Jedovaté rostliny můžeme rozdělit na prudce jedovaté a jedovaté. Většina z nich se vyskytuje ve volné přírodě, některé se pěstují i jako okrasné v bytě. Jedovaté rostliny jsou pro člověka, zvláště pro děti, velmi nebezpečné. Mohou způsobit bolest hlavy a břicha, zvracení, průjem, malátnost, bezvědomí, zástavu dechu i smrt.
Smrtelně jedovaté rostliny
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Tetlucha kozí pysk
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Padají mě ve velkém množství suché listy ale zároveň rostou nové ale v menším počtu kde je chyba
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Chyba je ve světle. Nejkratší dny v roce, které byly v období Vánoc, si vybírají svou daň v podobě opadávání listů. Nedodtatek světla, který je i v lednu, nedovolí správný vývoj nových listů. Řešení je nechat rostlinu v klidu s omezenou zálivkou a nižší teplotou. A nebo můžete rostlinu přemístit na světlejší místo a den jí prodloužit umělým osvětlením. Obvykle se k tomu používá výbojka z veřejného osvětlení.
Durman je halucinogenní droga, která se někdy nazývá jako droga chudých. Obsahuje v listech a semenech zhruba 0,5 % alkaloidů tropanové řady. Tyto tropanové alkaloidy, L-hyoscyamin, atropin, skopolamin, jsou hlavními účinnými látkami durmanu. Psychické účinky tropanů jsou velmi silné, při vyšší dávce zcela mizí koncept reality, objevují se naprosto realistické halucinace, uživatelé popisují, že rozmlouvali s mrtvými či neexistujícími příbuznými. Jakákoliv vědomá kontrola stavu je nemožná. Riziko špatného odhadu dávky je poměrně značné, toxicita tropanových alkaloidů vysoká, tyto látky jsou tak zřejmě ze všech halucinogenů nejnebezpečnější. Halucinace při durmanovém deliriu vytvářejí zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Toxikomani stále experimentují s durmanem jako drogou a neuvědomují si její velkou nebezpečnost při předávkování.
Durman je jedovatý a dochází k velmi rychlé otravě. Příznaky otravy jsou: pocit sucha v ústech, zarudlá kůže v obličeji, zrychlený puls, rozšířené zorničky, halucinace, zmatenost, agresivita. Následuje ochablost, která se projevuje povrchním dýcháním, studenými končetinami, nízkým krevním tlakem. Smrt nastává v kómatu.
V léčitelství je sbíranou částí list a semeno. List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen nebo květ. Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatika, proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě, křečím. Vzhledem k velké jedovatosti durmanu se nedoporučuje užívat drogu bez lékařského dozoru.
Ve svém příspěvku CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabriela.
Dobrý den,
na našem víně se již třetí rok touto dobou objevují tmavé fleky, jsou jak na bobulích, stoncích a listech na spodní straně.Stříkali jsme od jara proti plísni, ale asi to nebude ten správný postřik. Bobule postupně celé tmavnou a měknou.Můžete mi prosím poradit co na to použít.
Tlakové spínače k tomu mají ovládací prvek, nejčastěji seřizovací šroub. Druhý nastavovací prvek mají tlakové spínače s nastavitelnou spínací diferencí.
Nastavovací prvky jsou buď opatřeny kalibrovaným kroužkem nebo jezdcem, který ukazuje hodnoty tlaku, na které se pak tlakový spínač nastaví. Nejčastěji je však na spínači šroub bez ukazatele, takže zprvu nevíme, na jaký tlak je spínač právě nastaven. Pro nastavování spínače je potřeba připojit ke vzdušníku také manometr a něm sledovat změny tlaku.
Nastavování vypínacího tlaku domácí vodárny
Seřizovací šroub je zpravidla zkonstruován tak, že otáčením doprava se spínací a vypínací tlak zvyšuje a otáčení doleva se snižuje.
Napouštíme čerpadlem zásobník a podle manometru nejprve zjistíme, při jakém tlaku spínač rozepne, tedy zastaví čerpadlo. Nyní máme jasno o horní mezi, tedy na jaký vypínací tlak je spínač nastaven.
Vypouštíme zásobník s vodou a zjistíme, při jakém tlaku se kompresor znovu zapne. A toto je dolní hranice, tedy jaký spínací tlak, na který je tlakový spínač nastaven.
