Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento zákla
Ve svém příspěvku SÝR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka Šmahová.
Wow, díky za informace. Moc mi to pomohlo. To je tohle https://www.atranet.cz/kuvi…, ten fermentor? Mě se to tedy zdá drahé. Co všechno to doopravdy umí?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ PLÍSŇOVÝ SÝR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frank Toman.
Je pravda, že chlebová modrozelená plíseň je ta, kterou obsahuje Niva? Lze z
foto určit o jakou plíseň se jedná? Díky F. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud se majitel domu nebo panelákového bytu rozhodne pro sestavení vlastní šaty, má na výběr řadu materiálů, z nichž může svou šatnu postavit. Kromě klasického dřeva a dřevotřísky se v poslední době rozmáhá stavba různých druhů nábytku z přepravních palet. Nábytek z přepravních palet si můžete vyrobit sami, ale dokonce dnes už existují firmy, které se na tyto výrobky zaměřují. Výhodou přepravních palet je to, že patří mezi levný materiál. Navíc v dnešní době se dá z palet vyrobit prakticky jakýkoliv dřevěný nábytek včetně postelí, pohovek, stolů a i skříní. Díky tomu je možné si dnes vyrobit z tohoto materiálu snad kompletní nábytek do šatny. Dokonce šikovný řemeslník dokáže z palet vyrobit i rám pro zrcadlo, lampičku, křeslo i stoleček, které mohou být v šatně umístěné pro zútulnění místnosti. Základem vždy je, že je potřeba přepravní paletu pořádně začistit a zbavit jí třísek. S paletou si pak dál může majitel udělat v podstatě cokoliv. Dá se jen přelakovat bezbarvým lakem, aby byla zdůrazněná přírodní barva dřeva, nebo se dá nabarvit na jakoukoliv jinou požadovanou barvu tak, aby to majiteli vyhovovalo. Nevýhodou šatny z palet je asi to, že se k paletovému nábytku těžko vytváří vhodná dvířka, a tak může být oblečení zaprášené. I přesto jsou ale palety na výrobu šatního nábytku řadou lidí doporučovány. Dá se z nich lehce vyrobit jednoduchý botník (stačí jedinou paletu rozříznout na půl, aby nebyla tak široká, a boty umístit do prostoru, který je mezi vrchní a spodní částí palety, případně i na vrch palety). Podobně jednoduché je vytvoření i skříně z přepravních palet, stačí si jich pořídit dostatečné množství a vhodný nástroj k jejich řezání. Z palet se pak dá snadno vytvořit rám takové skříně (palety směřují směrem dolů), a jednoduché poličky. Takováto paletová skříň se pak dá lehce vybavit závěsným systémem, na nějž se umístí oblečení, u něhož je nutné, aby viselo a nebylo poskládané.
Takovýmto způsobem je možné poskládat několik šatních skříní, které se snadno umístí vedle sebe a vytvoří tak obrovskou šatní skříň. Zároveň se na palety dají snadno navěsit různé módní doplňky jako třeba šátky a šály.
V naší poradně s názvem JAK NA ODDĚLKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Mráz.
Zdravím,chtěl bych poradit jak co nejejdnoduším způsobem získat oddělek od nejlepšího včelsstva ve kterém mám matku letos už čtvrtým rokem (bílá)a včelstvo stále nejlepší co do rozvoje,výnosnosti,bez rojení atd.teď už si říkám,že už to dál matka nemůže zvládnout a vzhledem ke kvalitě tato včelstva musí rozšířit.Předesílám,že nemohu a ani neumím odchovat serii matečníků od nich a vytvořit oddělky .Děkuji za případné poučení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Rozdělení včelí kolonie znamená vzít silnou kolonii a udělat z ní dvě menší kolonie. Rozdělení včelstva je způsob, jak zvýšit počet osídlených úlů, aniž by bylo nutné čekat na roje, kterými by se úly přirozeně kolonizovaly. To pomáhá vyhnout se nejistotě přirozené kolonizace, zejména v situacích, kdy je nízká pravděpodobnost rojení. Rozdělení včel vždy znamená určité riziko poškození včel, takže by mělo být provedeno pouze tehdy, když je včelař ochoten toto riziko podstoupit a také včelař, který má dost úlů, aby to zvládl v případě neúspěchu.
