Rychlá odpověď: Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a znovu během léta. Pravidelný řez podporuje tvorbu nových výhonů s typickými červenými listy a pomáhá zahustit živý plot. Pozdní řez na konci léta nebo na podzim se nedoporučuje, protože mladé výhony mohou být poškozeny zimními mrazy.
Blýskavka, známá také pod latinským názvem Photinia, patří mezi nejpopulárnější stálezelené keře používané pro živé ploty. Zahradníci ji mají rádi hlavně kvůli výrazným červeným mladým listům, které na jaře vytvářejí velmi dekorativní efekt.
Aby ale rostlina opravdu vytvořila hustý živý plot a pravidelně tvořila nové červené výhony, je potřeba vědět, kdy a jak ji správně stříhat. V tomto článku si ukážeme nejen praktický postup řezu, ale také množení řízky, zkušenosti z českých zahrad a nejčastější chyby při pěstování.
FAQ – často kladené otázky
Kdy stříhat blýskavku
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot. Menší ro
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Ve svém příspěvku HEBE KDY PŘESAZOVAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Stračevská.
mám asi 5 let starý keř hebe, zasadila jsem ho nevhodně na sklace,ale blízko chodníku. nyní nám vadí při přecházení. Potřebovala bych ho přesadit, ale mám strach abych o něj nepřišla.Kdy je vhodné ho přesadit?Děkuji za radu E Str.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Margareta Vaňourková.
Dobrý den,děti my zakoupili v Květinářství keřík Hebe,poprosila bych jakou půdu potřebuje,a jak se oněj starat.Byla bych vděčná za každou radu.Nikde jsem od zahradkářu nic nezjistila.Děkuji s pozdravem Margareta Vańourková
Zkontrolujte hladiny pH. Správné pH půdy pro pěstování rajčat má mít hodnoty 6 až 6,8, tedy půda by měla být trochu kyselá. Rajčata preferují mírně kyselou půdu, mohou ale prosperovat i v půdě s pH v rozmezí 5,5 a až 7,5 a stále úspěšně růst a plodit. Jakmile je ale kyselost nižší než 6, tak dochází ke sníženému příjmu vápníku.
Nebudete vědět, zda je pH vaší půdy příliš nízké nebo příliš vysoké, dokud to neotestujete. Nechcete přeci čekat, až vaše rostliny začnou bojovat s nesprávným pH.
Může být obtížné určit problém s pH, pokud neprovedete test. Proto je dobré otestovat pH půdy vždy, když sázíte nový zahradní záhon, stěhujete se na nové místo nebo pěstujete novou odrůdu rostlin, která má velmi specifické požadavky na pH.
Chcete-li otestovat pH půdy v domácích podmínkách, tak nejprve naberte trochu půdy z oblasti výsadby do dvou čistých nádob pomocí zednické lžíce. Vezměte půdu z několika centimetrů pod povrchem země. V každé nádobě budete potřebovat přibližně 1 hrneček zeminy. Rozdrobte všechny hrudky a odstraňte všechny kameny, klacky nebo jiné nečistoty.
Nejprve provedeme v první nádobě test na zásaditost. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do jedné nádoby na vzorek půdy a promíchejte ji lžící. Poté přidejte 1/2 hrnku bílého octa. Pokud směs vykazuje viditelné bublinky nebo šumění, pak má moc vysoké alkalické pH a je třeba ho snížit k hodnotám vhodným pro rajčata.
V druhé nádobě uděláme test na kyselost půdy. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do druhé nádoby na půdu a promíchejte ji. Poté přidejte 1/2 hrnku jedlé sody. Pokud půda bublá nebo šumí, znamená to, že má pH nízké, je kyselá. Pokud se reakce s jedlou sodou projevuje jen mírně, je vše v pořádku.
Jak snížit pH půdy
Pokud je vaše půda příliš zásaditá (s pH nad 7,0), existuje mnoho způsobů, jak přirozeně okyselit půdu, aby se vašim kyselomilným rajčatům dařilo. Zde je několik způsobů, jak snížit pH půdy:
Kompost Nejen, že kompost vyživuje vaši půdu a rostliny přidáním humusu a cenných živin, ale kompost také stabilizuje pH vaší půdy. To znamená, že vše vyrovná snížením pH, které je příliš vysoké, a snížením pH, které je příliš nízké. Přidejte do své zahrady každý rok spoustu kompostu nebo dobře shnilého hnoje a vaše rostliny vám poděkují.
Rašelinový mech Rašelinový mech je pomalu působící půdní doplněk, který také přidává organickou hmotu a zlepšuje zadržování vody a provzdušňování ve vaší půdě. Rašelinový mech má obecně pH 3,0 až 4,5. Před výsadbou přidejte 5 cm až 8 cm rašeliny a zapracujte ji do horních 30 cm půdy. Rašelinový mech by se neměl přidávat na povrch, protože když je suchý, od
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Jenže kosové jsou snad ještě vynalézavější než špačci a i přes síťku jednotlivé bobulky rozklovávají a hodují tak přímo na keřích. I když kombinujeme všechny metody, musíme se smířit s tím, že nějaké ztráty budou. Vraťme se ale na začátek. Minule jsme začali velké téma: zakládání vinice.
Ano, věnovali jsme pozornost klimatickým, stanovištním a půdním podmínkám, ve kterých se révě daří. Pokud jsme si jisti, že tomu tak bude i na našem stanovišti, je potřeba si připravit půdu.
