Téma: 

jedovatý

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Jedovatý zelený pavouk křižák

Křižák zelený (Araniella cucurbitina) je pavouk z čeledi křižákovití. Samice dorůstá délky maximálně 7 mm, samec 5 mm. Hlavohruď je žlutohnědá, zadeček nápadně žlutozelený až zelený a na jeho hřbetní straně je možné ve většině případů vidět čtyři malé černé tečky. Pod snovacími bradavkami je malá, světle červená skvrna. U samce jsou po stranách hlavohrudi černé pruhy lemované světlým okrajem. Nohy i hlavohruď jsou červenohnědé. Napolo vzrostlý pavouk je před obdobím přezimování zbarven červeně.

Tento křižák žije na různých otevřených i lesních biotopech, zejména v listnatých lesích a na jejich okrajích (zvláště v doubravách), lesostepích, křovinách, ale i na loukách, v parcích, zahradách a podobně. Žije na větvích stromů a keřů (s oblibou na mladých dubech), kde si staví poměrně malé kolové sítě na listech a mezi větvemi. Číhá v blízkosti sítě na kořist. Samci žijí se samicí v síti nebo v její blízkosti několik dní. Žlutohnědé kokony připřádá samice obvykle na spodní stranu listu. S dospělci se setkáme od května do srpna.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

Diskuze: Re: ReBBo: Re: plíseň

No, nevím, jestli odpověď bude ještě k něčemu, ale pokud jste si lupla jak říkáte 'technický borax', tak myslím, že ani ne. Prosím, předtím, než se pustíte do takových závažných experimentů /borax se mimo jiné používá hojně jako prudce jedovatý postřik proti hmyzu/, prostudujte si nemalou škálu poznatků ostatních. Z Vašeho dotazu vyplývá, že o tom nemáte ani malou povědomost.

Zdroj: diskuze Plíseň
Odesláno dne: 20.9.2016 uživatelem Jája
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

HELIOTROPIUM

Je jedovatý?

Otočník obsahuje jedovaté alkaloidy, tudíž je mírně jedovatý.

Zdroj: Heliotropium
Zveřejněno dne: 2.9.2016

FÍKUS

Je fíkus jedovatý?

Fikus jedovatý není, pouze jeho míza dráždí pokožku.

Zdroj: Fíkus
Zveřejněno dne: 8.8.2014

FÍKUS

Je fíkus benjamín jedovatý?

Fíkus benjamín není jedovatý, jen má stejně jako ostatní fíkusy dráždivou mízu.

Zdroj: Fíkus
Zveřejněno dne: 8.8.2014

PÉČE O VÁNOČNÍ KAKTUS

Je vánoční kaktus jedovatý?

Vánoční kaktus na rozdíl od vánoční hvězdy jedovatý není.

Zdroj: Péče o vánoční kaktus
Zveřejněno dne: 4.9.2014

PTAČÍ ZOB

Je ptačí zob jedovatý?

Fialovočerné bobule ptačího zobu jsou pro člověka jedovaté, především pro děti. Jejich organismus je mnohem zranitelnější než u dospělých, a to díky nižší váze. Ale pro ptactvo jedovatý není, ptáci ho vyloženě zbožňují. Hojně ho využívají v zimním období jako potravu.

Zdroj: Ptačí zob
Zveřejněno dne: 16.11.2014

LOPATKOVEC

Jedovatost

I když je lopatkovec skutečně krásná květina, je bohužel jedovatý. Konkrétně listy jsou pro lidi i zvířata velmi toxické, a proto je držte dál od dětí i domácích mazlíčků.

Zdroj: Lopatkovec
Zveřejněno dne: 14.12.2016

SCINDAPSUS

Je Scindapsus jedovatý?

Scindapsus patří mezi jedovaté rostliny. Náleží do čeledi áronovitých, případná konzumace má tedy stejné důsledky jako u difenbachie či alokázie. Ani tuto rostlinu nepěstujte poblíž ptačí klece, pozření listů by mohlo způsobit i uhynutí opeřence.

Zdroj: Scindapsus
Zveřejněno dne: 31.1.2015

JATERNÍK PODLÉŠKA

Obsah látek

Jaterník podléška je jen velmi slabě jedovatý, obsah alkaloidu protoanemoninu a anemoninu je totiž nepatrný. Kromě toho obsahuje také glykosid hepatrilobin, antokyany, flavonoidy, třísloviny, sacharózu, amulsin, invertin a v oddenku saponiny.

