Motorové sekačky se obvykle používají k sečení trávy na větších zahradách. Jsou vybaveny motorovým pohonem a žacím ústrojím. Sekačkám lze nastavit výši sečení.
Co je to motorová sekačka
Motorové sekačky jsou ideální volbou pro údržbu středně velkých trávníků, třeba i s členitějším terénem. Umožňují efektivně sekat i vyšší a hustší travní porosty. Benzínová sekačka je výborným pomocníkem tam, kde není v dosahu přívod elektrické energie anebo tam, kde se při práci nechcete omezovat přívodním elektrickým kabelem. Moderní čtyřtaktní motory se vyznačují dlouhou životností a snadnou obslužností. Jsou šetrné k životnímu prostředí a splňují náročné hlukové normy stanovené Evropskou unií.
Motorová sekačka bez problémů zvládne posekat i vyšší a hustší travní porost a posekanou trávu posbírá do koše. Pokud nebudete chtít trávu sbírat a někde na zahradě skladovat, můžete mulčovat – dovnitř sekačky je totiž možné vsunout mulčovací vložku. Kombinovaně lze střídat mulčovaní a sběr do koše nebo výhoz dozadu.
Sekačka se dá nastartovat buď pomocí navíjecího startéru, který je připevněn k horní části sekačky (startuje se zatažením za lano). Nebo jsou některé sekačky vybaveny elektrickým startováním, které funguje tak, že jednoduše zmáčknete tlačítko start.
Nastavení výšky sečení se ovládá pomocí páčky, která pohybuje výškou nastavení koleček od země. Rozmezí je různé od 2 cm do 9 cm výšky, záleží na výrobci. Šíře sečení je závislá na modelu a šíři žacího nože.
Motorová sekačka funguje na benzínový motor, do kterého se doplňuje benzín Natural 95 a do motoru olej určený pro zahradní techniku, například Garden 4T 10W-30. Pravidelně kontrolujte stav oleje. Na víčku s měrkou je vyznačena maximální a minimální hladina oleje (platí při zašroubovaném víčku). Sekačka musí být při zjišťování hladiny oleje na vodorovné ploše a minimálně 30 minut po provozu.
Spouštění žacího nože se provádí pomocí vrchní páky, která se přitiskne k rukojeti.
Některé sekačky mají vlastní pohon, který se ovládá pákou před držadlem zepředu. Některé modely jsou vybaveny ještě rychlostí pohonu – zpravidla mají dvě rychlosti (pomalá a rychlá).
Sběrný koš je součástí každé sekačky a liší se pouze objemem. Sběrný koš se vyprázdní tak, že uchopíte sběrný koš za rukojeť a zvednete jej přímo nahoru. Zadní kryt se otočí kolem tyče zadního krytu mimo sběrný koš a sejmete sběrný koš z adaptéru na koš na sekačce. Zatímco budete držet rukojeť, zvednete nahoru zadní část sběrného koše a vysunete koš směrem dozadu. Při nasazování sběrného koše na sekačku zpět, se ujistěte, zda horní část sběrného koše dosedá na opěrnou tyč mezi rukojeťmi.
V motoru je nutné kontrolovat předepsané množství motorového oleje dle návodu. Pečlivě si přečtěte a dodržujte uvedené pokyny.
Ve svém příspěvku ZPRÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Já mám na zahrádce několik hlav révy a mám je obsypané štěrkem. Oštepky nebo kůra - souhrnně mulč můžou působit moc kysele a zároveň to slouží jako úkryt mnoha škůdců. Já bych doporučil kamínky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dávám jako mulč posekanou trávu a nemám s tím problém ... Až tráva dostatečně zmenší svůj objem (zahnije), tak ji zaryji kolem hlavy a dám novou posekanou trávu ...
Travní hmotu sebranou do koše, kterou nevyužijeme na mulčování, bychom měli zkompostovat. Živiny se pak navrátí do zahrady.
Trávu je před kompostováním vhodné smísit s jiným hrubějším rostlinným materiálem, například s naštěpkovanými větvemi z prostřihu ovocných stromů, s pilinami nebo se vzdušnou zeminou. Samotná posečená tráva v kompostu totiž po čase vytvoří kompaktní hnijící vrstvu, ve které se nedaří organismům schopným trávu rozložit na kompost.