Profesionální vinohradníci si nejprve nechají provést rozbory půd, aby zjistili, co je v půdě v nadbytku, co chybí a co je potřeba přidat. Pedologové, specialisté na zemědělské půdy, vyjadřují množství živin v půdách ve speciálních jednotkách, označovaných ppm, což je počet miligramů té které živiny v jednom kilogramu půdy. Výsledky rozborů tedy zahrnují čísla vyjadřující množství jednotlivých živin právě v ppm. Vinohradník, který chce založit novou vinici, kromě výsledků půdních rozborů potřebuje vědět, jaký půdní druh na své budoucí vinici má a také, kolik procent jílu je v půdě obsaženo. Tyto informace se porovnávají s hodnotami živin, které by v nově zakládané vinici být měly, a pokud v půdě chybí, je nutné tyto živiny ve správném množství do půdy dodat.
Každá živina se v půdě chová jinak. Každý, i začínající zahrádkář ví, že problematický je dusík. Dusík, pokud je dodán například ve formě ledku, v půdě dlouho nevydrží, vyplavuje se. Ostatní formy dusíkatých hnojiv se s časem na ledkovou formu přeměňují (říkáme tomu mineralizace), takže lze obecně říci, že dusíkem nelze hnojit do zásoby. Jedna možnost však existuje. Používala se po řadu předchozích století, v dobách, kdy neexistoval chemický průmysl a průmyslová hnojiva. Naši předkové totiž měli pro pole i pro vinice jen jediné hnojivo, a to hnůj od vlastního dobytka. Dnes můžeme používat nepřeberné množství druhů průmyslových hnojiv, včetně průmyslově vyráběných hnojiv organických.
Myslíte takové ty granule vyrobené z koňského hnoje nebo ze slepičinců?
Třeba, do některých se taky přidává rašelina nebo jiný odpad – drcený biomateriál. Označují se také jako biokomposty.
Drobný pěstitel si vystačí s vlastním kompostem, často obohaceným hnojem domácích zvířat, která chová. Další elegantní možností, jak získat organické hnojivo je tzv. „zelené hnojení“, což jistě každý zahrádkář zná. Důležité je, aby směska na zelené hnojení obsahovala rostliny vytvářející dostatek biohmoty a také rostliny z čeledi bobovitých. Ty totiž žijí v blízkých přátelských vztazích s nitrifikačními bakteriemi, které umí zpracovávat vzdušný dusík z půdního vzduchu. Směska se vysévá obvykle v polovině vegetace, seká se
Ve svém příspěvku RÝMOVNÍK HNĚDÉ SKVRNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Štefanová Anna.
Pokut se na rýmovníku začnou tvořit hnědé skvrny , většinou se už nedá nic zachránit. Kupte si nový rýmovník a zbytečně mu nedopřávejte vodu. Rýmovník nesnáší přemokřelou půdu. Doporučuji přesadit do hlinitopísčité zeminy a nepřelévat vodou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek.
Dobry den, taky se mi udelaly na listechnede skvrny. Zajima me spis jestli to je prelevanim, zalevam tak dvakrat tydne, spis malo..?
Na běžné odstranění mechu se používá přibližně 40 až 50 gramů zelené skalice na 10 m² trávníku. Toto množství odpovídá asi 4–5 g na m² a ve většině případů stačí k potlačení mechu.
Pokud je trávník silně napaden mechem, může být potřeba dávku mírně zvýšit. Z praxe se ale ukazuje, že je bezpečnější začít se standardní dávkou a aplikaci případně po několika týdnech zopakovat. Příliš silná koncentrace totiž může oslabit trávník nebo vytvořit tmavé skvrny. Správné dávkování zelené skalice je proto klíčem k dobrému výsledku.
Jak rychle zelená skalice zabije mech?
Účinek bývá velmi rychlý. Po aplikaci začne mech obvykle tmavnout během několika hodin a během několika dní postupně odumírá.
První změnu barvy lze často pozorovat už tentýž den. Mech nejprve ztmavne, potom zčerná a během přibližně jednoho týdne je možné ho z trávníku snadno odstranit. Tento proces je typickým znakem, že zelená skalice na mech funguje správně. Pokud mech ani po několika dnech nemění barvu, může být roztok příliš slabý nebo byl rychle smyt deštěm.
Může zelená skalice spálit trávník?
Ano, při výrazně vyšší koncentraci může zelená skalice poškodit trávník. Nejčastěji se to stává při nerovnoměrné aplikaci nebo při použití příliš silného roztoku.
Při správném dávkování je ale riziko velmi malé. Tráva je vůči účinku síranu železnatého mnohem odolnější než mech. Pokud se objeví tmavší nebo oslabená místa, většinou se během několika týdnů zregenerují. Nejlepší prevencí je rovnoměrná aplikace roztoku a dodržení doporučeného dávkování zelené skalice.
Jak dlouho zůstává zelená skalice v půdě?
Zelená skalice nezůstává v půdě dlouhodobě. Postupně se rozkládá a její účinek se během několika týdnů výrazně snižuje.
Železo obsažené ve skalici se může částečně vázat v půdě, ale většina účinku se projeví během prvních dnů po aplikaci. Proto se při silném napadení mechem někdy provádí opakovaná aplikace zelené skalice během jedné sezóny. Dlouhodobé negativní působení na půdu je při běžném používání velmi nepravděpodobné.
Je zelená skalice jedovatá?
Zelená skalice není vysoce toxická látka, ale je potřeba s ní zacházet opatrně. Při přímém kontaktu může dráždit pokožku nebo oči.
Při práci je vhodné používat ochranné rukavice a vyhnout se vdechování prachu z krystalů. Po aplikaci na trávník je dobré zabránit tomu, aby se roztok dostal do očí nebo na otevřené rány. Při běžném zahradním použití je ale zelená skalice bezpečná, pokud se dodržují základní pravidla manipulace.
