Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

KALANCHOE Z MADAGASKARU

OBSAH

Kalanchoe pinnata

Tento druh pochází z Madagaskaru. Kvete svěšenými růžovými úzce zvonkovými květy, má oválné zubaté zelené listy. Z této rostliny se vyrábějí a prodávají v lékárnách extrakty v podobě prášku či kapek. Pokud chcete pěstovat Kalanchoe pinnata, drže se doporučení uvedených v podkapitole o péči – světlé, suché místo, mírná zálivka, propustný substrát. Rovněž tato rostlina se velmi snadno množí, po okrajích jejích sivozelených listů vyrůstají nové rostlinky se vzdušnými kořínky, které lehce opadávají a zakořeňují snadno a rychle všude tam, kam dopadnou, mají-li alespoň skromné podmínky.

Zde si můžete prohlédnout listy a květy Kalanchoe pinnata.

Zdroj: Kalanchoe

Poradna

V naší poradně s názvem JE KALANCHOE JEDOVATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Katka.

Jak se presne jmenuje tahle kalanchoe a je jedovata?Dekuji
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.

Zdroj: diskuze Je kalanchoe jedovata

Původ

Kalanchoe obvykle známe jako drobné a skromné sukulentní rostliny. Řadí se do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a pocházejí ze severního Madagaskaru. Také původní rostlina rostoucí ve volné přírodě je půvabná. Od 20. let minulého století, kdy byla přivezena z Afriky do Francie, je znovu a znovu šlechtěna. Šlechtitelé, zejména v Dánsku a Nizozemsku, dodávají na trh stále nové kultivary odrůd snad ve všech barvách a odstínech květů od žlutých a oranžových přes růžové a červené až po fialové. Je jen na vás, kterou si vyberete!

Zdroj: Kalanchoe

Diskuze

V diskuzi MNOŽENÍ KALANCHOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila Koutná.

Četla jsem, že se dá přesadit i ze semen po odkvětu semen z květů z kalanchoe. Nevím, jak se to dělá. Pokud je to pravda, tak za jak dlouho budu mít výsledek. Chci postup, jak se to dělá. Koutná.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Množení kalanchoe

Druhy kalanchoe

Do rodu kalanchoe se řadí mnoho zajímavých a atraktivních rostlin s dekorativními listy či pěknými květy. Jsou to sukulentní rostliny, což znamená, že si v pletivech rostlina ukládá vodu na horší časy. Sukulence se pak projevuje především dužnatostí až masitostí listů a někdy i stonků. Mezi nejznámější a velmi atraktivní odrůdy patří například Kalanchoe blossfeldiana, K. manginii, K. pinnata, K. daigremontiana a K. tubiflora. K jednotlivým odrůdám viz dále v tomto příspěvku.

Zdroj: Kalanchoe

Množení kalanchoe

Kolopejku můžete na jaře nebo v létě množit řízkováním nebo velmi jednoduše takzvaným brutem, což znamená, že na matečné rostlině vyrůstají nové malé rostlinky, které z ní opadávají a okamžitě zakořeňují, pokud mají k dispozici substrát. Takové rostlinky pak stačí po vytvoření dvou neděložních lístků opatrně přesadit a máte tak nové kalanchoe.

Druh kalanchoe blossfeldiana se množí výhradně řízkováním. Nejvýhodnější jsou řízky vrcholové, které vám zakoření v obyčejné vodě nebo ve vlhkém substrátu přibližně za čtrnáct dnů.

Když chcete kalanchoe přesadit, seřízněte po odkvětu horní část rostliny, rostlina následně vytvoří nové výhony a zůstane kompaktní.

Zdroj: Kalanchoe

Poradna

V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.

Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.

