U nás se nejvíce pěstují popínavé liánovité druhy, ale z celkového počtu asi 900 různých druhů filodendronů je mnoho těch, jejichž velké laločnaté listy vyrůstají ze samonosného nebo stonek vytvářejícího kmene a jsou tak buď stromovitého, nebo keřovitého vzrůstu. Dokonce i u nás mohou v příznivých podmínkách vytvářet vzrostlé rostliny velkolistých druhů filodendronů nádherné exotické květy. Velké palicovité květenství je obklopeno krémově bílým nebo purpurově červeným závojem z květního toulce. Tato krása bohužel vydrží jenom pár dní, květy velmi rychle odkvétají.
V našich podmínkách se nejčastěji pěstuje Philodendron scandens, který je pnoucí. Mezi stromovité a keřovité druhy patří Philodendron wendlandii, Philodendron eichleri a Philodendron bipinnatifidum.
Filodendron scandes
Jedná se o filodendron vystoupavý, který má temné popínavé stonky. Listy tmavozeleně srdčité. Je to převislá nebo pnoucí rostlina. Použít ji můžeme do závěsných nádob anebo k popínání.
Filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu. Cena rostlin je odvislá od velikosti a stáří rostliny.
Filodendron erubescens
Jedná se o filodendron císařský, někdy též zelený. Má šplhavý popínavý vzrůst, silnější kmínek a mnoho vzdušných kořenů. Listy jsou větší, až dvaceticentimetrové, mají šípovitý tvar. Barva listu je na lícové straně zelená a z rubu je fialová. Tato odrůda potřebuje oporu a můžeme ji použít do hydroponie.
Tento filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Filodendron xanadu
Filodendron xanadu je nejčastěji pěstovaný druh našich domácností. Listy má mnohem menší, ale kompaktnější a hustší. Jedná se o vzpřímenou odrůdu. Barva listů je zelená.
Tento filodendron lze zakoupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Filodendron selloum
Filodendron selloum je nápadný svými širokými listy, které jsou zbarveny zeleně. Jedná se o pnoucí rostlinu, vyžaduje tudíž oporu. Někdy se též nazývá jako domácí topení, a to z toho důvodu, že v době květu potřebuje kolem sebe rostlina teplotu kolem 38 °C, aby mohla být opylena. Květenství tak nedocílíme v běžném domácím prostředí. Listy tohoto druhu se využívají ke zdobení řezaných květin.
Tento filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Růže tvoří velmi rozsáhlou skupinu, pokud hovoříme o popínavých růžích, máme tím na mysli dvě hlavní skupiny. Tou první jsou po celé období průběžně kvetoucí pnoucí růže, tou druhou pak jednorázově kvetoucí druhy popínavých růží.
Růže Amadeus
Má latinský název Rosa amadeus. Tato pnoucí růže se vyznačuje krvavě červenou barvou květů, u které je pozoruhodné to, že její barva se nemění ani nemodrá, jak se často u červených růží stává. Květy jsou velké (v průměru 8 cm), plné a svou zářivou barvou upoutají na velkou vzdálenost, opakují kvetení. Kvete od července do října. Na pěstování není náročná. Dosahuje výšky 200 cm a šířky 150 cm.
Růže Laguna
Má latinský název Rosa laguna. Je to vynikající růže, která vlastnostmi převyšuje všechny odrůdy ve své barevné skupině. Vyznačuje se nostalgickým typem květů, které jsou velmi plné a září sytě růžovou barvou (v průměru 10 cm); bohatě opakují kvetení. Keř je nápadný také nádhernými lesklými zdravými listy. Dorůstá obvykle do výšky 250 cm, ale ráda šplhá i výše. Pokud jde o šířku, může dorůst asi do 150 cm.
Růže James Galway
Má latinský název Rosa James Galway. Jde o velkolepý keř s dlouhými, lehce převislými výhony, které jsou skoro beztrnné, což se v některých zahradních situacích docela dobře hodí. Vyniká v pozadí záhonů, také jako nižší pnoucí růže, ale je nádherná i jako solitér. Květy jsou velké a plné (8 cm), s mnoha nádherně uspřádanými květními plátky. Barva je ve středu květů půvabně teple růžová a směrem k okrajům bledne. Tento kultivar dorůstá do výšky 180 cm, ale rád šplhá i výše. Co se týče šířky, rozroste se vám tato růže asi do 150 cm.
V naší poradně s názvem KERICKOVA RAJCATA NA ZAHRADE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
dobry vecer chtela bych se zeptat , mam doma kerickove rajcata a nevim jestli k nim dat tycku nebo neco jineho krivi se a lezi na hline , myslela jsem , kdyz jsou to kerickove rajcata ze budou rust bez opory dekuji juzkova
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Normálně k nim přidejte oporu a zkuste přizvednout, co se dá pomocí drátků. Jinak je možné pod keříky rozprostřít slámu, aby se zabránilo ušpinění rostliny a jejímu zahnívání.
Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak můž
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Hortenzie pnoucí je naprosto mrazuvzdorná a lehce se vyšplhá do 4m výšky. Mladá rostlina potřebuje k pnutí oporu, ale starší výhony časem zdřevnatí, zmohutní a vzrostlou rostlinu dostatečně podepřou a udrží. V našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. Nejlépe je vysadit ji na slunné až polostinné stanoviště, ale bude se jí dařit i ve stínu. Vyžaduje vlhkou živnou půdu. Kvete od června do července, květy jsou bílé, nápadné.
Hortenzie (Hydrangea) patří mezi opadavé keře a popínavé rostliny s nápadným květenstvím. Tyto nižší až středně vysoké velkolisté keře s květy většinou v koncových chocholičnatých latách nejlépe rostou na chráněném stanovišti v polostínu, ale mají-li dostatek vláhy, snesou plné oslunění. Velice dobře se daří hortenziím v hluboké humózní a svěží půdě. V zahradě potřebují místo chráněné proti větru. Je-li velmi suché léto, vyžadují silnou zálivku. Na zimu se doporučuje kořenová přikrývka.
Hortenzie řapíkatá patří mezi velmi atraktivní popínavé rostliny, které se u nás vyskytují velmi ojediněle. Původem je z Dálného východu (Korea, ostrov Sachalin, severní Japonsko). Výhodou této rostliny je, že je možno ji sadit i při severních stěnách a ve stínu. Jelikož je plně mrazuvzdorná, tak ji tyto zhoršené podmínky nevadí. Začíná kvést v červnu až červenci, kvete vydatně a částečně uschlé květenství vydrží až do zimy. Koule květů mají 15–25 cm a tvoří je bílé plané květy o velikosti 2 cm. Je jich tak hodně, že dokážou rostlinu doslova zabalit do květů, což na fasádě nebo stromu či jiné podpoře vytváří neskutečný efekt. Vnitřní drobné plodné květy jsou zelenobílé.
Listy jsou zelené a postupně s blížící se zimou se vybarvují do žluta. Běžně hortenzie pnoucí dorůstá výšky 10–20 metrů, roční přírůst je 0,5–1,5 metru. Kmen (lodyha, šlahoun) má měděně hnědou barvu, kůra se loupe a vytváří tak hezkou kombinaci hnědých barev. Rostlina vyžaduje kyselejší, čerstvou, stále mírně vlhkou propustnou půdu s málo rozloženým hrubým humusem. V jílovitých a udusaných hlinitých půdách živoří. Nesnáší vápno! V našich podmínkách je plně mrazuvzdorná. První rok po vysazení na zahradu se však doporučuje zateplit kmínek, dokud dostatečně nezdřevnatí.
Ve svém příspěvku BUKSUS NA BONSAI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr C.
Zdravím,
mohli by jste přidat současného škůdce č.1 - ty čínské housenky. Jméno ale neznám.
A můžu přidat jeden svůj nezapomenutelný zážitek. Jako malý kluk jsem navštívil, tehdy sovětské, Soči. Zde jsem v rámci jednoho výletu navštívil i zimostrázový prales.
Z místních roklí rostly stromy silné asi 15cm a byly vysoké 70 metrů. Zřejmě jak se táhly za světlem a zároveň měly oporu stěn roklí. Hlavní atrakcí ale byl na jedné mýtině strom, který byl cca 0,5m silný a vysoký jako nějaký hodně vzrostlý a starý buk. A přes svou nijak zvláštní tlouštku (ve srovnání s běžným stromem) byl prý starý asi 2500 let. Takže zřejmě za vhodných podmínek roste buxus ve formě stromů a to o pořádné výšce a hlavně o obrovském stáří.
Petr C
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tato skupina zahrnuje velké množství šplhavých a popínavých růží. Ty, které pocházejí z botanických druhů, vykvétají jen jednou, ale jsou velice bujné a nejlépe vypadají na zdech. Ty méně vzrůstné a pocházející z čajohybridů jsou vhodné na ploty a zástěny a kvetou opakovaně. Další, takzvané gamblery jsou statné, mají však ohebné stonky a lze je tvarovat přes oblouky a pergoly. Tyto růže se vyznačují dlouhými výhony, které nevymrzají. Jde tedy v podstatě o růže sadové, které se nedokážou udržet ve vzpřímené poloze. Nemají samy žádné úponky nebo jiná „zařízení“, která by jim umožňovala aktivně se popínat. Opírají se pouze o konstrukci a musí být přivazovány. Za minimální výšku se u pnoucích růží považují 2 metry. Skupina zahrnuje odrůdy jednou i opakovaně kvetoucí (remontující) s květy plnými, vzácněji prázdnými. Přechod mezi růžemi pnoucími a sadovými, ale i pokryvnými, není v některých případech přesně vymezen a tutéž růži můžete tedy využít různými způsoby.
Ve svém příspěvku ANTURIE PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,mám dotaz.Před 3 lety jsem dostala anturii,která od té doby stále kvete.Starý květ odejde a hned raší nové.Potřebovala by přesadit,mám ale strach,abych rostlině neublížila.V květinářství mi řekli,přesadit po odkvětu.Má někdo prosím zkušenost s přesazováním?Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Beáta.
Dobrý den, lze snížit kmínek anturie? Pokud ano, tak jak? Mám anturii okolo deseti let a už i přes hojnou oporu stále padá z důvody velké výšky do stran. Děkuji za odpověď.
Hortenzie pnoucí 'Green Racer' je překrásná popínavá hortenzie se zelenými listy a krémově bílými květy. Potřebuje mírně kyselou propustnou půdu a dostatek vláhy, za což se odmění bohatým kvetením a krásnou barvou listů. Rostlině vyhovuje slunce nebo polostín. Je plně mrazuvzdorná do -34 °C.
Ve svém příspěvku MUCHOVNÍK INDIÁNSKÁ BORŮVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den,prosím dotaz - je třeba muchovník nějak řezat, prosvětlovat, tvarovat ? Mám 3letý bohatý keř, ale větve jsou všelijak rostléuž od země. A další otázka - je třeba opory nebo můžu nechat bez? Zatím oporu mám, ale nevím, jestli to není spíš na škodu /abych muchovník "nerozmazlovala" a neměl potřebu sílit/. Děkuji moc za rady a hezký den, Monika.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Výsadba růží – ideální dobou k výsadbě růží je období od října až do zámrazu, v jarním období dny, kdy se teplota pohybuje delší dobu okolo 10 °C, až do počátku rašení sazenic. Velkou pozornost je potřeba věnovat již výběru stanoviště. Růže mají vysoké nároky na sluneční záření, místa, kde slunce svítí méně než pět hodin denně, jsou nevhodná. Dbáme i na dostatečně otevřené polohy, které umožňují proudění vzduchu. To má velký význam z důvodu prevence houbových chorob. Mikroklima místa je velmi důležité, místa u zdí, od kterých se odráží slunce, jsou rovněž nevhodná. Listy růží jsou poměrně náchylné na spálení. Nejlepší je proto záhon, okolo něhož je buď trávník, nebo nízké půdopokryvné rostliny. V bezprostředním okolí růží však udržujeme půdu bez vegetace (40 cm od keře). Pokud jsou růže vysazovány k různým podpěrným konstrukcím, vždy dbáme na jejich dostatečnou vzdálenost od pevných ploch (zdi, plot). Dodržujeme minimální vzdálenost 30 cm, tím je opět zajištěno proudění vzduchu. Často hraje roli i vhodný nátěr těchto opor, některé mohou uvolňovat pro růže toxické látky. Dalším velmi důležitým činitelem je půda. Ideální je lehká, písčitá až hlinitopísčitá, bohatá na živiny a humus. Dobře propustná s pH 6–7. Na místech s jílovitou zeminou buď vyměníme do hloubky cca 40 cm půdu za jinou, nebo můžeme použít substrát pro pěstování růží. Často však stačí přibližně 1/3 země nahradit říčním pískem, přidat dvacet procent rašeliny, vše dobře promíchat a nechat přes zimu promrznout. Na jaře potom do takto upravené zeminy bez obav sázíme. Dáváme pozor i na zamokření, růžím nesvědčí vysoká spodní voda, tudíž je někdy nutná drenáž.
Ve svém příspěvku POKOJOVÉ IBIŠKY KOUPÍM NA DOBÍRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Steinerová.
koupím pokojový ibišek v barvě žluté s okem na dobírku Děkuji za informaci a sdělení na E-mail s pozdravem Věra Steinerová ulice Císařská č.68 Brodek u Prostějova PSČ 798 07 mobil 733 155 169
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ RŮŽÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna Kučerová.
Chtěla bych poprosit o radu proč mi nekvetou růže.zalévám a starám se o ně denně a přihnojuji je kristalonem na plody a květ.Děkuji Kučerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna Kučerová.
Dobrý den prosím o odpověď na otázku,proč mi nekvetly růže.Dostala jsem na jaře tři sazenice růží,keřových,ale ani jedna nekvetla.Starala jsem se prakticky denně,pžihnojovala,zalevala atd.Je pro mě tajemstvým,jakou mají barvu.Prosím o odpověď a děkuji předem Kučerová
Rosa je rod keřovitých rostlin, který se ve volné přírodě vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. Dělí se na čtyři podrody a ty se dále dělí na sekce, jako je růže polní, šípková, kaštanová, šedá, podhorská, křovištní, malokvětá, plstnaná, svrasklá a řada dalších. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Větve a větvičky jsou až na některé výjimky ostnité. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem, tedy lichozpeřené, a nejčastěji pětičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Jejich vytrvalé palisty jsou zpravidla přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a jejich lesk. Květy jsou oboupohlavní; u původních botanických druhů mají miskovitý tvar a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost květů se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 asi do 10 cm. Barva divokých růží je nejčastěji růžová, a to v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Plodem je dužnatý šípek, obsahující vitamín C a karoteny. Růže obsahují v okvětních plátcích směsi aromatických silic, takže se můžeme v některých zemích setkat s rozšířeným pěstováním olejodárných růží.
Řízkováním lze rozmnožit téměř všechny druhy rostlin včetně růží. Vždy používejte výhony s minimálně třemi až pěti pupeny (očky). Řízky odebírejte ze silnějších vyzrálých letorostů za bezmrazého počasí, nesmějí se už nalévat pupeny. Dřevité řízky ustřihněte v délce 20–30 cm. Šikmý řez pod listovým kolénkem se používá na spodním, rovný řez na horním konci řízku. Odebrané řízky rychle ztrácejí svou sílu, proto je uložte do chladu, do místnosti, ve které nebude mrznout, a nejlépe do vlhkého písku. Nebo řízky založte do země na venkovní stanoviště. Připravené, označené a nasvazkované řízky zapusťte tak hluboko, aby vyčnívala pouze 2–3 tažná očka. Zde zůstanou až do jara. V březnu je můžete začít sázet; mírně šikmo, až po vrchní očko. Lze je ještě přikrýt ze začátku skleněnou lahví, abyste si byli jisti, že výhonek nevymrzne.
Jak jsme se již zmínili výše, druhů a odrůd růží je nepřeberné množství. Některé jsou sice okouzlující, ale často zhýčkané a podléhající různým chorobám, existují však i růže houževnaté a odolné. Pokud je pro vás nenáročnost na péči důležitější než šlechtěné květy, vybírejte si při nákupu raději původní, botanické druhy růží, ze kterých se nové odrůdy šlechtily, například růži alpskou či galskou. Jsou mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám. Zájem o růže spočívá také v jejich nezměrné rozmanitosti. Popínavé růže vytvářejí nádherné zelené stěny, záhony starých a sadových růží velkokvětých a mnohokvětých (čajohybridy, polyantky a floribundy) zase nabízejí hojnost velkolepých květů. A minirůže? Ty vytvářejí záplavu barev na nejmenším možném prostoru. Záleží tedy jen na vás, pro které z nich se rozhodnete.
Základem moderních hybridů se stala odrůda Mandevilla sanderi, která byla objevena v roce 1840 severně od brazilského Ria de Janeira, a proto vznikl i tento název Dipladenia hybrida rio. Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, růžové nebo purpurové dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujeme ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie hybrida rio bývá úspěšné, pokud dodržujeme zejména dvě zásady – pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu a zajistíme vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí dipladenie nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu, při dobré péči můžou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíme dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor na jedovatý latex.
Přes léto dipladenii můžeme hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístíme ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Ve svém příspěvku VTEŘINOVÉ LEPIDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena.
Dobře,.nebudou zubní protézy schopné zátěže,..ale mám nárok, na novou zubní protézu cca za pět měsíců.Potřebuji to nějak vychytat,..a pouze si nasadit jenom jako kulisu,pro lidi.
Jinak mám ještě několik málo zubů,..a když jím pomalu, tak se docela kvalitně najím, i bez náhrady.
Proto bych ráda,..kdybych od vás dostal informaci,.které to je lepidlo k použití na zub. protézy..Ráda bych si ho zakoupila...
Irena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Já používám na slepení zubní náhrady lepidlo ze sady na opravu prasklých zubních náhrad a drží to pěkně. Musí se to dělat opatrně, aby nevznikly hrbolky. Lepidlo si nechávám posílat z Německa z internetového obchodu Amazon.de. Cena za lepidlo je 8 EUR a k tomu si vždy koupím ještě něco a mám doručení do ČR zdarma. Tady je odkaz na stránku, kde si to objednávám: https://www.amazon.de/Dente…
Posílám vám i fotografii, jak ta sada vypadá. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy v barvě bílé nebo žluté a se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina s možností venkovního letnění.
Pěstování dipladenie amonea bývá úspěšné, pokud dodržujete především dvě podmínky – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu (při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry). Další možnost pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko – latex, který je jedovatý.
Přes léto dipladenii můžete hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, a tak rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky – použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
V naší poradně s názvem NUTRIE NA MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Klímek.
Našel jsem spoustu receptů na maso z nutrií, ale kde to maso koupím, jsem nenašel. Jsem okresu Nový Jičín. Můžete poradit? Děkuji.
Karel Klímek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Maso z nutrie jde koupit na farmách přímo od chovatelů. Obvyklá cena je 140 Kč za kilo masa. Seznam farem můžete vidět tady: https://www.goofle.cz/searc…
Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.
Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.
Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.
Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.
Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
