Octomilek je mnoho druhů, které hodují na přezrálých až hnijících ovocných plodech. Jedná se o velmi otravný hmyz, rozšířený snad po celém světě. Octomilky mají velmi výrazné oči a přenášejí různé plísně na ovoce.
Octomilka obecná
Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.
Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.
Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.
Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).
Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.
Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.
Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.
V naší poradně s názvem JAK SE ZBAVIT MUCHNIČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Jak je možno zbavit se muchniček na zahradě ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Muchničky jsou svízel, bohužel. Koušou a přenášejí vážná onemocnění. Jejich akční rádius je 40 až 60 km od jejich hnízdiště. Nedá se jich zbavit chemickým postřikem, protože po usmrcení přiletí další a další. K jejich omezení se dají použít žluté lepové desky rozmístěné ve volném prostoru, ale účinné jsou jen trochu, protože neustále přilétavají nové. Proto nejúčinnější ochranou proti muchničkám je repelent a textilní ochrana těla vhodným oděvem. Jaké repelenty poskytují nejlepší ochranu proti kousavým mouchám? Produkty, které obsahují účinnou složku ethyl butylacetylaminopropionate (IR3535), DEET (N , N -diethyl- meta -toluamide), nebo picaridin, tak ty jsou nejúčinnější. Ale i tak neodradí všechny kousavé mouchy. Vzhledem k této omezené účinnosti repelentů vyžaduje ochrana proti kousavým mouchám přijetí dalších opatření, jako je vyhýbání se oblastem obývanými muškami, vyhýbání se dobám nejsilnějšího kousání a nošení lehkého oblečení, včetně košil s dlouhým rukávem, dlouhých kalhot a čepice. Pokud jsou černé mušky četné a není-li možné se před nimi ukrýt, může ochranu poskytnout síť, která zakrývá hlavu, stejně jako „včelí kapuce“ používana včelaři.
Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.
Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.
Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi. Kdo se nechce zabývat jejich hubením, tak může využít služeb specialisty na této adrese: http://www.dezinsekce-praha.cz/jak-se-zbavit-octomilek-octovych-musek/.
Tento druh byl vyšlechtěn jako modelový laboratorní organismus, na kterém se zkoumá například rakovina nebo různé druhy postižení. Jedná se o mutaci octomilky s nevyvinutými křídly. Tento druh se také využívá jako násada (potrava) pro jiné živočichy. Latinský název této velké, rezavo-hnědě zbarvené octomilky je Drosophila primasa.
Octomilky se využívají jako laboratorní zvíře třeba ke zkoumání rakoviny. Dalším využitím je násada (potrava) pro jiné druhy živočichů. Ke krmení se využívají jak larvy, tak i dospělí jedinci.
Je ovlivněn především teplotou okolního prostředí, uváděné hodnoty jsou tedy orientační. Cyklus ovlivňuje i doba osvětlení, vhodných je 12 hodin a více. Embryonální vývoj ve vajíčku trvá 1 den, larva 5–10 dnů, kukla 4–5 dnů, pohlavní dospělost od vylíhnutí z kukly 8 hodin až 3 dny, celková délka života dospělých až 2 týdny. Schopnost klást až 100 vajíček denně. Celková produkce samice 300 až 2 000 vajíček za život, počet se liší podle jednotlivých kmenů i kvality kultivačního substrátu. Celkový rozmnožovací cyklus u malých octomilek trvá přibližně 3 týdny, u velkých octomilek 5 týdnů.
Octomilky nás obtěžují převážně v jarním a podzimním období. Je to typický malý hmyz zbarvený od světle žluté až po černou. Ve většině případů mají vzor na křídlech. Jejich tělíčko je dlouhé asi 2–4 milimetry. Octomilka se řadí se mezi dvoukřídlý hmyz, který zahrnuje až 1 500 druhů podle chování, vzhledu a způsobu rozmnožování. Můžeme se s nimi setkat na celém světě, nejčastěji pak v tropických oblastech. Často se vyskytují na pouštích, v tropických deštných pralesích, ve městech, v močálech i ve vysokohorských zónách. Většina druhů se vyvíjí v houbových materiálech včetně ovoce, kůry a hub.
Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se tím prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě 30 °C a více začínají degenerovat. K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm, do které přidáme nastrouhané droždí. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1–3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že se do nádoby klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat.
Alternativně se můžete pokusit černé mušky fyzicky odstranit buď uštípnutím napadených stonků a jejich spálením nebo jejich sražením z listů pomocí tlakového spreje z hadice. Jen se ujistěte, že během procesu nepoškodíte rostlinu.
Zvažte také výsadbu rostlin odpuzujících mšice, jako jsou afrikáni nebo pažitka, které odpuzují jak černé mušky tak i mšice. Nebo k rostlinám vysaďte lichořeřišnice, které pomáhají udržet černé mušky v bezpečné vzdálenosti.
Insekticidní mýdlo působí několika mechanismy. Samotné mýdlo proniká do kutikuly hmyzu, což způsobuje kolaps buněk a vysychání. Jinými slovy, sprej rozežírá exoskeleton mušky, vysušuje ho a má za následek dehydrataci a smrt. Spreje také působí tak, že mušky udusí. Tyto spreje nepůsobí na žravé škůdce.
Insekticidní mýdlo je směs vody a draselných solí mastných kyselin a běžně se používá k omezení zamoření hmyzem na pokojových a venkovních rostlinách. Mýdlové spreje jsou účinné na hmyz s měkkým tělem, jako jsou mšice a černé mušky. Insekticidní mýdlo obvykle rostlinám neškodí.
Mýdlové spreje jsou jedny z nejstarších insekticidů používaných zahradníky za starých časů, kdy zahradníci vařili vodu s mýdlem, aby vytvořili účinný mýdlový insekticid. Postupem času tyto "staromódní" prostředky upadly v nemilost, protože byly nahrazeny mnohem silnějšími a toxičtějšími chemikáliemi. V dnešní době, kdy však zájem o ekologické a méně chemicky náročné zahradničení stále roste, zaznamenaly velký návrat insekticidní mýdlové spreje. Na trhu existuje několik účinných komerčních produktů označených jako insekticidní mýdlo, z nichž mnohé obsahují doplňkové přísady. Ale pokud máte ty správné ingredience, můžete si vyrobit vlastní.
Insekticidní mýdlo můžete vyrobit s olejem nebo bez něj. Existuje určitá debata o tom, zda byste měli nebo neměli používat olej ke zvýšení účinnosti vašeho spreje. Technicky není olej nutný, aby mýdlo fungovalo. Přidání oleje však zvýší účinnost vašeho spreje a prodlouží jeho trvanlivost.
Chcete-li vyrobit insekticidní mýdlový sprej bez oleje, postupujte takto:
Insekticidní mýdlo bez oleje
Pro svou směs použijte čistou lahvičku s rozprašovačem.
Začněte s nejslabším možným roztokem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s jedním litrem vody a ihned použijte.
Při postřiku namočte horní i spodní část listů a přímo nastříkejte veškerý viditelný hmyz. Aby byl sprej účinný, musí být v přímém kontaktu s hmyzem.
Insekticidní mýdlo s olejem
Použijte čistou sklenici se vzduchotěsným víčkem.
Chcete-li si snadno vyrobit domácí sprejový základ s olejem, smíchejte 1 polévkovou lžíci kastilského mýdla s 1 hrnečkem oleje na vaření a emulgujte intenzivním protřepáním sklenice.
Když přijde čas na postřik, smíchejte dvě čajové lžičky tohoto základu na každý 1 hrneček vody v čisté lahvičce s rozprašovačem a ihned nastříkejte.
Jde o dobře známý hmyz, který dokáže rychle kolonizovat měkké tkáňové části rostliny rajčat. Poškozují a oslabují rostlinu vysáváním mízy z natlakovaných parenchymových buněk těsně pod kutikulou listu. Zde se můžete podívat na fotografie s listy rajčat napadenými černými muškami: černé mušky na rajčatech foto.
Příznaky
Shluky tohoto malého hmyzu jsou snadno identifikovatelné, obvykle na špičkách rostlin nebo na spodní straně jejich listů. V závažných případech mohou infikované části začít chřadnout kvůli množství mízy, která je z této oblasti odsáta. Listy se mohou stát lepkavými a mohou vykazovat známky neškodné černé plísně.
Léčba
Existuje mnoho dostupných chemických ošetření, včetně řady organických, ale všechny musí být aplikovány při prvních známkách infekce, aby bylo dosaženo nejlepších výsledků.
Svilušku může zabít česnekový postřik. Česnekový postřik se připraví tak, že se utře 5 stroužků česneku s dvěma lžičkami jemné kuchyňské soli. Po vzniknutí slizu se přidá postupně voda, aby se směs pěkně rozmíchala. Celkově se přidá jeden litr vody. Vzniklá směs se po chvíli míchání přecedí přes jemné sítko a nalije se do fixírky nebo zahradního postřikovače. Tento roztok z česneku svilušku může zabít při přímém zásahu. Česnekový postřik ale není spolehlivý zabiják svilušek, protože nehubí skrytá vajíčka.
Účinnou chemickou ochranu představuje ošetření akaricidy. Na seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin jsou uvedeny tyto přípravky účinné proti sviluškám: Cascade 5 EC (0,15%), Magus 200 SC (0,05%), Nissorun 10 WP (0,07%), Omite 30 W (0,2%), Omite 570 EW (0,1%), Sanmite 20 WP (0,075%), Talstar 10 EC (0,02%).
Ptáci, vosy a praskání plodů: nejsou to choroby, ale úrodu zničí stejně
Ne všechno, co na ryngli vypadá jako choroba, je skutečně choroba. Ptáci mohou do plodů klovat díry, vosy se pustí do sladkých měkkých rynglí, praskání po dešti otevře slupku a následná hniloba už vypadá jako infekce. Člověk pak řeší „nemoc ryngle“, ale původní příčina byla mechanické poškození nebo počasí. V praxi se tyto problémy často skládají dohromady.
Ptáci nejčastěji útočí v době, kdy plody začínají měknout a cukernatět. U malé ryngle pomůže síť, ale musí být správně napnutá a bezpečná, aby se do ní nezamotali ptáci. U vysokého starého stromu je síťování obtížné. Tam se někdy vyplatí sklízet postupně a nenechat nejlepší plody přezrát. Plašiče fungují krátce, protože ptáci si na ně zvyknou, pokud se nemění.
Praskání plodů bývá spojené s prudkou změnou vody: po suchu přijde déšť a plod rychle nabere vodu. Slupka to nevydrží a praskne. Prasklina je pak vstupní brána pro hnilobu, vosy a octomilky. U rynglí s jemnou slupkou je to častější v letech, kdy jsou dlouhá sucha a pak vydatné srážky. Pomáhá vyrovnaná zálivka mladých stromů, mulč přiměřeně od kmene a včasná sklizeň.
Problém na plodech
Jak ho poznáte
Co ho zhoršuje
Co pomáhá
Ptáci
Otvory od zobáku, naklované plody, zbytky pod stromem
Rychle odstranit napadené plody, prosvětlit korunu
Tady je dobré si říct jednu nepříjemnou pravdu: starý vysoký strom se často nedá chránit stejně jako nízký tvar v sadu. Pokud máte ryngli deset metrů vysokou, ochrana plodů bude vždy kompromis. U nové výsadby bych dnes volil takový tvar stromu, abych se dostal k většině koruny ze země nebo z nízkého žebříku. Ochrana začíná už výběrem tvaru a řezu, ne až v době sklizně.
Kde můžeme najít prvopočátky pěstování vinné révy?
Pravděpodobně v Asii, a to konkrétně v oblasti okolo Kaspického moře, někde na území dnešní Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu. Nejstarší nálezy svědčící o zpracování hroznů na víno pocházejí z Turecka, Libanonu a Sýrie. Stáří jejich vzniku je odhadováno na dobu asi před 7 000 až 10 000 lety. Révu také běžně pěstovali Sumerové, Asyřané, Babyloňané, Egypťané. Často bylo její pěstování pod patronací některého z bohů, například v Egyptě bylo zasvěceno bohu Osirisovi.
Jistě už většina z nás slyšela o bakchanáliích, tedy antických slavnostech Řeků, kterými oslavovali boha Dionýsa čili Bakcha, syna nejvyššího boha Dia. Byly to bouřlivé slavnosti, plné všeobecného hýření, sexuální nevázanosti a bohatýrského popíjení vína; to vše pochopitelně k uctívání onoho boha. Řekové víno popíjeli, ale byli také zkušenými pěstiteli révy a výrobci vín. Kromě běžných vín uměli vyrábět i speciality, jako vína kořeněná, ochucovaná bylinami či medem. Zkušenostmi se dopracovali k vědomostem, které bychom mohli označit jako „vinařskou chemii“. Pro sedimentaci kalů, tedy vyčistění vín od kvasnic a pro zrání vína používali amfory, kde se v úzké dolní části kaly dobře usazovaly a zůstávaly zde zhutnělé gravitací i při vylévání vína. Úzké hrdlo na vrcholu amfory zase zabraňovalo přístupu vzduchu, o kterém se už tehdy vědělo, že vínům škodí. Proto se také amfory uzavíraly korkem či dřevěnými kolíky, které se ještě zalévaly smolou nebo sádrou, aby vína byla chráněna před oxidací a také aby nevysychala. Pro převážení vín po jednotlivých řeckých ostrovech bylo potřebné vína konzervovat – k tomu se používala mořská voda. Bylo tedy tehdy běžné, že tato vína byla slaná.
Pěstování révy a pití vína převzali od Řeků Římané, kteří víno zasvětili svému bohu Jupiterovi. Římané se také brzy stali zkušenými pěstiteli i dobrými výrobci vín. A co víc, nevycházeli jen ze zkušenosti, některé pěstitelské zásady byly přímo nařizovány. Byl například vydán zákaz sázet ve vinohradech zastiňující rostliny, jako lísky, olivy aj. (Uvědomili si totiž, že réva je světlomilná, jak jsme si řekli na začátku našeho besedování o révě a vínech.) Narůstající výhony se vyvazovaly k oporám (první opěrné konstrukce, často ve tvaru pergol). Vinice se oplocovaly a byly ustanoveny přísné tresty za krádeže.
Římané, stejně jako Řekové, vína ředili – pití neředěného vína bylo považováno za barbarství. Pití vín byla společenská záležitost; vína se pila na hostinách, požádaných bohatými, společensky vysoce postavenými osobnostmi v jejich palácích.
Ricinový olej proti krtkům může být velmi účinný, pokud se správně aplikuje do aktivních tunelů a okolní půdy. Nejde o jed, ale o přírodní odpuzovač, který změní podmínky v půdě.
Krtci mají velmi citlivý čich a reagují na změny pachů v prostředí. Pokud se ricinový olej dostane do tunelového systému, začne krtek oblast považovat za nepříjemnou. Většinou se proto přesune jinam. Důležité je ale ošetřit větší část zahrady, protože pokud se směs dostane jen do jednoho krtince, krtek využije jinou část tunelů a zůstane v blízkosti.
Za jak dlouho krtek odejde po aplikaci ricinového oleje?
Ve většině případů začne aktivita krtka klesat během několika dnů. Úplné opuštění zahrady ale obvykle trvá jeden až dva týdny.
První dny po aplikaci se mohou objevit ještě nové malé krtince. Krtek totiž hledá cestu, jak se z nepříjemného prostředí dostat pryč. Pokud je směs ricinového oleje aplikována na dostatečně velkou plochu, postupně se tunelový systém stane pro krtka neobyvatelný. Jakmile se nové krtince přestanou objevovat po dobu dvou týdnů, je velmi pravděpodobné, že krtek oblast definitivně opustil.
Kolik ricinového oleje je potřeba na zahradu?
Množství ricinového oleje závisí hlavně na velikosti zahrady a rozsahu tunelů. Pro běžnou zahradu obvykle stačí 100 až 300 ml ricinového oleje.
Důležitější než samotné množství je správná aplikace. Směs by měla být rovnoměrně rozlita do míst, kde je aktivní systém krtčích tunelů. Pokud se použije příliš malé množství nebo se směs nalije jen do jednoho krtince, efekt bude slabý. Naopak při správném ředění a ošetření širší plochy může být ricinový olej velmi účinný odpuzovač.
Může ricinový olej krtka zabít?
Ricinový olej není určen k zabíjení krtků. Jeho hlavním účinkem je změna pachových a chuťových podmínek v půdě.
Krtek reaguje na změnu prostředí velmi citlivě. Pokud se ricinový olej dostane do lovných tunelů, začne pro něj být prostředí nepříjemné. Krtek se proto většinou rozhodne teritorium opustit a přesunout se jinam. Díky tomu jde o relativně šetrnou metodu, která nevyžaduje použití pastí ani jedů. Mnoho zahradníků proto považuje ricinový olej za humánní způsob řešení.
Co když krtek po aplikaci stále dělá krtince?
Pokud se po aplikaci objevují nové krtince, znamená to, že krtek ještě úplně neopustil tunelový systém. Často pouze hledá nové místo.
V takové situaci je vhodné sledovat, kde se nové krtince objevují. Ty obvykle vznikají na okraji ošetřené oblasti. Stačí proto aplikovat směs ricinového oleje i do této části zahrady.
Metlovitost maliníku, odborně nazývaná didymelové odumírání maliníku, je houbová choroba způsobená houbou Didymella applanata. Tento rostlinný patogen je problematičtější na červených malinách (Rubus idaeus). Houba nejprve infikuje listy a poté se šíří na dřevo. Způsobuje nekrotické skvrny na stonku poblíž úponu řapíku. Metlovitost může způsobit významné snížení výnosu, plíseň plodů, předčasné opadávání listů a slabý růst pupenů. Toto onemocnění má dopady v podobě redukce listů v létě nebo ničení pupenů. K velkým škodám dochází, pokud se chorobě podaří zabít celé výhony.
Jak poznat metlovitost
Koncem léta se kůra napadených oblastí rozpadá a v lézích vznikají plodnice zvané pyknidy. Pyknidy se pouhým okem jeví jako malé černé tečky a pod mikroskopem je lze pozorovat jako baňkovité útvary. Po pyknidiích se tvoří další plodnice, perithecie. Peritecie jsou středně velké, černé, vyrážející tečky. Na jaře lze metlovitost maliníku zaměnit za zimní poškození, proto je důležité v září tyto příznaky sledovat, aby se předešlo potenciální škodě, která bude způsobena v následující sezóně.
K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí vlhké a optimální pro množení plísní. Příznaky se projeví až v polovině až pozdním létě. Mezi viditelné příznaky patří fialové a hnědé rozsáhlé léze objevující se pod pupeny, listy a spodní částí stonku. Napadené lístky mají klínovité hnědé skvrny. Napadené lístky mohou opadat a zůstane po nich pouze řapík a stonky. Během následující sezóny bude růst větví z napadených stonků často slabý a vadnoucí.
Houba způsobující metlovitost se šíří pykniosporami , které se uvolňují z pyknidií. Spory se uvolňují a infikují další rostliny malin pomocí deště přes otevřené rány nebo přirozené otvory. Houba se poté šíří po celé rostlině a během zimy žije v lézích, aby přežila. Po zimě se tvoří dva typy spor – pykniospory a askospory. Pykniospory pocházejí z konidií a askospory z vytvořených perithecií. Spory se šíří deštěm na nové rostliny a proces se opakuje.
Pro vznik této malinové plísně je příznivé prostředí, které podporuje tvorbu spor. K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí často vlhké. Přerostlé a husté porosty malin také zvyšují riziko infekce.
Když jsem se poprvé rozhodl vyzkoušet ricinový olej proti krtkům, byl jsem spíš skeptický. Na internetu se objevuje spousta rad, které v praxi fungují jen částečně. Přesto mě zaujalo, že tuto metodu používají zahradníci nejen v Česku, ale také v Německu nebo ve Spojených státech.
Rozhodl jsem se proto udělat malý experiment přímo na vlastní zahradě. Cílem nebylo krtka zabít, ale vytvořit takové podmínky v půdě, aby se rozhodl odejít jinam.
Podmínky experimentu na zahradě
Moje zahrada má přibližně 350 m² a většinu plochy tvoří trávník. Půda je spíše hlinitá a dobře drží vlhkost, což je prostředí, které krtkům velmi vyhovuje.
V době, kdy jsem experiment začal, jsem napočítal celkem 11 čerstvých krtinců. Některé byly malé a starší, jiné byly evidentně čerstvé – hlína byla ještě vlhká a jemná.
To byl ideální okamžik pro pokus. Krtek byl v oblasti aktivní a bylo možné sledovat, jestli se jeho aktivita po aplikaci směsi změní.
Nejprve jsem zaznamenal počet krtinců a začal sledovat, jak se situace vyvíjí.
Následující tabulka ukazuje, jak se aktivita krtka změnila během prvních deseti dnů.
Den
Počet krtinců
Poznámka
Den 0
11
před aplikací směsi
Den 2
8
aktivita klesá
Den 5
3
nové krtince pouze na okraji zahrady
Den 10
0
žádná nová aktivita
Výsledek mě docela překvapil. Už po několika dnech bylo vidět, že krtek začal oblast postupně opouštět.
