Muchovník indiánská borůvka je velmi otužilý a nenáročný keř, rostoucí v téměř jakékoliv půdě. Bohatě kvete vonnými květy, produkuje množství výborných jedlých plodů a na podzim se jeho listí barví do úžasných odstínů červené a oranžové, které se uplatní jak v užitkové, tak i okrasné zahradě. Některé druhy, například muchovník oválný, pocházejí sice z Evropy, nejsou však dostatečně prošlechtěny. K výsadbě se z tohoto důvodu hodí americké kultivary – díky nim muchovník bývá nazýván též jako indiánská borůvka –, vyšlechtěné z muchovníku olšolistého.
Odrůdy muchovníku
Muchovník (Amelanchier) je rod s asi 20 druhy keřů a malých opadavých stromů z čeledi růžovitých. Rod je původní v teplých oblastech severní polokoule, kde roste především na stanovištích, na nichž probíhá stadium rané sukcese. Nejvíce druhů je v Severní Americe, obzvláště v USA a Kanadě. V Evropě je původní muchovník oválný (Amelanchier ovalis), výskytem zasahuje až na jižní Slovensko. Dříve se vyskytoval jen na vápencích Karpat, nyní i zásluhou pěstování v zahrádkách zplaňuje. V USA muchovník roste jako původní dřevina ve všech státech kromě Havaje. Dva druhy muchovníku najdeme v Asii. Tyto rostliny jsou zahradnicky cenné a jejich plody jsou důležité pro divoká zvířata. Lidem je ovoce muchovníku téměř neznámé, k jídlu jej průmyslově pěstují jen v některých lokalitách, dříve se sušené malvice užívaly jako náhražka hrozinek.
Muchovníky rostou do výšky 0,2–20 m jako řídké dřevité keře nebo malé stromy se vzpřímenými kmínky. Kůra je šedá nebo méně často hnědá, hladká nebo popraskaná u starších stromů. Listy jsou opadavé, řapíkaté, střídavé, jednoduché, různě eliptické až kulaté, 0,5–10 × 0,5–5,5 cm velké, od tenkých po kožovité, s povrchy hladkými nebo hustě ochlupenými v květu a v dospělosti. Listy se na podzim výrazně barví do červena nebo oranžova. Květenství je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech, s 1 až 20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo hroznu se čtyřmi až dvaceti květy. V květu je pět bíle (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Květy některých druhů se objevují na začátku jara, v březnu, další kvetou ještě v červnu. Letní kvetení je cenné, protože jde o období, kdy kvete jen málo keřů. Plodem je malvice, v barvě od červené přes fialovou až po téměř černou, 5–15 mm velká, ve škále chutí od nasládlé, šťavnaté po suchou a mdlou. Zraje v létě.
Odrůd muchovníku je velká řada, patří mezi ně: muchovník kanadský, oválný, hladký muchovník velkokvětý 'Prince William' a také muchovník Lamarckův, který hojně plodí po dobu 40–50 let. Sytě karmínová šťáva plodů je ideální ingrediencí do míchaných nápojů. Plody muchovníku lze zavařovat, použít k přípravě výborných marmelád i sladkých moučníků.
V naší poradně s názvem AMELANCHIER LAMARCKII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soukup Jindřich.
Mám asi 10 sazenic muchovníku - nevím jaký druh. Dá se množit řízkováním? Kdy se mají řízky odřezat a pak zasadit ?
Děěkuji za zprávu,
Jindřich Soukup.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník se rozmnožuje výsevem na jaře, dělením a nebo štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno. Roubování se s úspěchem provádí na další rostlinné druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřáb (Sorbus). Ve vašem případě si můžete obstarat některou z těchto rostlin, která je již zakořeněná a na ni po posledních mrazech naroubovat odstřižený muchovník. Nebo můžete sazenice rozpůlit v jejich kořenovém balu.