Před kompostováním je vhodné trávu nechat mírně naschnout.
Kompostování zefektivníme a zrychlíme, když do směsi přidáme takzvané urychlovače kompostu, které jsou k dostání v obchodech, nebo i rostlinné výluhy či výluhy z hnoje. V případě nouze je možné k urychlení rozkladu použít i některé z dalších dusíkatých hnojiv (močovinu, rohovku).
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Boráň.
Já už sbírám plody rakytníku asi čtvrtým rokem. Původně jem zasadil dvě samice a jednoho samce. Loni jsem sklidil 28 l malviček. Protože byly rostliny dost vysoké a husté, tak jsem je radikálně ostříhal( kvůli sklizni). Letos jsem sklidil opět 28l. Pokud budete pod rakytníkem pravidelně křoviňákem sekat trávu, tak se vám nerozroste. Kořeny sice narostou dál, ale křoviňákem nové rostlinky pohodlně useknete.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Jde o to kolik plodů chcete sklízet a kolik máte placu na zahradě. Strýček má 7 leté stromky 2+1 3 m od sebe a nestříhá zatím ale už maj 4 m výšku. A je z nich tak 15 litrů plodů a to je podle mne to podstatné . Když jsem vyděl na netu obrázky zemědělské velkovýroby tak to bylo pole asi tak stejně velkých stromků. Tam to ale zbíraj nějakýmy kombajny. Ale určitě i mi budem asi omlazovat a prořezávat. Víc neporadím. J
Kamélie (Camellia japonica) není považována za jedovatou rostlinu pro psy. Podle dostupných botanických a veterinárních databází patří mezi bezpečné okrasné rostliny.
Pokud pes náhodně okusí list nebo květ kamélie, obvykle se nestane nic vážného. Rostlina neobsahuje silné toxiny, které by způsobovaly otravu. Ve výjimečných případech může dojít pouze k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny jedovatými látkami, ale spíše běžnou reakcí na rostlinnou vlákninu. Přesto je vždy vhodné sledovat zdravotní stav zvířete a zabránit pravidelnému okusování okrasných rostlin.
Je kamélie jedovatá pro kočky?
Kamélie není klasifikována jako jedovatá rostlina pro kočky. Ve většině databází toxických rostlin je uvedena jako netoxická pro domácí zvířata.
Kočky někdy okusují listy rostlin, protože jim rostlinná vláknina pomáhá při trávení. Pokud kočka ochutná list kamélie, obvykle nedojde k žádným vážným potížím. Ve vzácných případech se může objevit mírné podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce však nejsou způsobeny toxiny. Většina koček navíc o kamélie nejeví větší zájem, protože listy nejsou aromatické ani chutné.
Je Camellia japonica jedovatá?
Camellia japonica není podle botanických ani veterinárních zdrojů považována za jedovatou rostlinu. Patří mezi bezpečné okrasné keře, které se běžně pěstují v zahradách.
Tento druh kamélie neobsahuje silné alkaloidy ani jiné toxické látky, které by způsobovaly otravu. Listy i květy obsahují především polyfenoly a další běžné rostlinné látky. Při náhodném požití malého množství rostliny se obvykle nic nestane. Ve větším množství může dojít pouze k mírnému podráždění trávení. Proto je rostlina považována za bezpečnou i v zahradách, kde se pohybují děti nebo domácí zvířata.
Může dítě sníst květ kamélie?
Malé množství květu kamélie obvykle nezpůsobí žádné vážné zdravotní potíže. Rostlina není klasifikována jako jedovatá pro děti.
Pokud dítě náhodně ochutná květ nebo malý kousek listu, většinou se nic nestane. Kamélie neobsahuje silné toxické látky. Ve výjimečných případech se může objevit mírná nevolnost nebo podráždění žaludku. Tyto reakce jsou však vzácné a obvykle rychle odezní. Přesto je vhodné děti naučit, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci, a zabránit jim v ochutnávání rostlin v zahradě.
Jsou květy kamélie jedlé?
Květy kamélie nejsou jedovaté, ale většina okrasných druhů není určena k běžné konzumaci. Rostliny rodu Camellia se pěstují především jako dekorativní keře.
Existují však druhy kamélií, které mají potravinářské využití. Nejznámější je Camellia sinensis, známá jako čajovník. Z jejích listů se vyrábí čaj.
V naší poradně s názvem SULKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Pánková.
Dobrý den,
od druhého dne po postřiku stromů přípravkem Sulka - K má náš pejsek střevní problémy (průjem). Protože postřik si samožřejmě nevybírá jen větve stromů, ale ve velkém množství padá na trávník, kde se pes pohybuje a často trávu olizuje, mohou tím být vyvolány jeho problémy?
Děkuji za odpověď.
Marcela Pánková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sulka - K obsahuje síru a ta může způsobit zažívací potíže psům, kteří ji spolknou. Nabízí se zde řešení ve formě dodatečného postřiku trávy čistou vodou z hadice, aby se z ní rychle spláchly ještě nezaschnuté zbytky přípravku Sulka - K.
Pejskovi na několik dní dopřejte dietu a krmte jen kuře s rýží, než se jeho hovínko vrátí do normálu.
Dokonalého trávníku bez vertikutátoru stěží dosáhneme. Práce s ním je jednoduchá, zejména je-li vertikutátor motorový. Vertikutaci provádíme alespoň jednou do roka, vždy na jaře. Optimální je provzdušnění dvakrát za sezonu. Trávník musí být posekaný, aby stroj mohl bez problémů pracovat. Po ošetření vertikutací je dobré trávník hodně zalít, popřípadě pohnojit.
Jde v podstatě o vertikální prořezání travního drnu do hloubky 3 cm, tímto úkonem se travní koberec provzdušňuje a zbavuje plsti, která omezuje cirkulaci vody a vzduchu a vytváří vhodné prostředí pro rozvoj různých chorob. Řez rovněž ničí dvouděložné plevele a podpoří odnožování trav, trávník se tak celkově zmladí.
Jak jsme již zmínili, ideální je trávník provzdušnit dvakrát ročně – na jaře a na podzim. U více namáhaných ploch lze vertikutaci provádět i častěji, vždy podle momentálního stavu ošetřované plochy. Ideální jarní dobou na provzdušnění je duben až polovina května, v případě brzkého jara můžeme začít už na konci března. Podzimní vertikutace se pak obvykle provádí od konce srpna až do závěru září, opět podle aktuálního počasí a stavu trávníku.
Při samotné vertikutaci je potřeba vždy brát v potaz aktuální stav travního koberce. Chybou by bylo pustit se do úprav přemokřené nebo namrzlé plochy. Vhodnou dobou je stav, kdy tráva začíná rašit. Pokud byste se pro vertikutaci rozhodli později, je potřeba trávník nejdříve pokosit na výšku 3 až 4 centimetrů. Samotná hloubka provzdušnění by měla být maximálně do 4 mm. Jinak hrozí, že byste trávníku spíš ublížili, než prospěli. Pokud máte před sebou velmi zanedbanou plochu plnou mechu a travní plsti, doporučuje se vertikutovat ještě jednou, a to do kříže. Teprve takto očištěný a ozdravený trávník by se měl pohnojit a případně dosít.
Při nastavení je klíčové zvolit správnou hloubku. Příliš hluboká vertikutace poškodí kořeny trávníku a napáchá více škody než užitku. Správně nastavený vertikutátor by měl zanechávat jen mělké stopy, žádné hluboké brázdy. I když po vertikutaci může trávník vypadat nepěkně, zdravý pažit se rychle zase vzpamatuje.
Při vertikutaci rozhodně nezatáčejte a nezkoušejte couvat. To může být problém na nerovném povrchu, proto pokud máte nerovný terén, volte raději modely s jednou nápravou a válcem v její ose.
Provzdušňovat můžete ručním, elektrickým nebo benzínovým vertikutátorem. Ruční vertikutátory se používají na zahradách do 200 m2, elektrické do 500 m2 a benzínové nad 500 m2.
Ruční kypřič trávníku Gardena combisystem má nože vyrobené ze speciálně kalené a pozinkované nerezové oceli.