Pokud dané nastavení nevyhovuje, změníme mírně polohu nastavovacího prvku, vypustíme vodu z vodárny a zkoušku opakujeme.
Postup opakujeme, až se dostaneme na požadovaný vypínací a spínací tlak tlakového spínače.
Nastavování spínací diference
U spínačů tlaku s pevně nastavenou spínací diferencí se musíme spokojit s údajem v procentech (obvykle 15 až 20%). Nastavíme-li tedy horní hranice, tedy hodnotu vypínacího tlaku, tak bude hodnota dolní meze, tedy spínacího tlaku o 15. až 20% nižší, napevno a nepůjde ji měnit.
Na robustních a dražších spínačích najdeme ještě jeden nastavovací šroub, kterým nastavíme spínací rozdíl.
Podle výše popsaného postupu nejprve nastavíme vypínací tlak a vypouštěním vody z nádrže zjistíme spínací tlak.
Pokud nám rozdíl mezi spínacím a vypínacím tlakem nevyhovuje, otočíme mírně šroubem pro nastavení spínací diference a zjišťujeme, jak se změnila.
Postup opakujeme, až se dostaneme na spínací diferenci, která nám vyhovuje.
Upozornění: Nastavením spínací diference se však obvykle posunou obě meze, jak spínací, tak vypínací tlak. Proto je třeba je zkontrolovat a případně upravit.
Ve svém příspěvku STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel František Marek.
Pěstuji již několik let jednouplodící maliny. Každý rok po sklizni vyřežu odplozené
výhony a prořežu nové výhony vzrostlé od jara. Letos jsem to udělal stejně,avšak po
prořezu mi vyrazily ještě napodzim další výhonky. Chtěl bych se zeptat zda mám tyto
odstranit. Vpřípadě, že bych tak neučinil, měl bych příští rok dvojí maliny. Vysoké
od letošního jara a nízké od podzimu, nebo bych ty podzimní nechal ještě do dalšího roku? Tím bych ovšem měl tříleté výhony. Znáte-li někdo správný postup, budu rád za
Vaši radu. Děkuji. Marek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pro všechny typy orchidejí platí, že mají rády světlo, ale nelze je vystavovat přímému slunečnímu záření. Je nutné vyvarovat se hlavně poledního slunce, které orchideje spálí. Ranní a večerní paprsky jsou pro ně neškodné.
Orchideje potřebují živiny stejně jako jiné rostliny, ale jsou v tomto velice skromné. Postačí, když je od jara do zimy jednou za dva týdny trochu přihnojíte speciálním hnojivem, které je běžně k dostání v obchodech prodávajících květiny, popř. použijte pětinu dávky hnojiva pro klasické pokojové rostliny. Ale pozor, používané hnojivo nesmí v žádném případě obsahovat vápník. Orchideje ke svému životu potřebují především dusík (N), fosfor (P) a draslík (K), samozřejmě oxid uhličitý, vodu, stopové prvky a sekundární živiny. U hnojení vždy dbejte na správné dávkování.
Pro kořenovou výživu používejte speciální tekuté hnojivo pro orchideje, které aplikujte formou namáčení kořenového balu do vody s hnojivem. Druhým, doplňkovým hnojením je výživa na list, přičemž se živiny dostávají do listů přímou cestou, a to zejména železo, mangan a další mikroprvky, které jsou nezbytné pro zdravý, tmavě zelený list.
Pro správný růst orchidejí je samozřejmě důležitý správný substrát. Směs určenou přímo pro orchideje snadno koupíte v každém zahradnictví. Ale jestli máte chuť, zkuste si připravit vlastní. Na substrát budete potřebovat borovou kůru, dřevěné uhlí, polystyren a kousíčky molitanu. Takto vytvořenou směs můžete použít u většiny druhů těch nejzákladnějších orchidejí, jako jsou Dendrobium, Phalaenopsis, Cattleya, Oncidium, Miltonia, Paphiopedilum a další.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ MALIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mila.
Jak teď poznám o jaké maliny se jedná. Chci je ostříhat
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jak poznat o jaký typ maliny jde kvůli stříhání? Jak před stříháním malin poznat, jestli plodí v létě a nebo až na podzim? Když v zimě rostlina maliníku spí, tak na ní můžete poznat, o jaký typ se jedná, prozkoumáním jejich výhonů.