Zdroj: diskuze My madagascar tubiflora

Kalanchoe daigremontiana

Je odrůda pocházející z Madagaskaru, dříve se řadila do rodu Bryophyllum. Může dorůst až do výšky jednoho metru, má částečně dřevnatějící stonky s protáhlými listy ve tvaru kosočtverce, které mohou být 15–20 cm dlouhé a až 3 cm široké. Jejich okraje lemují měkké trnité výstupky hnědočervené barvy. Na koncích listů vyrůstají nové mladé rostlinky (takzvané viviparní rostlinky). Ty lehce opadávají a následně i snadno zakoření. Kalanchoe daigremontiana kvete růžovými květy na vysokém stonku. Všechny části rostliny jsou jedovaté.

Také tato kolopejka patří k nejméně náročným pokojovým rostlinám, vyhovuje jí suchý vzduch, takže je vhodná i do bytů s ústředním topením. Uchytí se prakticky v jakékoliv půdě, ale doporučuje se hlinitopísčitá směs určená pro kaktusy a sukulenty. Květináč nemusí být velký, obvykle stačí už od průměru 10 cm. Pokud je budete pěstovat ve větší nádobě, může dorůst až do výšky jednoho metru, ale pak už tato rostlina není moc pěkná. Řešením je ji jednoduše odstřihnout, vršek nechat zakořenit ve sklenici s vodou a znovu zasadit. Nejjednodušším způsobem množení je však použití dceřiných rostlinek z konce listů, které mají vyvinuté drobné kořínky a po odpadnutí samy zakoření. Pokud chcete, aby vám Kalanchoe daigremontiana vykvetla, držte se rad popsaných výše.

Na těchto fotografiích se můžete na vlastní oči přesvědčit, jak dekorativní jsou listy této odrůdy: kalanchoe daigremontiana foto.

Zdroj: Kalanchoe

Plnokvětá kalanchoe

Celoročně jsou na našem trhu dostupné rostliny odrůdy Kalanchoe blossfeldiana, a to v různých velikostech či tvarech, například jsou tvarovány na kmínku jako stromeček. Stonek i listy kolopejky jsou temně zelené a drobný jednoduchý hvězdičkovitý květ bývá nejčastěji v červených nebo žlutých odstínech a vydrží kvést poměrně dlouho. Květy bývají sytých barev, ale v poměru k listům jsou přece jen drobné. Proto letos na Floře Olomouc sklidila vyšlechtěná novinka – kalanchoe plnokvětá. Je původem z Holandska a oceněna byla přímo růžová odrůda K. blossfeldiana ´Calandiva Pink´, což je velmi dekorativní kompaktní rostlina s nádhernými nahloučenými květy. I tuto odrůdu může pěstovat začátečník, ocení prosluněný parapet, ale dobře kvete i na přistíněném východním okně. Aby květy nevybledávaly, potřebují dostatečný přísun světla. Právě plnokvětá forma určitě ještě zvýší zájem o tuto rostlinu, která se stává v našich interiérech čím dál oblíbenější.

Zde se můžete podívat, jestli si kalanchoe plnokvětá ocenění opravdu zasloužila: kalanchoe plnokvětá foto.

Zdroj: Kalanchoe

Kalanchoe thyrsiflora

Tato kalanchoe je domovem v Africe a podle tvaru a řazení listů, které mají smetanově šedou barvu, se jí také někdy říká pouštní růže. V našich domácnostech je tato sukulentní rostlina dorůstající do výšky až 30 cm oblíbená zvláště pro dekorativnost svých listů. Listy vytvářejí přízemní růžici, mají okrouhlý tvar, jsou mohutnější a celkově zvlněné. Okraje při dostatku slunečního svitu červenají. Žluté kvítky vyrůstají na vysokém stonku. Na pěstování má podobné požadavky jako ostatní kalanchoe, jen ji vzhledem k teplotám její domoviny zalévejte raději ještě méně než jiné odrůdy. Rostlinu pěstujte na světlém místě s trochou přímého slunce. Má ráda dobře větraná místa s normální pokojovou teplotou. Během vegetace přihnojujte jednou za tři týdny, v zimě nehnojte. Ideální zimní teplota je mezi 10–5 °C. Tato odrůda obsahuje jedovaté šťávy, které po požití mohou podráždit žaludek.

