Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

JITRNICE NEBO JATERNICE

Jitrnice pečená v troubě

Ingredience: 4 jitrnice, 4 lžíce oleje, horká voda

Technologický postup: Připravíme si hlubší mísu a do ní nalijeme horkou vodu, ne však vroucí. Namočením jitrnice při smažení neprasknou. Jitrnice prohlédneme, aby byly pořádně zpevněné, protože by při smažení vytekly. Do mísy s vodou jitrnice na chvíli ponoříme. Poté je vyjmeme a důkladně, ale opatrně je osušíme. Rozehřejeme si troubu, vložíme do ní pekáček s olejem a zahřejeme na mírnou teplotu, poté vložíme jitrnice. Jitrnice pomalu pečeme ze všech stran dozlatova. Pečené jitrnice podáváme se smetanovou bramborovou kaší nebo s brambory a vařeným zelím.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: Likér ze smrkových výhonků

CHcete-li zkusit pálenku ze smrkových výhonků,budete potřebovat smrkové výhonky.
Trefné. A těch výhonků je potřeba kolik? Jede,nebo dva,nebo dvacet kilo,nebo?
Za odpověď děkuji.

Zdroj: diskuze Likér ze smrkových výhonků
Počet odpovědí: 1

Rýžové jaternice

Ingredience: 3 kg masa z hlavy, bůčku a laloku, 1,8 kg vnitřností (plíce, srdce, slezina), 1,5 kg rýže, 0,5 kg jater, 200 g cibule, 13 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce majoránky, 1 lžíce nového koření, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masitého vývaru, tenká střeva, špejle

Technologický postup: Masité části předvaříme. Dbáme na to, aby maso bylo stejnoměrně měkké. Játra semeleme syrová a promícháme s utřeným česnekem. Masité části po tepelném zpracování rozemeleme nahrubo a uvařené vnitřnosti najemno. Přidáváme osmahnutou nakrájenou cibuli. Umleté vnitřnosti, maso a uvařenou rýži smícháme dohromady, přidáme játra s česnekem, sůl a další zbylé přísady dle chuti. Poté zředíme vývarem. Střeva obrátíme, vypereme a necháme okapat. Nakrájíme je na délku 15 až 20 cm a uzavřeme na jednom konci špejlí. Připraveným prejtem je rukama nebo nabíječkou naplníme. Poté je zašpejlujeme i z druhé strany. Připravené jitrnice dáme sterilovat – vložíme je do horké vody, teplota by měla být kolem 75 °C, a necháme vařit 20 až 30 minut. Jitrnice jsou hotové, když začnou plavat na hladině. Uvařené jitrnice omyjeme ve studené vodě a necháme vychladnout. Po dobu chladnutí je obracíme, aby se tuk rovnoměrně rozprostřel.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: re: skopové

Zkuste to sehnat buď přímo z chovu nebo v nějakém blízkovýchodním krámku. arabský nebo ázerbájdžánský obchůdek by to měl mít, jídla z jehněčího (hotel-lipno.cz/cs/12… jsou tam velmi populární.

Zdroj: diskuze Skopové maso cena
Počet odpovědí: 1

Recept na domácí jitrnice

Ingredience: 1 prasečí hlava, 1 vepřové srdce, 1 vepřový jazyk, 5 ks bůčku, 3 bílé veky, 6 stroužků česneku, 1 osmažená, najemno pokrájená cibule, 1 lžíce majoránky, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžička mletého nového koření, 1 lžička mletých hřebíčků, 1 lžička mletého zázvoru, sůl, tenké střevo

Technologický postup: Nejprve nakrájejte maso na velikost pěsti, hlavu namočte do studené vody a nechte stát přes noc. Ráno operte maso a hlavu, nasolte a uvařte doměkka. Oberte maso z hlavy a vše pomelte s ostatním masem. Uchovávejte v teple. Namočte chleba do vody, vymačkejte vodu a pomelte jej. Utřete česnek se solí. Smíchejte maso, chleba, česnek, osmaženou cibuli a všechno koření (je-li zapotřebí, zvlažte trochou vývaru). Ochutnejte, popřípadě přisolte nebo jinak ochuťte. Směsí nacpěte střívka a zavažte je, nebo zašpejlujte, asi každých 15–20 cm. Vývar slijte přes síto a přiveďte jej do varu. Na pomalém ohni v něm tyto jitrnice uvařte. Poté je opláchněte ve studené vodě, nechte okapat a pověste je na tyčku. Nechte jitrnice vychladnout.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: Rez hrušně

Houba, která má dva hostitele, podrobnosti viz Wikipedie nebo Google, léčba vykácet okrasné jehličiny, zejména chvojku, jalovec a i jiné v okruhu nejméně čtvrt kilometru, nebo tu hrušku.

