Domovinou této pomalu rostoucí a celoročně zelené rostliny je západní, střední a jižní Evropa, severní Afrika, Malá Asie. Roste v keřovém patře smíšených lesů. V houštinách, křovinách, na skalnatých svazích, převážně na vápencích. Jedná se o vždyzelený, velmi hustý keř nebo nízký strom, nejvýše dorůstá do výšky 2 až 12 metrů (jen zřídka 15 m). Dožívá se věku kolem 500–600 let.
Buxus na bonsaj
Buxusy neboli zimostrázy (lidově také krušpánky) zná většina pěstitelů bonsají hlavně ze sféry venkovních bonsajových exponátů. Jsou to stálezelené keře nebo stromky s bohatým větvením a vstřícnými listy. V současnosti je známo asi 70–80 druhů, jejichž domovem jsou hlavně státy východní Asie, západní Indie nebo střední Ameriky. Pro naše středoevropské klimatické podmínky mají význam pouze dva druhy, a to Buxus microphylla (zimostráz malolistý) a Buxus sempervirens (zimostráz vždyzelený). Jejich pěstování jako bonsají je popsáno ve většině knih o venkovních bonsajích a nejsou s nimi v podstatě žádné problémy. Bez problému rostou i přezimovávají. A lze z nich vytvořit krásné miniatury.
Pokojový zimostráz (Buxus harlandii) je stálezelený, robustní, pomalu rostoucí keř s hustou korunou a velmi bohatými, kožovitými a lesklými lístky o velikosti jeden až dva centimetry. Má drobné, nenápadné zelené květy a zajímavou drsnou šedě hnědou kůru. Snáší větší množství slunečního svitu, nevyžaduje vydatnou zálivku a v zimě se může uchovávat jak v chladnějším prostředí, tak i na okně bytu. V této době jsou jeho přírůstky minimální, což má za následek to, že je rostlina při nástupu do vegetace více kompaktní. Zimostráz snáší velice dobře suchý vzduch, snad jenom přímý a dlouhodobý proud teplého vzduchu od radiátoru topení mu může částečně usušit listovou plochu. Vodu doplňujte až po částečném proschnutí substrátu a zásadně nepřelévejte nebo nenechávejte bonsaj trvale stát v podmisce s vodou. Stejně jako na vodu není buxus náročný ani na hnojení, postačí mu hnojivo na pokojové rostliny. Od jara do podzimu hnojte jednou za 3 až 4 týdny, v zimě pak podle způsobu přezimování 6 až 8 týdnů. Protože má pokojový zimostráz snahu intenzivně růst, vyvíjí se mu odpovídajícím způsobem i kořenová soustava. Jelikož má kořenů hodně, doporučuje se přesazování každé 2 roky a současně zakrácení kořenů asi o 1/3. Vhodným substrátem pro přesazování je třeba směs akadamy, rašeliny a písku v poměru 2 : 1 : 2, pokojový zimostráz ale snese bez problémů i běžnou zeminu pro bonsaje nebo pokojové rostliny. Na dno misky je dobré dát vždy trochu hrubšího štěrku jako drenáž, která při zálivce odvede přebytečnou vodu.
Zakracovat nově narostlé výhony můžete v podstatě kdykoliv, pouze v zimě se snažte rostlinu častým řezem nevysilovat. Několik měsíců ke konci starého a na začátku nového roku větévky tedy raději moc nezakracujte, protože by jim pak, podobně jako u ostatních pokojových rostlin, narostly dlouhé a slabé výhony s velkými listy, které byste na jaře z estetických důvodů stejně asi odstranili.
Ve svém příspěvku JAK PREZIMOVAT NA BUXUSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Zajímá mám. se o buxusy
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mácha.
Výtečně funguje Bacilus thuringiensis čili Lepinox. První generace je na jaře. postřik je potřeba udělat proudem. aby se bakterie dostaly i dovnitř keře. Druhá generace je v srpnu až v září. Stříkáme raději dřív, aby se bakterie na mrtvých housenkách namnožily a zasáhly i později vylíhlé housenky.
Buxus patří do podříše vyšších rostlin, konkrétně mezi ty krytosemenné, což znamená, že vajíčka této rostliny jsou ukryta v pestíku, na rozdíl od nahosemenných, kdy leží volně na listech. Náleží do řádu zimostrázotvarých, konkrétně do čeledi zimostrázovitých. V Česku je nejoblíbenější zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), přičemž se využívá jako obruba cest, živý plot či ozdoba vchodu.
Lze jej velmi snadno tvarovat do nejrůznějších podob. Má drobné kožovité listy, které jsou na vrchní straně lesklé a tmavozelené, na rubu pak žlutozelené. Buxus kvete v březnu až dubnu, jeho plody (třírohé tobolky) dozrávají na podzim. Této okrasné dřevině se daří v každé nepříliš těžké nebo suché půdě, na slunci i ve stínu. Zimostráz neboli buxus je tedy vděčná, nenáročná rostlina, která roste poměrně dobře kdekoli bez nároků na půdní podmínky. Nejlépe však roste na vápenitých a hlinitých půdách. Pokud jej budete pěstovat v písčité půdě, je dobré pravidelně zapracovávat vyzrálý zahradní kompost. Půda by měla být dostatečně propustná a vlhká, nikoli však přemokřená. Buxusy hůře snášejí stanoviště na plném slunci, například u jižních stěn domů nebo zdí, což vede často k popálení a žloutnutí listů. Dokonce snáší bez újmy na svém vzhledu i znečistěné ovzduší, poškozuje ho pouze psí moč. U nás tvoří zimostráz výhradně keře, roste pomalu, a tak se dobře hodí do živých plotů, nízkých plůtků nebo jako obruba záhonů či chodníků a cest.
Nejčastěji se buxusy pěstují jako solitéry v zahradách a parcích, jelikož se mohou různě tvarovat. Jakékoliv (i radikální) řezy dobře snášejí. Optimální dobou pro tvarování a řezání zimostrázů je léto.
Pro účinnou ochranu proti škůdcům na Buxusu je klíčové načasování. Postřik by se měl provádět v době, kdy se housenky aktivně živí, obvykle při teplotách alespoň 15 °C. V případě zavíječe zimostrázového a dalších housenek rostliny pravidelně kontrolujte od poloviny března do října a postřik provádějte, jakmile uvidíte známky poškození nebo housenek. Pro dosažení optimálních výsledků opakujte ošetření každé dva až tři týdny mezi březnem a říjnem.
Zavíječ zimostrázový
Postřikujte, když jsou housenky malé, ideálně v polovině května, začátkem července a srpna a ještě v září.
Mera zimostrázová
Postřikujte zahradnickým olejem nebo insekticidní mýdlem začátkem května, kdy dochází k novému růstu.
Systémový insekticid
Systémový insekticid je nejspolehlivější forma ochrany buxusu proti všem škůdcům. Po aplikaci postřiku rostlina do sebe absorbuje jed, který si v sobě zachová po dobu až 3 týdnů. Po tuto dobu je pro všechny škůdce jedovatá. Systémové insekticidy se dají koupit v hobby marketu a nebo online na internetu.
Pravidelně sledujte své Buxusy, zda nevykazují známky škůdců, a v případě potřeby ošetření opakujte.
Chemická ochrana je nejúčinnější. Jediný možný způsob, jak čelit této invazi a jak ochránit rostliny, je pomocí insekticidů. Nejvhodnější je použití speciálních insekticidů proti žravým škůdcům. S jeho výběrem vám poradí odborníci v každém zahradním centru. Účinné jsou přípravky s obsahem látky thiacloprid.
Důležité je začít s bojem proti zavíječi zimostrázovému co nejdříve, protože housenky jsou abnormálně rychlé a napadený zimostráz je pak těžší zachránit.
Velmi účinným a oblíbeným přípravkem, který zlikviduje housenky zavíječe je biologický postřik Lepinox Plus obsahující bakterii Bacillus thuringiensis. Přípravek má vysokou účinnost na housenky zavíječe a je zcela neškodný pro člověka a domácí zvířata. Ideální je aplikovat postřik ihned při prvním výskytu housenek zavíječe, proto určitě není od věci vyrazit na zahradu a zkontrolovat buxusy, jestli obzvlášť v jejich vnitřních částech nenajdete housenky. Prohlídka musí být opravdu důkladná – housenky se dobře maskují a zezačátku jsou schované hlavně uvnitř keře.
Lopatkovec vyžaduje co nejvíce světla, a to zvláště v zimě. V létě je pak pro něj vhodnější polostín. Nevystavujeme ho slunci, protože žár slunečních paprsků by mohl poškodit listy, ani průvanu, který nesnáší. Rostlina dobře prospívá při pokojové teplotě 18–24 °C, přezimuje nejlépe na okenním parapetu při teplotě 15–18 °C.