Zde se můžete podívat, jak Kalanchoe thyrsiflora vypadá.

Zdroj: Kalanchoe

Kalanchoe rosalina

V žebříčku pokojových rostlin s krásnými květy by tato kalanchoe určitě stála na předním místě. Pokud se ve svém interiéru nespokojíte pouze s dekorativními listy rostlin, ale přejete si i půvabné květy, vyberte si Kalanchoe rosalina.

Rostlinka, kterou si domů přinesete z obchodu, vám může při troše péče dorůst až do 30cm výšky. Najděte ji vhodné stanoviště, vyžaduje hodně světla zejména v zimě, v létě polostín. Při osvitu sluncem se listy obvykle zbarví do hněda. Dopřejte jí mírnou zálivku, přes léto ji dvakrát do měsíce přihnojte. V zimě snáší dobře teploty okolo 18 °C. Po odkvětu můžete kalanchoe pěstovat dál, pokud jí poskytnete krátký odpočinek, seříznete ji a přesadíte do trochu většího květináče. Květenství po odkvětu odstraňte až k listům, tak by vám rostlina měla vykvést znova. Množit můžete v létě vrcholovými řízky se třemi páry listů, podobně jako se množí pelargonie. Řízek ošetřete růstovým stimulátorem a zapíchněte cca do 9cm květináče. Přes nádobu přetáhněte mikroténový sáček a občas větrejte. Na sáček nesmí svítit přímé slunce, řízek by se spálil. Při teplotě okolo 22 °C by měla rostlinka během 3 týdnů zakořenit. Kalanchoe nebývá napadána škůdci a netrpí žádnými chorobami, jen při nedostatku světla a přílišné vlhkosti se objevují houbové choroby a zahnívají kořeny.

Zde si můžete prohlédnout okouzlující květenství Kalanchoe rosalina.

Zdroj: Kalanchoe

Kalanchoe calandiva

V roce 2002 byla na trh uvedena další odrůda vzniklá křížením kalanchoe, a to Kalanchoe calandiva. A od té doby se řadí mezi nejoblíbenější kolopejky, neboť její plné květy připomínají květy růží. Dnes si ji už běžně můžete koupit i v našich květinářstvích. Od „obyčejné“ kalanchoe ji poznáte na první pohled – má plné květy, podobné miniaturním růžím. Kvete v bílé, růžové, bílorůžové, oranžové nebo purpurové barvě. Jde opět o rostlinu nenáročnou, u které by ani méně zkušený pěstitel neměl udělat zásadní chybu. Jak ale napovídají dužnaté listy, zacházejte opatrně s vodou při zálivce, možná pro vás bude dobrá zpráva, že když občas na zálivku zapomenete, nic se nestane. Calandiva vyžaduje podobnou péči jako její ostatní příbuzné kalanchoe. Dobře proste na světlém místě, problémy jí nedělá ani přímé slunce. V průběhu léta ji dokonce můžete bez problémů umístit na balkón či terasu – letnění jí prospěje a po krátkém odpočinku opět nasadí na květ. Při odpovídající péči kvete s malými přestávkami prakticky průběžně po celý rok, proto nezapomínejte na mírné přihnojování. Stejně jako jiné kalanchoe je vhodné i tuto odrůdu nejpozději po dvou letech omladit, a to tak, že odeberete vrcholové řízky, které necháte zakořenit v lehčím typu substrátu. Původní rostliny dále nepěstujte, protože zdřevnatělý kmínek postupně ztratí schopnost dopravy vláhy a živin a rostlina bude jen živořit.

Na těchto obrázcích se můžete přesvědčit, jak krásně kvete Kalanchoe calandiva.