Zdroj: Jaterník podléška
Zveřejněno dne: 6.11.2015

TCHÝNIN JAZYK

Je tchýnin jazyk jedovatý?

Ano, tchýnin jazyk je stejně jako množství jiných pokojových rostlin jedovatý. Patří totiž do čeledi agávovitých (Agavoideae). Všechny části rostliny obsahují alkaloidy a saponiny, které vyvolávají podráždění trávicího traktu.

Některé druhy Sansevierií obsahují ve slizu listů ale i antisepticky působící látky, podobně jako aloe. Například šťáva z listů druhu Sansevieria ehrenbergii má silné antiseptické vlastnosti, je tedy vyžívána v tradiční medicíně při první pomoci, způsobuje i neuromuskulární blokádu. Listy druhu Sansevieria trifasciata se používají proti bradavicím. Vařené listy několika dalších druhů se používají na vyrážky a vředy. Jako léčivo jsou používány také rozemleté nebo usušené a na prach rozdrcené oddenky.

Zdroj: Tchýnin jazyk
Zveřejněno dne: 18.7.2014

BUXUS

Je buxus jedovatý?

Zimostráz neboli buxus je jedovatý nejen pro člověka, ale i pro koně, skot, psy a vepře, rostlina totiž obsahuje alkaloid buxin, který po požití způsobuje otravu zvířat i lidí. Požití některé rostlinné části způsobuje průjem, silné křeče, poruchy dýchání a centrální nervové soustavy, někdy až se smrtelnými následky. Při užití většího množství může nastat smrt už po 12–24 hodinách. Kůra i listy obsahují malé množství silice a alkaloidy (buxin, parabuxin, buxinidin a další). V minulosti se používaly k výrobě tinktury užívané jako laxativum, antirevmatikum a antipyretikum. Rozdrcené dřevo se užívalo k léčbě dny, kožních nemocí, revmatismu, také jako náhražka chininu při střídavé zimnici. Pro nepříznivé vedlejší účinky se však od léčení zimostrázem upustilo.

Zdroj: Buxus
Zveřejněno dne: 1.9.2014

ANTURIE

Je anturie jedovatá

I přes svůj půvab skrývá anturie v každé části svého těla jedovatý toxin. Toxikace tohoto jedu není sice smrtelná pro člověka, nicméně pro domácí mazlíčky, hlavně pro kočky, může představovat fatální problém. Lidé mohou při požití této květiny trpět žaludečními obtížemi, což se týká spíše malých dětí. Dospělí by si měli dávat především pozor při manipulaci s rostlinou, neboť její toxiny mohou při doteku s pokožkou způsobovat nepříjemné vyrážky nebo zarudnutí a pálení kůže.

Zdroj: Anturie
Zveřejněno dne: 17.9.2014

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Zápřednice Mildeova

Tento druh dorůstá velikosti okolo 10 mm. Zbarvení je žlutavé až šedohnědé, hlavohruď a nohy jsou někdy až nazelenalé. Zadeček je oválný s nevýraznou srdeční skvrnou. Nohy jsou poměrně dlouhé, šedohnědé.

V ČR poměrně běžný druh, zvláště ve větších městech v nižších polohách. V ČR objevena nedávno, šíří se dnes již téměř po celé ČR. Je to nejjedovatější pavouk v ČR.

Zápřednice Mildeova obývá skalnaté stepi a kamenité stráně, mnohem častěji se s ní však setkáme v okolí lidských sídel na zdech, v budovách a podobně. Ve dne se ukrývá ve svém pavučinovém zámotku pod kameny či ve štěrbinách. Aktivní je až za soumraku a v noci, kdy ji můžeme v letních měsících často spatřit na zdech domů. S dospělci se setkáme od května do prosince. Často zimují v budovách.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