Pomáhá zelená skalice také na chlorózu rostlin?
Ano, zelená skalice může pomoci při chloróze způsobené
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Polešovský.
Ošetření vinné révy na podzim
Veškeré spadané listí pod vinnou révou shrabeme a dáme do popelnice. Listy mohou obsahovat zárodky plísní.
- Do popelnice NE! Pokud se nudíme listí shrabeme a dáme na kompost. Vinaři se tímto nezabívají-je to ztráta času. Malovinaří postříkají močovinou zeminu a tím urychlí rozklad starého listí.
Provádíme řez révy (nebo brzy v zimě, podle počasí), ponechaná očka se tím posílí a vinná réva neslzí.
- Kdo se do budoucna nechce trápit virovímy chorobami a Escou provádí řez až po 15.únoru. Pouze vinaři co toho mají příliž mnoho stříhají dříve a vystavují se tím ryziku zmrznutí tažňů. Jinak se nedoporučuje žádný řez!!!
Révu na zimu nepřikrýváme, pouze přihrneme ke kořenům trochu zeminy.
- Ne trochu, ale mladá rostlina má mít v chladnějších oblastech zakryté spodní očka případně zásobní čípek. Zahrnuje se to jako brambory. Malovinaři naorávají vinice a tím chrání hlavně před lednovými a únorovými mrazi.
Po řezu vinné révy postříkáme větve i půdu pod keřem směsí z vápenného mléka s přídavkem 10% roztoku kainitu.
- Postřik případné hnojení se dělá podle potřeby založené na rozboru půdy. Vápenaté mléko může na některých půdách spíše škodit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
V naší poradně s názvem CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Buškova.
dobrý den, mám dotaz u malého kerickoveho rajčete mě začaly zloutnout listy . Prosím o radu, kde se stala chyba
Moc děkuji za radu. Buškova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Žluté listy u rajčat mohou mít mnoho příčin. Nejčastější příčinou žloutnutí listů je chybná zálivka. Mnoho a nebo také nedostatek vody způsobí žloutnutí listů. Rajčata důkladně zalijte jednou za pět až sedm dní v závislosti na počasí a typu půdy. Nechejte půdu vyschnout mezi zaléváním a nikdy nedovolte, aby půda zůstala rozbahněná. Rostliny rajčete zalévejte opatrně kolem kmínku a udržujte listy co nejsušší. Zalévání na začátku dne je nejlepší. Můžete také zkusit přihnojit dusíkatým hnojivem.
Další příčinou žlutých listů u rajčete může být plísňové onemocnění. V takovém případě použijte fungicidní postřik přípravkem s obsahem chlorothalonilu. Chlorothalonil je obsažen v těchto přípravcích:
ABRINGO
AMISTAR OPTI
ARENA
AVOCA SUPER
BANKO 500 SC
BRAVO PREMIUM
CIGAL PLUS
CONFUCIUS
CREDO
DIVEXO
EMINENT STAR
EVITO 3W
FEZAN PLUS
CHEROKEE
MIXANIL
PERSEO
PLINKER
PROCEED
SINCONIL
TIMPANI
TONGA
TREORIS
Pěstuje se v mnoha kultivarech pro plody používané jako zelenina či jako surovina pro výrobu protlaků, kečupů, omáček. Původem je z Jižní a Střední Ameriky, do Evropy bylo dovezeno v 16. století nejdříve jako okrasná květina, plody obsahují vitamín C, B, provitamín A, nezralé plody obsahují jedovatý solanin.
Solanum lycopersicum je vysoké až 2 m, kvete žlutými květy v červenci až září, lodyhy jsou přímé nebo poléhavé, větvené. Listy střídavé, přetrhovaně lichozpeřené. Plodem je bobule. V nejteplejších oblastech se pěstuje na polích, výjimečně zplaňuje.
U nás se pěstuje jako jednoletka, protože nesnese mráz. Plody – rajská jablka – mají v závislosti na kultivaru různé tvary i barvy, jsou velmi chutné a výživově cenné. Podle odborníků by jich člověk měl ročně zkonzumovat 16 kilogramů. Rajčata jsou u nás nejpěstovanější plodovou zeleninou, rozlišujeme tyčková a keříčková.
Rajčata patří mezi nejoblíbenější a nejrozmanitější plodovou zeleninu. Pohledné rostliny můžete pěstovat ve skleníku, na záhoně i v nádobách. Rajčata mají od vyklíčení do sklizně poměrně dlouhou vegetační dobu. Semínka se proto vysévají již v březnu a sazenice je třeba opatrovat v teple až do doby, než pomine nebezpečí posledních mrazíků. Ty teplomilná rajčata nesnášejí. Ideální dobou pro předpěstování sazenic jsou dva měsíce. Ven je vhodné vysazovat rostliny vysoké kolem 20 cm (pěkně zelené a košaté, nikoli vytáhlé z nedostatku světla).
Půdu nakypřete do hloubky 25 cm, navrch nasypte přibližně 10 cm silnou vrstvu kompostu a zapravte ji do půdy. Kompost je rovněž dobré přidávat přímo do jam pro sazenice. Půdu kolem rostlin je velmi vhodné mulčovat. Úrodu podpoří přihnojování organickými hnojivy, jako jsou zkvašené slepičince nebo dobře uleželý hnůj. Dnes lze tyto produkty zakoupit i v sušené, granulované nebo tekuté formě, která se přidává do zálivky. Na trhu jsou i speciální hnojiva pro rajčata či plodovou zeleninu, žádoucí je zvýšený obsah draslíku. Přihnojit potřebují především rostliny pěstované v nádobách, a to v době květu a násady plodů. Pozor však na přehnojení dusíkem, které vede ke zvýšené tvorbě listů na úkor plodnosti.
Pro venkovní pěstování je třeba volit polní odrůdy. Rajčatům svědčí vyvýšené záhony, ve kterých se snadno prohřívá půda. Rostliny totiž mají rády kořeny v teple. Při prvních náznacích houbových onemocnění, které se projevují především za deštivého počasí, odstraňujte a likvidujte napadené části. Zasáhnout lze fungicidními postřiky proti plísním. Účinnou prevencí jsou i přípravky zvyšující odolnost vůči padlí na bázi rostlinných olejů. Ideální prevencí je pak pěstování rajčat pod stříškou či u jižní stěny domu, kde na&
V naší poradně s názvem CUPHEA HYSSOPIFOLIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den, je tato rostlina jedovatá? Mám kočky a nerada bych je vystavila nebezpečí otravy.
Děkuji za informace a rady
Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Cuphea hyssopifolia je odolná rostlina, která může podle své rozmanitosti vzkvétat po celý rok. Je to velmi robustní rostlina, která nepotřebuje příliš bohatou půdu, aby prosperovala. Při požití kočkou, může způsobit zažívací a neurologické problémy.
Žlutě kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu (vždy záleží na druhu). Nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Některé keře (opět podle druhu) musíme zastřihávat.
Zde můžete vidět okrasné keře, které mají žluté květy.
Buxus zimostrázový
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, jež nejsou nebezpečné. Výška keře je 20 až 30 cm a šířka 50 cm. Drobné květy mají žlutou barvu. Buxus snese všechny typy půd. Lze ho využít jako skupinovou podsadu vyšších keřů či stromů, hodí se též na skalky, malé zahrádky a do venkovních květináčů. Vynikne rovněž jako solitéra.
Čimišník stromovitý
Převážně vzpřímený keř se žlutými květy motýlkového tvaru, jenž dorůstá do výšky 4 m. Na povrchu mladých větví se nacházejí chloupky. Listy čimišníku mají pravidelný eliptický tvar a zelenou barvu. Plodem je zelený lusk. Na půdu není náročný, snese i přímé slunce. Je vhodné jej pěstovat jako solitérní keř.
Líska obecná
Líska je opadavý listnatý keř rozkladitého tvaru, který dosahuje výšky 5 m. Zelené listy jsou střídavé, vejčité, srdčité. Květenství se označuje jako jehněda, která je nažloutlá. Plody jsou oříšky. Tento keř není náročný na půdu a snese i přímé slunce. Taktéž líska vynikne jako solitéra.
Zlatice prostřední
Jedná se o keř dorůstající do výšky 3 m. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu, květ je žlutý. Rovněž zlatice je nenáročná na půdu a má ráda přímé slunce. Je vhodná do skupinových výsadeb a do živých plotů i jako solitérní rostlina.
Třezalka bobulovitá
Třezalka bobulovitá dorůstá do výšky 50 až 100 cm. Má krásné žluté květy, na jejichž místě se následně objevují dekorativní plody černé barvy, které na keři vydrží až do podzimu. Listy jsou vejčité a mají zelenou barvu. Třezalce svědčí slunná stanoviště či polostín. Na půdu není náročná.
Jasmín nahokvětý
Vyznačuje se nádhernými žlutými květy, které zahradu rozsvítí v zimě, jelikož jasmín kvete od ledna do dubna. Jedná se o popínavý opadavý keř rozložitého tvaru, jenž dosahuje výšky 3 m. Má zelené listy, které jsou vejčité a 3četné. Jasmín nahokvětý vyžaduje humózní a vlhou půdu. Snáší přímé slunce. Tímto keřem lze pokrýt pergoly nebo treláže.
V naší poradně s názvem KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Důvodem bude zřejmě nedostatek slunečního světla. Kanadské borůvky potřebují plné slunce po celý den. Snesou i polostín, ale čím méně slunce mají, tím hůře prosperují. Smrtící pro ně pak je stav, kdy mají málo slunce, díky čemuž nemohou spotřebovat dodané hnojivo, které se hromadí v půdě a rostlinu postupně ničí.
Další příčinou může být nevhodné pH substrátu. Kanadské borůvky vyžadují pH půdy v rozmezí 4 až 5,2. Zjistit pH můžete pomocí lakmusového papírku, kterým změříte kyselost výluhu z vašeho substrátu.
Na balkoně, který je orientován severozápadně, neočekávejte žádné zázraky při pěstování plodonosných rostlin. Můžete ho ale využít pro pěstování krásných begónií nebo na letnění pokojových rostlin, například klívii se bude na tomto balkóně v létě skvěle dařit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tamáš Robert.
Děkuji za odpověď. Půdu jsem kupoval přímo pro borůvky. A při koupi jsem se ptal přímo na odrůdy které nepotřebují tolik přímého světla. Zkouším ale balkónové maliny. Děkuji
Kamélie (Camellia japonica) není považována za jedovatou rostlinu pro psy. Podle dostupných botanických a veterinárních databází patří mezi bezpečné okrasné rostliny.
Pokud pes náhodně okusí list nebo květ kamélie, obvykle se nestane nic vážného. Rostlina neobsahuje silné toxiny, které by způsobovaly otravu. Ve výjimečných případech může dojít pouze k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny jedovatými látkami, ale spíše běžnou reakcí na rostlinnou vlákninu. Přesto je vždy vhodné sledovat zdravotní stav zvířete a zabránit pravidelnému okusování okrasných rostlin.
Je kamélie jedovatá pro kočky?
Kamélie není klasifikována jako jedovatá rostlina pro kočky. Ve většině databází toxických rostlin je uvedena jako netoxická pro domácí zvířata.
Kočky někdy okusují listy rostlin, protože jim rostlinná vláknina pomáhá při trávení. Pokud kočka ochutná list kamélie, obvykle nedojde k žádným vážným potížím. Ve vzácných případech se může objevit mírné podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce však nejsou způsobeny toxiny. Většina koček navíc o kamélie nejeví větší zájem, protože listy nejsou aromatické ani chutné.
Je Camellia japonica jedovatá?
Camellia japonica není podle botanických ani veterinárních zdrojů považována za jedovatou rostlinu. Patří mezi bezpečné okrasné keře, které se běžně pěstují v zahradách.
Tento druh kamélie neobsahuje silné alkaloidy ani jiné toxické látky, které by způsobovaly otravu. Listy i květy obsahují především polyfenoly a další běžné rostlinné látky. Při náhodném požití malého množství rostliny se obvykle nic nestane. Ve větším množství může dojít pouze k mírnému podráždění trávení. Proto je rostlina považována za bezpečnou i v zahradách, kde se pohybují děti nebo domácí zvířata.
Může dítě sníst květ kamélie?
Malé množství květu kamélie obvykle nezpůsobí žádné vážné zdravotní potíže. Rostlina není klasifikována jako jedovatá pro děti.
Pokud dítě náhodně ochutná květ nebo malý kousek listu, většinou se nic nestane. Kamélie neobsahuje silné toxické látky. Ve výjimečných případech se může objevit mírná nevolnost nebo podráždění žaludku. Tyto reakce jsou však vzácné a obvykle rychle odezní. Přesto je vhodné děti naučit, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci, a zabránit jim v ochutnávání rostlin v zahradě.
Jsou květy kamélie jedlé?
Květy kamélie nejsou jedovaté, ale většina okrasných druhů není určena k běžné konzumaci. Rostliny rodu Camellia se pěstují především jako dekorativní keře.
Existují však druhy kamélií, které mají potravinářské využití. Nejznámější je Camellia sinensis, známá jako čajovník. Z jejích listů se vyrábí čaj. Okrasné kamélie, například Camellia japonic
V naší poradně s názvem SUCHÁ SKVRNITOST LISTŮ BOBKOVIŠNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Adámková.
Dobrý den,
prosim o radu. Asi před měsícem jsem koupila a zasadila
bobkovišeň do zeminy pro okrasné dřeviny. Je jich patnáct v řadě, jsou na jižni straně kde je hodně slunička. Asi před 4 dny se začaly na některých bobkovišních dělat hnědé listy. Viiz foto
Poradíte mi co s tim?
Děkuji
Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zavíječ broskvoňový.
Přítomnost tohoto hmyzu způsobuje odumírání větví a hnědnutí listů. Hledejte kolem základny stonků díry v kůře a dole piliny. Tento vrtal je přitahován nadměrným mulčem a hlubokou výsadbou. Udržujte mulčování ne silnější než 6 cm a dále od základny stonků. Při výsadbě v těžkých jílovitých půdách je vhodné keř vysadit o něco výše, než je stávající úroveň půdy. Pokud se potvrdí přítomnost zavíječe, můžete použít postřik přípravkem MOSPILAN 20 SP.
Špatná drenáž.
Listy mohou žloutnout, hnědnout a odumírat. Bobkovišeň nemá ráda těžkou jílovitou půdu, která špatně odvodňuje. Nadměrná vlhkost půdy snižuje kyslík v půdě, poškozuje jemné kořenové vlásky a kořenový systém není schopen absorbovat vodu. Ujistěte se, že máte dobrou drenáž půdy a ujistěte se, že v kořenové zóně nejsou žádné svody vypouštějící vodu. Rostliny zasaďte na vyvýšené záhony a/nebo odveďte svody na jiné místo.
Přilišná zálivka.
Bobkovišně nezalévejte každý den. Nechte substrát jeden vyschnout, aby kořeny mohly dýchat
Aloe vera potřebuje ke svému růstu suché a teplé až horké podnebí. Má ráda hodně slunce, nesnáší průvan a postačí jí jen méně častá zálivka. Může být pěstována jako okrasná rostlina na skalce nebo v bytě, ale nejlépe se jí bude dařit ve skleníku. Tato rostlina velmi rychle roste a potřebuje každoročně přesazovat.
Zvolení místa pro pěstování aloe vera
Ať už se rozhodnete pěstovat aloe vera doma nebo venku, myslete na to, že rostlina potřebuje hodně slunce. Pokud bude rostlina umístěna venku, ideálním místem bude takové, kde bude svítit slunce déle jak osm hodin, rozhodně ne méně jak šest. Další důležitou věcí, na kterou venku musíte myslet, je zemina. Je potřeba najít suché místo, rostlině se nebude dařit tam, kde je půda příliš mokrá nebo má tendenci shromažďovat vodu. Jednotlivé rostliny aloe vera mohou být pěstovány relativně blízko sebe, ale ujistěte se, že ponecháte dostatek prostoru pro růst. Zralá rostlina se může rozšířit o dvacet pět a více listů. V případě, že bude rostlinu pěstovat doma, bude nejlepší volbou okenní parapet směrem na jih nebo západ. Při pěstování v květináči není potřeba volit velký a prostorný květináč, protože rostlina preferuje přeplněný kořenový systém. Bude-li mít přebytečný prostor, zpomalí se její růst.