Zdroj: Kalanchoe

Péče o rostlinu kalanchoe

Kalanchoe není příliš náročná, vyhovuje jí téměř jakékoliv umístění, má ráda dostatek světla, ale neměla by být na přímém slunci. Rostlině vyhovuje obvyklá pokojová teplota kolem 20 °C (maximálně však 25 °C). V létě jí svědčí teplo a přiměřená zálivka. V zimě by se měla teplota pohybovat od 10 do 15 °C. Pěstujete-li kalanchoe při nízké teplotě, omezte i zálivku, v zimě ji udržujte téměř v suchu.

Tato pokojová rostlina je nejen nenáročná na vodu, ale také na vlhkost vzduchu. Zalévejte ji nejlépe měkkou, odstátou vodou. V pěstební nádobě by měla být drenáž, abyste zabránili přemokření rostliny. Příliš chladné a vlhké stanoviště může být příčinou toho, že rostlina neroste. Ačkoli má kalanchoe sukulentní charakter, trvalý nedostatek vody nemiluje. Platí proto obecné pravidlo, že čím vyšší je teplota a čím sušší je vzduch, tím více musíte rostliny zalévat.

Od března do srpna či září přihnojujte rostlinu 1x za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro kaktusy. Mladé rostliny přesazujte každý rok, starší rostliny pak každé 2 až 3 roky. Vysazujte je do širokých, nízkých květináčů. Pěstební substrát by měl být lehký a propustný a měl by mít takovéto složení: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl písku a 1 díl kompostové zeminy. Někteří pěstitelé doporučují do zeminy přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Když chcete kalanchoe přesadit, seřízněte po odkvětu horní část rostliny, rostlina následně vytvoří nové výhony a zůstane kompaktní.

A jak přimějete kalanchoe ke kvetení? Uměle jí zkraťte den. Pokud rostlinku budete 4 až 6 týdnů vystavovat dennímu nebo umělému světlu na pouhých 8 až 10 hodin denně, měla by rozkvést, a to v jakoukoli roční dobu. Zastínit ji můžete například zakrytím neprůhlednou nádobou nebo krabicí, pozor, také pouliční osvětlení může kvetení překazit.

Zdroj: Kalanchoe

Definice dle Wikipedie

Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.

Zdroj: Mast z rýmovníku

Co je to Stephanotis

Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.

Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.

Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.

Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.

Jedná se o jedovatou rostlinu.

Zdroj: Stephanotis

Rostlina molice alias rýmovník

Rýmovník (Plectranthus argentatus) patří do čeledi hluchavkovitých a rodu molic. Rod molice zahrnuje kolem 350 druhů jednoletých nebo vytrvalých stálezelených rostlin. A pozor, nepěstují se jen pro listy, ale i pro své květy. Pocházejí z teplejších částí Afriky, Madagaskaru, Asie, Austrálie a tichomořských ostrovů.

Plectranthus amboinicus

Je z botanického hlediska jen krátce žijící polokeř se sukulentními listy velkými jako dlaň a malými bělorůžovými květy. Pro amatérské zahrádkáře a kuchaře představuje aromatickou, ale také poněkud tajemnou rostlinu. V obchodech a v literatuře se objevuje rovněž pod synonymy Coleus amboinicus a Solenostemon amboinicus, Němci mu říkají španělský tymián, indický brutnák nebo mexické oregano.

Jemně nasekaný Plectranthus amboinicus aneb rýmovník eukalyptový se dobře hodí do salátu a okořeňuje polévky. Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.

Plectranthus argentatus

Plectranthus argentatus aneb rýmovník pochází z Austrálie. Má stříbřitě ochlupené stonky s hustě rostoucími vejčitými listy dlouhými 5 až 11 cm. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V místě svého původu roste jako stálezelený keř.

Plectranthus forsteri

Plectranthus forsteri aneb moud Forsterův je divoce rostoucí druh z východu Austrálie, Fidži a Nové Kaledonie. Vytváří i přes metr dlouhé převislé šlahouny s množstvím zelených, bíle lemovaných listů. Panašované druhy této molice se skutečně stanou ozdobami truhlíků na vašem parapetu či balkóně.

