Zajímáte se o téma JE KLÍVIE JEDOVATÁ? Tak právě pro vás je určen tento článek. S pokojovými rostlinami se cítíme lépe, to není domněnka, ale vědecky ověřená skutečnost. Rostliny čistí vzduch a zachytávají prach a další nečistoty. Zvyšují také vzdušnou vlhkost, zlepšují prostředí domova. Základním předpokladem ovšem je, že vaši „péči“ přežijí.
Klívie
Je to nevelký rod, který obsahuje všehovšudy tři druhy. Nejrozšířenější je klívie oranžová. Květenství klívie je vysoké 30 až 40 cm, s 20 kvítky. Listy jsou rovné, sytě zelené, dlouhé 40 až 50 cm. Jsou sestaveny do růžice a rozkládají se do zvláštního vějíře. Váš interiér tak může zdobit i v období, kdy nekvete. Klívie je poměrně nenáročná rostlina. Její listy se nemusí rosit. V létě jí poskytněte jasné a rozptýlené světlo. Zimní nedostatek světla snáší dobře, můžete ji tedy umístit v nevelké vzdálenosti od jižního okna, na jihovýchod nebo na západ. Při velkém nedostatku světla klívie sice přežívají, ale nekvetou a rostou pomaleji. Zálivka je vždy mírná. Aby klívie pravidelně kvetly, je pro ně důležité období klidu. U mladých rostlin je to období od září. Klívie se přesazují jen tehdy, pokud je to nutné, a květináč zvolíme raději s velkým průměrem. Musíme dávat pozor, aby nedošlo k poškození kořenů. Pokud postupujeme opatrně, mohou se oddělit dceřiné výhonky. Je důležité, aby mladé rostliny neměly méně než 4 listy. Kvůli dalšímu zakořenění se zasadí do písku nebo do směsi písku a rašeliny (v poměru 1 : 1). Klívie by se dala zařadit mezi kvetoucí pokojovky vhodné do chladu, protože celé léto může být venku někde ve stínu a v zimě ji vyhovuje 12-16 °C, ale snese i méně. Platí, že čím nižší teplota, tím menší zálivka.
Botanický název: Clivia
Osvětlení: Světlé místo s přistíněním od přímých slunečních paprsků v létě. Klívii vyhovuje čerstvý vzduch na přistíněném místě.
Zálivka: Od jara do podzimu hojná. V pozdním podzimu opatrná a mírná. V zimě místo konvice můžeme použít rozprašovač. Tak se zvlhčí zemina i listy, ale jen tehdy, když je v místnosti s chladnější teplotou. Jestliže je klívie v místnosti s teplotou okolo 20 °C, zaléváme ji více.
Přesadba: Doporučená směs zeminy: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl prohnojené zeminy, 1 díl rašeliny a 1 díl písku. Přesazuje se až po období kvetení a jenom tehdy, kdy již kořeny vylézají z květináče.
Rozmnožování: Dělením při přesazování a semeny. Semena se sbírají z plodu 2 až 3 měsíce po odkvětu a v příhodné době se vysévají do zeminy. Semena vzchází během měsíce, ale rostlina kvete při semenném množení až za 4 nebo 5 let.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.
Klívii umístěte na místo s jasným, nepřímým světlem, například na okno orientovaného na sever nebo do okna orientovaného na východ/západ, které je ale chráněno před přímým sluncem například stromem, abyste zabránili spálení listů. Během vegetačního období klívie oceňují pravidelnou zálivku, ale nechte půdu mezi zálivkami vyschnout. Na zimu je přemístěte do chladné místnosti, abyste podpořili jarní kvetení a ochránili je před mrazem.
Umístění v interiéru
Světlo
Umístěte klívii na místo s jasným, rozptýleným světlem. Ideální je okno orientované na sever, nebo okno orientované na východ či západ, které je vystaveno pouze rannímu nebo pozdnímu odpolednímu slunci, ale je chráněno před ostrým poledním sluncem.
Ochrana
Chraňte rostlinu před přímým, horkým sluncem, abyste zabránili spálení a blednutí listů. Průhledná záclona může poskytnout nezbytnou ochranu před oknem orientovaným na jih.
Teplota
Neumísťujte klívie do blízkosti radiátorů nebo jiných zdrojů tepla, protože preferují chladnější podmínky.
Průvan
Chraňte je před studeným průvanem, zejména v zimních měsících.
Umístění venku
Letnění
Během léta můžete klívie přemístit ven na teplé, chráněné místo, například pod stromy nebo do zimní zahrady. Klívie venku snese pouze ranní a pozdně odpolední slunce. Volte proto umístění za severní stěnou.
Ochrana před chladem
Na konci léta nebo začátkem podzimu je vraťte zpět dovnitř, než noční teploty klesnou příliš nízko, protože nejsou mrazuvzdorné a mohou být poškozeny nebo by zahynuly při teplotě nižší než 4 °C. V létě se klívii daří venku s optimálními denními teplotami mezi 15–24 °C. Pro kvetení je prospěšné chladnější a sušší zimní období klidu mezi 10–15 °C. Jakmile začnou meteorologové předpovídat teploty nižší než 5 °C, tak těsně před tím klívie uložte dovnitř k přezimování. Můžete je samozřejmě znovu na chvíli vynést ven, pokud se vrátí optimální teploty.
Zimní péče
Klívie má ráda chladný odpočinek, proto ji během zimy přemístěte do chladné, nevytápěné místnosti, ideálně s teplotou kolem 5–10 °C, aby napodobila její původní jihoafrické zimní podmínky. Toto chladné období odpočinku pomáhá stimulovat kvetení.