Příprava pro výsadbu aloe vera
Ať už jste se rozhodli pro pěstování aloe vera venku, nebo uvnitř, zvolte suchou, písčitou půdu. Pokud nemáte přírodně písčitou půdu, jednoduše ji smíchejte s pískem nebo malými kamínky. Půda bude dobře zajišťovat odvodňování a nabízet rostlině ty nejlepší podmínky k růstu. Faktor pH zeminy by se měl pohybovat v rozmezí hodnot 6 až 8, hodnotu pH zvýšíte tím, že do půdy přidáte vápno. Pokud si zvolíte, že budete pěstovat aloe vera jako pokojovou rostlinu, můžete substrát pro tuto rostlinu zakoupit v obchodě.
Postup výsadby aloe vera
Žádný zahradník vám nedoporučí pěstovat aloe vera ze semene, i když je to možné. Trvá to příliš dlouho a je zapotřebí přísných skleníkových podmínek, aby semínko vyklíčilo. Zralá rostlina produkuje odnože, které jsou vlastně novými malými rostlinkami a mohou být použity k rozmnožování.
Vyberte si odnože ze zralé rostliny. Když jsou vysoké několik centimetrů a listy se začínají rozevírat, můžete začít s rozsazováním.
Pomocí ostrého nože oddělte mladou rostlinku a ujistěte se, že jste odnož neporušili.
V případě, že se vám nepodařilo odnož oddělit bez porušení, je potřeba nechat ránu zaschnout a teprve poté umístit do půdy. To bude trvat dva až tři dny, ale zabráníte tím napadení rostliny a jejímu odumření.
Jakmile se na ráně utvořil strup, můžete rostlinu umístit do půdy. V případě, že jste byli tak opatrní a rostlinu jst
V naší poradně s názvem RHIPSALIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Teika.
prosim,nevim si rady s timto kaktusem,porad mi opadavaji ty tycinky z toho kaktusu aniz bych se ho dotkla.Prosim poradte mi nekdo co stim.Diky Tezka Helena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše mu je horko. Teplotu rostliny snížíte rosením.
Tato rostlina nepotřebuje složitou péči. K jejich umístění potřebují teplé a hodně světlé místo, ale bez přímého slunce. Kromě vlhkého prostředí mu můžete pomoci tím, že ho v největších vedrech postříkáte vodou. Rostliny by měly být chráněny před průvanem a náhlými změnami teploty. Ideální teplota pro něj je mezi 18-20ºC, a v zimě by neměla klesnout pod 10ºC.
Rhipsalis Cassutha oceňuje bohatou, čerstvou, kyselou a dobře odvodněnou půdu. Toho lze dosáhnout smícháním stejných dílů písku, zahradní zeminy a vřesové zeminy. Ohledně zavlažování se doporučuje pravidelně zalévat, až když je substrát plně vyschlý, nejlépe dešťovou vodou. Pokud nemůžete dešťovou vodu zachycovat, je vhodné vodu z kohoutku upravit, aby změkčila. Je velmi důležité, aby půda začala vysychat před další zálivkou. Když rostlina v zimě odpočívá, je třeba snížit intenzitu a frekvenci zavlažování.
Máte-li dostatek času a jste-li schopni si místo pro pěstování zvolit již na podzim, uděláte nejlépe, když si záhon nahrubo připravíte ještě před zimou. Při rytí záhonu na podzim byste měli nechávat větší hroudy, aby byla půda schopna udržet si co nejvíce zimní vláhy. Na podzim zrytou půdu už na jaře nepřerývejte, pouze ji pohnojte kompostem a minerálními hnojivy a povrch urovnejte například kovovými hráběmi. Pokud jste na podzim záhon zrýt nestihli nebo vám to nedovolili jiné okolnosti, je zapotřebí udělat to na jaře, a to co nejdříve, jen co zem rozmrzne. Půdu pak dopřipravíte úplně stejným způsobem, jako by byla rytá na podzim.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kamélie, která takto ztrácí všechny listy, k tomu může mít různé důvody, včetně stresu z prostředí, špatných půdních podmínek nebo problémů se škůdci/chorobami. Stres mohou způsobit faktory prostředí, jako jsou extrémní teploty nebo nesprávné osvětlení, což vede k opadávání listů. Problémem může být také pH půdy; kamélie preferují kyselou půdu a zásaditá půda může bránit vstřebávání živin. Listy mohou navíc poškodit škůdci, jako jsou roztoči, třásněnky a nosatci, nebo choroby, jako je hniloba kořenů a plíseň kořenů. Co teď s tím? S největší pravděpodobností se něco špatného odehrává v květináči. Nějaký škůdce, který užírá kořeny nebo houba, která je ničí.
Aplikujte kurativní postřik tří systémově působících přípravků Mospilan, Nissorun a Otriva. Tato skladba chemické ochrany zničí vše co rostlinu užírá i saje a zároveň se vyrovná i s houbovými chorobami. Přípravky můžete smíchat do jednoho postřiku a nebo aplikovat postupně po třech dnech.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle ne
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Pokud chcete svou zahradu ozdobit bíle kvetoucím keřem, můžete vybírat z kultivarů těchto známých druhů: kdoulovec, čilimník, hroznovec, ibišek, hortenzie, tavolník, šeřík, kalina, vajgélie, trojpuk.
Kdoulovec
Kultivar Chaenomeles x superba ´Nivalis´je opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 1,5 až 2 m. Kvete v březnu a dubnu. Vhodný je do skupin, jako živý plot nebo coby solitér. Lze jej dobře tvarovat řezem.
