Jedlekorejská je velice ceněná odrůda jedle, která je už jako mladá rostlina obdařená úžasnými, vzpřímeně rostoucími modravými šiškami. Jedlekorejská vyžaduje polohu na plném slunci nebo polostín. Dorůstá do výšky 8 metrů. Koruna je široce kuželovitá, hustě větvená, ve stáří na vrcholu tupá. Borka je v mládí hladká, světle šedá s purpurovým nádechem, s výraznými pryskyřičnými puchýřky, později hluboce rozbrázděná, uvnitř červenohnědá. Letorosty jsou mělce rýhované, našedlé až žlutavé, později načervenalé, zprvu jemně chlupaté, později olysalé. Pupeny jsou kulaté, kryté hnědými šupinami, silně pryskyřičnaté. Jehličí je husté, na vrchu kryje větvičku, vespod je rozestálé. Jehlice jsou 10 až 20 mm dlouhé, 2–2,5 mm široké, směrem k vrcholu se rozšiřují, na konci vykrojené, vzácně zaoblené nebo špičaté. Na vrchní straně je jehličí lesklé, tmavě zelené s výraznou rýhou, vespod s velmi nápadnými křídově bílými pruhy, které mohou splývat v souvislou plochu. Samčí šištice vyrůstají na konci větviček, jsou tmavě nachové. Šišky jsou krátce stopkaté, válcovité, 4–7 cm dlouhé, 2,5–2,8 cm široké, před dozráním mají fialově purpurovou barvu. Semenné šupiny jsou 15–20 mm široké, ledvinovité, podpůrné šupiny jsou delší, vyčnívají ze šišky, jsou zpět ohnuté. Semena jsou včetně křídla 10–12 mm dlouhá, tmavě fialově purpurová. Strom roste v jižní části Korejského poloostrova ve výškách 1 000–1 850 m. n. m. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1908, do ČR až v roce 1934, kde byl první známý exemplář v Průhonicích. Ve své domovině roste tento strom v horských oblastech s chladným vlhkým klimatem, na mělkých kamenitých půdách chudých na humus, na rulovém a žulovém podloží.
V diskuzi JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejskájedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Do letošního roku prospivala skvěle.Letos začala usychat od konečků větví.Napadené větve mají na sobě pupeny(nebo,to měly být,šišky),jsou úplně
ztyřelé v prach.Pod lupou nepoznam jestli je tam nějaký chrobak,nebo něco.Zná někdo nějakou pomoc?Spalit ji mužu vždy.
Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč se výsev konifer doporučuje jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).
Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, která potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.
Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadit přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujete již od malička, vypěstujete si krásnou bonsaj. Za dva roky budete mít asi 20 cm vysokou koniferu.
Jedle ojíněná je oblíbený rychle rostoucí jehličnan, který v dospělosti může dosahovat 20–25 m výšky. Růst stromu je kuželovitý. Jehlice jsou šedivé až namodrale zelené. Vyžaduje dobře propustnou písčitou a hlinitou půdu. Ze všech jedlí snáší nejlépe letní přísušky, v zimě je plně mrazuvzdorná. Vhodné použití je jako solitér i do skupinových výsadeb.
V diskuzi JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejskájedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Kolářová.
z uveřejněných článků o jedlích jsem se stále nedověděla, zda se jedná o nemoc jedle, proč na větvích se šiškami opadává jehličí a schnou.
Phomopsis juniperivora – rezavění túje – objevuje se převážně na jaře a na podzim, u dvou- až čtyřletých rostlin, na výhonech se začnou tvořit žluté skvrny, které potom zhnědnou, ale neopadají. Jedná se vlastně o houbové onemocnění, které přezimuje v odumřelých výhonech. Infekce se množí převážně za vyšší teploty a vlhkosti.
Hnědnutí a odumírání výhonků – napadeny jsou hlavně oslabené rostliny při nedostatku světla a živin, při nevhodném stanovišti nebo nadměrné zálivce.
Didymascella thujina – na nejmladších výhonech se objevují hnědnoucí lístky, při silnějším napadení mohou odumírat celé výhony.
Kabatina thujae – jedná se o houbové onemocnění, hnědnutí jednotlivých šupinových lístků nebo jen špiček výhonů, na kterých se objevují černé plodničky, houba přezimuje v napadených výhonech, mohou odumírat celé rostliny.
Pestalotia funerea – houbové onemocnění, vyskytuje se na šupinatých lístcích túje, projevuje se nejprve žloutnutím vrcholků výhonů a poté hnědnutím a následným padáním rostlin, přenáší se vodou a hmyzem.
Molovka zeravová (Argyresthia thuiella) – drobný motýlek s rozpětím křídel 8 mm, housenky jsou 3,5–5 mm velké, mají černo-zelenou nebo hnědo-zelenou barvu, zavrtávají se do koncových částí letorostů, vrcholky hnědnou a snadno se lámou, napadení má vliv pouze na vzhled, málokdy rostlina odumře celá.