Jedná se o vyšší keř, který dorůstá do výšky mezi 2 až 6 m, jeho šíře je 2 až 5 m. Keř je listnatý, opadavý. Kvete nápadnými bílými květy, a to od dubna do května. Keř dobře snáší přímé slunce a v zimním období je mrazuvzdorný.
Květenství muchovníku je sestavené ve vzpřímených nebo převislých hroznech s 1–20 květy, a to buď v seskupení jednoho až čtyř květů, nebo v hroznu se 4–20 květy. V květu je pět bílých (vzácně poněkud růžových) kulatých lístků, 2,6–25 mm dlouhých. Listy jsou oválné, až 8 cm velké, raší bronzově a zrají do tmavě zelené barvy, na podzim se mění do sytě růžově až zářivě červené.
Tato rostlina má lidové označení indiánská (aljašská) borůvka, neboť její plody jsou borůvkám podobné. Mají cca 1 cm v průměru, temně modrofialovou barvu, zrají již na začátku léta a mají výbornou, sladkou chuť s lehce pikantní, trnkovou příchutí. Na keři vydrží zralé poměrně dlouho, takže je možné je sklízet postupně až měsíc.
Muchovník roste poměrně divoce do hustého a velkého keře. Pokud jej chcete udržet kompaktní, na jaře před rašením jej sestříhejte. Potřebuje kyselou půdu bez obsahu vápence, která bude živná a neustále vlhká, ale dobře odvodněná.
Keř dokonale kombinuje funkci okrasnou a užitkovou. Na jaře je obalený sněhově bílými vonnými květy. V létě přinese bohatou úrodu lahodných plodů a na podzim se jeho listy neuvěřitelně vybarvují. Indiánská borůvka je absolutně mrazuvzdorný keř, a dokonce i květy jsou velmi odolné mrazu, takže bohatě plodí i v letech, kdy vám ostatní ovoce pomrzne. Muchovník tedy nelze než doporučit do každé zahrady. Je možné jej pěstovat i v květináči na terase či balkoně.
Amelanchier je původní rostlina kanadských prérií a v Kanadě se pěstuje v mnoha odrůdách na plantážích. Nejvyšší hodnotou muchovníku je jeho vysoká odolnost vůči zimě a rané dozrávání plodů. Může být pěstován ve vyšších polohách i na krajním severu, kde plodí a dozrává každoročně, a kde jiné ovocné druhy nemohou růst a plodit.
Vysazené rostliny začnou plodit již tři roky po výsadbě a plodí každoročně po dobu 40–50 let. Keř je samosprašný. Na zahradě tak stačí jen jedna rostlina, aby dobře plodil. Průměrná úrodnost z jednoho keře je 8–12 kg oválných tmavofialových bobulí s vysokým ojíněním. Bobule jsou šťavnaté, sladké, příjemné chuti.
Muchovník roste dobře a zdravě v každé půdě a téměř není napadán chorobami a škůdci. I když bude růst a plodit bez jakékoliv péče, za dobrou péči a přípravu půdy se odvděčí vyšší úrodou a kvalitnějšími plody.
V naší poradně s názvem PRODEJ MUCHOVNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Topičová.
Dobrý den,
ráda bych se zeptala kde je možné zakoupit - Muchovník indiánská borůvka .
Děkuji za odpověď.
Topičová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Muchovník můžete běžně koupit v mnoha zahradních a dokonce si ho můžete objednat i přes internet. Nabídky internetu jsou vidět tady https://www.google.com/sear…
Všechny kultivary bez rozdílu jsou pěstebně nenáročné. Rostliny jsou odolné i vůči velmi silným mrazům (minus 30 stupňů) a plody dozrávají časně, proto je možné je pěstovat i ve vyšších a podhorských oblastech. Keře jsou navíc samosprašné, takže pokud chcete na zkoušku vysadit jedinou rostlinu, nemusíte se bát neúrody. U některých druhů se doporučuje pro vyšší procento opylení květů pořídit keře dva (muchovník kanadský). Další předností muchovníku je jeho odolnost vůči chorobám a škůdcům. Má tuhé a lesklé listy, spodní strana je u některých druhů plstnatá. Na podzim se krásně vybarvují. Keř neroste příliš agresivně a vytváří vzdušnou korunu, není proto náročný na řez. Pokud pod ním budete chtít udržovat trávník, můžete si jej dotvarovat do nízkého stromku.