Kultivar Cytisus praecox ´Albus´ je zelený metlovitý keřík, dorůstající do výšky okolo 1,5 m. Kvete v květnu a červnu. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale určitě neřežte až do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy a slunné stanoviště. Ve stínu totiž málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě snadno namrzají.
Kultivar Exochorda x macrantha ´The Bride´ dorůstá cca do výšky 1 m. Listy jsou opadavé, obvejčité, až 7 cm dlouhé, raší poměrně brzy zjara. Keř kvete v květnu poměrně velkými jednoduchými květy uspořádanými v hroznech. Květy nejsou vonné a objevují se na loňských výhonech (řez tedy provádějte ihned po odkvětu). Tvar keře je zaoblený a přepadavý. Hroznovec roste pomalu a hustě, je to nenáročná dřevina, vhodná téměř do všech podmínek.
Kultivar Hibiscus syriacus ´China Chiffon´ dorůstá do výšky 1,5 až 2,5 m, kvete v srpnu až září nápadnými plnými bílými květy s červeným středem. Listy raší na jaře dost pozdě, jsou trojlaločné, hrubě zubaté. S podzimem se zbarvují do žluta a opadávají. Tento kultivar je mrazuvzdorný.
Na zeminu je nenáročný, přizpůsobí se téměř jakékoliv půdě. Vyhovuje mu spíš mírně vlhká půda, ale pozor na přemokření. Vysazuje se na slunné stanoviště. Řez provádějte jen tehdy, je-li to nutné. Vysazujte je jako menší solitéry nebo do skupin keřů. Přihnojujte kvůli lepšímu kvetení.
Kultivar Spiraea japonica ´Albiflora´ je opadavý nízký keř dorůstající cca do výšky jednoho metru. List je zelený, květy se objevují v červnu až srpnu. Roste vzpřímeně, jde o nenáročný keř, který lze každoročně tvarovat řezem.
Kultivar Viburnum plicatum ´Kilimadjaro´ dorůstá do výšky necelých dvou metrů. Čistě bílé květy jsou složené ve vrcholových latách, vyrůstají po celé délce vodorovných větví a ve velkém množství se objevují od konce května až do června. Opadavé listy jsou podlouhle vejčité, zelené, na rubu šedavé, chlupaté, na podzim se barví do fialova. Na keři jsou mí
V naší poradně s názvem UBROUSKY NA POHLCOVÁNÍ BAREV ZKUŠENOSTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Ahoj, máte někdo prosím zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev do pračky? Slyšela jsem o nich, prý když se tento ubrousek přidá do pračky k prádlu, nasaje do sebe barvu, kterou některé oblečení pouští a tím se neobarví ostatní prádlo, je to pravda? Jsou tyto ubrousky jednorázové nebo se dají použít víckrát? Kde tyto ubrousky kupujete? Moc děkuju za rady. Martina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nejlepší odbarvovací ubrousky jsou značky Iberia a mají je v drogériích Rossmann, mají nejlepší výsledky při pohlcování barvy z prací vody. Na internetu se dají odbarvovací ubrousky koupit tady: https://www.zbozi.cz/?q=COL… nevím ale jakou mají účinnost.
Tento oblíbený opadavý keř dorůstá do výšky 0,5 až 3 m a kvete podle odrůdy od května do srpna v bílé, růžové nebo červené barvě. Růžově kvetou kultivary ´Purpurea´, ´Piccolo´, ´Eva Supreme´ (k nim viz níže). Vajgélie v době květu dobře vyniknou jako dominantní solitér uprostřed travnaté plochy, vhodné jsou i do živých plotů, dobře vypadají rovněž vysazené ve skupinách. Oválné listy jsou dlouhé 5 až 10 centimetrů a u některých odrůd mají i okrasný význam (odrůdy s dvoubarevnými listy, které jsou dekorativní i v době, kdy nekvetou). V současnosti se pěstuje mnoho kříženců souhrnně označovaných jako Weigela hybrida.
Pěstování
Vajgélie potřebuje přiměřeně výživnou půdu a plné slunce, případně jen slabé zastínění. Je vhodná i do nižších poloh, neboť se považuje za mrazuvzdornou. V tuhých zimách sice může namrznout, ale po řezu dobře regeneruje. Na jaře přihnojujte kompostem. Na vhodném stanovišti jsou vajgélie dlouhověké a vypadají nádherně i déle než padesát let. Doporučuje se kombinovat je s tavolníkem, pustorylem či trojpukem. Keř se rozmnožuje bylinnými řízky, dřevité špatně rostou. Každý rok proveďte řez starších větví, aby si keř zachoval mohutnost a krásně kvetl. Staré rostliny s neuspořádaným růstem seřízněte úplně, zdokonalíte tím jejich habitus, ale jednu sezonu nepokvetou.
Přesazení vajgélie
Pro přesazování keře vajgélie vyberte nové místo s dobře propustnou půdou a dostatkem slunečního světla. Vykopejte jámu dvakrát širší a hlubší než kořenový bal. Připravte nové místo přidáním kompostu a kypré půdy. Opatrně vyjměte vajgélii z původního místa a zachovejte kořenový bal neporušený. Umístěte ji do nové jámy a ujistěte se, že horní část kořenového balu je v úrovni okolní půdy. Zasypte zeminou, důkladně zalijte a zamulčujte, aby se udržela vlhkost.
Načasování
Nejlepší doba k přesazení vajgélie je buď brzy na jaře, než vyraší nové porosty, nebo brzy na podzim po letních vedrech.
Vyhněte se přesazení v nejteplejší části léta.