Spatifylum vysazujeme do vlhké, kypré zeminy – nejlépe do rašelinového substrátu. Nádobu opatříme dobrou drenáží. Rostlina se brzy trsovitě rozroste a květy se mohou objevit již v druhém měsíci. V době květu potřebuje dostatek vody, do které přidáváme každé dva týdny tekuté hnojivo. Lopatkovec miluje vzdušnou vlhkost, proto ho rosíme (přičemž vynecháme květy) a také sprchujeme, případně listy otíráme vlhkým hadříkem. Rovněž můžeme nádobu s rostlinou postavit do misky s vlhkými oblázky. Pokud rostlinu zapomeneme zalít, nic se neděje, většinou přežije, i když jí zcela vyschne zemina. Pak jí to ale musíme vynahradit nejen zálivkou, ale i rosením. Odkvetlé květy odstraňujeme, podpoříme tím násadu dalších květů. Přesazujeme obvykle každý rok na jaře.
Nejlepší péči lopatkovci zajistíte, budete-li ho zalévat opravdu velmi pečlivě. V případě (a opravdu nikdy jindy), kdy je substrát vysušený, přidejte tolik vody, aby byla hlína opět vlhká. Nezalévejte zbytečně moc, voda v květináči nebo na záhoně nesmí stát. Nedostatek vláhy způsobí vadnutí a úhyn rostliny ve chvíli, kdy zanedbáte zalévací režim. Stejně tak přemíra vody způsobuje uhnívání kořenů, které pro rostlinu může být také smrtelné. Snažte se zalévat asi jednou týdně, když půda skutečně vyschne. Někdy se dokonce doporučuje vyčkat se zaléváním, dokud rostlina nezačne trochu vadnout.
Lopatkovcům výborně prospívá vysoká vlhkost tropických pralesů, proto se snažte tyto přirozené podmínky napodobit pravidelným kropením listů vodou z rozprašovací lahve. Toto provádějte častěji v letním a horkém období sezóny. Čím více vody dodáte květům, tím zdravější budou.
Lopatkovec nepotřebuje v porovnání s jinými rostlinami časté prostříhávání. V případě, že zpozorujete hnědnutí nebo uvadání některé části rostliny, ať už listů nebo stonků, odstřihněte je, aby rostlina neplýtvala energií na umírající a zbytečné části. K odstranění odumírajících částí používejte ostré nůžky a stříhejte co nejníže půdě. Společně se zvadlými listy se snažte odstranit co nejméně zdravé rostlinné tkáně.
Kromě vody a nepřímého slunečního svitu nevyžaduje lopatkovec téměř žádnou péči. Hnojiva a vyživovací přípravky nejsou pro vypěstování zdravé rostliny nezbytně nutné.
Kaktusy lze rozmnožovat dvěma způsoby. Vegetativně (řízky) a generativně, tedy výsevem.
Výsevem
S výsevem se začíná v březnu a dubnu a provádíme jej do speciálního substrátu, to znamená 2 díly jemného písku a 1 díl zeminy. Vyséváme do plastových boxů (provizorně lze použít obal od nanukového dortu, v němž jsou odtokové díry), osvědčila se také akvária, terária a zavařovací lahve. V nich vytvoříme mikroklima skleníku. Semena vyséváme na povrch substrátu, ten má výšku asi 2 cm. Musí být dobře nasáklý vodou. Zasypávat můžeme pouze semena opuncií. Uzavřenou láhev či plastovou krabičku překrytou víčkem dáme na teplé, světlé místo. Přímé slunce nám semena či sazeničky může zničit. Chladnomilné druhy klíčí při teplotách okolo pětadvaceti, teplomilné druhy při teplotách nad 30 °C. Po vyklíčení sazenice přikryjeme víkem, které je schopné větrat (má otvory). Poprvé přesazujeme, až mají sazenice půl centimetru. Substrát by měl být stále vlhký, po vyklíčení zavlažujeme pravidelně podmokem. Na přímé slunce můžeme rostliny dát až po roce či dvou.