V naší poradně s názvem OCHRANNÁ LHŮTA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alois Kobzan.
Jaká je ochranná lhůta po postřiku ? Za jak dlouho mohu pustit slepice do trávníku ???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ochranná lhůta po postřiku Bofixem je 28 dní. Vizuálně to poznáte podle toho, že plevel vlivem postřiku již zcela uschl. Po této době můžete na trávník pustit slepice nebo posekanou trávu zkrmovat.
Hnojiva nám při správném použití zajistí potřebné živiny pro růst a zdraví trávníku.
Chemická hnojiva
Chemická hnojiva uvolňují živiny do trávníku příliš rychle, mají vysoký obsah dusíku, který sice zaručí rychlý růst trávníku, ale dostatečně nepodpoří rozvoj kořenů. Takový trávník pak kvůli nadměrnému růstu musíte častěji sekat. Častým sekáním ztrácí trávník živiny, je pak rychle náchylný k různým nemocem, plevelům nebo má problémy s hmyzem.
Velkou nevýhodou chemických hnojiv je, že během deště se spousta hnojiva odplaví a finance vložené do hnojiv tak uplavou s nimi.
Organická hnojiva
Organická hnojiva jsou výhodnější a levnější než chemická hnojiva. Organickým hnojivem bývá kompost, hnůj nebo tráva a listí. Organická hnojiva dodávají trávníku mikroživiny i makroživiny bez poškození důležitých půdních organismů, uvolňují živiny postupně a pomalu a zabezpečují potřebné zadržování vody v půdě i cirkulaci vzduchu.
Užívání organických hnojiv má řadu dalších výhod. Když si na zahradě založíte kompost, nemusíte odpad nikam odvážet, vždy ho na podzim použijete pro pohnojení trávníku. Pokud byste chtěli používat hnůj od vlastních zvířat, je potřeba jej nechat alespoň půl roku odležet, protože použitím čerstvého hnoje byste trávník spálili.
Hnojit trávník můžete i v průběhu sekání, sice tento způsob není doporučován při každém sekání, ale jednou za čas tak můžete vykonat dvě práce současně a přitom spotřebovat přebytečný odpad. Posekanou trávu nechte na trávníku rozložit, nesbírejte ji do koše ani nehrabejte, poskytne trávníku živiny. Tráva zmizí po několika dnech, problém by mohl nastat jen tehdy, pokud jste sekali příliš vysokou trávu. V takovém případě není hnojení tímto způsobem doporučováno, raději si počkejte na příští sekání a začněte sekat o něco dříve.
Podzimní péče o trávník je druhé nejdůležitější roční období v jeho údržbě. Hned po jaru, kdy jsme trávník nastartovali, obnovili, opravili, případně založili nový. Přečkali jsme léto za stálého sečení, hnojení a závlahy. A na podzim si vše musíme zopakovat, abychom připravili trávník na zimu, a na jaře jsme jej mohli opět nastartovat. Na podzim je možné založit i nový trávník. Operací, agrotechnickými zásahy, je toho velmi mnoho. Začneme novým trávníkem a následně se podíváme na regeneraci stávajících. Pusťme se do toho a připravme je na dobré přezimování.
V září lze velmi úspěšně likvidovat plevele v trávníku. Je ještě dostatečná teplota pro účinnost přípravků proti plevelům a můžeme bezpečně provést i dosev trávníku. Pro postřik proti plevelům použijeme selektivní přípravky. Nejčastěji se používají Bofix, Dicotex, Travin. Je také možné použít Agrofit-kombi, Starane nebo Lontrel. Aplikujeme vždy na suchý trávník. Postřik provádíme postřikovači, dbáme na přesné dávkování. Po postřiku, aby se nesnížila účinnost, by nemělo alespoň čtyři hodiny pršet. Účinek je patrný většinou do 5–7 dní.