Z praktického hlediska pro rozdělování včelstev je nejlepší používat nástavky s horní loučkou nebo Langstrothovy úly kvůli jejich standardním rozměrům. Tato standardizace umožňuje přesouvat plástve a včely z jednoho úlu do druhého.
Rozdělení by se mělo provádět pouze na silných úlech, které mají spoustu plodů (zapečetěné plody, mladé plody a vajíčka). Musíte vypozorovat čas, kdy jsou včely nejsilnější, kdy s největší pravděpodobností zakládají královské buňky. Základní myšlenkou je rozdělit mláďata a včely mezi dva úly a pak donutit ten bez královny, aby vytvořil novou. Včelí vajíčka jsou nezbytná pro to, aby rozdělená část kolonie, která byla ponechána bez královny, byla schopna vyrobit novou královnu, takže je nezbytné, aby byla v kolonii přítomna včelí vajíčka. Úspěch je nejpravděpodobnější, když jsou v kolonii již přítomny neuzavřené buňky královny, protože to znamená, že se přirozeně dělí (tj. chystají se rojit). Pokud nejsou přítomny žádné královské buňky, včely vytvoří novou královnu, pokud budou přítomna vajíčka.
K rozdělení včel budete potřebovat dva úly - aktivní (nebo rodičovský) úl a prázdný úl.
Někdy se povede, že v aktivní kolonii jsou přítomny buňky královny. To je zvláště dobré, protože aktivní kolonie již vytváří novou královnu a je připravena se přirozeně rozdělit. Pokud jsou již buňky královny přítomny, měla by se do nového úlu velmi pečlivě přenést alespoň jedna plástev s královnami. V aktivním úlu nahraďte každý odebraný rámek za nový. Pokud je to možné, měly by být horní laťky natřeny voskem, aby včely vytvořily nový plást ve správné poloze - jeden plást na jednu horní laťku. Vyplňte všechny prázdné prostory novými horními laťkami tak, aby byly oba úly kompletní, a znovu nasaďte víka. Přemístěte aktivní úl na nové stanoviště. Po určité době zkontrolujte, zda byla nová královna úspěšně odchována a snáší vejce. To může trvat až čtyři týdny.
Základy k umění výroby dnešních evropských sýrů položili staří Římané. Ve svých obrovských domech s mnoha místnostmi totiž mohli ovlivňovat jednotlivé fáze zrání sýrů. K významným faktorům, které daly vzniknout velké rozmanitosti druhů a chutí, patřily také vlhkost, teplo a průvan, stejně jako kouř z kamen, omývání sýrů a přidávání bylinek. K výrobě sýra používali nejrůznější druhy mléka – za nejdůležitější bylo považováno mléko ovčí, kravské a kozí, ale zpracovávalo se také mléko kobyl a oslic. Z kulinářské příručky známého římského gastronoma Columelly, kterou napsal kolem roku 50 n. l., vyplývá, že Římané již používali „coagulum“, tedy syřidlo, které pocházelo ze čtvrtého žaludku kůzlete nebo jehněte. V příručce rovněž vysvětluje použití soli, která měla sýr vysušit a zakonzervovat jej pro delší trvanlivost při transportu.
Sýr býval u nás kdysi obecně rozšířeným pokrmem, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou. Na Slovensku byl dán podle sýra i název městu. Jde o Kežmarok, jehož jméno vzniklo z německého Kasemarkt – trh sýrů.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
na dochucení: mletý černý pepř, sůl, drcený kmín, majoránka
Postup:
Nejprve si očistíme menší cibuli a česnek. Cibuli nakrájíme najemno, česnek také, ale můžeme ho nakrájet i na plátky nebo prolisovat. Brambory oloupeme a nakrájíme na kostičky. Potom si v hrnci rozehřejeme sádlo a cibulku necháme zesklovatět. Přidáme česnek, který krátce orestujeme a zalijeme horkou vodou. Přisypeme brambory, kostku bujónu (masový nebo zeleninový) a polévku osolíme, opepříme a dochutíme drceným kmínem. Česnečku vaříme do změknutí brambor. Ke konci vaření nadrhneme do česnečky majoránku. Pro silnější česnekový efekt můžeme přidat další 3 stroužky česneku, tentokrát už prolisovaného.
Horkou česnečku servírujeme nejlépe do misek a posypeme upečenými kostičkami tvrdšího chleba a nastrouhaným sýrem. Hotovou česnečku se sýrem ihned podáváme.
Do česnečky můžeme přidávat sýr jakéhokoliv druhu. Může to být sýr tavený, strouhaný tvrdý sýr a nemusí chybět ani chuťově výrazné sýry, jako je sýr balkánský nebo naše domácí tvarůžky. Sýr přidáváme vždy až nakonec, když už jsou ostatní přísady v česnečce uvařeny, a necháváme ho jen rozpustit. Tvrdý strouhaný sýr můžeme podávat tak, že jím horkou polévku ozdobíme až na talíři.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ HROZNŮ VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Beníšek.
V období dozrávání hroznů dochází k postupnému modrání (černání?) bobulí a zastavení jejich vývoje a mám pocit, že se naopak začínají zmenšovat. Začíná to právě nyní (cca 10.8.), některé hrozny jsem už utrhl a vyhodil. V roce 2015 dozrálo snad jenom 5% úrody. Před dozráním je vše v pohodě a pak to začne..
Děkuji za radu.
Martin Beníšek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman.
Dobrý den, můžu se zeptat, jestli tu révu pěstujete pouze na jídlo nebo z ní dle vyrábíte víno? Já mám takový sen, mít svou vlastní malou vinici a vyrobit jen pár lahví pro vlastní spotřebu. Ale to bych potřeboval probrat s nějakým pěstitelem. Rád bych si nechal poradit osobně. Víno moc miluji a obdivuji takové http://www.vinigrandi.cz/cs/ velké vinotéky. Ale zatím opravdu nemířím tak vysoko :)
Původ plísňových sýrů je zřejmě v povídce o selce, která zapomněla sýr ve sklepě. Když ho po čase našla, na jeho povrchu již byla bílá plíseň. Selka ho chtěla nejdříve vyhodit, ale nakonec ho ochutnala. Překvapila ji skvělá a zajímavá chuť. Tento příběh se stal ve francouzské vesnici Camembert – a jméno tohoto města dalo název lahodnému sýru. Camembert se ve Francii vyrábí už od roku 1791.
Náš český Hermelín dostal jméno podle podoby bílé plísně s kožešinou hermelínového pláště z kůže hranostaje. Historie českého Hermelínu sahá do 1. poloviny 20. století.
Dělení plísňových sýrů:
s plísní na povrchu: Camembert, Brie, Hermelín;
s plísní uvnitř: Niva, Gorgonzola, Rokfór.
Hermelín má kulovitý tvar (vypadá jako puk) a má jemnou ušlechtilou plíseň na povrchu. Sýr se uvnitř mění, dokonce zraje i poté, co si jej přivezete domů z nákupu. Čím déle máte Hermelín uložený v lednici, tím je měkčí a pikantnější. Zralý sýr uchovávejte v lednici při teplotě 4–8 stupňů Celsia.
Sýr Niva je sýr s modrou plísní uvnitř hmoty. Tento kravský sýr je obdobou francouzského ovčího sýra Roquefortu. Zrají spolu s ušlechtilou plísní Penicillium Rogueforti, která se přidává do mletého nebo sýřeninového sýra. Další verzí je italská Gorgonzola.
Výroba sýru Niva spočívá v odstředění syrového plnotučného kravského mléka; následuje homogenizace; pasterizace; sýření probíhá ve výrobníku. Sýřenina se zpracovává na zrno. Vzniklá směs syrovátky a zrna se pouští na pás, kde syrovátka odtéká a probíhá solení zrna koncentrovaným solným roztokem a plnění do forem, které se v pravidelných intervalech obracejí. Hmota je poté vyklápěna na nerezové palety a putuje do solných lázní. Obrovské kádě jsou napouštěny solným roztokem s danou koncentrací, kyselostí a teplotou. Po vyjmutí se bochníky nechají den okapat a ručně se solí. Propichování slouží k tomu, aby se vytvořily průduchy nezbytné pro růst plísně. Je třeba udělat asi 35 vpichů z každé strany bochníku, aby se vytvořilo dostatek vzduchových bublin s dvojím významem – umožnit přístup vzduchu, který plíseň potřebuje, a nechat zplodiny vznikající štěpením bílkovin a tuků ze sýra uniknout. Plísňové kultury se dnes pěstují na povrchu vysterilizovaných krup a do sýrové hmoty se splachují vodou. Zrání ve sklepích při stálé teplotě (8–10 °C) a vlhkosti (95 %) probíhá 5 týdnů. Nakonec se provede takzvané ošetření – z bochníků se ručně seškrabují nežádoucí plísně.
Ve svém příspěvku DRUHY A ODRŮDY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aneta.
Dobrý den, tak tohle je přesně ten článek, který jsem hledala. A celkově jsou celé vaše stránky skvělé a plné informací. Chystám se na pěstování révy, mám možnost od známého odrůdu Solaris, kterou jsem i minulý rok poprvé ochutnala jako burčák na Jižní Moravě. Jinak většinou vína do svého nově zrekonstruovaného sklípku na zahrádce sháním tady http://www.vinigrandi.cz/cs/ Ale pořád doufám, že se podaří proměnit kus zahrady ve vinici a nějaké to dobré víno si zkusím i vyrobit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Výroba sýrů představuje umění staré možná 10 000 let, tuto dovednost ovládali totiž již staří Egypťané. V dobách nedávno minulých se domácí sýr připravoval zcela běžně. Sýr u nás býval kdysi obecně rozšířenou krmí, i poslové kněžny Libuše prý zastihli Přemysla Oráče, jak právě pojídá chléb se sýrem – a byli jím také pohoštěni. Je také písemně doloženo, že staročeské „kozí syrečky“ bývaly výnosným exportním zbožím a byly požadovány i pro svatbu krále Vladislava v roce 1502. Slavné olomoucké tvarůžky zůstávají s oštěpky a brynzou stálou specialitou.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo
domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
Mléko nalijeme do nádoby a zahřejeme jej cca na 36 °C, poté nádobu s mlékem odstavíme ze zdroje tepla a do mléka přidáme syřidlo, promícháme a necháme 30 minut syřidlo působit. Za tuto dobu se mléko srazí; takto sraženou hmotu v nádobě rozkrájíme na čtverečky a opět vše zahřejeme na 50 °C. Po dosažení teploty 50 °C směs přelijeme přes cedník s plátnem. V plátně zůstane tvarohová hmota, kterou necháme 4 až 5 hodin okapat. Takto připravený sýr se dá okamžitě konzumovat, nebo můžeme vytvořený sýr také naložit, a to například tak, že sýr nakrájíme na čtverečky a ty proložíme česnekem, bylinkami, feferonkami, cibulí a kořením, promícháme a vložíme do sklenic s uzávěrem. Obsah takto naplněné sklenice dolijeme olejem a uzavřeme. Naložený sýr necháme ve sklenici uležet 6 až 8 dní a poté konzumujeme.
Dříve byl tento dort pouze pečený, v dnešní době se připravuje i v nepečené variantě. Lze jej připravit podle původní receptury, tedy čistě sýrový, nebo s různými příchutěmi, které bývají obohaceny i o ovoce nebo čokoládu.
Hlavními ingrediencemi jsou tvarohový čerstvý sýr, sušenky, cukr, máslo a zakysaná smetana.
První cheesecake byl vyroben na řeckém ostrově Samos. Formy na něj byly nalezeny právě na tomto místě a datují se k roku 2000 před naším letopočtem. Sýr a sýrové výrobky zde byly už daleko dříve, první nálezy jsou však datovány až k tomuto roku. V Řecku byl cheesecake považován za výborný zdroj energie a byl podáván sportovcům během prvních olympijských her v roce 776 př. n. l. Jednoduchá verze cheesecaku s pšeničnou moukou, medem a sýrem byla také servírována na řeckých svatbách.
Zatímco se v Americe se ustaloval pohled na cheesecake, v Evropě se stále experimentovalo s jeho variantami. Například Italové používají sýr Ricotta, Řekové sýr Mizithra nebo Feta. Němci dávají přednost tvarohu a Japonci používají kombinaci kukuřičného škrobu a vaječných bílků.
Přestože lze považovat cheesecake za sladký dezert se stejnými základními ingrediencemi, existují i speciální verze, které obsahují plísňový sýr, mořské plody, pikantní chilli nebo dokonce tofu. Přes 4000 let úprav vedlo k dnešním stovkám druhů cheesecaků a vy si tak můžete vychutnat tuto delikatesu v restauracích nebo i ve vlastní kuchyni.
Insekticidní mýdlo působí několika mechanismy. Samotné mýdlo proniká do kutikuly hmyzu, což způsobuje kolaps buněk a vysychání. Jinými slovy, sprej rozežírá exoskeleton mušky, vysušuje ho a má za následek dehydrataci a smrt. Spreje také působí tak, že mušky udusí. Tyto spreje nepůsobí na žravé škůdce.
Insekticidní mýdlo je směs vody a draselných solí mastných kyselin a běžně se používá k omezení zamoření hmyzem na pokojových a venkovních rostlinách. Mýdlové spreje jsou účinné na hmyz s měkkým tělem, jako jsou mšice a černé mušky. Insekticidní mýdlo obvykle rostlinám neškodí.
Mýdlové spreje jsou jedny z nejstarších insekticidů používaných zahradníky za starých časů, kdy zahradníci vařili vodu s mýdlem, aby vytvořili účinný mýdlový insekticid. Postupem času tyto "staromódní" prostředky upadly v nemilost, protože byly nahrazeny mnohem silnějšími a toxičtějšími chemikáliemi. V dnešní době, kdy však zájem o ekologické a méně chemicky náročné zahradničení stále roste, zaznamenaly velký návrat insekticidní mýdlové spreje. Na trhu existuje několik účinných komerčních produktů označených jako insekticidní mýdlo, z nichž mnohé obsahují doplňkové přísady. Ale pokud máte ty správné ingredience, můžete si vyrobit vlastní.
Insekticidní mýdlo můžete vyrobit s olejem nebo bez něj. Existuje určitá debata o tom, zda byste měli nebo neměli používat olej ke zvýšení účinnosti vašeho spreje. Technicky není olej nutný, aby mýdlo fungovalo. Přidání oleje však zvýší účinnost vašeho spreje a prodlouží jeho trvanlivost.
Chcete-li vyrobit insekticidní mýdlový sprej bez oleje, postupujte takto:
Insekticidní mýdlo bez oleje
Pro svou směs použijte čistou lahvičku s rozprašovačem.
Začněte s nejslabším možným roztokem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s jedním litrem vody a ihned použijte.
Při postřiku namočte horní i spodní část listů a přímo nastříkejte veškerý viditelný hmyz. Aby byl sprej účinný, musí být v přímém kontaktu s hmyzem.
Insekticidní mýdlo s olejem
Použijte čistou sklenici se vzduchotěsným víčkem.
Chcete-li si snadno vyrobit domácí sprejový základ s olejem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s 1 hrnečkem oleje na vaření a emulgujte intenzivním protřepáním sklenice.
Když přijde čas na postřik, smíchejte dvě čajové lžičky tohoto základu na každý 1 hrneček vody v čisté lahvičce s rozprašovačem a ihned nastříkejte.
Sýr se vyrábí srážením mléka syřidlem nebo kyselinou mléčnou. V některých případech může být ke sražení mléka použita i kyselina jako vinný ocet nebo citrónová šťáva. Používá se mléko kravské, ovčí, kozí i mléko jiných savců (buvolí nebo třeba i velbloudí). Různé druhy a příchuti sýrů jsou výsledkem použití mléka různých savců nebo různým procentem tuku v sušině, použitím určitých druhů bakterií a plísní nebo různou délkou zrání a jinými postupy při zpracovávání. Další faktory zahrnují skladbu potravy zvířat a také přidávání chuťových přísad, jako jsou bylinky nebo koření. Chuť může být ovlivněna také pasterizací mléka.
Ingredience: 500 g listového těsta, 100 g šunky, 100 g plátkového sýra, oregano, kečup, vejce
Technologický postup: Troubu předehřejeme na 180 °C. Plech vyložíme pečicím papírem. Listové těsto můžeme koupit již rozválené na pečicím papíře, ten pak jen můžeme rozložit. Pokud máme listové těsto vcelku, rozválíme je. Těsto pokapeme kečupem a rozetřeme po celé ploše těsta (od krajů asi 1 cm). Kečup posypeme oreganem, množství podle chuti. Dále poklademe po celé ploše šunku a na ni sýr. Sýr můžeme použít libovolný polotvrdý či tvrdý – eidam, madeland, sýr ementálového typu. Plátkový sýr můžeme případně i nahradit sýrem strouhaným. Těsto s náplní srolujeme do rolády, při rolování mírně utahujeme. Roládu krájíme na asi 1 cm silné plátky, které pokládáme na plech vyložený pečicím papírem. Šneky na plechu potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme při 180 °C dozlatova, tedy asi 20 minut. Můžeme podávat ještě teplé nebo nechat vychladnout a podávat studené.
Ingredience: 400 g pórku, 50 ml olivového oleje, 100 ml bílého vína, 1 200 ml zeleninového vývaru, muškátový květ, sůl
Krokety: 200 g kozího sýra, sůl, mletý pepř, hrst řeřichy, 200 g sekaných ovesných vloček, 1 vejce, olej na smažení, na podávání: luční med, řeřicha
Postup: Pórek nakrájíme na jemné nudličky dlouhé asi 5 cm a orestujeme ho na olivovém oleji dosklovata, zalijeme vínem a vývarem, přivedeme k varu, povaříme asi 3 minuty, ochutíme solí a muškátovým květem. Kozí sýr rozmačkáme, smícháme jej s drceným pepřem, řeřichou a tvarujeme z něj kuličky, které obalíme v sekaných ovesných vločkách, rozšlehaném vajíčku a ještě jednou ve vločkách. Sýrové kuličky vložíme na 10−15 minut do mrazáku, pak je smažíme dozlatova. Polévku nalijeme do talíře, vložíme natrhnutou sýrovou kroketu a dozdobíme lžičkou medu a řeřichou.
Řepu důkladně omyjte, neloupejte. Vezměte dostatečně velký alobal, aby vám z něho po zabalení řepy nevytékala šťáva, posypte ho solí a pepřem, vložte řepu, zakápněte ji olejem a octem, pořádně zabalte a dejte do zapékací misky, kdyby se přeci jen nějaké šťávě zachtělo ven. Předehřejte troubu na 200 °C a řepu pečte asi hodinu. Až bude řepa upečená, vyndejte ji z trouby, rozbalte z alobalu, propíchněte, poté oloupejte a nechte zchladnout, nakrájejte na tenké plátky.
Ingredience na zálivku:
3 lžíce pomerančového džusu
2 lžíce medu
100 ml olivového oleje
2 lžíce vinného octa
1 lžíce cukru
zázvorová šťáva (zázvor nastrouhejte i se slupkou a vymačkejte z něj šťávu)
tymián
sůl
pepř
Postup na zálivku:
Nejprve svařte ocet se solí a cukrem, poté přidejte zbytek ingrediencí. Přes uzavíratelnou nádobu nasaďte igelitový sáček, aby se vám nádoba zbytečně neobarvila, přelijte do něj marinádu a vložte řepu nakrájenou na tenké plátky. Nádobu uzavřete a nechte alespoň 12 hodin marinovat, vydrží i několik dní. Namarinované plátky přeložte na talíř, posypte rozdrobeným kozím sýrem a na sucho praženými piniovými semínky.
Řepu důkladně omyjte, ale neloupejte. Poté ji zabalte do alobalu, vložte do zapékací misky a pečte v předem vyhřáté troubě na 200 °C asi 90 minut. Po vyjmutí z trouby alobal rozbalte, řepu propíchněte, aby z ní vyšla pára, oloupejte a nechte úplně vychladnout.
Ingredience na zálivku:
2 lžíce olivového oleje
1 lžíce octa
1 lžička medu
sůl
pepř
Příprava zálivky:
Všechny ingredience smíchejte v misce a dochuťte solí a pepřem. Vychladlou řepu pokrájejte na plátky nebo větší kostky a na talíři zakapte zálivkou, přidejte na kousky pokrájený kozí sýr, může být i nakrájený na plátky a rozpečený v troubě nebo na grilu. Na závěr posypte sekanými ořechy, opraženými na sucho na pánvi.
Ingredience: 1 kg brambor, 400 ml smetany ke šlehání, 0,5 kg sýru ementál nebo kořeněného sýru, 1 slepičí vejce, muškátový oříšek, pepř, máslo (na vymazání zapékací misky), utřený česnek (taktéž na vymazání formy).
Postup: Syrové brambory oloupeme a nakrájíme na plátky o tloušťce mince. (Pokud máte k dispozici mandolínu (kráječ), neváhejte a použijte ji.) Nakrájené brambory dáme do vody, aby nezčernaly. Smetanu nalijeme do dostatečně velké mísy, do které se pak musí vejít i všechny brambory. Smetanu opepříme a osolíme. (A můžeme ji osolit dost, neboť brambory, jak je známo, absorbují hodně soli. Proto se někdy používají ke ,,stáhnutí“ slanosti. Smetana může být tudíž jakoby přesolená.) Smetanovou směs zamícháme a přidáme do ní trošku nastrouhaného muškátového oříšku. Vmícháme sýr (ementál nebo nějaký kořeněný sýr; měl by to být nějaký lepší sýr, jenž má zajímavější chuť). Nyní slijeme a osušíme brambory a nasypeme je do mísy se smetanovou kaší. (Když slijeme z brambor vodu, tak je dobré rozprostřít si utěrku, brambory na ni vysypat a poté pěkně promnout, aby se úplně vysušily.) Jakmile máme brambory v míse, rozklepneme do ní ještě slepičí vejce a dobře promícháme, aby se suroviny spojily. Francouzské brambory vložíme do trouby a pečeme v předehřáté troubě (v zapékací míse vymazané máslem a utřeným česnekem) přibližně 40−45 minut při teplotě 140 °C. Na posledních 5−10 minut můžeme zvýšit teplotu na 200 °C pro zvýraznění barvy. ,,Gratin je krásně dozlatova upečený. Voní úplně božsky. Jak jsou ty brambory s tou smetanou a sýrem, jak je to bohatý a tučný, tak si potřebujeme tu chuť ještě malinko něčím narušit. Nakrájíme proto trošku šnytlíku (pažitky), hezky navrch to bohatě posypeme a je hotovo.“