Vyberte správné místo
Vajgélie preferuje plné slunce před částečným stínem a dobře propustnou půdu.
Prohlédněte rostlinu
Před vykopáním zkontrolujte vajgélii, zda nemá poškozené nebo nemocné větve, a prořezejte je.
Příprava nové jámy
Vykopejte jámu, která je dvakrát tak široká a hluboká jako kořenový bal vykopané vajgélie.
Připravte půdu
Na dno jámy přidejte trochu dobře shnilého kompostu nebo jiné organické hmoty pro zlepšení odvodnění a úrodnosti půdy.
Vykopání vajgélie
Kolem vajgélie vykopejte brázdu a ujistěte se, že z kořenového balu získáte co nejvíce.
Opatrně vyjměte
Opatrně vyjměte vajgélii z původního místa a zakryj
Ve svém příspěvku PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Podlahové vytápění
Podlahové topení je nejlepší topení, co znám. Máme patrový domek, v přízemí je zmiňované teplovodní podlahové a v patře ústřední topení s deskovými radiátory Radik.Vše napojeno na plynový kotel na dva okruhy. V přízemí je všude keramická dlažba, jen obývací pokoj má plovoucí podlahu. Všem doporučuji. Do budoucna uvažuji přidat do systému tepelné čerpadlo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JIndřich.
Taky si myslím, že tepelné čerpadlo je pro podlahové vytápění dobrá volba. Dokáže totiž dodávat stabilní mírně teplou vodu, která je pro topení v podlaze dostačující. Jakou variantu tepelného čerpadla uvažuješ? Voda>voda nebo vzduch>voda, nebo máš u sebe možnost geotermálního vrtu?
Česneku se nejlépe daří v hlubších a spíše lehčích půdách s dobrým obsahem humusu. Pozor, tato plodina nesnáší zamokření. K pěstování česneku vždy zvolte slunné místo. Abyste předešli přenášení chorob a škůdců, sázejte česnek po sobě nejdříve za 4 až 5 let. Také se doporučuje nepěstovat ho na záhonech, kde se předtím pěstovaly brambory, cibule, pórek či rajčata.
Nejméně měsíc před výsadbou je dobré půdu hluboko zrýt (cca 30 cm), aby se slehla, česnek dobře zakořenil a přes zimu nevymrzl. Pro jarní výsadbu je potřeba půdu zrýt už na podzim. Na jaře, a to ihned jakmile půda oschne, ji pouze nakypřete do hloubky 10 cm a urovnejte její povrch. Před výsadbou půdu vyhnojte. Doporučuje se Cererit. Pozor, přímé hnojení chlévským hnojem česnek nesnáší, stejně jako přehnojení dusíkatými hnojivy.
Některé odrůdy česneku potřebují projít obdobím chladu, proto již v listopadu rozdělte hlavičky (paličky) na jednotlivé stroužky a ty zasaďte do půdy ve vzdálenosti 15 cm od sebe do 8 cm hlubokých řádků. Pro sázení si tedy můžete vybrat dvě období – od března do dubna nebo na podzim v říjnu (záleží na vybrané odrůdě). Pro pěstování je důležitý dobrý a zdravý česnek. K výsadbě používejte velké a zdravé obvodové stroužky. Nepoužívejte žádnou paličku ze zásob kuchyně nebo přivezenou z dovolené. Raději kupte sadbový česnek ve specializovaném obchodě.
Během vegetace půdu kypřete a odstraňujte plevel. Zalévejte jen v období velkého sucha. Ve stadiu dvou listů můžete česnek mírně přihnojit Cereritem. Pokud objevíte zakrnělé rostliny, budou pravděpodobně napadeny háďátkem (o tomto škůdci viz níže) – ihned je celé vyryjte a spalte.
V rozdělení a pojmenování technických pomocníků na kypření a kultivaci půdy způsobili jak výrobci, tak prodejci techniky nemilý zmatek. Jeden a týž stroj nazývají jedni rotavátor, druzí kultivátor. Bez ohledu na to, zda je pohání elektrický, nebo benzinový motor, oba sice kypří a kultivují půdu, jenže každý jiným způsobem.
Levnější a jednodušší jsou rotavátory, jejichž rotující hvězdicové nože půdu prokypřují do hloubky kolem 15 cm a zároveň stroj táhnou pomalu vpřed. Dobře rozmělní povrchovou vrstvu půdy, zvládnou i drny a zvlášť dobře poslouží k zapravení hnojiva, rašeliny nebo mulče do záhonů. Zorat půdu do hloubky a obrátit ji ale nedokážou. Plevel obvykle nerozemelou, ale spíše vytáhnou na povrch, odkud ho musíme stáhnout hráběmi.
Naproti tomu kultivátory svými poháněnými ocelovými nebo i pneumatikami opatřenými koly v podobě dvoukolového traktůrku táhnou sestavu radliček, kterými kypří půdu do větší hloubky, nakypřují meziřádky, umí vyorávat plodiny a výborně zvládnou předseťovou přípravu.
Výkonnější (a pochopitelně třikrát i vícekrát dražší) typy vybavené pohonnými hřídeli poslouží v roli multifunkčních kultivátorů i na větších zahradách s přídavnými adaptéry nejen jako rotavátor a pluh, ale i k tažení smyků, bran, hrobkovacích radlic a válců. V létě pomohou v roli bubnové sekačky a obracečky sena při senoseči, v zimě s přídavnou radlicí nebo dokonce sněhovou frézou zvládnou odstraňování sněhu z cest a dvorů. S přívěsným vozíkem pak poslouží hospodářům a zahradníkům po celý rok.