Malina, která plodí brzy v létě a potřebuje k tomu dvouleté dřevo, tak má dva druhy výhonů odlišených barvou a strukturou kůry. Jedny výhony mají hladkou a hnědou kůru a druhé mají kůru šedou až světle hnědou, hrubou a kůra se u nich také loupe.
Maliny, které plodí až na podzim na letošním dřevu mají všechny výhony stejné šedé s hrubou olupující se kůrou. Jak můžete maliny v zimě ostříhat?
Malinám plodícím v létě uřízněte hned u země VŠECHNY šedé výhony s olupující se kůrou a skovejte si je na podpal letních táboráků. Prostříhejte slabé a neperspektivní výhony s hnědou hladkou kůrou tak, aby vám zůstal vždy nejsilnější výhon s dostatečným prostorem pro skvělé pronikání světla a dobré proudění vzduchu. S ohledem na to začněte odstraňovat všechny tenké, zakrnělé, zkroucené výhony a pokračujte v prostříhávání, dokud se nepořádek nevyčistí. Pokud máte málo místa, můžete výhony zkrátit o 1/3. Pak připevněte výhony k rámu nebo mříži. Použijte biologicky odbouratelný provázek, jako je juta, a přivažte s ním každý výhon volně, ale pevně k rámu / mříži / drátu. Přivázání zabrání jejich ohýbání pod tíhou plodiny. Také to velmi usnadňuje prořezávání v dalších letech – přivázané výhony jsou ty, které příští zimu odstraníte.
U malin, které plodí až na podzim a mají v zimě všechny výhony stejné (šedé a hrubé), tak seřízněte všechny až u země.
Dýně Hokaido je jednoletá bylina s plazivými stonky, rodiny Cucurbitaceae, pocházející z Japonska. V Čechách se ujal název dýně Hokaido s jedním „k“, správný název je však dýně Hokkaido.
Tato rostlina se odpradávna pěstovala na Dálném východě, nyní je hojně pěstována v Americe. Dýně Hokaido je severojaponská odrůda, kde je známá jako „čínská dýně“.
Existují dva druhy dýně Hokaido – jeden má tmavě oranžovou barvu a druhý má slupku světle zelenou. Plody jsou kulovitého tvaru a pocházejí původně z japonského ostrova Hokkaidó, kde rostou ve vulkanické půdě.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Doba sklizně česneku závisí především na podnebí. Nejčastějším obdobím pro sklizeň je konec léta a začátek podzimu, v teplých oblastech se může sklízet dříve. Správný čas sklizně česneku vám napoví samotná rostlina: když jedna třetina listů žloutne, až hnědne, je správný čas začít.
Než rostlinu začnete vytahovat z půdy, uvolněte ji pomocí rýče, lopatky či vidlí a opatrně vytáhněte. Doporučujeme používat rukavice, protože i nať česneku je natolik aromatická, že by z vašich rukou mohla být cítit i několik dní. Při rytí česneku buďte opatrní, protože česnek je náchylný k porušení a pak dochází k jeho zahnívání.
Česnek zbavte hlíny, omyjte a nechte uschnout na dobře větratelném místě několik dní, zabraňte, aby na sklizený česnek znovu pršelo. Neodstraňujte papírovitý vnější obal z česneku, neboť zabraňuje klíčení a chrání stroužky před hnilobou.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mařatková Olga.
Dobrý den , nevím jestli jsem na správném místě a jestli mi někdo bude vůbec chtít odpovědět. Mám borůvku šestý rok Je asi120 cm vysoká a dost bohatá , ale už druhý rok mi květy něco okouše. Když jsem loni zjistila , že skoro polovina květů je pryč,ptala jsem se v zahradnictví a tam mi řekli ,že je to pravděpodobně sviluška ale ,že je to divné ,protože borůvka většinou škůdci netrpí . Dali mi postřik, který jsem aplikovala , ale stejně mi zbylo jen pár květů. Letos jsem hlídala pečlivě, až začnou poupátka a hned jsem opět aplikovala postřik .Jenže za tři dny jsem přišla a opět polovina květů pryč. Opět jsem našla několik pavoučků živých a veselých ! Prosím -neví někdo co s tím? Jaký postřik použít a jak se té potvory zbavit?Budu vděčná za každou radu ! Děkuji vám. Zdravím -Mařatková