Plectranthus purpuratus

Plectranthus purpuratus aneb moud purpurový se pěstuje jako rostlina vhodná k inhalování. Obsahuje vonné silice, které působí proti rýmě nebo ucpanému nosu. Zároveň slouží jako odpuzovač much nebo komárů – přes léto vytváří krásné dlouhé převisy, které obsahují silice odpuzující mouchy, komáry, mšice a jiné záškodníky. V zimě vám možná vykvete bílými, pyskatými kvítky, které raději odstraňte, aby rostlinku nevyčerpávaly. Pěstuje se jako přenosná rostlina, kterou je v říjnu potřeba odnést do světlých prostor s teplotou od 8 do 15 °C. Pro pěstování používáme klasický zahradní substrát. Nezapomínáme rostlinu během vegetace přihnojovat. Moud stále rychle dorůstá, takže můžete pravidelně stříhat jeho vonné lístky, které nastříháte, natrháte a umístíte všude tam, kde chcete dýchat eukalyptovou vůni. Je to vhodná rostlina do ložnic, dětských pokojů, obýváků. Pomáhá v boji proti rýmě, prokazatelně se lépe dýchá ve vytápěných místnostech. Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z několika lístků rozlámaných v dlani. Pomáhá i astmatikům.

Zdroj: Rýmovník

Zamiokulkas

Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.

Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.

Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.

Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.

Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.

Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.

Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.

Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.

V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.

Zdroj: Zamiokulkas - žloutnutí listů

Nejúčinnější rostliny

Lady Palma

Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.

Botanický název – Rhapis excelsa

Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.

Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.

  • Pochází z jihovýchodní Číny.
  • Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
  • Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
  • Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
  • Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
  • Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
  • Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
  • Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
  • Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.

Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.

Rubber Plant – Fíkus

Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.

Botanický název – Ficus elastica

Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.

Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře se adaptuje na teploty v domácnostech a kancelářích. Vyžaduje dostatečnou vlhkost půdy, ovšem ne přelití půdy! Abychom zabránili přelévání půdy, je dobré používat nádoby, které odvádějí přebytečnou vodu do misek, tak se zabrání i uhnívání kořenů. Správný růst těchto rostlin podpoří prostor, který umožní dostatečné zalévání. Fíkus nemá rád přemisťování a náhlé změny teploty. Přihnojování se používá jednou za dva měsíce běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud je rostlina umístěna na přímém světle, měla by se přihnojovat jedenkrát za čtyři měsíce. Při správné péči si fíkus udrží lesklý vzhled listů. Listy by se měly pravidelně otírat vlhkým měkkým hadříkem, který slouží k odstranění prachu. Pro zvýraznění lesku listů se dají použít přípravky, které jsou běžně dostupné v oblíbených zahradních centrech.

  • Pochází z Indie a Malajsie.
  • Dosahuje výšky až 3 metry.
  • Potřebuje jasné světlo, ne přímé slunce.
  • Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou.
  • Prospívá při relativní vlhkosti vzduchu 40 až 60 %.
  • Vhodná je pokojová teplota 16 až 24 °C v místnosti.
  • Půda: rašelina s mechem v podobě substrátu.
  • Hnojivo: jedenkrát za měsíc použít běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
  • Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících, a to následovně: uříznutou špičku řízku umístěte do nádoby s vodou po dobu 30 min. Řízek vyjměte a pouze povrch řezu ponořte do roztoku zakořeňujícího hormonu, poté vložte takto ošetřený řízek do vlhkého substrátu ke kořeni rostliny.

Zde je několik fotografií, zobrazujících fíkus.

Boston Ferns – Kapradina

Boston Ferns vede žebříček rostlin vhodných pro odstraňování toxického formaldehydu, dále dodává vzduchu vlhkost.

Tato rostlina je nejpopulárnějším druhem kapradiny, původem ze Střední Ameriky, který se během viktoriánské éry se rychle stal oblíbeným v salonech a verandách v Severní Americe. Dlouhé, hustě pokryté listy rostliny se velmi dobře vyjímají na podstavcích nebo v závěsných koších. V současné době existuje několik nových kultivarů, které se vyznačují kudrnatými volánky v podobě lístků.