Ve svém příspěvku JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kocka kocici.
Kytka je jedovatá a nebezpečná pro kočky. Kocour ji pozil a nasledovaly nenapadne projevy zvraceni az po tezky kolaps a dehydrataci. Zprvu se to tvarilo jako nachlazeni pak selhani ledvin. Nastesti se z toho dostal, ale narocnou lekarskou peci. Proto pozor vsem co ji maji doma.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Z ostatních druhů, které vyžadují polostín, jsou asi nejznámější a nejoblíbenější žumen, klívie, fíkus, araukárie, kořenokvětka a zamiokulkas.
Žumen (Cissus)
Tato australská stálezelená popínavá rostlina je blízkou příbuznou révy. Má vejčité zubovité listy a svých opor se drží vidlicovitými úponky. Žumen se bohatě a rychle rozrůstá. Může se pnout po tyčích, po silném provazu zavěšeném od stropu, po zábradlí schodiště, zkrátka všude, kde chcete oživit trochu tmavší zákoutí sytou zelení. Žumen lze pěstovat i v závěsných nádobách, pak se výhony budou spouštět k zemi.
Žumen nesnáší přímé slunce, bujně roste při normální pokojové teplotě, v zimě je však nutné zajistit teplotu minimálně 12 stupňů Celsia. V době vegetace zalévejte mírně a jednou za dva týdny přihnojujte standardním tekutým hnojivem. V zimě zálivku omezte. Rostlině se dobře daří v suchém vzduchu, pěstujete-li ji však v teplém pokoji, bude potřebovat zvýšenou vlhkost.
Tuhé, řemenité listy klívie rostou ve dvou řadách ze ztluštělé báze (podobně jako pórek). Velmi časně zjara je možné vidět bledé květenství schované v záhybu listů, mírně odkloněné od středu, které pomalu roste na tlustém stvolu. Na jeho vrcholku se nachází asi dvacet jasně oranžových trubkovitých květů. Občas se vyskytují variety zbarvené žlutě nebo meruňkově (viz níže odkaz na fotogalerii).
Klívii pěstujte v polostínu, ale bude-li mít málo světla, nepokvete. V době vegetace jí vyhovuje normální pokojová teplota. Koncem podzimu klívii přemístěte na chladnější stanoviště, optimální teplota by se během letního odpočinku měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Tento odpočinek je nezbytný, má-li rostlina příštím rokem opět vykvést. Klívie dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje zvláštní zvlhčování. Od okamžiku, kdy se v záhybu listů objeví květenství, až do podzimu rostlinu vydatně zalévejte tak, aby zemina byla stále mírně vlhká. V tomto období také dvakrát měsíčně aplikujte standardní tekuté hnojivo. Na konci podzimu přestaňte zalévat i hnojit a zeminu ponechte zcela suchou až do časného jara, kdy začne klívie nakvétat. Pak zase pozvolna začněte s normální zálivkou. Klívie vytváří četné dužnaté kořeny, které se s jejím růstem začnou vynořovat na povrch zeminy. Pokvete nejlépe, bude-li mít tyto kořeny stlačené, a přesazovat byste ji měli, jen pokud je to nevyhnutelné. Při přesazování odstraňte odnože a zasaďte je odděleně, jestliže již mají viditelné kořeny.
Zde se můžete sami přesvědčit, jak krásná tato pokojová rostlina může být: klívie foto.
V naší poradně s názvem PASTINÁKOVÁ NAŤ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Zajímalo by mě, jak je to s tou pastinákovou natí. V nějakém článku jsem našla, že ji pán kompostuje, protože je mírně jedovatá. Může se tedy dávat do pokrmů, třeba i za syrova, nebo ne??? Smí se nať pastináku používat běžně jako petrželová nať? Nikde v článcích jsem zmínku o použití nati nenašla, tedy ani upozornění, že by jedovatá byla...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Nať pstyňáku je možné použít jako nať petržele, takže i za syrova. Nať pastyňáku není tak aromatická jako je nať petrželová. Žádná jedovatost není známa.
Vhodným substrátem pro klívie je hrubá, dobře propustná směs s dobrým obsahem organické hmoty, například směs zeminy do květináčů pro pokojové rostliny skládající se z rašeliny a perlitu nebo hrubého písku. Dobře funguje také směs pro orchideje nebo kyselá směs s borovou kůrou, vřesovcovým kompostem a štěrkem. Klíčem je zajistit vynikající drenáž, aby kořeny měly přístup ke vzduchu a aby se zabránilo hnilobě kořenů.
Vlastnosti dobrého substrátu pro klívie:
Dobře propustný: Kořeny klívie potřebují vzduch a ve vlhké půdě jsou náchylné k hnilobě kořenů.
Dobrý obsah organické hmoty: Půda by měla obsahovat dostatek organické hmoty, která zajišťuje živiny a zadržuje vlhkost, ale ne tolik, aby se podmáčela.
Hrubá textura: Hrubá směs pomáhá s drenáží a přísunem kyslíku ke kořenům.
Mírně kyselé až neutrální pH: Rostliny klívie obecně preferují mírně kyselou nebo neutrální půdu.
Vlastní výroba substrátu pro klívie
Základní směs
Smíchejte stejné díly standardní zeminy do květináčů, rašeliny a perlitu nebo hrubého písku.
Směs z borové kůry
Doporučená směs je 2 díly středně kvalitní borové kůry, 1 díl vřesovcového (kyselého) kompostu a 1 díl jemného zahradního štěrku nebo perlitu.
Alternativa z obchodu
Směs na orchideje nebo písčitá směs na sukulenty je také vynikající volbou.