Pro muchovník vyberte na zahradě slunné místo, aby vám dobře vyzrály plody. Pokud při výsadbě přidáte trochu kompostu do sazební jámy, pomůžete lepšímu zakořenění keře. Po výsadbě určitě nezapomeňte v suchých obdobích na zálivku. Při dobrém zakořenění pak keř snese i dlouhá období sucha lépe než jiné ovocné druhy. Keř nastupuje do plodnosti už ve druhém, nejpozději třetím roce od výsadby (záleží také na tom, jak starý jej pořídíte) a plodnost si je schopen udržet po desítky let. Vzhledem k dlouhověkosti muchovníků je už od počátku zmlazujte do přiměřené výšky kolem tří metrů, jsou pak schopny plodit po celé délce prutu, takže je snáze očešete.
Všechny muchovníky potřebují podobné podmínky. Pokud mají dobře růst, vyžadují zejména dobré osvětlení, ale všechny snášejí i polostín. Důležitá je dobrá drenáž a proudění vzduchu (jinak trpí listovými chorobami). Snášejí zakouřené ovzduší. Většina druhů je v ČR mrazuvzdorná. Muchovník olšolistý snáší mrazy až –40 °C. Vhodná je vláha během suchého období, ale snášejí dobře i sucho. Na zvláštní péči tedy náročné nejsou, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy, jejich vegetativní růst není po dosažení asi metrové výšky i s přihnojováním nijak silný. Přijatelné půdní podmínky pro muchovníky jsou téměř všude mimo vlhká místa. Dřevo je hnědé, pevné a těžké. Vnitřní část je načervenale hnědá a dřevo je světlejší barvy. Může být použito pro rybářské pruty.
Rozmnožuje se výsevem na jaře, dělením a štěpováním. Muchovník se štěpuje snadno, roubování na další druhy, jako jsou hloh (Crataegus) a jeřabiny či jeřáb (Sorbus), jsou často úspěšné. Po naroubování pozorujeme po určité době slábnutí růstu.
Rozložte čistý, suchý froté ručník na šikmý povrch, například na prkénko na krájení, s jedním koncem podepřeným několik centimetrů nad druhým. Jemně srolujte bobule po ručníku; většina nečistot a listů se při kutálení bobulí uchytí na ručníku. Čerstvé bobule by měly být skladovány zakryté v chladničce, kde vydrží až jeden týden.
Jak zmrazit muchovník
Chcete-li bobule muchovníku zmrazit, naskládejte suché, čerstvé bobule v jedné vrstvě na plech na pečení a vložte do mrazničky. Po zmrazení přendejte bobule do mrazicích sáčků nebo nádob. Zmrazené plody muchovníku skladované ve vzduchotěsných nádobách při teplotě pod -18 °C vydrží až dva roky.
Jak usušit muchovník
K sušení muchovníku vyberte pevné, suché bobule. Ponořte je na několik sekund do vroucí vody, aby jejich slupka popraskala. Na plochý plech překrytý plátýnkem nebo lehkou mušelínovou tkaninou ovařené bobule rozložte a umístěte plech na slunce. Sušte na slunci dva dny, jednou nebo dvakrát otočte, poté tác umístěte do stínu na teplé a suché místo a nechte bobule odstát, dokud nebudou na dotek kožovité. Chcete-li bobule sušit v sušičce, rozložte je na otevřené síto a sušte stejně jako ostatní bobule podle pokynů k sušičce. Sušení v troubě je také možné, ale musí se použít velmi nízká teplota (60 °C) a dvířka trouby musí zůstat mírně pootevřená, aby mohla unikat vlhkost. Usušený muchovník skladujte na chladném a suchém místě. Používejte jako rozinky.