Vegetativně
Kaktusy často tvoří odnože či větvičky. Mnohé druhy mají na odnožích takzvané čekací kořeny. Takové odnože je možné oddělit od mateřské rostliny a zasadit do suchého substrátu. Nikdy odnože, které oddělujeme řezem, nesázíme do vlhkého substrátu. Necháme ránu pořádně zaschnout, nejlépe 2 týdny, kdy se vytvoří takzvaný kalus. Pak sázíme do suchého substrátu. Umístíme do teplého prostředí s nepřímým slunečním zářením a často rosíme.
Roubování
Gymnocalycium množíme roubováním, protože je to velmi choulostivý druh. Tyto kaktusy se roubují nejčastěji na druh rodu Echinopsys, a to tak, že se odřízne vrchní část podnože, přibližně asi 3 centimetry, a na ni se přiloží kaktus, který chceme roubovat, oříznutý tentokrát z druhé strany. Poté roub přimáčkneme například gumičkami nebo jej můžeme zatížit. Asi po 2 týdnech začne roub růst.
Kala pochází z jižní Afriky, kde roste v bažinatých oblastech, ve kterých je v létě sucho. Roste keřovitě a skládá se z dutých stonků, z kterých vyrůstají tmavě zelené listy, později se objevují květy. Jejich barevná škála je velice pestrá, od bílé po různé odstíny žluté, růžové, oranžové a červené. Květenství se skládá z toulce a palice. Rostlina kvete od května do srpna. Rostlina obsahuje jedovaté látky, které při dotyku mohou podráždit pokožku. Její květy jsou vhodné k řezu.
Pěstování: Kala miluje světlé stanoviště, ne však přímé slunce. V období od října do prosince vyžaduje teplotu okolo 10 °C, jakmile začnou vyrážet stonky, tak by teplota měla být okolo 20 °C. V létě rostlinu vydatně zaléváme, v zimě jen mírně. Rosíme pouze listy. Hnojíme 2x měsíčně v období květu. Rostlinu množíme dělením trsů při přesazování po období klidu. Přesazujeme na začátku zimy do rašelinového substrátu s příměsí jílu. Rostlinu můžeme letnit na zahradě nebo na balkóně již od poloviny května. Na podzim rostlinu přesuneme do místnosti. Kale vadí příliš suchý vzduch, díky kterému se na rostlině objevují mšice a svilušky. Aby rostlina pravidelně kvetla, je nutno dodržovat klidové období. Po odkvětu rostlině snižte zálivku. Přesadíme ji a přeneseme do místnosti na chladnější stanoviště. Jakmile začnou stonky vyrážet, přesuneme ji do místnosti, kde je pokojová teplota.
Kamélie je rostlina, kterou lze poměrně snadno pěstovat, jakmile jí vytvoříte ty správné podmínky. Může být pěstována jak ve vnitřních prostorách, tak ve venkovních květináčích, ale také venku na záhoně.
Světlo a teplo
Ideální při pěstování kamélie je možnost ji na léto umístit ven a na zimu zase přenést do chladných, nepřetápěných částí domu. Ven kamélii přestěhujte nejlépe v květnu, preferuje polostín, ale bude snášet i slunné místo, pokud to nebude horké polední slunce. Myslete i na to, že na větru či v průvanu bude koruna kamélie rychle osychat. Rostlinu venku nechte co nejdéle, nejvýše však do prvních mrazíků.
Pěstujete-li rostlinu v květináčích, jejich baly rychle promrzají a rostlinu poškozují. Tam, kde se zimní teploty pohybují do -15 °C lze nechat kamélie i přes zimu v zemi, jen je třeba je zakrýt velkou vrstvou mulče a přikrýt geotextilií. Největším problémem při tomto způsobu pěstování bývá, že při pozdních mrazech omrzají mladé výhonky a odumírají.
Mnohem lepší je, když si kamélii můžete donést zpět do domu a umístit ji do místnosti vytápěné nejvýše do 15 °C. Kamélie potřebuje nižší teploty, protože ji podněcují k rozkvětu pupenů. Při teplotě 6–10 °C vám kamélie pokvete až pět týdnů, kdežto pokud byste ji umístili do vytápěného obývacího pokoje, odkvetla by vám po několika dnech.
Tato rostlina rozhodně není určena k pěstování v paneláku.