Nezapomeňte
Mulčování: Vždy přikryjte půdu vrstvou mulče, abyste udrželi vlhkost a napodobili přirozené podmínky růstu.
Odvod vody: Ujistěte se, že květináč má drenážní otvory.
Přesazování: Přesazujte každé dva až tři roky, abyste zajistili čerstvou zeminu a dostatek prostoru pro růst rostliny.
V naší poradně s názvem JE ANTURIE JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Dejnožková.
dobrý den,prosím o informaci, jestli je anturie jedovatá?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Anturie obsahuje nerozpustné krystaly oxalátu vápenatého. Žvýkání nebo kousání do této rostliny uvolní tyto krystaly, které pronikají do tkáně a dráždí ústa a zažívací trakt. Velmi zřídka dochází k otoku horních cest dýchacích, což ztěžuje dýchání.
Příznaky otravy u domácích zvířat:
- slintání
- tlapky na obličej nebo ústa
- orální bolest
- snížená chuť k jídlu
- zvracení
Klívie je jedovatá pro lidi, kočky, psi a všechny ostatní domácí mazlíčky. Vše, co je zde popsáno pro kočky, platí i pro ostatní mazlíčky. Všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy, které mohou způsobit příznaky, jako je zvracení, průjem, nadměrné slinění a v závažných případech křeče, třes nebo srdeční problémy. Cibule rostliny jsou nejtoxičtější částí. Pokud vaše kočka vykazuje jakékoli příznaky otravy nebo máte podezření, že klívii snědla, okamžitě kontaktujte svého veterináře.
Příznaky otravy
Zvracení
Průjem
Nadměrné slinění nebo slintání
Třes nebo svalové křeče
Křeče
Nízký krevní tlak
Srdeční arytmie (nepravidelný srdeční tep)
Co dělat, když kočka sní kousek klívie
Okamžitě vyhledejte veterinární péči, pokud vaše kočka vykazuje jakékoli příznaky otravy.
Pokud jste kočku viděli, že jí klívii, tak nečekejte na objevení příznaků, protože se nemusí projevit až 24 hodin.
Preventivní opatření
Umístěte rostliny klívie mimo dosah zvědavých koček tím, že je umístíte na vysoké police nebo do místností, kde se k nim kočka nedostane.
Nenoste kvetoucí klívii na místa kam může kočka, protože květy jsou také jedovaté.
V naší poradně s názvem JE ROSTLINA ZAMIOCULCAS JEDOVATÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Valentová.
Dorý den,mám podezření,že by můj malý pejsek /5,5 kg/ včera v odpoledních hodinách mohl sežvýkat kousek / asi 15 % /z jednoho upadlého lístku zamiokulasu,pokoj.rostl.Protože vím,že rostlina je jedovatá,obávám se o jeho zdraví.Zatím nemá žádné problémy, večer normálně jedl.Děkuji za vaši odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rostlina zamiokulkas je jedovatá. Její jedovatost se na psech projevuje podobně jako alergie včetně průjmu a zvracení. Když psi žvýkají listy těchto rostlin, příznaky, které můžete očekávat, jsou: orální podráždění, intenzivní pálení a podráždění úst, pysků, jazyka, nadměrné slintání, zvracení, potíže s polykáním. Občas také můžete vidět nějaké zvracení. Očekává se, že se příznaky rozvinou krátce po expozici a trvají 8 až 12 hodin. Během této doby můžete psa povzbudit (ale nenutit), aby pil vodu nebo trochu mléka, což může pomoci kompenzovat jedovaté účinky. Váš pejsek nyní v klidu žere, tak to vypadá, že ho jedy z rostliny nijak neovlivňují, přesto pokud by se příznaky objevily a zhoršily se, kontaktujte svého rodinného veterináře, který vám poskytne potřebnou péči. Většinou se nejedná o život ohrožující záležitost, jen to velmi podráždí jejich ústní dutinu.
Hnědé skvrny nebo špičky listů klivie mohou být způsobeny několika faktory, včetně nesprávné zálivky, nadměrného slunečního záření nebo plísňových infekcí. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, zatímco nedostatečné zalévání může způsobit vysychání a hnědnutí špiček listů. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit, což má za následek hnědé skvrny. Plísňové infekce mohou také způsobit hnědé skvrny se žlutými kruhy.
Hnědnutí kvůli zalévání
Klivie dávají přednost mírnému vysychání mezi zálivkami. Přelévání může vést k hnilobě kořenů, což způsobí žloutnutí nebo hnědnutí listů a jejich nakonec odumření. Nedostatečné zalévání může způsobit hnědnutí a suchost špiček listů.
Hnědnutí kvůli prudkému slunci
Klivie se daří v jasném, nepřímém světle. Přímé sluneční světlo, zejména během nejteplejší části dne, může listy spálit a způsobit hnědé skvrny nebo špičky.
Hnědnutí kvůli plísňové infekci
Hnědé skvrny se žlutými okraji na listech mohou být příznakem plísňových onemocnění. V takových případech se doporučuje odstranit postižené listy a zvážit použití fungicidu.
Hnědnutí kvůli nedostatku živin
I když je to méně časté, nedostatek živin může také přispívat k žloutnutí a hnědnutí listů.
Přirozené stárnutí listů
Je normální, že staré listy žloutnou a hnědnou, jakmile se objeví nové listy. Tyto listy lze ořezat nebo odlomit, jakmile zcela zažloutnou nebo zhnědnou.
Řešení hnědnutí listů u klívie
Zhodnoťte zálivku
Ujistěte se, že rostlina nestojí ve vodě a že půda mezi zálivkami mírně vyschne.
Upravte osvětlení
Přemístěte rostlinu na místo s nepřímým světlem, mimo dosah přímého, intenzivního slunečního záření.
Zkontrolujte plísňové problémy
Zkontrolujte listy, zda se na nich nevyskytují hnědé skvrny se žlutými okraji. Pokud se na nich vyskytnou, zvažte prořezání postižených listů a použití fungicidu.
Zvažte potřebu přihnojení
Pokud máte podezření na nedostatek živin, aplikujte vyvážené hnojivo zředěné na poloviční koncentraci.
Otrhávejte odumřelé listy
Odstraňte všechny zcela zažloutlé nebo hnědé listy, abyste zlepšili vzhled rostliny a předešli potenciálním plísňovým problémům.
Rostliny klívie mohou být napadeny různými chorobami, včetně plísňových a bakteriálních nemocí, a také napadením škůdci. Mezi běžné problémy patří hniloba kořenů, hniloba koruny, skvrnitost listů, rez a napadení vlnatkami, sviluškami a zavíječi lilií. Správná péče, včetně vhodné zálivky a světla, může pomoci předcházet mnoha z těchto problémů.
Hniloba kořenů a koruny Nadměrné zalévání, špatná drenáž a příliš vlhké podmínky mohou vést k hnilobě kořenů nebo koruny, kdy se rozkládá základna rostliny a kořeny.
Skvrnitost listů Plísňové skvrnitosti listů, jako jsou ty způsobené Cercospora citrullina, se mohou objevit jako malé, kruhové léze na listech a mohou být častější ve vlhkém prostředí.
Rez Jde o plísňové onemocnění, které může také postihnout klívii, zejména pokud se používá závlaha shora.
Vlnatka Tento hmyz, který se často objevuje jako bílé, vatovité chomáčky, může rostlinu napadnout, zejména na základně listů.
Roztoči Svilušky mohou způsobit žloutnutí a bronzování listů.
Zavíječi lilií Tito škůdci se zavrtávají do růstových bodů rostliny a mohou způsobovat měkkou hnilobu v koruně.
Plíseň černá Na medovici produkované moučnými plošticemi může růst černá plíseň.
Prevence před chorobami klívie
Správná zálivka Vyhněte se přelévání a zajistěte dobrý odtok, abyste zabránili hnilobě kořenů a koruny.
Sluneční světlo Zajistěte jasné, nepřímé světlo. Vyhněte se nadměrnému přímému slunečnímu záření, které může spálit listy.
Cirkulace vzduchu Zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu kolem rostlin, abyste minimalizovali vlhkost a rozvoj plísňových chorob.
Hygiena Odstraňte a zničte napadený rostlinný materiál, abyste zabránili šíření chorob.
Pravidelné sledování Pravidelně kontrolujte rostliny, zda nevykazují známky škůdců a chorob, a problémy neprodleně řešte.
Choroby klívie a jejich ošetření
Plísňová onemocnění: Plísňová onemocnění ošetřujte vhodnými fungicidy podle pokynů k přípravku.
Hmyzí škůdci: K hubení škůdců používejte insekticidní mýdlo, neemový olej nebo jiné vhodné insekticidy.
Vlnatky: Odstraňujte ručně nebo vatovým tamponem namočeným v lihu.
Listy klívie žloutnou z různých důvodů, nejčastěji kvůli nadměrné zálivce, která může vést k hnilobě kořenů, nebo kvůli přílišnému přímému slunci. Mezi další příčiny patří nedostatek živin, přirozené odumírání starších listů, nedostatek světla a absence potřebné zimní doby odpočinku pro kvetení a občas i plísňové infekce nebo škůdci, jako je vlnatka.
Časté příčiny žloutnutí listů
Přemokření
Toto je velmi častá příčina žloutnutí, zejména u mladších listů, a může vést k hnilobě kořenů.
Řešení: Klívii zalévejte pouze tehdy, když je půda na dotek suchá.
Příliš mnoho slunce
Intenzivní přímé sluneční světlo může listy spálit, způsobit jejich žloutnutí nebo spálení.
Řešení: Umístěte klívii na místo s filtrovaným stínem a vyhněte se přímému polednímu a odpolednímu slunci.
Nedostatek živin
Nedostatek živin může způsobit žloutnutí listů.
Řešení: Během vegetačního období (duben až září) klívii každé dva týdny přihnojujte zředěným univerzálním hnojivem.
Normální stárnutí
Je normální, že nejstarší listy na spodní straně rostliny s růstem žloutnou a odumírají.
Řešení: Tyto staré, žloutnoucí listy odstraňte odtržením.
Nedostatek období vegetačního klidu
Pro podporu kvetení klívie potřebují v zimě chladné a suché období odpočinku.
Řešení: Omezte zálivku a od pozdního podzimu do začátku zimy ji po dobu 6-8 týdnů umístěte na chladném místě (kolem 5-10 °C) .
Špatná drenáž
Špatně propustná půda může zadržovat příliš mnoho vlhkosti, což vede k hnilobě kořenů a žloutnutí.
Řešení: Zajistěte, aby váš květináč měl dobré drenážní otvory, a použijte substrát, který dobře odvádí vodu nechává prostupovat kyslík.
Méně časté příčiny
Houbové infekce: Ty mohou způsobit skvrny se žlutým zbarvením listů.
Škůdci: Vlnatky se mohou živit listy a způsobovat žloutnutí.
Co dělat
Zkontrolujte vlhkost půdy: Prohmatejte půdu, zda je suchá.
Posouzení vystavení světlu: Ujistěte se, že rostlina není vystavena ostrému přímému slunečnímu záření.
Prozkoumejte škůdce: Hledejte vlnatky nebo jiné známky hmyzí aktivity, například pavučinky od svilušek.
Přehodnoťte hnojení a zalévání: Upravte hnojení a zalévání.
Zkontrolujte odvodnění: Ujistěte se, že květináč má drenážní otvory, aby se zabránilo přemokření.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Clivia neboli česky řemenatka a zlidověle klívie jsou rodem šesti jihoafrických rostlin z čeledi Amaryllidaceae, které jsou proslulé svými velkými květy ve tvaru trubky v odstínech oranžové, žluté a červené. Klívie se vyznačuje silnými, dužnatými kořeny pro zadržování vody a dlouhými, řemenatými stálezelenými listy, je dlouhověká a pomalu roste. Šest druhů, včetně oblíbené C. miniata, je vysoce ceněno jako okrasné rostliny a staly se oblíbeným v pěstování po celém světě pro vnitřní i venkovní použití ve stinných podmínkách.
Druhy
V rodu Clivia je známo šest druhů:
1. Clivia miniata
Nejběžnější a nejvýraznější druh klívie, známý svými velkými, otevřenými květy v různých barvách.
2. Clivia nobilis
Další známý druh, pojmenovaný po vévodkyni z Northumberlandu.
3. Clivia caulescens
Stálezelený, oddenkový druh, který může dorůst do značné velikosti, s nápadným stonkem.
4. Clivia gardenii
Preferuje dobře propustnou půdu a lze ji nalézt na strmých svazích a v bažinatých oblastech.
5. Clivia mirabilis
Nedávno objevený, slunci odolný druh, vyskytující se v suchém středozemském podnebí. Jde o unikátní druh, který je ohrožen kvůli nelegálnímu sběru z jeho omezeného přirozeného prostředí, které se nachází asi 800 km mimo dříve akceptovanou oblast rodu Clivia.
V naší poradně s názvem KLIVIE ŽLOUTNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kateřina.
Na chodbě mám umístěnou klívií.V poslední době jí začly žloutnout konečky listů a částečně usychat.Nevím co je toho příčinou.Děkuji za dobrou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zasychání konečků listů u klívie je nejčastěji kvůli nadměrné zálivce v době krátkých dní a dlouhých nocí. Bohužel to nejde opravit a listy už zůstanou poškozené až do jejich vypadnutí. V zimě klívie potřebuje být u okna při teplotě 15 až 18 stupňů a zálivka ji stačí jednou za měsíc. Zálivka se o malinko zvýší až když vyraší květ . V létě se pak zalévá normálně jednou týdně.
Klívie můžete doma množit dvěma metodami: dělením odnoží (dceřiných rostlin) nebo pěstováním ze semen. Pro odnože opatrně oddělte mladé rostliny s kořeny od mateřské rostliny během přesazování na jaře a zasaďte je jednotlivě na světlé místo s vlhkou půdou. Pěstování ze semen zahrnuje sběr zralých červených bobulí, očištění velkých semen, jejich usušení a zasetí do vlhké směsi na pěstování semen v malém květináči na teplém místě.
Množení z odnoží (dělení)
Tuto metodu je nejlepší použít při přesazování vzrostlé klívie po odkvětu.
Vyjmutí z květináče: Klívii opatrně vyjměte z květináče.
Čištění kořenů: Pomocí hadice nebo sprchy opatrně smyjte půdu z kořenů a buďte šetrní k dužnatým kořenům.
Oddělení odnoží: Hledejte nezávislé dceřiné rostliny, nazývané odnože, na spodku mateřské rostliny.
Řezání nebo odtržení: Ostrým, čistým nožem odřízněte nebo jemně odtrhněte odnož z mateřské rostliny a ujistěte se, že má dobrý kořenový systém.
Přesazení do květináče: Každou novou odnož zasaďte do samostatného květináče s čerstvým, vhodným substrátem.
Zajistěte jasné světlo: Umístěte nové rostliny na místo s jasným, nepřímým světlem.
Udržujte vlhkost: Udržujte půdu trvale vlhkou, dokud se neobjeví nové listy, což znamená, že rostlina zakořenila.
Množení ze semen
Tato metoda umožňuje pěstování nových rostlin ze semen odebraných z mateřské rostliny.
Sběr bobulí: Když se bobule rostliny změní ze zelené na červenou a změknou, jsou zralé.
Vyjmutí a očištění semen: Oloupejte bobule a odhalte velká semena podobná perlám. Odstraňte dužnatou vnější vrstvu opláchnutím semen vlažnou vodou.
Sušení semen: Čistá semena nechte několik dní schnout na papírovém ubrousku.
Výsadba semen: Naplňte malé květináče směsí na pěstování semen.
Vysejte semena: Semena lehce vtlačte do povrchu substrátu a ujistěte se, že růstový bod (pokud je viditelný) směřuje dolů. Zakryjte je tenkou vrstvou substrátu.
Zajistěte teplo a vlhkost: Jemně zalévejte a květináč přikryjte, abyste udrželi teplé a vlhké prostředí pro klíčení, které může trvat až dva měsíce.
V naší poradně s názvem ZLUTY KER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Musilova.
Dobry den.
Chtela bych Vas poprosit o pomoc.Pred peti lety jsem si ze seminka vypestovala tento ker.Mela to byt Planouci pochoden.Je mi jasne,ze ta to neni.Ted kerik poprve vykvetl.Mam z neho radost,ale nevim jak se jmenuje a jak o nej pecovat a do jake vysky vyroste.
Pokud vite o jaky ker se jedna,budu moc rada za odpoved.
Moc dekuji.Musilova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
To se vám podařilo vypěstovat štědřenec. Štědřence jsou nevelké stromy a keře dorůstající výšky až 7 metrů a jsou celkem tři známí zástupci: alpský, odvislý a Watererův. Navzájem si jsou velmi podobní, ale vyžadují odlišné pěstební podmínky. Štědřence mají zelenou kůru a vzpřímené nebo převislé větve, na kterých vyrůstají trojčetné listy, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky, a na zimu opadávají. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, uspořádané v bohatých převislých hroznech a proto se jim často říká zlatý déšť (stejně jako naší známé zlatici). Kalich květu je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným dvěma zuby a dolním trojzubím. Pavéza (největší okvětní list) je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Plody štědřence - lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny jsou slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen, která jsou velmi jedovatá pro všechny živočichy! K otravě dítěte stačí spolknout dvě semena nebo sníst pět květů z této rostliny, takže pozornost je na místě.
Pěstování štědřence musí naplňovat podmínky jeho domoviny, kterou je oblast jižní Evropy. Nejlépe se jim daří na plném slunci, ale přežijí i v polostínu. U zeminy je to trochu potíž, protože je nutné přesně vědět, o kterého zástupce štědřence jde. Štědřenec odvislý potřebuje zásaditou zeminu, je vápnomilný a štědřenec alpský naopak vyžaduje kyselou půdu (rašelina). Štědřence při tvarování nesnášejí hlubší řez, ze starého dřeva neobrazí a zemřou. Množí se výsevem semen, která je třeba před výsevem krátce spařit. Dále je možné štědřence množit letním očkováním na štědřenec odvislý nebo roubováním. Štědřenec Watererův lze množit dřevitými řízky, které se řežou již v první polovině října. Množení je možné i letními řízky. Na podnože štědřence odvislého nebo i alpského lze roubovat i jiné dřeviny, například hlodáš, jehlici nebo čilimník - dosáhne se pak úchvatných chimér s nekonečnou variací barevnosti květů.
Pro inspiraci k tomu, co lze se štědřenci dokázat v zahradní architektuře, můžete shlédnout následující fotografie: https://www.google.com/sear…
Květy klívie se vyskytují v široké škále barev, od tradiční zářivě oranžové přes žlutou, červenou, broskvovou, růžovou až po vzácné bílé a zelené odrůdy. Tyto květy ve tvaru trubky jsou shlukovány ve shlucích na pevném stonku nad lesklými zelenými listy podobnými řemenům a kvetou od pozdní zimy do jara.
Běžné a oblíbené barvy
Oranžová: Nejběžnější a nadčasová barva, často s nažloutlým hrdlem.
Žlutá: K dispozici v různých odstínech, včetně vzácné „máslově žluté“.
Červená: Pohybuje se od odstínů tmavě červené po šarlatovou a tmavě červenou.
Broskvová a lososová: Dosažené selektivním šlechtěním, jedná se o jemnější, zemité tóny.
Neobvyklé a vzácné barvy
Bílá: Vzácnější barva, někdy označovaná jako „téměř bílá“ nebo „krémová“.
Zelená: Velmi vzácná barva, která je sběrateli velmi vyhledávaná.
Růžová: Méně častá, ale vyskytuje se u některých odrůd a hybridů.
Co ovlivňuje barvu klívie
Odrůdy
Bylo vyšlechtěno mnoho různých kultivarů, které produkují specifické barvy a odstíny.
Genetika
Specifické geny z mateřských rostlin určují potenciální barvu květu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Poté, co klívie odkvete, odstraňte odkvetlý květní stonek u báze, zastřihněte všechny žluté nebo poškozené listy a pokračujte v běžné péči hnojením a zajištěním jasného, nepřímého světla. Během léta ji můžete přemístit ven na stinné, chráněné místo a poté ji před prvními podzimními mrazíky vrátit dovnitř, abyste ji připravili na další cyklus kvetení. Po odkvětu můžete klívii také každých několik let dělit, abyste si ji rozmnožili, i když to rostlinu může odradit od kvetení v následujícím roce.
Péče po odkvětu
Odstraňte odumřelý květní stonek
Jakmile květy odkvetou, odřízněte celý květní stonek u báze rostliny. Tím se energie rostliny nasměruje spíše k růstu kořenů a listů než k produkci semen.
Vyčistěte rostlinu
Odstraňte všechny žluté, hnědé nebo poškozené listy, aby rostlina zůstala čistá a zdravá.
Hnojení
Klívii i nadále hnojte každé dva až čtyři týdny vyváženým tekutým hnojivem pro pokojové rostliny.
Světlo
Rostlinu po odkvětu nechte na jasném, nepřímém světle, například v blízkosti okna orientovaného na jih nebo západ než přijdou letní vedra.
Zalévání
Zalévejte, když je horní vrstva půdy suchá na dotek. Kořeny klívie jsou dužnaté a zadržují si vodu, ale v důsledku přemokření jsou náchylné k hnilobě kořenů.
V naší poradně s názvem PISIVEK,KOZOJED-K-OTHRINE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela.
Dobru den,
chtela by jsem se zetat jestli K-Othrine, muzu postrikat i plysove hracky. Neni a nebude to skodlive pro deti?
Dekuji moc za odpoved. DANIELA
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
K-Othrine obsahuje látku deltamethrin, která je pro člověka jedovatá. Jed působí na nervovou soustavu a při kontaktu s kůží může způsobit zarudnutí, pálení nebo svědění. Výrobce uvádí, že jeho výrobek vydrží účinkovat až tři měsíce v závislosti na povrchu, na který byl nastříkán. Z výše uvedeného je zřejmé, že aplikace K-Othrine na dětské plyšové hračky je absolutně nevhodná.
Listy klívie hnědnou v důsledku přemokření, nedostatečného zalévání, spálení sluncem, poškození mrazem nebo napadení škůdci, jako jsou vlnatky a zavíječi. Hnědé skvrny mohou způsobit i plísňové infekce. Pro diagnostiku problému zkontrolujte zalévací návyky rostliny, světelné podmínky a prohlédněte listy, zda se na nich nevyskytují škůdci nebo plísňové skvrny.
Běžné příčiny hnědnutí listů
Přemokření: Toto je běžná příčina, zejména pokud je rostlina ponechána ve vodě, což vede k hnilobě kořenů.
Nedostatek vody: Nedostatek vody během aktivního růstu může způsobit hnědé a suché špičky listů.
Spálení sluncem: Přímé, silné sluneční světlo, zejména v poledne a odpoledne, může listy spálit a popálit, což způsobuje hnědé skvrny.
Poškození mrazem: Vystavení nízkým teplotám a mrazu může způsobit hnědnutí a poškození.
Škůdci: Vlnatky a zavíječi mohou rostlinu napadnout a způsobit žloutnutí a hnědnutí listů.
Plísňová onemocnění: Plísňové infekce se mohou projevit jako hnědé skvrny na listech se žlutými kruhy po okrajích.
Hniloba kořenů: Nadměrné zalévání může vést k hnilobě dužnatých kořenů.
Co s tím dělat
Upravte zálivku: Zalévejte pouze tehdy, když je horních 50 % půdy suchých, a zajistěte, aby květináč měl dobrý odtok, aby se zabránilo hromadění vody.
Zajistěte dostatečné osvětlení: Umístěte klívii na místo s jasným, nepřímým světlem.
Chraňte před mrazem: Během zimy uchovávejte klívii na chladném místě (kolem 10 °C), aby se zahájil její cyklus kvetení.
Kontrola škůdců: Zkontrolujte listy a úpony listů, zda se v nich nevyskytují vlnatky, a použijte vatový tampon namočený v metylalkoholu k jejich odstranění.
Řešení plísňových problémů: Odstraňte všechny napadené nebo hnědé listy, abyste zabránili šíření plísně.
Použijte fungicid: Pokud problém přetrvává, postříkejte postižená místa přírodním fungicidem, abyste omezili šíření spor.
V naší poradně s názvem VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan J..
Dobrý den, spadla mi zubní náhrada z ruky a po straně praskla, tak se chci optat, jestli ji mohu slepit vteřinovým lepidlem. Předem moc děkuji za odpověď. Milan
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mnoho domácích kutilů se snažilo opravit prasklou zubní náhradu pomocí vteřinového lepidla. Výsledek byl vždy ten, že se musela udělat celá nová náhrada. Prasklá zubní náhrada se musí spojit přesně do polohy tak jak byla dříve a to je možné jen v ordinaci zubního lékaře. Pokud použijete vteřinové lepidlo, tak zaplníte hrany ve spoji a výsledek už nikdy nebude stejný jako dřív a náhrada nebude dobře sedět a ani již nepůjde opravit a bude potřeba nová. Vteřinová lepidla jsou jedovatá a nehodí se pro aplikaci do úst.
Nejlepší cesta jak opravit prasklou zubní protézu je odnést ji do ordinace zubního lékaře. Na slepení se použije speciální technologie, která dlouho vydrží a je zdravotně nezávadná.
Pavouci jsou osminozí členovci. Jejich tělo je rozčleněno na hlavohruď a zadeček, vzájemně propojené tenkou stopkou. Zadeček není článkovaný a na jeho konci jsou umístěny snovací bradavky. Pavouci společně s dalšími řády patří do třídy pavoukovců. Třída pavoukovců pak společně s třídami hmyzu, stonožek, korýšů a mnoha dalšími patří k nejbohatšímu ze všech živočišných kmenů – členovcům.
Oteplování klimatu zapříčinilo kromě nestálosti počasí i přiliv množství živočišných a rostlinných druhů, jinak typických pro daleko vzdálenější a především jižněji položené oblasti naší planety. Tím nejméně vítaným živočišným druhem jsou pavouci, kteří vyvolávají panickou hrůzu u každého druhého Středoevropana.
Noční můra v podobě jedovatého teplomilného členovce se tak stala realitou i pro jinak relativně chladnou Českou republiku. Nejvíce pak pro její nejteplejší část, tedy Jižní Moravu, která svým podnebím asi nejvíce připomíná středomořské oblasti.
V České republice jsou téměř všichni pavouci jedovatí. Výjimku tvoří pouze zástupci čeledi pakřižákovití (Uloboridae), kteří postrádají jedovou žlázu. Jedovatí jsou téměř všichni pavouci, se kterými se u nás běžně setkáte. Výjimkou není tedy ani zápřednice jedovatá. Většina pavouků má však tak malé rozměry, respektive krátké chelicery, že nedokážou propíchnout lidskou kůži. Jsou samozřejmě druhy, které to dovedou, ale jejich kousnutí může být nanejvýš bolestivé. Mohou to být například běžnější druhy pavouků, jako například pokoutníci, cedivky, některé šestiočky a podobně. Ze vzácnějších druhů mohou člověka kousnout stepníci, nedávno na Moravě potvrzený slíďák tatarský nebo vodouch stříbřitý. Zápřednice jedovatá je poměrně velký pavouk, který má navíc velmi dlouhé chelicery, které poměrně snadno kůži prokousnou. Kvůli délce chelicer je kousnutí samozřejmě bolestivější.
Migrace do našich končin přinesla již několik nových druhů pavoukovců, mezi nimiž je asi nejnápadnější křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), který děsí především svým exotickým vzhledem, který je již na první pohled podezřelý – žlutočerné pruhy protkané tenkými bílými proužky a velikost maximálně 15 mm u samičky (je o mnoho větší než sameček i její zbarvení je oproti druhému pohlaví o mnoho výraznější). Tento pavouk byl ještě před půlstoletím ve střední Evropě velkou raritou, s postupným oteplováním se však později přesunul do oblastí u Severního moře. Na našem území se poprvé objevil na konci devadesátých let a jeho populace je dobře pozorovatelná od roku 1991, kdy se postupně z jižní Moravy dostal i do zbytku republiky. Tento pavouk sice používá relativně silný jed k usmrcení své kořisti, avšak lidem by ublížit neměl, jelikož jeho kusadla neproniknou lidskou kůží
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumila Vernerová.
Mohu pokojovou dracenu dát v létě ven?
Děkuji za odpověď Vernerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena má ráda letnění. Snese plné slunce i polostín. Venku může zůstat do doby, než klesnou noční teploty pod 7 stupňů. Od června do září přihnojujte pomocí Krystalonu Květ. Rostlina se vám pak ukáže, jak vypadá ve své přirozené kráse. Při letnění jsou největší hrozbou půdní škůdci, kteří nalezou do substrátu a tam užírají kořeny a to i po přenesení zpět do bytu. Jako ochrana je nejlepší použít přípravek Mospilan a to na začátku letnění a těsně před jeho koncem. Mospilan se nastříká na rostlinu, vsákne se do ní a vydrží v ní několik týdnů. Po celou tuto dobu je rostlina pro škůdce jedovatá, a když si kousnou, tak hned zahynou. Přeji hodně zdaru při letnění a mnoho radosti z krásných listů.
Některé druhy rostlin, mezi nimiž je celá řada významných plevelů, mohou být velmi nebezpečné obsahem osudných látek – jedů, které dokážou narušit, nebo dokonce ochromit centrální tělesné funkce, jako je dýchání, krevní oběh nebo trávicí trakt natolik, že dochází k trvalému poškození organismu nebo ke smrti. Toxická dávka je minimální množství jedu způsobující potíže, záleží na koncentraci jedu, stáří rostliny a citlivosti jedince. Při zvýšení toxické dávky na určitou hodnotu nastává smrt – toto množství se označuje jako smrtelné nebo letální dávka.
Jed může být zastoupen v rostlině jedinou látkou nebo celou skupinou látek. Nejvýznamnější toxicky účinné složky jsou alkaloidy, glykosidy saponidy, silice, organické kyseliny, terpeny a další látky dosud farmakologicky neprozkoumané nebo nedostatečně známé. V rostlinách jsou zastoupeny v různém poměru a množství, což závisí i na vnějších podmínkách prostředí (světlo, teplota, nadmořská výška, půda). Jedovatá rostlina obsahuje často toxiny ve všech svých částech, a to v čerstvém i suchém stavu. Množství toxinu často kolísá v rostlině během vegetačního období a není ve všech částech rostlin stejné. Některé rostliny obsahují tak silné jedy, že již požití malého množství může být smrtelné. Navzdory tomu se smrtelné otravy užitím bylin u člověka vyskytují zřídka. Dospělí se otráví spíše vzácně při sběru léčivých bylin, úmyslně pak při sebevražedných pokusech nebo při předávkování rostlinnými drogami. Nejohroženější skupinou jsou však děti od batolat do věku čtyř let, kdy otravy mají nejvážnější průběh, někdy dokonce i ohrožují život. Důvodem bývá především požití relativně vysoké dávky jedu v poměru k malé hmotnosti dítěte. Malé děti často dávají věci do úst, aby je tímto způsobem prozkoumaly, nebo chtějí něco neznámého, co se barvou a tvarem ovoci či zelenině podobá, vyzkoušet.
Tetlucha kozí pysk
Rostlina s latinským názvem Aethusa cynapium je jednoletá, v severních polohách i ozimá nebo dvouletá, 5 až 100 cm vysoká bylina. Lodyhu má od spodní třetiny větvenou, tupě hranatou nebo jemně rýhovanou, často ojíněnou, v uzlinách výrazně zprohýbanou. Listy řapíkaté, s krátkou pochvou, čepel nejčastěji 2x trojčetná, listové úkrojky peřenosečné, na vrcholu tupě špičaté a obvykle s malou načervenalou nebo bělavou špičkou. Okolíky jsou složeny z 6 až 10 okolíčků, na kterých vyrůstá 3 až 14 květů, obaly chybí, obalíčky tvoří 2 až 3 čárkovité, dolů svěšené a asymetricky umístěné (na vnější straně okolíčku) listeny. Květy jsou 5četné, bílé nebo uprostřed korunních lístků se zeleným pruhem a objevují se v červenci až září. Plodem jsou široce vejčité až téměř kulovité dvounažky.
Jestli je rostlina Pachira aquatica jedovatá, je často kladená otázka. Hlavně kvůli domácím mazlíčkům, kteří často okusují nebo žvýkají listy pokojových rostlin. Pachira není jedovatá, ale samozřejmě obsahuje malé množství toxických látek. Ty mohou způsobit podráždění žaludku, proto je dobré pro jistotu požádat veterináře o odbornou radu. Pro člověka tato rostlina není nebezpečná.