Jak extrahovat šťávu
Smíchejte 11 hrnků bobulí a 1 hrnkem vody. Bobule rozmačkejte. Přiveďte k varu a vařte 10 minut na mírném ohni. Sceďte přes několik vrstev gázy v cedníku. Nechte šťávu okapat do misky. Aby šťáva z muchovníku zůstala čirá, gázu neotáčejte ani nestlačujte. Pro dlouhodobé skladování by šťáva měla být zmrazena nebo konzervována.
Zavařování šťávy z muchovníku
Jak zavařit muchovník? Nejdříve sterilizujte zavařovací sklenice. Šťávu za občasného míchání zahřívejte, dokud nezačne vřít. Nalijte ji do horkých sterilních sklenic a ponechte 6 mm volného prostoru nad šťávou. Otřete okraje sklenic. Upevněte víčka a zpracujte v zavařovacím hrnci s vroucí vodou. Půllitrové nebo litrové sklenice nechte zavářet 5 minut.
Jak připravit pyré z muchovníku
Vložte 4 hrnky bobulí do mixéru a mixujte, dokud nezískáte konzistenci hustého pyré. Pro dlouhodobé skladování by mělo být pyré hned zmrazeno. Zavařování není bezpečnou metodou pro uchovávání pyré z muchovníku.
Amelanchier laevis – Muchovník hladký je velmi pěkná odrůda muchovníku původem z Holandska. Růst má bujnější, tvoří spíše menší stromy, velmi bohatě kvete a plodí a krásně probarvuje listy na podzim.
Amelanchier alnifolia – Muchovník olšolistý je keř až strom bujnějšího růstu, pojmenovaný podle typického tvaru listů.
Amelanchier ovalis – Muchovník oválný pochází sice z Evropy, není však dostatečně prošlechtěn. Pro výsadbu se z tohoto důvodu hodí spíše americké kultivary, díky kterým se muchovník nazývá také indiánská borůvka.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Krásnohlávek (Calocephalus brownii) není běžně uváděn jako jedovatá rostlina pro kočky. Podle dostupných informací z botanických a veterinárních zdrojů nepředstavuje při běžném kontaktu výrazné riziko.
Přesto je důležité sledovat chování zvířete. Pokud kočka okusuje větší množství rostliny, může se objevit podráždění žaludku nebo krátkodobé zvracení. Tyto reakce nejsou způsobeny silnou toxicitou, ale spíše přirozenou reakcí organismu na rostlinný materiál. Ve většině případů však kočky o krásnohlávek nejeví větší zájem.
Je krásnohlávek jedovatý pro psy?
Krásnohlávek není klasifikován jako jedovatá rostlina pro psy a většina veterinárních databází ho neuvádí mezi nebezpečnými druhy.
Pokud pes náhodně okusí malé množství větviček, obvykle se nic nestane. Ve výjimečných případech může dojít k mírnému podráždění žaludku nebo krátkodobému zvracení. Taková reakce je běžná u mnoha okrasných rostlin a neznamená, že je rostlina silně toxická. Přesto je vhodné zabránit zvířeti v okusování rostlin.
Je Calocephalus brownii jedovatý pro děti?
Rostlina Calocephalus brownii není považována za jedovatou pro děti a běžný kontakt s ní nepředstavuje zdravotní riziko.
Stejně jako u jiných okrasných rostlin je však vhodné zabránit dětem v konzumaci částí rostliny. Při požití většího množství může dojít k mírnému podráždění žaludku. Tyto situace jsou ale velmi vzácné a většinou se omezují pouze na krátkodobé nepohodlí.
Může dítě sníst krásnohlávek?
Malé množství rostliny obvykle nezpůsobí žádné vážné problémy. Krásnohlávek neobsahuje známé silně toxické látky.
Přesto platí obecné pravidlo, že okrasné rostliny nejsou určeny ke konzumaci. Pokud by dítě snědlo větší množství rostliny a objevily by se zažívací potíže, je vhodné kontaktovat lékaře. Ve většině případů však k žádným vážným reakcím nedochází.
Co dělat když pes sní krásnohlávek?
Pokud pes sní malé množství krásnohlávku, obvykle není nutný žádný zásah. Rostlina není považována za silně toxickou.
Je však dobré zvíře sledovat. Pokud by se objevily příznaky jako opakované zvracení, apatie nebo průjem, je vhodné kontaktovat veterináře. Tyto reakce jsou ale velmi neobvyklé a většina psů po prvním ochutnání o rostlinu ztratí zájem.
Je silver bush jedovatý?
Rostlina známá jako silver bush je stejné druhové označení jako Calocephalus brownii. Tento anglický název se používá především v zahraničních zahradnických článcích.
Podle dostupných informací není silver bush považován za jedovatou rostlinu. Stejně jako u českého názvu krásnohlávek platí, že při běžném kontaktu nepředstavuje riziko pro člověka ani domácí zvířata.
V naší poradně s názvem PIERIS JAPONICA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Balašová.
Dobrý den ,
chtěla jsem se zeptat jestli je rostlina pieris japonica ( mountain fire ) jedovatý pro domácí zvířata a v jakém množství .Je možné že způsobí uhynutí malých koziček ?
Děkuji za odpověď , Balašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Japonský pieris je jedovatý. Je jedovatý úplně stejně, jako rododendron. Obě rostliny totiž obsahují šedé toxiny, tak zvané polyhydroxylované diterpeny. Toxická dávka zelené rostliny u skotu a koz je 0,2-0,6% tělesné hmotnosti zvířete, takže když malá kozička váží 15 kg, tak je pro ni smrtelná dávka 30 až 90 gramů této rostliny.
Mezi hlavní příznaky patří:
- nadměrné slinění, zvracení a bolest břicha, které se obvykle projeví 6-8 hodin po konzumaci rostliny;
- svalová slabost a neobvyklý klid;
- zrychlený srdeční tep s komorovou tachykardií, arytmie;
- zrychlená dýchací frekvence;
- u těžce otrávených zvířat dochází ke křečím.
Léčba
Neexistuje žádná specifická léčba otravy polyhydroxylovanými diterpeny. Pokud nedojde k aspirační pneumonii, tak se zvířata obvykle sama zotaví. Aspirační pneumonie je typ plicní infekce, která je způsobena vdechnutím obsahu žaludku. Při otravě může pomoci aktivní uhlí a projímadlo.
Pokud kyzy dlouhodobě spásají japonský pieris, tak pak začnou rodit mrtvá kůzlata, projeví se u nich tak zvaná mumifikace plodu.
Sirup (šťáva) z muchovníku je lahodný a zdravý nápoj, který se vyrábí z plodů tohoto keře. Muchovník, původem ze Severní Ameriky, plodí na začátku léta modročervené plody s chutí podobnou kombinaci borůvek a jeřabin. Plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, což dělá sirup z nich zdravou pochoutkou.
Jak se sirup z muchovníku vyrábí?
Muchovník dozrává v červnu a červenci. Plody se sbírají, když jsou plně zralé a modročervené, aby šťáva z nich chutnala co nejlépe.
Plody se omyjí a případně rozmačkají, aby se lépe uvolnila šťáva.
Šťáva se vylisuje z plodů buď ručně, nebo pomocí odšťavňovače, což je mnohem lepší.
Vylisovaná šťáva se smíchá s cukrem a vaří se do zhoustnutí.
Pro delší trvanlivost se sirup pasterizuje. To se provádí zahřátím sirupu na vysokou teplotu a následným rychlým ochlazením.
Sirup z muchovníku se používá k dochucení dezertů, palačinek, jogurtů a dalších pokrmů.
Může se pít samotný zředěný vodou jako osvěžující nápoj.
Otázka „Je krásnohlávek jedovatý?“ patří mezi nejčastější dotazy, které lidé o této rostlině vyhledávají. Je to logické – mnoho okrasných rostlin může obsahovat toxické látky a při pěstování v domácnosti je bezpečnost důležitá zejména v prostředí s dětmi nebo domácími zvířaty.
Podle dostupných botanických a veterinárních databází není Calocephalus brownii klasifikován jako jedovatá rostlina. Neobsahuje známé silné toxiny, jaké se nacházejí například u oleandru nebo náprstníku. V praxi to znamená, že při běžném kontaktu s rostlinou nehrozí žádné nebezpečí.
Přesto je důležité dodat, že téměř každá rostlina může při požití většího množství způsobit mírné podráždění žaludku. To je přirozený obranný mechanismus rostlin proti býložravcům. V případě krásnohlávku se jedná především o aromatické látky a terpeny, které mohou být při konzumaci nepříjemné.
Následující tabulka srovnává toxicitu krásnohlávku s některými známými jedovatými rostlinami, které se běžně pěstují v zahradách.
rostlina
toxicita
krásnohlávek
nízká / neprokázaná
oleandr
velmi jedovatý
náprstník
silně jedovatý
durman
silně toxický
Z tohoto srovnání je patrné, že krásnohlávek nepatří mezi nebezpečné okrasné rostliny. Většina zahradníků ho považuje za bezpečný druh vhodný pro běžné pěstování.
Ve svém příspěvku MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek.
Dobrý den,
ať dělám, co dělám, nemůžu najít informaci o opadavosti listí Muchovníku na zimu.
Děkuji za odpověď.
Běťák
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kalivodová.
Dobrý den,koupila jsem si muchovník a chtěla bych aby to byl stromek, teď má tři hlavní větve ,jak ho mám prosím stříhat ,nemohu nikde najít video ,ukázku ,děkuji za radu , Kalivodová
Velmi častou chybou je zaměňování pojmů jedovatý pavouk a nebezpečný pavouk. Jedovatý pavouk je takový, který produkuje jed k usmrcení kořisti. Nebezpečný pavouk je ten, jehož jed může ohrozit zdraví člověka.
většina pavouků v ČR je jedovatá
jen minimum z nich je nebezpečných
často chybí schopnost prokousnout kůži
V českých podmínkách platí, že jedovatost pavouků slouží téměř výhradně k lovu hmyzu. Lidský organismus jejich jed zpravidla zvládá bez komplikací.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jelinková Vlasta.
koupila sem si Muchovnik a rada bych si ho namnožila Děkuji
Pojem jedovatý pavouk bývá často špatně chápán. Jedovatý znamená, že pavouk používá jed k usmrcení kořisti, nikoli že je automaticky nebezpečný pro člověka.
V České republice je prakticky každý pavouk jedovatý, protože bez jedu by nebyl schopen trávit potravu. To však neznamená zdravotní riziko.
jed slouží k lovu hmyzu
většina druhů nemá dostatečně silná kusadla
reakce člověka bývá minimální
Rozdíl mezi pojmy jedovatý a nebezpečný je zásadní. V ČR se nebezpeční pavouci prakticky nevyskytují.
Plody muchovníku jsou malvičky tmavě fialové až modré barvy o průměru deset milimetrů. Dle druhu dozrávají od poloviny června do konce srpna. Kvůli vyšší šťavnatosti a cukernatosti je můžete nechat klidně týden přezrát. Z plně vzrostlého keře lze sklidit osm až patnáct kilogramů plodů v závislosti na volbě odrůdy. Nevadí-li vám sklízet plody postupně, můžete zvolit i původní formy: muchovník kanadský či Lamarckův.
Plody muchovníku mají své místo i v lidovém léčitelství, protože obsahují velké množství vitamínu C a B12, barviva (antokyany, jimž se přisuzuje účinnost proti rakovinnému bujení) a zdraví prospěšné minerály. Plody celkově podporují odolnost organismu, působí preventivně proti žaludečním chorobám a při onkologických onemocněních je možné plody muchovníku podávat jako podpůrný doplněk stravy. Při žaludečních a střevních potížích může být podáván čaj ze sušených listů.
V Kanadě se plod zvaný saskatoon berry sklízí komerčně. Známé jídlo původních amerických obyvatel (indiánů) pemikan (pemmican) obvykle obsahovalo kromě sušeného masa s tukem právě sušené plody muchovníku. Stonky muchovníku byly pak často používány k výrobě šípů. Některé druhy muchovníků jsou velmi oblíbené okrasné keře pěstované pro květy, kůru a pro krásu podzimního barevného listí.
Doporučení: Využití plodů je podobné jako u ostatního drobného ovoce. Můžete je zpracovat do zavařenin či kompotů, nebo vyrobit šťávu. Karmínové zbarvení dužiny se využívá v potravinářském průmyslu. Odvar z listů pomáhá při žaludečních a střevních potížích.
Z muchovníku si můžete vytvořit lahodný živý plot, zde jsou jeho výhody:
již 3. rok po výsadbě bohatě plodí (8–12 kg plodů/keř);
je absolutně odolný proti mrazu (snese až –40 °C), květy přežijí jarní mrazíky (–7 °C);
je odolný vůči suchu;
plody jsou elixírem zdraví – jsou plné vitamínů a minerálů, mimo jiné obsahují antokyany (ty hrají roli v prevenci mnoha chorob i rakoviny);
kvete nádhernými sněhobílými květy;
roste až do výšky 3–4 m, dobře snáší zmlazovací řez;
kvete v dubnu a již v červnu bohatě plodí;
nemá trny.
Muchovník je rostlina mnoha barev – krásné sněhobílé květy, listy hrající barvami od zelené až po temně rudou a lahodné plody podobné obrovským borůvkám.
Urodil se vám muchovník a lámete si hlavu s co s ním? Upečte si skvělý muchovníkový koláč. Zde je recept, který patří mezi oblíbené recepty na amelanchier.
Ingredience
4 hrnky čerstvých bobulí muchovníku;
¼ hrnku vody;
2 lžíce citronové šťávy;
¾ hrnku bílého cukru;
3 lžíce hladké mouky;
1 lžíce másla;
vaše oblíbené těsto na koláč o průměru 23 cm na dvě vrstvy těsta.
Postup
Předehřejte troubu na 220 °C. Ve velkém hrnci muchovník povařte v ¼ hrnku vody po dobu 10 minut. Vmíchejte citronovou šťávu. Cukr a mouku smíchejte ve střední míse a pak ji vmíchejte do směsi s muchovníkem. Nalijte směs do formy na koláč o průměru 23 cm vyložené těstem. Potřete máslem. Položte druhý korpus na koláč; utěsněte a okraje zašpikujte. Nahoře nařízněte otvory. Pečte v předehřáté troubě 15 minut. Pak snižte teplotu trouby na 175 °C a dopečte dalších 35 až 45 minut, nebo dokud bobule nezezlátnou.
Ve svém příspěvku ŠPEKÁČKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, naložila jsem špekáčky, asi po týdnu jsme ochutnali a přidali cibuli.
Teď jsou naložené asi čtyři týdny a obsah se trochu zakalil a objevily se bublinky.
Máte s tím někdo zkušenost? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Fr.persin.
někde jste chybovali. lák se musí převařit a cibule , česnek, křen případně jiné
indegrience zaléváte třeba i teplým lákem pro urychlení a to vše najednou i s proloženou cibulí. Vaš výrobek doporučuji nejíst! a vhodně zlikvidovat! Může vzniknout prudce jedovatý mrtvolný jed.