Na podzim je důležitá výživa trávníku. Abychom jej dostali do výborné kondice před zimou, od září až do poloviny listopadu (dle vývoje počasí) aplikujeme speciální podzimní trávníková hnojiva, jež mají upravený poměr živin pro jeho podzimní výživu. Na podzim již nepotřebujeme, aby se trávník táhl do výšky, ale zaměřujeme se na posílení kořenového systému rostliny a její odolnosti proti stresovým situacím. Podzimní trávníková hnojiva mají snížený obsah dusíku (N) a naopak zvýšený obsah draslíku (K2O) a minimum fosforu. Draslík je prvek podporující odolnost trávníku vůči stresovým situacím, jako je sucho, vymrzání či choroby, řídí a posiluje buněčnou stavbu rostlin. Podzimní trávníková hnojiva mají tyto výhody – zaručují dobré přezimování trávníku, odolnost proti vymrzání, prevenci proti houbovým chorobám, schopnost trávníku lépe čelit nepříznivým povětrnostním vlivům.
Trávu i na podzim sečeme v pravidelných intervalech, a to až do listopadu s ohledem na vývoj počasí. Před zimou nenecháváme trávník příliš vysoký. Vysoká tráva přitahuje plíseň sněžnou. Posečenou trávu odstraňujeme, jelikož její zbytky přitahují choroby. Průběžně odstraňujeme spadané listí. Důležitá je prevence, proto, jak již bylo uvedeno výše, trávník na podzim vertikutujeme, zbavíme biologických zbytků a spadaného listí. A přihnojíme podzimním trávníkovým hnojivem. Jako prevenci zejména proti plísni sněžné je vhodné trávník před zámrazem postříkat přípravky proti chorobám. Velmi účinná a v odborné literatuře doporučená je účinná látka azoxystrobin. Obsahuje ji například přípravek Ortiva. Vhodné jsou i účinné látky benomyl, iprodion, mancozeb, thiophanat-methyl aj. Jako prevenci lze úspěšně použít postřik přípravkem Polyversum. Plíseň sněžnou přímo nehubí, jelikož ta se objevuje při nižších teplotách a Polyversum lze použít pouze při teplotách nad 10 °C. Při opakované podzimní aplikaci preventivně likviduje původce této choroby a tím výrazně snižuje a omezuje napadení trávníku plísní sněžnou.
Pokud se rozhodnete pěstovat citrónovou trávu, máte v zásadě dvě možnosti, jak si ji pořídit. Buď najdete specializované zahradnictví, kde prodávají již vzrostlou rostlinu (většinou západoindický druh) nebo si ji můžete vypěstovat sami přímo ze semen (východoindický druh). Cena jednoho sáčku semínek se běžně pohybuje okolo 30 korun (můžete se ale setkat i s cenou okolo 100 korun). Bohužel musíte počítat s tím, že vám všechna semena nevyklíčí (pouze 20 – 30 %).
Rajčata jsou poměrně náročné rostliny, vyžadují pro svůj růst speciální půdu, která je dobře zásobená živinami. Půda by měla mít pH mezi 6,0 až 6,5. Hodnotu pH na vámi připravovaném záhonu či v nádobě určené k pěstování zjistíte použitím lakmusového papírku. Jste-li si jisti, že vám v předchozím období v této půdě rostla zelenina bez problému, nechyběly jí žádné živiny a úroda byla solidní, pak je velice pravděpodobné, že hodnota pH spadá do správného rozsahu a vy se tím dále nemusíte zabývat. Zjišťovat pH půdy byste měli asi dva až tři měsíce pře samotnou výsadbou rajčat, abyste byli schopni odstranit možné nedostatky. Potřebujete-li zvýšit pH, je zapotřebí použít mletý vápenec, zatímco použitím sodíku pH snížíte.
Příprava záhonu
Před přesazováním sazeniček rajčat do zvoleného záhonu je zapotřebí půdu přerýt a obohatit živinami, a to buď z dobře rozleželého kompostu, nebo použitím proleželého chlévského hnoje. Půdu pečlivě upravte, větší hroudy hlíny rozmělněte, zbavte plevele, aby zbytečně neoslaboval rostliny tím, že bude odčerpávat potřebné živiny. Teprve takto pečlivě připravený záhon je nachystaný k sázení.