MERCO SANO MÝDLO S ICHTYOLEM 100G 8%

Ichtyol versus Ichtamol

V současnosti jsou původní dehtová mýdla nahrazována moderními přípravky s účinnou složkou ichtamol. Mýdlo Sano od firmy Merco je nositelem této moderní látky Ichtamol (ammonium bituminosulfát). Ichtamol, nebo také Ichtyol je směs amonamonných solí sulfonových kyselin, obsahující zhruba 10% organicky vázané síry. Synonymum ichtyol je odvozen od zbytků zkamenělin ryb přítomných ve výchozí břidlicové surovině. Z ostatních bituminózních dehtů se dostává do popředí kosmeticky přijatelnější odbarvený leukichtol, který je získáván opatrnější sulfonací výchozí suroviny. Hlavní předností těchto dehtů je minimální iritační, senzibilizační a fotosenzibilizační potenciál. Tento dehet také není karcinogenní, a není ani jedovatý, což umožňuje i jeho bezrizikové používání. I když účinky ichtamolu díky jinému chemickému složení nejsou zcela shodné s kamenouhelným dehtem, znamenají přípravky s bituminózními dehty obohacení palety hromadně vyráběných léčivých přípravků v oblasti dermatologické a kosmetologické terapie.

Zdroj: MERCO Sano mýdlo s ichtyolem 100g 8%
Zveřejněno dne: 31.1.2012

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Stepník moravský

Stepník moravský (Eresus moravicus) je jedovatý pavouk žijící na jižní Moravě. Přestože stepníci patří mezi nejnápadnější pavouky Evropy, stepník moravský byl objeven a vědecky popsán teprve v roce 2008.

Je patrně také nejvýrazněji zbarveným nejjedovatějším pavoukem na území Česka. Stepníci jsou pozoruhodní tím, že mláďatům slouží jako první potrava jejich matka. V populaci je vždy více samců než samic, a tak samci tvrdě soupeří o to stát se otci. Svým partnerkám po kopulaci zalepují pohlavní orgán, aby tak zamezili jejich promiskuitě.

Samice dosahuje velikosti 13 až 16 mm, samec 5 až 9 mm. Samci mají výstražné bílo-černo-červené zbarvení připomínající zbarvení slunéčka, které je chrání před predátory orientujícími se zrakem, jakými jsou například ptáci. Samice jsou celé černé, pouze na hlavě mají velkou, svítivě oranžovou skvrnu. Právě tato skvrna je jedním ze znaků odlišujících stepníka moravského od ostatních středoevropských druhů stepníků. Žijí velice skrytě v přibližně 10 cm hlubokých svislých norách vystlaných pavučinou, jejichž ústí je svrchu chráněno pavučinovou stříškou. Do té pavouci zapřádají kousky prsti, a tak noru dokonale maskují.

Otrava stepníkem moravským dosud nebyla zaznamenána. Není tedy potřeba mít z otravy tímto pavoukem strach, protože pravděpodobnost kousnutí je mizivá. Tento druh nebývá agresivní.

Stanovištěm stepníka moravského jsou zachovalé skalní nebo písčité stepi, pro které jsou charakteristické stepní trávy kavyly.

Stepník moravský si jako velice pozoruhodný a památný druh zasluhuje druhovou ochranu, která by měla být argumentem pro územní ochranu jeho lokalit. Stepník moravský je v České republice zařazen na červený seznam v kategorii kriticky ohrožený.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Pokoutník stepní

Pokoutník stepní (Eratigena agrestis) je velký druh pokoutníka, délka těla je proměnlivá, od 7 do 15 mm. Celkové zbarvení je světle hnědé až šedohnědé. Hlavohruď poměrně mohutná, hruškovitého tvaru, se dvěma nevýraznými tmavšími pruhy. Na sternu široký světlý pruh. Zadeček je oválný s výrazně dlouhými snovacími bradavkami a nevýraznou kresbou. Nohy dlouhé (zvláště u samců), světle hnědě zbarvené.

V ČR jde o hojný druh, zejména v nižších polohách. Tento pokoutník se vyskytuje na různých kamenitých xerotermních biotopech. Najdeme ho nejčastěji na skalnatých stepích, suchých stráních, písčinách a okrajích světlých lesů. Druhotně v pískovnách, lomech a vzácně také v budovách. Ukrývá se mezi kameny, kusy dřeva a vegetací. V okolí svého úkrytu si staví hustou plachtovitou síť, která je často pokrytá kusy detritu a zbytků potravy. Samotný pavouk je ukryt v pavučinové trubici obvykle pod kamenem. Páření probíhá v letních měsících, poté samice ve svém úkrytu chrání velký kulovitý kokon.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Pokoutník tmavý

Pokoutník tmavý (Eratigena atrica) má délku těla 10–16 milimetrů. Svým vzhledem a délkou noh se jeho velikost v očích laiků zvětšuje. Hlavohruď je hnědošedá se dvěma laločnatými tmavými skvrnami. Zadeček je hnědošedý se světlejší vlnkovanou až šipkovitou kresbou. Nohy jsou výrazně dlouhé (zvláště u samců) a stejně jako celé tělo hustě ochlupené.

Pokoutník tmavý je evropský druh. V České republice jde o hojný druh po celém území. Běžně se dožívá čtyř, vzácně až sedmi let. Přes svou nápadnou velikost se tento druh často stává kořistí jiných, na pohled menších pavoučích druhů.

Pokoutník tmavý patří mezi nejběžnější domácí pavouky, najdeme ho zejména ve starých domech, sklepích, stájích a v okolí domů. Ve volné přírodě žije například v sutích, na okrajích jeskyní, ve skalách a také v lomech. Staví si husté plachetkovité sítě, nejčastěji na tmavých místech a v rozích. Aktivní je v noci. V přírodě se s dospělci setkáme od května do července, v budovách a vytápěných místech i celoročně. Přestože má většina lidí z tohoto pavouka vzhledem k jeho vzezření a velikosti strach, jedná se o neškodného a užitečného tvora.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

LÉČIVÉ ÚČINKY BYLINEK A KOŘENÍ

Řebříček obecný

Často je tato bylina označována jako žebříček. V čínské medicíně je považován za štěstí. V Americe je řebříček používán jako analgetikum při bolesti hlavy z nachlazení. Američtí indiáni žvýkají řebříček, aby si ulevili při bolesti zubů. Rovněž ho používají jako odvar, který si lijí do ucha při bolestech. Známá je také inhalace odvaru z listů, která pomáhá proti bolesti hlavy. Rozžvýkání kořenů a následná aplikace této hmoty na končetiny působí jako stimulant. Jiní američtí indiáni zase pijí čaj z řebříčku na snížení horečky a pro klidný spánek. Podle indiánů se rozemletý suchý řebříček smíchaný s vodou přikládá na popáleniny. Když se řebříček přidá do ptačího hnízda vlaštovek stromových, tak omezí množení jejich parazitů. V západní medicíně se řebříček nejspíše uplatní při léčbě roztroušené sklerózy, na čemž nyní pracují výzkumné týmy, aby to potvrdili.

Nežádoucí účinky

Ve vzácných případech může řebříček způsobit závažné alergické kožní vyrážky. Dlouhodobé používání řebříčku může zvýšit fotosenzibilitu pokožky, což vede k rychlejšímu spálení na slunci. Tyto reakce se mohou dostavit i při procházce loukou, kde roste řebříček, nebo při sklizni sena, kde je řebříček, který se dotýká pokožky.

Řebříček je jedovatý pro psy, kočky a pro koně. Způsobuje jim zvracení, depresi, průjem, anorexii a nadměrné slinění.

Na hlodavcích bylo zjištěno, že po podání vodních extraktů z řebříčku, u nich došlo k významnému zvýšení počtu abnormálních spermií.

Zdroj: Léčivé účinky bylinek a koření
Zveřejněno dne: 26.6.2017

PAVOUCI

Jedovatí pavouci v ČR

Prakticky každý pavouk je jedovatý, a to kvůli svému trávení potravy mimo své tělo. V ČR žije několik druhů jedovatých pavouků, mezi něž patří zápřednice jedovatá, křižák pruhovaný, vodouch stříbřitý, pokoutník stájový, šestiočka ryšavá.

Zápřednice jedovatá žije ve vysokých travách, kde si v květenstvích splétá kokony, zámotky sloužící pro odchov mláďat. Do těch v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, z nichž se líhnou mláďata. Právě tehdy může být agresivnější, protože si svoje potomstvo pečlivě hlídá a chrání. Ještě před zimou pak dospělý pavouk umírá, zatímco mláďata se rozprchnou a ukryjí v půdě, kde přezimují. Případné kousnutí se většinou projeví lokálním zarudnutím či otokem a svěděním, které může přetrvávat i několik dní. Horší průběh spojený s horkostí či lokálním ochrnutím může výjimečně nastat u alergiků nebo malých dětí.

Vodouch stříbřitý je také jedovatý. Jedná se o pavouka, který tráví převážnou část svého života pod vodou. V našich podmínkách na něj narazíte velmi ojediněle, neboť ke svému životu potřebuje stojaté a zároveň velmi čisté vody. Zadeček má pokrytý speciálními chloupky, na kterých ulpí vzduch, když se pavouk vynoří nad hladinu a potopí zpět. V omezené míře dokáže vodouch i plavat. Ve vodních rostlinách pod hladinou si staví hnízda v podobě zvonů se vzduchovou kapsou (vzduch si do hnízda nanosí), poté do nich klade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. Vodouch se specializuje i na vodní hmyz, do jeho potravy patří larvy bezobratlých. Sameček je větší než samička.

Křižák pruhovaný si staví zámotky sloužící pro odchov mláďat v květenství travin. Do kokonů v pozdním létě či na podzim, kdy se rozmnožuje, naklade vajíčka, ze kterých se líhnou mláďata. V travinách rovněž rozprostírá své velké kruhovité sítě, do kterých chytá třeba sarančata. U tohoto pavouka se dá sledovat jev zvaný aposematismus, kdy zvíře svým varovným zbarvením napodobuje druh jiný (například vosy – černožlutým pruhováním). Kousnutí tohoto pavouka není pro člověka smrtelné, může ale přivodit nevolnost.

Pokoutník stájový je pavouk, na kterého lze narazit nejen ve stodolách, ale i ve venkovských staveních. Jeho větším příbuzným je pokoutník tmavý, jehož samci mohou dosahovat rozpětí nohou až 10 centimetrů. Kousnutí tohoto pavouka je velmi ojedinělé, pro člověka není životu nebezpečné.

Šestiočka ryšavá je rezavý pavouk se světlejším zadečkem, žije v zahradách, narazit na něj můžete i ve sklepě, kde je vlhko. Také šestiočka kousnout umí, a bolestivě, ale pro člověka není životu nebezpečná.

Zdroj: Pavouci
Zveřejněno dne: 21.11.2015

JEDOVATÝ PAVOUK V ČR

Kokon zápřednice jedovaté

Zápřednice jedovatá je poměrně velký a nápadný pavouk, který svou velikostí budí pozornost. Samice dorůstají velikosti 10–15 mm a patří tak mezi největší druh zápřednic ve střední Evropě. Samci jsou o něco menší a dorůstají velikosti 7,5–12 mm. V obou případech se jedná o délku těla, bráno bez končetin.

Samičky jsou zbarvené méně výrazně, převládá u nich zelenavé zbarvení zadečku, které se ke konci života mění až v béžovohnědé. Samečkové mají zadeček žlutý s nápadným tmavým podélným pruhem. Velmi nápadně jsou však u obou pohlaví zbarvena klepítka a hlavohruď – jsou výrazně oranžové až červené. Pouze konec klepítek (chelicer) je černý. V přírodě se s dospělými pavouky můžeme setkat od začátku července do přelomu října a listopadu. S mláďaty se můžete setkat již od května.

Zápřednice jedovaté si dělají poměrně velký zámotek na řadě travin, nejčastěji na třtině křovištní (Calamagrostis epigejos), ale i na dalších druzích, jako je ovsík nebo lipnice.

Objevit tyto pavouky v přírodě vyžaduje určité znalosti. Většinu života tráví ve svých zámotcích a opouští je především samci, kteří se vydávají hledat samičky. Zápřednice zámotky využívají k odpočinku, k rozmnožování, ke kladení vajíček i jako místo, kde se starají o mláďata v prvních dnech jejich života.

Jak již bylo řečeno výše, jedná se o pavouka, který dokáže bolestivě kousnout. U zdravého člověka způsobuje lokální otok, nebo dočasné znecitlivění okolí vpichu. Samozřejmě u citlivějších osob může být reakce odlišná.

Zdroj: Jedovatý pavouk v ČR
Zveřejněno dne: 31.8.2017

DIPLADENIA

Mandevilla suaveolens

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.

Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno dne: 11.7.2016