Půda a přesazování
Kamélie vyžaduje kyprou, kyselou půdu, která je vlhká, ale nezadržuje přebytečné množství vody. Kořeny kamélie mají vysoké nároky na kyslík, proto jsou dost mělké a není doporučováno v její blízkosti pěstovat další rostliny, které by svými kořeny kamélii utlačovaly. Zvolíte-li pro pěstování kamélie místo pod vzrostlým stromem, ve stínu, bude jí to vyhovovat a určitě se jí zde bude dobře dařit. Vyberte takový strom, který ji nebude svými kořeny obtěžovat, jako by to dělala například borovice.
Pěstujeme-li kamélie v květináčích, je potřeba je přesazovat. Nejlepší čas pro přesazování je na jaře, před začátkem nového růstu. Pokud kořeny rostliny pronikají květináčem, je možné přesazovat i na podzim. Mladé rostliny kamélie se přesazují jednou za dva roky, starší rostliny dle potřeby. K přesazování můžete použít substrát určený pro rododendrony, protože obsahuje málo vápníku a má odpovídající nízké pH.
Zalévání
Kamélie by neměla být suchá ani podmáčená. Přelití rostlině nepomůže, stejně jako zaschnutí, proto zalévání věnujte dostatečnou péči. Při přeschnutí mohou opadat poupata, při přelití uhnívat kořeny. Množství vody je potřeba přizpůsobit daným klimatickým podmínkám.
Je výrazná rostlina a v interiéru působí exoticky. Na úzkých stoncích má velké tmavě zelené listy srdcovitého tvaru a velmi nápadné květenství červené, růžové nebo bílé barvy. Květ tvoří barevný voskový toulec se žlutou nebo oranžovou palicí. Patří mezi jedny z mála rostlin, které kvetou i na nepříliš slunném stanovišti. Z květů se můžeme těšit poměrně dlouho a kdykoli během roku. Jedná se o poměrně drahou rostlinu.
Pěstování: Anturii svědčí světlé stanoviště, nikoli však přímé slunce. V interiéru vyžaduje teplotu 18–21 °C, v zimě by teplota neměla klesnout pod 15 °C. Nemá ráda studenou zálivku a vápnitou vodu. Zaléváme ji proto vodou dostatečně odstátou. Voda nesmí přijít na květy, jelikož pak na nich vznikají skvrny. V létě zaléváme 2x týdně, v zimě postačí zálivka 1x týdně. Rostlině často rosíme listy a květináč umístíme do misky s vlhkými oblázky. Při nízké vlhkosti a na přímém slunci se rostlině svinují listy. Hnojíme během hlavní doby vegetace, to je od března až do srpna, plným tekutým hnojivem každé 2 týdny. Nedostatečná výživa způsobuje útlum růstu nových listů a rostlina nekvete. Množíme na jaře dělením nebo řízky z postranních výhonů. Přesazujeme na jaře, když je obal plný kořenů, a to do rašelinového substrátu nebo jednotné zeminy. Pro tuto rostlinu je letnění nevhodné. Anturie nemá ráda chlad a vlhko. Na nevhodném stanovišti rostlinu napadají svilušky, třásněnky, molice a plži.
Je exotická rostlina, která pochází z Afriky, je velice oblíbená na Kanárských ostrovech a na Madeiře, kde roste volně v přírodě jako keř a dosahuje výšky až 2 metry. Rostlina strelitzie patří do čeledi banánovitých a její listy jsou oválné, kožovité a na koncích mírně zvlněné. Rostou na dlouhých stopkách a mohou být i 1 m dlouhé. Na jaře nebo v zimě se objevují neobvyklé květy, které mohou svým tvarem připomínat hlavu tropického ptáka. Z načervenalého listenu vyrůstají z vnější strany sytě oranžové okvětní lístky, z vnitřní strany jsou okvětní lístky modré. Rostlina vyžaduje dostatek prostoru, proto se více hodí pro zimní zahrady.
Pěstování: Rostlina miluje celoročně světlé stanoviště. Snáší však i polostín. V létě má rostlina ráda teplo, v zimě jí svědčí teploty 10–15 °C. Rostlinu v zimním období a na chladnějším stanovišti zaléváme mírně, aby listy nevadly. V létě zaléváme vydatně. Rosení listů je prospěšné obzvlášť za horkých letních dní. Od března hnojíme každý týden standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme. Strelicii můžeme množit dělením rostliny při přesazování nebo výsevem. Semena zpravidla vyklíčí za 6 měsíců. Přesazujeme do rašelinového substrátu jen tehdy, je-li to nezbytně nutné, a vždy na jaře. Rostlina má masité kořeny, které by se snadno mohly při přesazování poškodit. Na rozdíl od ostatních exotických rostlin strelicie miluje slunění. Pokud rostlina začíná tvořit květy, je třeba ji již nepřemisťovat. Přestala by růst a květy by nevzešly. U rostliny na příliš teplém stanovišti se v období klidu mohou objevit štítenky.
Kolopejka ve volné přírodě roste v horách na severní části ostrova Madagaskar. Tato keříkovitá rostlina má sukulentní listy s ozubeným lemem. Květenství se skládá z drobných trubkovitých květů bílé, žluté, červené, růžové, fialové nebo oranžové barvy. Kvete po celou část roku. Existuje více druhů této rostliny, které se od sebe liší květem. Kvete v průběhu celého roku. Obsahuje jedovaté šťávy, které po požití mohou podráždit žaludek. Květy nevoní. Kolopejka je krátkodobá květina, kterou většinou odstraňujeme poté, co přestane tvořit květy.
Pěstování: Rostlina vyžaduje dostatečně světlé stanoviště, bez přímých slunečních paprsků v poledne. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota, v zimě má ráda minimum 10 °C. Po celý rok zaléváme mírně. Zaléváme vždy tehdy, když substrát vyschne. Svěšené listy jsou příčinou vydatné zálivky. Rostlina snáší suchý vzduch. Rosení jí nesvědčí. Hnojíme v době květu jednou za měsíc. Množení je možné stonkovými nebo vrcholovými řízky, které můžeme zasadit rovnou do země. Při teplotě půdy 20 °C dobře zakořeňují. V případě, že chceme rostlinu uchovat pro příští rok, přesazujeme ji vždy po odkvětu do rašelinového substrátu s příměsí písku. Přelitím může rostlina začít hnít.
Ibišek je keříkovitá rostlina, která se pěstuje především pro své velké trubkovité květy. Těmito květy se můžeme těšit pouze 1 až 2 dny, naštěstí ibišek kvete neustále od jara do podzimu. Květy mohou být jednoduché nebo plné a mají bílou, žlutou, oranžovou, červenou nebo růžovou barvu. Listy jsou oválné se zubatým okrajem. Květy však nelahodí jenom oku. Z ibišku se také připravují čaje. Tato rostlina pochází z Číny a východní Asie. Květy se objevují kdykoliv po celý rok, nejčastěji však od června do října. Květy jemně voní.
Pěstování: K tomu, aby rostlina kvetla, potřebuje dostatek světla. Ne však přímé slunce, které způsobuje žloutnutí listů. Vhodná teplota pro pěstování je běžná pokojová teplota, v zimě rostlině svědčí teplota okolo 15 °C. V době vegetace rostlinu vydatně zaléváme. Pokud je rostlina v zimě v chladné místnosti, zálivku omezíme. Příčinou nepravidelné zálivky jsou žloutnoucí opadávající listy. Ibišek vyžaduje zvýšenou vlhkost vzduchu. Květináč s rostlinou postavíme do misky s vlhkými oblázky a listy často rosíme. Příliš suchý vzduch způsobuje svinování listů. V době vegetace hnojíme každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Rostlinu množíme na jaře stonkovými řízky, které před zasazením do směsi rašeliny a písku ponoříme do růstového hormonu. Květináč přikryjeme igelitovým sáčkem, abychom mladé rostlince zajistili dostatek tepla. Ibišek přesazujeme na jaře po seříznutí. Rostlina lépe kvete, je-li přesazena do ne příliš velkého květináče. A do humózní půdy s příměsí rašeliny. Vyschlý substrát, případně přelití nebo průvan, způsobují opadávání listů. Pokud opadávají poupata, je příčinou nedostatečná zálivka nebo výživa. Ibišek v letních měsících můžete letnit.
Je tropická rostlina, která je velice oblíbená v USA. U nás se tato rostlina těší veliké oblibě především pro svoji skromnost a rozmanitost. Fialka kvete po celý rok, v létě je však intenzita kvetení větší. Květy mohou být jednoduché nebo tvořit plná a zvlněná květenství. Rovněž paleta barev je široká, existují i více barevné odrůdy. Dále odrůdy, které mají barevně lemovaný okraj květu. Listy fialek jsou masité, srdčité a jejich povrch je pokryt chloupky. Jedná se o nenáročnou rostlinu, ze které se můžete těšit několik let.
Pěstování: Fialka v létě vyžaduje jasné rozptýlené světlo, ne však přímé slunce, snáší i polostín. V zimě rostlině dopřejeme světlé stanoviště. Ideální je běžná pokojová teplota, v zimě však minimum 12 °C. V létě se jí daří nejlépe při 15 °C. Fialku pravidelně zaléváme po celý rok vlažnou vodou do misky. Listy se nesmí namočit, jinak by mohly začít hnít. Důležité je zeminu nepřemokřit. Rostlina vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, kterou rostlině zajistíme tím, že květináč postavíme do misky s vlhkými kaménky. Rostlinu nerosíme. Hnojíme každé 2–3 týdny standardním tekutým hnojivem. Rostlinu rozmnožujeme zjara, a to listovými řízky, které necháme zakořenit ve vodě nebo přímo v půdě. Přesazujeme dle potřeby vždy na jaře, používáme rašelinový substrát nebo jednotnou zeminu. Letnění pro tuto rostlinu se nedoporučuje. Pokud rostlina nekvete, možnou příčinou je chladné, suché nebo tmavé stanoviště. Rovněž změnou stanoviště se může kvetení pozastavit. Hnědé skvrny na listech jsou příčinou příliš studené zálivky. Rostlina je napadávána molicemi a roztoči.
Fíkusu benjamín vyhovuje světlé místo, nikoli však přímé sluneční paprsky. Pestrolisté formy potřebují více světla a umístění na teplém místě. Fíkus benjamín vyžaduje mírně vlhko, světlo, žádný průvan a teploty minimálně 10 stupňů Celsia. Při přelití dochází k opadání listů. Přihnojování se provádí od března do srpna každé dva týdny. Platí pravidlo, že čím má tepleji, tím více potřebuje vody. V zimě v místnosti s centrálním vytápěním a také při silném letním žáru je nutné rostliny rosit. Fíkus benjamín se přesazuje vzácně, pouze dle potřeby. Přesazujeme ho, až je to nutné. Staré exempláře velkých fíkusů nepřesazujeme, pouze odstraníme vrchní část půdy kolem rostliny a nahradíme ji čerstvou zeminou. Vhodné složení zeminy je 2 díly listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl prohnojené zeminy. Nádoby na přesazení nevolíme o moc větší. To znamená jen takové, aby se do nádoby vešly stávající kořeny. Přihnojujeme organickými hnojivy. Rostlinu lze dobře tvarovat řezem, zhustí se tak koruna.
Kalatea krokata je rostlina, která je ozdobná listy, ale i velmi pěkně kvete. Používáme ji solitérně v interiérech. Kalatea krokata je velká přibližně 30 cm. Listy vyrůstají z dlouhých řapíků, z vrchu jsou tmavě zelené a zespoda červenohnědé. Květy vyrůstají těsně nad zemí a jsou drobné žluté barvy. Potřebuje spíše méně světla, dobře snáší zastínění. Teplota celoročně nesmí klesnout pod 18 °C, optimální je kolem 25 °C. Potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. Zálivka pravidelná, nesmíme ale přemokřovat – substrát by měl být stále vlhký. Přesazujeme podle potřeby jednou za rok nebo za dva, nejlépe na jaře, do nové zeminy. Jestliže chceme, aby nám rostlina kvetla, tak ji musíme na podzim dát na místo, kde nesvítíme umělým světlem.
Kalatea patří mezi rostliny náročnější na pěstování. Vyžaduje zvýšenou vlhkost a v období růstu teploty okolo 20 °C. Ideální je pro pěstování skleník nebo prosklená vitrína. Rostlina vyžaduje polostín, přímé slunce nesnáší. Substrát by nikdy neměl zcela vyschnout. Zvýšená vlhkost vzduchu je nutností. Květináč s rostlinou postavíme do misky s vlhkými oblázky. Rostlinu rovněž často rosíme. Příliš suchý vzduch způsobuje žloutnutí listů. V době vegetace hnojíme 2x měsíčně standardním tekutým hnojivem, v zimě stačí jednou za měsíc. Optimální jsou teploty okolo 15–20 °C. Rostlinu množíme dělením při přesazování. Přesazujeme vždy zjara dle potřeby, a to do rašelinového substrátu. Příliš suchý vzduch přináší svilušky a štítěnky. Je nutné listy často rosit! Svinování listů rostliny způsobuje suchý vzduch.