V naší poradně s názvem JEDLE KOREJSKÁ NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libor Plecháč.
Prosím o radu,zda se dá nějak ošetřit korejskájedle o stáří pěti let.Již vloni ji začalo reznout
na několika místech jehličí a postupně se rozšiřovalo a začalo opadávat.Prakticky zůstaly
jen letorosty a ty letos obrazily.A zase začalo jehličí být rezavé a opadávat a zůstaly jen
malé letorosty bez nakažení.Navíc tento problém mám i u jedle starší (10 let) i když zatím
ne v tak velké míře.Ostatní jedle co mám jsou v pořádku.Předem děkuji za radu.LP.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mohla by to být nákaza houbou Dothistroma septosporum. Zkuste hned aplikovat Kuprikol 0,5% ve dvou postřikových dávkách po deseti dnech. Příští rok proveďte preventivní postřik v polovině července. Tyto problémy se často objevují v místech s omezeným prouděním vzduchu a nebo při častém stříkání vody na rostlinu. Jsou-li tyto nedostatky i u vás, zkuste je napravit.
Jedle kavkazská je v některých ohledech méně náročná než jedle bělokorá, snáší i nižší vzdušnou vlhkost a sušší půdy. Částečně zvládá i znečištěné ovzduší. Jedle kavkazská kvete v dubnu a květnu.
Jedle kavkazská zajímavosti
Do západní Evropy se dostala v první polovině 19. století, brzy po svém objevení. V současnosti je využívána v lesnictví, je taktéž vysazována v parcích. V městských aglomeracích usychá. Jedle kavkazská se též hojně využívá jako vánoční stromeček. Popularita tohoto využití stále roste. Z jehličí jedle kavkazské se destilací získávají silice mající silnou, velice příjemnou vůni připomínající citrusové plody. Lze ji použít k osvěžení vzduchu a uvolnění dýchacích cest. Všechny takové silně koncentrované výtažky jsou prudce jedovaté, proto se důrazně nedoporučuje jejich vnitřní užití. Naopak pár kapek do koupele má velmi příznivé účinky na pokožku i naši psychiku.
Jedle kavkazská množení
Jedle kavkazská se množí semeny nebo řízky. Semena jsou dlouhá 0,8–1,2 cm, křídlo je široké, nafialovělé nebo bledě hnědé.
V naší poradně s názvem FIKUS BENJAMIN, STŘÍHÁNÍ VĚTVÍ PO OPADU LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar Jahodová.
Mám fikus benjamin, vysoký přes 2 m a široký přes 1 m, asi 25 roků. Každou zimu opadávají lístky, tato zima pro několik větví dopadla nepříznivě. Několik větví, silnějších než palec, má jen na konci větví pár lístečků, některé jsou holé. Asi 3/4 "stromku" jsou zachovalé.
Mohu ty silné, suché větve ostříhat, nebude velký výron?
Děkuji za názory a zkušenosti.
Dáša.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Úplně nejlepší bude, když si z této rostliny ustřihnete několik větviček a necháte je zakořenit. Vypěstujete si silnou zdravou rostlinu a té původní se časem zbavte.
Houbové choroby jsou častým problémem u pěstování rajčat.
Hniloba špiček plodů rajčat: Hniloba špiček plodů rajčat se projevuje ve formě pravidelných, poměrně velkých světlehnědých skvrn na špičce plodů. Později bývají tyto skvrny porostlé různými houbami (nejčastěji houbou Alternaria tenuis, která osidluje odumírající rostlinné pletivo), proto hnilobu špiček plodů mnozí pěstitelé považují za onemocnění houbového původu a hledají možnosti chemické ochrany postižených rostlin. Hniloba špiček plodů rajčat je však fyziologického původu a bývá zapříčiněna neharmonickou výživou a nedostatkem vláhy v období intenzivního růstu plodů. Onemocnění se vyskytuje především na půdách vydatně hnojených dusíkem a draslíkem. Tyto živiny totiž brzdí příjem vápníku, jehož sice v půdě může být dostatek, avšak pro rostliny není přístupný. Hniloba špiček plodů rajčat se v praxi často zaměňuje s alternáriovou skvrnitostí, kterou vyvolává houba Alternaria solani, jež do plodů proniká obvykle přes stopky plodů.
Opatření: Harmonická výživa, pravidelné zavlažování rostlin v období sucha a opakované postřiky ohrožených porostů v 7–10denních intervalech listovými hnojivy s vyšším obsahem vápníku.
Hnilobu špiček plodů řadíme mezi fyziologické nemoci, protože je způsobena nedostatkem vápníku a vody v době zvětšování plodů. Onemocnění se projevuje ve formě pravidelných a poměrně velkých hnědých či černých skvrn na špičce plodů (na květním konci). Později tyto skvrny porůstají různými houbami (nejčastěji houbou Alternaria tenuis, která osídluje odumírající rostlinné pletivo), proto je hniloba špiček plodů některými pěstiteli považována za onemocnění houbového původu a vyhledávají tak chemickou ochranu postižených rostlin. Jak jsme se ale již zmínili, hniloba špiček plodů rajčat má fyziologický původ a bývá zapříčiněna špatnou výživou a nedostatkem vláhy v období intenzivního růstu plodů. Onemocnění se vyskytuje často na půdách vydatně hnojených dusíkem a draslíkem, protože tyto živiny brzdí příjem vápníku, kterého může být v zemině dostatek.
Ochranou je nenechat přeschnout půdu v okolí rostliny, udržovat rovnoměrný růst hnojením, zálivkou a pravidelným mulčováním. Velmi účinné jsou postřiky hnojivy s vysokým obsahem vápníku přímo na list, aplikované v sedmi- až desetidenním intervalu.
V České republice roste jedle bělokorá ve všech okrajových i vnitrozemských pohořích. Jedle bělokorá je strom dorůstající výšky 55–60 m s průběžným přímým kmenem, který může mít až 2 m v průměru, a s pravidelným přeslenitým větvením. Koruna je zpočátku kuželovitá, později válcovitá, ve stáří s vrcholem nezřetelným, jakoby uťatým. Větve odstávají rovnovážně téměř v pravém úhlu. Větvení druhého řádu bývá úplně ploché. Borka je hladká, bělošedá, ve stáří podélně rozpukaná. Jedle má výrazný kůlový kořen a také z postranních kořenů vysílá hluboko sahající upevňovací kořeny, proto je dobře zakotvena v půdě. Letorosty světle šedé, tmavošedě chlupaté, pupeny vejcovité, světle hnědé, nepryskyřičnaté. Jehlice jsou ploché, 2–3 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu se 2 bílými proužky. Samčí šištice jsou žlutavé, samičí zelené, později nafialovělé, při dozrávání dřevnatí. Šišky jsou vzpřímené, válcovité, až 25 cm dlouhé, rozpadavé.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ RAJČAT PO SEZONE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
Dobrý den,
mám keříčková rajčata doma za oknem v truhlíku, pěstuji je poprvé, bude mi plodit rostlina i příští rok nebo rostlina po sběru posledních rajčat uhyne?
Mám tam poměrně dost ještě zelených plodů a mám obavu, že již nestihnou dozrát, mám rostlinu zbavit okolních listů a větviček nebo to ničemu nepomůže?
Děkuji moc.
Sandra
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Rajče jedlé je trvalka, ale v našich krajích nepřežije zimu, pokud se ji nepřisvětluje. Nechte rostlinu přirozeně dožít a zelená rajčata nechte dozrát, buď na rostlině nebo sklizená a umístěná na slunci.
V diskuzi SIRNATÝ POSTŘIK NA SVESTKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
dobrý den. Chci informaci vůči zelenému povrchu větví a stromů švestek až mechovým porostům. Myslím si ,že chybí síra v ovzduší tak se ptám zdali stříkat nějakým sirnatým prostředkem kdy a jakým. Předem děkuji za odpověď josef zlín
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Smrk může příležitostně ztratit svou hlavní tažnou větev. Někdy se nová hlavní větev vyvine z latentního (spícího) pupenu, nebo začne dominovat jedna z nejvyšších větví a stane se novým vůdcem. Pokud se žádná větev nevyvíjí přirozeně jako nová tažná větev, přivažte jednu z nejvyšších větví vzpřímeně a vycvičte ji, aby se stala novým vůdcem. Zkraťte okolní postranní větve, abyste omezili její konkurenci. Po roce sundejte úvazek. Pokud se vyvinou dva vůdci, odstraňte toho slabšího.
V naší poradně s názvem PROČ MI VŮBEC NEKVETOU KANADSKÉ BORŮVKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra F..
Dobrý den. Mám na zahradě kanadské borůvky a již třetí rok mi vůbec nekvetou.
Keř je vysoký asi 180 cm a na pohled zdravý. Má spoustu větví velmi bohatě olistěných.
Prosím o radu co s tím. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zkuste změnit hnojivo. Omezte dusík a posilněte fosfor a draslík. Když má rostlina mnoho dusíku, tak bohatě roste, ale nekvete.
Pokud stromek vysadíme na jaře, zkrátíme kosterní výhony na 3–5 pupenů. V dalších letech pak každoročně zkracujeme nejlépe na počátku kvetení jednoleté přírůstky o třetinu až polovinu.