Zdroj: diskuze Nemoc hrušní
Počet odpovědí: 1

Jitrnice se zelím

Ingredience: 1/2 hrsti mletého černého pepře, cukr, 2 cibule, 1/2 hrnku oleje, 6 jitrnic, 1,5 kg brambor, 2 balíčky kysaného zelí, 2 vejce, sůl

Technologický postup: Nejdříve na větší kousky, třeba na půlkolečka, nakrájíme cibuli a osmažíme ji na oleji. Během smažení trochu nakrájíme zelí ze sáčku na menší kousky. Do hrnce vložíme jemně osmaženou cibulku, obě zelí a připravíme běžným způsobem. Přidáme 3 lžíce cukru, pepř, trochu soli a koření, které máme rádi. Zelí necháme trochu podusit kvůli cukru a koření, aby vše chytlo stejnou chuť. Během dušení si nakrájíme na kostičky očištěné brambory. Jednu vrstvu brambor (asi půlku) položíme do velkého pekáče. Osolíme, opepříme a na brambory položíme jitrnice vedle sebe, aby se všechny vešly. Kolik lidí, tolik jitrnic. Na jitrnice položíme všechno dušené zelí, aby byly schované. Pokud nám do pekáče ukápne i šťáva ze zelí, nevadí. Jako poslední vrstvu zase dáme brambory, které nám zbyly, a osolíme, opepříme. Navrch nalijeme trochu oleje, který se prosákne až dolů. Brambory se zelím a jitrnicemi dáme zapéct do trouby a pečeme asi 45 minut. Může se stát, že jitrnice s jemnějším střívkem praskne, ale pokud je přikrytá zelím, tak je střívko většinou pružnější a tolik nepraská. Za 40 minut brambory se zelím zalijeme dvěma vejci, necháme zapéct a můžeme podávat. Velkou naběračkou vyndáme brambory se zelím dohromady i s jitrnicí. Podáváme ihned. Jídlo lze upravit podle vlastní chuti.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: rostlinu galgánu koupit

Kde lze koupit rostlinu galgánu nebo jak získat semena rostliny nebo přísadou? Děkuji. Renča.

Zdroj: diskuze Rostlinu galgánu koupit
Počet odpovědí: 0

Řeznické domácí jitrnice

Ingredience: 1,5 kg bůčku, 1 kg laloku, 1 vepřová hlava, 1,5 kg sleziny a plic, 2,3 kg veky, 0,5 kg jater, 130 g soli, 1 lžíce mletého pepře, 1 lžíce mletého nového koření, 1 lžíce majoránky, ½ lžičky mletého zázvoru, 5 stroužků česneku, 2 l masového vývaru, tenké střevo

Technologický postup: Masité části a vnitřnosti (kromě jater) nakrájíme na stejné kousky a každé zvlášť předvaříme doměkka. Uvařené vnitřnosti umeleme, masité části posekáme nožem nebo kolébkou. Rozetřený česnek umeleme se syrovými játry. Nakrájené bílé pečivo krátce namočíme do vody, vymačkáme, smícháme s játry a česnekem, přidáme vnitřnosti a rozsekané maso. Nakonec přidáme tolik vývaru, aby vznikla přiměřeně hustá kašovitá hmota. Připravený prejt plníme do střívek, zašpejlujeme a jaternice vkládáme do vařící vody. Potom udržujeme po dobu asi 15 minut teplotu vody mezi 70–80 °C. Uvařené jitrnice, které vyplují navrch (pískají), sbíráme sítem a oplachujeme nebo dáváme do studené vody. Potom je rozložíme v jedné vrstvě na čistou podložku v chladné místnosti tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Asi po 15 minutách je obrátíme. Skladujeme při 0 °C. Spotřebujeme do 3 dnů. Zbylý prejt můžeme sterilizovat ve sklenicích pod víčky nebo zmrazit nebo ihned upéct. Během pečení nemícháme, jakmile se vytvoří kůrčička, prejt vyjmeme a necháme vychladnout. Bílé pečivo do jaternic se peče den před zabijačkou, aby bylo čerstvé a tuhé. Na pečení se používá výhradně hrubá mouka, kvasnice, trocha cukru na kvásek, sůl a voda.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: Re: zavařovaní uzeneho masa

Určitě nic nezkazíte, když libové uzené maso zalijete vyškvsřeným sádlem a pak vše zavaříte. Experimentovat se dá i se slaninou nebo špekem buď vcelku a nebo umletý špek přidat k uzenému a pak zavařit.

Zdroj: diskuze Zavařovaní uzeneho masa
Počet odpovědí: 1

Domácí jitrnice s kroupami

Ingredience: 1/2 vepřové hlavy, 2 kg tučnějšího vepřového bůčku, 0,5 kg vepřových jater, 1,5 kg vepřových jazyků, 1,5 kg vepřových srdcí, 200 g soli, 20 g mletého černého pepře, 20 g mletého nového koření, 20 g drceného kmínu, 20 g majoránky, masitý vývar, tenké střevo, 2 kg ječných krup, 100 g česneku, 0,5 kg cibule, špejle

Technologický postup: Pokud neděláme jitrnice přímo na zabijačce, tak vepřová střeva den dopředu namočíme do vlažné vody, kterou osolíme. Všechno maso a vnitřnosti umyjeme, kromě jater je všechny dáme do velkého hrnce, zalijeme studenou vodou a dáme vařit doměkka. Až je maso uvařené, vyndáme ho z hrnce, hlavu a bůček vykostíme a srdce a jazyky očistíme a zbavíme chrupavek, pak necháme vše zchladnout, vývar nevyléváme, budeme ho v případě potřeby dolévat do směsi. Maso a vnitřnosti umeleme v mlýnku (použijeme kotouč s otvory 4 mm). Syrová játra nakrájíme, umeleme najemno a smícháme s prolisovaným česnekem. Kroupy uvaříme doměkka v osolené vodě a na závěr neproplachujeme. Pokud chceme jemnější jitrnice, tak kroupy umeleme v mlýnku. Dokud jsou kroupy teplé, tak je smícháme s ostatním namletým masem a játry, přidáme namletou cibuli, sůl i ostatní koření a dobře promícháme. Když je směs příliš tuhá, přidáme vývar z masa. Nakonec směs plníme do střev, zašpejlujeme a vaříme v hrnci při teplotě 70–85 °C cca 30–40 minut, jitrnice jsou hotové, když vyplavou na povrch. Potom jitrnice vytáhneme děrovanou naběračkou z hrnce, prudce zchladíme studenou vodou a necháme vychladnout volně položené na stole, musíme je průběžně během chladnutí otáčet.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: Re: Re: Re: kyselina do bazénu

Pouziva se tekute PH minus, coz je kyselina sirova.a nebo ten hnus, co prodava mauntfild, nebo obchodaky.

Zdroj: diskuze Kyselina do bazénu
Počet odpovědí: 1

Jaternice nebo jitrnice

Co se týká názvu, stává se, že ještě někdo používá i název jaternice. Tohle pojmenování se k nám dostalo z němčiny překladem ze slova Leberwurst. Dnes je slovo jaternice už zastaralé, ale občas ho někdy někdo použije. Správná jitrnice se pozná podle toho, že nemá bílý prstýnek. Z jednoho prasete se dá připravit až 60 jitrnic.

Slovo jaternice používali naši předci, a to z toho důvodu, že se do nich mlela syrová játra.

Není jitrnice jako jitrnice. Všude je dělají jinak, někde masovější, jinde s větším podílem housky. Liší se i v použitém koření a dalších přidaných surovinách. Jsou místa, kde přidávají kroupy, jinde rýži nebo česnek. Základními surovinami je ale vždy méně hodnotné maso. Rozlišit bychom měli i dva základní druhy jitrnic:

  • Moravské – připravují se z masa z vařené hlavy, vařené kůže, syrových jater, vývaru, koření.
  • České – připravují se z laloku, bůčku, vnitřností (plíce a slezina), jater, kůže, bílého pečiva, vývaru, koření.

Jitrnice se nejčastěji koření solí, pepřem, mletým novým kořením, majoránkou, mletým zázvorem, přidává se i česnek a v některých regionech i cibule. Poměr surovin je různý podle krajů a tradic.

Ze všeho nejdřív si musíte namlít nebo nakrájet pomocí kolébky podřadné maso, které se nehodí ani do tlačenky. Jde například o hlavu, uši, všelijaké odřezky, kůže, plíce a další vnitřnosti. Do směsi se přidá třený, nikoliv mačkaný česnek. Je to proto, aby se netvořily „cucky“. Směs se okoření majoránkou, novým kořením, pepřem, solí (někde přidávají i kroupy). Přidá se natrhaná buchta (v horším případě veka nebo žemle) a spaří se vřelou polévkou ze zabijačky.

Masová směs se pak plní (naráží) do čistých vepřových střívek. Ta se na zabijačce musí otočit naruby, aby se dokonale vyprala (očistila). Je třeba je přeprat minimálně v deseti vodách. To, že jsou střeva čistá a připravená pro plnění, se pozná podle toho, že vržou mezi prsty. Takto omytá střeva se uchovávají ve vodě se solí a octem.

Pak je šikovný řezník nařeže na délku jitrnic (cca 20 cm) a zašpejluje na jednom konci. To se dělá jako při pletení. Pak se otevřený konec střívka vezme mezi dva prsty a tlakem se sevřenou pěstí druhé ruky vhání směs masa do střívka nebo pomocí narážečky. Na druhém konci se zašpejluje a jitrnice je připravena k vaření nebo pečení.

Jitrnice se vaří ve velkém hrnci s vodou teplou 70 až 80 °C asi deset minut nebo čtvrt hodiny, protože všechno, co je uvnitř, je už jednou vařené, kromě krupice. Voda, ve které se vaří jitrnice, se nesmí nikdy vařit (bublat). Pak se vytáhnou z teplé vody a vloží se do studené vody. Pokud taková jitrnice plave, je hotová.

Zdroj: Jaternice

Diskuze: Re: rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek

Jak se rozmnožují kanadské borůvky

Zdroj: diskuze Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Počet odpovědí: 2

Masopust v mateřské škole

Cílem je seznámit děti s některými lidovými tradicemi v období masopustu, společně prožít radost a veselí. Rozvíjet myšlení, řeč, tvořivost a fantazii při matematických, výtvarných i jiných činnostech.

Děti vyrábějí plakáty a pozvánky, navrhují, co napsat, vymýšlejí text, obrázky, sledují paní učitelku při psaní, pomáhají s vybarvováním a umístěním plakátu. Dále mohou děti vyrábět například umělé jitrnice z ponožek, připravují si masky, podílejí se na zdobení třídy, nacvičují divadelní scénky.

Předškolní ratolesti je dobré za snahu také odměnit například masopustními omalovánkami, v nichž si mohou dále procvičovat svou motoriku.

Zdroj: Masopust

Diskuze: množení

moje orchidej má místo květů narostlé nové malé lístky,co s nimi,je možné je nějakým způsobem použít pro množení,nebo je mám odlomit,ustřihnout,nebo snad nějak jinak,díky za odpověď

Zdroj: diskuze Množení
Počet odpovědí: 1

Recept na jitrnicový prejt

Suroviny: 3 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového boku, 0,5 kg vepřových plic, 0,5 kg vepřových jater, 1 kg žemle do jitrnic, 0,5 litru vývaru z tučného masa. Na kilo prejtu použijeme 25 g soli, 15 g třeného česneku, majoránku, mleté nové koření, pepř a citronovou kůru.

Technologický postup: Očištěnou a opláchnutou vepřovou hlavu a bůček uvaříme v mírně osolené vodě tak, aby maso bylo trochu tužší. Plíce uvaříme zvlášť, hlavu a bůček vykostíme a rozsekáme společně s plícemi nadrobno (pomocí kolébky nebo mlýnku). Opláchnutá játra umeleme najemno a promícháme s namočenou vymačkanou žemlí. Do mísy k žemli a játrům přidáme umleté maso a plíce, ochutíme solí a kořením, přilijeme vývar a vše dobře promícháme. Podle potřeby ještě dochutíme, dáme do pekáče vymaštěného sádlem a zvolna pečeme v předem vyhřáté troubě při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička.

Jitrnicový prejt můžeme narážet (plnit) do střev, čímž nám vzniknou jaternice. V tomto případě však musíme náplň výrazněji okořenit, jelikož se koření ještě vyvaří.

Zdroj: Prejt

Diskuze: skladování česneku

uložila jsem česnek do vakua, je to dobře nebo špatně, máte někdo zkušenosti?

Zdroj: diskuze Skladování česneku
Počet odpovědí: 0

Co je to sůl Praganda

Praganda je registrovaný název českého výrobku. Jedná se o dusitanovou směs, která se používá v uzenářské výrobě. Praganda je také známá pod obecným označením uzenářská (řeznická) rychlosůl.

Výrobce uvádí, že je Praganda určena výhradně pro použití v masném průmyslu. Pragandu si ale kupují i lidé pro soukromé účely, a to pro domácí výrobu některých uzenářských specialit nebo pro nakládání (očkování) masa před uzením, rožněním nebo grilováním. Uzenářská rychlosůl, dusitan sodný, je ve složení potravin vyznačen kódem E250.

Dusitanová směs Praganda (takzvaná rychlosůl) se používá k nakládání a předúpravě masa určeného pro další zpracování do masných výrobků, konzerv a polokonzerv. Zajišťuje stabilitu vybarvení a chuťových vlastností masných výrobků.

Jedlá sůl je nejdůležitější pomocnou surovinou v masném průmyslu, kde je používána z chuťových a technologických důvodů. Z technologického hlediska je aplikace soli významná především pro svůj vliv na vaznost masa a tím na výtěžnost masné výroby a na konzistenci výrobku. Sůl má také konzervační účinek. Samotná sůl se ale používá jen u malé části výrobků, které jsou již tradičně šedé (například tlačenka, jitrnice, bílé klobásy). Většinou se přidává ve směsi s dusitanem sodným jako solicí dusitanová směs.

Dusitan se používá v případech, kdy je solené maso zpracováno v krátké době, nejvýše několik dnů po zasolení. Přispívá ke zvýšení údržnosti výrobku, podílí se na vytvoření chuti a vůně masných výrobků, chrání tuky přítomné v mase a masných výrobcích před oxidací a zajišťuje vznik typického růžového zbarvení nakládaných masných výrobků. Bez něj by maso při tepelném opracování získalo šedohnědé zbarvení, jako je tomu například při běžném vaření masa.

Rychlosůl se používá v masném průmyslu k přímému solení masa nebo jako součást používaných nakládacích láků. V případě přímého solení masa se kusy masa před naložením, kutrováním nebo masírováním posypou sypkou solicí dusitanovou směsí. V případě nasolení masa za použití láku se solicí dusitanová směs rozpouští spolu s dalšími ingrediencemi ve vodě a vzniklým lákem se předem nasolené maso, které bude dále skladováno (naloženo), zalije nebo se připravený lák přímo do masa vstříkne. Tento postup se standardně používá při výrobě šunek, uzených mas a specialit, které se pak zpracovávají vařením nebo uzením.

Praganda je tvořena minimálně 94 % chloridu sodného (NaCl), maximálně 0,3 % dusitanu sodného (NaNO2), cukrem a škrobovým sirupem.

V posledních letech se velmi rozšířilo používání jódované soli a jódované solicí dusitanové směsi v masné výrobě. Četné odborné studie prokazují, že použití jódované solicí směsi neovlivňuje negativně chuť, vůni a vzhled hotových masných výrobků. Vzhledem k množství masných výrobků konzumovaných českými spotřebiteli lze používáním solicí dusitanové směsi s jódem jednoduše a efektivně zajistit přísun tohoto významného prvku do lidského organismu.

V současné době se ale na Pragandu díváme i optikou zdravého stravování. Informace o Pragandě a podobných výrobcích jsou bez potíží k dohledání. V některých pramenech se uvádí, že dusitan sodný může být karcinogenní. Proto je věcí každého dospělého, jestli se rozhodne Pragandu do svých domácích uzenářských výrobků přidávat, anebo ne. Právě tak nákup a konzumace uzenin, u nichž je použití dusitanů vyznačeno kódem E250, je jen volbou každého.

Lékaři před dusitany varují. Vážou se na hemoglobin a zjednodušeně řečeno ve vyšších, trvale podávaných dávkách mohou způsobit otravu krve. Uzeniny by vůbec neměly konzumovat malé děti do tří let. Pokud by malé dítě jedlo denně salámy a párky, může příjem dusitanů způsobit chudokrevnost.

Zdroj: Rychlosůl Praganda

Diskuze: Re: Podlahové vytápění

Taky si myslím, že tepelné čerpadlo je pro podlahové vytápění dobrá volba. Dokáže totiž dodávat stabilní mírně teplou vodu, která je pro topení v podlaze dostačující. Jakou variantu tepelného čerpadla uvažuješ? Voda>voda nebo vzduch>voda, nebo máš u sebe možnost geotermálního vrtu?

Zdroj: diskuze Podlahové vytápění
Počet odpovědí: 1

Rychlý domácí prejt

Suroviny: 1 ks vepřového kolene, 0,5 kg vepřového bůčku, 250 g vepřových jater, 0,5 kg žemle, 250 ml masového vývaru, 10 g třeného česneku, majoránka, mletý pepř, mleté nové koření, sůl

Technologický postup: Vařené maso z kolene nakrájíme nahrubo společně s bůčkem a vepřovými játry a umeleme na masovém strojku. Žemle nakrájíme na kostky, zalijeme ochuceným vývarem z masa a necháme prosáknout. K masu přidáme vymačkané žemle, ochutíme utřeným česnekem, majoránkou, mletým pepřem, mletým novým kořením a solí. Dobře promícháme, vložíme do pekáče vymazaného sádlem a pečeme při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička. Podáváme s kysaným zelím a chlebem nebo brambory.

Zdroj: Prejt

Jídlo na masopust

Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný, provoněný koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenní obchůzce v mrazivém vzduchu. Je to čas zabíjaček a lidového veselí.

Čtvrtku před masopustní nedělí se říkalo „tučný“. Toho dne se jedlo velmi syté jídlo, nejlépe vepřo-knedlo-zelo. Hlavní zábava ale začínala až o masopustní neděli bohatým obědem. Nezbytnou součástí jídelníčku byly koblihy smažené na másle. Na stole ovšem nemohly chybět ani boží milosti, klobásy a slanina a pochopitelně pálenka.

V současné době jsou během masopustu mimo tradičních jitrnic a jelit lákadlem upravené delikatesy české i světové kuchyně. O karnevalu se má hodně jíst a pít. Hlavně se konzumuje maso. Pokrmy na masopust byly vždy velmi pestré a bylo jich mnoho.

Boží milosti

Ingredience: 250 g polohrubé mouky, špetka soli, 1 lžíce moučkového cukru, 2 žloutky, šťáva a kůra z 1 citronu, 2 lžíce rumu, 2 a 1/2 lžíce zakysané smetany, rostlinný olej nebo sádlo na smažení, vanilkový cukr na obalení

Technologický postup: Všechny suroviny zpracujte na tužší těsto, podobné těstu nudlovému. Je potřeba těsto opravdu dobře propracovat, aby v konečné fázi lístkovalo. Poté je zabalené ve fólii nechte asi hodinu odpočívat v chladu, bude se s ním lépe pracovat. Těsto pak rozválejte asi na 2mm placku a tvořítkem nebo rádýlkem vykrajujte tvary podle vzoru nebo vlastní fantazie. Smažte ve vyšší vrstvě tuku a ještě horké obalujte ve vanilkovém cukru. Ihned podávejte.

Boží milosti jsou stejně jako koblihy smažené, ale z nekynutého těsta. Nejčastěji se připravovaly v podobě čtverečků či obdélníčků, ale i květin. V některých krajích se na smažení používaly také kulovité formy, v nichž se těsto nafouklo, někde se natáčelo na větvičku či špejli a vysmažovalo do podoby ratolesti. Kromě toho, že se při smažení spotřeboval přebytek sádla ze zabijaček, uplatňovaly se i různé oleje lisované v takzvaných olejnách.

Masopustní koblihy

Ingredience: 500 g polohrubé mouky, 3 vanilkové cukry, kůra z 1 citronu, 42 g droždí, 250 ml teplého mléka, 50 g rozpuštěného másla, rum, 4–5 žloutků, špetka soli, zavařenina, povidla nebo maková nádivka na plnění, olej na smažení

Technologický postup: Oddělte žloutky a bílky (ty uschovejte na jiné použití). Do mísy prosejte mouku se špetkou soli, přidejte cukr a kůru. Uprostřed udělejte důlek, vlijte žloutky, vlažné mléko, máslo a rum. Do tekutiny pak prsty rozdrobte droždí. Dobře promíchejte a propracujte na hladké, vláčné těsto. Lehce poprašte moukou, mísu zakryjte čistou utěrkou a dejte na teplé místo bez průvanu asi na hodinu kynout, až zhruba zdvojnásobí objem. Přesuňte na pomoučněný vál a rozválejte přibližně na obdélník o tloušťce asi 1,5 cm. Na polovinu obdélníku rozmístěte hromádky náplně, přiklopte druhou půlkou těsta a okolo vzniklých hrbolků vykrajujte tvořítkem koblihy. Zbylé těsto můžete zpracovat do provázků či pletýnek. V kastrolu rozpalte vysokou vrstvu oleje a koblihy smažte z obou stran dozlatova.

Zdroj: Masopust

Jitrnicový prejt pečený se zelím v listovém těstě

Suroviny: 250 g listového těsta, 300 g sterilovaného zelí, hladká mouka (na podsypání), 1 vejce, sůl, pepř mletý, majoránka, 3 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového boku, 0,5 kg vepřových plic, 0,5 kg vepřových jater, 1 kg žemle do jitrnic, 0,5 litru vývaru z tučného masa, 15 g třeného česneku, mleté nové koření, citronová kůra, 4 brambory, 100 g škvarků, petrželová nať, 200 g růžičkové kapusty, 8 plátků uzeného česnekového bůčku

Technologický postup: Očištěnou a opláchnutou vepřovou hlavu a bůček uvaříme v mírně osolené vodě tak, aby maso bylo trochu tužší. Plíce uvaříme zvlášť, hlavu a bůček vykostíme a rozsekáme společně s plícemi nadrobno (pomocí kolébky nebo mlýnku). Opláchnutá játra umeleme najemno a promícháme s namočenou vymačkanou žemlí. Do mísy k žemli a játrům přidáme umleté maso a plíce, ochutíme solí a kořením, přilijeme vývar a vše dobře promícháme. Podle potřeby ještě dochutíme. Listové těsto rozválíme jako na závin, rozprostřeme na něj připravený prejt se zelím a dobře zavineme. Dáme na vymazaný plech, potřeme vejcem a v troubě zapečeme dozlatova. Oloupané brambory uvaříme doměkka, scedíme a rozmačkáme. Škvarky na pánvi rozpálíme a vmícháme je do brambor s nasekanou petrželkou, dochutíme solí. Růžičkovou kapustu očistíme, spaříme v osolené vroucí vodě, scedíme a zchladíme ve studené vodě, poté rozpůlíme. Na pánvi opečené plátky bůčku přendáme na talíř a na vypečené šťávě ohřejeme rozkrojené kapustičky. Servírujeme na talíř s nařezaným závinem z prejtu, se šťouchanými brambory a opečeným bůčkem.

Zdroj: Prejt

Masky na masopust

Masopustní masky bývaly a dodnes jsou velmi rozmanité. Některé, zejména ty zvířecí, mají velmi dlouhou tradici a pocházejí z doby před rozšířením křesťanství. Lidi vždy lákalo brát na sebe podobu zvířat a s ní i jejich vlastnosti, sílu, lstivost a další, které jim připisovali.

Masky zvířat se v Evropě užívaly po celý středověk, a to zejména v období zimního slunovratu a v průběhu zimních měsíců. Dokonce se objevovaly v kostelích a chrámech, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také zpívat a tancovat. Mnoho set let se církev kvůli tomu rozčilovala a vydávala přísné zákazy, které brojily proti zábavám v kostelích a na hřbitovech.

Nejstarší záznamy o masopustních maskách pocházejí ze 6. století a poslední z poloviny 16. století. Teprve v době rekatolizace, tedy obnovování vlivu katolické církve v českých zemích (zhruba od poloviny 17. do poloviny 18. století), se církvi podařilo alespoň omezit chození masek o vánočních svátcích. Vánoce byly v církevním pojetí spíše svátky klidu, rozjímání a tiché radosti nad narozením Krista, pobíhání a tancování maškar se k nim tudíž nehodilo.

V průběhu staletí se reje masek omezily převážně na masopust, který byl vždy rozverný a stal se příležitostí pro jejich uplatnění. Se zánikem spousty lidových zvyků a obyčejů mizely pozvolna i maškary. Až koncem 19. století se začaly znovu obnovovat. Velkou zásluhu na tom měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob posilování českého vlastenectví. A tak masopustní průvody a také jednotlivé typy masek, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je skutečně prastarý.

O tom, jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Je víc než pravděpodobné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovaly nebo vypadaly zcela jinak.

Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovaly žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají a zanikají. Některé si lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.

Existuje však několik druhů tradičních masek, které se dodnes objevují pravidelně. Patří k nim například medvěd, klibna neboli kobyla, žid, bába s nůší. Počet masek v průvodu je libovolný, někdy je možné jich napočítat až čtyřicet. Některé masky však v minulosti chodily samy nebo v malých skupinkách. Tak tomu bylo určitě, když chodila klibna, nebo když se chodilo s medvědem. Tato chození nebyla vázána jen na masopustní průvod, ale pamětníci si ještě pamatují, že se chodívalo po celou dobu od Tří králů po Škaredou středu.

Kdysi se ženám účast v průvodu zakazovala a rovněž jim bylo zapovězeno převlékat se do masek. Dnes už to neplatí, přesto jde převážně o doménu mužů. Chození v některých maskách je totiž fyzicky náročné, navíc u některých typů (například baba) je zcela nemyslitelné, aby je představovaly ženy. Do takových masek, jako byl například turek nebo laufr, se dokonce mohli převlékat pouze svobodní chlapci. Na některé masky je dokonce potřeba i dvou „sehraných“ osob, to platí třeba pro klibnu.

Většina masek bývá zhotovena samotnými účastníky masopustního průvodu, záleží na jejich zručnosti a zkušenosti. V minulosti bývaly méně pestré, nicméně stejně pracné jako dnes. K jejich výrobě se používají nejrůznější materiály počínaje papírem, textilem a kůžemi přes slámu, hrachovinu a trávu až ke dřevu, peří či žíním. Některé masky nebo jejich části se schovávají, mnohé se každoročně vyrábějí znovu.

Každá maska má typický způsob chování, podle něhož hraje svou roli. Další záleží na fantazii a také trochu na hereckých schopnostech toho, kdo se pod ní skrývá. Každá postava vyjadřuje určitý typ, a proto bylo někde zvykem je dělit na červené – pěkné a černé – škaredé.

Většinou masky sehrávaly v domech malá divadelní představení podle daného scénáře. Jejich cílem bylo pobavit místní i sebe, způsobit chaos a nepořádek, zatancovat si s děvčaty...

V každém kraji, v každé vesnici se tradice vyvíjely jinak, těžko by se hledaly dva stejné masopustní průvody. Vždy však byly účastníkem závěrečného masopustního průvodu dvě masky, kterým byla přisuzována plodonosná moc. V každé chalupě si museli zatančit s medvědem a vykoupit koníčka – klibnu.

Zdroj: Masopust

Návod na použití

Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.

Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.

Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.

Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.

Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.

Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.

Krátkodobé solení na sucho

Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.

Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.

Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.

U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření. Doporučuje se pohybovat na dolní hranici koncentrace solicí směsi, což znamená od 2 do 2,5 %.

Mokrý způsob solení – do láku

Tímto způsobem nakládáme kolena, nožky, ocásky a žebírka. Lák, kterým se maso zalévá, má mít dle předpisu koncentraci 16 %. Na 10 l vody navážíme 1,6 kg soli, nebo kompletní solicí směs rozpustíme, vychladíme na 4 °C a naskládané kusy masa (každý druh zvlášť) zalijeme lákem. Doba se liší – při použití Pragandy 14 dní, při použití soli a dusičnanu 4–5 týdnů, při použití normální soli 5–6 týdnů.

Maso se překládá každý týden 1–2x, vrchní kousky se dají naspod a spodní navrch.

Smíšený způsob solení

Tento způsob solení se používá při nasolování masa na domácí uzené, bůček, slaninu (u slaniny se též používá solení na sucho), rolády a kýty, ať už v celku, nebo naporcované na jednotlivé šály (šrůtky). Jednotlivé kusy masa se zarajbují (to znamená, že se rukama rozetře solicí směs po celém povrchu masa). Přebytečná sůl se ze šrůtků setřese a tyto se naskládají do kameninového hrnce vystříknutého solí, a to velmi těsně k sobě. Poté se zatíží a dají do chladu cca 4 °C. Kdo má rád česnek, tak dá na 10 kg masa 20–30 dkg nakrájeného na kousky nebo rozetřeného.

Po 1–2 dnech se maso zalije lákem o koncentraci 8–11,5 %. Při celém procesu je potřeba dodržovat úzkostlivou hygienu a teplotu, neboť hrozí riziko zkažení láku, pečlivě maso překládejte (1–2x týdně). Používejte buď gumové vydezinfikované rukavice (jsou lepší), nebo pečlivě umyté a vydezinfikované rukou. Maso se překládá tak, že vrchní kousky se dají naspod a spodní navrch. Přičemž se na dno nejprve nalije lák a teprve potom se ukládá maso, zase se dolije lák a zase maso. Je to z toho důvodu, že při překládání musíte vlastně maso ukládat do láku. Pouze tak budete mít jistotu, že mezi masem nezůstane vzduch.

Při jakékoli změně vůně láku (zvrhnutí láku) se tento musí okamžitě vyměnit za nový. Zvláště musíte zabránit tomu, aby se nedostal ani kousek masa nad hladinu láku (zatížit) anebo aby nezůstaly bubliny vzduchu mezi masem při překládání.

Doba naložení se liší s použitou solicí směsí, například sůl s dusičnanem 4 týdny – bůček, masa, samotná sůl až 6 týdnů – slanina. Prosolení se pozná na řezu (u masa a bůčku), který má být růžově červený s perleťovým leskem v celé ploše (platí pro sůl s dusičnanem). Zůstalo-li ve středu šedé místo, musí se ještě počkat (platí u masa, slanina zůstává v podstatě pouze bílá). Toto se musí brát s rezervou u masa soleného pouze solí, tam k vybarvení nedochází v takové intenzitě. Existuje jeden osvědčený test, kterým zjistíte, že je maso proleželé. Vezmete do ruky šrůtek bůčku a palcem a ukazovákem ruky zatlačíte (proti sobě) vší silou do masa, pokud se vám podaří prsty dostat skrz maso k sobě, je správně proleželé na domácí uzené, domácí uzený bůček, anglickou. Berte na to zřetel, protože křehkost masa po vyuzení závisí z 90 % na naložení. Například vyuzený bůček musí být tak křehký, že se v podstatě dá namazat na chleba, tedy aspoň tučná část (proto se také preferuje uzené s kůží, protože nespadne v udírně z háčku). Nemůže se stát, aby při rozkousání nevařeného uzeného bůčku nebo masa zbyl v ústech žvanec vláken a mázder, která se nedají rozkousat.

Zdroj: Rychlosůl Praganda

Masopustní tradice, zvyky a historie

Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Masopust začíná 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před velikonočními svátky. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí masopustní zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční středa, začátek půstu. Masopustní dny tedy trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi.

Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“ (49 dní před Velikonocemi). Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.

Vyvrcholením masopustu bylo úterý (47 dní před Velikonocemi). Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti účinkujících, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patří například medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala takzvaná klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.

Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl, a to zvláště hospodářský. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, kterým byla přikládána plodonosná moc, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích a prosperitu dobytka. Masopustní koledování v dřívější době mělo význam i pro chudší lid, kdy už se skromné zásoby v domácnosti značně ztenčily.

Masopust je ve srovnání s ostatními svátky poněkud zvláštní. Možná proto, že se jej nikdy nepodařilo přizpůsobit liturgickým předpisům. Oblíbily si ho všechny vrstvy obyvatel, od nejchudších až po panovníky. Na šlechtických sídlech se pořádaly karnevalové zábavy v maskách, které pronikly i na panovnické dvory. Čeští králové zvali na bohaté hostiny šlechtu a později i zástupce městského stavu, nejprve na Pražský hrad a po třicetileté válce na císařský dvůr do Vídně. Zde se příslušníci šlechtických rodů bavili v maškarních převlecích. Zřejmě tomu tak bylo i na dalších zámcích.

Ve městech i na venkově se od středověku organizovaly taneční zábavy a průvody masek. V masopustních průvodech se často objevovalo parodování neoblíbených úředníků, některých profesí i lidských vlastností směšnými maskami. Vzpouru proti spořádanému životu dokládala účast bláznů a fantastických postav. Lidé prostě chtěli slavit masopust svobodně a bez zábran a nenechali si toto právo vzít.

Mluvčím průvodu masek je takzvaný „strakatý“, ten žádá o povolení obec i každého majitele domku, kam masky zavítají. Dále mezi tradiční masopustní postavy patří také rasové, turci, kominíci, kobyly, medvěd, ale i židi či osoba slaměného. Na závěr masopustní obchůzky dochází k obřadu poražení kobyly a zastřelení medvěda, poté následuje veselý tanec masek a všech, kteří se chtějí k veselí připojit, ale jen do půlnoci.

Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku „pochováním basy“ (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.

V životě mnoha lidských generací hrál masopust důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Jednalo se o dobu poměrného hospodářského klidu. Dokončovaly se ještě drobné práce z předešlého hospodářského roku (draní peří, přástky, mlácení obilí), ale zároveň se všichni připravovali na blížící se jaro, počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických magických úkonů a pověr, majících zajistit jednak blahonosný a plodonosný účinek, jednak ochránit usedlost před zlými silami a nepříznivými vlivy.

Základy oslav masopustu lze hledat již ve starořeckých a římských bakchanáliích – oslavách boha Dionýsa. Časem nabyly oslavy masopustu jiného smyslu a podoby, charakteristické rysy se však dochovaly až do dnešní doby. I když jsou stěsnané povětšinou jen na konání plesů, karnevalů a tanečních zábav, pečení koblih a jiných pamlsků, místně někdy i na konání maškarního průvodu.

Tak jako proti všem podobným svátkům s tancem, množství jídla, pití a přemírou bujnosti vystupovala katolická církev i proti masopustu. Zákazy však byly zbytečné a ani středověké pokusy přemístit alespoň část oslav do kostelů a klášterů se nezdařily. Nicméně se podařilo zahrnout masopustní dny mezi církevní svátky a určovat jejich termín. V poslední masopustní den se později, hlavně v době baroka, chodili věřící vyzpovídat do kostela ze svých hříchů. Dostali rozhřešení a byli očištěni před nadcházejícím půstem. A to bylo to hlavní, na co se církevní preláti nakonec soustředili, když už se jim nepodařilo lidové veselice omezit: aby věřící nezapomínali, že po masopustu začíná postní doba.

O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, takzvané reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.

Zdroj: Masopust

Autor obsahu

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU