JAK VYTVOŘIT UMĚLOU VAGÍNU je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Pokud si chcete udělat vlastní falešné zranění nebo krvavou jizvu, nemusíte kupovat žádné zvláštní materiály. Umělá krev se dá lehce připravit z několika přísad, které máte možná i v kuchyni. Umělá krev je ideální k vytvoření umělých ran, škrábanců a krvavých skvrn. Na vzduchu se chová stejně jako opravdová krev – zasychá a tmavne.
Na co se používá umělá krev
Umělou krev lze použít na vytváření efektu otevřených jizev a ran. Pokud chcete docílit přesného efektu, můžete pro aplikaci použít štětec. Nikdy nepoužívejte umělou krev kolem očí a vyvarujte se přímému kontaktu s očima. Jak jsme již zmínili, umělá krev vytváří efekt otevřené rány, takže nikdy úplně nezaschne. Pozor tedy: pokud si ušpiníte oblečení touto krví je možné, že z některých druhů textilií nepůjde úplně odstranit. Umělá krev je dostupná v obchodech ve světlé i tmavé variantě a v několika velikostech balení.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Ingredience: světlý kukuřičný sirup, červené a zelené potravinářské barvivo, voda
Postup: Smícháte sirup s barvami. Záleží na vlastním vkusu, jaké barvy chcete docílit. Můžete do červené přidat zelenou a vytvořit tak tmavou krev, nebo třeba jen trošku hnědé. Po smíchání vznikne hustá červená hmota, kterou je potřeba naředit vodou na požadovanou hustotu a máte připravenu umělou krev. Světlý kukuřičný sirup zakoupíte v prodejnách zdravé výživy za cenu cca 30 korun. Sypké potravinářské barvy stojí mnohem méně, dá se říct pár korun. Můžete ale použít i gelové, ty už budou trošku dražší. Práškové prodávají téměř v každé „staromódnější“ drogerii či zásobenějším obchodě.
Další možností je použití medu, červeného barviva a kakaa, to vše se smíchá do hladka. Kakaem ovšem směs zhořkne, takže pokud se použije v okolí úst, vyvolává nepříjemné pocity.
V naší poradně s názvem ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Dobrý den, prosím o radu ohledně vinné révy. Mám tedy jen jedinou hlavu :-) , žiju na Valašsku (Halenkov) a podmínky zde nemám dobré. Půda nepropustná , těžká, jižní svah .... Nicméně v loňském roce jsem měla nádhernou úrodu, ale o celou jsem přišla díky mouchám.
Neuvěřitelné množství much, včel, vos a všelijaké jiné havěti mi denodenně napadaly hrozny. Dávala jsem různé lapače a stovky much pochytala, ale bez valného úspěch zachránit hrozny. Prosím, abych předešla letos něčemu podobnému, jak hrozna ochránit ?
Děkuji za ochotu
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste kolem rostliny vytvořit ohrádku ze světlo propustné textilie. Třeba pomocí latěk, na které ji přehodíte. Okraje pak upevněte dole zeminou a dobře ukotvěte šňůrami do stran, podobně jako stan. Dovnitř dejte lapač. Takto bude moci k rostlině pronikat dostatek světla, vody a vzduchu při současném zabránění přístupu hmyzu. Při údržbě rostlinu odkryjte.
Na výrobu umělé krve se dá použít i bramborový škrob, který se jmenuje Solamyl. Není však na výrobu umělé krve tak vhodný jako kukuřičný sirup. U směsi se Solamylem krev drží lépe na kůži, nestéká, ale jde po manipulaci velmi špatně smýt z rukou.
Ingredience: Na přípravu 250 ml umělé krve budeme potřebovat 250 ml vody (pokud chcete hodně realistickou krev, použijte vlažnou nebo 36 až 37 °C teplou vodu), 1 pytlík potravinářského barviva, stačí i půl (jahodově červené, ne malinově červenou, ta je spíš růžová), a Solamyl.
Postup: Do nádoby, v níž budeme připravovat umělou krev, nalejeme vodu. Přidáme škrob a barvivo. Škrobu dejte maximálně 2 lžičky nebo se vám nerozpustí a zůstane na dně bílá sedlina. Pozor si dejte i při vsypávání barviva. Bude stačit maximálně půl sáčku na 250 ml vody. Uvědomte si, že sáček jahodově červené obarví až 6 kg materiálu. Vše je potřeba důkladně rozmíchat, aby nevznikly hrudky. Umělá krev se nesráží jako lidská nebo zvířecí, proto ji můžete mít v láhvi klidně celý den (noc) a nic se s ní nestane. Pozor, umělá krev sice vypadá lépe než pravá, ale barví mnohem více než originál. Pokud tedy budete chtít cákat krev, buďte opatrní, protože se poměrně špatně pere, barví i kůži a zuby, při styku s kontaktní čočkou může dojít k jejímu zbarvení do růžova.
V naší poradně s názvem NEMOC OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena.
Prosím o radu,
pěstuji ostružiny vedle malin a v posledních letech plody ostružin
nedozrají. Plod je napůl červený a kyselý. Ptala jsem se v zahradnictví a říkali, že to dělá roztočík malinový. Stříkala jsem na jaře calypsem, ale nic nepomohlo. Mám ostružinu vyhodit nebo přesadit dále od malin ?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.
Po šatně touží spousta lidí, muži i ženy si chtějí mít kam přehledně uskladnit své oblečení, problém ale je, když žijí v „paneláku“. Panelákový byt má totiž velmi omezený prostor, který někdy stěží stačí pro život jeho majitelů. Takoví lidé pak sice po šatně touží, ale považují její vybudování v jejich bytě za nereálné. Obvykle pak argumentují tím, že sami se tam stěží vejdou, natož aby tam dokázali vytvořit šatnu. Ale ani lidé žijící v panelákovém bytě nemusí klesat na mysli, dnes už se dají vytvořit i šatny vhodné do nevelkých bytů. Samozřejmě se nedá očekávat, že taková šatna bude velká, velikost šatny vychází z prostoru, který je staviteli k dispozici, takže vznikne malá šatna často tvořená vestavěnými skříněmi, aby nezabírala tolik prostoru. Malá šatna v panelákovém bytě bývá obvykle součástí ložnice, případně největší místnosti v bytě. Málokdy se podaří ušetřit místnost pro stavbu šatny, samozřejmě je to ale možné.
Šatna jako samostatná místnost v bytě
Jak již bylo zmíněno, někdy se zadaří a „ušetří se“ místnost v bytě, která může sloužit jako šatna. Obvykle to nastává v okamžiku, kdy se mladí lidé stěhují do většího bytu, než potřebují, protože předpokládají, že z jednoho pokoje bude časem dětský pokojíček. Tak jim na začátku může zůstat dostatečný prostor pro zbudování samostatné šatny. Druhá varianta je přesně opačná, nastává právě v okamžiku, kdy děti opouštějí společné bydlení s rodiči a rodičům najednou zůstává po dětech prázdný pokoj, který se opět dá využít jako šatní prostor.
Nevýhodou takovéto šatny je to, že jako samostatný pokoj nemusí být spojená s ložnicí a může se do ní vcházet třeba z kuchyně, což není úplně praktické. V panelákovém bytě se pak těžko provádějí úpravy, které se týkají rozmístění místností.
Nevýhodou tohoto šatního prostoru je také to, že nemusí mít dlouhé trvání. Pokud šatna vznikla jako zaplnění prostoru předtím, než se majitelé rozhodnou mít dítě, tak se může stát, že si šatnu vybudují, zařídí a najednou zjistí, že ji musí zrušit. Což přináší různé komplikace, majitelé se musí vyrovnat s tím, že vybavení šatny již nepotřebují, že jejich práce byla zbytečná a zároveň si často najednou uvědomí, že s prostorem šatny si už zvykli počítat a používají ho třeba i jako uložiště dalších předmětů, které pak najednou po zrušení šatny nemají kam umístit. Proto je výhodnější vytvořit samostatnou šatnu v bytě až poté, co jste si absolutně jistí, že tuto místnost už nikdy nebudete na nic jiného potřebovat.
Vybavení šatny v bytě je v podstatě stejné jako u vybavení samostatné šatny v domě s tím rozdílem, že v panelákovém bytě se bude pravděpodob
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Mám dotaz,mohou se orchideje sprchovat celé? Někdo je sprchuje a někdo říká že když se dostane voda na květy a do srdíčka,orchidej uhyne,mám 40 Phalaenopsis a již delší dobu mi nekvetou,přitom jsou bohaté listama a krásně silné.Co mám udělat aby se rozkvetli? Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když orchidej bohatě roste se silnými listy, tak má od vás dostatek hnojiva a proto se ji nechce kvést. Když ji dáte na pár měsíců hnojivovou dietu (úplně přestat hnojit), tak se lekne, že nepřežije a rychle nasadí na květ, aby stačila vytvořit semena pro nové rostlinky, které zajistí přečkání doby nedostatku živin. Sprchování květů není vyloučeno, ale nehodí se, aby v květu zůstávala voda, protože se zde spojí s usazeným domácím prachem a tato směs pak zahnívá a může to zničit celý květ.
Rostliny prostokořenné a se zemním balem potom vysazujeme od podzimu, kdy denní teploty klesnou přibližně pod 18 °C, až do počátku rašení na jaře; bez obav i v zimě, jestliže to počasí dovolí. Stejná odpověď je i na otázku, kdy sázet jehličnaté stromy.
Půdu určenou pro výsadbu ve volné půdě můžeme vylepšit kompostem nebo odleželým hnojem (kravský po třech letech, koňský po jednom roce uskladnění), nebo rašelinou a zahradnickým substrátem do 20 % objemu. Substrát, hnůj nebo kompost vždy promícháme s původní zeminou.
Jehličnaté stromy sázíme do propustné půdy. K jehličnanům je lepší vždy přimíchat kompost, rašelinu či substrát do 20 % objemu. Při výsadbě nedáváme do jámy umělá hnojiva, kromě dlouhodobě působících. Toto hnojivo je obaleno do žlutě okrových povoskovaných kuliček, které jej postupně uvolňují po dobu 3 až 6 měsíců podle typu hnojiva a požadavku rostlin. Nepřidáváme vápno.
Mulčovací kůra má jednak funkci při potlačení růstu plevelů do doby, než dřeviny vyplní osázený prostor, a dále funkci dekorativní. Při jejím použití musí vrstva dosahovat minimálně výše 5 cm. Pozor, zabraňuje i odpařování vody, takže může způsobit přemokření čerstvě nasázených a citlivých dřevin.
Vysazujeme na čisté plochy. Větší zaplevelení předem odstraníme pomocí totálních herbicidů. Místo, kam chceme dřevinu zasadit, je třeba nejprve předem zrýt. Všechny drny zlikvidujeme. Pokračujeme vyhloubením jámy a nakypřením jejího dna. Jáma musí být dostatečně velká, řídíme se obecným pravidlem, že by měla být cca 1,5krát větší než kořenový bal rostliny. Zda má dřevina dostatek prostoru, zkontrolujeme jednoduše – když vložíme rostlinu do jámy, nesmí být její kořeny ohnuté či jinak pokroucené.
U jehličnanů se zemním balem rozřízneme jutový pytel ve vrchní části tak, aby kmen nebyl obalený jutovým pytlem, a zasadíme jehličnan i s pytlem. Dbejte na co nejmenší narušení zemního balu. Zemní bal musí být velikostí přiměřený, pevný, soudržný. Jestliže je zemní bal nepevný a prakticky nesoudržný, je ujmutí takovéhoto jehličnanu velmi problematické. Prostokořenné jehličnany (bez zemního balu) se neujmou nikdy. U rostlin s kontejnerem vyjmeme rostlinu z kontejneru a zasadíme ji.
Při sázení je velmi důležité myslet na to, jak vzrůstné dané druhy jsou, tedy uvědomit si výšku a šířku rostlin za 10–20 let. Zejména cenným dřevinám ponecháme již od začátku dostatek prostoru. Aby zahrada nepůsobila první roky po výsadbě příliš prázdně, volná místa vyplníme obyčejnými druhy dřevin a trvalek, které později v průběhu let odstraníme.
Listnaté keře zasadíme do normální půdy. Nemusíme, ale můžeme půdu vylepšit kompostem, substrátem, rašelinou.
V naší poradně s názvem DRACENA SKVRNY NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Štěpánková.
Dobrý večer, dostala jsem od maminky v srpnu dracenu. Na listech se tvoří žluté a hnědé skvrny. Zalévám 1 x týdně, občas rosím listy, nevíte prosím, čím to může být? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčina těchto skvrnek na draceně může být slunce. Vypadá to, jako by byly listy vypálené od sluníčka. To se může stát například, když je rostlina blízko u okna, na které zaprší a pak po dešti vysvitne slunko. Kapičky, které zůstanou na skle, můžou vytvořit malé optické čočky koncentrující sluneční svit na jedno místo, v tomto případě na list. Podle ostatních listů je vidět, že se rostlině u vás daří, možná ji trochu přelíváte. Nechte ji občas zcela vyschnout.
Horní frézka je vedena dvěma sloupky. Silná příruba ložiska z vysokotlakového hliníkového odlitku je opláštěna umělou hmotou. K přesnému oběhu nástroje slouží tvrzené a zabroušené vyměnitelné kleštiny. Díky aretaci vřetena lze snadno vyměnit frézu. Přístroj se hodí k frézování materiálů citlivých na teplo a umělých hmot. K dispozici je předvolba počtu otáček, zapnutí a vypnutí frézy bez nutnosti puštění rukojeti. Patní deska z vysokotlakového hliníkového odlitku umožňuje snazší pohyb. Při opotřebení uhlíků dojde k automatickému vypnutí. Maximální zdvih frézování je 50 mm, výstupní výkon je 710 W. Upínání nástrojů v průměru 8 mm, hmotnost frézky činí 3 kg.
Tato frézka je vhodná pro hobby a profi využití, pracuje se s ní kvalitně, cena je vyšší.
V naší poradně s názvem CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše za to může plíseň klematisová (Calophoma clematidina). Neexistuje proti ní žádná chemická obrana. Jediné, co se dá v boji s touto chorobou udělat, je několik opatření.
1. Pokuste se vytvořit vhodné kořenové prostředí hlubokou kultivací a mulčováním a nebo přesaďte klematis na jiné místo.
2. Odstřihněte všechny hnědé špičky listů až na zdravou (nezbarvenou) tkáň a okamžitě zničte postižený materiál, abyste zabránil kontaminaci půdy. Během nákazy se mohou tvořit nové zdravé výhonky na úrovni terénu.
3. Dezinfikujte nástroje pro prořezávání, abyste zabránili šíření spór a zabránili přenosu infikovaného rostlinného a půdního materiálu do nové oblasti.