V polovině srpna pak ve druhém roce i v dalších letech upravujeme letorosty. Všechny zkrátíme asi o čtvrtinu – tento zásah zlepší diferenciaci (počet) květních pupenů v nižší části letorostů i celkové vyzrávání dřeva.
Ve druhém roce rovněž řezem zapěstujeme rozdvojení kosterních větví na 6–8 hlavních větví a odstraníme letorosty směřující dovnitř koruny.
U řezu broskvoní rozlišujeme dva základní způsoby: řez krátký a dlouhý.
U broskvoní se nejčastěji provádí následující řezy.
Vhodné je provádět takzvaný zmlazovací řez, který posilní plodnost stromu. Dělá se zkracováním hlavních větví o plných 50 až 100 centimetrů. Nejlepší období pro tento řez přichází tehdy, když slivoň začíná kvést, protože se tak poměrně lehce zacelí rány po řezu. Ty ale stejně musíte ošetřit. Pokud jsou přírůstky větší, bude nutný takzvaný udržovací řez. Na ten pamatujte při vegetativním přírůstku o délce alespoň 40 centimetrů, nejlépe však až 60 centimetrů. Pokud byste na tento druh řezu zapomínali, pupeny by se změnily na „spící“, což by znamenalo, že se v dolní části větví ochudíte o snadno dostupné plody.
Zde můžete zhlédnout video, jak správně provádět řez slivoní.
Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je vždyzelený jehličnan, který byl pojmenován podle svého objevitele, finského botanika Alexandera Nordmanna. Jedle kavkazská je jehličnatý strom pocházející z Turecka a Kavkazu. Zde vyrůstá až do výšky 60 m. V Evropě vyroste maximálně do 30m výšky. U mladších stromů je koruna úzká a kuželovitá, později sloupovitější. Vrchol je výrazně zašpičatělý. Ve středu koruny jsou hustší a zároveň vodorovně odstávající větve. V horní části stromu pak více směřují vzhůru, ale méně než u jedle bělokoré. Mladé stromy mají matně šedou a hladkou borku. Staré stromy pak mají borku rozpraskanou. To způsobuje, že na kmenu vznikají nepravidelně velká políčka připomínající šupiny na rybě. Velmi husté, čárkovité, dvouřadě rozložené, dopředu směřující a zřetelně rýhované jehlice jsou 2–3 cm dlouhé. Svrchní strana je tmavozelená a lesklá, spodní se pak vyznačuje dvěma bílými řadami průduchů. Při rozmělnění v dlani vykazují výrazné aroma po ovoci. Samičí šištice rostou pouze v oblasti vrcholu stromu, v době zralosti dosahují až 15 cm. Jako u jiných jedlí jsou válcovité. Mladší šištice jsou bledě zelené, později nahnědlé.
Čím větší strom, tím větší kořenový bal. Zdá se to zřejmé, ale jak velké by měly být? U stromu o výšce do 2 metrů musí mít kořenový bal alespoň 50 cm napříč. U túje vysoké 2,5 metru by měl mít průměr 60 až 80 cm.
Při přesazování tújí vykopejte kořenový bal do hloubky alespoň dvou třetin šířky rozprostření větví. Nebo vykopejte kořenový bal alespoň 12 cm hluboký na každý 1 cm průměru kmene u země.
Když stříháte keře ibišku, začněte odstraňováním větví, které vypadají jako mrtvé nebo poškozené zimou nebo povětrnostními podmínkami. Odstraňte také větve rostoucí špatným směrem. Horní svislý růst může být sevřen zpět, aby se podpořil růst postranních větví. Nejstarší a nejvyšší stonky lze odstranit nejdříve. Důležitým krokem ořezávání je odstranit veškeré výhony zespodu kmene, vyrůstající z kořenů nebo vyskytující se v nedaleké rostoucí oblasti koruny.
Prořezávání keře zahrnuje odstranění starších vnitřních větví, které narušují otevřený a vzdušný vzhled. Tenké větve, které blokují sluneční světlo nebo zabraňují cirkulaci vzduchu rostlinou, odstraňte také. Zdravé větve ořízněte pouze zpět po očku.
Pokud je keř starý a nebyl ořezán již několik let, můžete provést omlazující řez. Na konci podzimu nebo zimy ořízněte starší větve kmene o dvě třetiny výšky stromu. Někteří pěstitelé je prořezávají ještě blíže k zemi. Toto omlazovací ořezávání umožňuje vývoj nové formy výhonů na jaře, kdy se objeví nový růst, a poskytuje příležitost držet krok s ročním prořezáváním. Tento druh prořezávání může mít sice za následek ztrátu květů v následujícím roce, ale prořezávky stojí za ztrátu pro nově vytvořený keř. Ať už je vaší prořezávací činností pouze oříznutí nebo radikální zkrácení větví, budete příští rok odměněni silnějším růstem a množstvím větších květů.