Příprava nádoby pro pěstování
Chystáte-li se pěstovat rajčata v nádobě, můžete použít klasický zahradní substrát, který zakoupíte v každém zahradnictví. Opět nejlépe použijte rozleželý kompost a se substrátem promíchejte jedna ku jedné. V nádobě je dobré na dno použít chlévský hnůj nebo rozsekanou trávu, obojí se při svém rozkladu zahřívá, čímž pak bude podporován růst rostliny. Hnůj či trávu zasypte připraveným speciálním substrátem – a máte hotovo.
Po zimě musíme být trpěliví – dokud zcela neroztaje poslední sníh a trávník nerozmrzne, uděláme nejlíp, když se k němu ani nepřiblížíme. Vstupování na zamrzlý trávník má často na svědomí holá místa. V rozbředlé půdě zase zůstanou hluboké rozměklé stopy, které jen obtížně srovnáváme. Jakmile je půda suchá, nastal ten správný čas se trávníkem začít vážně zabývat. S regenerací začneme tím, že ho zcela vyčistíme – to znamená, že shrabeme listí, větvičky a suchou trávu. Pokud jsme trávu dostatečně nezkrátili na podzim, měli bychom ji před další rekultivací posekat přibližně na výšku tří centimetrů. Abychom se zbavili travní plsti, již v podstatě tvoří mech, odumřelá stébla trávy a rozkládající se listí a větvičky, budeme muset sáhnout po vertikutátoru. Vetrikutátor (vertical cut znamená svislý řez) je elektrický nebo motorový přístroj vybavený ostrými noži, které rotují kolem vodorovné osy v hloubce 3–7 cm, čímž travní plochu provzdušňují. Nemáme-li ho k dispozici, budeme si muset vystačit se speciálními hráběmi k provzdušňování trávníku. Na větší plochy si raději přístroj půjčíme v půjčovně nářadí. Tímto provzdušněním trávník zbavíme kompaktní plstnaté vrstvy, jež v půdě zadržuje nežádoucí vlhkost a brání mu v dýchání. Pokud bychom to neudělali, můžeme se dočkat různých chorob a o zeleném pažitu si můžeme nechat zdát. Po vertikutaci trávník znovu pečlivě shrabeme a odstraníme z něj všechny rostlinné zbytky.
Jestliže jsme na trávníku objevili zažloutlé skvrny o průměru 15–20 cm, které se neustále zvětšují, můžeme si být jisti, že jde o sněžnou plíseň. Za slunečného počasí mají stébla narůžovělý odstín, za vlhka se kolem skvrn objevuje bílé podhoubí, jež stébla trávy slepuje. Tato choroba trávník zachvátila buď proto, že krusta sněhu, která na něm ležela, nepropouštěla žádný vzduch, nebo jsme to na podzim poněkud přehnali s dusíkatými hnojivy, případně jsme jej před zimou důkladně neshrabali. V přírodě se běžně na loukách objevují holá zažloutlá místa. Nejde ale o náš dokonalý trávník a navíc si s nimi příroda časem poradí, což se v případě šlechtěných rostlin téměř nestává. Co tedy dělat? Boj se sněžnou plísní je poměrně obtížný. Podaří-li se nám ji zachytit v počátečním stadiu, je dost možné, že ji zlikvidujeme fungicidem ve spreji. Zasáhla-li ale větší část plochy, raději ji celou zryjeme a začneme s pěstováním trávníku od začátku. Pokud se nám plíseň podařilo zlikvidovat bez nutnosti odstranění celého trávníku, stačí, když pak prázdná místa zkypříme, osejeme novým travním semenem, udusáme do roviny a zalijeme.
Krásnohlávek (Calocephalus brownii) není běžně uváděn jako jedovatá rostlina pro kočky. Podle dostupných informací z botanických a veterinárních zdrojů nepředstavuje při běžném kontaktu výrazné riziko.
Přesto je důležité sledovat chování zvířete. Pokud kočka okusuje větší množství rostliny, může se objevit podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny silnou toxicitou, ale spíše přirozenou reakcí organismu na rostlinný materiál. Ve většině případů však kočky o krásnohlávek nejeví větší zájem.
Je krásnohlávek jedovatý pro psy?
Krásnohlávek není klasifikován jako jedovatá rostlina pro psy a většina veterinárních databází ho neuvádí mezi nebezpečnými druhy.
Pokud pes náhodně okusí malé množství větviček, obvykle se nic nestane. Ve výjimečných případech může dojít k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Taková reakce je běžná u mnoha okrasných rostlin a neznamená, že je rostlina silně toxická. Přesto je vhodné zabránit zvířeti v okusování rostlin.
Je Calocephalus brownii jedovatý pro děti?
Rostlina Calocephalus brownii není považována za jedovatou pro děti a běžný kontakt s ní nepředstavuje zdravotní riziko.
Stejně jako u jiných okrasných rostlin je však vhodné zabránit dětem v konzumaci částí rostliny. Při požití většího množství může dojít k mírnému podráždění žaludku. Tyto situace jsou ale velmi vzácné a většinou se omezují pouze na krátkodobé nepohodlí.
Může dítě sníst krásnohlávek?
Malé množství rostliny obvykle nezpůsobí žádné vážné problémy. Krásnohlávek neobsahuje známé silně toxické látky.
Přesto platí obecné pravidlo, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci. Pokud by dítě snědlo větší množství rostliny a objevily by se zažívací potíže, je vhodné kontaktovat lékaře. Ve většině případů však k žádným vážným reakcím nedochází.
Co dělat když pes sní krásnohlávek?
Pokud pes sní malé množství krásnohlávku, obvykle není nutný žádný zásah. Rostlina není považována za silně toxickou.
Je však dobré zvíře sledovat. Pokud by se objevily příznaky jako opakované zvracení, apatie nebo průjem, je vhodné kontaktovat veterináře. Tyto reakce jsou ale velmi neobvyklé a většina psů po prvním ochutnání o rostlinu ztratí zájem.
Je silver bush jedovatý?
Rostlina známá jako silver bush je stejné druhové označení jako Calocephalus brownii. Tento anglický název se používá především v zahraničních zahradnických článcích.
Podle dostupných informací není silver bush považován za jedovatou rostlinu. Stejně jako u českého názvu krásnohlávek platí, že při běžném kontaktu nepředstavuje riziko pro člověka ani domácí zvířata.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
Moje zkušenost: jak jsem odstranil mech ze starého trávníku
Na vlastní zahradě jsem měl s mechem dlouhodobý problém. Nejhorší byla severní část zahrady, kde je více stínu a půda zůstává dlouho vlhká. Na jaře se mech rozšířil tak, že místy téměř vytlačil trávu.
Nejdříve jsem zkoušel mechanické vyhrabání mechu. Výsledek byl ale jen dočasný. Mech se během několika týdnů objevil znovu a v některých místech byl ještě hustší než předtím.
Teprve když jsem použil roztok zelené skalice, začala být změna viditelná. Překvapilo mě, jak rychle mech reagoval. Už druhý den bylo vidět, že začíná tmavnout.
Po týdnu byl mech prakticky mrtvý a šel velmi snadno vyhrabat. Trávník sice vypadal krátce trochu hůř, ale během dalších dvou týdnů začala tráva znovu růst a postupně zaplnila prázdná místa.
Rozdělte paličku česneku na jednotlivé stroužky – je důležité dávat pozor, abyste jednotlivé stroužky nepoškodili, protože by začaly uhnívat. Vybírejte větší stroužky, menší vám budou na záhonu zabírat místo a jejich vyprodukované paličky budou menší.
Zasaďte stroužek do půdy – jednoduše jej zasuňte tak, aby špička každého stroužku byla těsně pod povrchem. Jednotlivé stroužky sázejte od sebe deset až dvacet centimetrů. V mrazivém počasí zakryjte záhonek fólií. V chladných oblastech či k urychlení růstu plodiny bývají stroužky sázeny do víceúčelových zásobníků, předpěstovávány ve sklenících či pařnících a až v březnu či dubnu pak jsou vysazovány na záhony.
Zasazené stroužky česneku zakryjte kompostem – vhodné je použít posekanou trávu, slámu, suché listí, seno. Kompost udržuje vláhu a dodává živiny.
Žací nůž v sekačce, jak by se mohlo zdát, neplní pouze funkci sečení, ale fungují také jako závaží při běhu motoru. Žací nože by se tak měly pravidelně brousit a vyvažovat. Spousta lidí dělá velkou chybu v broušení nožů, čímž výrazně zkracuje životnost motoru. Další velkou chybou je sváření či rovnání žacích nožů a další jiné úpravy. V případě opotřebení či poškození žacího nože je potřeba nůž ihned vyměnit. V případě, že žací nůž nevyměníte, vzniknou vibrace, které zapříčiňují samovolné odpadávání jednotlivých dílů z vašeho stroje.
Žací nože navíc plní funkci „vháněče“ posečené trávy do sběrného koše, a to pomocí lopatek na konci nože. Tyto lopatky roztočí posečenou trávu a vženou ji otvorem do sběrného koše.
Masopustní masky bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Lidi vždy lákalo brát na sebe podobu zvířat a s ní i jejich vlastnosti, sílu, lstivost a další, které jim připisovali.
Masky zvířat se v Evropě užívaly po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Dokonce se objevovaly v kostelích a chrámech, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také zpívat a tancovat. Mnoho set let se církev kvůli tomu rozčilovala a vydávala přísné zákazy, které brojily proti zábavám v kostelích a na hřbitovech.
Nejstarší záznamy o masopustních maskách pocházejí ze 6. století a poslední z poloviny 16. století. Teprve v době rekatolizace, tedy obnovování vlivu katolické církve v českých zemích (zhruba od poloviny 17. do poloviny 18. století), se církvi podařilo alespoň omezit chození masek o vánočních svátcích. Vánoce byly v církevním pojetí spíše svátky klidu, rozjímání a tiché radosti nad narozením Krista, pobíhání a tancování maškar se k nim tudíž nehodilo.
V průběhu staletí se reje masek omezily převážně na masopust, který byl vždy rozverný a stal se příležitostí pro jejich uplatnění. Se zánikem spousty lidových zvyků a obyčejů mizely pozvolna i maškary. Až koncem 19. století se začaly znovu obnovovat. Velkou zásluhu na tom měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob posilování českého vlastenectví. A tak masopustní průvody a také jednotlivé typy masek, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je skutečně prastarý.
O tom, jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Je víc než pravděpodobné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovaly nebo vypadaly zcela jinak.
Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovaly žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají a zanikají. Některé si lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.
Existuje však několik druhů tradičních masek, které se dodnes objevují pravidelně. Patří k nim například medvěd, klibna neboli kobyla, žid, bába s nůší. Počet masek v průvodu je libovolný, někdy je možné jich napočítat až čtyřicet. Některé masky však v minulosti chodily samy nebo v malých skupinkách. Tak tomu bylo určitě, když chodila klibna, nebo když se chodilo s medvědem.
Bobkovišeň Rotundifolia je třeba prořezávat na podzim a na jaře. Rostlina snese i hluboké prořezávání. Pokud chcete omezit růst rostliny v živém plotu, prořezávejte jednou ročně na podzim, když míza sestupuje. Pokud budete pokračovat v řezu na jaře, keř poroste bujněji a rychleji.
Zalévání
Voda je nezbytná pro kořenění mladých rostlin. Musíte pravidelně kontrolovat, zda jsou kořeny vlhké. Lehký déšť v létě se nedostane ke kořenům a větrné podmínky zvýší rychlost odpařování vody z půdy. I přes zimu je třeba kontrolovat vlhkost, protože stálezelené rostliny skrze své listy ztrácejí vlhkost.
Odstraňování plevele
Pravidelně odstraňujte trávu a jiné rostliny okolo mladých rostlin. V tomto vám pomůže mulčování a také sníží rychlost odpařování vody z půdy. Mulč však udržujte 10 cm od kmene rostlin, abyste zabránili hnilobě rostlin. Při výsadbě zapracujte do výkopu hodně dobře prohnilého kompostového hnoje.
Běžné problémy
Listy bobkovišně Rotundifolia mohou být postiženy skvrnitostí listů a plísní. Tyto podmínky se obvykle rozvíjejí na podzim a na jaře, ve vlhkých povětrnostních podmínkách. Doporučuje se odříznout postižené listy.