Neumísťujte rostlinu v blízkosti tepelných zdrojů a ventilátorů, jelikož kolísání teploty může způsobit zhnědnutí lístků. Rostlina je původem z tropických deštných pralesů, kde je relativní vlhkost vzduchu cca 70%, tudíž potřebuje vlhké prostředí, čehož můžete docílit například ručním rozprašovačem. Při pěstování používejte nádoby s odvodem přebytečné vody, tak zabráníte uhnívání kořenů rostliny. Při přesazování rostliny použijte nádobu, která je jen o něco větší než původní nádoba, a kořeny rostliny zkraťte o ¼, eventuálně můžete rostlinu rozdělit a přesadit do více nádob.

Kapradí je velmi náchylné na škůdce, převážně na roztoče, pokud škůdce objevíte, setřete je z lístků či napadené části, nebo ji ustřihněte. Použití insekticidů kapradině škodí. V letním období můžete vzít rostlinu ven a umýt ji vlažnou vodou. V domácím prostředí osprchujte taktéž vlažnou vodou. Pravidelným rosením zabráníte invazi svilušky, která miluje sušší podmínky.

Množení: odřízněte nové rostliny, které rostou mimo hlavní kořenový bal, a přesaďte je do jiné nádoby se substrátem, nebo rozdělte velký kořenový bal do menších shluků a přesaďte do jiných nádob.

Zde je několik fotografií, na nichž je vidět kapradina.

Dracena fragrans – dračinec

Dracena fragrans patří do nejvyšší kategorie rostlin, které čistí vzduch, konkrétně jej zbavují formaldehydu.

Dracena fragrans „Massangeana“ je ideální pokojová rostlina, jelikož její pěstování je velmi jednoduché. Rostlina má podobu nerozvětveného kmene, který je na svém vrcholu zastřešen listy. Listy mají tmavozelenou barvu a jsou cca 60 cm dlouhé a 10 cm široké s úzkým žlutým pruhem. Ve volné přírodě má rostlina velmi aromatické květenství, v interiéru kvete zřídka. Jak rostlina roste, spodní listy opadávají, což je normální.

Rostlinu chraňte před průvanem a přímým slunečním světlem, které může spálit listy. Žlutě zbarvené listy mohou svědčit o přelití rostliny, nebo o hnilobě kořenů. Je dobré pro pěstování použít nádobu s odvodem vody, rostlina nikdy nesmí stát ve vodě. Dračinec pravidelně prořezávejte, aby nebyl příliš vysoký. Pokud chcete, můžete použít kmenové řízky pro další rostliny. Přesazování je vhodné pouze tehdy, když rostlina naplní nádobu svými kořeny. Jedná se o pomalu rostoucí pokojovou rostlinu, která se přesazuje jedenkrát za 3 roky. Rostlina vyžaduje menší nádoby a vzhledem k její objemnosti je třeba dbát na bezpečnost v jejím okolí. Jedná se o dlouholetou nenáročnou pokojovou rostlinu.

  • Pochází z tropické východní Afriky.
  • Rostlina dorůstá pomalu, může dosáhnout až 1,8 m.
  • Má ráda jasné světlo, bude tolerovat i polostín až stín.
  • Od jara do podzimu potřebuje vlhkou, ale ne mokrou půdu. V zimě je důležité dodržovat klidové vegetační období rostliny a zálivku omezit.
  • Vhodná je průměrná až střední vlhkost prostředí.
  • Průměrné teploty 16–24 °C v místnosti. Je důležité, aby rostlina nebyla vystavena teplotám nižším než 13 °C.
  • Stačí jí substrát pro běžné pokojové rostliny.
  • Jedenkrát za měsíc přidat běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny.
  • Množí se řízkováním v jarních a letních měsících; řízek ponechat ve vlhkém substrátu.

Zde je několik fotografií zachycujících tuto dracénu.

Draceana draco – Dračinec obrovský/Dračí strom

Tato rostlina je dynamickým vzduchovým filtrem proti xylenu a trichlorethylenu ve znečištěném ovzduší. Draceana draco neboli Dračí strom je velmi dekorační pokojová rostlina. Vzhled této rostliny připomíná krásný strom s hustým chomáčem špičatých listů na vrcholu kmínku. Spodní listy přirozeně klesají a opadávají. Listy jsou úzké, červeně lemované, o délce 30 až 40 cm. Tato exotická pokojová rostlina je pomalu rostoucí a dosahující výšky 1,8 m v interiéru. Výšku rostliny lze upravit řezem vrcholu. Dracaena je nenáročná rostlina, které se daří v průměrných interiérových podmínkách. Toleruje suchý vnitřní vzduch a nízké osvětlení v místnosti, které je většinou smrtící pro většinu rostlin. Nemá ráda mokrou půdu, ale velmi dobře toleruje změny teplot. Přesazování tohoto dračince je vhodné na jaře s použitím běžného substrátu pro pokojové rostliny. Pokud se na rostlině vyskytnou škůdci, je dobré ji pravidelně rosit vodou.

  • Původem je z Madagaskaru.
  • Dosahuje výšky 1,8 m.
  • Je nenáročná na světlo, nesnáší přímý sluneční svit.
  • Vyžaduje vlhkou půdu od jara do podzimu, v zimním období snáší mírně sušší půdu. Zemina nikdy nesmí být podmáčená.
  • Vhodná je průměrná vlhkost v místnosti, ale bude tolerovat i suchý vzduch.
  • Teplota v místnosti by se měla pohybovat mezi 16–24 °C.
  • Potřebuje kvalitní univerzální substrát.
  • Přihnojování jedenkrát za 2 týdny na jaře a v létě. V zimním období přihnojovat poloviční dávkou běžného hnojiva pro pokojové rostliny.
  • Množení: odříznout v jakékoliv výšce a nechat zakořenit ve vlhkém substrátu.

Zde je několik fotografií, na nichž je vidět dračí strom.

English Ivy – Anglický břečťan

Jedná se o popínavou, velmi invazivní a rychle rostoucí rostlinu, která má velmi dobré absorpční účinky při odstraňování mnoha toxinů, zejména formaldehydu.

Břečťan je popínavá rostlina s laločnatými listy se silnými šlachovitými stonky. Běžně se pěstuje v závěsných květináčích v interiéru. Existují stovky odrůd břečťanu, některé druhy jsou s hladkými zelenými listy, jiné odrůdy mají listy žlutozlaté nebo krémově bílé.

Listy rostliny jsou jedovaté a mohou způsobit i podráždění pokožky, z tohoto důvodu je nevhodné rostlinu umístit v dosahu dětí a domácích mazlíčků! Rostlině vyhovuje vlhký vzduch a rovnoměrně vlhká půda. Rostlina nemá ráda průvan, ale má velmi ráda rosení vodou. Pokud chcete mít rostlinu bohatou a rozvětvenou, provádějte během roku pravidelné prořezávání. Rostlina velmi dobře reaguje na světlo, což se odrazí v barevnosti listů.

  • Původem je tato rostlina z Evropy.
  • Rostlina bude růst tak vysoko, jak jí bude dovoleno.
  • Nevyžaduje přímé slunce, ale dobře osvětlené stanoviště. Této rostlině se dobře daří i pod zářivkovým osvětlením.
  • Vyžaduje půdu rovnoměrně vlhkou, ale ne přemokřenou. V zimních měsících má raději sušší půdu.
  • Důležité je pravidelné vlhčení vodou.
  • Rostlina snáší i nižší pokojové teploty v rozmezí 10 až 21 °C.
  • Potřebuje běžný substrát, který dobře propouští vodu.
  • Přihnojování stačí jedenkrát měsíčně od jara do podzimu hnojivem s vysokým obsahem dusíku.
  • Množení: pravidelně řízkováním a vložením řízků do vody nebo do vlhkého substrátu.

Zde je několik fotografií, na kterých je krásně vidět anglický břečťan.

Pygmy Date Palm – Trpasličí palma

Tato palma je velmi ceněna pro své detoxikační účinky, a to zejména při odstraňování xylenu a toluenu.

Jedná se o trpasličí rostlinu, která dosahuje maximálně výšky maximálně 120 cm po dobu několika let. Je to velmi pomalu rostoucí palma, která má dlouhé vypouklé listy se štíhlými jemnými konečky, což tomuto druhu dodává elegantní vzhled.

Trpasličí palma je velmi nenáročná rostlina, která nevyžaduje velkou pozornost. Nemá ráda vlhkou až přemokřenou zeminu. Vlhkost půdy může vést ke hnilobě kořenů. Přesazování rostliny se doporučuje na jaře po několika letech. Tato rostlina má jemné kořeny, které při přesazování nesmí být porušeny.

  • Palma pochází z jihovýchodní Asie.
  • Maximální výška růstu je 1,2 m ve vnitřním prostředí.
  • Tato palma vyžaduje jasné světlo.
  • Vlhká půda přes léto, v zimním období minimální zálivka.
  • Vlhkost by měla být střední až vysoká.
  • Průměrná pokojová teplota v rozmezí 18 až 29 °C.
  • Dobře propustný standardní substrát v kombinaci s perlitem nebo pískem.
  • Přihnojování jedenkrát na jaře a jedenkrát v létě postupně uvolňujícím hnojivem bohatým na hořčík.
  • Množení: mladé výhonky, které rostou ve spodní části rostliny se samostatnými kořeny, oddělte a zasaďte samostatně do kontejnerů. Rozmnožování je možné pomocí semen, ale tato forma je zdlouhavá a vyžaduje několik let.

Zde je několik fotografií, na nichž uvidíte trpasličí palmu.

Weeping Fig/Ficus benjamina – Fíkus benjamín

Rostlina je asi nejlepší volbou, když potřebujeme vzduch v místnosti zbavit formaldehydu, čpavku, xylenu a toluenu.

Fíkus benjamín je asi nejpopulárnější interiérová rostlina z čeledi Moraceae. Jeho větve padají dolů v podobě zdřevnatělých stonků, které jsou pokryté lesklými, tmavě zelenými listy. Fíkus přináší potěšení v jakékoli jasně osvětlené místnosti. Pěstitelé jej vyhledávají pro jeho dekorativní vzhled. Patří mezi dlouholeté a pomalu rostoucí pokojové květiny.

Fíkus umístěte ve světlé místnosti bez přímého světla. Rostlinu chraňte před průvanem, před výkyvy teplot či prouděním studeného vzduchu od oken a dveří. Při dobré péči budou rostlině růst nové listy na jaře a v létě. Na podzim očekávejte opadávání většího počtu listů. Tento stav je normální. Opadávání můžete zabránit rosením. Fíkus nemá rád přelévání.

  • Pochází z  jihovýchodní Asie a severní Austrálie.
  • Dorůstá až do výšky 3 metrů.
  • Vyžaduje jasné světlo.
  • Vodu v květináči nechte důkladně vyschnout. Udržujte půdu mírně sušší především v zimě, kdy je intenzita světla nižší.
  • Vlhkost by měla být střední až vysoká.
  • Teplota v místnosti by se měla pohybovat v rozmezí 16–24 °C.
  • Fíkusu postačí substrát pro pokojové rostliny.
  • V letních měsících přihnojujeme jedenkrát za měsíc běžným hnojivem na pokojové rostliny, v zimních měsících přihnojujeme ve stejném intervalu, pouze s poloviční dávkou hnojiva.
  • Rozmnožování: řízkováním v jarních měsících.

Zde je několik fotografií zachycujících fíkus benjamín.

Zdroj: Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch


Autoři obsahu

Mgr. Jana Válková

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP