek sluníčka.
Samozřejmě, réva je přece teplomilná. Vhodnost dané lokality se posuzuje podle veličiny zvané suma aktivních nebo suma efektivních teplot. Myslím, že nám budou stačit ty aktivní. Pro révu vinnou je aktivním dnem takový den, kdy průměrná denní teplota je vyšší než 10°C. Hodnoty těchto aktivních teplot, tedy průměrných denních teplot (např. 10,2°C, 14,8°C nebo třeba 25,5°C) se sečtou za celý rok a na této sumě pak závisí výběr ranějších nebo pozdnějších odrůd. Pro ty úplně nejranější odrůdy, jako je např. kdysi značně rozšířená odrůda Čabaňská perla, či pro nově povolené Jakubské, je minimální hodnota sumy aktivních teplot 2 200°C. Hodnoty okolo 2 500°C jsou přiměřené pro středně rané odrůdy, jako je například Müller Thurgau nebo Modrý Portugal. A pozdní odrůdy, jako například Ryzlink rýnský, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín červený či Ryzlink vlašský, vyžadují hodnotu sumy aktivních teplot okolo 2 700°C.
Réva je také světlomilná, proto je potřeba ji umístit na sluníčko, rozhodně by neměla být zastíněna stromy. Nejvíce světla potřebuje pochopitelně při dozrávání hroznů, ale také při iniciaci oček, o které jsme mluvili před chvílí.
Možnost pěstování révy je určitě také limitována nadmořskou výškou. Existuje nějaká číselně vyjádřitelná hranice?
No ovšemže. Hranice nadmořské výšky možného pěstování révy úzce souvisí s dalšími klimatickými faktory, např. zda jde o přímořské klima nebo kontinentální. V našich klimatických podmínkách se za bezpečnou pro révu považuje nadmořská výška přibližně do 250 m. Samozřejmě, že se mohou ozvat ti pěstitelé, kteří pěstují révu i výše, ale vždy to záleží také na lokálních podmínkách dané parcely.
Jak je na tom réva s potřebou vody?
Potřebuje ji jako každá rostlina. Velmi „žíznivá“ je hned v několika fenofázích, jak růstových, tak ve fázích zrání. Měla by mít dostatek vody před rašením, po odkvetení a při zaměkávání. Naopak srážky by se neměly vyskytovat v době kvetení, aby nedocházelo ke sprchávání – to už jsme si vysvětlovali v dubnu a v červnu. Co se týká celkového množství srážek, máme svou „srážkovou“ veličinu, která se jmenuje, jak jinak, suma srážek, takže jde o sčítání srážek za vegetaci, počítají se ale i srážky v zimě, včetně sněhových srážek. Minimální hodnota této sumy srážek, při které réva s bídou přežívá a k nějaké velké produkci hroznů se nemá, je 300 mm za rok. Optimum srážek představují v naší zeměpisné poloze hodnoty 600 – 800 mm za rok.
Ještě něco potřebujeme o své budoucí vinici vědět?
Víme, že vinice patří na svah a ne do roviny. Dosti podstatnou věcí při výběru vhodného pozemku je orientace svahu ke světovým stranám. Samosebou ideální je jižní svah, ale réva snese i ostatní světové strany, s výjimkou severu. Také je radno si uvědomit, že na výškově odlišných částech delšího svahu mohou být odlišné především teplotní podmínky. Je-li pozemek na vrcholu kopce, častěji tam fouká vítr, a tím dochází ke snižování teplot. Naopak v dolní části je dobré počítat s tím, že studený vzduch muže za určitých podmínek po svahu stékat a v ďolíku mohou být déle mrazové teploty. Proto se tam hodí odrůdy později rašící. Takže ideálem je prostřední část jižního svahu. V domácích výsadbách je možné si lokální podmínky zlepšit například tím, že se révový řádek vysadí u stěny nebo jiné bariéry, která révu chrání.
Co se týká druhů půd, réva je značně tolerantní, roste v půdách písčitých, hlinitých i kamenitých. Jediný druh půdy nesnáší – to jsou půdy se značným množstvím jílu, které proto bývají značně mokré. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“, protože v takových půdách často dochází k uhnívání kořenů. To se ostatně stává i řadě jiných druhů rostlin.
Ještě něco málo k zmíněnému využívání svahů: je jasné, že pro používání mechanizace může být sklonsvahu jen takový, aby se na něm stroje udržely. Ovšem drobní pěstitelé, kteří si musí všechno do kopce i z kopce odnosit sami, mohou být odvážnější, a založit si vinici i na svahu se značným sklonem – tak jak si troufají. Takto situované viničky je často vidět v některých, především jižních a západních částech Evropy, např. v Itálii, Francii, Španělsku, Řecku apod.
Abyste měli kvalitní hrozny i v méně příznivých podmínkách, to vám přejí Ludmila Svobodová a Hanka Synková.
A co je potřeba vědět o pozemku, na němž bychom chtěli založit vinici?
Obecně lze říci, že réva se hodí do mírného a subtropického pásma. Více na sever je pro ni zima, v tropech nevyhovují dlouhé (půlroční) intervaly sucha a srážek. Také nadmořská výška je omezující faktor. Kvůli vhodným teplotním podmínkám v našich zeměpisných šířkách bychom měli vybrat pozemky do výšky 300 – 350 m nad mořem, pokud chceme dosáhnout přiměřené kvality sklizně. Určitě se dají najít vhodná místa pro pěstování révy i ve vyšší nadmořské výšce, je však nutno počítat s nižší dosažitelnou cukernatostí i s vyšším obsahem kyselin v hroznech.
Vinné révě se nejlépe daří na jižním svahu...
Určitě. Svahy orientované na jih jsou na naší polokouli těmi nejvýhřevnějšími polohami. Keře vysazené na západních svazích zůstávají dlouho orosené nebo mokré po srážkách, což vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových chorob. Na východních svazích hrozí nebezpečí, že mladé letorosty budou poškozeny jarními mrazy, protože zde bývá velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. A svahy obrácené na sever bývají studené a pro pěstování révy se nehodí.
Stejně tak je potřebné uvědomit si rozdíly na jednotlivých částech svahu. Nahoře na kopci často povívá větřík, čímž se teploty snižují. Proto se na vrcholy svahů hodí odrůdy s kratší vegetační dobou. Dolní části svahu mívají hluboké, hlinitější půdy (vlivem dlouhodobé eroze), proto se hodí pro odrůdy s vysokou plodností, které mívají větší nároky na vodu. Někde se však na dolních svazích mohou občas vyskytovat přízemní mrazíky – tam je nutné vybírat odolnější odrůdy.
Která odrůda se osvědčila jako nejodolnější vůči mrazům?
Ryzlink rýnský.
Nejlepším místem na svahu je tedy jeho střední část...
Ano, zvláště pak, když je otočená k jihu. To jsou polohy ideální pro nejnáročnější odrůdy, jako je například Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay, Tramín červený a další.
Říkáte, že hlinitější půdy se hodí pro vysoce plodné odrůdy. Jaké druhy půd vlastně révě vyhovují?
Z hlediska nároků na druhy a kvalitu půd je réva nenáročná; obecně je možné říci, že roste ve všech druzích půd s jedinou výjimkou – nedaří se jí v půdách přemokřených, které jsou studené a uhnívají v nich kořeny. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“. I když samozřejmě některé skupiny odrůd se trochu specializují na „své“ půdy. Jak jsem již uvedla, hlinitější půdy se hodí pro odrůdy, které přinášejí vysoké výnosy, ale zvláštní kvalita vín se od nich očekávat nedá.
Pro kvalitní odrůdy jsou nejvhodnější půdy kamenité nebo štěrkovité, které se během dne dobře prohřívají a ještě po západu slunce uvolňují nahromaděné teplo. Ideální je, je-li pod touto kamenitou nebo štěrkovitou horní vrstvou ještě vrstva obsahující dostatek jílu, která zadržuje vodu. Pokud tomu tak není, vinice bude trpět suchem, pokud není zavlažována. Písčité půdy jsou půdy stále trochu „hladové“. Tím, že mají málo jílu, neumí si po delší čas uchovat zásobu živin, a proto musí být častěji přihnojovány.
A jak správně půdu ve vinici obdělávat?
V minulosti dlouho platilo, že každý pořádný vinař se ve vinici nadře s motykou v ruce, protože vinice má být stále v bezplevelném stavu. Tak tento názor je již dávno překonán. Takzvaný černý úhor, tedy bezplevelný stav povrchu půdy ve vinici, má řadu nevýhod. Především musí být stále udržován, ať již okopávkou, plečkováním či jinou mechanizovanou prací s půdou. Opakovaným projížděním strojů v řádcích se půda utužuje, v podorničí se vytváří zhutnělá vrstva půdy, která nepropouští vodu. V malých viničkách, bez používání mechanizace, černý úhor znamená stále se opakující okopávku. V půdě se také časem vytvářejí křivolaké kapiláry, kterými dochází k nežádoucímu odparu vody. Při výsadbách na svazích se s každým deštěm odplaví část jemných jílovitých částic půdy.
Aby nedocházelo k půdní erozi, proto se teď mnohem častěji pod keři něco pěstuje. Odborně se tomu říká ozeleňování vinic. Vinice tedy mohou být zatravněné (což je ta nejméně vhodná forma), nebo může být udržován porost přirozeně se vyskytujících plevelných rostlin (přirozené ozelenění) nebo se pěstují rostliny z výsevu směsek na ozeleňování (dnes je to považováno za nejvhodnější způsob ozeleňování). Směsku tvoří rostliny z různých čeledí, které mají různě dlouhé kořeny; po čase vytvoří společenství, které vytlačuje plevelné rostliny. Květy rostlin z vysévaných směsek dobře poslouží jako pastva pro včely. Při všech způsobech ozeleňování se samozřejmě porosty musí sekat a je nutné počítat s tím, že i ony budou spotřebovávat živiny z půdy a vodu.
